Pátek 8. 2. 2013 / č. 6 / samostatně neprodejné Scenárista Štěpán Hulík Návrat Jana Palacha
Obsah Porota Pátku LN: Je správné, že bude nad Hradem vlát vlajka EU? Návrat Jana Palacha. Velký rozhovor se Štěpánem Hulíkem, scenáristou filmu Hořící keř. Volební paradox. Proč obyvatelé Veselí nad Lužnicí pravidelně kopírují výsledky celostátního sčítání? Tančící chlapci v Afganistánu. Za homosexualitu hrozí trest smrti, přesto si někteří vydržují mladé muže. Kde není talent, dřina nestačí. Rozhovor s Janem Mráčkem, nadějným žákem Václava Hudečka. Fejeton Ivana Krause. + Program TV na celý týden se sloupky osobností: Kačer Zaoralová Bednářová Bosák Štindl Špátová
editorial PÁTEK LIDOVé NOVINy Byl jsem nadšený, že se mi podařilo připsat ještě tři skvělé věty. Ale Agnieszka řekla: Miláčku, je to vynikající. Ale pan Švehlík svoji roli odehrál minulý týden. Štěpán Hulík v rozhovoru na straně 6 Z hlediska pravděpodobnosti se to zdá až neuvěřitelné. Šestapůltisícové jihočeské městečko Veselí nad Lužnicí trefilo téměř přesný výsledek při každých z posledních šesti celostátních voleb. Ať už šlo o sestavení sněmovny, nebo výběr prezidenta. V praxi to neznamená jen to, že zde žije stejný počet stoupenců levice a pravice jako v celém Česku. To samé platí i pro příznivce komunistické strany, voliče, kteří před třemi lety uvěřili předvolební rétorice Věcí veřejných nebo pro zastánce nového prezidenta Miloše Zemana. K soutoku Lužnice a Nežárky se proto vypravil kolega Marek Kerles, aby zjistil, jestli by se dalo malého Česka využít i v jiných případech. Starosta města v nadsázce naznačil, že by vlastně bylo docela hezké, kdyby se z Veselí stalo takové město volební a sčítalo by se jen tady. Což o to, z ekonomického pohledu to není špatný nápad. Státní pokladna by takto ušetřila stovky milionů korun. Dokážete si ale představit, jak by vypadalo Veselí za pár měsíců, kdyby se z místních stali profesionální voliči? Laboratorní podmínky by asi nevydržely dlouho. Domy by pokryly až po střechu politické billboardy, každou středu by se tu konal nějaký ten mítink, předvolební guláš by byl po celý rok zdarma, k němu by se podávalo pivo od Jiřího Paroubka za dvě koruny a do radniční budovy by se se svým studiem nadobro přestěhoval moderátor Václav Moravec. A to by byl jen začátek. Brzy by najeli velrybáři s plnými kufry peněz na kupčení s hlasy. Začaly by růst nové velké domy s bazény, po ulicích by se proháněla luxusní auta. Město by úplně pohltila korupce. I když i tento výzkum by byl ze sociologického hlediska zajímavý: Kolik lidí z Veselí by se rozhodlo pro tuto vizi a kolika by i nadále stačila nálepka nejprůměrnějšího z českých měst? Ondřej Suchan vedoucí magazínu ondrej.suchan@lidovky.cz Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Vedoucí magazínu: Ondřej Suchan. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Marcela Pecháčková, Alena Plavcová. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. OBSAH 4 porota pátku Je dobře, že na Pražském hradě bude vlát vlajka Evropské unie? 6 Štěpán hulík Malá pusa, velké uši Alena Plavcová 14 veselí nad lužnicí Nejprůměrnější město republiky Marek Kerles 20 tančící chlapci Ženy jsou na děti. Muži jsou na potěšení Iva Roze Skochová 26 jan mráček Potřebuju mozoly Alena Plavcová 32 fejeton Dámy a pánové Ivan Kraus 34 konečně pátek 35 komerční příloha Valentýn Ludmila Hamplová 54 Křížovka 3 Foto na titulu MAFRA Viktor Chlad
reportáž PÁTEK LIDOVé NOVINy Tančící chlapci Ženy jsou na děti. Muži jsou na potěšení Homosexualitou se v Afghánistánu rozumí láska k osobě stejného pohlaví. Proto tu oficiálně nejsou žádní homosexuálové. Jak je tomu ale se sexem mezi muži v jedné z nejméně svobodných zemí světa doopravdy? Text: Iva Roze Skochová Foto: Barat Ali Batoor Večírek na předměstí Kábulu, kde chlapci v ženských šatech tančí svůdné tance pro mužské publikum. Tradici se říká bacha baazi a chlapcům, kteří se jí živí, bacha bereesh (holobrádci). 20 21
reportáž PÁTEK LIDOVé NOVINy Let z Kábulu do Kandaháru měl zpoždění. Sasan držel za ruku svého kamaráda Jaweeda a hrál si s jeho nehty nalakovanými načerveno. Oba muži měli na sobě tradiční volný afghánský oblek kalwar shameez a na hlavě pakul, béžovou vlněnou čepici. Oči byly zvýrazněny silnou černou linkou a řasenkou, aby vynikla jejich krása. Oba byli zemědělci z oblasti Afghánistánu, kde stále de facto vládne Tálibán, a v Kábulu byli kvůli obchodu. Rodinnému obchodu, upřesnili. Naše manželky jsou sestry, vysvětlil třicetiletý Jaweed přes místního překladatele. Víc se mu o tom nechtělo mluvit, zvlášť s cizí ženou. Proč by taky o tak otravném tématu, jako je jeho manželství, mluvil? Manželky tu vůbec nejsou dobrým konverzačním tématem. Ano, mám ženu. Samozřejmě že mám ženu. Každý má ženu. Tak nějak většinou podobné rozhovory s muži začínají a končí. Ženy jsou v Afghánistánu jen zřídka zdrojem pýchy, lásky, nebo dokonce inspirace. Tuto roli, jako nakonec většinu jiných rolí, zastávají muži. Ženy jsou reprodukční nutností. Jedno populární paštúnské přísloví to vystihuje nejlépe: Ženy jsou na děti. Muži jsou na potěšení. Když ohlásili zpoždění letu do Kandaháru, Sasan se schoulil Jaweedovi do klína a usnul. Možná nic nevystihuje paradoxy afghánské kultury lépe než právě tyto milostné situace. Čím větší je společenský odpor vůči jakémukoli veřejnému projevu náklonnosti mezi mužem a ženou, ať už by se jednalo o polibek, nebo objetí, tím větší je tolerance k projevům intimností mezi muži. Pro prostředí Paštúnů, nejpočetnějšího afghánského kmene, to platí obzvlášť. Nejeden cizinec zde byl pořádně zmatený: Jak je možné, že je v Afghánistánu tolik homosexuálů? Není to snad v islámu smrtelný hřích? Ano, je. Ale všechno závisí na tom, jak chápete homosexualitu. Mezi tím, jak ji definuje Západ a jak ji definuje velká část muslimského světa, je velká, duhová propast. A ta je z obou stran oplocená bariérami předsudků. Křepelka ve zlaté kleci Ten večer jsem na téma homosexualita v Kábulu mluvila s Gabrielem, zaměstnancem jedné americké bezpečnostní služby. Bydlí zde už pět let, přesto zatím nepřišel na to, jak to s tou afghánskou láskou mezi muži opravdu je. Někdy si říkám, že jsou tu všichni muži gayové, ale to asi není statisticky možné, přemýšlí. Možná jsou bisexuální. Nebo hodně sexuálně zmatení. Anebo je to možná tak, že jsou liberálnější společnost než my. Protože u nás se dva kluci za ruce prostě vodit nemůžou, když nejsou gayové. Ale vlastně proč by neměli? Shukur (21) kouří cigaretu před vystoupením. Když mu bylo dvanáct, byl unesen a pět let pracoval jako bacha bereesh v Kundúzu. Pak se mu podařilo uniknout. Dnes se živí tancem v Kábulu. Žebrající děti bez domova a sirotci jsou častými oběťmi únosů. Pak se z nich obvykle za pomoci drog stávají tančící chlapci. Podobné otázky motivovaly amerického novináře Micheala Luonga k napsání knihy Gay travels in the muslim world (Jak cestovat jako gay po muslimském světě). Když se před odjezdem zmínil svým kolegům v New Yorku, že jede do Afghánistánu pracovat na tématu homosexualita, jejich verdikt byl jednoznačný: Ukamenují tě. Rychle se ale ukázalo, že afghánská společnost je vůči mužské homosexualitě velice přátelská. I když trochu specifickým způsobem. V Kábulu měli úplně cizí muži pořád tendenci sahat mi na obličej a obdivovat moji pleť a rysy. Dokonce se mě muži na ulici otevřeně ptali, jestli bych neměl zájem o sex s nimi. Šokovalo mě to, popsal své zkušenosti Luongo. Nebo ta oblast kolem hlavní mešity v Kandaháru je něco jako,park pro buzíky, přitom kousek odtud je zeď, před níž se masově kamenovali lidé, kteří byli obviněni z homosexuality. Ve své knize zabrousil do mnoha aspektů afghánské homosociální kultury, například jak se mezi sebou poznají muži, kteří mají zájem o sex s muži (místo symbolu duhové vlajky se v některých oblastech před domy nechávají křepelky ve zlaté kleci). Zmiňuje se o chlapcích, kteří v dámském oblečení tancují mužům na oslavách, i o mužské prostituci. Afghánistán rozhodně není zemí, kde neexistuje homosexualita. Navzdory Tálibánu. Když farmáři svádějí mariňáky Nuance sexuality Paštúnů jsou tak komplikované, že dokázaly zmást i americkou armádu. Ta před několika lety pověřila vědkyni a armádní specialistku Annu Mariu Cardinalliovou, aby pomohla spřáteleným vojskům porozumět tomu, proč afghánští muži svádí jejich vojáky. A předejít tak možným konfliktům. Výsledky své práce prezentovala vojenské jednotce Human Terrain Team AF-6 na jihu Afghánistánu ve zprávě zvané Paštúnská sexualita. Popisuje v ní situace, kdy mariňáci reagovali agresivně na skupinu afghánských mužů, kteří měli na obličeji make-up a chodili za vojáky, aby se jich mohli dotýkat a dělat zvuky, jako kdyby se pusinkovali. Vojáci těmto mužům říkali strašidelní farmáři-buzíci. Shrnutím celého šetření bylo sdělení, že kulturně podmíněná homosexualita ovlivňuje větší část afghánské populace, než je přirozeně běžné. Jinými slovy, v Afghánistánu je homosexualita něco, co se muži naučí následkem toho, že nemají přístup k ženám. Cardinalliová svoji zprávu zakončila následovně: Díky kulturním limitům a dlouhodobým zvykům se paštúnští muži naučili mít blíže k mužům a hledat u nich jak společnost, tak emotivní náklonnost, intimitu a vůbec důvěrnost. Většinou jim schází podobná zkušenost se ženami. Toto naprosté vyčlenění žen ze života mužů přispívá k prohlubování odcizení obou pohlaví, které vede až k extrémní segregaci a násilí Jedna britská zaměstnankyně nezis- 22 23
Chcete si to dočíst? PLNÁ VERZE V TRAFICE Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH. Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ