Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity obor Právo Katedra obchodního práva Diplomová práce Obchodní firma v novém občanském zákoníku Jakub Koudelka 2013/2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Obchodní firma v novém občanském zákoníku zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 1

Abstrakt Tato práce se zabývá právní úpravou obchodní firmy v novém občanském zákoníku. První kapitola je zaměřena na vymezení pojmu obchodní firma, její funkce, její základní dělení a zásady firemního práva. Druhá kapitola popisuje předchozí právní úpravu firmy, která byla obsažena v obchodním zákoníku, a vymezuje její základní problémy. Jádrem práce je kapitola třetí, pojednávající o úpravě obchodní firmy v novém občanském zákoníku a porovnávající novou úpravu s úpravou dosavadní. Závěr shrnuje základní poznatky práce a obsahuje autorovo zamyšlení nad perspektivou firemního práva. Klíčová slova Obchodní firma, obchodní zákoník, nový občanský zákoník, podnikatel, nezaměnitelnost, klamavost, ochrana, srovnání. Abstract This thesis focuses on regulation of a legal name in the New Civil Code. The first chapter is focused on definition of the term legal name, its functions, its basic division and principles of legal name law. The second chapter describes previous legal name regulation contained in the Commercial Code and defines its fundamental issues. The third chapter dealing with legal name regulation in the New Civil Code and comparing this regulation with previous regulation is the core of the thesis. The last part of thesis summarizes essential conclusions of the thesis and contains author s consideration about perspective of a legal name law. Keywords Legal name, the Commercial Code, the New Civil Code, businessman, entrepreneur, uniqueness, deceptiveness, protection, comparison. 2

Obsah Úvod...4 1 Základní otázky obchodní firmy...6 1.1 Pojem a podstata firmy...6 1.2 Funkce obchodní firmy...7 1.3 Dělení obchodní firmy a její druhy...8 1.4 Zásady firemního práva...9 1.5 Rekapitulace... 14 2 Obchodní firma a její úprava dle obchodního zákoníku... 16 2.1 Pojem a vztah k podnikateli... 16 2.2 Zaměnitelnost a klamavost obchodní firmy... 18 2.3 Tvorba obchodní firmy... 20 2.4 Převod, přechod a změna obchodní firmy... 24 2.5 Užití jména třetí osoby ve firmě právnické osoby... 27 2.6 Ochrana obchodní firmy... 29 2.7 Zápis firmy do obchodního rejstříku... 31 2.8 Shrnutí základních problémů právní úpravy... 32 3 Obchodní firma a její úprava dle nového občanského zákoníku... 35 3.1 Systematika nové úpravy obchodní firmy... 35 3.2 Pojem a pojetí obchodní firmy... 36 3.3 Zásady firemního práva v textu nového občanského zákoníku... 37 3.4 Firma fyzické osoby... 39 3.5 Koncernová firma... 41 3.6 Stará firma, převod a přechod firmy... 42 3.7 Užití jména třetí osoby ve firmě právnické osoby... 46 3.8 Ochrana obchodní firmy... 49 3.9 Zápis firmy do obchodního rejstříku... 50 3.10 Jednání podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku... 52 3.11 Zhodnocení nové právní úpravy... 53 Závěr... 57 Seznam použitých pramenů... 59 3

ÚVOD Tématem své diplomové práce jsem zvolil institut obchodního práva obchodní firmu. Vzhledem k rozsáhlé rekodifikaci soukromého práva, která se týkala též úpravy firemního práva, se v rámci své práce zabývám aktuální právní úpravou obchodní firmy, konkrétně jejím srovnáním s předchozí úpravou účinnou do 31. 12. 2013. Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Z této zákonné definice se lze domnívat, že obchodní firma je spojena pouze s osobou podnikatele. Její zákonná úprava má však význam pro širokou veřejnost, jelikož porušování či nerespektování norem firemního práva má následky jak pro podnikatele, tak i pro jejich zákazníky. Volba tématu mé práce byla ovlivněna skutečností, že pojem obchodní firma, potažmo zkráceně firma, je širokou veřejností chápána jako synonymum pro podnik či osobu podnikatele, což však není správně. Dalším motivem pro zpracování daného tématu byla skutečnost, že obsáhlému subodvětví firemního práva je věnováno pouhých pět paragrafů v obchodním zákoníku a šest paragrafů v novém občanském zákoníku. V neposlední řadě mě motivovala též možnost kritického zhodnocení změn provedených zákonodárcem v důsledku rekodifikace soukromého práva. Struktura práce Samotná práce je členěna do tří hlavních kapitol. První kapitola pojednává obecně o obchodní firmě, jejích funkcích a jejích zásadách. Jejím účelem je uvedení do problematiky obchodní firmy. V rámci druhé kapitoly pojednávám o úpravě obchodní firmy, obsažené v obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013. Druhá kapitola shrnuje poznatky o obchodní firmě, obsažené v rozhodnutích soudů a publikované v odborné literatuře, a zaměřuje se na problematické aspekty úpravy obchodní firmy v obchodním zákoníku. Třetí kapitola tvoří jádro celé práce a je zaměřena na úpravu obchodní firmy v novém občanském zákoníku. Obsahuje analýzu ustanovení upravujících obchodní firmu, jejich srovnání s úpravou v obchodním zákoníku a zhodnocení, zda byly odstraněny problémy obsažené v dosavadní právní úpravě či zda se v souvislosti s novou úpravou obchodní firmy objevily problémy nové. Závěr obsahuje zhodnocení základních poznatků práce a zamyšlení nad perspektivou institutu obchodní firmy, jakož i celého subodvětví firemního práva. Cíle práce Základním cílem mé práce není detailní rozbor veškerých aspektů firemního práva. V rámci své práce se detailněji zaměřuji na aspekty firemního práva, které v důsledku rozsáhlé soukromoprávní rekodifikace prochází změnou a aspekty, které přinášely nebo nově přinášejí výkladové problémy. Proto jsem pro svoji práci stanovil následující cíle: 4

- kritická analýza úpravy obchodní firmy dle obchodního zákoníku a vymezení jejich základních problémů; - kritická analýza úpravy firmy v novém občanském zákoníku; - komparativní analýza úpravy obchodní firmy dle nového občanského zákoníku a obchodního zákoníku; - zhodnocení, zda zákonodárce plně využil rekodifikaci soukromého práva k odstranění problémů obchodní firmy, jež vyplývaly z obchodního zákoníku. 5

1 ZÁKLADNÍ OTÁZKY OBCHODNÍ FIRMY Úvod své práce, než se konkrétně začnu věnovat úpravě obchodní firmy dle obchodního a nového občanského zákoníku, věnuji obecnému vysvětlení pojmu a podstaty obchodní firmy, jejím funkcím a jejím hlavním zásadám, které jsou důležité pro pochopení celého institutu obchodní firmy. Dodávám, že obecné otázky institutu obchodní firmy, o nichž pojednávám v první kapitole, jsou rozebrány ve smyslu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. 1.1 Pojem a podstata firmy Obchodní firma je institutem obchodního práva, jehož primární funkcí je označení a identifikace podnikatele. Pojem firma bývá širokou laickou veřejností často užíván ve smyslu subjekt podnikatel právnická osoba, nikoli ve smyslu označení a identifikátoru podnikatele. Takové vnímání pojmu firma veřejností je pochopitelně nesprávné. Pojem obchodní firma nesmí být zaměňován s pojmem obchodní jméno, které je pojmem širším než firma. Obchodní jméno ve smyslu naší právní úpravy platné do 1. ledna 2001 označovalo jméno příslušející každému podnikateli, kdežto pojem obchodní firma náleží pouze podnikatelům zapsaným do obchodního rejstříku. 1 Obchodní firma má povahu nehmotného statku a právo k obchodní firmě proto spadá mezi tzv. průmyslová práva (průmyslové vlastnictví). 2 Obchodní firma je složkou podniku jakožto souboru hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání, k němuž náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. 3 Právo k obchodní firmě je ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník ) chápáno jakožto právo osobní; v rámci nové úpravy firemního práva obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen nový občanský zákoník ), je však chápáno spíše jako právo majetkové, což je vyjádřeno v důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku následovně: Koncepčně dochází k významnému posunu, který je do značné míry již dnes předjímaný obchodní a podnikatelskou praxí. Právo k obchodní firmě se nechápe výlučně jako právo osobní, ale spíše jako právo 1 PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku: (s přihlédnutím k evropskému právu). 4. aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2004, s. 103. 2 Tamtéž, s. 104. 3 5 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 2. 2014]. 6

majetkové; proto je firma víc uvolněna pro majetkové dispozice, ať již se uskuteční samostatně, nebo v rámci obchodního závodu, se kterým je spojena. 4 Obchodní firma je obchodněprávním institutem, tudíž základní normy firemního práva se nacházejí v obchodním zákoníku. Legální definici obchodní firmy nalezneme v 8 odstavci 1 obchodního zákoníku, který definuje obchodní firmu jakožto název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. V souladu s touto definicí mají obchodní firmu pouze podnikatelé zapisovaní do obchodního rejstříku. Ostatní podnikatelé obchodní firmu nemají a při svém podnikání jednají pod svým jménem, jsou-li fyzickými osobami nebo pod svým názvem, jsou-li právnickými osobami. U svého jména a příjmení nebo názvu mohou ostatní podnikatelé užívat při podnikání odlišující dodatek nebo další označení za předpokladu, že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními předpisy i dobrými mravy soutěže. 5 Obchodní firmu mají naopak osoby označované jako tzv. fiktivní podnikatelé, tzn. osoby zapsané do obchodního rejstříku, avšak fakticky nevykonávající podnikatelskou činnost. 1.2 Funkce obchodní firmy Obchodní firma plní několik základních funkcí, které utvářejí její podstatu a vymezují její základní vlastnosti ve vztahu k podnikateli, jakož i ve vztahu ke třetím osobám. Mezi základní funkce obchodní firmy patří: a) Identifikační funkce obchodní firma patří mezi jeden ze základních charakteristických znaků identifikace podnikatele, vytváří jeho individualitu. Obchodní firma zajišťuje přesnou identifikaci subjektu, kterému náleží a zabraňuje jeho záměně se subjekty jinými. 6 b) Diverzifikační (rozlišovací) funkce obchodní firma umožňuje třetím osobám od sebe navzájem odlišit jednotlivé podnikatelské subjekty či uskupení. Částečně se kryje s funkcí identifikační, která je však více zaměřena na individualitu podnikatele. 7 c) Ochranná funkce obchodní firma je ochranným označením, které je předmětem průmyslového vlastnictví a které slouží k ochraně podnikatele před neoprávněným použitím jeho obchodní firmy. 8 d) Garanční funkce obchodní firma působí ve vztahu ke třetím osobám (zákazníkům a obchodním partnerům) a přesvědčuje je o výhodnosti obchodních kontaktů s daným 4 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 6. 2. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/duvodova-zprava- NOZ-konsolidovana-verze.pdf 5 8 odst. 2 obchodního zákoníku. 6 KOŽIAK, Jaromír. Obchodní firma v novém občanském zákoníku. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 9. 7 Tamtéž. 8 LOCHMANOVÁ, Ludmila. Poznámky k problematice obchodního jména. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2014]. 7

podnikatelem; ve vztahu k těmto subjektům může taktéž garantovat tradici a serióznost daného podnikatele. 9 e) Propagační a reklamní funkce - mimo výše uvedených funkcí může obchodní firma plnit funkci reklamní a propagační, jejímž hlavním významem je získat stabilní místo na trhu a vhodným způsobem upoutat zákazníky a spotřebitele, aby kupovali výrobky daného podnikatele či využívali jeho služeb. 10 1.3 Dělení obchodní firmy a její druhy Obchodní firma se tradičně dělí na tzv. firemní kmen (corpus firmae) a na firemní dodatky, které mohou být obligatorní nebo fakultativní. 11 Firemní kmen je základem firmy a představuje její hlavní, podstatnou a určující část, která má nejsilnější rozlišovací způsobilost a na kterou se veřejnost nejvíce zaměřuje a zůstává jí v paměti. 12 Firemní kmen můžeme zpravidla členit na osobní, věcný, fantazijní a smíšený: Osobní firemní kmen je naopak zpravidla tvořen jménem a příjmením, případně pouze příjmením jednoho či více společníků (např. KLÍMA a PAZDÍREK, a.s. ). Věcný firemní kmen se odvozuje z předmětu podnikání. Příkladem věcného firemního kmene může být kmen obchodní firmy VÝROBA DVEŘNÍCH VRAT, s.r.o. Fantazijní firemní kmen je zpravidla abstraktní a blíže nespecifikuje ani osobu podnikatele, ani předmět podnikání (např. DRAGON, a.s. ). Smíšený firemní kmen je kombinací prvků osobního a věcného firemního kmene a je v něm zastoupena jak složka věcná, tak i složka osobní (např. Novákův autoservis, spol. s r.o. ). 13 Firemní dodatek je doplňkovou částí firmy a primárně slouží k odlišení shodných či podobných firem, a to zejména u osob fyzických. Firemní dodatky můžeme členit podle jejich významu na: osobní (např. starší, mladší, otec, MUDr.), věcné (např. řezník, autobusový dopravce), smíšené (např. mladší odborný finanční poradce, prodejce obuvi vnuk), fantazijní (např. Marsyas, U Zlatého stromu), odlišující místo podnikání či sídlo (Ostrava, Plzeň), označující právní formu právnických osob (např. a.s., komanditní společnost). Podle povahy dále můžeme členit firemní dodatky na fakultativní (do této kategorie řadíme většinu 9 HAJN, Petr; POKORNÁ, Jarmila. Jméno společníka jako součást obchodního jména. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 4, s. 135. 10 Tamtéž. 11 ELIÁŠ, Karel. Obchodní firma. In: ELIÁŠ, Karel a kol. Obchodní zákoník: praktické poznámkové vydání s výběrem z judikatury od roku 1900. 5. přeprac. a rozš. vyd. podle stavu k 1.11.2006. Praha: Linde, 2006, s. 67. 12 KALENSKÝ, Michal. Pravidla tvorby obchodní firmy fyzické osoby po rekodifikaci. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 22, s. 801. 13 BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava; ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2003, s. 12-13. 8

z nich), jejichž užití závisí na vůli podnikatele a obligatorní (např. označení právní formy právnické osoby), jejichž použití ve firmě je stanoveno zákonem jako povinné. 1.4 Zásady firemního práva 1.4.1 Obecně k zásadám Základní zásady lze dělit na obecné, zvláštní a specifické. Obecné zásady jsou označovány také jako principy práva vůbec, zásady zvláštní se někdy nazývají jako meziodvětvové, svým významem zpravidla přesahují několik právních odvětví. Zásady specifické jsou příznačné pro určité právní odvětví či obor práva. Níže uvedené zásady firemního práva tedy podřazujeme k posledně jmenovaným, neboť jsou charakteristické právě pro firemní právo. 14 Firemní právo je tedy ovládáno specifickými zásadami, které určují povahu, interpretaci a aplikaci norem firemního práva. V obchodním zákoníku jsou výslovně vyjádřeny pouze dvě zásady: zásada nezaměnitelnosti a zásada zákazu klamavosti. Další zásady lze odvozovat z povahy ustanovení norem firemního práva, ze soudní judikatury a právní teorie. Mezi základní zásady firemního práva jsou řazeny zásada nezaměnitelnosti, zásada zákazu klamavosti, zásada pravdivosti, zásada jasnosti, zásada jednotnosti, zásada firemní povinnosti, zásady volnosti a vázanosti a zásada priority. 1.4.2 Zásada nezaměnitelnosti obchodní firmy Zásada nezaměnitelnosti je zřejmě nejdůležitější zásadou firemního práva. Řadí se mezi zásady, jež jsou explicitně vyjádřeny v obchodním zákoníku. Platnost zásady nezaměnitelnosti je omezena na území České republiky, což dovozujeme z teritoriální platnosti obchodního zákoníku, tudíž tuto zásadu je nutno chápat tak, že obchodní firma nesmí být shodná či zaměnitelná s jinou obchodní firmou na území České republiky. Nezaměnitelnost obchodní firmy není posuzována pouze z hlediska vizuálního vjemu, ale též z hlediska vjemu sluchového, což znamená, že každá nově vznikající obchodní firma se musí od všech již dříve zapsaných odlišovat, a to nejen vjemem zrakovým, ale i sluchovým. Na této tezi se shoduje právní teorie, například Ludmila Lochmanová uvádí: V jednotlivých případech se musí přihlížet ke všem (důležitým) rozlišovacím okolnostem současně, tedy nejen k různému způsobu psaní, ale i k různému sluchovému vjemu (zvuku), neboť jak zvuk, tak i písmo jsou pro rozlišování firem podstatné. 15 Hlavním účelem takového zákazu audiální zaměnitelnosti obchodní firmy je ochrana třetích osob před záměnou obchodní firmy při uzavírání smluv ústní formou. Účelem zákazu audiální zaměnitelnosti firmy je taktéž ochrana osob nevidomých, které nejsou schopny rozlišovat a vnímat vizuální stránku obchodní firmy. 14 KULHÁNEK, Martin. Pojetí a základní zásady firemního práva. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 7, s. 295. 15 LOCHMANOVÁ, Ludmila. Obchodní firma a tvorba firemního kmene I. Právní rádce [online]. Economia, publikováno 20. 12. 2006 [cit. 8. 2. 2014]. 9

Za zaměnitelnou je třeba pokládat obchodní firmu tehdy, pokud se shoduje (či jen nepatrně odlišuje) v určité výrazné - dominantní části s obchodní firmou jiného podnikatele. Je totiž v přirozenosti zákazníků, že jim utkví v paměti povětšinou právě taková dominantní část obchodní firmy. 16 Nezaměnitelnost obchodní firmy tudíž nelze chápat v absolutním smyslu. Je samozřejmé, že si podnikatel nemůže zvolit naprosto identickou obchodní firmu jako je firma podnikatele již zapsaného v obchodním rejstříku. Nevylučuje se však, aby obchodní firma obsahovala obchodní firmu jiného podnikatele, musí však obsahovat dodatek, který dostatečně novou obchodní firmu odliší od firmy původní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 29 Cdo 904/2007). Dostatečným rozlišujícím prvkem v jinak zaměnitelných či přímo shodných obchodních firmách však není sám o sobě dodatek označující právní formu podnikání právnických osob. Takový dodatek není totiž veřejností vnímán shodně jako základní část obchodní firmy, neboť není vnímán se stejným stupněm pozornosti. 17 Při posouzení otázky zaměnitelnosti obchodní firmy je nutno přihlížet k dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka. 18 Dojem, který vzniká u průměrného zákazníka, je v každém jednotlivém případě posuzování zaměnitelnosti obchodní firmy hodnocen se zřetelem k mnoha faktorům, kterými jsou například umístění sídla, obchodního závodu nebo provozovny posuzovaných podnikatelů, jejich předmět podnikání či osobní složení statutárního orgánu. Příkladem budiž rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který za důležitý faktor, vytvářející dojem u průměrného zákazníka, považoval ve svém rozhodnutí skutečnost, že provozovna společnosti A se nacházela v lokalitě, kde se dříve po dobu několika let nacházela provozovna společnosti B a že současný jednatel společnosti A byl dříve zaměstnancem společnosti B v této lokalitě. Ve spojení se skutečností, že obě společnosti se zabývaly stejnou činností a dominantním prvkem firem obou podnikatelů bylo slovo R., dospěl soud k závěru, že průměrný zákazník, ovlivněný výše uvedenými faktory, mohl firmy obou společností zaměnit. 19 V dalším rozhodnutí vzal Nejvyšší soud v potaz skutečnost, že společnost X měla jako předmět podnikání zapsánu obchodní činnost v oblasti veterinárních přípravků a premixů pro výživu zvířat a společnost Y obchodní živnost - koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, avšak fakticky se zabývala výhradně obchodováním s 16 Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. R 3 Cmo 238/96. In: MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2000, s. 40. 17 Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. R 3 Cmo 573/93. In: MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2000, s. 10. 18 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3580/2009. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2010 [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/judikatura/judikatura_ns.nsf/websearch/a4257dbd305b8bfdc1257a4e006a8f96?ope ndocument&highlight=0, 19 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2010 [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/judikatura/judikatura_ns.nsf/websearch/28c6cbd03d5640edc1257a4e0068a08b?ope ndocument&highlight=0, 10

veterinárními přípravky a léčivy. Na základě těchto premis soud stanovil, že průměrným zákazníkem společnosti X a Y je zákazník, zabývající se užitím veterinárních přípravků a léčiv, jemuž utkví v paměti nejen první (v daném případě shodné) slovo obchodní firmy společnosti X, ale i další část kmene obchodní firmy X, jež je natolik jednoznačná, že firmu společnosti X spolehlivě odlišuje od firmy společnosti Y. 20 Otázkou zůstává, jak bude dojem z firmy vznikající u průměrného zákazníka hodnocen u tzv. fiktivních podnikatelů. Takoví podnikatelé mohou mít obchodní firmu, avšak nevykonávají podnikatelskou činnost, tudíž ani nedisponují žádnými zákazníky. V takovém případě přichází v úvahu užití posuzování obchodní firmy nikoli z hlediska průměrného zákazníka, ale z hlediska průměrného člověka. Domnívám se, že výše uvedené faktory pro posuzování jeho dojmu, vznikajícího z obchodní firmy, budou aplikovány obdobně. 1.4.3 Zásada zákazu klamavosti Zásada zákazu klamavosti je druhou zásadou, jež je výslovně vyjádřena v textu obchodního zákoníku. Zatímco zásada nezaměnitelnosti je zaměřena na porovnání obchodní firmy s jinými firmami jiných podnikatelů, zásada zákazu klamavosti chrání třetí osoby před užíváním klamavých prvků v obchodní firmě, které by takové třetí osoby mohly uvést do omylu. Zásada zákazu klamavosti vyjadřuje, že obchodní firma nesmí vzbuzovat klamnou představu o podnikateli nebo předmětu podnikání. Dochází tu sice k překrytí s právem nekalé soutěže, avšak ochrana poskytovaná zásadou zákazu klamavosti je ochranou absolutní a týká se tudíž všech vztahů, bez ohledu na to, zda mají soutěžní povahu či nikoli. 21 Pro posouzení klamavosti firmy se obdobně jako v případě posouzení zaměnitelnosti firmy použije hledisko dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka. Jako příklad mohu uvést obchodní společnost, která podnikala pod obchodní firmou Česká finanční úvěrová, s.r.o. a konkrétně se zabývala zprostředkováním finančních produktů spotřebitelům. Slovní spojení finanční úvěrová obsažené ve firmě společnosti vzbuzovalo v zákaznících dojem, že se společnost zabývá poskytováním úvěrů či jiných finančních služeb. Společnost však neměla v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěrů z vlastních zdrojů (ačkoli měla k této podnikatelské činnosti potřebné živnostenské oprávnění), pouze zprostředkovávala jejich poskytování na základě zapsaného předmětu podnikání zprostředkovatelská činnost. Z těchto skutkových okolností soud vyvodil, že 20 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 29 Cdo 904/2007. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2010 [cit. 11. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/judikatura/judikatura_ns.nsf/websearch/2f4396210c0dbdb3c1257a4e00656355?open Document&Highlight=0, 21 BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava; PLÍVA, Stanislav. Díl třetí. Obchodní firma. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník: komentář. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 27. 11

obchodní firma vzbuzuje klamavý dojem, zabývá-li se společnost ve skutečnosti jinou činností, než jakou má podle společenské smlouvy zapsanou v obchodním rejstříku. 22 1.4.4 Zásada pravdivosti Zásada pravdivosti není expressis verbis vyjádřena v rámci obchodního zákoníku a je dovozována z relevantní judikatury a právní teorie. Zásada pravdivosti vyjadřuje, že by obchodní firma neměla být klamavá (zde lze spatřit přesah se zásadou zákazu klamavosti) a současně by měla obsahovat údaje zakládající se na pravdivých objektivních skutečnostech. U firmy právnických osob se tato zásada projevuje v povinnosti užití dodatku označujícího její právní formu. U firmy fyzických osob se projevuje zejména v povinnosti užít při tvorbě nové firmy osobní kmen, jenž je tvořen jménem a příjmením podnikatele zapsaným v matrice. Se zásadou pravdivosti úzce souvisí zásada jasnosti, jež vyžaduje, aby údaje o podnikateli byly v obchodní firmě podnikatele vyjádřeny srozumitelně a jasně a nezastíraly pravý stav věci. 23 1.4.5 Zásada jednotnosti Zásadu jednotnosti lze vyjádřit tak, že podnikatel je povinen vyvíjet své podnikatelské aktivity pod jednou obchodní firmou, třebaže tyto činnosti provozuje v několika závodech, odštěpných závodech či v několika provozovnách. 24 To však samo o sobě neznamená, že by podnikatel např. nemohl pro účely reklamní a propagační používat i jiných označení, typicky ochranných známek, autorskoprávních označení apod. 25 Do obchodního rejstříku tak nemůže mít podnikatel zapsáno více alternativních obchodních firem. Stejně tak podnikatel nemůže mít v obchodním rejstříku vedle obchodní firmy zapsánu její zkratku, jelikož vyhovění návrhu na zápis zkratky obchodní firmy by ve svých důsledcích vedlo k pluralitě jmen jedné a téže společnosti a tudíž porušení zásady jednotnosti firmy. Takový návrh na zápis zkráceného znění obchodního firmy společnosti v obchodním rejstříku by bylo nutno posuzovat jako změnu zapisovaných skutečností, týkajících se obchodní firmy společnosti. 26 Zkratka obchodní firmy bude požívat ochranu dle ustanovení firemního práva pouze v případě, že bude přímo součástí firmy či nahradí dosavadní znění firmy podnikatele (například podnikatel, podnikající pod obchodní firmou První česká sportovní, s.r.o., může změnit svoji obchodní firmu na PČS - První brněnská 22 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 201/2007. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 11. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentid=njptembqhfpwgxzwge3dc&conversationid=1707538 23 BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava. Obchodní firma. In: ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: obecná část : soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 113. 24 Tamtéž. 25 DVOŘÁK, Tomáš. Družstevní právo. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 20. 26 Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 1995, sp. zn. 15 Co 318/95. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 12. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentid=njptcojzgzpxexzug5pwg2lw&conversationid=1707848 12

sportovní, s.r.o. či svoji dosavadní firmu firmou ve znění zkratky nahradit PČS s.r.o ). Zásada jednotnosti se konečně projevuje i ve skutečnosti, že zakladatelé obchodní společnosti musí při tvorbě nové firmy společnosti zvolit jeden ze tří druhů taxativně vyjmenovaných dodatků označujících právní formu společnosti (např. komanditní společnost, kom.spol. nebo k.s.) a zvolené znění dodatku užívat po celou dobu existence obchodní firmy. Pokud by obchodní společnost chtěla činit právní úkony při své podnikatelské činnosti s použitím jiného dodatku, než který je dosud v rejstříku zapsán, musela by docílit změny zápisu obchodního firmy v tom směru, že původní dodatek k obchodní firmě nahradí jednou ze dvou zbývajících možností. 27 1.4.6 Zásada firemní povinnosti Zásada firemní povinnosti se projevuje ve dvou základních povinnostech, a to v povinnosti každého podnikatele, (ať již obligatorně či fakultativně) zapisovaného do obchodního rejstříku, zvolit si svoji obchodní firmu a v povinnosti pod touto obchodní firmou zapsanou v obchodním rejstříku činit své právní úkony. Zásada firemní povinnosti vyjadřuje, že obchodní firma je mandatorním, povinným údajem, zapisovaným do obchodního rejstříku bez jejího zvolení podnikatel nemůže být zapsán do obchodního rejstříku. Jakmile je poté daný podnikatel zapsán v obchodním rejstříku, je povinen činit veškerá svá právní jednání pod zapsanou obchodní firmou. Nic mu však nebrání, aby v obchodní praxi užíval kromě obchodní firmy i jakékoli jiné názvy, které však nejsou obchodní firmou, například k označení závodu, v reklamě, při propagaci, na vývěsním štítu, ve svém logu a podobně. 28 Zásadě firemní povinnosti odpovídá nutnost uvádět obchodní firmu přesně tak, jak zní a jak je evidována v obchodním rejstříku. Její nesprávné uvedení na učiněných písemných právních úkonech totiž může ovlivnit platnost takových úkonů v případě, že nelze z deformovaného firemního jednání dovodit, kdo vlastně označeným subjektem je. V takovém případě však mohou sehrát důležitou roli také další doplňující údaje o podnikateli (např. sídlo, identifikační číslo). 29 27 Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 1996, sp. zn. 3 Cmo 27/96. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 12. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentid=njptcojzgzpxg4s7gvpxg5dsl4ytgmdb&conversationid=1707962 28 VEČERKOVÁ, Eva. Obchodní firma. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 966. 29 ELIÁŠ, 2006, op. cit., s. 67-68. 13

1.4.7 Zásada volnosti a vázanosti Naše právní úprava obsahuje na jedné straně prvky firemní vázanosti, na druhé straně jsou v ní patrny silné prvky firemní volnosti. 30 Zásada firemní vázanosti se projevuje ve stanovení závazných zákonných požadavků na to, co by měla obchodní firma podnikatele obsahovat. V našem právním řádu je to konkrétně povinnost podnikatele - fyzické osoby uvádět ve firmě své úřední jméno a příjmení. V případě právnických osob (obchodních společností) se projevuje v nutnosti uvádět dodatek označující právní formu společnosti. Zásada firemní volnosti je opakem zásady firemní vázanosti a vyjadřuje, že zákon ponechává podnikatelům určitou míru volnosti při tvorbě firmy. V české právní úpravě se nejvýrazněji uplatňuje při tvorbě obchodní firmy právnických osob, jejímiž podrobnostmi se budu zabývat v následující kapitole. 1.4.8 Zásada priority Při ochraně obchodní firmy platí princip priority. To znamená, že pokud je určité označení zapsáno v obchodním rejstříku jako obchodní firma, získává tím oprávněný subjekt právo na jeho ochranu. Skutečnosti, že bylo určité označení zapsáno jako firma do obchodního rejstříku, se však nemůže uživatel dovolávat, svědčí-li jinému subjektu právo priority. 31 Princip priority tedy vyjadřuje, že ochrana obchodní firmy náleží subjektu, který po právu použil obchodní firmu poprvé. 1.5 Rekapitulace Obchodní firma je název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Je nehmotným statkem, jinou majetkovou hodnotou, která tvoří složku podniku jakožto věci hromadné. Právo k obchodní firmě patří mezi práva duševního vlastnictví (tzv. průmyslová práva) a ve smyslu obchodního zákoníku mělo charakter práva osobního. Představuje název, pod kterým je podnikatel, ať osoba fyzická či právnická, zapsán do obchodního rejstříku. Ustanovení obchodní firmy se tak na podnikatele, který se do obchodního rejstříku nezapisuje, nevztahují. Mezi základní funkce obchodní firmy řadíme funkci identifikační, diverzifikační, ochrannou, garanční a propagační a reklamní. Funkce obchodní firmy určují její charakteristiku a slouží k pochopení jejích základních vlastností. Nezastupitelnou roli hrají firemní zásady, bez jejichž pochopení nelze plně pochopit problematiku obchodní firmy, jakož i celého subodvětví firemního práva. Můžeme je 30 PELIKÁNOVÁ, Irena. Firemní právo v novém obchodním zákoníku. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 2. 2014]. 31 DVOŘÁK, 2006, op. cit., s. 22. 14

označovat za základní vodítka pro interpretaci a aplikaci firemního práva. Firemní zásady dělíme na zásady výslovně vyjádřené v obchodním zákoníku, kterými jsou zásada nezaměnitelnosti a zásada zákazu klamavosti, a zásady dovozované judikaturou soudů a právní teorií, kterými jsou zásada pravdivosti, zásada jasnosti, zásada jednotnosti, zásada firemní povinnosti, zásady volnosti a vázanosti a zásada priority. 15

2 OBCHODNÍ FIRMA A JEJÍ ÚPRAVA DLE OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU Předmětem druhé kapitoly této práce je úprava obchodní firmy dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. V úvodní podkapitole je obecně vysvětlen pojem obchodní firmy v obchodním zákoníku a její vztah k osobě podnikatele. Předmětem druhé podkapitoly je zásada nezaměnitelnosti a zákazu klamavosti obsažená v obchodním zákoníku. Další podkapitoly se zabývají tvorbou firmy, převodem, přechodem a změnou firmy, užitím jména třetí osoby ve firmě právnické osoby, ochranou firmy a jejím zápisem do obchodního rejstříku. Závěr této kapitoly je poté věnován shrnutí základních problémů úpravy obchodní firmy v obchodním zákoníku. 2.1 Pojem a vztah k podnikateli Obchodní firma byla dle obchodního zákoníku definována jako název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku 32 a měla charakter nehmotného statku, určité majetkové hodnoty, která jako nehmotná složka podnikání tvořila součást podniku jakožto věci hromadné. Ve smyslu obchodního zákoníku nebyla považována za věc v právním smyslu, proto nebyla ani předmětem vlastnictví a právo k ní mělo povahu práva osobního, nikoli majetkového. Ve vztahu k obchodní firmě obchodní zákoník rozlišoval dvě základní skupiny podnikatelů: a) podnikatele, kteří mají obchodní firmu, protože jsou zapsáni v obchodním rejstříku a b) podnikatele, kteří nemají obchodní firmu, protože zapsáni v obchodním rejstříku nejsou. 2.1.1 Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku Obchodní firmu měl pouze podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku, přičemž nezáleželo na tom, zda se jednalo o zápis obligatorní či fakultativní. Pokud byl zapsán v obchodním rejstříku, měl obchodní firmu též podnikatel fiktivní, který nevykonával žádnou faktickou podnikatelskou činnost. Obchodní zákoník výslovně uváděl, že podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Tato formulace byla výrazem zásady firemní povinnosti. Podnikatel, pro kterého byla firma zapsána, měl ke své obchodní firmě absolutní právo. 33 To znamená, že právo podnikatele k jeho obchodní firmě působilo erga omnes (vůči všem). Firma podnikatele tak požívala tzv. absolutní ochrany, která spočívala v tom, že podnikatel, do jehož práv k obchodní firmě bylo neoprávněně zasaženo, se mohl u soudu domáhat 32 8 odst. 1 obchodního zákoníku. 33 POKORNÁ, Jarmila a kol. Obchodní zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, s. 34. 16

ochrany proti každému, kdo se takového jednání dopustil. Této ochrany však požíval jen ten podnikatel, který začal firmu užívat po právu jako první, což bylo výrazem zásady priority. 34 2.1.2 Podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku Podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku nepodléhal ustanovením firemního práva a své právní úkony byl povinen činit: 1) byl-li fyzickou osobou, pod svým jménem a příjmením; 2) byl-li právnickou osobou, pod svým názvem. Ke svému jménu a příjmení nebo názvu podnikatel mohl připojit a užívat s ním odlišující dodatek nebo další označení, avšak pouze za podmínky kumulativního splnění následujících předpokladů: a) dodatek nepůsobil klamavě, b) jeho užívání bylo v souladu s právními předpisy, c) jeho užívání bylo v souladu s dobrými mravy soutěže. Podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku tak mohl uzavřít smlouvu pod svým jménem a příjmením, k němuž připojil jím používaný dodatek. Připojení takových dalších údajů za jméno a příjmení podnikatele tudíž samo o sobě nemohlo být důvodem neplatnosti smlouvy. Smlouva mohla být neplatná jen v případě, že by nezapsaný podnikatel použil pouze dodatek bez svého jména a příjmení anebo by zkomolil své jméno a příjmení tak, že by se stal neidentifikovatelným; popřípadě šlo-li by o dodatek, který by mohl způsobit omyl ohledně jednající osoby. 35 Stejná pravidla se vztahovala taktéž na připojení dodatku k názvu právnické osoby. Normy upravující označení podnikatelů nezapsaných v obchodním rejstříku byly zařazeny mezi ustanovení firemního práva ( 8 až 12 obchodního zákoníku). Jejich zařazení mezi ustanovení firemního práva bylo reakcí zákonodárce na stav právní nejistoty panující mezi podnikatelskou veřejností v době po tzv. harmonizační novele (zák. č. 370/2000 Sb. účinný od 1. 1. 2011), v důsledku které byly činěny nesprávné závěry o podnikatelích nezapsaných v obchodním rejstříku a jejich právní ochraně firma byla chápána nad rámec pouhého podepisování právních úkonů a byla ztotožňována s obchodním jménem v jeho původním významu, který obecně sloužil k označování podnikatele (i podniku, v reklamě atd.). 36 Ačkoli mělo zařazení norem upravujících jednání podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku v tehdejší době svůj důvod, byly normy zařazeny nesystematicky a domnívám se, že měly být zařazeny spíše mezi normy upravující osobu podnikatele. 34 BARTOŠÍKOVÁ; PLÍVA, 2009, op. cit., s. 32. 35 BOHÁČEK, Martin a kol. K používání dodatků podnikateli nezapsanými v obchodním rejstříku. Juristic.cz [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, publikováno 23. 1. 2001 [cit. 14. 2. 2014]. 36 POKORNÁ a kol., 2009, op. cit., s. 35. 17

2.2 Zaměnitelnost a klamavost obchodní firmy Základní otázky zaměnitelnosti a klamavosti obchodní firmy byly podrobněji rozebrány v podkapitole, pojednávající o zásadách firemního práva. Tato podkapitola je proto zaměřena na krátkou rekapitulaci nejdůležitějších pravidel obecně použitelných při posuzování zaměnitelnosti a klamavosti firmy ve smyslu obchodního zákoníku. Mezi obecně použitelná pro posuzování zaměnitelnosti a klamavosti podle obchodního zákoníku bylo možno řadit následující pravidla: a) Obchodní firma nesměla být zaměnitelná s jinou obchodní firmou na území České republiky. b) Obchodní firma nesměla vzbuzovat klamnou představu o podnikateli nebo o předmětu podnikání. c) Při posuzování otázky zaměnitelnosti (klamavosti) obchodní firmy bylo nutno přihlížet k dojmu, který vznikal u průměrného zákazníka. d) Zaměnitelnost obchodní firmy se posuzovala z hlediska vizuálního i sluchového vjemu. e) K odlišení dvou zaměnitelných firem fyzických osob zpravidla postačilo uvedení jiného místa podnikání, pokud by toto nestačilo (oba podnikatelé by byli ze stejného místa), byl podnikatel povinen připojit další dodatek osobního, věcného či fantazijního charakteru, který jinak zaměnitelné firmy dostatečně odlišil. f) K odlišení firmy právnických osob nestačil rozdílný dodatek označující právní formu. Konstrukce nezaměnitelnosti a zákazu zaměnitelnosti obchodní firmy v obchodním zákoníku ale bohužel nijak nereflektovala skutečnost, že pojmy zaměnitelnost a klamavost nelze zobecňovat. Ačkoli šlo u zaměnitelnosti obchodní firmy určit objektivní jádro určité znaky firmy shodné s jiným již zapsaným označením, nešlo takovou firmu mechanicky označit za zaměnitelnou. Při kladení otázky, zda je obchodní firma zaměnitelná, jsme si nevystačili s jednoduchým bipolárním posuzováním ano/ne. Ačkoli k takovému posuzování dikce ustanovení obchodního zákoníku o zaměnitelnosti a klamavosti navádělo, když pouze stanovilo, že obchodní firma zaměnitelná a klamavá být nesmí, nešlo však na tento jev pohlížet černobíle. 37 Vzhledem k výše uvedenému se proto ztotožňuji s názorem Jaromíra Kožiaka, který uvádí, že daleko příhodnější je tedy zaměnitelnost obchodní firmy vnímat jako určitou škálu míry zaměnitelnosti a hodnotit, do jaké míry je tedy firma v konkrétním případě zaměnitelná jak vysoko na škále zaměnitelnosti se dané označení nachází. 38 Zaměnitelnost a klamavost je 37 KOŽIAK, op. cit., s. 34-35. 38 KOŽIAK, op. cit., s. 35. 18

tak třeba chápat jako jevy škálovatelné, které se na určité stupnici pohybují od zaměnitelnosti absolutní (obchodní firmy se naprosto shodují) až po zaměnitelnost nulovou (obchodní firmy jsou naprosto odlišné). Jelikož ve většině případů posuzování dvou firem existovala určitá míra jejich zaměnitelnosti, záleželo na posouzení soudu, zda firmy zaměnitelné jsou či nejsou. Obchodní zákoník ale neobsahoval žádné univerzálně platné pravidlo, které by pro soudy stanovilo závaznou přípustnou míru zaměnitelnosti, použitelnou pro každý jednotlivý případ posuzování zaměnitelnosti firem. Zajímavě se k tomuto problému stavěla právní teorie, která se snažila dovozovat určitá pravidla pro posuzování zaměnitelnosti firem; za zmínku stojí především soubor pravidel publikovaných Petrem Hajnem: 1. Při zkoušení zaměnitelnosti jest bráti zřetel v první řadě na elementy shodné, podobné, nikoliv na elementy rozdílné. 2. Rychlé životní tempo dovoluje zákazníku zpravidla jen spěšné pozorování, letmý pohled. Má-li zákazník zvláště vyvinutý postřeh a zkoumá-li pedanticky podnikovou značku, nebude ošálen. Není však průměrným zákazníkem. 3. Nelze vycházeti z pozornosti v zákaznickém styku potřebné ku rozeznání padělku od originálu, nýbrž nutno vycházeti z faktické skutečně vynakládané pozornosti, jež jest zajisté daleko méně intensivní. Zákazníkům nelze ukládat povinnost, aby pečlivě studovali podnikové značky. 4. Není správným rozpitvati podnikovou značku na řadu podružných elementů a pak vycházeti od elementů neshodných. odběratelstva. 5. Nekalý soutěžitel počítá s matností upomínkového obrazu a s letmým pohledem 6. Při stejnosti předmětu podnikání, je povinnost odlišovat podnikovou značku přísnější. 39 Lze tak shrnout, že úprava zaměnitelnosti a klamavosti firmy, obsažená v obchodním zákoníku, bohužel nereflektovala skutečnost, že se jedná o jevy škálovatelné a ponechávala stanovení podrobnějších pravidel pro jejich posuzování na soudní judikatuře a právní teorii. Na druhou stranu si jen stěží dokážu představit soubor právních norem, které by pokryly veškeré situace, jež mohou nastat při posuzování zaměnitelnosti a klamavosti obchodních firem. Domnívám se, že taková pravidla by byla velice komplikovaná, neúměrně by prodlužovala text zákona a není jisté, zda by subjektům firemního práva přinesla požadovanou vyšší míru právní jistoty. 39 HAJN, Petr. Jak posuzovat zaměnitelnost. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14. 2. 2014]. 19

2.3 Tvorba obchodní firmy 2.3.1 Firma fyzické osoby Tvorba firmy fyzické osoby ve smyslu obchodního zákoníku byla ovládána dvěma hlavními zásadami, a to zásadou firemní volnosti a zásadou firemní vázanosti. Zásada firemní vázanosti se projevovala při tvorbě firemního kmene podnikatele - fyzické osoby, který dle obchodního zákoníku musel být vždy tvořen jménem a příjmením fyzické osoby (kmen osobní). Muselo se jednat o jméno a příjmení úřední, zapsané v matrice dle zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení. Přípustné nebyly zdrobněliny jmen, jména domácí, iniciály, přezdívky, pseudonymy či jiná smyšlená označení osoby, která se od úředního jména a příjmení fyzické osoby jakkoli odlišovala. Pokud se jednalo o ženu podnikatelku, musela ve své nové firmě použít takové příjmení, které jí v dané době podle práva příslušelo. To znamená, že vdaná žena nesměla užít ve firmě svého dívčího příjmení, ovdovělá či rozvedená žena, která se znovu provdala, nesměla užít příjmení svého dřívějšího manžela apod. Pokud však žena podnikatelka v průběhu podnikání změnila své jméno, mohla používat ve firmě i své dřívější jméno s dodatkem obsahujícím nové jméno (například Pavlína Nováková-Bílá, květinářka). To se týkalo nejen žen podnikatelek, ale obecně všech fyzických osob - podnikatelů. 40 Obchodní zákoník dále uváděl, že obchodní firma fyzické osoby může obsahovat dodatek. Vzhledem k tomu, že obchodní firma nesměla být podle 10 odst. 1 obchodního zákoníku zaměnitelná s obchodní firmou jiného podnikatele, musela v případě, že již působí v témže místě osoba stejného jména (jména a příjmení), obsahovat dodatek. Ze slovního znění 9 odst. 1 ObchZ ovšem vyplývalo, že dodatek může obsahovat, i když tu tato povinnost není. Obchodní zákoník výslovně uváděl dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. 41 Právní teorie se však shoduje, že podnikatel nebyl omezen doslovným zněním obchodního zákoníku a mohl při tvorbě firmy ke svému jménu a příjmení připojit dodatek fantazijní. Tento názor byl stvrzen i v praxi firmy fyzických osob, obsahující fantazijní dodatek, bývaly rejstříkovými soudy zapisovány do obchodního rejstříku bez jakýchkoliv problémů. Institut obchodní firmy není mezi podnikateli fyzickými osobami rozšířen natolik jako mezi podnikajícími právnickými osobami. Domnívám se, že příčinou nízké oblíbenosti obchodní firmy u podnikatelů fyzických osob byla kombinace následujících faktorů: a) podnikajícím fyzickým osobám byla stanovena povinnost zápisu do obchodního rejstříku pouze v případě, jestliže výše jejich výnosů nebo příjmů snížených o daň 40 BARTOŠÍKOVÁ; PLÍVA, 2009, op. cit., s. 22-23. 41 TOMSA, Miloš. K obchodnímu jménu a jeho ochraně. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2014]. 20

z přidané hodnoty, je-li součástí výnosů nebo příjmů, dosáhla nebo přesáhla za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období v průměru částku sto dvacet milionů Kč; b) relativně vysoké administrativní náklady spojené se zápisem do rejstříku 42 ; c) uplatňování zásady firemní vázanosti při tvorbě kmenu obchodní firmy fyzických osob. Mám za to, že by měla být zachována podmínka pro zápis fyzických osob podnikatelů do obchodního rejstříku uvedená pod písmenem a), takových podnikatelů je minimum a ostatním podnikatelům by měla být dána volnost v rozhodnutí, zda chtějí mít svou obchodní firmu a požívat absolutní ochrany poskytované normami firemního práva. Zachována by naopak neměla být povinnost uvádět v rámci firmy své úřední jméno a příjmení v přesném znění. Domnívám se totiž, že pokud by byla opuštěna zásada vázanosti při tvorbě kmene fyzické osoby a podnikatelé mohli užívat přezdívky, pseudonymy a další pro ně příznačná označení, došlo by k zatraktivnění institutu obchodní firmy mezi fyzickými osobami. Podnikající fyzické osoby by měly vyšší zájem na ochraně svého označení a počet návrhů na jejich zápis do obchodního rejstříku by výrazně vzrostl, což by ve svém důsledku přispělo k umocnění významu celého institutu obchodní firmy. 2.3.2 Firma právnické osoby Tvorba firemního kmene právnických osob nepodléhala zásadě vázanosti jako u osob fyzických. Obchodní zákoník připouštěl firmy osobní, věcné, a též fantazijní, různým způsobem kombinované, smyšlené, převzaté z řecké mytologie či různých vědních oborů. V tomto směru se nekladl požadavek pravdivosti, jako tomu bylo u obchodní firmy fyzické osoby. Ani u právnických osob nebyly vyloučeny patronymy, jejichž podstatou je, že se obchodní firmou stávalo jméno zakladatele či majitele obchodní společnosti, které ovšem často postupně ztrácelo svůj osobní charakter (např. ŠKODA Plzeň, a.s.). 43 Hlavním z omezujících kritérií pro volbu firmy byly podmínky dané 10 obchodního zákoníku 44 a v některých případech též podmínky kladené na firmu ustanoveními zvláštních předpisů (např. zákonem o bankách či zákonem o kolektivním investování). 45 Nutno bylo samozřejmě zohlednit skutečnost, že obchodní firma nesměla narušovat obecnou mravnost, tj. nesměla obsahovat vulgární a dvojsmyslná slova, fašistická označení atd. a navíc musela 42 Ke dni 1. 3. 2014 je dle zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, sazba poplatku za první zápis do veřejného rejstříku pro fyzické osoby-podnikatele stanovena ve výši 6.000,- Kč. 43 HAJN, Petr. K úpravě obchodního jména. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 2. 2014]. 44 10 odst. 1 obchodního zákoníku: Firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. K odlišení firmy nestačí rozdílný dodatek odlišující právní formu. 45 DĚDIČ, Jan. Obchodní firma. In: DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 79. 21

vyhovovat i předpisům z oblasti průmyslového práva a požadavkům z oblasti práva nekalé soutěže. 46 Zásada vázanosti se uplatňovala u dodatků označujících právní formu právnických osob, které byly obchodním zákoníkem stanoveny jako obligatorní. Právnické osoby (obchodní společnosti) měly povinnost užít dodatek označující jejich právní formu, a to v jednom z tvarů, obsažených v kogentních ustanoveních obchodního zákoníku, upravujících příslušnou formu obchodní společnosti. Společnost si mohla vybrat pouze jedinou podobu obligatorního firemního dodatku označujícího její právní formu; pod firmou obsahující zvolenou formu dodatku byla poté povinna činit veškeré své právní úkony. Příkladem budiž společnost podnikající pod obchodní firmou PERSEUS, a.s., která nemohla užívat firmu v podobě PERSEUS, akc.spol. Obchodní zákoník totiž nepřipouštěl, že by dodatek mohl být zapsán alternativně v různých podobách; pokud by obchodní společnost střídavě vystupovala jako PERSEUS, a.s. a PERSEUS, akc.spol., nutně by to znamenalo, že by měla obchodní firmy dvě, což obchodní zákoník zřetelně ( 9 odst. 2) vylučoval. A pokud by společnost podala návrh na zápis firmy se zkráceným dodatkem do obchodního rejstříku, jednalo by se o návrh na zápis změny obchodní firmy, neboť obchodní zákoník nepovoloval paralelní existenci dvou různých dodatků. Stav, kdy by obchodní společnost měla zapsána dodatek ve dvou různých podobách, by totiž vedl k nepřípustné pluralitě firem. 47 Otázkou zůstává, zda bylo možno dodatek, označující právní formu obchodní společnosti, předřadit samotnému názvu dané společnosti. Obchodní zákoník takovou skladbu obchodní firmy nevylučoval, na druhou stranu z gramatického výkladu pojmu DODATEK se dalo dospět k závěru, že dodatek k něčemu připojujeme, dodáváme, že sám o sobě nemůže bez něčeho, k čemu jej dodáváme, samostatně existovat. Z logiky věci plyne, že dodatek by měl následovat až po vlastním názvu společnosti, jelikož pouze obsahuje doplňkovou (dodatkovou) informaci. 48 Šlo však argumentovat, že se stále pohybujeme v oblasti soukromého práva, ovládaného zásadou co není zakázáno, je povoleno, tudíž jsem názoru, že uvedení dodatku, označujícího právní formu společnosti před samotným názvem společnosti (například Akciová společnost SPRINT), nemohlo být překážkou pro zápis takto koncipované obchodní firmy do obchodního rejstříku. 2.3.3 Koncernová firma Existence koncernů (holdingů) je v dnešní době jevem velice častým. Z hlediska jejich existence bylo proto nanejvýš praktické, aby jednotlivé obchodní společnosti tvořící jeden koncern mohly užívat stejnou nebo podobnou firmu, případně alespoň její část. To je vhodné i 46 BŘEŇ, Milan. Obchodní jméno s.r.o. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 2. 2014]. 47 DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 17-18. 48 BŘEŇ, op. cit. 22