Třeboň (zámek) Zámek 49 0'31.07"N 14 45'24.56"E Malebný zámek je obdivovanou dominantou města Třeboně, které je centrem Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Třeboňský zámek se nachází v Jihočeském kraji. Zámek tvoří dvoupatrová čtyřkřídlá budova s hranolovou třípatrovou věží. Na zámecký objekt navazují renesanční hospodářské a správní budovy, které obklopují vnější nádvoří. Fasády většiny objektů zdobí sgrafita, proti zámecké věži je barokní kašna z roku 1712. Zámek má asi 120 místností, v části z nich je umístěn slavný třeboňský archív, který je jedním z nejvýznamnějších archívů u nás. Na zámku jsou k vidění rožmberské renesanční interiéry a soukromá schwarzenberská apartmá z konce 19. století. V zámecké galerii se konají příležitostné výstavy. Nově, od roku 2004, je na zámku otevřena trvalá expozice?třeboňsko? krajina a lidé?. Zámek obklopuje anglický park. Asi 1 kilometr od zámku stojí novogotická Schwarzenberská hrobka z 2. poloviny 19. století. Historie Původní raně gotickou tvrz přestavěli ve 2. polovině 14. století Rožmberkové na gotický hrádek, který byl koncem 15. století a počátkem 16. století upraven a rozšířen pozdně goticky. Po požáru v roce 1562 byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Rožmberkové také nechali vybudovat nová zámecká křídla, upravit nádvoří, zřídit knihovnu a obrazárnu a založit zámecký park. V roce 1611 na třeboňském zámku zemřel poslední mužský potomek rodu Rožmberků Petr Vok. Za stavovského povstání Třeboň dlouho odolávala, v roce 1622 byla však dobyta a poté město i zámek vydrancoval generál Marradas. V roce 1660 získali panství Schwarzenberkové, kteří na zámku provedli jen drobné stavební úpravy a vlastnili ho až do poloviny 20. století. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 1
Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/trebon-zamek Landštejn (hrad) Zřícenina 49 1'26.52"N 15 13'49.36"E Landštejn je jednou z nejrozsáhlejších a nejlépe zachovaných hradních zřícenin u nás. Landštejn, který stojí v příjemné lesnaté krajině na jednom ze žulových vrchů Novobystřické vrchoviny, od pradávna střežil hranici tří historických zemí? Čech, Moravy a Rakouska. Landštejn se nachází na Jindřichohradecku v Jihočeském kraji. Přístupová cesta od severu prochází první renesanční bránou ze 16. století, chránící vstup do předhradí s hospodářskými budovami. Za druhou bránou je ve svahu nové pozdně gotické předhradí, chráněné hradbou se třemi půlkruhovými baštami. V sousedství třetí brány je zbytek brány původního románského hradu, na nádvoří jsou zbytky zdí pozdně gotického krajířovského paláce a jádro nejstaršího románského objektu se dvěma věžemi. V severní věži se vzácně dochovala románská hradní kaple s apsidou a tribunou. Z vrcholu vyšší? jižní věže se nabízí krásný výhled do širokého okolí. V jednom z objektů na předhradí je malá expozice o archeologickém výzkumu, v patrech velké věže jsou umístěny informační panely o historii hradu. Založení hradu se datuje do 13. století. V jeho historii se na něm vystřídala celá řada majitelů. Menšími přestavbami procházel sice již od konce 14. století, ale větších změn se dočkal až ve století šestnáctém, kdy byl rozšířen a nově opevněn. Díky dvojitým hradbám se tak Landštejn stal jedním z největších hradů u nás. Byl obýván do 18. století, avšak v roce 1771 byl zapálen bleskem a zcela vyhořel. Od té doby pustl až do zahájení rozsáhlé rekonstrukce v sedmdesátých letech 20. století, po níž byl hrad opět zpřístupněn veřejnosti. Jádrem hradu je románská stavba z počátku 13. století, tvořená dvěma hradními věžemi a obytným palácem mezi nimi. Vyšší hlavní věž s malými okny a s vchodem vysoko nad úrovní terénu měla obrannou úlohu. V druhé věži se dodnes dochovala románská hradní kaple. Landštejn je považován za dějiště Schillerova dramatu Loupežníci. Zřícenina je přístupná ze Starého Města pod Landštejnem (na silnici Nová Bystřice - Slavonice) po odbočce vedoucí přímo k hradu nebo po červeně značené stezce (asi 4 km). Okolo zříceniny prochází také modrá značka z Nové Bystřice (asi 4 km) do Českého Rudolce (13 km). Historie Landštejn byl vybudován jako románský hrad na počátku 13. století, pravděpodobně z iniciativy krále Přemysla Otakara I. Hrad vznikl jako význačná vojenská opora panovníka na neklidné česko- rakouské hranici. Ve 2. polovině 13. století hrad získali Vítkovci z třeboňské větve, kteří se pak psali z Landštejna. V roce 1381 získal hrad od krále Václava IV. Konrád Krajíř z Krajku, původem ze Štýrska, a jeho rod tu pak sídlil téměř dvě století. Krajířové z Krajku nechali Landštejn přestavět a rozšířit jeho opevnění. Konrádův syn Lipolt byl úhlavním nepřítelem husitů. V roce 1420 neúspěšně obléhal Tábor, Jan Žižka se mu pak pomstil tím, že náhlým výpadem dobyl a vypálil Landštejn a zajal Lipoltavu manželku a děti. Ve 2. polovině 15. století byl hrad pozdně goticky přestavěn, byl postaven nový palác, opevněný hradbou s věžemi. Opevnění bylo průběžně zdokonalováno až do poloviny 16. století. V roce 1618 se hrad marně snažilo dobýt císařské vojsko hraběte Dampiera. Podařilo se to až o rok později hraběti Buquoyovi, který donutil vyhladovělou stavovskou posádku složit zbraně. V letech 1685? 1816 vlastnili Landštejn Herbersteinové. To již však sláva kdysi významné pomezní pevnosti dohasínala. V roce 1771 tu po zásahu blesku vypukl požár, hrad vyhořel, zůstal neobýván a měnil se ve zříceninu. V 70. a 80. letech minulého století byl Landštejn důkladně rekonstruován. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/landstejn-hrad Rožmberk (rybník) Rybník 49 2'40.45"N 14 46'26.02"E Největší jihočeský - a také český - rybník vybudoval v letech 1584-1590 na řece Lužnici asi 6 km severně od Třeboně známý rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan. K jeho zabezpečení vypracoval důmyslný projekt Vodního kanálu zvaného Nová řeka, aby jím odváděl přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky. Mohutná hráz rybníka, osázená čtyřmi řadami dubů, je v základech až 55 m široká, v koruně se zužuje na 13, 5 m. Vypíná se 11,5 m nad okolní terén a dosahuje délky téměř 2,4 km. Osvědčila se zejména při největších povodních v letech 1890 a 2002, kdy odolala obrovským přívalům vody z rozvodněné Lužnice. Katastrální výměra Rožmberka je 677 ha, vodní hladina má plochu 489 ha. (Někdy bývá v literatuře uváděna výměra 721 ha - zde je ovšem k Rožmberku započítána i plocha sousedního rybníka Vítek u osady Nová Hlína, který je od Rožmberka oddělen hrází jako samostatný rybník). Autor článku: Zuzana Frydrychová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/rozmberk-rybnik Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 2
CHKO Červene blato 48 52'13.39"N 14 47'37.45"E Přírodní rezervace Červené blato se rozprostírá na jihozápadním okraji CHKO Třeboňsko. Rezervace zde byla vyhlášena již v roce 1953 k ochraně přirozeného rostlinného pokryvu. V roce 1973 bylo chráněné území rozšířeno z původních 39 na 331 ha. Rašeliniště bylo od roku 1774 do začátku 20. století těženo. Tehdy fungovala v nedalekém Jiříkově založena sklárna, která využívala rašelinu k topení (místo dřeva) ve sklářských pecích. Od té doby je rašeliniště protkáno sítí odvodňovacích stok, které jsou v současnosti přehrazovány, aby se zde opět držela voda a zůstala tak zachována původní tvářnost tundry a druhová skladbu rostlinstva z raně poledového období. Hojná je zde borovice blatka, značně je rozšířen rojovník bahenní. Na řadě míst roste klikva bahenní i jiné vzácné rostlinné druhy. Podrost rašeliniště tvoří především borůvka, vřes, brusinka. Průchod chráněným územím umožňují dřevěné povalové chodníky. Nejzajímavější místa přibližují návštěvníkům informační tabule zdejší Naučné stezky. Na její pětikilometrové trase je 6 zastavení s informačními panely, které návštěvníky seznamují s historií těžby rašeliny a s hlavními údaji o rašeliništi. Přístup k rezervaci je možný ze silnice Nové Hrady - Třeboň z parkoviště u osady Jiříkovo Údolí s odbočkou vpravo po zelené turistické značce k hranici rezervace (1 km) nebo po modré značce Nové Hrady - Třeboň (asi 11 km) s přechodem na zelenou u Jiříkova Údolí. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/cervene-blato CHKO Třeboňsko (CHKO) 49 3'42.41"N 14 48'31.74"E Chráněná krajinná oblast Třeboňsko byla vyhlášena v listopadu roku 1979. Pro významné přírodní hodnoty bylo její území zařazeno již v roce 1977, tedy ještě před vyhlášením za CHKO, do světové sítě biosférických rezervací UNESCO. CHKO zaujímá jihovýchodní část České republiky při státní hranici s Rakouskem na části okresů Jindřichův Hradec, Tábor a České Budějovice. Prostírá se na ploše 700 km čtverečních a je prvním velkoplošným územím u nás, které bylo umístěno do ploché, rovinaté krajiny. Z přírodovědného hlediska je Třeboňsko pozoruhodné především svou bohatostí rostlinstva. Velkým bohatstvím jsou rozsáhlé jehličnaté a smíšené lesy. Na zamokřených pozemcích jsou rozšířeny vzácné vlhkomilné rostliny, které se jinde v ČR nevyskytují. Na Třeboňsku je i několik lokalit ve střední Evropě již vzácných rozmanitých luk s řadou rostlin z řádu vstavačovitých. Zvláště proslulá je tato oblast bohatostí druhů květeny stojatých i tekoucích vod, k jejichž studiu bylo v Třeboni založeno hydrobiologické oddělení Botanického ústavu České akademie věd. Třeboňsko je bohaté i řadou rozmanitých živočišných druhů. Mezi nimi vyniká především velké množství vodních ptáků. K jejich pozorování byla zřízena světoznámá ornitologická rezervace Velký a Malý Tisý poblíž Třeboně. Bohatá a pestrá příroda Třeboňska, zvláště její mimořádně cenné a unikátní části, je chráněná v maloplošných chráněných územích. Z dvaceti osmi těchto území v CHKO má pět statut národní přírodní rezervace (NPR) - Velký a Malý Tisý u Lomnice nad Lužnicí, přirozený meandrující tok Lužnice se zbytky lužních lesů v NPR Stará řeka nedaleko Třeboně, rašeliniště s NPR Ruda na jižním břehu Horusického rybníka, zachovalá rašeliniště Červené blato a Žofínka. Vedle národních přírodních rezervací jsou v CHKO Třeboňsko zřízeny i přírodní rezervace (PR). Mezi ně patří například PR Bukové kopce nedaleko Chlumu u Třeboně, PR Horní Lužnice na horním toku Lužnice u Dvorů nad Lužnicí, PR Písečný přesyp u Vlkova nedaleko Veselí nad Lužnicí nebo PR Záblatské louky nedaleko Záblatí u Ponědraže. Na Třeboňsku je pro poučení návštěvníků zřízeno i několik naučných stezek. V národní přírodní rezervaci Červené blato je stezka, seznamující návštěvníky se zajímavostmi tohoto rašeliniště. Naučná stezka Cesta kolem Světa okolo rybníka Světa je určena pro pěší turisty. Na trase dlouhé 12 km je umístěno 16 zastavení, z nichž u některých jsou informační panely, jiná se vztahují k odpočinkovým místům. Zastavení seznamují s význačnými rostlinnými společenstvy a charakteristickými druhy živočichů Třeboňska. Stezka založená v roce 1985 byla obnovena v letech 1995-1997. Stezka Okolo Třeboně je určena pro cyklisty. Začíná na hrázi rybníka Svět a měří 39 km. Na její trase je umístěno 22 zastavení. Informační panely se věnují rostlinným společenstvům a charakteristickým živočišným druhům Třeboňska a historii i současnosti oblasti. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/trebonsko-chko Řeka Nežárka - řeka 49 11'12.96"N 15 3'57.30"E Řeka Nežárka je největším přítokem řeky Lužnice, do níž se vlévá zprava ve Veselí nad Lužnicí. Vzniká spojením říček Kamenice a Žirovnice u Jarošova nad Nežárkou severovýchodně od Jindřichova Hradce. Krátce za soutokem obou pramenných větví protéká Nežárka městem Jindřichův Hradec a pokračuje jihozápadním směrem otevřeným údolím ke Stráži nad Nežárkou. Zde se její tok zvolna stáčí k severozápadu. Poblíž Jemčiny přibírá zleva Novou řeku, kanál vybudovaný k regulaci průtoku Lužnice Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 3
rybniční oblastí na Třeboňsku. Od Stráže nad Nežárkou pokračuje řeka k Veselí nad Lužnicí, kde končí svůj tok ústím do Lužnice. Nežárka je typická nížinná řeka s pomalým proudem, zadržovaným na svém toku četnými jezy. Je oblíbená mezi vodáky, sjízdná je zejména na středním a dolním toku. Vyniká velkou čistotou vody, a proto je velmi často vyhledávána k rekreaci a koupání. Od pramene až k soutoku s Lužnicí měří její tok 56 km. Odvodňuje území o rozloze 1. 007 km čtverečních. Část toku od Jindřichova Hradce do Stráže nad Nežárkou zpřístupňuje trasa žluté turistické značky. Mezi Stráží nad Nežárkou a Jemčinou sleduje tok řeky červená značka, od Jemčiny k osadě Hamr vede kolem Nežárky zeleně značená stezka. Kolem zbývající částí toku až k soutoku s Lužnicí ve Veselí nad Lužnicí turisty provází modrá značka. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/nezarka-reka Zámek Červená Lhota Zámek Červená Lhota 49 11'4.09"N 14 51'3.64"E Kdykoliv se ocitnu v malebném údolí jehož dominantu tvoří neméně malebný barokní zámeček, musím si vzpomenout na svá mladická léta. A to hned dvakrát. První vzpomínka patří bezstarostnému období školních zájezdů a s nimi související euforické atmosféře blížících se prázdnin. Dodnes pamatuji ty sluncem prozářené dny, kdy se zámek shlížel v hladině místního rybníka a odlesky slunečního světla si hrály na honěnou na zámeckých zdech. Ta druhá vzpomínka pak v sobě skýtá trochu tajemna. Stokrát nám mohli učitelé vykládat, že rybník tu vznikl přehrazením údolím a ta skála tu stála odedávna, a jen po vzniku rybníka byla částečně zalita zadrženými vodami. Přesto jsme coby žáčkové radostně dráždily svou fantazii představami obrů a jiných tajemných sil, které tu vykouzlily nádherný zámek. Nakonec. Nebyli jsme v tom sami, čehož důkazem je hned několik filmových štábů, kteří tu natáčeli povětšinou romantické pohádky. Ještě dříve, než na severním okraji dominia Pánů z Hradce vyrostla tvrz, následně přestavěná na barokní zámeček, stála zde v polovině 13. století ves, zvaná prostě Lhota. První zmínka o tvrzi v těchto místech pochází z roku 1465, ale pro nás je zajímavý až rok 1530, kdy tvrz i ves kupuje rytířská rodina Kábů z Rybňan. Za jejich vlády došlo hned k několika zásadním krokům. Tvrz byla renesančně přestavěna, v roce 1555 se poprvé objevil název Nová Lhota a vznikla zámecká kaple Nejsvětejší Trojice. Přejmenování na červenou, se ves dočkala v roce 1602, přičemž změna názvu i přes různé pověsti souvisela pouze se změnou barvy omítek na tehdejší tvrzi. Po držení v rukách rodu Rutů a přechodném vlastnictví Zemskou královskou komorou, se na scéně objevuje známé jméno nejvyšší kancléř Království Českého, Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Ještě dříve, než Slavatové vymřeli po meči, stačili přestavět Červenou Lhotu na barokní zámeček. Ten v roce 1693 vyženili Windigschrätzové, po nichž se tu v roli zámeckých pánů vystřídalo hned několik rakouských a německých šlechticů. Zapamatujme si rok 1835. Tehdy sem totiž přichází rod německých říšských knížat Schönburgů Hartensteinů, který se patrně nejvýrazněji zapsal do historie zdejšího sídla. Právě tento rod se postaral o neogotickou a později i neorenesanční přestavbu objektu, na návrší nad rybníkem zbudoval anglický park a ještě před svým nuceným odchodem po skončení 2. světové války, tu v roce 1934 vystavěl rodinnou hrobku. Zámecké pokoje v roce 1946 nakrátko ožily dětskými hlasy pacientů zdejší ozdravovny, brzy však byl celý objekt převzat do správy Národní kulturní komise a o dva roky později se otevřel prvním návštěvníkům. Návštěva interiérů zámku Červená Lhota přinese návštěvníkovi ledaccos zajímavého. Už pouhé přecházení mezi jednotlivými pokoji si vyžaduje stálou pozornost, Všude tu jsou záludné schůdky, které vyrovnávají výškové rozdíly mezi kdysi oddělenými budovami, které si při dostavbě zámku vynutily výše zmíněné úpravy. Vybavení místností Vás zavede do roku 1910 a seznámí se životem knížat Schönburg- Hartensteinů. Prozradí na ně nejen jejich loveckou vášeň, ale i diplomatické schopnosti, kterými nejvíce oplýval Johann Schönburg, který ve své kariéře dosáhl až na místo rakousko - uherského velvyslance ve Vatikánu. Při procházce reprezentačními, společenskými, soukromými i hostinskými prostorami zámku, tu na Vás dýchá příjemná, domácká atmosféra. Člověk tu jaksi nenachází přehnanou zdobnost a prostorovou marnotratnost, tolik typickou pro řadu panských sídel. Návštěvník si tu připadá tak nějak mile a domácky a chápe rozhodnutí dřívějších majitelů, proč se usadit právě zde. Výhled na uklidňující vodní plochu rybníka, rozlévajícího se kolem zámku Červená Lhota, jsou spolu s malebností přiléhající vesničky těmi hlavními devizami, kterými Červená Lhota disponuje. Při vší úctě k zajímavostem zámeckého interiéru však k lidské oko tíhne k oknům a k nádherné scenérii za nimi. Jako kdyby se ta zvláštní romanticko- tajemná krása tohoto místa promítala i do jeho historie. Hned několik krásných zámeckých paní se vystřídalo na zdejším zámku, ne všechny však potkal příznivý osud. Nedaleko od zámku našla při lovu smrt pod svým koněm manželka Heinricha Eduarda Schönburga Pro většinu z nás smutného osudu se dočkala i manželka posledního pána z rodu Slavatů který, pamětliv svého slibu, vstoupil do řádu a zbytek svého života strávil ve službě bohu. Žena, se kterou měl vstoupit ve stav manželský, jej musela vskutku milovat, protože jej následovala do lůna náboženství a stala se jeptiškou. No a historka o vzniku názvu Červená Lhota je také podobného ražení. I v ní účinkuje náboženství. Hlavními postavami jsou rytíř Kába a především jeho manželka, snad trochu veselejší, což bývalo v dřívějších dobách s oblibou prezentováno jako posedlost ďáblem. Její údajné, historicky však Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 4
nepodložené spolčení s ďáblem, mělo nakonec skončit tím, že si ji pekelník odnesl do svého království. To by však byl zřejmě děj dost fádní, že! Zřejmě proto tato pověst opepřila závěrečnou scénu krví nešťastné dámy rozstříknutou po zdech panského sídla, kterou samozřejmě nešlo smýt ani přetřít bílou barvou. A tak teprve omítka červené barvy přinesla do těchto míst znovu klid a mír. Tedy, alespoň pověst tak praví! Nezbývá než doufat, že Vám tuto pohodu nepokazí ani pohled na portrét vskutku dost ošklivé vévodkyně Markéty Pyskaté (Maultasch). Pikantní na jejím životě není fakt, že si dokázala najít manžela, ale spíše skutečnost, že se s ním nakonec rozešla, údajně kvůli jeho neschopnosti zplodit s ní potomky. Inu, děly se to někdy věci! O tom, jaká je Červená Lhota dnes, se přijeďte přesvědčit sami. My jsme tu našli všechno romantiku, klid, nádhernou podzimní přírodu, i ty lodičky s romanticky vrzajícími vesly. Nevřeštěl tu žádný duch zámecké paní, nestrašila Markéta Pyskatá a ani po maličkém ostrůvku s miniaturním letohrádkem, který je k vidění na starých katastrálních mapách, tu už nezbylo ani stopy. Inu, stará dobrá, přesto však svým způsobem nová a současná Červená Lhota. Autor článku: Pavel Kolátor Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zamek-cervena-lhota Třeboňská pánev Pohoří 49 5'54.10"N 14 43'58.48"E Rozsáhlá sníženina Třeboňská pánev se rozprostírá v okolí Třeboně. Je plošně větší než sousední Českobudějovická pánev. Její území zasahuje na jihovýchodě až ke státní hranici ČR s Rakouskem v prostoru u Českých Velenic, nejsevernějším výběžkem zasahuje až k Soběslavi a Bechyni. Na východě hranice kopíruje tok řeky Lužnice, na západě ji od Českobudějovické pánve odděluje Lišovský práh. Třeboňská pánev leží poněkud výše než Českobudějovická pánev - její průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 400 a 500 metry. Podobně jako v Českobudějovické pánvi zde vznikla vlivem malého spádu řek, nedostatečného odvodňování a špatně propustného podloží rozsáhlá rašeliniště a nejvýznamnější česká rybníkářská oblast. K nejvýznamnějším rybníkům patří: Svět u Třeboně, největší český rybník Rožmberk, nedaleko Veselí nad Lužnicí se rozprostírající rybník Horusický, Dvořiště a Velký Tisý nedaleko Lomnice nad Lužnicí, Staňkovský u Chlumu u Třeboně. Nejrozsáhlejší rašeliniště vznikla v prostoru mezi Třeboní a Suchdolem nad Lužnicí. Známá jsou i Borkovická blata mezi Soběslaví, Bechyní a Veselím nad Lužnicí. Kromě Lužnice odvodňuje Třeboňskou pánev ještě řeka Nežárka, která se do Lužnice vlévá ve Veselí nad Lužnicí. Vedle již uvedených míst je v Třeboňské pánvi řada dalších turisticky zajímavých míst. Jsou zde uměle vybudované vodní kanály, z nichž nejvýznamnější jsou Zlatá stoka a Nová řeka, rozsáhlé lesní komplexy s oborami (Jemčina), přírodní rezervace (Stará řeka, Červené blato, Žofínka, Dračice,...) i řada historicky zajímavých míst. Protože na Třeboňsku je mimořádná koncentrace přírodních zajímavostí, byla část Třeboňské pánve vyhlášena v roce 1977 biosférickou rezervací UNESCO a v roce 1979 zde byla na území o rozloze 700 km čtverečních vyhlášena Chráněná krajinná oblast Třeboňsko. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/trebonska-panev Rybník Dvořiště Rybník 49 3'37.18"N 14 39'51.74"E Nedaleko Lomnice nad Lužnicí leží rozlohou čtvrtý největší rybník jižních Čech. Rozprostírá se při západní hranici CHKO Třeboňsko asi 10 km severozápadně od Třeboně a asi 4 km jihozápadně od Lomnice nad Lužnicí při silnici spojující Lomnici s Českými Budějovicemi. Je označován za druhý nejstarší jihočeský rybník - vznikl v roce 1367 (jako nejstarší je označován rybník Bošilecký nedaleko Veselí nad Lužnicí, jenž byl vybudován již roku 1355). Rybník Dvořiště vznikl přehrazením Miletínského potoka. Jeho 10 m vysoká a 550 m dlouhá sypaná hráz zadržuje 6,65 mil. m krychlových vody. Největší hloubka vody v rybníce, který má výměru 337 ha, dosahuje na několika místech 4,5 m. Nádrž je využívána k chovu ryb i k rekreaci. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/rybnik-dvoriste Vajgar Rybník 49 8'37.16"N 15 0'41.65"E Městský rybník v Jindřichově Hradci dodává městu nezbytný kolorit. Byl založen na Hamerském potoce v místech někdejších bažin. Svou rozlohou 36 ha nepatří mezi mimořádně Velké rybníky, je však zajímavý tím, že podobně jako Jordán v Táboře i Vajgar leží na území města. Na rybníce je Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 5
uměle vytvořený ostrov z roku 1860. Na nábřeží se dochovaly zbytky hradebních zdí a bašt z pozdně gotického opevnění města. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/vajgar Rybník Osika Rybník 49 2'1.87"N 15 8'34.97"E Osika je rybník v romantickém zákoutí Javořické vrchoviny taktéž nazývané Česká Kanada. Rybník má rozlohu 68 hektarů a maximální hloubku 5m. Byl založen již v 16. století mnichy z nedalekého kláštera Nejsvětější Trojice. Díky pozvolnému svažování dna u pláže je ideální pro rodiny s dětmi. Ubytování u rybníka lze také použít jako základnu pro podnikání různých výletů po okolních památkách, zajímavostech nebo jen tak do přírody. Například nedaleko se nachází zřícenina hradu Landštejna, vojenské opevnění Klášter II. Lze také spojit příjenmou projížďku parní vlakem úzkokolejky a navštěvu hradu, jesliček a ostatních památek v Jindřichově Hradci. Autor článku: Petr Krejčí Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/rybnik-osika Řeka Nová řeka 49 2'55.14"N 14 50'57.65"E Umělý kanál spojující Lužnici s Nežárkou byl postaven jihozápadně od Jindřichova Hradce v prostoru mezi Třeboní a Stráží nad Nežárkou k regulaci přítoku vody z Lužnice do rybníka Rožmberka. Vybudoval ho v letech 1585-1587 správce rožmberského panství Jakub Krčín z Jelčan. Stoka, jejímž účelem bylo - zejména při velkých vodách - odvádět část vody z Lužnice stranou tak, aby nedocházelo k přetěžování hráze nově budovaného rybníka Rožmberka, odbočuje z Lužnice asi 5 km pod obcí Majdalena přibližně 10 km jihovýchodně od Třeboně. Po celých 14 km své délky směřuje na sever a ústí do Nežárky asi 4 km západně od Stráže nad Nežárkou. Nová řeka napájí několik rybníků v okolí Třeboně, ale svůj hlavní úkol - odvádění přebytečné vody z Lužnice do Nežárky - si ponechala a plní jej dodnes. Asi polovinu toku Nové řeky zpřístupňuje trasa červené značky mezi obcemi Stříbřec (asi 6 km východně od Třeboně) a parkovištěm v lokalitě?u Soukupů? (při silnici Třeboň - Suchdol nad Lužnicí, asi 6 km od Třeboně). Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/nova-reka Úzkorozchodná žel. trať Zajímavost 49 8'37.36"N 15 0'10.47"E Jindřichův Hradec - Nová Bystřice a Jindřichův Hradec - Obrataň - to je úzkorozchodná železniční trať, pro Hradec tolik známá. Výlet úzkokolejkou je netradiční a velice zajímavou a lákavou turistickou atrakcí. Trať vede lesnatou, divokou a řídce obydlenou krajinou, zvanou Česká Kanada, hojně vyhledávanou právě pro kouzelné přírodní prostředí. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/uzkorozchodna-zel-trat Schwarzenberská hrobka Zajímavost 48 59'36.75"N 14 45'56.79"E Do podvědomí návštěvníků památek vstoupili Jan Adolf II. Schwarzenberg se svou manželkou kněžnou Eleonorou zejména jako iniciátoři přestavby zámku Hluboká do dnešní novogotické podoby. Kněžna Eleonora se však také zasadila i o výstavbu nové hrobky, určené k umístění ostatků členů schwarzenberského rodu. Od roku 1784 byli příslušníci hlavní větve schwarzenberského rodu pohřbíváni v nedalekém hřbitovním Kostelíku sv. Jiljí. Ten však v duhé polovině 19. století byl již zaplněn a také Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 6
nevyhovoval poměrně přísným hygienickým předpisům, které mimo jiné nařizovaly samostatné odvětrávání prostoru hrobky a balzamování těla před uložením do dvouplášťové rakve. Původní projekt nové hrobky, která se nachází v parku při jihovýchodní straně rybníka Svět, navrhl významný rakouský architekt Johann Schmidt, který však nebyl dostatečně obeznámen s problematikou podloží a jeho návrh nebyl realizován. Znovu zde našel uplatnění knížecí stavitel F. D. Deworetzský, spolutvůrce přestavby zámku Hluboká. Podle vzoru italského Campa Santa navrhl dvoupodlažní budovu v novogotickém slohu s monumentální schodišťovou rampou, zdařile zasazenou do okolní parkové plochy. Se stavbou bylo započato 14.července 1874 pod vrchním vedením Deworetzského. Na stavbě hrobky se podíleli řemeslníci z celých jižních Čech a za dva a půl roku bylo prostavěno 251 tisíc zlatých. Dne 29. července 1877 hrobku slavnostně vysvětil bratr knížete Jana Adolfa II., pražský arcibiskup Bedřich Schwarzenberg. Střízlivému prostoru kaple dominuje hlavní oltář, zasvěcený Božskému Vykupiteli, zhotovený sochařem Josefem Pokorným z bílého pískovce, sádry a istrijského mramoru. V samotné hrobce, umístěné pod kaplí, se nachází umělecky cenný mramorový sarkofág, vytvořený Alexanderem Trippelem v roce 1789. Vlastní hrobka se nachází pod úrovní terénu i hladiny rybníka Svět. Aby voda z písčité půdy neprosakovala základem stavby, byl okolo stavby zřízen vzduchový kanál, široký 60 cm a Hluboký 2 m. Ten odvádí vodu od stavby a zajišťuje tak suché prostředí hrobky. Autor článku: Kateřina Dvořáková Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/schwarzenberska-hrobka Kaple Třeboň-Schwarzenberská hrobka 48 59'38.05"N 14 45'56.10"E Hrobka rodu Schwarzenberků se nachází poblíž Třeboně v Domaníně, v anglickém parku jihovýchodně od rybníka Svět. Původní Schwarzenberská hrobka ve hřbitovním kostelíku sv. Jiljí v Třeboni, již nevyhovovala hygienickým předpisům a tak Jan Adolf II. Schwarzenberg na podnět své manželky Eleonory Schwarzenberkové, založil novou rodinnou hrobku. Projektem hrobky byl pověřen Josef Schmidt a později knížecí stavitel F. D. Deworetzský, spolutvůrce přestavby zámku Hluboká. Knížecí stavitel navrhl podle italského Campa Santa dvoupodlažní budovu ve tvaru pravidelného osmiúhelníku v novogotickém slohu s monumentální schodišťovou rampou a předsunutou věží. Pod vstupem do kaple se nachází vstup do hrobky. Stavbu řídil místní knížecí stavitel Karel Kühnel, kterému pomáhali tesařský mistr Jan Stifter a mladý stavitel Ludvík Kindermann. Cihly byly páleny ve zvláštní cihelně nedaleko na břehu Opatovického rybníka, při velkých teplotách, kdy docházelo k natavení pískových zrnek a cihla tak dostala zvláštní rudohnědou barvu a vysokou tvrdost. Ostění oken a dveří bylo zhotoveno z dovezeného mušlového vápence z Českého ráje a rakouských nalezišť. Kovové prvky byly vyrobeny v kovolijecké dílně Petra Steffense, zřízené z bývalého kláštera ve Zlaté Koruně. Stavba hrobky byla zahájena v r. 1874 a dokončena v r. 1877. Na makovici na věži je nápis se jmény hlavních dodavatelů stavby, sepsaný místním děkanem Františkem Touškem. Hrobku slavnostně vysvětil 29. července 1877 bratr knížete, pražský arcibiskup Bedřich Schwarzenberg. Interiéru kaple dominuje hlavní oltář zasvěcený Božskému Vykupiteli, obrácený na přání Schwarzenberků na jih, směrem k Třeboni místo na východ, zhotovený sochařem Josefem Pokorným z bílého pískovce, sádry a istrijského mramoru. Na třech deskách jsou zde vyryty texty smutečních telegramů, které sem Schwarzenberkům poslal císař František Josef. V samotné hrobce pod kaplí se nachází umělecky cenný mramorový sarkofág, vytvořený Alexanderem Trippelem v r. 1789. Vlastní hrobka se nachází pod úrovní terénu i hladiny rybníka Svět. Průsaku vody písčitou půdou do hrobky, brání 60 cm široký a 2 m hluboký vzduchový kanál kolem hrobky, který odvádí vodu od hrobky. V hrobce bylo uloženo 26 rakví s těly Schwarzenberků, jejich srdce až na srdce dcery kněžny Eleonory se nacházejí ve zvláštních schránkách v Českém Krumlově. V r. 1888 byla v blízkosti hrobky postavena fara a okolí upraveno na anglický park. V létě jsou v kapli pořádány večerní koncerty a pěvecká vystoupení. Autor článku: Miroslav Ulrych Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/trebon-schwarzenberska-hrobka Rozvodí Zajímavost 48 59'13.36"N 14 50'56.64"E Rozvodí ležící na Lužnici východně od Třeboně je místem, ve kterém je odkloněna část vody Lužnice umělým kanálem zvaným Nová řeka do Nežárky. Stavba byla vybudována již v 16. století na ochranu rybníka Rožmberka při velkých povodních. Místo a jeho okolí spolu se soustavou hrází je přímo stvořené k procházkám a projížďkám na kolech. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 7
Autor článku: Zdenek Pelíšek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/rozvodi--3 SLOVENSKÝ ORLOJ Technická památka SLOVENSKÝ ORLOJ 49 1'9.62"N 15 6'23.29"E ve Staré Bystrici je unikátní hodinářské dílo. Názorně zobrazuje astronomické údaje, běh Slunce kolem Země, jeho výšku nad obzorem, polohu zvěrokruhu, polohu a fáze měsíce.barevnost hlavního číselníku orloje je daná fázemi dne jak jimi prochází Slunce: černá noc, červená úsvit a soumrak, světlomodrá den. Zlaté křivky na číselníku znázorňují obratníky raka a kozoroha, rovník, obzor a tzv. místní Poledník, přímku, která zobrazuje místní astronomické poledne, nejvyšší polohu Slunce během dne nad Starou Bystricou. Geometrie křivek a barevných ploch na číselníku je navržena podle zeměpisné polohy Staré Bystrice. Na vnějším okraji číselníku je tzv. kalendářní deska rozdělená na 366 dílů, která se každý den pootočí o jeden dílek - den, s výjimkou 28. února nepřestupného roku. Významné slovenské svátky a památné dny jsou na kalendáři označené červenou hvězdičkou. Součástí naší dodávky jsou dále hodiny zobrazující středoevropský čas a také cimbál pro odbíjení celých hodin a zvon, který vytváří zvukovou kulisu po dobu promenády apoštolů. Autor článku: emmy7 Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/slovensky-orloj Památník Járy Cimrmana - Kaproun Památník 49 4'53.83"N 15 10'13.69"E Přímo u železniční zastávky Kaproun vzniklo téměř poutní místo. Jeho součástí je kamenná mohyla a ohniště. Mohyla rok od roku roste jak návštěvníci z různých koutů země přiváží kameny na památku českého velikána, neoficiálního vítěze soutěže "Největší Čech", Járy Cimrmana. Podle smaltované tabule umístěné na stromě u mohyly "Na tomto místě stanul v noci z 28. na 29.června český velikán Mistr Jára Cimrman poté, co byl vyloučen z přepravy v osobním vlaku č.4052 z Nové Bystřice. U příležitosti 30.výročí oné události v roce 1930 zde pak na popud vděčných občanů Kaprouna zřídila dobrotivá železniční správa zastávku. Ke 100.výročí památného výsadku věnují Jindřichohradecké místní dráhy a.s a Divadlo Járy Cimrmana". U mohyly samotné je pak otisk mistrových zad. Nedaleko se nacházi "Cimrmanovo ohniště", kde "Podle uhlíkové analýzy byly určeny stopy DNA Mistrova potu v této lokalitě. Amatérští cimrmanologové tak nezvratně dokázali, že na místě dnešního stávalo ohniště původní z období kolem roku 1900 (s přesností na 112 let). Zde si Mistr hřál své prostydlé údy poté, co se probral z mdloby po své detrainizaci." Ze zastávky vede lesní pěšina od obce Kaproun značená jako zelená turistická značka. Nejlepší je ale přijet vlakem, v ideálním případě parním, po místní úzkokolejce. Autor článku: Bohumír Strnad Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/pamatnik-jary-cimrmana-kaproun Nádraží dvou rozchodů - Jindřichův Hradec Technická památka 49 9'18.83"N 15 0'25.27"E Nádraží v Jindřichově Hradci se nachází na severním okraji města v části Jindřichův Hradec II. Prochází jím normálněrozchodná trať č.225 z Havlíčkova Brodu do Veselí nad Lužnicí a končí zde dvě úzkorozchodné tratě, č.228 mířící na sever do Obrataně a č.229 do Nové Bystřice jižním směrem. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 8
Úzkorozchodné tratě mají rozchod 760mm a spravuje je společnost Jindřichohradeckých místních drah (JHMD). Normálněrozchodná trať (1435mm) je pod správou Správy železniční dopravní cesty (SŽDC), stejně jako staniční budova. Nástupiště JHMD se nachází jižně od nádražní budovy "velkého" nádraží a odstavné i nádražní koleje jsou zakončeny kusou kolejí a "šturcem". Tolik k tomu, co vidí cestující. To zajímavé ale začíná za depem JHMD na východní straně nádraží. Tady se oba rozchody "potkávají" a to hned na několika místech a několika způsoby. 1.Trať Mezi Jindřichovým Hradcem a místem zvaným U Kanclova existuje technické řešení zvané kolejová splítka. Původně byla splítka čtyřkolejná, nyní je tříkolejná s tím, že oba rozchody používají jednu společnou kolej a další dvě koleje jsou pro každý rozchod samostatné. Nedaleko Dolního Skrýchova odbočuje ze splítky úzkorozchodná trať do Obrataně a U Kanclova se odpojuje i trať do Nové Bystřice. Je to zajímavé, a v našich zemích ojedinělé, řešení, které si vyžaduje i zvláštní přístupy od řízení železničního provozu. Důkazem je případ ze září 2004, kdy byla normálněrozchodná lokomotiva 242 251-7 přes špatně nastavenou výhybku U Kanclova "poslaná" na úzkorozchodnou trať. 2. Úzký rozchod na široký rozchod Z důvodu přepravy úzkorozchodných vozidel na jiné železnice nebo do dílen na opravy, je třeba tyto vozy a lokomotivy naložit na normálněrozchodné vagóny (nebo na silniční podvalníky, ale to je jiná kapitola). K tomuto účelu v Jindřichvě Hradci slouží kolejová rampa, na které koleje končí ve výšce, kde se nachází plošina normálněrozchodného železničního vozu. Na ten je přepravovaný vagón nebo lokomotiva naložen, zajištěn a připraven k přepravě. 3. Široký rozchod na úzký rozchod V nynější době je nákladní doprava, snad mimo sezónní dopravy dřeva, na úzkorozchodných tratích velmi omezená, ale nebylo tomu tak vždy. Kdysi byly kolem úzkorozchodné železnice rozmístěny podniky využívající kolejovou dopravu pro dovoz paliva a materiálů pro svoji výrobu a odvoz hotových výrobků. V některých případech se náklad překládal, ale mnohem efektivnější se ukázalo "přerozchodování" normálněrozchodných vagónů. Podobně, jako úzkorozchodný vagón musí na rampu, také normálněrozchodný vůz musí trochu výš. Potom po jakýchsi "kolejových schodech" najede na dvounápravové uzkorozchodné podvalníky, zajistí se, a je připraven vyrazit na úzkorozchodnou trať. Autor článku: Bohumír Strnad Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/nadrazi-dvou-rozchodu-jindrichuv-hradec Pomník Emy Destinové Památník 49 2'13.02"N 14 51'21.70"E Kamenný památník s epitafem postavený u Nové řeky, na místě, kde Ema Destinová ráda lovila ryby. Místo je dobře přístupné jak pěšky, tak na kole od Stříbřeckého mostu. Autor článku: Zdenek Pelíšek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/pomnik-emy-destinove Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 9