Vysokosušinová anaerobní digesce zemědělských a dalších substrátů v horizontálním fermentoru s plynotěsným vakem Ing. Jiří Rusín, Ph.D., IET VŠB-TU Ostrava, tel. 597327328, jiri.rusin@vsb.cz Ing. Kateřina Kašáková, Ph.D., IET VŠB-TU Ostrava, 597327312, katerina.kasakova@vsb.cz Ing. Kateřina Chamrádová, Ph.D., IET VŠB-TUO, 597327306, katerina.chamradova@vsb.cz Abstrakt Příspěvek seznamuje se čtyřletým výzkumným projektem TA01020959 určeným k vyvinutí technologie vysokosušinové anaerobní digesce zemědělských a dalších substrátů, jejímž jádrem byl horizontální fermentor vyrobený z plynotěsného vaku. Cílem projektu bylo zhotovení prototypového bioreaktoru vykazujícího velmi dobrou technologickou funkci při nízkých výrobních nákladech (v řádu jednotek mil. Kč). V příspěvku jsou uvedeny etapy řešení projektu a vyhodnoceny byly laboratorní výsledky fyzikálního modelování anaerobních procesů vedených při nízkém i vysokém obsahu sušiny vsázky. Nejhodnotnější výsledky vysokosušinových zkoušek byly ověřeny v poloprovozním měřítku tak, aby mohly být transformovány až na úroveň prototypového bioreaktoru. Cíle projektu byly naplněny a vzniklo provozní zařízení Mobilní anaerobní bioreaktor CERNIN MAB. Bioreaktor by měl být v závislosti na složení vsázky schopen poskytnout dostatek bioplynu pro kogenerační jednotku o výkonu 10 až 15 kw el. Tento příspěvek má za cíl stručně seznámit odbornou i laickou veřejnost s jednotlivými kroky řešení projektu v jednotlivých etapách a s konečnými výsledky za uplynulé 4 roky. 1 Úvod O nutnosti rozšíření a diverzifikace energetických zdrojů o zařízení zpracovávající bioodpady již není v dnešní době pochyb. Do budoucna je nutné rozvíjet všechny metody, jimiž lze bioodpady materiálově-energeticky využít. Vlivem zlepšujícího se zejména zahraničního know-how a relativně ustálených legislativních podmínek v ČR zaznamenáváme v poslední době silný růst zájmu o technologie bioplynových stanic. Klasická technologie nízko-sušinové mokré anaerobní digesce čerpatelných substrátů je již na úrovni, kdy se nepředpokládá zřetelnější nárůst efektivity. Naproti tomu technologie vysokosušinové ( high-solids respektive dry respektive suché či polosuché ) anaerobní digesce převážně nečerpatelných až stohovatelných substrátů je teprve na vzestupu. V ČR je k dnešnímu dni v provozu stále pouze 5 provozních instalací, u nichž lze mluvit o vysokosušinovém anaerobním procesu. Přitom je zřejmé, že tato technologie (její modifikace) je vhodným nástrojem pro materiálově-energetické zpracování nejen zemědělských, potravinářských a podobných bioodpadů, ale například i nepříliš důkladně vytříděné biosložky (podsítné frakce) směsného odpadu komunálního. VŠB - Technická univerzita Ostrava, Centrum environmentálních technologií řeší od roku 2011 ve spolupráci s firmou CERNIN, s.r.o. výzkumný projekt s názvem Výzkum procesu suché anaerobní digesce a realizace nového typu fermentačního zařízení pro zpracování zemědělských bioodpadů na bioplyn s využitím plynotěsného vaku. Tento projekt vznikl na základě účelové podpory výzkumu a vývoje programového projektu ALFA zadavatele TA ČR, ev. č. TA01020959 [1]. Účelem projektu je zvýšení konkurenceschopnosti firmy CERNIN, s.r.o. Kružberk (další účastník projektu) na trhu energetických zařízení s fermentační anaerobní technologií. Zároveň mělo být dosaženo poznatků, které přispějí ke zvýšení ochrany životního prostředí v oblasti zemědělské výroby a nakládání s bioodpady a snížení dopadů antropogenní činnosti. Impulzem k řešení projektu byl výzkum suché digesce v silážních vacích AG-BAG provedený v Německu (Linke, Jäkel a kol.) [2, 3] v letech 2002 až 2004 (suchá digesce v silážních vacích položených na elektrických topných rohožích).
Oproti tomuto výzkumu bylo našim záměrem dosáhnout celoročního provozu a vyšší produkce bioplynu díky vytvoření systému cirkulace teplého vzduchu v prostoru mezi vakem a vnějším pláštěm vytvořeným například z dalšího vaku. Přispět by mělo i dmýchání recirkulovaného bioplynu. Cílem projektu je vyřešení vysokosušinové anaerobní digesce zemědělských a dalších substrátů v rámci nově vyvinuté technologie mobilní bioplynové stanice využívající jako fermentační prostor horizontální plynotěsný vak. Hlavní výstupem projektu je provozní zařízení s názvem Mobilní anaerobní bioreaktor CERNIN MAB. Bioreaktor by měl být v závislosti na složení vsázky schopen poskytnout dostatek bioplynu pro kogenerační jednotku o výkonu 10 až 15 kw el. 2 Rozdělení projektu na jednotlivé etapy Výzkumný projekt se skládal ze 4 etap. Celková doba trvání projektu byla 4 roky. K dosažení cíle projektu byly zvoleny následující etapy: - Etapa I: Modelový výzkum (2011) - Etapa II: Poloprovozní výzkum (2012) - Etapa III: Návrh, realizace a ověření provozního zařízení, výsledky (2013) - Etapa IV: Dokončení poloprovozního výzkumu a provozní ověření, výsledky (2014) K dosažení cílů projektu byly zvoleny zejména následující postupy: - rozbor vlastností kofermentovatelných materiálů a jejich směsí z hlediska anaerobní rozložitelnosti a z hygienického hlediska - hodnocení databázových údajů o anaerobně kofermentovatelných materiálech - laboratorní fyzikální modelování - stanovení podmínek anaerobního zpracování vybraných kofermentovatelných materiálů při vysoké reakční sušině, vedoucí k nalezení nejvýhodnějších kofermentačních směsí pro maximalizaci intenzity produkce metanu a zároveň omezení problematických vlastností rezultujících digestátů - vývoj bioreaktoru - poloprovozní ověřování nejvýznamnějších laboratorních výsledků - provozní ověření vyvinutého bioreaktoru - hodnocení vlastností resultujících digestátů z pohledu hnojení zemědělských pozemků, - obecný průzkum možností alternativního využití digestátů 3 Etapa projektu I: Modelový výzkum (2011) První etapa byla zaměřena na získání poznatků o procesu vysokosušinové anaerobní fermentace při variabilitě procesních podmínek a vstupních surovin a ověření průběhu procesu anaerobní kofermentace konkrétních směsí bioodpadů. Procesy vysokosušinové fermentace a kofermentace byly studovány na modelové aparatuře, jejímž srdcem byl vyvinutý modelový horizontální fermentační vak o celkovém objemu nejprve 0,5-0,7 m 3 (se vsázkou cca 350 až 500 kg). Tyto zkoušky probíhaly jako diskontinuální (vsádkové) a rovněž i semikontinuální. Vzhledem k náročnosti jednotlivých zkoušek probíhal modelový výzkum až do začátku roku 2013. V průběhu řešení této etapy byly prováděny i doplňkové modelové zkoušky nízkosušinové a vysokosušinové anaerobní digesce, jejichž cílem bylo získat co největší množství informací o substrátech a procesu anaerobní digesce bez narušení průběhu hlavních experimentů. Vysokosušinové zkoušky (označeny model SF1 až model SF3) byly pouze diskontinuální na modelovém fermentoru o celkovém objemu 0,03 m 3 (se vsázkou 20 kg). Ostatní provedené doplňkové zkoušky (celkem 11 zkoušek) se týkaly ověření teoretických výtěžků testovaných 2
substrátů při velmi nízkém zatížení, respektive při nízko-sušinovém procesu. Využito bylo průběžně až 6 kontinuálně míchaných a semikontinuální pracujících suspenzních modelových fermentorů, každý o reakčním objemu 0,06 m 3 (se vsázkou cca 60 kg). 3.1 Vývoj fyzikálního modelu anaerobního fermentačního vaku Na počátku roku 2011 byl vyroben laboratorní model inovativního fermentoru, jehož reakční prostor je vytvořen ze silážního vaku. Fermentor je určen pro anaerobní digesci při obsahu sušiny od 5 % hm. do cca 30 % hm. Hlavní součásti modelu jsou: PE vak o reakčním objemu 0,5 m 3, ocelové obslužné čelo s armaturami a dmychadlem bioplynu, topný agregát (elektronická topná tělesa, ventilátor vzduchu, potrubí recirkulace vzduchu), vnější (temperační) vak, tepelná izolace a zařízení (zásobníku) pro hospodaření s procesní tekutinou - perkolátem. Model je umístěn v plytkém oblém betonovém žlabu se spádem 5 směrem k čelu. V čelu je umístěno dmychadlo bioplynu sloužící zejména pro občasné zrovnoměrnění teploty vsázky a pro případnou aeraci při kompostování digestátu. Postupně byl prvotní model z roku 2011 (viz obr 1) upraven/vylepšen tak (viz obr 2), aby vyhověl pro provedení dlouhodobých zkoušek anaerobní digesce. Fermentační vak bylo nutno obalit vnějším vakem, vytvořit tak meziprostor pro ohřev teplým vzduchem. Pro ochlazený vzduch bylo nutno vytvořit cirkulační trasu potrubím zpět k elektrickému topidlu. Celý model bylo nutno uzavřít do tepelné izolace (minerální vlna). Při pozdějších experimentech (rok 2012) byl fermentační vak uzavřen do boxu z pěnového polystyrénu, kterým byl simulován tepelně izolovaný ocelový kontejner. V prostoru mezi vakem a boxem cirkuluje vzduch o teplotě v rozmezí 40 až 75 C. Díky této úpravě je model připraven i pro termofilní procesy. Do fermentačního vaku byla přidána 1,5palcová hadice umožňující cirkulaci případné tekuté vsázky samonasávacím čerpadlem. Tímto byl model uzpůsoben i pro proces nízkosušinové digesce. Touto hadicí je možné při (semi)kontinuálním režimu dávkovat (polo)tekuté substráty. Obr 1 Nákres fyzikálního modelu anaerobního fermentačního vaku o objemu 0,5-0,7 m 3 Obr 2 Postupný vývoj fyzikálního modelu anaerobního fermentačního vaku 3.2 Stručné shrnutí výsledků 1. modelové zkoušky 3
První modelová zkouška spočívala v provedení diskontinuální vysokosušinové anaerobní digesce čerstvě posečené travní hmoty při 40 C. Model byl naplněn 150 kg směsi 90 % hm. travní hmoty s 10 % hm. tekutého digestátu z 1. fermentoru zemědělské BPS Pustějov. Výsledkem první modelové zkoušky bylo zejména zjištění, že vysokosušinová (sušina cca 20 % hm.) anaerobní digesce čerstvě posečené travní hmoty je ve fermentačním vaku uskutečnitelná jen obtížně, jedná se o substrát vyžadující značnou neutralizační kapacitu fermentoru, proces není prakticky možné nastartovat bez dominantního podílu kvalitního inokula ve vsázce. Nejvhodnějším inokulem je zřejmě vysokosušinový digestát z garážové bioplynové stanice, kterého by mělo být použito alespoň 50 % hm., nebo hovězí hnůj. Použití tekutého digestátu z mokré digesce znamená snížení sušiny až k 10 % hm. 3.3 Stručné shrnutí výsledků 2. modelové zkoušky Druhá modelová zkouška spočívala v provedení diskontinuální vysokosušinové anaerobní digesce vsázky zpracovatelné garážovou bioplynovou stanicí a posléze semikontinuální anaerobní digesce vstupní směsi tvořené 87 % hm. biskvitové moučky EKPO-EB a 13 % hm. CaO. Vápno bylo aplikováno pro udržení neutralizační kapacity fermentoru. Ve druhé modelové zkoušce byl ověřen postup vakové digesce vícesložkové vstupní směsi siláží, senáží a hovězího hnoje, která je běžně využívána v garážových zemědělských bioplynových stanicích se suchým procesem. Opět je zde zásadním parametrem přítomnost inokula - vysokosušinového netekutého digestátu v množství alespoň 50 % hm. Zřejmě díky nízkému profilu fermentačního vaku je intenzivní recirkulace procesní tekutiny (perkolátu) zcela nezbytná, výtěžek bioplynu/methanu přesto nedosáhl (po přepočtu) hodnoty dosahované ze stejné vsázky ve vertikální reakční komoře BPS Šumperk. Dále nebylo spolehlivě prokázáno, zda je možno dávkováním mikrobiálních přípravků diskontinuální vysokosušinovou digesci ve vaku prodloužit až např. na 30 dnů. Následně byl na zapracovaném fermentačním vaku odzkoušen přechod diskontinuálně pracujícího fermentoru na semikontinuální vysokosušinový proces, přičemž jako sypká vstupní směs pro denní dávkování byla použita bioplynová biskvitová moučka EKPO-EB (zmetková potravina respektive výrobek z nezkrmitelných bioodpadů z výroby cukrovinek, z pekáren apod.) s přídavkem vápna pro stabilizaci procesu. 3.4 Stručné shrnutí výsledků 3. modelové zkoušky Cílem třetí modelové zkoušky byla diskontinuální vysokosušinová anaerobní digesce siláže tritikále a následný přechod na semikontinuální fermentaci směsi biskvitové moučky a bioodpadem z distribuce ovoce a zeleniny. Ve třetí modelové zkoušce byl odzkoušen postup zapracování fermentačního vaku na vysokosušinovou mezofilní digesci rostlinné siláže respektive senáže (tritikále). Postup spočíval v naplnění fermentoru směsí 20 % hm. siláže a 80 % hm. tekutého digestátu z klasické zemědělské bioplynové stanice s mokrým procesem (inokulum). Vsázka značně bobtná a je stohovatelná. V závislosti na sušině inokulačního digestátu lze docílit sušiny vsázky 10 až cca 13 % hm. Během prvních několika dnů dochází k hydrolýze, acidifikaci, acetogenezi. Tvorba methanu je minimální. Po následném jednorázovém přidání dávky tekutého digestátu (v množství 1/6 až 1/5 hmotnosti vsázky) počíná převažovat methanogeneze. Obsah sušiny poklesne k 10 % hm., avšak vsázka je stále převážně netekutá. Po maximálně 14 dnech se procesní parametry ustalují na hodnotách vhodných pro semikontinuální proces s denním dávkováním substrátu (předně zemědělských bioodpadů nebo potravinářských bioodpadů ředěných dle možností čerpací techniky). 4
3.5 Stručné shrnutí výsledků 4. modelové zkoušky Cílem čtvrté modelové zkoušky byla semikontinuální nízkosušinová anaerobní digesce bioodpadu z třídění ovoce a zeleniny HORTIM a následně odpadní oplatkové hmoty Opavia. Ve čtvrté modelové zkoušce při klasické mokré digesci odpadního ovoce a zeleniny se nepodařilo dosáhnout dostatečně vysoké intenzity produkce bioplynu nezbytné pro efektivní chod horizontálního fermentoru. Pravděpodobně by produkce nadále vrůstala při zvýšení dávkování, ale znamenalo by to příliš průtočně vedený proces, tedy manipulaci s velikými objemy vstupní směsi a digestátu, čemuž jsme se snažili vyhnout. Naopak při semikontinuální mokré digesci odpadní oplatkové hmoty se podařilo dosáhnout (pozvolným nárůstem reakční sušiny až k 8 % hm.) velmi vysoké intenzity produkce bioplynu/methanu. Bohužel model neměl dostatečně dimenzován objem jímače bioplynu a plynovou trasu, a vak následně praskl. 3.6 Stručné shrnutí výsledků 5. modelové zkoušky Při páté modelové zkoušce byla opakována semikontinuální digesce odpadní oplatkové hmoty. Počáteční dávky suroviny byly zvoleny příliš vysoké, následkem čehož došlo k přetížení velmi záhy, aniž by se podařilo dosáhnout vysokosušinového procesu. Jako časově výhodnější se jevilo rychlé ukončení zkoušky a její zopakování s vhodnějším inokulem a s opatrnějším dávkováním. 3.7 Stručné shrnutí výsledků 6. modelové zkoušky Cílem šesté zkoušky bylo na vylepšeném modelu se zvětšeným jímačem bioplynu a silnějším čerpadlem ověřit vysokosušinovou anaerobní digesci odpadní oplatkové hmoty při reakční sušině 10 až 15 % hm. Dosažené parametry jsou natolik příznivé, že tento proces byl doporučen pro poloprovozní ověření ve druhé etapě projektu. Výhodou technologie je velmi vysoká produkce methanu z daného reakčního objemu při minimální objemové produkci digestátu, který bude možno využít jako organické hnojivo nebo rekultivační digestát I. třídy. 3.8 Stručné shrnutí výsledků 7. modelové zkoušky Při sedmé modelové zkoušce bylo ověřeno, že diskontinuální vysokosušinová digesce stohovatelné vsázky typické pro zemědělské garážové bioplynové stanice při testované konfigurací vakového horizontálního fermentoru zřejmě není uskutečnitelná efektivně. Horizontální uspořádání a další okolnosti limitují dobu procesu ze tří až čtyř týdnů na cca dva týdny. Zřejmě by bylo velmi obtížné takto často vyměňovat vsázku, neboť při každé výměně je nutno prakticky celý základ technologie opětovně sestavit. Proto byl opět odzkoušen převod anaerobního procesu ve vaku z diskontinuálního režimu do režimu semikontinuálního, tentokrát denním dávkováním šrotu zrna tritikále. Převod proběhl bez komplikací a lze říci, že provoz této technologie v semikontinuálním režimu může být rentabilní. Zřejmě bude v praxi možné fermentační vak provozovat bez mechanických zásahů nejméně 1 rok. Odpadnou náklady na recyklaci rozříznutých LDPE vaků. 3.9 Stručné shrnutí výsledků 8. modelové zkoušky Při osmé modelové zkoušce bylo ověřeno, že semikontinuální vysokosušinová digesce kukuřičné siláže, která je typické pro zemědělské garážové bioplynové stanice, je proveditelná při dané konfiguraci modelového fermentoru a lze tedy zpracovávat i běžně dostupný zemědělský vláknitý substrát jako je např. kukuřičná siláž. 5
Nejprve byla denní dávka siláže zvolena s ohledem na známé zatížení reaktoru BPS Pustějov, tedy 2,5 až 3,5 kg.d -1. Postupně při průběžné kontrole ph, nižších mastných kyselin, alkality, poměru FOS/TAC a amoniakálního dusíku byla zvyšována denní dávka siláže až na 12 kg.d -1. Z dlouhodobého hlediska bylo procesně schůdné dávkovat maximálně cca 8 kg.d -1. Vyšší dávky již znamenaly pozvolna se dostavující nebo i rychlé přetížení fermentoru. Z průběhu zkoušky vyplývá, že provoz navrhovaného typu vakového fermentoru při dávkování pouze kukuřičné siláže bez kofermentace by byl ekonomicky schůdný, ale opět ne tak výhodný jako v případě zpracovávání odpadní oplatkové hmoty nebo šrotu zrna tritikále. 4 Etapa projektu II: Poloprovozní výzkum (2012) V druhé etapě byl poloprovozní výzkum v roce 2012 uskutečněn jen částečně. Hlavním důvodem bylo protáhnutí Etapy I až do začátku roku 2013 a modelový vak byl ještě postupně upravován a vylepšován. Zpracována byla výkresová dokumentace poloprovozního fermentoru. Pořízeny byly všechny komponenty poloprovozu a započata byla výroba poloprovozu. Provozní bioplynová stanice Mobilní anaerobní bioreaktor CERNIN MAB by v případě pracovního objemu 2x 23 m 3 měla dosahovat elektrického výkonu cca 21 kw v případě zpracovávání pouze odpadní oplatkové hmoty a oplatků Opavia (VAK 6), respektive cca 18 kw v případě zpracovávání pouze šrotu zrna tritikále (VAK 7), nebo cca 11 kw v případě zpracovávání pouze kukuřičné siláže (VAK 8). 5 Etapa projektu III: Návrh, realizace a ověření provozního zařízení (2013) Pokračovalo řešení Etapy projektu II: Poloprovozní výzkum přípravou mobilního poloprovozního zařízení CERNIN MPZ na zkoušky digesce a bylo vyrobeno provozní zařízení. Vzhledem k technickým obtížím se nepodařilo zahájit poloprovozní ověřování. V tomto roce byla rovněž dokončena etapa projektu I: Modelový výzkum, kde poslední provedená zkouška byla semikontinuální vysokosušinová digesce kukuřičné siláže. V této etapě byla podána přihláška užitného vzoru Horizontální vakový bioreaktor. VŠB - TU Ostrava vypracovala užitný vzor s názvem Horizontální vakový anaerobní bioreaktor (Úřadu průmyslového vlastnictví, vzor č. 27092). Tento výsledek - ochrana průmyslového vlastnictví je nad rámec schváleného návrhu projektu. Další řešení projektu bylo přesunuto do roku 2014 - Etapy projektu IV. 6 Etapa projektu IV: Dokončení poloprovozního výzkumu a provozní ověření (2014) Pro poloprovozní zkoušku bylo vybráno 11 substrátů, které měly být dostupné v bioplynové stanici Klokočov. Jednalo se o suroviny zemědělského původu, bioodpady z potravinářského průmyslu a o bioodpady z výroby či zpracování různých látek. Přestože bylo navrženo několik variant složení vstupní směsi, situace ohledně zásobních množství na bioplynové stanici velmi rychle podléhala tolika změnám, že bylo nutno improvizovat a připravovat základ vstupní směsi pouze na několik dnů dopředu a denně byla ke směsi přidána ještě další množství materiálu dle aktuálních možností a dle procesních parametrů. Odpadní zaolejovaná celulóza měla být pravidelnou součástí vstupní směsi, nakonec však uplatněna nebyla ani jeden den, využito tedy bylo 10 různých substrátů. 6
Při poloprovozní zkoušce se podařilo ověřit funkčnost technologie, nebyly však ještě dosaženy žádané výkonové parametry. Obsah methanu v bioplynu byl dostatečný, digestát se ukázal být problematickým pouze v parametry obsah Enterokolů. Provozní ověřovací zkouška byla spuštěna pokračováním anaerobního procesu z poloprovozní zkoušky. Opět bylo předpokládáno využití některé z navržených variant stálého složení vstupní směsi, situace na BPS Klokočov však nutila k improvizaci a mísení substrátů dle aktuální dostupnosti. Reálně bylo uplatněno pouze 6 substrátů. Ověřování bylo předčasně přerušeno vlivem vysokých atmosférických teplota, kdy došlo k prasknutí plexisklového průhledítka zásobníku a úniku reagující směsi. S ohledem na náročnost čištění a škody na elektroinstalaci a pohonech míchadel nebyl do konce roku provoz bioreaktoru obnoven, ale výsledky provozní zkoušky jsou dostatečně průkazné. Vzorky provozního digestátu nevykazují žádné problematické parametry, kromě obsahu enterokoků. 7 Závěr Cílem příspěvku bylo stručně seznámit odbornou i laickou veřejnost s jednotlivými kroky řešení projektu v jednotlivých etapách a s konečnými výsledky za uplynulé 4 roky. Konstrukce funkčního vzorku Mobilní anaerobní bioreaktor CERNIN MAB umožňuje relativně efektivní využití prostoru kontejneru při nízkých investičních nákladech a výsledky provozní zkoušky jsou dostatečně průkazné. Byly dosaženy takové procesní parametry, kterým odpovídá prakticky využitelný výkon případné kogenerační jednotky. Při paralelním zapojení dvou kontejnerových jednotek bude možno připojit kogenerační jednotku o elektrickém výkonu 30 kw. Závěrem je možno konstatovat, že po prodloužení doby řešení projektu z původních 3 na 4 roky o jeden rok bylo cíle dosaženo. Literatura [1] TA ČR, ev. č. TA01020959 Výzkum procesu suché anaerobní digesce a realizace nového typu fermentačního zařízení pro zpracování zemědělských bioodpadů na bioplyn s využitím plynotěsného vaku. [2] Linke, B., Miersch, S., Gegner, M., 2002. Trockenvergärung im Siloschlauch. Fachverband Biogas e.v. (Hrsg.) Berichte zur 11. Jahrestagung des Fachverbandes Biogas e.v. in Borken Tagungsbericht 2002: Biogas ñ die universelle Energie von morgen. pp. 70-80. [3] Jäkel K.; Höhne C.; Heilmann K.; Mau S.: Trockenfermentation im Siloschlauch. Demonstration und Entwicklung des Verfahrens der Trockenfermentation im Siloschlauch zur Nutzung in der landwirtschaftlichen Praxis. Sächsische Landesanstalt für Landwirtschaft, Fachbereich 3: Agrarökonomie, Ländlicher Raum, Referat 33 Verfahrensbewertung. Available online: http://www.smul.sachsen.de/lfl/publikationen/jsp/inhalt.jsp?seite=detail&pub_id=1519 &count=10&navi=88&sort=art_id&anz=alle&sqla=&sqlb=&von=&suche=f Poděkování Tento příspěvek vznikl v rámci výzkumného projektu podpořeného Technologickou agenturou České Republiky, registrační číslo TA01020959 Výzkum procesu suché anaerobní digesce a realizace nového typu fermentačního zařízení pro zpracování zemědělských bioodpadů na bioplyn, s využitím plynotěsného vaku (2011-2013). Podpora přišla v rámci účelové podpory programu Národní program udržitelnosti I, projekt LO1208 Teoretické aspekty energetického zpracování odpadů a ochrany prostředí před negativními dopady. 7
Abstract The article introduces the four-year research project TA01020959 intended for developing technology of high-solids anaerobic digestion of agricultural and other substrates, whose core has been a horizontal digester made of a gas-tight bag. The aim of the project was a construction of prototype bioreactor showing a very good technology function at a low cost (on the order of mil. CZK). The article presents the stages of the project and the results of laboratory physical modeling of anaerobic processes conducted at both low and high dry matter content of the batch were evaluated. The most valuable results of high-solid tests were verified in a pilot scale so that they can be transformed to the level of the prototype bioreactor. The aims of project have been met and created the operating equipment "Mobile anaerobic bioreactor CERNIN MAB". The bioreactor should be able to provide enough biogas for a cogeneration unit with an output of 10-15 kwel depending on the batch composition. This paper aims to briefly acquaint both professional and general public with the individual steps of project at the various stages with the final results for the past four years. 8