EVROPSKÁ KOMISE Brusel 26. června 2013 Společná zemědělská politika (SZP) a zemědělství v Evropě časté otázky Zemědělská výroba v Evropě přehled Jak velkou část EU tvoří venkovské oblasti? Venkovské oblasti tvoří více než 77 % území EU (47 % je zemědělská půda a 30 % lesy) a žije v nich přibližně polovina obyvatel Unie (lidé zabývající se zemědělstvím i ostatními profesemi). Kolik je v EU zemědělců? Přibližně 12 milionů zemědělců na plný úvazek. Zemědělství společně s potravinářským průmyslem, který je závislý na zásobování zemědělským odvětvím, představuje 6 % HDP Evropské unie, 15 milionů podniků a 46 milionů pracovních míst. Jaké druhy zemědělské výroby v EU existují? V Unii existuje široká řada typů zemědělské výroby, včetně intenzivního, tradičního a ekologického zemědělství. Po vstupu nových členských zemí ze střední a východní Evropy se tato různorodost ještě zvětšila. Typické jsou rodinné farmy, které často vlastní a provozuje stejná rodina již po generace. V Evropě hospodaří 12 milionů zemědělců na průměrné rozloze 15 hektarů (pro porovnání, ve Spojených státech hospodaří necelé 2 miliony zemědělců na průměrné rozloze 180 hektarů na hospodářství). Podporuje EU určitý evropský model zemědělství? Ano. Společná zemědělská politika podporuje takový druh zemědělské výroby, který zabezpečuje pravidelné dodávky potravin (což je v dnešním kontextu změny klimatu nesmírně důležité), a zajišťuje udržitelný a rovnoměrný rozvoj všech venkovských oblastí Evropy, včetně regionů, kde jsou výrobní podmínky složité. Taková zemědělská výroba musí tedy splňovat více funkcí. Musí umět reagovat na obavy občanů ohledně dostupnosti a cen potravin, jejich různorodosti, kvality a nezávadnosti, dále musí dbát na ochranu životního prostředí a zajišťovat zemědělcům existenci. Venkov i venkovská společenství musí být zachovány, neboť tvoří hodnotnou součást evropského dědictví. Po politické dohodě z června 2013 bude společná zemědělská politika od roku 2014 více přihlížet k různorodosti zemědělské výroby v Evropě. Kde lze získat statistiky o zemědělství v EU? V naší sekci Statistika a na internetových stránkách služby EUROSTAT.
Základní fakta o SZP Co je to SZP? Společná zemědělská politika umožňuje evropským zemědělcům uspokojovat potřeby 500 milionů občanů. Jejím hlavním cílem je zajistit přiměřenou životní úroveň zemědělců a stabilní dodávky nezávadných potravin za přiměřené ceny pro spotřebitele. SZP se od svého vzniku v roce 1962 velmi změnila a mění se i dnes. Reforma z června 2013 se zaměřuje na 3 priority: zaručit rentabilní produkci potravin, zajistit udržitelné využívání přírodních zdrojů, podporovat vyvážený rozvoj všech venkovských oblastí EU. Kdo SZP spravuje? Při přípravě návrhů spolupracuje Evropská komise s celou řadou zainteresovaných stran (zejména prostřednictvím poradních skupin). Pokud jde o legislativní akty, o návrzích Komise rozhoduje Rada zemědělských ministrů 27 členských států Unie spolu s Evropským parlamentem. Za každodenní provádění SZP odpovídají jednotlivé členské státy. Významnou úlohu v této oblasti hraje také Evropský účetní dvůr, který dohlíží na výdaje. Jak se rozpočet využívá? Prostředky z rozpočtu SZP jsou rozdělovány 3 různými způsoby: Podpora příjmu pro zemědělce a dodržování udržitelných zemědělských postupů: zemědělci dostávají přímé platby za předpokladu, že dodržují přísné evropské normy bezpečnosti a nezávadnosti potravin, ochrany životního prostředí a dobrých životních podmínek a zdraví zvířat. Tyto platby jsou v plné výši financovány Evropskou unií a tvoří zhruba 70 % rozpočtu SZP. Podle reformy z června 2013 platí, že 30 % přímých plateb je vázáno na požadavek, aby evropští zemědělci dodržovali udržitelné zemědělské postupy, které jsou prospěšné pro kvalitu půdy, biodiverzitu a životní prostředí obecně, jako je například diverzifikace plodin, zachování trvalých travních porostů nebo ochrana ekologických oblastí na hospodářstvích. Opatření na podporu trhu: ta se přijímají například v případě, že trh zasáhnou následky špatných povětrnostních podmínek. Tyto platby tvoří méně než 10 % rozpočtu SZP. Opatření pro rozvoj venkova: opatření, která mají zemědělcům pomoci modernizovat jejich zemědělská hospodářství, stát se konkurenceschopnějšími a současně chránit životní prostředí, přispět k diverzifikaci zemědělských i nezemědělských činností a k prosperitě venkova. Tyto platby jsou částečně financovány členskými státy, jsou zpravidla víceleté a tvoří okolo 20 % rozpočtu SZP. Tyto tři druhy podpor jsou úzce propojeny a je třeba je spravovat uceleně. Například díky přímým platbám mají zemědělci nejen pravidelný příjem, ale tyto platby zároveň slouží jako odměna za poskytování environmentálních služeb ve veřejném zájmu. Opatření na rozvoj venkova zase usnadňují modernizaci zemědělských podniků a zároveň motivují k diverzifikaci činností ve venkovských oblastech. 2
Kdo rozhoduje o výši rozpočtu SZP? O rozpočtu SZP rozhoduje každoročně Rada EU a Evropský parlament. Aby byly výdaje z dlouhodobého hlediska pod kontrolou, pracuje se s víceletými finančními rámci. Částky určené pro SZP jsou součástí okruhu 2 víceletého rámce (nazvaného Udržitelný růst: přírodní zdroje ). V rámci tohoto okruhu víceletého rámce je stanovena maximální hranice pro první pilíř SZP (přímé podpory a tržní opatření). Opatření pro rozvoj venkova ze druhého pilíře SZP jsou navíc financována v rámci celkové částky okruhu 2. Současný finanční rámec je na období 2007 2013 a příští na období 2014 2020. Je se všemi zemědělci zacházeno stejně? V důsledku vývoje společné zemědělské politiky a používání historických referenčních hodnot se může výše podpor podle jednotlivých zemědělských hospodářství, členských států nebo regionů výrazně lišit. Snížit rozdíl v úrovních podpor mezi členskými státy, regiony a zemědělci během období 2014 2020 je jedním z hlavních cílů reformy SZP, která byla přijata v roce 2013. Tím se usiluje o spravedlivější SZP. U členských států nebo regionů, jež byly členy EU před rokem 2004, je současná situace dána skutečností, že na začátku závisela výše získané podpory na podpoře, kterou hospodářství obdrželo během referenčního období 2000 2002, na rozloze obhospodařované půdy a na modelu, který k vyplácení podpory používají jednotlivé členské státy. V důsledku toho může jeden zemědělec získat podporu na hektar ve výši 50 eur a jeho soused 1 000 eur na hektar pozemku se zcela stejnými agronomickými charakteristikami. Od reformy SZP z roku 2003 mohou staré členské státy přerozdělovat přímou podporu zemědělcům tak, že ji vyplácejí na individuálním základě, regionálním základě nebo jako kombinaci těchto dvou přístupů. Regionální a hybridní model tak lze používat k nápravě vnímané nespravedlnosti. Z těchto 15 členských států se historických referenčních hodnot v plném rozsahu vzdalo pouze Německo. V případě členských států, které do EU vstoupily po roce 2004, se přímé platby zakládají na pevné částce za hektar, která je pro všechny zemědělce z těchto členských států stejná. Komise již od roku 1999 několikrát navrhovala stanovit pro přímé platby horní mez, aby bylo rozdělování podpory spravedlivější. Avšak tento návrh odmítlo několik členských států. Na úrovni Evropské unie se bude usilovat o to, aby se rozdíl ve výši přímých podpor, které zemědělci obdrží, mezi členskými státy snížil. Podle rozhodnutí z června 2013 se při rozdělování prostředků ze SZP zajistí, aby do roku 2019 žádný členský stát neobdržel méně než 75 % unijního průměru 1. V rámci jednoho členského státu nebo jednoho regionu dojde ke snížení rozdílů ve výši podpory jednotlivým zemědělským podnikům: podpora na hektar nesmí klesnout pod úroveň 60 % průměru podpor vyplacených do roku 2019 ve stejné administrativní nebo zemědělské oblasti. Členské státy budou moci zvýšit podporu u malých a středních zemědělských podniků tím, že jim poskytnou vyšší částku podpor na první hektary hospodářství. V případě nových členských států by režim SAPS (jednotná platba na plochu) mohl být prodloužen až do roku 2020. Podporuje SZP modernizaci zemědělství v EU? Ano. K modernizaci existuje řada pobídek, které mají zemědělcům pomoci a motivovat je k tomu, aby do svých hospodářství a zemědělského zařízení investovali, optimalizovali 1 Tento bod musí být schválen během diskuzí o VFR. 3
zpracování a prodej svých produktů a vyráběli kvalitnější potraviny za použití udržitelnějších a k životnímu prostředí šetrnějších zemědělských metod. Od roku 2014 budou v rámci SZP k dispozici nová opatření, jejichž cílem je usnadnit kolektivní investování, pomoci při rozvoji malých podniků a podpořit výměnu agronomických znalostí mezi zemědělci v rámci evropského partnerství pro inovace v zemědělském odvětví. Dochází při provádění SZP k podvodům? Podle údajů Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) představovaly podvody v letech 2006 2010 v průměru 0,02 % rozpočtu SZP. EU v posledních letech zintenzívněla rozpočtové kontroly. Kontroluje se, zda SZP plní své cíle? Ano. Účinnost SZP je důkladně hodnocena. Před předložením každého legislativního návrhu Komise nejdříve vždy provede konzultaci se zainteresovanými stranami a občany a zároveň vypracuje analýzu dopadu. Pravidelně si také nechává vypracovat nezávislé studie o fungování jednotlivých nástrojů SZP a o tom, jak by se daly vylepšit. K čemu slouží přímé platby? Přímé platby pomáhají zachovat existenci zemědělství v celé EU zajišťují totiž zemědělcům minimální pravidelný příjem. Tímto způsobem přispívají k dlouhodobé životaschopnosti zemědělských podniků a do jisté míry je chrání před kolísáním cen. Na úrovni EU představují přímé platby průměrně 30 % příjmu ze zemědělství. V posledních letech však stoupl podíl přímých plateb na příjmu ze zemědělství kvůli krizi na více než 60 %, jako např. ve Švédsku, v Irsku nebo Dánsku během krize v letech 2008 a 2009. Přímé platby také slouží jako odměna zemědělcům za ten aspekt jejich práce, který sice nemá přímý vztah k trhu, ale vytváří základní veřejné statky pro všechny Evropany. Na základě reformy přijaté v červnu 2013 platí, že 30 % přímých plateb vyplácených zemědělcům bude vázáno na dodržování účinných zemědělských postupů, aby se chránila biologická rozmanitost, kvalita půdy a životní prostředí obecně. Jedná se například o diverzifikaci plodin, zachování trvalých travních porostů nebo ochranu ekologických oblastí na hospodářstvích. Zemědělci kromě toho obdrží všechny tyto přímé platby pouze pod podmínkou, že budou dodržovat přísné normy týkající se ochrany životního prostředí, nezávadnosti potravin, zdraví rostlin a zvířat a dobrých životních podmínek zvířat a že budou zemědělskou půdu udržovat v celkově dobrém stavu. Tomu se říká podmíněnost. V případě, že nebudou tato pravidla dodržována, mohou být platby pozastaveny a zemědělec může být penalizován. Jak fungují zemědělské trhy? SZP zajišťuje, aby zemědělci produkovali to, po čem je na trhu poptávka. Zároveň nabízí záchranné mechanismy, které zabraňují tomu, aby hospodářská či zdravotní krize nebo počasí zničily velké části zemědělské produkce. Mezi tyto mechanismy patří nákup v rámci veřejné intervence (skupování nadměrné produkce vnitrostátními intervenčními subjekty) a pomoc ve formě soukromého skladování, jež slouží ke stabilizaci trhu. Tyto nástroje byly v rámci rozhodnutí přijatých v červnu 2013 modernizovány. Vzhledem k tomu, že krize jsou stále častější a závažnější než v minulosti, byla zřízena zvláštní rezerva, jejímž účelem je čelit krizím, jež ohrožují normální fungování trhu, jakož i posílený nouzový mechanismus. Zavádí se také opatření na podporu při vytvoření vzájemných fondů a pojistných mechanismů, které zemědělcům pomohou lépe krizím předcházet a zvládat je. 4
Byly rovněž zřízeny nové mechanismy, aby se zemědělci motivovali ke sdružování do oborových a mezioborových organizací. Komise také sleduje vztahy v potravinovém řetězci a chce jednotlivé účastníky vyzvat k tomu, aby zlepšovali transparentnost cen a obchodních praktik. Pomáhá SZP mladým lidem, aby se stali zemědělci? Kvůli obtížnosti práce a vysokým investicím, které jsou nezbytné pro rozjezd zemědělského podniku, zemědělců v Evropě ubývá. V současnosti je 4,5 milionům zemědělců v Evropě přes 65 let (30 % zemědělců). Jen 6 % jich je mladších než 35 let. Je nutné zvýšit atraktivitu tohoto povolání a povzbudit mladé lidi, aby si ho vybírali. Aby se tohoto cíle dosáhlo a podpořila se generační výměna v zemědělském odvětví, počítá SZP s podpůrnými opatřeními pro zahájení činnosti. Reforma z roku 2013 zavádí nový druh podpory pro mladé zemědělce bonus ve výši 25 % z částky přímých plateb pro mladé zemědělce během prvních pěti let činnosti. Rozvoj venkova Co je rozvoj venkova? Cílem SZP v oblasti rozvoje venkova je zachovat životaschopnost venkova prostřednictvím podpory programů na investice, modernizaci a stimulaci zemědělských i nezemědělských činností ve venkovských oblastech. Kdo odpovídá za rozvoj venkova? Členské země si samy vybírají opatření, která odpovídají jejich konkrétním potřebám, a řídí si své programy. Evropská unie nese jen část nákladů ( spolufinancování ). Kolik to stojí a odkud pocházejí finanční prostředky? Rozpočet SZP pro všech 28 členských států na období 2014 2020 činí 95 miliard eur (v současných cenách). Tyto peníze jdou z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV). Jak jsou finanční prostředky používány? Od roku 2014 je Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) spolu s Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR), Evropským sociálním fondem (ESF), Fondem soudržnosti a Evropským námořním a rybářským fondem (EMFF) umístěn do nového společného strategického rámce. Tím by se mohly lépe docílit cíle strategie Evropa 2020 (inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění). Rozpočet věnovaný na rozvoj venkova lze využívat pro financování zemědělské i nezemědělské činnosti v rámci těchto šesti priorit: podpora předávání znalostí a inovací, zvyšování konkurenceschopnosti, podpora organizace potravinového řetězce a řízení rizik, obnovování, ochrana a rozšiřování ekosystémů, podpora účinného využívání zdrojů a přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku, podpora sociálního začleňování, snižování chudoby a hospodářského rozvoje ve venkovských oblastech. Členské státy nebo regiony budou rovněž moci vytvářet dílčí programy s vyšší mírou podpory určené např. pro potřeby určitých odvětví, v nichž existují specifické problémy, 5
mladých zemědělců, malých zemědělských hospodářství, horských oblastí a krátkých dodavatelských řetězců. Lze programy v oblasti rozvoje venkova přizpůsobit potřebám různých regionů? Každá země si v oblasti rozvoje venkova určuje svou národní strategii. Konkrétní programy lze vytvářet a provádět na regionální úrovni. Jak se SZP v oblasti rozvoje venkova liší od politiky regionální? Regionální politika podporuje zejména nejchudší regiony EU, zatímco programy v oblasti rozvoje venkova se týkají všech venkovských oblastí Unie. Opatření v oblasti rozvoje venkova pomáhají nejen zemědělcům, ale i ostatním obyvatelům, kteří se podílejí na hospodářství venkova, jako jsou majitelé lesů, zemědělští pracovníci, malé a střední podniky, místní sdružení apod. Co je to Leader? Leader je program zaměřený na posilování hospodářství venkova povzbuzováním jeho obyvatel, aby se sami chopili iniciativy, namísto toho, aby jim byla předkládána již hotová opatření. Podle dnešních pravidel musí členské státy na financování projektů typu Leader vynakládat nejméně 5 % svého rozpočtu na rozvoj venkova. Může mít rozvoj venkova přínos pro životní prostředí? Každý program pro rozvoj venkova musí zahrnovat opatření na ochranu a zlepšování přírodních zdrojů a krajiny ve venkovských oblastech. Z rozpočtu na rozvoj venkova se financují opatření, která slouží k ochraně a zachování přírodní krajiny, ale také k boji proti změně klimatu. Sem například patří: zachování kvality vody, udržitelné obhospodařování půdy, sázení stromů v rámci prevence eroze a záplav. K čemu SZP slouží? Proč potřebujeme společnou zemědělskou politiku na úrovni EU? Zemědělství je odvětvím, které je podporováno prakticky výlučně na evropské úrovni, na rozdíl od většiny dalších odvětví, která jsou regulována v rámci vnitrostátních politik. Je důležité mít veřejnou politiku v odvětví, které zajišťuje nezávadnost našich potravin, hraje klíčovou roli při využívání přírodních zdrojů a hospodářském rozvoji venkovských oblastí. Na plnění těchto cílů se podílejí všechny členské státy. Žádného z nich nelze dosáhnout bez poskytování finanční podpory zemědělství a venkovu. Opatření je proto třeba přijímat na celoevropské úrovni, aby se zajistily spravedlivé podmínky a stanovil společný soubor cílů, zásad a pravidel. Díky společné zemědělské politice lze také prostředky z rozpočtu využívat lépe, než by tomu bylo u vnitrostátních politik. Kromě otázek týkajících se jednotného trhu existují i další cíle, které je nutné řešit na nadnárodní úrovni: soudržnost členských států a regionů, problémy spojené s ochranou životního prostředí a celosvětové výzvy, jako jsou změna klimatu, správa vodních zdrojů, 6
biologická rozmanitost, bezpečnost potravin a krmiv, zdraví a dobré životní podmínky zvířat, zdraví rostlin, veřejné zdraví a zájmy spotřebitelů. Proč musí zemědělci čerpat podporu z veřejných prostředků? Na rozdíl od všeobecného přesvědčení panujícího v některých zemích není zemědělství žádný zlatý důl. To, kolik času a peněz zemědělec do své práce investuje, je vždy vydáno na milost a nemilost hospodářským, zdravotním a klimatickým podmínkám, jež přesahují jeho kontrolu. Investice nezbytné pro provoz zemědělského hospodářství jsou velmi nákladné po stránce finanční i lidské a zisk se dostavuje pouze za několik měsíců, či dokonce let, a i tak není vždy jistý. Podpora příjmů zemědělců umožňuje zaručit, že potraviny budou i nadále produkovány v celé EU, a zároveň hradí náklady spojené s poskytováním veřejných statků, jež nemají žádnou tržní hodnotu: ochrana životního prostředí, dobré životní podmínky zvířat, bezpečné a kvalitní potraviny apod. Aspekt veřejných statků je proto velmi důležitý, neboť normy Evropské unie v těchto oblastech patří mezi nejpřísnější na světě. V důsledku toho je výroba potravin v Evropě nákladnější než v zemích, které mají méně přísné normy. Bez podpory z veřejných zdrojů by proto evropští zemědělci jen stěží mohli konkurovat zemědělcům z jiných zemí a zároveň plnit konkrétní požadavky evropských spotřebitelů. Se zvyšujícími se dopady změny klimatu náklady na udržitelné zemědělství pravděpodobně ještě porostou. Náklady na SZP Co stojí SZP daňové poplatníky? Společná zemědělská politika stojí každého občana EU přibližně 30 eurocentů denně. V roce 2011 činily tyto náklady 43 % ročního rozpočtu EU, tedy 58 miliard eur. Tento podíl na rozpočtu EU však od roku 1984 každoročně klesá (v té době to bylo 72 %), přičemž v důsledku rozšíření EU od roku 1992 se počet zemědělců zdvojnásobil. Ve skutečnosti představují výdaje na SZP méně než 1 % všech veřejných výdajů členských států dohromady. Veřejné výdaje do odvětví zemědělství jsou navíc v EU sdruženy na celoevropské úrovni, což nemá v ostatních odvětvích hospodářství obdoby. Pro srovnání, členské státy vydávají třikrát více na obranu. Proč se téměř 40 % rozpočtu EU vynakládá na zemědělství a nikoli na jiná odvětví? Zemědělství je jediným odvětvím, které je celé financováno z rozpočtu EU. To znamená, že výdaje z vnitrostátních zdrojů byly nahrazeny výdaji ze zdrojů evropských. Jiné oblasti, například výzkum, vzdělávání, doprava, obrana, sociální a zdravotní péče, v rozpočtu EU nefigurují nebo tvoří jen jeho malou část, protože jsou zcela či částečně hrazeny ze státních rozpočtů a provádějí je jednotlivé země EU samy. Občané se na oplátku mohou těšit ze široké a spolehlivé nabídky kvalitních potravin i ze zdravého životního prostředí a jedinečné krajiny. Jak je SZP financována? Prostředky vynakládané na SZP pocházejí ze souhrnného rozpočtu Evropské unie. Výdaje na rozvoj venkova financují společně EU a její členské státy. Rozpočet Unie je financován převážně z tzv. vlastních zdrojů: cel, jiných dávek, z DPH a ze zdrojů založených na hrubém národním důchodu (HND) členských států. 7
Kdo peníze dostává a kolik? Aby se zajistila transparentnost a odpovědnost, musí od roku 2009 každý členský stát zveřejňovat seznam všech příjemců podpor v rámci SZP. Poté, co němečtí zemědělci podali u Soudního dvora Evropské unie odvolání, byla v listopadu 2010 povinnost zveřejňovat veškeré osobní údaje o příjemcích podpor zrušena z důvodu narušení ochrany soukromí. Soudní dvůr konkrétně nařídil, aby již nebyla zveřejňována jména příjemců. Komise, která je však nadále věrná zásadě transparentnosti, proto navrhla nová pravidla, která zohledňují argumenty Soudního dvora. Reforma z roku 2013 povinnost transparentnosti zavedla znovu, avšak při zohlednění zásady proporcionality požadované Soudním dvorem. Především drobných zemědělců těch, kteří obdrží jen nízké částky, se uvedené opatření nedotkne. Může mít SZP pro mě jako daňového poplatníka, který není zemědělcem, také nějaký přínos? Ano, už tomu tak dokonce je. Z toho, že EU pomáhá zemědělcům, má prospěch evropská společnost jako celek. Občané tak mají zajištěny dostatečné dodávky potravin za přijatelné ceny. Průměrná evropská domácnost vynakládá na potraviny 15 % svého rozpočtu, což je o polovinu méně než v roce 1960. Podporou udržitelných zemědělských postupů prostřednictvím SZP pomáháme chránit naše životní prostředí a bohatou a různorodou venkovskou krajinu a naše stravování. Reforma SZP Čeho se dosáhlo posledními reformami? Nejvýznamnější reforma SZP proběhla v roce 1992. Další výrazná reforma byla v roce 2003, kdy došlo k odstranění vazby mezi dotacemi a produkcí. To znamená, že zemědělci již nemusí kvůli subvencím vyrábět potraviny, po kterých není poptávka. Místo toto mohou nyní vyrábět podle poptávky trhu a potřeb spotřebitelů, hledat nové výnosné trhy a vyplňovat prázdná místa na trhu. Zemědělci teď dostávají podporu příjmu za předpokladu, že se starají o zemědělskou půdu a dodržují normy v oblasti bezpečnosti potravin, ochrany životního prostředí a dobrých životních podmínek zvířat. Pokud tyto normy nedodržují, jsou jim platby sníženy. Nová SZP více zohledňuje realitu otevřeného světa, jelikož 90 % přímých plateb klasifikuje Světová obchodní organizace jako nenarušující obchod. Společná zemědělská politika nabízí spotřebitelům široký výběr kvalitních potravin. Komise tuto politiku neustále modernizuje, racionalizuje a zjednodušuje. Nyní, kdy už platby nejsou vázány na produkci, se mohu zemědělci i nadále těšit z určité úrovně finančního zabezpečení a současně lépe reagovat na tržní signály. Tržní nástroje SZP (jako je třeba veřejná intervence) byly přizpůsobeny tak, aby mohly fungovat jako záchranná síť a neblokovaly běžné tržní signály. Politika pro rozvoj venkova pomáhá zemědělcům restrukturalizovat jejich hospodářství a starat se o životní prostředí, čímž se podporuje dynamičnost venkovských oblastí. Jakým směrem se SZP bude ubírat po roce 2013? Nová reforma SZP byla přijata v roce 2013 a vstoupí v platnost od 1. ledna 2014. Všechny části reformy budou platit od 1. ledna 2014. Výjimkou je nová struktura přímých plateb, kde je třeba zohlednit roční cyklus přímých plateb vzhledem k tomu, že zemědělci 8
podávají svá výroční prohlášení SZP na jaře. Na základě těchto prohlášení budou vyplaceny platby v rámci nové struktury přímých plateb v roce 2015, včetně např. ekologických plateb a dodatečné podpory pro mladé zemědělce. Nová reforma se týká všech občanů EU. Pro její přípravu Komise zahájila diskuzi s občanskou společností a zainteresovanými stranami. Základní směr reformy SZP přijaté v červnu 2013 byl nastíněn na základě široké veřejné diskuze, která probíhala od dubna do července roku 2010 a které se zúčastnilo téměř 6 000 jednotlivců a organizací. Pak následovala intenzivní politická debata v Radě ministrů a Evropském parlamentu. 12. října 2011 předložila Komise legislativní návrhy. Co se novou reformou změní: Přímé platby budou lépe sloužit snaze o spravedlivější podporu příjmů zemědělců a o zhodnocení vykonávané veřejné služby (např. ochrana životního prostředí). Tyto platby rovněž poskytují větší podporu regionům, kde jsou podmínky složitější, a pomáhají mladým lidem, aby se zapojili do zemědělského odvětví. Mechanismy řízení trhu budou jednodušší, efektivnější a flexibilnější. Politika rozvoje venkova se zaměří na zvyšování konkurenceschopnosti a podporu inovací. Zavedou se nová opatření, jimiž by se zemědělcům mělo pomoci při zvládání nestálosti cen a nestability jejich příjmů. Ceny potravin Proč podporovat zemědělce, když jsou ceny potravin vysoké? Výstupní ceny zemědělské produkce tvoří jen relativně malou část cen, které spotřebitelé za potraviny zaplatí. Například cena obilí tvoří jen 5 % výsledné ceny chleba. Skutečnost, že stoupají spotřebitelské ceny, nutně neznamená, že se zvyšuje příjem zemědělců. To platí tím spíše, že i oni musí řešit zvyšování svých produkčních nákladů. Stále častěji jsou zemědělci silně vystaveni výkyvům trhu, které jsou stále častější a extrémnější než dříve, a nestálosti cen. Za poslední roky se náklady na energii v zemědělských podnicích zvýšily o 223 % a ceny hnojiv o 163 %. Zemědělské ceny se zvýšily v průměru o 50 %. Může za zvyšování cen potravin výroba biopaliv? Různé dostupné studie ukazují, že výroba biopaliv v EU nemá na zvyšování cen potravin rozhodující vliv. Na výrobu etanolu se v EU používá pouze 1 % obilí. Na výrobu bionafty se používají dvě třetiny vypěstované řepky olejné. Avšak na celosvětové poptávce se řepka vypěstovaná v EU podílí jen 2 %. Nicméně do 2. a 3. generace biopaliv investovat musíme. SZP a životní prostředí Jaký dopad má zemědělství na životní prostředí? Zemědělství může pomáhat vytvářet udržitelné životní prostředí, ale může je také ohrožovat. Při dosahování rovnováhy hraje společná zemědělská politika důležitou roli. Tato role bude v příštích letech zásadní. Jak SZP přispívá k ochraně životního prostředí? Po reformě SZP přijaté v červnu 2013 přijme každý členský stát, každé území a každý zemědělec jednoduchá, prověřená opatření s cílem podporovat udržitelnost a bojovat proti 9
změně klimatu. V letech 2014 až 2020 bude investováno více než 100 miliard EUR do zvýšení schopnosti zemědělství čelit výzvám týkajícím se kvality půdy a vody, biologické rozmanitosti a změny klimatu: Ekologizace 30 % přímých plateb bude podmíněno dodržováním tří zemědělských postupů, které mají pozitivní vliv na životní prostředí: diverzifikace plodin, udržování stálých travinných porostů a zachování 5 % a poté 7 % míst environmentálního zájmu od roku 2018 nebo opatření, která jsou považována za alespoň rovnocenná, pokud jde o jejich přínos pro životní prostředí. Alespoň 30 % prostředků z rozpočtu na programy rozvoje venkova musí být přiděleno na agroenvironmentální opatření, podporu ekologického zemědělství nebo na projekty spojené s investicemi či inovační opatření prospěšná pro životní prostředí. Agroenvironmentální opatření budou posílena. Tato opatření by měla doplňovat postupy, které jsou podporovány v rámci ekologizace. Tyto programy by si měly klást ambicióznější cíle, které budou účinnější z hlediska ochrany životního prostředí (záruka, že nedojde k dvojímu financování). Co dělá Evropská unie na podporu ekologického zemědělství? Ekologické zemědělství respektuje přirozené cykly rostlin a živočichů. Evropská legislativa jej chrání přísnými pravidly týkajícími se produkce a také prostřednictvím předpisů na označování a zjišťování původu, které zaručují kvalitu a pravost bioproduktů, ať už pocházejí odkudkoliv. EU proto vytvořila speciální logo pro označovaní těch bioproduktů, které vyhovují normám EU pro ekologické zemědělství. Zemědělci a výrobci biopotravin mohou toto logo používat pouze poté, co úspěšně prošli přísným procesem certifikace. Členské státy mohou v rámci svých programů rozvoje venkova zemědělcům, kteří chtějí přejít na ekologickou zemědělskou výrobu, nabídnout konkrétní pomoc. Tato možnost bude ještě od roku 2013 rozšířena: podle reformy bude možné obdržet zvláštní podporu pro ekologické zemědělství a pomoc jak pro přechod na ekologickou výrobu, tak na její rozvoj. Zahrnuje SZP i lesnictví? SZP komerční lesnictví jako takové nezahrnuje. Oceňuje však kladný dopad dobře spravovaných lesů na přírodní krajinu a biologickou rozmanitost. Podporuje proto zemědělce, kteří chtějí část své zemědělské půdy zalesnit. SZP a obchod Dováží EU potraviny i z jiných částí světa? V posledních dvaceti letech otevřela EU významným způsobem svůj trh. Více než dvě třetiny zemědělských produktů dovážených do Unie pochází z rozvojových zemí, což je více, než kolik z těchto zemí dováží USA, Austrálie, Japonsko, Kanada a Nový Zéland dohromady. Díky dvoustranným dohodám s třetími zeměmi jsou cla na dovážené zemědělské produkty pro řadu zemí nízká, přičemž 50 nejchudších zemí světa může do EU vyvážet bez cel či kvót. 10
Měli bychom zavést nové limity na dovoz, abychom ochránili evropské zemědělce a potraviny? Pokud zavedeme nové limity, učiní totéž i naši obchodní partneři. Konkurenční výhoda Evropy spočívá v tom, že nabízí prvotřídní zpracované potraviny. Trhy v rozvojových zemích, včetně Číny a Indie, nabízejí velké příležitosti k expanzi tímto směrem. Nejlepším způsobem, jak zajistit pravidelné dodávky potravin, je udržet fungující dvoustranný obchod s našimi partnery. A nejlepší způsob, jak ochránit evropské zemědělce, je umožnit jim účinně konkurovat na světovém trhu a poskytnout jim pravidelný příjem. To je přesně to, co SZP dnes dělá. SZP a rozvojové země Před 20 lety EU na vývozní subvence vynakládala téměř 10 miliard eur ročně. V roce 2011 to bylo jen přibližně 160 milionů eur. Vývozní náhrady nesměřují do rozvojových zemí, ale do Středozemí a zbytku Evropy. Jen velmi malá část subvencovaného zboží se dostane do Afriky. Od roku 2014 má být mechanismus vývozních subvencí používán jen ve výjimečných případech. Mají obchodní koncese Evropské unie pro rozvojové země skutečný přínos? Evropská unie má s mnoha rozvojovými zeměmi uzavřeny preferenční celní dohody. Poskytuje jim také více obchodní pomoci než zbytek světa dohromady (v posledních třech letech to byla téměř 1 miliarda eur ročně). Rozvojové země vyvážejí do EU 71 % své zemědělské produkce (v období 2008 2010 to činilo v průměru kolem 59 miliard eur). To je více, než kolik z těchto zemí dováží USA, Kanada, Japonsko a Austrálie dohromady. Jen dovoz z Afriky činí více než 12 miliard eur (15 % veškerého dovozu do EU). Do EU směřuje přibližně třetina vývozu z rozvojových zemí. Jaký postoj zaujímá EU k obchodu s rozvojovými zeměmi? Evropská unie je pro mnohostranná obchodní pravidla, která jsou přínosem pro všechny, a zejména pak pro rozvojové země. Proto také věří, že rozvinuté země by měly mnohem rychleji a výrazněji snížit dovozní cla než země rozvojové. Kvalita a bezpečnost potravin Jsou naše potraviny nezávadné? Od 90. let 20. století EU výrazně vylepšila nezávadnost potravin. Zavedla například opatření v oblasti hygieny, předpisy o zdraví zvířat a rostlin a kontroly reziduí pesticidů a doplňkových látek v potravinách. Právní předpisy v oblasti potravin v Evropě jsou jedny z nejpřísnějších na světě. Jak EU zaručuje kvalitu potravin? Kvalita potravin je zaručována prostřednictvím předpisů o označování produktů, o jejich uvádění na trh a jejich kvalitě. Patří k nim třeba ochrana zeměpisných označení, povinné informace o nutriční hodnotě na etiketách, loga kvality a normy pro dobré životní podmínky zvířat a další. Kromě předpisů v oblasti hygieny, jež zaručují bezpečnost potravin, EU zavedla také: 11
obchodní normy, které musí výrobky prodávané v Unii splňovat, dobrovolné označení jakosti výrobku na štítku, evropské systémy jakosti, jejichž cílem je určit produkty zvláštní jakosti: chráněné označení původu (CHOP) nebo chráněné zeměpisné označení (CHZO), která vztahují kvalitu výrobku na jeho zeměpisný původ, zaručená tradiční specialita (ZTS), speciální logo EU k označování ekologických produktů, jež splňují přísné normy produkce, pokyny na optimalizaci fungování systémů certifikace kvality potravin, jež zaručují shodu s určitou charakteristikou výrobku či jeho výrobními postupy. Zdraví a dobré životní podmínky zvířat Jak se zachází se zvířaty? Předpisy EU v oblasti dobrých životních podmínek hospodářských zvířat zohledňují skutečnost, že zvířata jsou vnímající bytosti a že by neměla zbytečně trpět. Tyto předpisy poskytují zvířatům pět záruk: právo na život bez hladu a žízně, právo na život bez nepohodlí, právo na život bez bolesti, zranění a onemocnění, právo projevovat přirozené chování, právo na život bez strachu a stresu. Potravinový a veterinární úřad Evropské komise provádí inspekce, aby se zaručilo, že předpisy EU v oblasti dobrých životních podmínek zvířat jsou v členských státech řádně uplatňovány. V rámci SZP lze také zemědělcům poskytnout podporu ke zlepšení životních podmínek svých hospodářských zvířat (navíc k tomu, co požadují minimální normy): veškerá pomoc zemědělcům v rámci SZP podléhá dodržování minimálních norem v oblasti dobrých životních podmínek zvířat. Zemědělci, kteří je nedodržují, mohou přijít o všechny dotace nebo jejich část, zemědělci, kteří investují do zlepšování živočišné výroby (například ustájení), mohou získat dodatečnou pomoc. Nejpřísnějším normám v oblasti dobrých životních podmínek zvířat podléhá ekologická živočišná výroba. To znamená, že výroba potravin je v Evropě dražší než jinde ve světě, kde se tak přísné normy neuplatňují. Bez veřejných podpor by evropští zemědělci na globalizovaných trzích jen těžce přežívali. EU si však dobrých životních podmínek zvířat všímá i jinde ve světě a aktivně zvyšuje informovanost o této otázce, kterou vnímá jako další aspekt mezinárodního obchodu. Jak EU chrání zdraví zvířat? Předpisy EU o nákazách zvířat jsou závazné ve všech členských zemích a s nově získanými zkušenostmi a odbornými znalostmi se stále zlepšují. 12