Navzdory trendům návštěvnosti to stále vypadá, že divadlo pro děti leží na okraji zájmu. Dětské divadlo má ale pozoruhodné a kvalitní inscenace. Věc působí poněkud záhadně. Česká kultura zdánlivě vysoce oceňuje umění, které se věnuje dětem. Statistická data dokonce sdělují, že divadla navštěvujeme téměř masově. Dalo by se tedy očekávat, že prestižní bienále s mezinárodní účastí Mateřinka 2009, které se odehrálo poslední červnový víkend v Liberci, vzbudí mimořádnou pozornost. Opak byl ale pravdou. Přestože kulturně připisujeme tvorbě pro děti mimořádný význam, reálná pozornost odpovídá spíše tomu, že divadlo pro děti chápeme jako redukovanou formu dospělého divadla. Přitom statistické údaje o české kultuře v publikaci vydané NIPOS-ARTAM uvádějí, že divadla v roce 2008 navštívilo téměř 5,5 miliónů diváků. Stranou zájmu divadelní veřejnosti Bienále Mateřinka 2009, které nabízí originální pohled na momentální stav profesionálního divadla pro věkové skupiny dětí od 3 do zhruba 10 let, tedy předškolního a raně školního věku, bylo zaznamenáno pouze okrajově. Česká televize mu dala prostor na svém 2. kanálu a krátce se o něm zmínila některá tištěná periodika. Vychýlený pohled na postavení kultury je v případě 1 / 6
dětského divadla posunutý do oblasti minoritní umění na okraji". A to je škoda. Zatím nejsou k dispozici detailní čísla, ale z dlouhodobých trendů vyplývá, že přibližně 1/4 tvoří představení pro děti. Do divadel tak v loňském roce zavítalo více než 1 milión dětských diváků. Pro srovnání: běžná návštěvnost filmových představení se pohybuje okolo 11 miliónů diváků ročně a například První fotbalová liga má v hledištích stadiónů zhruba 1,2 miliónu fanoušků. Výkon českého divadla je v tomto kontextu neuvěřitelný, ale zároveň širší veřejnosti prakticky utajený. Například jedním z vrcholů letošní přehlídky bylo představení libereckého Naivního divadla Pohádka o Raškovi, které vzniklo na motivy povídky Oty Pavla. Diváci mohli sledovat divadelní kvalitu, která by si nepochybně zasloužila ocenění například v podobě nominace na Radokovu cenu nebo Thálii za herecký výkon Heleny Fantlové. Dětskému divadlu a loutkářům se ale takovýchto poct obvykle nedostává (výjimkou bylo ocenění Radokovou cenou pro Jiřího Jelínka z divadla DNO). Divadlo pro děti bohužel existuje stále bez potřebné reflexe a dostatečného společenského ocenění, které by nemělo charakter pouhých proklamativních prohlášení. Ubývá infantilního žvatlání Dětské publikum v průběhu bienále ovšem potvrzovalo, že do hlediště vstupuje připravené. Děti nadšeně tleskaly už při zvuku prvního zvonění, které ohlašovalo začátek představení. Pozornost a zájem dokážou děti udržet naprosto nenásilně, bez přílišného přesvědčování ze strany rodičů, a to i malé děti ve věku okolo tří let, po dobu průměrných 40 minut trvání inscenace. Pro herce je velmi příjemné hrát pro školní publikum, které do divadla přichází pozitivně naladěné a má o něj nelíčený zájem. 2 / 6
Za statistickým trendem nárůstu návštěvnosti divadel stojí nová generace rodičů a proměna společnosti po roce 1989. Nárůst počtu malých diváků v hledištích může sice způsobovat snaha rodičů získat alibi za čas, který děti stráví u televize, ale zdá se, že trend má hlubší a vážnější příčiny. Dětský svět respektujeme jako svébytný jenom několik málo desetiletí, jedno nebo dvě století. Kultura malých bytostí získává postavení teprve od dob nedávných. Letošní liberecká Mateřinka, kromě jiného, ukázala, že my dospělí stále udiveně pátráme v dětském světě a objevujeme nové a nové možnosti, jak ho divadelně reflektovat. Přespříliš didaktické divadelní tvary, které byly zaměřené na rozvoj senzomotorických nebo kognitivních funkcí, poněkud ustupují a preferovaná začíná být neredukovaná imaginace jako zdroj kontaktu s dětským způsobem myšlení. Ubývá infantilního žvatlání vedeného snahou přiblížit se k dětskému divákovi regresí do jeho věku, které bývá obvykle doprovázeno hloupou hrou s plyšovými hračkami, které jsou mylně vydávány za loutky. Trendy a budoucnost Většina souborů se obracela spíše k divákům raně školního věku. Zejména hosté ze zahraničí předváděli, že existuje zjevný trend orientovat se na velmi malé děti, někdy téměř v batolecím věku. Belgičtí divadelníci ze souboru De Spiegel se například inspirovali výtvarnou ilustrací a přivezli skoro bezpříběhové představení Bramborry založené na výtvarné a hudební imaginaci, které bylo dramaturgickou koncepcí určené těm nejmenším divákům. Pohybovalo se v básnivé rovině senzitivních inspirací a působilo hlavně emocí. Představení pro děti už dávno není pouhým synonymem pro loutkovou pohádku. Porota a odborníci vysoce ocenili mimořádně povedenou inscenaci Čtvero ročních období japonského souboru Triangle, která se opírá o herecky bravurně zvládnutou grotesku s výraznými prvky klauniády a zároveň prostřednictvím práce s rekvizitou a scénou objevuje mnohé z možností jevištní imaginace. Soubor se stal nepochybnou senzací Mateřinky 2009. Výsledkem byl totiž 3 / 6
tvar, který oslovil i náročného" dospělého diváka se stejnou intenzitou jako malého" diváka dětského. Nic nenasvědčuje tomu, že by Mateřinka 2009 byla přehlídkou jen neúplného" divadla. Při vzájemném srovnání, které přehlídka nabídla, se ukazuje, že zahraniční soubory preferují nonverbální divadlo. Naproti tomu české se někdy doslova utápí v ukecané" doslovnosti, která se ráda maskuje za suverénně zvládnuté jevištní postupy, které však mají charakter zbytečného ornamentu. Dramaturgie je někdy stereotypní a orientovaná na zavedené a osvědčené divadelní postupy. Z příběhů občas trčí laciné aktualizace. Trochu chybí odvaha vykročit ze šablon nebo, možná, dokonce experimentovat. Vzorek divadelních inscenací odráží především povzbudivý stav. Bienále Mateřinka 2009 názorně předvedlo, že tvorba pro nejmladší neustrnula a stále se rozvíjí. V mezinárodním srovnání se soubory z Japonska, Německa, Belgie, Íránu a dalších zemí se ukázalo, že stávající profesionální tvorba českých divadel pro nejmenší si uchovává kulturní specifika, ale zároveň udržuje kontakt s vývojem v zahraničí a neuzavírá se. Dětské divadlo má rozsáhlé divácké zázemí a vytváří pozoruhodný výkon v návštěvnosti i kvalitě inscenací. Jenom se o tom zatím moc neví... Autor je kulturní antropolog, teatrolog a divadelní režisér Mateřinka 2009, 20. ročník festivalu profesionálních loutkových divadel s inscenacemi pro děti předškolního věku v Liberci od 24. června do 28. června 2009. 4 / 6
Ocenění: 1) Květě Pacovské a Elisabeth Schnell za unikátní spolupráci a převedení výtvarného gesta do scénografie inscenace Bramborry (Divadlo De Spiegel, Belgie). 2) Jiřímu Vyšohlídovi za vytvoření brilantního zvukového plánu inscenace Zlatovláska (Divadlo Drak Hradec Králové), který výrazně rytmizoval tok představení. 3) Kousoke Ogawovi a Chicapan za herectví v inscenaci Čtvero ročních období (Divadlo Triangle, Japonsko), k němuž není co dodat. 4) Filipu Homolovi za stylotvorný herecký přínos v inscenaci Pohádka o Raškovi (Naivní divadlo Liberec). 5) Tomáši Syrovátkovi za zdařilý převod textu Oty Pavla Pohádka o Raškovi (Naivní divadlo Liberec) a využití potenciálu předlohy pro divadlo. Zvláštní cena poroty v kategorii 3-5 let pro inscenaci Bramborry belgického divadla De Spiegel za okouzlující scénické básnění pro nejmenší diváky. Zvláštní cena poroty v kategorii 5-7 let 5 / 6
pro inscenaci Čtvero ročních období japonského Divadla Triangle za stylově čistou inscenaci, která vede diváky cestou fantazie a imaginace. 6 / 6