Slovo paní ředitelky..1 Štědrý den v kuchyni 2 Slovo od sociální pracovnice..3 Vánoční aktivity...4-5 Příspěvky uživatelů...6-8 Křížovka.....9 Přání...10
Vánoce jsou jedním z nejkrásnějších období roku. Je to čas klidu, míru a vzájemné lásky. Přála bych všem našim uživatelům a pracovníkům, aby takové období neměli jen o Vánocích, ale během celého roku. Poděkování patří jak pracovníkům Domova, za jejich snaživost a péči, tak uživatelům, jejich rodinám za jejich vstřícnost a pomoc, dále všem organizacím a školám, kteří ve svém volném čase chodí k nám do Domova a připravují různá vystoupení nebo besedy. Děkujeme také všem našim sponzorům a městu Vysoké Mýto za podporu. Ohlédněme se všichni zpět a zhodnoťme, co nás rok 2015 naučil, co jsme prožili a kolik dobrých věcí jsme vykonali. Poučme se z chyb a vezměme si do nového roku 2016 jisté ponaučení z let předchozích. Jistě i náš Domov ušel další kousek cesty a příkladem je otevření nové služby Domov se zvláštním režimem, který pomohl lépe přizpůsobit péči našim uživatelům. I nadále se budeme snažit, aby náš Domov byl pro Vás příjemným místem, kde byste se mohli cítit jako doma. Ředitelka Domova pro seniory Vysoké Mýto Monika Dvorská
Štědrý den si užijeme společně v jídelně. Jak káže tradice, nesmíme jíst na Štědrý den žádné maso, abychom viděli zlaté prase. K obědu si proto dáme Zelovku s vejcem a pečivem. Na štědrovečerní večeři se sejdeme v jídelně, která bude jako každý rok slavnostně vyzdobená. Před večeří se pomodlíme a budeme podávat rybu a bramborový salát, pro ty, kteří rybu nejedí, budeme podávat kuřecí řízek a bramborový salát. Svou volbu můžete sdělit pečovatelkám, které Vás včas obejdou. Už teď máme od Ježíška slíbené cukroví, takže malý dárek dostanete už u večeře. A protože jsou to svátky klidu a pohody, měli bychom si je řádně vychutnat. Připravíme Vám vánoční punč a ten si dáme po večeři i s vánočním štrúdlem. Zazpíváme si koledy a příjemně tak strávíme štědrý večer. Pokud si budete chtít předat dárky, můžete tak učinit i v jídelně po večeři nebo na patrech či na pokojích. V jídelně, na recepci i na každém patře bude vánoční stromek. Kostí se nemusíme bát, k večeři bude filet, obezřetnosti však není nikdy dost. Prosím vyvarujte se jakékoliv manipulace s vánoční výzdobou (stromky, věnce), pokud by Vám něco překáželo, poproste personál, rádi Vám vyhovíme.
Vánoční čas je především časem klidu a míru, byla bych ráda, kdyby tomu tak bylo jak u nás v Domově, tak i všude ve světě. Přeji Vám proto, abyste se měli rádi a respektovali se a snažili se užívat si vánoční svátky opravdu v klidu a pohodě. Současně Vás chci upozornit na skutečnost, že během Vánoc roste počet krádeží. Buďte obezřetní a zamykejte si své trezory, skříně i pokoje a hlídejte si své věci. Můžete samozřejmě využít i možnost úschovy cenností u sociálních pracovnic. Pokud budete navštěvovat své rodiny, nezapomeňte si odhlásit stravu a to vždy den předem do devíti hodin na recepci. Víkend a pondělí se odhlašuje na recepci již v pátek ráno taktéž nejpozději do devíti hodin. Jak budete chtít strávit štědrý večer je pouze na Vás. Někdo ho bude trávit s rodinou, někdo s námi v Domově. Nebude chybět slavnostní večeře. Pokud budete mít zájem, můžete se sejít na výklencích či v reminiscenční místnosti na 2. patře a předat si dárky, posedět, donést napečené cukroví a dát si kávu. Výklenky jste nám společně s personálem tematicky vánočně vyzdobili a atmosféru dokreslí vánoční koledy a můžeme si i zazpívat. Vánoční dárky prosím nepokládejte pod stromeček a nenechávejte je bez dozoru. Na pokojích i všude jinde v Domově se prosím vyvarujte zapalování svíček. Je možné si zakoupit elektrické svíčky na baterie, jako jsou na výklencích. Pokud budete chtít přilepšit na Vánoce zvířatům, prosím krmte pouze ptáky a jen ptačím zobem do budek. Nekrmte je zbytky od oběda nebo pečivem, láká nám to do Domova nezvané návštěvy v podobě např. myší. Na závěr chci poděkovat všem, kteří se podíleli na výzdobě Domova a dokreslení příjemné vánoční atmosféry. Děkuji rodinám, že s námi tráví časy vánoční a přejeme všem krásné prožití svátků a jen to nejlepší do nového roku.
3. prosince nás v Domově navštívil čert, Mikuláš a anděl. Oslavili jsme jejich příchod společně na mikulášské veselici v jídelně, kde nám zahrála i kapela a občerstvili jsme se jednohubkami. 7. prosince u nás v Domově vystoupila MŠ Slunečná a potěšila nás svým vánočním představením. 8. prosince nám žáci z učiliště v Chroustovicích předvedli tematické vánoční aranžmá. 14. prosince jsme společně s klienty z Bereniky upekli vánoční cukroví a nechybělo ani ochutnávání u kávy. 16. prosince jsme strávili v kolektivu na jídelně během vánočního setkání a besedy. Radost nám udělal sponzorský dar v podobě zákusků. 18. prosince v Domově vystoupila MŠ Pod Smrkem.
U nás doma před Vánocemi bylo vše při starém. Jenom maminka dělala velký úklid a přípravy na pečení cukroví. Tatínek poklízel ve chlévě, po dvoře a také dělal různé přípravy na Štědrý den. Opravoval stojánek na stromeček a připravil věnečky. Den před Štědrým dnem maminka pekla vánočky. Přišel velký den, maminka připravovala jídlo na stůl. Tatínek strojil stromeček a já za ním nesměla. Nastával vytoužený sváteční večer. Tatínek ukrojil vánočku, šel do chléva a podělil krávy. Maminka zase naházela slepicím na přilepšení. Přiblížila se večeře. Potom jsme usedli ke stromečku. I když dárky byly chudé, měla jsem velkou radost. Protože moje maminka krásně zpívala, tak spustila vánoční písničky. Tatínek ji rád poslouchal. Sváteční večer rychle utekl. Velmi spokojená jsem ulehala. Takové bylo moje dětství, na které ráda vzpomínám. Alena Apeltauerová
Vždy, když se v Domově uskutečňuje felinoterapie, vybavuje se v mé paměti téměř neuvěřitelný příběh z dětství, související s předvánočním časem. V mém rodišti bylo po staletí tradicí, že o Vánocích pokládaly děti na práh domovů válenky, aby podle tamější pověsti mohl dobrý duch Vánoc vložit do nich dárky. Obvykle to byly dřevěné hračky, pytlíček sušených malin, ořechy a trocha sladkostí. Tato tradice se vžila i v naší rodině. O jedněch Vánocích jsem také já položila válenky na náš práh a dychtivě čekala na příští ráno. Jaké bylo moje překvapení, když jedna válenka byla z poloviny prázdná, jenom na jejím dně se pohnulo něco bílého. Rozesmátá maminka vytáhla ven směšného bílého kocourka, který měl pravé ucho černé. Při svých toulkách nenašel cestu domů a do válenky se schoval před mrazivým ránem. Byl to pro mě nejmilejší dárek, všechno ostatní zůstalo bez povšimnutí. Avšak jen málo let zůstal společníkem mého dětství. Naše vzájemné radosti ukončil třeskot bomb padajících na vesnice, majestátné hory a lesy mého krásného kraje. Vystrašený kocourek utekl někam do bezpečí a nikdy se nevrátil. Když jsem po válce navštívila své rodiště, zůstala jsem s údivem stát na návsi jako přimrznutá. Přede mnou se potuloval bílý kocour s černým uchem. Napadla mě pošetilá myšlenka, že je to můj kocourek z dětství. Okamžitě jsem ji zamítla jako nemožnou, protože od mého dětství uběhl dlouhý čas a kocourovo ucho bylo sice černé, ale to levé. Vypátrala jsem majitele a vypověděla jim svůj vánoční příběh. Odcházela jsem od nich s darovaným kocourem a potom jsem ho přes protesty celníků propašovala do svého poválečného a vzdáleného domova. Prožil pak se mnou celý svůj kočičí život a byl mým kamarádem a každodenní připomínkou několika let šťastného dětství, které mě nadlouho krutým způsobem přerušila válka. O každých vánocích při rozbalování svého dárku vzpomenu na oba směšné bílé kocourky s černým uchem. Ten první byl nejmilejším vánočním dárkem v mém dětství, ten druhý nejmilejších kamarádem v mém mládí. Růžena Martincová
Ano, čas Vánoc je čas neuvěřitelný. Bydleli jsme na Vysočině. Měla jsem mladší sestřičku, tatínek byl četníkem a maminka v domácnosti. Ještě jsme měli krásného psa vlčáka. Sestřička se velmi těšila na stromeček, který přinese Ježíšek, a tak byla velmi hodná. Vše po sobě uklízela podle svých možností, aby se Ježíšek nezlobil. Maminka dlouho šetřila potravinové lístky na bonbony, abychom mohli já a maminka bonbony tajně zabalit do barevných papírků. Ale měli jsme s mamkou problém, jak dostat tajně stromeček do pokoje, když vedle v kuchyni stonala sestřička. A tak tatínek, který předcházející den odešel s dalšími tatínky do lesa, vymyslel, že se vše dobře vyřeší. Bydleli jsme v poschodí, proto tatínek opatřil silnější dlouhý provaz, spustil jej z okna, pod oknem stromeček svázal a maminka se mnou jej vytáhla otevřeným oknem tajně do pokoje, aby jej sestřička neviděla. Podařilo se a další den večer jsme s mamkou stromeček ozdobily zabalenými bonbony. Ty lepší jsem tajně věšela na zadní stranu, aby byly lépe k dosažení sestřičce i mě. Byla válka, ale my děti jsme byly tenkrát skromné, a tak jsme měly radost i z různých stolních her, pěkného oblečení, které nám upletla maminka, nebo z bruslí. Byli jsme celá rodina šťastní a čekali jsme na večer, kdy si lehneme a tatínek nám všem bude vyprávět při praskajícím ohýnku v kamínkách a světélkujících obrázcích na stěně, tvořících se ohníčkem. Sice byla válka, ale nezažila jsem v životě šťastnější chvíle. Lidé v naší vesnici byli na sebe velmi hodní, drželi při sobě a jediná udavačská rodina byla po válce vyhnána. V horní části vesnice jsme měli veliký krásný kostel, který byl o Vánocích naplněn zpívajícími lidmi až k prasknutí. To nadšení z písní, osvětlená krajina namodralým světlem, lidi tisknoucí se k sobě a vyprávějící si o dárcích od Ježíška. Byli jsme šťastni. Marie Götzová
1 1 2 2 3 4 5 6 6 7 3 4