Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala v první řadě vedoucímu mé bakalářské práce, Mgr. Otovi Dymokurskému, za jeho cenné rady a čas, který obětoval mé práci. Dále bych ráda poděkovala Základní škole Pasířská 72 v Jablonci nad Nisou za její ochotu a pomoc při psaní této práce. V neposlední řadě chci poděkovat mým rodičům, kteří mi umožnili studium na vysoké škole, a dále mé sestře a přátelům, kteří mi byli podporou během celého studia.

Anotace Bakalářská práce je zaměřena na problematiku e-rizik, zejména na ta, se kterými se mohou děti setkat na internetu. Vybraná e-rizika jsem popsala v teoretické části práce, kde jsem se blíže zaměřila na sociální sítě jakožto prostředí, v němž je ohrožení e-riziky jedno z největších. V praktické části jsem zkoumala pomocí dotazníkového šetření zkušenosti žáků 2. stupně vybrané základní školy s e-riziky. Dále jsem prostudováním dokumentů zhodnotila přístup školy k prevenci e-rizik a navrhla jsem, jak by se mohla prevence v této oblasti zlepšit. Klíčová slova: e-riziko, kyberšikana, kybergrooming, kyberstalking, sexting, sociální síť, prevence, základní škola. Annotation Bachelor thesis is focused on topic of e-risks, especially those, which may encounter children on the internet. In theoretical part of thesis I described chosen e-risks, focusing on social networks as a place where danger of e-risks is very high. In practical part by using a questionnaire survey I examined experience of pupils in the second grade of primary school with e-risks. Then by studying documents I evaluated preventive approach of the school to e-risks and I suggested how to improve prevention in this area. Key words: e-risk, cyberbullying, cybergrooming, cyberstalking, sexting, social network, prevention, primary school.

Obsah 1 Úvod... 11 2 E-rizika... 14 2.1 Kyberšikana... 14 2.2 Kybergrooming... 17 2.3 Kyberstalking... 22 2.4 Sexting... 25 2.5 E-rizika spojená se sociálními sítěmi... 27 3 Výzkumné šetření... 33 3.1 Cíl výzkumného šetření... 33 3.2 Metoda výzkumného šetření a sběr dat... 33 3.3 Vzorek výzkumného šetření... 33 3.4 Výsledky dotazníkového šetření... 36 3.5 Diskuse výsledků dotazníkového šetření... 58 3.6 Preventivní strategie školy v oblasti e-rizik... 60 4 Závěr... 63 7

Seznam zkratek apod. a podobně atp. a tak podobně cca přibližně č. číslo ČR Česká republika et al. a kolektiv ICQ komunikační program ISBN mezinárodní standardní číslo knihy Mgr. magistr MMS multimediální zpráva např. například no. číslo o. p. s. obecně prospěšná společnost pp. strany resp. respektive SMS krátká textová zpráva tzn. to znamená vol. ročník vyd. vydání ZŠ základní škola Seznam obrázků Obrázek 1: Logo Facebook (www.facebook.com)... 27 Obrázek 2: Logo MySpace (www.myspace.com)... 28 Obrázek 3: Logo Twitter (www.twitter.com)... 28 Obrázek 4: Logo Google+ (www.google.cz)... 29 Obrázek 5: Logo Badoo (www.badoo.com)... 29 Obrázek 6: Logo Lide.cz (www.lide.cz)... 30 Obrázek 7: Logo Libimseti.cz (www.libimseti.cz)... 30 8

Seznam grafů Graf 1: Počet dotazovaných v jednotlivých ročnících... 34 Graf 2: Procentuální podíl jednotlivých ročníků na dotazníkovém šetření... 35 Graf 3: Zastoupení chlapců a dívek v mém dotazníkovém šetření... 35 Graf 4: Zastoupení chlapců a dívek v jednotlivých ročnících... 36 Graf 5: Zkušenost s kyberšikanou dle ročníků... 37 Graf 6: Zkušenost s kyberšikanou dle ročníků a pohlaví... 37 Graf 7: Kde se žáci jednotlivých ročníků setkali s kyberšikanou... 38 Graf 8: Zkušenosti s kyberšikanou na 2. stupni ZŠ... 39 Graf 9: Zkušenost s kybergroomingem dle ročníků... 39 Graf 10: Zkušenost s kybergroominge dle pohlaví... 40 Graf 11: Kde se žáci jednotlivých ročníků setkali s kybergroomingem... 41 Graf 12: Zkušenost s kyberstalkingem dle ročníků... 41 Graf 13: Zkušenost s kyberstalkingem dle ročníků a pohlaví... 42 Graf 14: Kde se žáci jednotlivých ročníků setkali s kyberstalkingem... 43 Graf 15: Zkušenost se sextingem dle ročníků... 43 Graf 16: Zkušenost se sextingem dle ročníků a pohlaví... 44 Graf 17: Kde se žáci jednotlivých tříd setkali se sextingem... 45 Graf 18: Míra ohrožení vybranými e-riziky na 2. stupni základní školy... 45 Graf 19: Míra ohrožení vybranými e-riziky na 2. stupni základní školy dle ročníků... 46 Graf 20: Vlastní účet na sociálních sítích dle ročníků... 46 Graf 21: Sociální sítě využívané žáky 6. ročníku... 47 Graf 22: Sociální sítě využívané žáky 7. ročníku... 48 Graf 23: Sociální sítě využívané žáky 8. ročníku... 48 Graf 24: Sociální sítě využívané žáky 9. ročníku... 49 Graf 25: Sociální sítě používané na 2. stupni ZŠ dle ročníků... 50 Graf 26: E-rizika na sociálních sítích v 6. ročníku... 52 Graf 27: E-rizika na sociálních sítích v 7. ročníku... 52 Graf 28: E-rizika na sociálních sítích v 8. ročníku... 53 Graf 29: E-rizika na sociálních sítích v 9. ročníku... 54 Graf 30: E-rizika na sociálních sítích na 2. stupni ZŠ... 55 Graf 31: Žáci, kteří mají špatnou osobní zkušenost na sociálních sítích dle ročníků... 55 Graf 32: Kde žáci 2. stupně základní školy zažili špatnou osobní zkušenost dle ročníků... 56 Graf 33: Kategorie nepříjemných osobních zkušeností na sociálních sítích na 2. stupni ZŠ... 58 9

Graf 34: Kategorie nepříjemných osobních zkušeností na sociálních sítích dle ročníků... 58 Seznam tabulek Tabulka 1: Kategorizace e-rizik na sociálních sítích... 50 Tabulka 2: Kategorie nepříjemných osobních zkušeností na sociálních sítích... 57 Tabulka 3: Přehled komplexního preventivního programu o.p.s. Maják... 61 10

1 Úvod Boom moderních technologií přinesl do našich životů řadu užitečných novinek, mezi nimi informační a komunikační technologie. Zprostředkovaná komunikace už není vázána pouze na pevné telefonní linky, ale prostředky k jejímu uskutečňování si můžeme nosit na každém kroku s sebou. Internet už není jen součástí počítačů, ale opanoval většinu přenosných zařízení (např. mobilní telefony, ipady, tablety). Život se tak může zdát jednodušší, neboť jsou nám kdykoli dostupné informace, které potřebujeme, a lidé, se kterými jsme rádi v kontaktu. Na druhou stranu, stejně jako každá jiná novinka, i informační a komunikační technologie mají svoji odvrácenou stranu. Zatímco bez nich byl domov soukromým bezpečím každého z nás, díky různým kabelům a vysílačům už to dávno neplatí. Pokud nám chce někdo ublížit, už nemusíme vyjít ven z domu, ale stačí, že necháme otevřený komunikační kanál v jednom z mnoha komunikačních zařízení, která opanovala naše domácnosti. Bakalářská práce se zaměřuje na zkušenosti dětí, které navštěvují druhý stupeň základní školy, s riziky, se kterými se mohou potýkat dnes a denně na internetu, aniž by si to mnohdy uvědomovaly. Ráda bych zjistila, do jaké míry se žáci druhého stupně vybrané základní školy s e-riziky setkávají a kolik o těchto rizicích vědí. Osobně si myslím, že se nacházíme v období, kdy téměř každý školák má nejen přístup k internetu, ale také se již vyskytuje na nějaké sociální síti. Je otázkou, do jaké míry si děti v kyberprostoru hlídají své soukromí a uvědomují si, jakému se mohou vystavovat nebezpečí. Osobně jsem se s obtěžováním na internetu sama setkala, ale až když jsem byla starší a uvědomovala jsem si, s jakým rizikem se potýkám a jak se mám bránit. Myslím si, že starší školáci jsou vůči online hrozbám mnohem méně odolní, a proto také náchylnější k rizikovému chování, které je může samotné ohrožovat. Cílem práce je popsat, jaké mají děti na druhém stupni vybrané základní školy zkušenosti s e-riziky a jak má tato škola propracovanou primární prevenci e-rizik v rámci minimálního preventivního programu a školní preventivní strategie. V práci nejprve popíši vybraná e-rizika, se kterými se mohou děti v dnešní době setkat, a budu se blíže věnovat i sociálním sítím, jelikož si myslím, že právě zde se děti mohou nejčastěji setkat s e-riziky. V praktické části budu pomocí dotazníkového šetření zkoumat zkušenosti žáků s vybranými e-riziky na 2. stupni vybrané základní školy v Jablonci nad Nisou. Dále se budu věnovat zhodnocení přístupu školy k e-rizikům 11

z hlediska prevence, a to studiem dokumentů školy, které popisují její preventivní strategie a záměry. 12

TEORETICKÁ ČÁST 13

2 E-rizika Internet nás vystavuje mnohým rizikům, ale jen málokdo je umí správně pojmenovat. V této kapitole popíši vybraných pět e-rizik, která jsou v odborné literatuře nejčastěji zmiňována a u kterých mohu očekávat, že se s nimi děti mohou setkat nejčastěji. Konkrétně se jedná o kyberšikanu, kybergrooming, kyberstalking, sexting a rizika spojená se sociálními sítěmi. 2.1 Kyberšikana Kyberšikanu můžeme popsat řadou definic, jejich základem ale vždy je, že oběť kyberšikany je záměrně a opakovaně vystavena ponižování, obtěžování, trýznění, agresivnímu chování a urážení skrz elektronické prostředky, jako jsou mobilní telefony, emaily, internet apod. Obtěžování se stává časem intenzivnější a agresor je v útoku na oběť čím dál více odvážnější. Kyberšikana má řadu prvků společných s klasickou šikanou, např. u obou chce útočník někomu ublížit. Rozdíl však je v tom, že kyberšikana probíhá v online světě, kdy oběť mnohokrát ani neví, kdo ji vlastně obtěžuje, jelikož přes internet může útočník oběť trýznit anonymně. Naopak u klasické šikany oběť svého útočníka většinou zná od samotného počátku. Obětí kyberšikany se může stát kdokoliv, kdo se pohybuje na internetu, či má mobilní telefon. Díky prostředí, v němž se kyberšikana odehrává, se ponižování oběti může stát masovou záležitostí, jelikož na internetu se v jediný okamžik může pohybovat velké množství jedinců. Agresor navíc může svou oběť trýznit mnohem častěji, protože kyberšikana se neomezuje jen na pobyt dětí ve škole. (Čočková, 2012) Kyberšikana má různé formy, kterými útočník může ubližovat své oběti. Agresor může používat i více forem najednou (Papežová, 2011): Publikování záznamu při této formě kyberšikany útočník používá k zesměšnění oběti zveřejnění videa, zvuku či online komunikace oběti. Zveřejňována mohou být také videa, která byla pořízena při fyzickém šikanování oběti. Falšování identity útočník zakládá za účelem zesměšnění oběti blogy, internetové stránky či falešné účty na sociálních sítích, kam vkládá obsah, který oběti ubližuje. 14

Ukradení identity při této formě kyberšikany útočník získá heslo některého účtu oběti, který má založený na internetu, a jménem oběti může rozesílat urážlivé zprávy přátelům či vkládat zesměšňující obsah. Ponižování a pomlouvání útočník svou oběť na internetu před všemi veřejně pomlouvá a ponižuje. Toto se většinou stává u spolužáků či v jiném kolektivu osob, jelikož útočník svou oběť zesměšňuje či pomlouvá před lidmi, které znají oba. Provokování a napadání uživatelů v online komunikaci útočník svou oběť napadá v online komunikaci (chatovací místnosti či různá fóra). Zveřejňování cizích tajemství s cílem poškodit oběť. Vyloučení z virtuální komunity žák je veřejně ponížen tím, že je vyřazen ze skupiny lidí, se kterými se přátelí. Obtěžování útočník neustále svou oběť kontaktuje a obtěžuje ji. Agresivita útočníka je většinou dlouhodobá a nestává se, že by se rozhodl trýznit svou oběť přes noc. Agresorem na 2. stupni základní školy se většinou stává žák, který nebývá v kolektivu moc oblíbený, ale touží se prosadit a k tomu využívá právě šikanování ostatních. Tento typ útočníka je většinou necitlivý a bezohledný, tudíž na svou oběť nebere žádné ohledy. Ke své oběti je agresor často lhostejný a nemá sebemenší výčitky svědomí z toho, že své oběti ubližuje. Útočník také často pochází z prostředí, ve kterém není dostatek správné výchovy či dostatek podporujících emocí. Rodiče často kladou na dítě neadekvátní nároky a to si po svém selhání zvyšuje své sebevědomí právě na své oběti. Útočník většinou není hloupý, naopak bývá nadprůměrně inteligentní a často fyzicky velmi zdatný. Důvodem jeho útoků také často bývá osobní zkušenost v roli oběti, či má pouze nutnou potřebu dokazovat ostatním svou převahu nebo se jednoduše před ostatními předvádět. (Mašková, et al., 2012a) U kyberšikany je jedním z problémů také to, že se mohou připojit i takzvaní sekundární útočníci. Ti se mohou stát účastníky šikany jak vědomě, tak i nevědomě. Vědomě může sekundární útočník přeposílat vtipná videa či vtipné komentáře a ví, komu tím ubližuje a škodí. Nevědomě může sekundární útočník nalézt na internetu vtipné video, které ukáže kamarádům, aniž by věděl, komu tím škodí, a stává se tak šířením tohoto materiálu účastníkem kyberšikany. (Krejčí, 2010) U oběti kyberšikany nezáleží na tom, jaké má ve třídě postavení, jak vypadá, jakého je pohlaví atp. Obětí se může stát každý, klidně i žák, který je v kolektivu velmi oblíbený. 15

Častěji se však oběťmi kyberšikany stávají ty děti, které by byly šikanované i v reálném světě. (Dehue, a kol., 2008) Tyto děti jsou brány za nejrizikovější skupinu, jelikož se díky šikaně v reálném světě často upnou na svět virtuální, ve kterém nezáleží na jejich chybách, a pokud i toto prostředí je zklame, pro oběti je to velmi bolestivé, jelikož již nemají kam utéct před realitou. Z hlediska nebezpečí kyberšikany pro oběť hraje významnou roli i to, že útočník nevidí, jaký dopad má jeho útok na oběť, protože v průběhu kyberšikanování není v přímém kontaktu s obětí. Útoky kyberagresora mohou být navíc doslova permanentní, na rozdíl od běžné šikany, jelikož na internetu je urážlivý materiál dostupný neustále. (Krejčí, 2010) Bohužel, přibývá čím dál více i případů sebevražd 1 obětí kyberšikany, kdy dítě nevydrželo nápor trýznitele a rozhodlo se ukončit svůj život. Sebevražda patří k extrémním dopadům kyberšikany, ale oběti trpí často mnoha dalšími následky. Mívají depresivní ladění, trpí depresemi, pocity beznaděje a jsou často velmi tiché a odtažité. Mnohdy se izolují od svých přátel z důvodu studu či nedostatku důvěry. Často se žákům také zhorší prospěch ve škole. Kyberšikana má v některých případech za následek také sebedestruktivní chování, které se projevuje sebepoškozováním nebo sebevražednými pokusy. V mnoha případech jsou následky kyberšikany i fyzické povahy, kdy se objevuje nechutenství, načež dítě začne ztrácet váhu, či se u oběti může projevit ztráta imunity po dlouhodobém přetěžování organizmu. (Krejčí, Kopecký, 2010-2011) A jak je to s rozšířeností kyberšikany mezi českými dětmi? V roce 2010 provedli Krejčí a Kopecký výzkum na základních a středních školách. Výzkumu se zúčastnilo 12 533 respondentů z celé naší republiky. 59 % dětí odpovědělo, že osobně zažilo kyberšikanu. Zhruba 16 % dětí by se nesvěřilo rodičům s tím, že jsou obětí kyberšikany. 95 % žáků uvedlo, že šikanovali své oběti pouze pro pobavení. Žerty, kterými oběti ubližovali a ponižovali ji, prý uškodit vůbec neměly. (Krejčí, Kopecký, 2009-2010) Logicky se tedy nabízí otázka, co s danými zjištěními můžeme dělat? Dle mého názoru je základním krokem v prevenci kyberšikany informovanost, jelikož žáci nemají dostatek informací a lehce se poté stávají oběťmi i aktéry kyberšikany. Žáci by měli získat důležité informace jak ve škole, tak i doma. Dítě by mělo před použitím internetu vědět, s jakými riziky se při jeho používání může setkat, jak by se mělo zachovat v situaci, kdy je 1 Jedním z mnoha případů je sebevražda oběšením 14leté Anny z Polska. Byla studentkou gymnázia a ve škole byla vystavena sexuální šikaně ze strany jejích spolužáků, kteří předstírali, že Annu znásilňují. Tuto situaci si jeden z útočníků nahrál na telefon a video zveřejnil na internetu. Krátce na to našla matka Annu oběšenou v jejím pokoji. 16

ohroženo nebo ohrožuje druhé, na koho se může obrátit a jak si má chránit své soukromí ve virtuálním světě, tedy jaké informace by na internetu nemělo sdělovat. Prevence dále záleží také na rodičích a na tom, jak hlídají své dítě, když se pohybuje na internetu. Rodiče by měli monitorovat, s kým si dítě na internetu píše, jaký obsah na internet přidává a zda má dostatečně zabezpečený profil, kde sděluje své osobní údaje. V případě, že se již dítě stalo obětí, tak by se v první řadě nemělo bát svěřit se s problémem dospělé osobě či přátelům. Následovat by mělo zablokování veškerého kompromitujícího materiálu na internetu, i když tento úkol je těžký, jelikož materiál se může na internetu opět objevit. Žák by měl dále poskytnout veškeré informace o útočníkovi, aby se mohl útočník nalézt a řádně potrestat. Plně nápomocná musí být i škola, která by se měla postarat o opětovné začlenění oběti do kolektivu, a v neposlední řadě by měl žák využít odbornou pomoc psychologa. (Krejčí, 2010) 2.2 Kybergrooming Kybergrooming bychom mohli popsat jako lákání, většinou nezletilé oběti, na schůzku pomocí internetu či mobilního telefonu. Útočník většinou na internetu vystupuje jako smyšlená osoba se smyšleným jménem a věkem. Pomocí nižšího věku se snaží přiblížit dětem školního věku a tím má také větší šanci, že oběť přesvědčí, aby se spolu setkali. Pro průměrně znalého uživatele internetu není žádný problém si sehnat fotografii půvabného chlapce či dívky na internetu a vydávat se za danou osobu. Hlavním důvodem, proč útočník touží po schůzce s obětí, je sexuální zneužití dítěte či fyzické ublížení dítěti. Kybergroomer je sexuální útočník, který využívá internetu či mobilního zařízení k nalezení své oběti. Může jím být muž i žena, ale ve většině případů se jedná o muže. Tito útočníci se většinou nedají od obyčejných lidí rozeznat a v mnoha případech mají i svou vlastní rodinu. Veřejnost je považuje za pedofily, ale v mnoha případech se jedná o lidi neúspěšné ve vztazích s dospělými osobami, a proto se poté obrací k dětem nebo mladistvým, kde si svůj neúspěch kompenzují. Přestože tvoří kybergroomeři heterogenní skupinu, můžeme mezi nimi identifikovat několik specifických typů (Mašková, et al., 2012a): 17

Kvazivoyeur neusiluje o přímé setkání, ale přednější je pro něj uspokojení jeho sexuálních potřeb v danou chvíli. Své oběti proto navádí k tomu, aby se mu ukázaly přes web kameru v co nejintimnějším chování, které by ho uspokojilo. Toto je nejméně nebezpečný útočník, jelikož mu stačí se na svou oběť pouze dívat a o fyzické setkání má zájem jen zřídka. Experimentátor bere útok na své oběti jako hru. Své potencionální oběti si hledá na nejrůznějších portálech či sociálních sítích. Svůj útok má dopodrobna promyšlený, přesto je velmi přizpůsobivý při změně situace. Nátlak útočníka na oběť se záměrně stále zvyšuje a oběť pak snáze podlehne. Útočník má v mnoha případech vybráno více obětí, které se snaží přesvědčit k osobnímu setkání. Kriminálník získává své oběti zejména pro páchání trestné činnosti. Pomocí obětí vytváří či šíří dětskou pornografii se záměrem vlastního obohacení. Za peníze také dává tip pedofilům. Sexuální uspokojení tohoto útočníka je pro něj na druhém místě, prvotní je pro něj peněžní zisk. Duševně nemocný si vůbec neuvědomuje, že dělá něco špatného. Jedná hlavně na základě jeho pudů, které vycházejí z jeho onemocnění, či ze stupně mentální retardace, kterou trpí. Své chování není schopný nijak ovlivnit, proto je tento typ útočníka pro děti velmi nebezpečný, jelikož je u něj omezeno chápání sociálních a právních norem. Potencionální obětí kybergroomingu jsou většinou děti od 11 do 17 let. V tomto období děti hledají novou identitu, zkoušejí nové věci, snaží se napodobovat své idoly, navazují nové známosti, bouří se proti autoritám, a to vše napomáhá útočníkovi získat svou oběť. Oběť trpí většinou pocitem méněcennosti, disponuje velmi malým sebevědomím, a také proto se upíná k virtuálnímu světu, kde se cítí lépe. Bohužel, takovéto děti jsou většinou velmi lehce zmanipulovatelné. Útok většinou probíhá v šesti krocích, během kterých útočník svou oběť zmanipuluje tak, že ji donutí přijít na schůzku, kterou si spolu sjednají, a o kterou útočník stojí nejvíce (Mašková, et al., 2012a): 1. krok: Vzbuzení důvěry oběti a snaha izolovat ji od okolí V tomto kroku se útočník poprvé setkává s obětí na internetu. Většinou oběť zaujme svým chápavým chováním a jeho falešnou identitou, ve které se vydává za dítě podobného věku, jako je oběť. Dítě je nadšené, že mu konečně někdo 18

naslouchá a rozumí, proto se útočníkovi svěřuje se všemi svými problémy. Útočník dává dítěti zapravdu v jeho naštvanosti na své okolí, ať to je na rodiče nebo přátele, a tím ho postupně izoluje od jeho nejbližších. Útočník také utvrzováním oběti, že mu může říci vše, a že nikomu nic neřekne, že mu může důvěřovat, k sobě svou oběť poutá čím dál více. 2. krok: Lákání, budování přátelského vztahu, drobné dary, pozornosti Postupně útočník svou oběť získává čím dál více konverzací o zajímavých tématech, která útočník volí tak, aby byla zajímavá pro oběť. Útočník se také snaží své oběti více přiblížit v podobě stejných zájmů a zálib, o kterých také útočník se svou obětí konverzuje. V této fázi se útočník snaží získat co nejvíce informací o oběti. Zjišťuje, zda má oběť přítele, jaké má oběť sexuální zkušenosti apod. Útočník oběti opakuje, jak jej zaujala na první pohled, jak je krásná, jak se mu s ní dobře konverzuje, a také jí nabízí svou pomoc, pokud by cokoliv potřebovala. Tímto si k sobě dítě poutá čím dál více a vzniká mezi nimi opravdový přátelský vztah plný důvěry. V tomto kroku může útočník již také posílat oběti drobné dary, kterými oběť ujistí o svém zájmu. 3. krok: Získání nebezpečných materiálů a informací k příštímu nátlaku a vydírání Útočník začíná získávat od oběti nebezpečný materiál, který později využije k dalšímu nátlaku na dítě. Vyžaduje od oběti většinou diskriminující fotky, často jsou to fotky, na kterých je oběť nahá, a ujišťuje ji, jak je krásná, že je to normální, že to dělají všichni její vrstevníci a že fotky nikomu jinému neukáže. Dále zjišťuje adresu, kde dítě bydlí, pod záminkou, že mu chce poslat dárek. Útočník také zjišťuje informace o rodičích dítěte, jaké mají zaměstnání, kdy přicházejí z práce domů a zda jsou právě doma. Dítě, které útočníkovi již věří, mu většinou veškeré informace řekne, a také pošle své fotky, aniž by si uvědomovalo, v jakém se nachází nebezpečí. Od tohoto kroku je již dítě ve vážném nebezpečí. 4. krok: Vytvoření emoční závislosti na útočníkovi Útočník svou oběť stále ujišťuje o její dokonalosti a o vzájemném přátelství, které nikdo jiný nemůže nahradit. Jejich vztah se snaží postupně převést do reálného života, a proto oběť ujišťuje, že jejich vztah bude stejný i v osobním kontaktu. V této fázi se také objevuje citové vydírání dítěte, které u něj poté vyvolává pocit viny, který jej táhne k útočníkovi čím dál více. 5. krok: Osobní schůzka, vylákání na místo vhodné k přímému napadení Útočník začíná naléhat na osobní schůzku s obětí. Snaží se ji vylákat na schůzku pod jakoukoliv záminkou, většinou na místo, které souvisí se zájmy oběti. Častou 19

záminkou je předání dárku, který útočník koupil oběti, nebo předání věcí, které dítě potřebuje a útočník je náhodou vlastní. Místo, na které útočník vyláká svou oběť, je většinou velmi důkladně vybírané. Oběť nesmí poznat záměr schůzky a zároveň to musí být takové místo, kde útočník může napadnout svou oběť, aniž by ho u toho někdo přistihl a útok mu překazil. 6. krok: Napadení výhružky Chování útočníka k oběti, která odmítla osobní schůzku a rozhodla se ukončit jejich komunikaci, se úplně změní. Útočník dítě začíná vydírat, zastrašovat a pronásledovat. Díky tomu, že útočník má již od oběti veškeré informace, včetně adresy, kde oběť bydlí, dostává se dítě do bezprostředního ohrožení. V tomto případě je velmi důležité, aby se dítě svěřilo rodičům či jinému dospělému, a vzniklá situace se začala ihned řešit. Zde však bohužel vzniká problém, jelikož dítě se cítí provinile a stydí se o celé situaci někomu říci, či je vydíráno útočníkem, že pokud se o jejich komunikaci někdo dozví, použije obětí poslané fotografie, či přijde přímo k oběti domů. Jedním ze známých případů, který skončil, bohužel, smrtí, je příběh Ashleigh Hallové. 2 Ve výzkumu Krejčí a Kopeckého (2009-2010) 58 % dotazovaných dětí odpovědělo, že jsou na internetu v kontaktu s neznámou osobou. 66 % osob, se kterými se žáci na internetu stýkali, aniž by se osobně znali, požadovalo fotografii obličeje a 43 % žádalo po dotazovaném osobní schůzku. 38 % dětí svou fotografii skutečně této osobě odeslalo a 23 % šlo na schůzku s touto osobou. Dle výsledků výzkumu, který byl veden Centrem prevence rizikové virtuální komunikace (Mašková, et al., 2012b), bylo zjištěno, že z 5304 dotazovaných dětí by 36 % bylo ochotných jít na osobní schůzku s člověkem, kterého znají pouze přes internet. Dále 2221 dotazovaných odpovídalo na otázku, zda již na osobní schůzce s neznámou osobou byli. 53 % z nich se již sešlo s osobou, se kterou se seznámili na internetu. 56 % dotazovaných považuje komunikaci s neznámou osobou na internetu za riskantní. 25 % dětí a mladistvých přiznalo, že byli neznámou osobou na internetu požádáni, aby se 2 V pondělí večer bylo na poli v anglickém Sedgefieldu nalezeno tělo 17leté studentky Ashleigh Hallové, která se stala obětí kybergroomingu. Ashleigh, studentka ošetřovatelství, byla společenská a měla hodně přátel. Aktivně také využívala sociální síť Facebook, na které se seznámila s 16letým chlapcem. S tím si po delší komunikaci domluvila osobní schůzku. V neděli 25. října 2009 večer oznámila matce, že jde ke kamarádce, u které přespí. V pondělí již Ashleigh nedorazila k obědu. K zabití dívky se přiznal 32letý bezdomovec Peter Chapman, který byl již v minulosti trestaný za sexuální delikty a jeho jméno figuruje na rejstříku sexuálních útočníků. 20

o jejich komunikaci nikomu nesvěřovali, že je to tajemství. Pokud by žák na osobní schůzku šel, v 55 % by se svěřil přátelům či sourozenci, kteří jsou mladší 18 let, v 37 % by o schůzce řekl rodičům a 16 % by o sjednané schůzce s neznámou osobou nikomu neřeklo. Primární prevence tkví jako u všech rizik, se kterými se můžeme setkat na internetu, v informovanosti. Žáci by měli získat základní informace jak ze strany školy, tak ze strany rodičů. Děti by měly být upozorněny, že s neznámou osobou by být v kontaktu určitě neměly a už vůbec by se s ní neměly domlouvat na osobní schůzce. Dle Kopeckého (2010a) by se měli žáci řídit sedmi pravidly, díky kterým by byli při používání internetu vystaveni mnohem menšímu riziku: Prvně by si žáci měli uvědomit, že lidé na internetu mohou lhát, a proto bychom jim neměli věřit. Tito lidé mohou dítěti slibovat lásku a věrnost, ale za žádnou cenu by jim to žák neměl uvěřit. Dítě by se mělo soustředit na sebemenší nesrovnalosti v informacích, které mu kybergroomer udává. Často se stává, že útočník dítěti udává různý věk, oblíbené činnosti apod. Žák by si měl uvědomit, proč by někdo chtěl udržovat virtuální komunikaci a hlavně, proč by tuto komunikaci chtěl za každou cenu držet v tajnosti. Žák by za žádných okolností neměl zasílat nikdy a nikomu své fotografie se sexuálním podtextem a už vůbec ne osobě, kterou nezná. Žák by neměl sdělovat nikomu své osobní informace a rozhodně ne adresu bydliště či školy, kterou navštěvuje, jelikož v tu chvíli hrozí nebezpečí, že útočník může na svou oběť čekat v blízkosti jejího domova nebo školy. Dítě by za žádných okolností nemělo chodit na schůzku s neznámou osobou, pokud o tom nevědí rodiče. Žáci si musí uvědomit veškerá rizika, která je na takové schůzce mohou potkat. I když člověka, se kterým si žák dopisuje, nevidí, i tak není jejich rozhovor anonymní, a to, co danému člověku napíše či odešle, může být použito v budoucnosti v negativním smyslu proti němu. Určitá pravidla by však měli dodržovat i rodiče žáků, jelikož v tomto věku za ně ještě plně odpovídají a mají moc děti doma kontrolovat. Rodiče by v první řadě měli s dětmi komunikovat a uvědomit si, že když je dítě doma, tak to neznamená, že musí být 21

nutně v bezpečí, jelikož nebezpečí na něj číhá právě před monitorem počítače. Rodič by se měl také postarat o to, aby se počítač, který dítě či mladistvý používá, nacházel na dostupném místě, například v obývacím pokoji, aby měl rodič k počítači přístup a mohl tak aktivitu svého dítěte na počítači kontrolovat. V neposlední řadě, pokud dítě komunikuje s pro rodiče podezřelou osobou, není možné řešit tento problém zákazem, jelikož v dnešní době si žák přístup k internetu vždy najde a rodiče tak ztratí kontrolu. (Kopecký, 2010a) 2.3 Kyberstalking Kyberstalking je výraz pro dlouhodobé pronásledování oběti prostřednictvím SMS zpráv, MMS zpráv, zpráv na sociálních sítích a emailů, které může útočník oběti zasílat, anebo prostřednictvím prozvánění a volání na mobilní telefon či přes služby typu Skype. Kyberstalking je většinou součástí stalkingu, který je od 1. ledna 2010 v České republice hodnocen jako trestný čin (nebezpečné pronásledování). Stalker většinou působí na své okolí jako obyčejný člověk a většinou ani jeho blízcí nevědí, že právě on je útočník, který pronásleduje svou oběť. Útočníkem je ve většině případů muž, ale jsou i případy, kdy se stala stalkerem žena. Žena se stává útočníkem málokdy, ale když se jím stane, útoky jsou většinou mnohem systematičtější a promyšlenější než od mužů. Stalkery dělíme na sedm typů většinou podle toho, co u útočníka způsobí jeho závislost na oběti. Útočník svou oběť nemusí ani osobně znát pro to, aby se rozhodl ji pronásledovat, proto se obětí může stát prakticky každý (Kopecký, 2010b): 1. typ: Bývalý partner Tento druh stalkera je nejčastější. Jedná se o jedince, který nedokáže přijmout ukončení vztahu mezi ním a jinou osobou. Nejčastěji se jedná o ukončení partnerského nebo mileneckého vztahu, ale může se jednat také o vztah pracovní či terapeutický. Útočník se většinou cítí potupený a snaží se své oběti pomstít, ublížit či ji získat zpět, aniž by oběť pociťovala jakoukoliv touhu se ke svému bývalému partnerovi vrátit zpět. 2. typ: Uctívač Pronásledovatel tohoto typu svou oběť ani nemusí znát osobně. Oběť ho jednoduše zaujala natolik, že útočník začal toužit po vztahu s ní. Útočníkovi nemusí nutně jít o sexuální vztah s obětí, ale touží po uznání danou osobou. Jakékoliv známky 22

odmítnutí od oběti, jako je neodepsání na SMS zprávu, odmítnutí daru nebo nepřijetí hovoru, stalkera vyprovokují k dalšímu jednání. Když útočník zjistí, že ho oběť odmítá, mění se jeho chování v agresivnější. Stalker začíná své oběti vyhrožovat a může se objevit také násilí. Do této skupiny stalkerů můžeme zařadit fanoušky celebrit, kteří svůj idol obdivují více, než je zdrávo a často také končí v rukou policie. 3. typ: Neobratný nápadník Tento typ útočníka má většinou velmi nízké sociální cítění. Pronásledovatel má velký problém navázat nějaký vztah díky jeho špatným komunikativním a sociálním dovednostem. Většinou jsou tito lidé narcističtí a myslí si o sobě, že jsou neodolatelní, ale většinou je tomu právě naopak. Mají velmi nízkou schopnost empatie, proto se jen velmi těžko mohou vcítit do své oběti. Většinou usilují o fyzický kontakt s osobou, která je zaujala. Snaží se o chycení oběti za ruku, o polibek, a to bez agresivních projevů chování. Tento typ útočníka má nejmenší vytrvalost, takže pokud dá oběť výrazně najevo svůj nezájem, či útočníka nahlásí na policii, pronásledování tím pro stalkera končí. 4. typ: Ublížený pronásledovatel Útočník má reálnou či smyšlenou představu, že mu oběť něčím ublížila, nebo ho ponížila, a pronásledovatel má potřebu se oběti mstít. Útočník oběť pronásleduje většinou slovními urážkami, zastrašováním a může i podat žalobu na oběť, ale fyzické napadení u oběti je minimální. Pronásledovatel se však může mstít na majetku nebo domácích zvířatech, které oběti patří. Útočník tedy může ublížit domácímu zvířeti, které patří oběti, nebo také se vloupat do bytu nebo domu, kde oběť žije. Pronásledovatele uspokojuje, když svou oběť vidí vystrašenou, jelikož má pocit moci a kontroly nad ní. Tento útočník jedná mnohdy iracionálně a je paranoidní. Útoky jsou většinou dlouhodobé, jelikož tento typ útočníka bývá dosti vytrvalý. 5. typ: Sexuální útočník Pronásledovatel má jediný záměr, a to je fyzický, sexuálně motivovaný útok na oběť. Útočníka motivuje moc, kterou má nad obětí, a také vlastní sexuální uspokojení. Pronásledovatelé tohoto druhu jsou většinou sexuální devianti, kteří mají nízkou inteligenci. U tohoto typu útočníka se může objevovat sadizmus, masochizmus či exhibicionizmus. 23

6. typ: Poblouzněný milovník Pronásledovatel je přesvědčen, že jeho oběť je do něj zamilovaná. Veškeré její projevy vnímá jako projev její lásky k sobě. Tento typ stalkera věří, že s obětí vytvoří plnohodnotný vztah. Útočník tohoto typu je velmi vytrvalý a nezastaví ho žádné právní kroky, většinou ani nahlášení na policii. Obětí stalkingu, resp. kybertalkingu se může stát každý bez rozdílu věku, pohlaví, sociálního postavení nebo sexuální orientace. Podle Benešové (2008) se oběťmi nejčastěji stávají lidé, kteří žijí sami bez partnera, nebo osoby, které se s partnerem rozešly v nedávné době. Z hlediska pohlaví tvoří většinu obětí ženy. Osoby, které se staly obětí stalkingu, resp. kyberstalkingu, mají většinou velké problémy vyrovnat se se zážitky, které během pronásledování útočníkem prožily. Mnoho obětí má poté chronické poruchy spánku, posttraumatickou stresovou poruchou a každá čtvrtá oběť přemýšlí o sebevraždě nebo se o ni již pokusila. Podle Tůmové (2007) až 40 % osob, které se staly obětí stalkingu, resp. kyberstalkingu, změnilo své trvalé bydliště nebo pracovní místo. 3 Stalking je v 354 zákona č. 40/2009 Sb. definován jako nebezpečné pronásledování. Pro naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu musejí být splněny tři podmínky. První podmínkou je, že musí být jasně prokázáno, že pronásledovatel činí všechny své kroky proti vůli oběti. Druhou podmínkou je intenzita útoků, kdy útoky musí být systematické a intenzivní. Třetí podmínkou je délka trvání útoků, které musí přetrvávat minimálně čtyři až šest týdnů. (Kopecký, 2010b) V České republice není kyberstalking, ve srovnání s ostatními e-riziky, tolik rozšířen. Z výsledků výzkumu Kopeckého a Krejčí (2009-2010) vyplývá, že 14,6 % dotazovaných má zkušenost se stakingem a kyberstalkingem. Tuto zkušenost zažil buďto sám respondent či někdo z přátel v jeho blízkém okolí. Více jak dvě třetiny těchto respondentů tvoří dívky. 3 Jedním z nejznámějších případů stalkingu v České republice je případ Petra Hanuše, který dva roky pronásledoval svou kolegyni Michaelu Maličkou. Hanuš jí posílal SMS, emaily, pronásledoval ji neustále, když opustila své bydliště, a také ji fyzicky napadl. Vše bylo nahlášeno na policii a Hanuš byl odsouzen na 125 dní vězení. Do vězení s odvoláním na svůj špatný psychický stav ale nenastoupil. Opět Michaelu Maličkou sledoval. Ta neustále tuto skutečnost hlásila na policii, přespávala u příbuzných nebo přátel a nechávala si odposlouchávat telefon, ale i přes její snahu ji Hanuš 17. července 2007 před jejím domem ubil k smrti. Hanuš byl odsouzen na 15 let odnětí svobody za vraždu. 24

Oběť kyberstalkingu by v první řadě měla přerušit kontakt s osobou, která ji pronásleduje, a neodpovídat na žádné pokusy o kontakt ze strany útočníka. Dále by se pronásledovaný měl vyhýbat místům, kde je možnost, že by se s útočníkem mohl potkat. Pokud se i přes veškeré ignorování pronásledovatel stále snaží o kontakt, oběť by si měla veškeré tyto projevy zdokumentovat, aby při případném šetření měla proti útočníkovi důkazy. Oběť by dále měla vyhledat pomoc, v nejlepším případě nahlásit vše na policii, a oznámit tento problém i svým přátelům, jelikož i ti se mohou podílet na ochraně pronásledované osoby. Mimo domov by se oběť kyberstalking neměla pohybovat bez doprovodu, jelikož stále hrozí napadení útočníkem. Oběť by u sebe pro jistotu měla nosit povolené obrané prostředky, protože nikdy nemůže mít jistotu, že najde přítele, který jí doprovodí domů, a že na oběť nebude pronásledovatel někde čekat. Dále musí být oběť opatrná i se zveřejňováním osobních údajů. Kontakt by měla dát jen lidem, které zná a u nichž má jistotu, že jej nedají další osobě. Také ostatní údaje, jako je adresa apod. by neměla pronásledovaná osoba nikomu dávat a už vůbec nezveřejňovat na jakékoli sociální síti. (Kopecký, 2010b) 2.4 Sexting Sexting je vytváření, sdílení a šíření materiálů, které mají erotickou nebo sexuální povahu. Jedná se zejména o rozesílání fotografií či videí, které obsahují nahotu. Tento materiál je šířen nejčastěji pomocí mobilních telefonů, sociálních sítí či prostřednictvím jiných internetových portálů. Potencionálním útočníkem jsou velmi často partneři, kteří neunesou rozchod a chtějí se druhé straně mstít, a proto využívají videa či fotky z jejich soukromí a šíří je mezi jejich přátele a známé. Oběťmi sextingu se stávají také oběti kyberšikany, kdy jsou sexuálně napadeny a materiál, který je během napadení pořízen, je poté rozesílán pomocí mobilních telefonů mezi spolužáky, či je umístěn na internet. Často se také stává, že dospívající dívky se snaží získat chlapce, který je zaujal, tím, že pořídí vlastní fotografii s erotickým či sexuálním obsahem a zašlou ji danému chlapci. Pokud však tento hoch 25

sympatie neopětuje, může tyto choulostivé snímky s vidinou legrace rozeslat kamarádům ze školy na mobilní telefony. 4 Podle českého práva mohou děti od 15 let věku provozovat sex, přesto až do 18 let nemůže být tento typ aktivity jakkoli zaznamenán (např. natočením videa, pořízením fotografie). Sazby za tento trestný čin závisí na tom, jak byl tento materiál získán. Nejnižší sazba (až 2 roky odnětí svobody) v České republice je za přechovávání dětské pornografie ( 192 a 193 trestního zákona), kdy obviněný tyto materiály vlastní, ale nepodílí se na jejich šíření mezi další uživatele. Vyšší sazba (až 3, resp. 8 let odnětí svobody) je za šíření a zpřístupňování dětské pornografie ( 192 a 193 trestního zákona), kdy pachatel samotný materiál vlastní a napomáhá k jeho šíření. Nejzávažnějším trestným činem je v tomto ohledu výroba dětské pornografie ( 205b trestního zákona), přičemž pachateli hrozí až 5, resp. 8 let odnětí svobody. (Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, 2013) Dle výsledků výzkumu Kopeckého, Szotkowského a Krejčí (2012), který probíhal během roku 2011, bylo zjištěno, že 73 % dotazovaných dětí považuje zasílání a sdílení sexuálně laděných materiálů osobní povahy za velmi riskantní, avšak 8 % českých dětí již umístilo na internet svůj osobní sexuální materiál, tedy video či fotografii, na které jsou obnaženi. Materiál se sexuální tématikou častěji sdílejí a odesílají ostatním uživatelům děti starší 15 let, kdy 67 % z nich tento druh materiálu již sdílelo a 73 % takový materiál osobně odeslalo. Mezi nejčastější motivy sextingu dětí v České republice je zejména nuda či neschopnost navázat kontakt s opačným pohlavím jiným způsobem, než zasláním nahých fotografií. Toto řešení zaujetí pozornosti opačného pohlaví je velmi naivní a rizikové, jelikož při neopětovaných sympatiích může druhá strana kompromitující materiál použít ve váš neprospěch. V některých případech je motivací k pořízení či sdílení těchto materiálů vliv party. (Kopecký, et al., 2012) Asi nejjednodušší radou, jak pro děti, tak pro dospělé, je, aby tento druh sexuálně motivovaného materiálu nebyl danou osobou nikdy vytvořen, jelikož pokud materiál neexistuje, tak ho nemůže nikdo zneužít. U dětí základní školy by učitelé neměli mít strach 4 Známou obětí sextingu se stala třináctiletá dívka jménem Hope Witsellová z USA, která zaslala své choulostivé fotky na mobilní telefon chlapce, o kterého měla zájem. Jeho telefon se však dostal do rukou spolužačky, která našla fotografii nahé Hope a rozeslala ji ostatním spolužákům. Během několika málo hodin byla fotografie rozšířená i na jiné základní škole. Díky této fotografii skupina chlapců začala Hope nutit, aby jim zaslala i jiné nahé fotografie. Nátlak však tato mladá dívka nevydržela a jednoho večera se oběsila ve svém dětském pokoji, kde byl nalezen i její deník, kde zaznamenala své rozhodnutí spáchat sebevraždu. 26

o tomto tématu hovořit a zejména žákům 2. stupně by měl srozumitelně vysvětlit rizika a dopady sextingu. Důležitou částí prevence u dětí a mladistvých je samozřejmě také otevřená komunikace o daném tématu s rodiči a kontrola rodičů, co jejich děti na počítači dělají. (Nebuď oběť!, 2013) 2.5 E-rizika spojená se sociálními sítěmi Sociální sítě jsou internetové projekty, které slouží ke sdílení informací mezi jednotlivými uživateli. Napomáhají ke komunikaci uživatelů, sdílení fotografií a videí, k uspořádání různých akcí, k hraní online her a navázání nových přátelství. Výše jsem popsala vybraná e-rizika, která nás mohou potkat na internetu. Společným jmenovatelem pro tato rizika jsou často právě sociální sítě, které ulehčují útočníkovi si vybrat a napadnout svou oběť. V této kapitole proto nejprve stručně popíši ty sociální sítě, které jsou významným způsobem rozšířené v České republice, a následně shrnu obecná rizika, která jsou s užíváním sociálních sítí spjata, a způsoby, kterými se případná oběť může bránit proti poškozování ze strany ostatních uživatelů sociálních sítí. Obrázek 1: Logo Facebook (www.facebook.com) Facebook je v dnešní době nejpoužívanější sociální sítí, která umožňuje nalézt staré známé, být v kontaktu s přáteli či navazovat nová přátelství. Tento projekt byl vytvořen na počátku roku 2004. Inspirací byly letáčky nazývající je Facebooks, které sloužily pro seznamování studentů v areálu Harvardské univerzity. Sociální síť měla původně sloužit pouze studentům Harvardu, ale v krátké době se rozšířila na další významné univerzity (Stanford, Columbia, Yale). Během roku 2005 byla tato sociální síť otevřena pro všechny studenty univerzit a postupně i pro žáky středních škol po celém světě. Na konci roku 2005 dosáhl Facebook 12 milionů uživatelů. Od poloviny roku 2006 byl Facebook zpřístupněn pro všechny, kteří dovršili 13 let. Do dnešního dne prošel Facebook mnoha inovacemi a je 27

dostupný v 68 jazycích, včetně češtiny. Počátkem roku 2012 používalo Facebook 834 milionů registrovaných uživatelů. (Facebook, 2013) V České republice byl největší rozvoj Facebooku zaznamenán v roce 2009. Nyní je u nás zhruba 3 849 900 registrovaných uživatelů (přesnější údaj viz www.checkfacebook.com), z nichž tvoří 51 % ženy. Nejčastějšími uživateli jsou lidé v rozmezí od 25 do 34 let věku (28 %), druhou nejpočetnější skupinou jsou uživatelé od 18 do 24 let (27 %). Na třetím místě je věková skupina od 35 až 44 let věku (17 %). Dospívající mladší 18 let tvoří 13 % z veškerých českých uživatelů Facebooku. (Facebook Statistics by Countries, 2012; Facebook, 2013) Obrázek 2: Logo MySpace (www.myspace.com) MySpace je jeden z největších komunitních serverů na světě. Byl založen v roce 2003 v Kalifornii v USA. Obsahuje profily běžných uživatelů i známých osobností (hudebníků, filmařů, herců atd.). Na konci roku 2011 dosáhl 30 milionů uživatelů. Registrovat se mohou děti od 14 let. MySpace je rozšířen v 15 světových jazycích. Součástí této sociální sítě je instant messenger IM MySpace, který umožňuje zasílání rychlých zpráv a informuje o událostech, které se dějí na MySpace (např. zaslané soukromé zprávy, komentáře či žádosti o přátelství). (Myspace, 2013) Obrázek 3: Logo Twitter (www.twitter.com) 28

Twitter byl založen v roce 2006. Tato sociální síť je často přezdívána SMS internet, jelikož je proslavena právě SMS zprávami, skrze které si uživatelé mohou číst či zasílat své vlastní příspěvky, které se zobrazí naopak ostatním uživatelům a odběratelům, kterým se říká followers. Tyto příspěvky se jinak přezdívají tweety a jsou omezeny na 140 znaků. V roce 2011 Twitter používalo okolo 200 milionů registrovaných uživatelů a denně se přihlásilo zhruba 50 milionů návštěvníků. Tito uživatelé napsali denně asi 250 milionů příspěvků (tweetů). V České republice je okolo 76 tisíc uživatelů Twitteru, což je v porovnání s uživateli Facebooku, kterých je více jak 3,5 milionu, zanedbatelný počet. (www.twitter.com) Obrázek 4: Logo Google+ (www.google.cz) Google+ je pokusem portálu Google prorazit v oblasti sociálních sítí na internetu. Založen byl 28. června 2011 a ve zkušební verzi umožňoval přihlásit se pouze osobám starším 18 let. V současné době se mohou přihlašovat osoby starší 13 let věku. V dubnu roku 2012 měl Google+ 170 milionů uživatelů po celém světě. (Google+, 2013) Obrázek 5: Logo Badoo (www.badoo.com) Sociální síť Badoo byla založena v roce 2006 v Londýně. Badoo je celosvětově rozšířená sociální síť, která se zaměřuje zejména na seznámení uživatelů. Aktuálně Badoo užívá 159 milionů lidí. Sociální síť je dostupná ve 40 světových jazycích a jedním z nich je také čeština. Uživatelé si zakládají svůj profil, kam nahrají svou fotografii a vyplní osobní 29

údaje, zájmy a tak podobně. Posléze si mohou vyhledat uživatele dle jejich parametrů. (Badoo, 2013) Obrázek 6: Logo Lide.cz (www.lide.cz) Lide.cz je jedna z nejoblíbenějších tuzemských sociálních sítí. Tento komunitní web byl založen v září 2008 a provozuje jej portál Seznam.cz. Na této sociální síti si každý uživatel zakládá svůj osobní profil, kde může zadat své fotografie, osobní údaje a další informace o vlastní osobě. Ostatní uživatelé poté mohou vyhledat jiné uživatele dle věku, pohlaví či místa bydliště. Dále je u jednotlivých profilů k dispozici hodnocení uživatele, zaslání soukromé zprávy či seznámení. Dále zde uživatelé mohou využívat blogy, fóra, chatovací místnosti nebo seznamku. V nové verzi Lide.cz jsou zařazeny sekce videí z portálu Stream.cz a k dispozici jsou také nově on-line jazykové kurzy. V polovině roku 2008 měl portál 1,5 milionu uživatelů, u kterých bylo prokázáno, že na tomto komunitním webu tráví určitý počet hodin. V roce 2011 bylo zjištěno, že Lide.cz je čtvrtý nejčastěji navštěvovaný český web v České republice. Na předních místech před webem Lide.cz se objevil Seznam.cz, Centrum.cz a zpravodajský web idnes.cz. (Lidé.cz, 2011) Obrázek 7: Logo Libimseti.cz (www.libimseti.cz) Sociální síť Libimseti.cz je zejména zaměřena na jednoduché seznámení uživatelů. Web byl založen v roce 2002 a uživatelé zde mohou využívat chat, videochat, diskusní fórum, vlastní rádio, horoskop, vlastní magazín, hodnocení fotografií ostatních uživatelů a také jednoduché seznámení, při kterém je zapotřebí pouze odeslat žádost danému uživateli, o kterého máme zájem. Toto oznámení se mu po přihlášení objeví na jeho profilu 30

a on na něj odpoví, zda má také zájem či nikoliv. V současnosti má web více jak 500 tisíc registrovaných uživatelů. (Líbímseti.cz, 2012) Na sociálních sítích mohou uživatelé sdílet příspěvky ostatních uživatelů či skupin a vkládat vlastní fotografie, videa či jiné příspěvky. Dále zde děti mohou napsat příspěvek na profil jiného uživatele či mu na jeho profil zaslat jiný materiál, jako jsou fotografie, videa či jiný příspěvek. Uživatelé dále mohou chatovat s lidmi, kteří jsou online, a také zde uživatelé mohou zasílat zprávy uživateli, který je offline, či zasílat hromadné zprávy více uživatelům najednou. U spousty sociálních sítí je dále umožněn hovor či videohovor mezi uživateli. Následující funkcí, kterou většina sociálních sítí nabízí a mnoho uživatelů ji využívá, jsou online hry, které uživatelé mohou také hrát mezi sebou. Veškeré tyto funkce, které sociální sítě nabízejí, tak mohou být ve velké míře zneužity proti jednotlivým uživatelům. Útočník může totiž ponižovat svou oběť příspěvky, které může vkládat přímo na profil uživatele, což znamená, že tento materiál uvidí všichni přátelé oběti. Nejnebezpečnější funkce sociálních sítí však je, že veškeré materiály mohou být dále sdíleny ostatními uživateli a kompromitující materiál tak může na sociální síti kolovat velmi dlouho. Agresor dále může neustále psychicky týrat svou oběť zasíláním urážlivých zpráv. Takovéto obtěžování jinými uživateli je možno nahlásit správci sociální sítě, jehož kontakt je uveden na dané sociální síti, a ten je schopen kompromitující materiál ze sociální sítě odstranit. U příspěvků je dále také možnost využít funkci Nahlásit, čímž bude správci sociální sítě tento obsah nahlášen jako závadný. Dále žáci mají možnost zablokovat uživatele, který je obtěžuje, a pokud je napadá osoba, kterou mají v přátelích, prvním krokem je odstranit jej z přátel. Dále také žáci mají možnost si své soukromí nastavit dle jejich představ, například fotografie či videa mohou být zobrazovány pouze určité skupině žáků a stejné je to i se sdíleným materiálem či s přidávanými příspěvky. Pokud nás osobně někdo označí například na fotografii, máme možnost označení ignorovat a poté se na fotografii naše označení neobjeví nebo dodatečně můžeme z fotografie označení odstranit. 31

PRAKTICKÁ ČÁST 32

3 Výzkumné šetření 3.1 Cíl výzkumného šetření Cílem výzkumného šetření je zjistit, jaké mají žáci 2. stupně vybrané základní školy zkušenosti s vybranými e-riziky a jak má vybraná škola propracovanou primární prevenci e-rizik v rámci minimálního preventivního programu a školní preventivní strategie. 3.2 Metoda výzkumného šetření a sběr dat Pro zjišťování údajů jsem zvolila dotazník, protože jsem chtěla získat odpovědi od velké skupiny respondentů. Dotazník obsahuje 16 otázek, z nichž většinu tvoří otázky uzavřené a polouzavřené. Dvě z otázek slouží k demografickému popsání vzorku, ostatní se vztahují již k samotnému tématu práce. Dotazník je anonymní, aby byla zvýšena pravděpodobnost nezkreslování odpovědí respondenty. Dotazníkové šetření proběhlo 18. ledna 2013 na Základní škole Pasířská 72 v Jablonci nad Nisou. Po domluvě s učiteli bylo vyplňování dotazníků situováno do hodin rodinné a občanské výchovy. Dotazníky byly rozdány samotnými vyučujícími na dané škole. Měla jsem připraveno 170 prázdných dotazníků, z nichž se mi vrátilo 141 řádně vyplněných dotazníků. Snížená návratnost byla učiteli zdůvodněna obdobím chřipek. Nejvíce dotazníků se mi vrátilo od žáků 6. tříd, naopak nejméně od žáků 9. tříd. 3.3 Vzorek výzkumného šetření Pro své výzkumné šetření jsem si vybrala Základní školu Jablonec nad Nisou, Pasířská 72. Škola se nachází v klidné části města a je velmi dobře dostupná městskou hromadnou dopravou (autobusová zastávka se nachází cca 50 metrů od budovy školy). Škola je organizovaná jako úplná (od 1. do 9. třídy) a je sportovně zaměřená. Do školního roku 2008/2009 byly zřizovány sportovní třídy pouze na 2. stupni, ale od letošního školního roku byly sportovní třídy zavedeny i na 1. stupni. Škola se specializuje zejména na lehkou atletiku, čemuž také odpovídá i nově opravený atletický stadion, který je umístěn na pozemku školy. Nedaleko školy se nachází také městský atletický stadion a městská 33

atletická hala, kde žáci školy také trénují, závodí a reprezentují svoji školu. (ZŠ Pasířská, 2013) Škola je, kromě atletického stadionu, vybavena také jednou velkou tělocvičnou a dvěma malými, školní družinou (kapacita 4 oddělení po 100 žácích), školní jídelnou a rozlehlou zahradou školy, která je využívána žáky během přestávek, při času tráveném ve školní družině nebo v odpoledních hodinách, kdy je školní pozemek přístupný pro veřejnost. (ZŠ Pasířská, 2013) V současné době žáci navštěvují 18 tříd s průměrným počtem 21 žáků na třídu. Třídy jsou rozděleny většinou na sportovní a nesportovní, kdy sportovní třídy mají oproti nesportovním pouze navýšený počet hodin sportovní přípravy týdně. Každá třída má vlastní kmenovou třídu a kromě toho má škola také specializované učebny (fyziky, chemie, přírodopisu, rodinné výchovy, výtvarné výchovy, hudební výchovy, informatiky, cizích jazyků, keramiky). (ZŠ Pasířská, 2013) Celkem se výzkumného šetření zúčastnilo 141 žáků z šestých až devátých tříd. Graf 1 a Graf 2 ukazují absolutní a relativní četnosti zastoupení žáků jednotlivých ročníků ve výzkumném šetření. Nejvíce se zúčastnilo žáků z 6. tříd, nejméně pak ze 7. a 9. tříd. Graf 1: Počet dotazovaných v jednotlivých ročnících 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 45 37 30 29 6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník 34

Graf 2: Procentuální podíl jednotlivých ročníků na dotazníkovém šetření 9. ročník 21% 6. ročník 32% 8. ročník 26% 7. ročník 21% Dotazník vyplnilo dohromady 81 chlapců (57 %) a 60 dívek (43 %). Zastoupení dle pohlaví za celý výzkumný soubor zobrazuje Graf 3, za jednotlivé třídy Graf 4. Graf 3: Zastoupení chlapců a dívek v mém dotazníkovém šetření chlapci dívky 43% 57% 35