ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ LEXIKON DŘEVA Ing. Aleš ZEIDLER, Ph.D. 2012 LEXIKON DŘEVA 1
Obsah ÚVOD... 3 POPIS DŘEV... 4 AKÁT... 5 BOROVICE... 7 BOROVICE ČERNÁ... 9 BŘÍZA... 11 BUK... 13 DOUGLASKA... 15 DUB... 17 HABR... 19 JALOVEC... 21 JASAN... 23 JAVOR... 25 JEDLE... 27 JILM... 29 LÍPA... 31 MODŘÍN... 33 OLŠE... 35 OŘECH... 37 SMRK... 39 ŠVESTKA... 41 TIS... 43 TOPOL... 45 TŘEŠEŇ... 47 VEJMUTOVKA... 49 VRBA... 51 TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK... 53 KLÍČ K URČOVÁNÍ DŘEV... 58 JEHLIČNANY... 59 LISTNÁČE... 60 DOPORUČENÉ ZDROJE A ODKAZY... 61 LEXIKON DŘEVA 2
ÚVOD Lexikon dřeva je multimediální výukový materiál zaměřený na přiblížení problematiky makroskopické stavby dřeva. Cílem tohoto projektu je usnadnění výuky v předmětech zabývajících se stavbou dřeva, a to především jeho určováním. Lexikon slouží jako didaktická pomůcka pro určování dřev nad rámec praktických cvičení, pro studenty kombinovaného studia a v neposlední řadě také jako forma popularizace problematiky mezi širší veřejností. Jednotlivé druhy dřev jsou v lexikonu řazeny abecedně. Jedná se o druhy, ať už domácí nebo introdukované, se kterými se lze u nás běžně setkat. Kromě vlastního popisu dřev je zařazen i terminologický slovník makroskopických znaků, odkazy na další zdroje informací a schematický klíč. Název dřeva představuje označení používané v češtině (obchodní název). Dále je uveden botanický název příslušných druhů, anglický a německý název a nakonec používaná zkratka. Znázorněn je vždy vzhled dřeva na základních anatomických řezech, a pak následuje popis makroskopických znaků. Jedná se především o znaky, které jsou důležité z hlediska identifikaci jednotlivých druhů. U klíčových znaků je textový popis pro větší názornost doplněn i obrazem. Základní členění dřev v lexikonu na základě makrostruktury je na jehličnaté a listnaté. Pak následují makroskopické znaky důležité z hlediska rozlišení jehličnatých nebo listnatých dřev mezi sebou. Na závěr jsou vždy uvedeny anomálie a zajímavosti, tedy znaky nebo jevy, které se mohou u dané dřeviny za určitých okolností vyskytnout, se kterými je třeba počítat a které by neměly zásadním způsobem ovlivnit výsledky identifikace. U jehličnatých dřev je posuzována především přítomnost pryskyřičných kanálků, přechod mezi jarním a letním dřevem, přítomnost jádra, barva dřeva, tvrdost a hmotnost. Pro úplnost jsou uvedeny i další znaky, se kterými se lze u daného druhu setkat, a které mohou pomoci při odlišení od ostatních jehličnatých dřev. U listnáčů je posuzována především velikost a způsob uspořádání cév. Dále je hodnocena přítomnost jádra, viditelnost dřeňových paprsků, barva dřeva, tvrdost a hmotnost a další znaky, které jsou využitelné k identifikaci. Použití lexikonu vyžaduje základní povědomí o fyziologii rostlin a stavbě dřeva. Uživatel lexikonu by se měl orientovat v problematice základních anatomických řezů dřevem. Předpokladem je i schopnost rozlišit od sebe jehličnaté a listnaté dřevo. Pro jednoznačnost použitých termínů je nicméně součástí i terminologický slovník. Smyslem terminologického slovníku není podat vyčerpávající teoretický popis o původu, případně funkci nebo vlastnostech jednotlivých znaků, ale poukázat na jejich využitelnost při odlišení jednotlivých dřev. Klíč je schematický, určený pro rychlou orientaci a nemůže v žádném případě postihnout značnou variabilitu stavby dřeva. Tak je také třeba přistupovat k celému lexikonu. LEXIKON DŘEVA 3
POPIS DŘEV LEXIKON DŘEVA 4
AKÁT botanický název: trnovník akát (akát bílý) latinský název: Robinia pseudoacacia L. anglický název: false acacia, black locust německý název: Robinie zkratka: AK Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 5
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá kruhovitě pórovité uspořádání Cévy v letním dřevu viditelné jako drobné světlé tečky. ano viditelné pouze na radiálním řezu v podobě lesklých zrcátek běl nažloutlá, jádro žlutozelené až zlatohnědé tvrdé a těžké Patří k našim nejtvrdším a nejtěžším dřevům. Běl je velmi úzká, pouze několik letokruhů. Jádro je naopak široké. Hranice letokruhů výrazné. Přechod z jádra do běli je ostrý. Dřevo je lesklé. V čerstvém stavu tříslovinou pach. Patří k našim dřevům s největší odolnosti proti povětrnostním činitelům a biotickým škůdcům. Je proto často využíváno v exteriéru. LEXIKON DŘEVA 6
BOROVICE botanický název: borovice lesní latinský název: Pinus sylvestris L. anglický název: pine německý název: Kiefer, Föhre zkratka: BO Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 7
dřevina: pryskyřičné kanálky: náhlost přechodu jarní-letní dřevo: jádro: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: jehličnatá ano Dobře viditelné na příčném i podélných řezech. Mnohem lépe než u smrku nebo modřínu. náhlý ano běl nažloutlá, jádro červenohnědé; později na světle tmavne měkké a lehké, případně středně tvrdé a středně těžké Běl je poměrně široká. U čerstvého dřeva bývá jádro málo zřetelné. Hranice letokruhů dobře rozlišitelné. V čerstvém stavu lehce voní po pryskyřici. Dřevo poměrně variabilní, zejména v závislosti na stanovišti. Běl často zamodrává působením dřevozbarvujících hub. Možný je výskyt prosmolu. LEXIKON DŘEVA 8
BOROVICE ČERNÁ botanický název: latinský název: anglický název: německý název: zkratka: borovice černá Pinus nigra ARNOLD Austrian pine, European black pine Schwarzkiefer BOC Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 9
dřevina: pryskyřičné kanálky: náhlost přechodu jarní-letní dřevo: jádro: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: jehličnatá ano Dobře viditelné na příčném i podélných řezech. Minimálně tak dobře jako u borovice lesní. náhlý ano Běl je nažloutlá, jádro červenohnědé. Podobně jako u borovice lesní. měkké a lehké, případně středně tvrdé a středně těžké Běl je širší než u borovice lesní. Jádro je naopak užší. Hranice letokruhů dobře rozlišitelné. Běl je náchylná na zamodrání minimálně tak jako borovice lesní. Smolnatější než borovice lesní. LEXIKON DŘEVA 10
BŘÍZA botanický název: bříza bílá (syn. b. bělokorá nebo b. bradavičnatá) latinský název: Betula alba L. anglický název: birch německý název: Birke zkratka: BR Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 11
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá roztroušeně pórovité uspořádání Cévy se blíží hranici viditelnosti, například na příčném řezu se jeví v podobě drobných světlých teček, zejména ve starší literatuře popisovaných jako pomoučený vzhled nebo moučný prach. bez znatelného jádra viditelné pouze na radiálním řezu bělavá, se žlutým nebo načervenalým nádechem středně tvrdá a středně těžká Častý je výskyt dřeňových skvrn, patrných na podélných řezech i na příčném řezu. Letokruhy nejsou příliš zřetelné. Kresba dřeva je málo výrazná. Možnost výskytu nepravého jádra. Velmi dekorativní a vyhledávaná je textura tzv. finské neboli karelské neboli také plaméncové břízy. LEXIKON DŘEVA 12
BUK botanický název: buk lesní latinský název: Fagus sylvatica L. anglický název: beech německý název: Buche zkratka: BK Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 13
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá roztroušeně pórovité uspořádání Cévy nejsou pouhým okem viditelné. bez znatelného jádra Dobře viditelné dřeňové paprsky charakteristického vzhledu na všech třech řezech (příčném, tangenciálním a radiálním). pleťově růžová tvrdé a středně těžké Dřevina je charakteristická přítomností vyzrálého dřeva. Letokruhy jsou poměrně dobře viditelné. V místě průchodu dřeňového paprsku hranicí letokruhů dochází často ke zvlnění letokruhu. Zejména u starších stromů se vyskytuje nepravé jádro. LEXIKON DŘEVA 14
DOUGLASKA botanický název: latinský název: anglický název: německý název: zkratka: douglaska tisolistá Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco Douglas fir Douglasie DG řezy: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 15
dřevina: pryskyřičné kanálky: náhlost přechodu jarní-letní dřevo: jádro: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: jehličnatá ano Pouhým okem špatně rozlišitelné, většinou na podélných řezech. velmi náhlý ano běl nažloutlá, jádro světlehnědé; později tmavne na červenohnědou barvu podobnou modřínu měkké a lehké Výrazné letokruhy. Běl bývá užší než u borovice, ale širší než u modřínu. Jedná se o rychlerostoucí dřevinu s širokými letokruhy. Zóna letního dřeva je často poměrně široká. LEXIKON DŘEVA 16
DUB botanický název: latinský název: anglický název: německý název: zkratka: dub letní, dub zimní Quercus robur L., Q. petraea Liebl. oak Eiche DB Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 17
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá kruhovitě pórovité uspořádání Cévy v letním dřevu viditelné díky seskupování jako světlé zvlněné radiální řady. ano Dobře viditelné dřeňové paprsky na všech třech řezech (příčném, tangenciálním a radiálním) Paprsky jsou mohutné a dobře rozlišitelné, jedny z nejmohutnější u našich dřevin. běl světle hnědá, jádro žlutohnědé až tmavě hnědé tvrdé a středně těžké Běl je poměrně úzká, jádro naopak široké. Hranice letokruhů výrazné. Přechod z jádra do běli je náhlý. Čerstvé dřevo díky tříslovinám vydává výrazný pach. Dřevo dubu uložené dlouhodobě ve vodě tmavne, až na úplně černou barvu. Dřeň dubu má na rozdíl od většiny dřevin hvězdicovitý tvar. Reakcí látek obsažených ve dřevě s železem dochází ke zbarvování dřeva. Kromě výrazné textury na radiálním i tangenciálním řezu působí i zajímavě dubová kořenice. LEXIKON DŘEVA 18
HABR botanický název: habr obecný latinský název: Carpinus betulus L. anglický název: hornbeam německý název: Hainbuche zkratka: HB Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 19
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá roztroušeně pórovité uspořádání Cévy nejsou pouhým okem viditelné. bez znatelného jádra Dobře viditelné dřeňové paprsky na všech třech řezech (příčný, tangenciální). Jedny z nemohutnějších u našich dřevin. Jedná se o nepravé dřeňové paprsky. bělavé s šedavým nebo žlutým nádechem tvrdé a těžké Patří k našim nejtvrdším a nejtěžším dřevům. Letokruhy jsou zvlněné, málo výrazné. Dřevo je matné. Bez nápadné kresby. Vlivem svalovitého růstu značně nepravidelný průběh vláken. LEXIKON DŘEVA 20
JALOVEC botanický název: latinský název: anglický název: německý název: zkratka: jalovec obecný (případně j. viržínský aj.čínský) Juniperus communis L. (případně J. virginiana a J. chinensis) juniper Wacholder JAL Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 21
dřevina: pryskyřičné kanálky: náhlost přechodu jarní-letní dřevo: jádro: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: jehličnatá ne pozvolný Špatně hodnotitelný znak vzhledem k málo zřetelné zóně letního dřeva. ano běl nažloutlá až narůžovělá, jádro červenohnědé až fialově hnědé měkké, lehké až středně těžké Běl je úzká, jádro je poměrně mohutné. Hranice letokruhů dobře rozlišitelné. Letokruhy jsou často zvlněné. Pro dřevo je charakteristická výrazná aromatická vůně. Dekorativně působí očková textura. LEXIKON DŘEVA 22
JASAN botanický název: jasan ztepilý latinský název: Fraxinus excelsior L. anglický název: ash německý název: Eshe zkratka: JS Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 23
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá kruhovitě pórovité uspořádání Cévy letního dřeva pouhým okem jen špatně rozlišitelné. ano Vytváří se ale až v pozdějším věku. U dřeva z mladých jedinců proto nemusí být přítomné. viditelné pouze na radiálním řezu v podobě lesklých zrcátek běl bílá až světlehnědá, jádro tmavě hnědé tvrdé a středně těžké Běl je široká. Hranice letokruhů výrazné. Typická rovnovlákná textura. Jasan patří k dřevinám, u kterých se v kmeni zároveň vyskytuje jak vyzrálé dřevo, tak i jádro. Velmi dekorativní a vyhledávaná je květovaná textura nebo vlnitá textura. LEXIKON DŘEVA 24
JAVOR botanický název: javor klen, javor mléč latinský název: Acer pseudoplatanus L., A. platanoides L. anglický název: maple německý název: Ahorn zkratka: KL, JV Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 25
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá roztroušeně pórovité uspořádání Cévy nejsou pouhým okem viditelné. bez znatelného jádra dobře viditelné na radiálním řezu bělavá, nažloutlá nebo narůžovělá středně tvrdé a středně těžké Dřevo je lesklé. Hranice letokruhů zřetelné, ohraničené úzkou tmavou čárou. Občasný výskyt nazelenalých dřeňových skvrn. Možnost výskytu nepravého jádra. Velmi dekorativní a vyhledávaná je vlnitá textura nebo očková textura. / LEXIKON DŘEVA 26
JEDLE botanický název: latinský název: anglický název: německý název: zkratka: jedle bělokorá Abies alba Mill. fir Tanne JD Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 27
dřevina: pryskyřičné kanálky: náhlost přechodu jarní-letní dřevo: jádro: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: jehličnatá ne Nepřítomnost pryskyřičných kanálků patří k základním znakům pro odlišení od dřeva smrku. spíše pozvolný bez znatelného jádra bělavá s šedým až fialově šedým nádechem měkké a lehké Hranice letokruhů dobře rozlišitelné. Dřevina je charakteristická přítomností vyzrálého dřeva. V čerstvém stavu nepříjemně zapáchá. Následkem poranění může dojit k vytvoření pryskyřičných kanálků i u jedle. Občas se vyskytuje tzv. mokré jádro, které má výrazně vyšší vlhkost než běžně mívá vyzrálé dřevo. LEXIKON DŘEVA 28
JILM botanický název: latinský název: anglický název: německý název: zkratka: jilm horský, jilm vaz, jilm habrolistý Ulmus montana Stok., U. laevis Pall., U. carpinifolia Gled. elm Ulme JL Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 29
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá kruhovitě pórovité uspořádání Cévy v letním dřevu viditelné, díky seskupování do tangenciálních řad, jako světlé vlnky. ano viditelné pouze na radiálním řezu v podobě nápadných zrcátek běl bělavá až nažloutlá, jádro v závislosti na druhu světle až čokoládově hnědé středně tvrdé a středně těžké Šířka běli je variabilní v závislosti na druhu. Hranice letokruhů výrazné. Velmi dekorativní texturu má jilmová kořenice. LEXIKON DŘEVA 30
LÍPA botanický název: latinský název: anglický název: německý název: zkratka: lípa srdčitá, lípa velkolistá Tilia cordata Mill., T. platyphylla Scop. basswood, lime Linde LP Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 31
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá roztroušeně pórovité uspořádání Cévy nejsou pouhým okem viditelné. bez rozlišitelného jádra viditelné na radiálním řezu bělavá, nažloutlá až načervenalá měkké a lehké Letokruhy špatně rozlišitelné. Bez nápadné kresby. Dřevina s vyzrálým dřevem. Možnost výskytu nazelenalých pruhů nebo skvrn. Charakteristická, ne příliš výrazná, vůně, kterou si na rozdíl od ostatních druhů dřevo ponechává dlouhou dobu. LEXIKON DŘEVA 32
MODŘÍN botanický název: latinský název: anglický název: německý název: zkratka: modřín opadavý Larix decidua Mill. larch Lärche MD Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 33
dřevina: pryskyřičné kanálky: náhlost přechodu jarní-letní dřevo: jádro: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: - jehličnatá ano Pouhým okem velmi špatně rozlišitelné, hůře než u smrku, většinou pouze na podélných řezech. velmi náhlý ano běl nažloutlá, jádro tmavě červenohnědé středně tvrdé a středně těžké Běl je velmi úzká, jádro naopak, ve srovnání s borovicí, obvykle mohutné. Vůně je málo výrazná. Hranice letokruhů dobře rozlišitelné. LEXIKON DŘEVA 34
OLŠE botanický název: latinský název: anglický název: německý název: zkratka: olše lepkavá, olše šedá Alnus glutinosa Gaertn., A. incana Moench. alder Erle OL, OLS Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 35
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá roztroušeně pórovité uspořádání Cévy nejsou pouhým okem rozlišitelné. bez znatelného jádra Dobře viditelné dřeňové paprsky na všech třech řezech (příčný, tangenciální, radiální). Poměrně značně mohutné. Jedná se o nepravé dřeňové paprsky. narůžovělá až světle oranžová povětšinou měkké a lehké Typický je výskyt tmavých dřeňových skvrn (příčný), radiální) patrných na všech řezech. Letokruhy jsou málo výrazné. Dřevo je bez nápadné kresby. Možnost výskytu nepravého jádra. V čerstvém stavu má dřevo intenzivní oranžovou barvu. Dřeň má na rozdíl od většiny dřevin trojúhelníkovitý tvar. LEXIKON DŘEVA 36
OŘECH botanický název: ořešák královský latinský název: Juglans regia L. anglický název: common walnut německý název: Walnussbaum zkratka: OR Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 37
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá roztroušeně pórovité uspořádání V případě ořechu lze hovořit o polokruhovitě pórovitém uspořádání. Cévy jsou na rozdíl od našich zbývajících roztroušeně pórovitých dřevin dobře patrné pouhým okem (drobné otvory pórů - příčný řez, hluboké rýhy - tangenciální řez). ano viditelné pouze na radiálním řezu běl šedobílá, jádro šedohnědé až šedočerné středně tvrdé a středně těžké Jádro je žilkované (střídají se tmavé a světlé pruhy). Přechod mezi jádrem a bělí je pozvolný. Hranice letokruhů jsou viditelné, ale málo výrazné. Ne příliš výrazná charakteristická vůně. Velmi dekorativní a pro svůj vzhled vyhledávané dřevo. Atraktivně působí textura kořenice ořechu. LEXIKON DŘEVA 38
SMRK botanický název: latinský název: anglický název: německý název: zkratka: smrk ztepilý Picea abies (L.) Karsten spruce Fichte SM Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 39
dřevina: pryskyřičné kanálky: náhlost přechodu jarní-letní dřevo: jádro: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: jehličnatá ano Pouhým okem špatně rozlišitelné, na podélných řezech patrné jako krátké čáry, případně na příčném řezu jako drobné světlé tečky v letním dřevu. Na přítomnost pryskyřičných kanálků lze usuzovat podle častého výskytu smolníků. pozvolný bez znatelného jádra bělává až nažloutlá; působením světla žloutne měkké a lehké Hranice letokruhů dobře rozlišitelné. Dřevo je lesklé. Dřevina je charakteristická přítomností vyzrálého dřeva. V čerstvém stavu lehce voní po pryskyřici. Mezi zvláštnosti textury smrkového dřeva patří lískovcové dřevo. Dřevo s pravidelným uspořádáním letokruhů se využívá jako rezonanční dříví. LEXIKON DŘEVA 40
ŠVESTKA botanický název: švestka domácí latinský název: Prunus domestica L. anglický název: plum německý název: Pflaume zkratka: - Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 41
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: listnatá roztroušeně pórovité uspořádání V případě švestky lze hovořit o polokruhovitě pórovitém uspořádání. Cévy nejsou pouhým okem rozlišitelné. ano dobře viditelné především na radiálním řezu běl narůžovělá, jádro tmavě červenohnědé s fialovým odstínem středně tvrdé a středně těžké Běl je úzká, jádro široké. Přechod mezi jádrem a bělí je náhlý. Barva jádra není jednolitá, střídají se tmavé a světlé pruhy. Hranice letokruhů jsou dobře rozlišitelné. zvláštnosti a zajímavosti: - LEXIKON DŘEVA 42
TIS botanický název: tis červený latinský název: Taxus baccata L. anglický název: yew německý název: Eibe zkratka: TS Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 43
dřevina: pryskyřičné kanálky: náhlost přechodu jarní-letní dřevo: jádro: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: jehličnatá ne spíše pozvolný Vzhledem k úzkým letokruhům a malému podílu letního dřeva se znak poměrně špatně hodnotí. ano běl nažloutlá, jádro temně červené; později tmavne na tmavě červenohnědou těžké a tvrdé Běl je velmi úzká, jádro naopak mohutné. Hranice letokruhů dobře rozlišitelné. Letokruhy často zvlněné díky svalovitému růstu kmene. Bez výrazné vůně. Z našich jehličnanů nejtěžší a nejtvrdší dřevo. V této charakteristice převyšuje i značnou část listnatých dřev. Velmi dekorativní a vyhledávaná je očková textura. LEXIKON DŘEVA 44
TOPOL botanický název: topol černý, topol bílý, topol osika latinský název: Populus nigra L., P. alba L., P. tremula L. anglický název: poplar německý název: Pappel zkratka: TPC, TP, OS Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 45
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá roztroušeně pórovité uspořádání Cévy nejsou pouhým okem rozlišitelné. ano / osika ne V čerstvém stavu poměrně výrazné, po vyschnutí špatně odlišitelné. pouhým okem nerozlišitelné na žádném z řezů Osika je v celém průřezu bílá až šedožlutá. U zbývajících topolů běl nažloutlá, jádro žlutohnědé s červeným nebo zeleným nádechem. měkké a lehké Jedna z našich nejměkčích a nejlehčích dřevin. Letokruhy široké, hranice letokruhů málo výrazná. V čerstvém stavu charakteristický pach. Textura bývá většinou stejnoměrná, málo zajímavá. Dekorativně pak působí kořenicová textura. Dřeň má na rozdíl od většiny dřevin pětiúhelníkovitý tvar. LEXIKON DŘEVA 46
TŘEŠEŇ botanický název: latinský název: anglický název: německý název: zkratka: třešeň ptačí Cerasus avium (L.) Moench. cherry tree Kirschbaum TR Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 47
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá roztroušeně pórovité uspořádání V případě třešně lze hovořit o polokruhovitě pórovitém uspořádání. ano dobře viditelné na radiálním řezu běl narůžovělá, jádro žlutohnědé až červenohnědé, často se zelenými pruhy středně tvrdé a středně těžké Jádro je pruhované. Hedvábně lesklé. Hranice letokruhů jsou dobře viditelné. Bez nápadné vůně. Pro svou zajímavou texturu je často vyhledávaná pro výrobu nábytku. LEXIKON DŘEVA 48
VEJMUTOVKA botanický název: borovice vejmutovka latinský název: Pinus strobus L. anglický název: Eastern white pine, Weymouth pine německý název: Weymouthskiefer, Strobe zkratka: VJ Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 49
dřevina: pryskyřičné kanálky: náhlost přechodu jarní-letní dřevo: jádro: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: jehličnatá ano Dobře viditelné zejména na podélných řezech. pozvolný ano Běl je nažloutlá, jádro žlutohnědé, později tmavnoucí na červenohnědou. Jen o trochu tmavší než běl. velmi měkké a lehké Běl poměrně široká. Vzhledem k málo vyvinuté zóně letního dřeva nejsou letokruhy, v porovnání s ostatními jehličnany, příliš výrazné. Jádro není tak výrazné jako u borovice lesní. Běl může zamodrávat podobně jako v případě borovice lesní. LEXIKON DŘEVA 50
VRBA botanický název: vrba bílá, vrba křehká latinský název: Salix alba L., S. fragilis L. anglická název: Willow německý název: Weide zkratka: VR Řez: příčný tangenciální radiální LEXIKON DŘEVA 51
dřevina: cévy: jádro: dřeňové paprsky: barva: tvrdost a hmotnost: další znaky: zvláštnosti a zajímavosti: listnatá roztroušeně pórovité uspořádání Cévy nejsou pouhým okem rozlišitelné. ano Poměrně špatně odlišitelné od běli. pouhým okem nerozlišitelné na žádném z řezů běl bledožlutá, jádro žlutohnědé až žlutočervené měkké a lehké Jedna z našich nejměkčích a nejlehčích dřevin. Letokruhy široké, hranice letokruhů málo zřetelné. Častý je výskyt oček. Možnost výskytu dřeňových skvrn. Textura stejnoměrná, málo zajímavá. Dřevo velmi podobné dřevu topolovému. LEXIKON DŘEVA 52
TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK anatomické řezy rozlišujeme tři základní řezy kmenem a jim příslušné plochy, na kterých se jeví uspořádání jednotlivých makroskopických znaků odlišně, a na kterých hodnotíme stavbu dřeva. Je to příčný řez, radiální řez a tangenciální řez. běl z hlediska makroskopického popisu stavby dřeva bělí chápeme světlejší obvodovou zónu kmene, která je barevně odlišitelná od většinou tmavšího jádra. Dalším hodnoceným znakem běli, který je často druhově specifický, je její šířka, případně náhlost přechodu mezi jádrem a bělí. cévy typ stavebních elementů dřeva, které se vyskytují výhradně u listnatých dřev. Na úrovni makrostruktury se častěji používá ekvivalentní termín póry. Podle velikosti, tj. rozlišitelnosti pouhým okem, se člení na makrocévy a mikrocévy. dřeň pletivo tvořené parenchymatickými buňkami, označované často jako (biologický) střed kmene, kolem kterého se následně ukládají jednotlivé letokruhy. Průměr dřeně u většiny dřevin je velmi malý (1-2 mm), pro některé druhy je však typická naopak mohutná dřeň. Na příčném řezu má většinou oválný tvar. Jsou však dřeviny, u kterých má dřeň na průřezu tvar trojúhelníku, pětiúhelníku nebo hvězdicovitý tvar. Pletivo dřeně je poměrně měkké a kompaktní, jsou však i druhy, u kterých se vyskytuje přehrádkovaná dřeň. Dření prochází radiální řez. dřeňové paprsky seskupení parenchymatických buněk probíhající v kmeni v radiálním směru, tj. směrem od dřeně ke kůře. Na každém z anatomických řezů se jeví jinak. Důležitým rozlišovacím znakem je jejich viditelnost na jednotlivých anatomických řezech. Rozlišujeme proto dřeviny, u kterých lze z běžné pozorovací vzdálenosti snadno spatřit dřeňové paprsky na všech třech anatomických řezech, pouze na radiálním řezu nebo nejsou viditelné na žádném z řezů. dřeňové parsky nepravé (sdružené) dřeňové paprsky, které vznikly nahloučením velkého množství drobných dřeňových paprsků, které by nebyly za běžných okolností patrné (pouze mikroskopicky). Takto mohutné seskupení jsou dobře patrné na všech anatomických řezech. Poznámka: Na makroskopické úrovni nelze posoudit, zda jsou dřeňové paprsky pravé nebo ne, je ale dobré tušit, že se takový jev vyskytuje, a u kterých dřev se nachází. dřeňové skvrny nejčastěji v podobě tmavých, různě dlouhých, čar nebo plošek, výrazně barevně odlišených od okolního dřeva, viditelné na všech řezech. Jsou charakteristické pro určité druhy. Na rozdíl od dřeňových paprsků není jejich vzhled podstatně ovlivněn řezem. Vzhledem k podstatě jejich vzniku se navíc jedná pouze o lokální záležitost, omezenou vždy jen na jeden letokruh. LEXIKON DŘEVA 53
dřevina jádrová na průřezu kmenem lze vylišit dvě různě zbarvené zóny, tmavší středovou (jádro) a světlejší obvodovou (běl). dřevina bělová na průřezu kmenem lze vylišit jen jednu barevnou zónu. dřevina s vyzrálým dřevem na průřezu kmenem lze vylišit dvě různě zbarvené zóny jen v čerstvém stavu, po určité časové období po pokácení stromu. Kdy bělová zóna se jeví barevně odlišná (tmavší), díky vyššímu obsahu vlhkosti, ve srovnání se středovou zónou vyzrálého dřeva. Po snížení vlhkosti barevný rozdíl mizí. Poznámka 1: Z toho pohledu lexikon pracuje jen s informací, zda je jádro u dřeva vylišitelné nebo ne, a dále neřeší, jestli se jedná o bělovou dřevinu nebo dřevinu s vyzrálým dřevem. Přítomnost vyzrálého dřeva je uvedena jen jako zajímavost. Poznámka 2: Existují dřeviny, u kterých se vyskytuje jak jádro, tak zóna vyzrálého dřeva. hmotnost doplňkový znak při identifikaci dřeva. Nejedná se o exaktní měření pomocí váhy, ale o kvalifikovaný odhad ve smyslu zatřídění dřeva do jedné z kategorií lehké dřevo - středně těžké dřevo těžké dřevo. jádro - z hlediska makroskopického popisu dřev jádrem chápeme tmavší středovou zónu kmene, která je barevně odlišitelná od většinou světlejší běli. Analogicky s bělí se u jádra dále hodnotí jeho šířka, případně náhlost jeho přechodu do běli. jarní dřevo část letokruhu, která se vytváří na začátku vegetačního období. V případě jehličnanů se jedná o světlejší, a většinou širší, část letokruhů. U listnatých kruhovitě pórovitých dřev je to zóna makropórů u hranice letokruhů. U listnatých roztroušeně pórovitých dřev nelze vymezit. Důležitým znakem pro jehličnatá dřeva je náhlost přechodu mezi jarním a letním dřevem. jehličnany zde chápáno jako dřevo jehličnatých dřevin (Gymnospermae), vykazující jisté charakteristické znaky, které umožňují jeho odlišení od listnáčů. Je to především jednodušší stavba. Letokruhy jsou poměrně výrazné, s dobře odlišitelným světlým jarním dřevem a tmavým letním dřevem. Dřeňové paprsky nejsou makroskopicky rozlišitelné. Nevyskytují se póry. Mohou se vyskytovat pryskyřičné kanálky. Textura je většinou rovnovlákná. jehličnatá dřeva viz. jehličnany kořenice druh dýhy se zvláštní texturou, velice dekorativní a vyhledávaný zejména v nábytkářství. Nejedná se o druhově specifický znak, ale o technologii výroby dýhy z určité části kmene. Jsou však dřeviny, které jsou cíleně vyhledávány a zpracovávány pro svůj atraktivní vzhled. kruhovitě pórovitý listnáč viz. listnaté dřeviny s kruhovitě pórovitou stavbou letní dřevo - část letokruhu, která se vytváří v druhé části vegetačního období. V případě jehličnanů se jedná o tmavší, a většinou užší, část letokruhů. U kruhovitě pórovitých listnatých dřev je to zóna mikropórů, které nejsou LEXIKON DŘEVA 54
většinou pouhým okem patrné, případně lze identifikovat charakteristická seskupení mikropórů. U listnatých roztroušeně pórovitých dřev nelze vymezit. Důležitým znakem pro jehličnatá dřeva je náhlost přechodu mezi jarním a letním dřevem. letokruh přírůst dřeva vytvořený během jednoho vegetačního období. Skládá se z jarního a letního dřeva, které buď lze, nebo nelze od sebe odlišit, s čímž souvisí i výraznost hranice letokruhů. Hranice letokruhů je dobře patrná u všech jehličnanů a kruhovitě pórovitých listnáčů. U roztroušeně pórovitých listnáčů méně výrazná. Na příčném řezu kmenem mají tvar kružnic (s dření uprostřed), u některých dřevin však mohou být zvlněné. Na radiálním řezu mají tvar rovnoběžných čar, na tangenciálním řezu obvykle tvar parabol (fládr). listnáč zde chápáno jako dřevo listnatých dřevin (Angiospermae), vykazující jisté charakteristické znaky, které umožňují jeho odlišení od jehličnanů. Je to především složitější stavba, kdy jsou často makroskopicky patrné dřeňové paprsky, póry nebo dřeňové skvrny, případně další znaky. Výraznost letokruhů, a tedy odlišitelnost jarního a letního dřeva, je dána určena stavbou letokruhu z pohledu kruhovité nebo roztroušené pórovitosti. Složitost stavby se často projevuje i v mnohem zajímavější a pestřejší textuře. listnaté dřevo viz. listnáč listnaté dřeviny s kruhovitě pórovitou stavbou vyskytují se póry dvou různých velikostí makropóry a mikropóry. Makropóry jsou soustředěny do jarního dřeva k hranici letokruhu, mikropóry jsou rozptýleny v letním dřevu, případně vytvářejí charakteristická seskupení. listnaté dřeviny s roztroušeně pórovitou stavbou vyskytují se pouze cévy jedné velikosti (buď pouze makropóry, nebo pouze mikropóry) rozptýlené přes celý letokruh. listnaté dřeviny s polokruhovitě pórovitou stavbou lze chápat jako přechodovou skupinu mezi předchozími dvěmi skupinami. A to ve smyslu, že buď se v letokruhu nachází cévy odlišných průměrů (ořech), nebo dochází k nahloučení cév u hranice letokruhu (třešeň, švestka, broskev). Nelze však zaměnit s kruhovitě pórovitými dřevinami, neboť v prvním případě chybí uspořádání velkých cév u hranice letokruhu, v druhém případě se v letokruhu nevyskytují cévy výrazně odlišné velikosti. makrocévy viz. makropóry makropóry póry, které jsou díky svému velkému průměru patrné pouhým okem. Na příčném řezu v podobě drobných otvorů. Na podélných řezech v podobě hlubokých rýh. mikrocévy viz. mikropóry LEXIKON DŘEVA 55
mikropóry - póry, které nejsou, díky svému malému průměru, rozlišitelné pouhým okem. Viditelné však mohou být seskupení mikropórů (například u listnatých dřevin s kruhovitě pórovitou stavbou). očka zarostlé drobné adventivní pupeny nebo malé suky. Dávají vznik očkové textuře, která zvyšuje atraktivnost vzhledu některých, za běžných okolností fádních, dřev. podélný řez jakýkoliv řez vedený rovnoběžně s vertikální osou kmene. Patří sem jak řez radiální, tak řez tangenciální, tak i jakýkoliv řez přechodový mezi těmito dvěma řezy. póry viz. cévy. prosmol lokální zvýšení obsahu pryskyřice následkem poranění, spojené se změnou barvy a dalších vlastností dřeva. Postihuje jehličnaté dřeviny s pryskyřičnými kanálky, především borovici. pryskyřičné kanálky - systém vertikálních a horizontálních kanálků rozvádějících ve dřevě pryskyřici. Makroskopicky jsou viditelné pouze vertikální kanálky. V případě našich dřev se jedná o záležitost pouze některých jehličnanů. Jedná se o znak, který je často na hranici viditelnosti. V závislosti na velikosti jsou pak kanálky na příčném řezu patrné jako světlé tečky, nejčastěji v letním dřevu. Mnohem lépe jsou identifikovatelné na podélných řezech, jako drobné krátké tmavé (v jarním dřevu) nebo světlé (v letním dřevu) čáry. Na přítomnost pryskyřičných kanálků lze snadno nepřímo usoudit na základě výskytu smolníků nebo prosmolu. příčný řez řez vedený kolmo k vertikální ose kmene. Kresba, která se objeví na vzniklé ploše, má tvar soustředných kružnic s dření uprostřed. V případě malých vzorků dřev se jedná o výseč těchto kružnic. radiální řez - řez vedený rovnoběžně s vertikální osou kmene. Prochází středem kmene dření. Kresba, která se objeví na vzniklé ploše, má tvar rovnoběžných čar. V případě malých vzorků, tam kde není možno přesně lokalizovat pozici dřeně, je radiální řez určen jako řez vedený kolmo k letokruhům (z pohledu příčného řezu). Poznámka: Radiální řez i tangenciální řez jsou vedeny podél osy kmene, oba jsou tedy řezy podélné. rezonanční dříví dřevo smrku, případně jedle, charakteristické pravidelnou stavbou letokruhů. Především jejich šířkou a podílem letního dřeva, případně dalšími parametry, které dříví dávají unikátní akustické vlastnosti, využívané při výrobě hudebních nástrojů. roztroušeně pórovitý listnáč viz. listnaté dřeviny s roztroušeně pórovitou stavbou smolník drobné dutiny ve dřevě jehličnanů vyplněné pryskyřicí. Vyskytují se u dřevin charakteristických přítomností pryskyřičných kanálků. LEXIKON DŘEVA 56
tangenciální řez - řez vedený rovnoběžně s vertikální osou kmene. Na rozdíl od radiálního řezu ale neprochází středem kmene, a je veden v libovolné vzdálenosti mimo dřeň. Kresba, která se objeví na vzniklé ploše, má většinou tvar parabol (fládr). V případě malých vzorků, tam kde není možné přesně lokalizovat pozici dřeně, je tangenciální řez určen jako řez vedený rovnoběžně s letokruhy (z pohledu příčného řezu). Poznámka: Řez radiální i tangenciální řez jsou vedeny podél osy kmene, oba jsou tedy řezy podélné. textura vzhled jednotlivých makroskopických znaků a způsob jejich uspořádání na dané ploše dřeva. Kresba, která se objeví na povrchu, závisí do značné míry na anatomickém řezu a na dřevině. tracheidy neboli cévice. Druh buněk vláknitého tvaru. Tvoří převážnou část jehličnatého dřeva. V mnohem menší míře se podílí i na stavbě listnatého dřeva. tvrdost podobně jako v případě hmotnosti doplňkový znak při identifikaci dřeva. Opět se nejedná o exaktní měření pomocí přístrojů, ale subjektivní zatřídění dřeva do jedné z kategorií měkké dřevo - středně tvrdé dřevo tvrdé dřevo. Obvykle na základě vrypu nehtem. vyzrálé dřevo označované také jako světlé jádro. Středová část kmene některých dřevin, odlišitelná od běli pouze určitou dobu po pokácení, kdy běl díky jiné vlhkosti vykazuje i jinou barvu. Po vyrovnání vlhkostí nelze rozlišit od běli. zamodrání nepřirozené zbarvení dřeva běli do modra jako následek činnosti dřevozbarvujících hub. Poměrně časté u borovice, může však postihnout běl i dalších dřevin. zrcátka termín pro dřeňové paprsky výlučně na radiálním řezu. Označení vychází především z jejich schopností odrážet dopadající světlo, na rozdíl od okolního dřeva. LEXIKON DŘEVA 57
KLÍČ K URČOVÁNÍ DŘEV LEXIKON DŘEVA 58
JEHLIČNANY jádro pryskyřičné kanálky přechod jarní-letní dřevo šířka běli barva další znaky borovice + + náhlý široká borovice černá + + náhlý velmi široká douglaska + + náhlý úzká jalovec + pozvolný úzká jedle pozvolný šedobílá modřín + + náhlý úzká jádro červenohnědé, běl nažloutlá jádro červenohnědé, běl nažloutlá jádro červenohnědé, běl nažloutlá jádro fialově hnědé, běl narůžovělá jádro tmavě červenohnědé, běl nažloutlá dobře viditelné pryskyřičné kanálky dobře viditelné pryskyřičné kanálky široká zóna letního dřeva; spíše podobná modřínu výrazně vůně čerstvé dřevo nepříjemně zapáchá; dřevina s vyzrálým dřevem smrk + pozvolný nažloutlá dřevina s vyzrálým dřevem tis + pozvolný velmi úzká vejmutovka + + náhlý široká jádro temně hnědé, běl nažloutlá jádro načervenalé, běl nažloutlá letokruhy úzké a zvlněné; tvrdé a těžké dřevo velké a dobře viditelné pryskyřičné kanálky; velmi lehké a měkké dřevo U jehličnatých dřev nejsou dřeňové paprsky pouhým okem rozlišitelné na žádném z řezů. LEXIKON DŘEVA 59
LISTNÁČE uspořádání pórů jádro viditelnost dřeňových paprsků akát kruhovitě + R LEXIKON DŘEVA 60 barva hmotnost, tvrdost další znaky jádro žlutozelené, běl nažloutlá těžké, velmi tvrdé v letním dřevě světlé tečky; velmi úzká běl bříza roztroušeně R žlutobílá středně těžké, středně tvrdé výskyt dřeňových skvrn buk roztroušeně P, R, T narůžovělá středně těžké, tvrdé možný výskyt nepravého jádra dub kruhovitě + P, R, T jádro tmavě hnědé, běl světle hnědá středně těžké, tvrdé v letním dřevě světlé radiální žíhání habr roztroušeně P, R, T šedobílá těžké, velmi tvrdé zvlněné letokruhy jasan kruhovitě + R jádro šedohnědé, běl bílá středně těžké, tvrdé jádro se vytváří v pozdějším věku javor roztroušeně R bílá nebo narůžovělá středně těžké, středně tvrdé lesklé jilm kruhovitě + R jádro žlutohnědé až temně středně těžké, hnědé, běl nažloutlá středně tvrdé v letním dřevě světlé vlnky lípa roztroušeně R žlutobílá lehké, měkké charakteristický pach olše roztroušeně P, R, T oranžová lehké, měkké hojný výskyt dřeňových skvrn ořech roztroušeně + R jádro šedočerné, středně těžké, běl šedobílá středně tvrdé póry patrné pouhým okem švestka roztroušeně + R jádro červenohnědé s fialovým středně těžké, nádechem, běl nažloutlá středně tvrdé topol roztroušeně + - jádro světle hnědé až nazelenalé, běl bílá lehké, měkké jádro málo výrazné; osika bez jádra třešeň roztroušeně + R jádro červenohnědé, středně těžké, běl narůžovělá středně tvrdé jádro pruhované vrba roztroušeně + - jádro žluto až červenohnědé, běl nažloutlá lehké, měkké jádro málo výrazné T - příčný řez, R - radiální řez, T - tangenciální řez
DOPORUČENÉ ZDROJE A ODKAZY Knihy BALABÁN K. ANATOMIE DŘEVA. SZN, 1955. 216 s. Fellner J., Teischinger A., Zschokke W. Spektrum dřevin - vyobrazení, popis a srovnávací údaje. prolignum, 2007. 111 s. Gibbs N. Dřevo - Obrazový přehled více než 100 druhů dřev včetně jejich využití. Slovart, 2005. 256 s. Němec J., Jandáček V., Hurda B. Dřevo - historický lexikon. Grada, 2005. 78 s. Patřičný M. Dřevo krásných stromů. Grada, 2005. 128 s. WAGENFÜHR R. DŘEVO OBRAZOVÝ LEXIKON. GRADA, 2002. 348 s. WAGENFÜHR R. HOLZATLAS. HANSER VERLAG, 2007. 816 s. Walker A. Dřevo - Velká encyklopedie. Grada, 2009. 192 s. Web http://mamonova.webz.cz/curric/x6.htm http://wood.mendelu.cz/ml/unod/?q=cs/multimedia LEXIKON DŘEVA 61