S allye Příbram pod kůží - díl 2. devadesátá léta Autor: Daniel Folprecht, 30. 9. 2015 08:39 Nabytá svoboda a nové ekonomické podmínky vnesly do naší vlasti spoustu prostoru pro seberealiaci a každý se s nimi musel vypořádat po svém. Některým posádkám najednou ačaly povolna vysychat finanční droje, jiné se naopak dostaly k technice, o které se jim snad ani nesnilo. V první řadě mne napadá spojení Petra Zedníka s Lancií Delta HF Integrale, ale jeho program byl počátku velmi sporadický a ve Středních Čechách se neukáal. Neprodleně se dle očekávání příležitosti chopil redukovaný tým e Slušovic a Václav Blahna s Pavlem Schovánkem osedlali áčkový Opel Kadett GSI, se kterým v 90. roce v Příbrami dominovali. Tuemské rallye dočasně anamenaly citelný úbytek diváků, kteří se vyrovnávali s ministrem financí Klausem proklamovaným utahováním opasků, a když už peníe nabyt měli, mohli konečně vyrait i na ahraniční klání. Pro mne úsporný režim v důsledku výšených cen boží namenal, že ani tohoto ročníku nemám žádné fotky. Pár snímků předních posádek jsem v průběhu roku pořídil v Klatovech, Mladé Boleslavi či Zlíně a opakovat se by byl bytečný přepych. Dalších dvanáct měsíců situaci lepšilo hned o 300%, což v praxi namená, že v roce 1991 jsem v Příbrami máčkl spoušť už dokonce třikrát. 1991 - Petr Holub sjíždí e startovní rampy V prvním porevolučním ročníku stavitel trati avedl mé kroky premiérově na letiště ve Dlouhé Lhotě, které se po mnoha dalších letech stalo osvědčeným áemím pro servisní areál, přejímky i cílovou rampu. Kolik já tam strávil chladných, ale báječných nocí Po většinu devadesátých let se však ještě mohlo montovat kdekoli. anvejí se tehdy posádky měly aklikatit, aby následně pokračovaly
směrem na Kotenčice. Nicméně oba průjedy touto Z byly rušeny a k jejímu ařaení již nikdy nedošlo. Já tam dorail až na plánované předpolední repete, kdy posádky letištní taškařici vynechávaly a pokračovaly volným tempem rovnou po silnici k cíli. Be současných vymožeností jako je mobilní telefon či internet byl holt člověk kvůli nedostatku aktuálních informací někdy ve špatnou dobu na špatném místě. 1992 - Petr Vraj na městském okruhu Dalším neapomenutelným jednoráovým pokusem se stal městský okruh v roce 1992, vedený přes velký kruhový objed u rybníku Dolejší Obora. Na oko de táhlými smyky exceloval Joef Béreš s postarší adokolkou Opel Mona. Naopak Emil Triner na továrním Favoritu aváhal a výsledkem byly hodiny. Kromě podívané na početné stádo Sierr S osworth, Drotárovo BMW M3 či Sivíkovu špičkovou Deltu v poněkud nevyklém prostředí, se kruháč do mysli účastníků bee sporu apsal sněhovou nadílkou a náležitě ledovým větrem. Na takovou imu jsem rohodně nebyl vybaven, ale vytrval jsem. Speciální rychlostka se spoustou vody askočila i tehdy méně námého Josefa Semeráda, který s Lancií Delta HF Integrale trefil příliš optimisticky aparkované civilní auto (říkalo se, že majitelem byl Miroslav Šefr, který tou dobou již figuroval mei odstoupenými a chtěl se alespoň bestarostně podívat).
1992 - Marcel Tuček měl na Kadettu ajímavý design Ani v následujícím ročníku pořadatelé myšlenku městského okruhu neopustili, přesunuli jej však do prostoru výpadovky na Sedlčany. Leč problému se stejně nevyvarovali. ychlá, nikterak sportovně hodnotná trať se vymstila domácímu Milanu Dolákovi, který trefil dva vrostlé stromy a Ford Escort S osworth přetvaroval k neponání. ána to byla opravdu festovní. Jaroslav Palivec putoval promptně do nemocnice, ale naštěstí mu nebylo nic vážného. Namále měl i špalír diváků, u jejichž nohou se vrak astavil. V neposlední řadě jsme se toho roku roloučili s Trabanty a upřímně řečeno mi jich v áplavě objevující se moderní techniky ani nebylo líto. ohodně bych si netipl, že jejich čas ještě přijde a své přínivce najdou též v následujícím tisíciletí v rámci historiků. I já je opět val na milost jako milé pestření.
1993 - Karel Macek už tenkrát koketoval se ajímavým autem
1993 - Takhle Dolák s Palivcem roebrali Escorta Tenkrát novu všechny poraili Blahna se Schovánkem, ale byl to jejich historicky poslední triumf. V 94. stanuli na startu se slabým Peugeotem 306 S16 a vévodili alespoň ve své třídě, nicméně šlo o předvěst definitivního přestupu do skupiny N a povolného konce ářné aktivní kariéry. Velkým tahákem ovšem byla účast tří ahraničních jedců v barvách tuemských týmů Itala Bertoneho, akušana Baumschlagera a Nora Hauglanda. Dlouholetý tovární jedec Škodovky se však s enkovým Escortem dost trápil. ovněž jsem chtěl být světový a e Švýcarska dovel fotoaparát tehdy módní kompakt. ož o to, oproti stařičké rcadlovce exponoval náramně (své udělaly i kvalitnější filmy) a na Benátky, Alpy či Sochu svobody byl skvělý, avšak s pohybujícími se auty, navíc čím dál rychlejšími, si poradit neuměl. Naštěstí vypáskování v diváckých místech bývalo dost benevolentní a na ostatní místa jsou pro diváky akáaná se nehrálo. Přesto celých devadesátých let disponuji především statickými áběry. 1994 - Epioda Václava Blahny s Peugeotem 306 S16
1994 - John Haugland v barvách hlavního sponora
1994 - Bertoneho elica
1995 - Domácí Šín s Kulštejnem kontrolují škody 1995 - úpéčko na příbramském náměstí Nepovedlo se mi achytit ani situaci rohodnuvší o prvenství v roce 1996. Boj o laté vavříny sváděli po odstoupení Křečka a Doláka Ladislav Výška na Madě 323 GT- s Marcelem Tučkem na Nissanu Sunny GTi. Přál jsem druhému jmenovanému, s nímž jsem se dal do řeči na Semperit allye 1991 a okamžitě si ískal mé sympatie. Dodnes jej potkávám nejraději celého startovního pole. Ale pět k bitvě s pleňským sokem. Během vyrovnaného ápolení se Marcel tehdy konečně dostal do čela a cesta k prvnímu absolutnímu vítěství ve velkém mistráku se jevila otevřená. Jaké však přišlo klamání, když se Nissan kdesi u Sedlčan vynořil e atáčky belhajíce se s vylomeným pravým předním kolem vraženým do podběhu. Nakonec toho bylo umístění až ve druhé desítce.
1997 - atraktivní honička v Sedlčanech - Macek, Kulhánek - odstavený Pertlíček 1997 - rodinné duo Hendrichů s Madou 323 GT- Při příštím návratu do daného regionu jsem věnoval výšenou poornost posádce Kulhánek Bím na Škodě Octavii Kit ar, a to nejen kvůli čerstvě jmenovanému předsedovi představenstva mladoboleslavské automobilky (a mému spolurodákovi) a volantem. S Pavlem Bímem jsme totiž měli álibu ve sbírání autogramů ahraničních soutěžáků a čile jsme na toto téma korespondovali. On se
však s pasivním pojetím nespokojil a rallye se věnoval opravdu naplno. Kromě publikační i vydavatelské činnosti a míněného sporadického spolujedcování se vypracoval až na post tiskového mluvčího Škody Motorsport. V roletu jej astavila havárie cestou na allye Deutschland ačátkem července 1998. Jsem přesvědčen, že v rallye by toho ještě hodně dokáal. Naposledy jsem jeho roesmátou tvář viděl právě při Příbrami 97. 1998 - Jiří Tošovský s Lancerem EVO IV
1998 - manželé vrčkovi v cíli
1998 - vítění hovanec s Jugasem na Escortu V jubilejním 20. ročníku mne potěšilo ejména potvrení překonání psychického bloku Stanislava hovance po ošklivé havárii v Českém Krumlově (oswortha s obtisklým stromem namísto kufru mám pořád před očima) a jeho návrat na vítěnou vlnu be tráty dravosti. Konec devadesátek pak katapultoval do popředí výsledkových listin i několik mladých tváří nesoucích námá příjmení Trajbold, Vojtěch, Pech či Trojan, kterému se nich na Podbrdsku dařilo nejvíc a dekádu uavřel druhým a prvním místem. V Příbrami atím ůstalo jen u snů a přání, ale ve slovníku přínivců rallye se tou dobou napevno abydlovalo magické spojení tří písmen: W. Úžasná éra byla na dosah.
1999 - mei historiky ářili Jan a Eva Trajboldovi Na ávěr opět odkay na výsledky ally Příbram devadesátých let allye Příbram 1990 allye Příbram 1991 allye Příbram 1992 allye Příbram 1993 allye Příbram 1994 allye Příbram 1995 allye Příbram 1996 allye Příbram 1997 allye Příbram 1998 allye Příbram 1999