MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie. Vodní záchrana jako součást získání licence trenéra plavání Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie Vodní záchrana jako součást získání licence trenéra plavání Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Zdeňka Kubíková, Ph.D. Vypracoval: Pavel Tobiáš, DiS. Brno 2013

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí práce Mgr. Zdeňce Kubíkové, Ph.D. za vedení bakalářské práce a Ing. Petře Knapové za pomoc se zpracováním statistiky. Dále chci poděkovat své manželce Mgr. Alžbětě Tobiášové a svým dětem, kteří mě při psaní práce podporovali a zajišťovali mně podmínky nejen po dobu zpracování, ale i po celou dobu studia.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů, uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 15. dubna 2013 Podpis

Obsah Úvod 6 1. Východiska zkoumaného problému 8 1.1 Organizace školení první pomoci a záchrany tonoucího pro kvalifikaci trenér plavání III 8 1.2 Témata školení první pomoci pro kvalifikaci trenér plavání III. třídy 8 1.2.1 Výuková prezentace život ohrožující stavy 9 1.3 Témata školení záchrany tonoucího 13 1.3.1 Plavecká průprava 14 1.3.1.1 Skoky do vody 14 1.3.1.2 Záchranářský kraul 15 1.3.1.3 Záchranářský znak 16 1.3.2 Osobní zásah 17 1.3.2.1 Přiblížení se k tonoucímu 17 1.3.2.2 Tažení tonoucího 18 1.3.2.3 Vynášení tonoucího 21 1.3.3 Záchranné pomůcky 22 1.3.3.1 Záchranná podkova 22 1.3.3.2 Záchranný pás 22 1.3.4 Poranění páteře 23 1.3.4.1 Příznaky zranění 23 1.3.4.2 Postup při záchraně 24 1.3.4.3 Techniky stabilizace páteře 24 1.4 Kardiopulmonální resuscitace 25 1.4.1 Řetězec přežití 25 1.4.2 Kardiopulmonální resuscitace u dospělého dle guidelines 2010 27 1.4.3 Kardiopulmonální resuscitace u tonoucího dle guidelines 2010 28 2. Cíle práce, výzkumné otázky a úkoly práce 29 2.1 Cíle práce 29 2.2 Výzkumné otázky 29 2.3 Úkoly práce 29

3. Metodika práce 31 3.1 Organizace práce 31 3.2 Popis zkoumaného problému 31 3.3 Použité metody 32 3.4 Statistické metody zpracování a vyhodnocení dat 33 4. Výsledky práce a diskuze 34 4.1 Prezentace získaných dat 34 4.2 Výsledky dotazníku 74 4.3 Diskuze 75 5. Shrnutí a závěr 77 5.1 Shrnutí práce 77 5.2 Závěr 78 Resumé 79 Summary 80 Seznam literatury 81 Seznam použitých zkratek 84 Seznam tabulek 85 Seznam obrázků 86 Seznam grafů 87 Seznam příloh 89

Úvod V letech 2009 až 2013 bylo registrováno v České republice 55 úrazů tonutím nebo utonutím, což je z celkového počtu úrazů 23959 0,2% (Dětské úrazy, 2007). Bakalářská práce, je zaměřena na vzdělávání trenérů plavání III. třídy pro sportovní klub Kometa Brno. Především je orientována na výuku první pomoci a záchranu tonoucích. Vzdělávání probíhá formou kurzu, díky kterému uchazeč po vykonání závěrečné zkoušky, získá licenci trenéra plavání třetí třídy. Tato licence uchazeče opravňuje k tomu, aby vykonával funkci trenéra plavání. Kurzem pro získání licence trenéra jsem sám prošel v roce v roce 2004. Podle mého názoru kurz neměl příliš propracovanou výuku první pomoci, která byla součástí tohoto kurzu. Jednalo se pouze o první pomoc, které bylo věnováno velmi málo času a zcela zde chyběla záchrana tonoucího. Rok na to jsem přišel s návrhem tuto první pomoc rozšířit a zdokonalit. Školení první pomoci v novém podání se zaměřilo na život ohrožující stavy (resuscitaci, těžké úrazy a těžké zdravotní komplikace) a bylo obohaceno o praktický nácvik vodní záchrany a kurz stabilizace páteře. V době, kdy jsem přišel s návrhem na změnu, jsem již byl absolventem vyšší odborné školy v oboru zdravotnický záchranář. Vodní záchraně se aktivně věnuji od roku 1997. Od roku 2006 jsem členem výjezdové skupiny rychlé zdravotnické pomoci (dále jen RZP) a rychlé lékařské pomoci (dále jen RLP) jako zdravotnický pracovník. Při práci trenéra je nutné počítat i se situacemi, které mohou ohrozit zdraví svěřenců a je dobré být na tyto situace připraven. Osobně jsem přesvědčen, že každý, kdo se aktivně věnuje pohybu, má již s poraněním, ať už sám sebe nebo někoho jiného určité zkušenosti. Této skutečnosti se snažím v kurzu využít a věnovat se pouze odborným, závažným tématům a hlavně praktickému nácviku. Znalosti, nutné k poskytnutí první pomoci a záchraně tonoucího, jsou rozsáhlé a různorodé. Není možné v kurzu pro trenéry obsáhnout v plném rozsahu celou první pomoc a metodiku záchrany tonoucích. V kurzu pro trenéry plavání se snažím vytvořit základní osnovu, pro případnou záchranu tonoucího, s přesnými postupy. 6

Cílem teoretické části práce je popis organizace školení první pomoci a záchrany tonoucích pro kvalifikaci trenér plavání III sportovního oddílu Kometa Brno. Samostatná část je věnovaná resuscitačním postupům dle Guidelines 2010, protože tato část je při výuce a praktickém nácviku stěžejní. Cílem praktické části práce je zjistit a vyhodnotit znalosti uchazečů o kvalifikaci trenéra plavání III. třídy v oblasti první pomoci, záchrany ve vodě a poskytnutí neodkladné resuscitace. Pomocí dotazníkové metody zjišťuji znalosti v oblasti první pomoci a záchrany tonoucích před započetím kurzu a následně po ukončení kurzu. Zjišťuji, zda jsou uchazeči o kvalifikaci trenéra plavání III. třídy ochotni poskytnout první pomoc. 7

1. Východiska zkoumaného problému 1.1 Organizace školení první pomoci a záchrany tonoucího pro kvalifikaci trenér plavání III Při školení první pomoci pro trenéry plavání III. třídy vycházím ze dvou hlavních zásad. První zásadou by mělo být, aby výuka první pomoci byla podána jednoduše a srozumitelně vždy, však v souladu s nejaktuálnějšími poznatky z této oblasti. Úkolem školení je, aby první pomoc byl schopen poskytnout každý člověk a ne jen absolventi zdravotnických oborů (KUBÍKOVÁ, 2010). V současné době jsou pro výuku kardiopulmonální resuscitace (dále jen KPR) doporučovány Evropskou radou pro resuscitaci postupy z roku 2010, známé jako Guidelines 2010. Tyto doporučené postupy zahrnují nejnovější pokroky v resuscitační vědě. Druhou důležitou zásadou školení pro trenéry plavání by měla být především praktická znalost první pomoci a záchrany tonoucího. 1.2 Témata školení první pomoci pro kvalifikaci trenér plavání III. třídy Do školení první pomoci pro trenéry plavání jsem zahrnul pět témat. Tato témata jsem vybral na základě našich zkušeností z předešlých školení a jsou zaměřena na život zachraňující úkony. V úvahu jsem musel brát také ohled na časový harmonogram školení. Pro teoretickou část školení jsou vyhrazeny dvě hodiny teorie a pro praktický nácvik záchrany tonoucího jsou určeny dvě hodiny na bazéně. Souhrn témat první pomoci: - Poruchy vědomí 8

- Obstrukce dýchacích cest - Zástava krevního oběhu - Masivní krvácení - Šok, úpal, úžeh - Poranění hlavy a páteře V následující části práce jsem umístil výukovou prezentaci ke všem tématům první pomoci. Ke každému tématu jsem provedl komentář. 1.2.1 Výuková prezentace život ohrožující stavy Poruchy vědomí Život ohrožující stavy Poruchy vědomí Poruchy vědomí Obstrukce dýchacích cest Zástava krevního oběhu Masivní krvácení Šok, úpal, úžeh Poranění hlavy a páteře Příčiny poruch vědomí: -poranění nebo onemocnění mozku -poruchy krevního zásobení mozku -selhávání základních životních funkcí -akutní otravy -metabolické poruchy (DM, selhání ledvin) -tepelné vlivy Stupně bezvědomí: Kvantitativní poruchy vědomí -somnolence -sopor -koma Kvalitativní poruchy vědomí -poruchy orientace v čase: neklid, zmatenost, delirium, Zdroj: snímky z vlastní výukové prezentace (Tobiáš, 2013) 9

Komentář - poruchy vědomí V prvním tématu, které se týká poruch vědomí, se zaměřuji na jednotlivé příčiny. Popisuji zde stavy, při kterých dochází k poruše vědomí. Uchazečům o kvalifikaci zdůrazňuji fakt, že vědomí je jedna ze základních životních funkcí, kterou je nutno sledovat. V případě vzniklé poruchy vědomí zdůrazňuji kontrolu dalších životních funkcí (dýchání, krevní oběh). Neodkladná resuscitace Zástava krevního oběhu Nehmatný puls, bezvědomí, bezdeší nebo lapání po dechu a nereagující široké zornice. Před KPCR: zavoláme RLP (krátce kde, kdo, věk), zapamatovat si čas, uložit zraněného vodorovně na tvrdou podložku. Frekvence stlačení: novorozenec 120 a více dítě 120 dospělí min 100 stlačení Správné provedení KPCR Novorozenec: úvod 5 vdechů,(do 1 měsíce) 3:1, vdechujeme jen obsah úst. Na spojnici bradavek jen dva prsty. Batole: úvod 5 vdechů, 30:2, dva 15:2, obsah úst, dva prsty. Dítě do puberty: úvod 5 vdechů, 30:2, dva 15:2, jednou rukou. Dospělí: 30:2 Gravidní ženy: podložíme pravý bok. Hloubka stlačení cca 5cm Začátek KPCR Volej RLP potom začínej masáží srdce (pokračuj 30:2 důvodem jsou ve většině případů srdeční arytmie a následné zástavy krevního oběhu) U tonoucího vždy začínej pěti vdechy pokračuj KPCR 1min. a zavolej RLP (tonutí má za následek zástavu dechu a hypoxii až po sléze zástavu krevního oběhu) U dítěte vždy začínej pěti vdechy pokračuj KPCR 1min. a zavolej RLP (ve většině případů dechová nedostatečnost) Žádné přerušení a žádné kontroly až do příjezdu RLP Zdroj: snímky z vlastní, výukové prezentace (Tobiáš, 2013) Komentář neodkladná resuscitace Kardiopulmonální resuscitace je hlavním tématem školení první pomoci. Při výuce kladu důraz na praktický nácvik, který upřednostňuji před rozsáhlou teorií. Klíčovým bodem je objasnění problematiky zprůchodnění dýchacích cest (dále jen DC). Vhodné je provést nácvik zprůchodnění DC prakticky na resuscitační figuríně. 10

Důležité je seznámení uchazečů s používáním osobních ochranných pomůcek (rukavice, resuscitační maska). Nedílnou součástí řetězce přežití je volání odborné pomoci. Uchazeči se v rámci školení naučí, jak správně zavolat zdravotnickou záchrannou službu. Dle doporučení Evropské resuscitační rady doporučujeme, že pokud není, z jakéhokoli důvodu možné provádět dýchání z úst do úst, je nutné provádět nepřetržitou masáž hrudníku. Dle doporučení Evropské resuscitační rady je nutné zahájit časnou defibrilaci. V rámci školení si mají uchazeči možnost vyzkoušet práci s automatizovaným defibrilátorem (dále jen AED). Masivní krvácení Masivní krvácení Dělíme na: zevní, vnitřní, tepenné, žilní a vlásečnicové (není život ohrožující), z přirozených tělních otvorů. Tlakové body: spánkový, lícní, karotidy, podklíčkový, pažní, břišní, stehenní a podkolenní. První pomoc: elevace končetiny + příslušný tlakový bod, tlakový obvaz (max. 3x), zaškrcení končetiny (zapsat čas zaškrcení). Zdroj: snímky z vlastní, výukové prezentace (Tobiáš, 2013) Komentář masivní krvácení Při školení kladu důraz na praktické zhotovení kvalitního, tlakového obvazu. Při masivním krvácení vždy dbám na kontrolu základních životních funkcí a prevenci šoku. 11

Šok Šok Příčiny šoku: Ztráta tekutin (krve, plazmy, dehydratace průjmy, zvracení). Rozšíření krevního řečiště (anafilaktický šok, úzkost, léky, reakce na bolest). Snížená výkonnost srdce (AIM, arytmie). Příznaky: bledost, studený pot, třes, zrychlený puls, žízeň, pocit na zvracení, bolest a postupná ztráta vědomí. První pomoc při šoku Protišoková poloha (autotransfuzní poloha). Pět T: ticho teplo tišení bolestí transport tekutiny Zdroj: snímky z vlastní výukové prezentace (Tobiáš, 2013) Komentář šok V rámci objasnění problematiky šoku nejprve rozdělím šokové stavy dle příčiny vzniku. Cílem je zdůraznit nutnost prvotního stavění krvácení u hemoragického šoku. Objasním proti šoková opatření (pět T) (BERÁNKOVÁ, 2002). Úpal, úžeh Úpal a úžeh Úpal: celkové přehřátí organizmu v důsledku působení tepla. Úžeh: poškození vlivem přímého působení slunečních paprsků. Příznaky: bolest hlavy, zarudlá kůže, žízeň, pocit na zvracení, tachykardie, náhlá ztráta vědomí (kolaps). PP: zamezení působení tepla a protišoková opatření. Zdroj: snímky z vlastní výukové prezentace (Tobiáš, 2013) Komentář úpal, úžeh U těchto dvou stavů je nutné zdůraznit, že může nastat krátkodobá porucha vědomí tzv. kolaps, který je třeba odlišit od bezvědomí. 12

Poranění hlavy Poranění hlavy a páteře Poranění hlavy: komoce, kontuze, komprese, poranění spodiny lební. Poranění páteře: nejčastější poranění krční páteře. Zdroj: snímky z vlastní výukové prezentace (Tobiáš, 2013) Komentář poranění hlavy a páteře Toto téma jsem zařadil do školení první pomoci, protože při poranění hlavy a páteře může dojít k poranění centrálního nervového systému (dále jen CNS). S poraněním CNS úzce souvisí poruchy vědomí, popřípadě zástava dechu a srdečního rytmu. 1.3 Témata školení záchrany tonoucího Záchrana tonoucího je provedena praktickým nácvikem na bazéně. Do praktického nácviku jsem po dohodě s vedením klubu Kometa Brno zařadil čtyři témata, která se týkají záchrany tonoucího. Souhrn témat záchrany tonoucího: - Plavecká průprava - Osobní zásah - Záchranné pomůcky - Poranění páteře 13

1.3.1 Plavecká průprava Plaveckou průpravu dělím na zvládnutí techniky plaveckých způsobů prsa, kraul, znak a zvládnutí speciální plavecké průpravy pro záchranu tonoucích (Miler, 2007). Základní plavecké způsoby není třeba v rámci školení prakticky nacvičovat, protože je to součást komplexního školení trenéra plavání III. Proto se praktický nácvik zaměřuje na speciální plaveckou průpravu pro záchranu tonoucích. 1.3.1.1 Skoky do vody Skok je za určitých okolností jediným způsobem zahájení rychlé záchrany. Z hlediska bezpečnosti bychom měli dodržovat zásadu: pokud neznám hloubku a možné nástrahy pod vodou, do neznámé vody neskáču (Miler, 2007). Nejčastěji používaný je takzvaný kročný způsob skoku (obr. 1) ve starší literatuře pod názvem skok do neznámé vody. Výchozí polohou je vždy snížený postoj na pokrčených nohou tak, aby těžiště bylo co nejníže. Provedeme velký krok vpřed, dolů, pokrčenou nohou (odrážíme se vždy vpřed, nikdy neskáčeme do výšky, aby ponoření těla bylo co nejmenší). Při dosažení hladiny provedeme záběrový pohyb nohama jako při plavání na boku. Paže jsou ohnuty v loktech, v upažení poníž, a po dopadu na hladinu provádějí záběr vodou ve směru pohybu těla. Při správném a koordinovaném pohybu se tělo zanoří pouze po ramena, hlava zůstane nad hladinou. To umožní zachránci nepřetržitě sledovat chování tonoucího a v případě, že se tonoucí zanoří pod hladinu, si pamatovat místo tonutí. Proto při záchraně tonoucího používáme tento skok i v případě, kdy známe dobře hloubku vody (Miler, 2007). Komentář: Při výuce věnuji pozornost správnému provedení skoku s rozložením těžiště. Pokud není správně rozloženo těžiště, zachránce zanoří hlavu. 14

Obr. 1. Kročný způsob skoku (Tobiáš, 2013) 1.3.1.2 Záchranářský kraul Plavecký způsob používáme, pro přiblížení se k tonoucímu. Poloha pro plavání je na břiše. Plaveme kraul za hlavou nad hladinou (obr. 2.). Paže zabírají jako při klasickém kraulu, pro lepší stabilitu více ze široka. Dolní končetiny zabírají střídavým kopáním. Hlavou nad hladinou, zaručíme vizuální kontrolu tonoucího (Miler, 2007). Komentář: Při výuce dbám na to, aby zachránci pořád sledovali určený bod a tím neztratili vizuální kontakt s tonoucím. 15

Obr. 2. Záchranářský kraul (Tobiáš, 2013) 1.3.1.3 Záchranářský znak Záchranářský znak (obr. 3.) používáme při tažení tonoucího. Plavec leží v poloze na znak, záběr nohou je podobný jako při plavání způsobem prsa. Záběr se provádí současným záběrem stranou až do přinožení a fáze splývání. Paže položíme na trup, spojíme je a modelujeme držení tonoucího oběma rukama za bradu (Miler, 2007). Komentář: Při výuce dbám na správný záběr nohama, aby při tažení tonoucího nedocházelo ke kopnutí do postiženého. Obr. 3. Záchranářský znak (Tobiáš, 2013) 16

1.3.2 Osobní zásah 1.3.2.1 Přiblížení se k tonoucímu K tonoucímu se přibližujeme (obr. 4.) tak, abychom s tonoucím udržovali neustálý vizuální kontakt. Na přiblížení navazuje uchopení a narovnání tonoucího do splývavé polohy na znak. Pro výuku trenérů volíme dva nejjednodušší způsoby narovnání zepředu - americký způsob a narovnání zepředu nad vodou. Je nutné brát v úvahu, že uvedené způsoby narovnání lze v praxi využít ve většině případů pouze je-li tonoucí v bezvědomí (Miler, 2007). Obr. 4. Přiblížení se k tonoucímu (Tobiáš, 2013) Narovnání zepředu americký způsob. Záchrance plave k tonoucímu a ve vzdálenosti 2 až 3 metry od tonoucího se zastaví (obr. 5.). Pomocí paží se dostává do polohy na boku s nohama dopředu. Spodní nohu pokrčí pod tělo a horní má nataženou směrem k tonoucímu. Pomoci záběru paží na úrovni boku se přibližuje k tonoucímu. Zajišťuje si tak svou bezpečnost. V okamžiku, kdy je na dosah, uchopí tonoucího pravou paží křížem a podhmatem (obr. 6.) za zápěstí jeho pravé paže. Zachránce s pevně uchopeným tonoucím přechází do plavání na boku, tonoucí se přetáčí na znak a dostává se do ideální splývavé polohy (Miler, 2007). 17

Komentář: zde věnuji pozornost správnému uchopení tonoucího. Pokud zachránce uchopí tonoucího za opačnou paži, nepovede se mu dokončit narovnání tonoucího. Obr. 5, 6. Americký způsob narovnání (Tobiáš, 2013) Komentář: Pro účely školení záchrany tonoucího jsem zvolil americký způsob narovnání. Další způsoby narovnání nepovažuji za stěžejní pro účely trenérů plavání. 1.3.2.2 Tažení tonoucího Technika tažení, kdy záchranář plave záchranářský znak Způsob tažení, oběma rukama v poloze na znaku (obr. 7.), jsou vhodnější v klidné vodě. Tažení oběma rukama za bradu, v popisovaném případě, jsou záchranář i tonoucí na znaku. Záchranář plave záchranářský znak, uchopí tonoucího dlaněmi za tváře, konečky prstů spojí pod bradou a dbá na to aby, mu neucpával ústa ani nos. 18

Také dává pozor, aby nevyvíjel tlak na karotidy a na ušní boltce. Tahem zaklání tonoucímu hlavu a uvolní mu dýchací cesty. Výhody: - pevná fixace hlavy - záklon hlavy, uvolnění dýchacích cest Nevýhody: - hnací síla spočívá pouze v závěru nohou Komentář: V kurzu trenéra plavání III. třídy dbám při výuce na to, aby při uchopení tonoucího nezpůsobil zachránce tonoucímu tlak na karotidy a na ušní boltce. Pokud by tlačil zachránce na karotidy, může dojít k nedokrvení mozku. Tlak na ušní boltce tonoucího by mohl být nepříjemný. Obr. 7. Tažení tonoucího za bradu (Tobiáš, 2013) 19

Techniky tažení, kdy záchranář plave na boku Uvedené způsoby (obr. 8.) jsou vhodné pro záchranu ve vlnách nebo proudící vodě. Důležité momenty správného stažení: - správné uchopení tonoucího - správná technika plavání na boku (Miler, 2007) Výhody: - pevnější uchopení tonoucího, volná záběrová paže Nevýhody: - přímý kontakt s tonoucím, omezený záběr dolních končetin Komentář: Pro výuku trenérů jsem tento způsob zařadil z důvodu jednoduchosti provedení, nacvičujeme variantu tažení tonoucího na boku jednou rukou. Je to jednoduchý a vhodný způsob tažení, navazující na americký způsob narovnání. Obr. 8. Tažení tonoucího na boku jednou rukou (Tobiáš, 2013) 20

1.3.2.3 Vynášení tonoucího Způsob výtah - vysoký okraj bazénu v tomto případě musí záchranář vynaložit větší úsilí, protože okraj bazénu je výš a cílem je tonoucího dostat do sedu. Záchranář se postaví v předklonu na okraj bazénu čelem k tonoucímu a uchopí jej (obr. 9.) za zápěstí křížem (pravou rukou za pravé zápěstí a levou rukou za levé zápěstí). Vzhledem k tomu, že součástí vytažení tonoucího je i jeho otočení z polohy čelem ke stěně, do polohy zády ke stěně bazénu (obr. 10.), je dobré si toto obrácení vyzkoušet ještě před vlastním vytažením, kdy je tonoucí větší částí těla ve vodě. Pokud by záchranář provedl v průběhu vytažení opačné otočení, nepodaří se mu tonoucího posadit na okraj bazénu a následný pád přes hranu bazénu by mohlo vést ke zranění (Miler, 2007). Konečná fáze, vytažení s otočením tonoucího se provádí prudkým tahem a rozhoupáním tonoucího ve vertikální poloze. Záchranář provádí vytažení v podřepu, silou dolních končetin. Zapojení zádového svalstva může vést ke zranění (Miler, 2007). Komentář: Z výše popsaných důvodů kladu při nácviku této techniky velký důraz na bezpečnost, několikrát vysvětlím správný čas otáčení tonoucího. Obr. 9, 10. Vynášení tonoucího (Tobiáš, 2013) 21

1.3.3 Záchranné pomůcky Záchrannou podkovu a záchranný pás využíváme při výcviku pro svou dobrou dostupnost na většině bazénů. Při záchraně tonoucího vždy preferujeme použití pomůcky před osobním zásahem, z důvodu bezpečnosti zachránce. 1.3.3.1 Záchranná podkova Záchranná podkova (obr. 11.) je moderní obdobou záchranného kruhu. Je vyrobena z lehké plovoucí hmoty (pěnový polyetylén). Je vhodné ji házet spodním obloukem, pro omezenou délku hodu je vhodná na vnitřní bazén (Miler, 2007). Komentář: Během výuky zdůrazňuji, že podkova je velmi vhodná jako házecí pomůcka. Díky použitému materiálu má nízkou hmotnost, a proto je i pro tento druh záchrany bezpečná. Obr. 11. Záchranná podkova (Tobiáš, 2013) 1.3.3.2 Záchranný pás Velkou předností záchranného (obr. 12.) pásu je mnohočetnost jeho využití. V některých případech ho stačí postiženému jen podat. Lze jej použít i jako házecí 22

pomůcku, jak narovnaný, tak i sepnutý do kruhu. Při osobním zásahu jej lze využít při tažení tonoucího k nadlehčení a jeho zabezpečení. Velkou výhodou při tažení tonoucího, s pomocí záchranného pásu, je možnost sledovat stav postiženého (Miler, 2007). Komentář: Během výuky zdůrazním, že tato pomůcka může sloužit i pro sebezáchranu samotného zachránce. Pokud je tonoucí v bezvědomí není potřeba pás zapínat, postačí, když tonoucího na pás pouze položím. Obr. 12. Záchranný pás (Tobiáš, 2013) 1.3.4 Poranění páteře 1.3.4.1 Příznaky zranění Při poranění páteře se mohou projevovat následující příznaky: - bolest v místě poranění - ztráta hybnosti níže od místa poranění - ztráta citlivosti v končetinách - zhoršené dýchání až bezdeší - úraz hlavy, výtok mozkomíšního moku či krve, z uší nebo nosu - dezorientace - křeče 23

- deformace páteře zad či krku - znatelný otok nad určitou částí páteře - krevní podlitiny pod očima a ušima (MUDr. Petr Karger, = no date) Pokud se, na základě některého z těchto příznaků, budeme domnívat, že u postiženého došlo k poranění páteře, musíme ihned při volat rychlou záchrannou službu. Po dobu čekání na příjezd odborné pomoci poskytujeme nejlepší péči tím, že se snažíme minimalizovat pohyb hlavy postiženého a jeho páteře. Snažíme se udržet hlavu v jedné linii s tělem (MUDr. Petr Karger, = no date). 1.3.4.2 Postup při záchraně Při nesprávném postupu, je riziko sekundárního poškození postiženého (Eltrová, 2003). Při záchraně je důležité sledovat základní životní funkce. Při záchraně jedince, kde je podezření na poranění páteře dodržujeme tyto zásady: - k postiženému se přibližujeme velmi opatrně - vstupujeme do vody, abychom zvlněním hladiny nezpůsobili sekundární poranění - snažíme se zabránit jakémukoli pohybu páteře - snažíme se dostat postiženého na hladinu horizontálně, nejlépe do splývavé polohy a co nejrychleji jej obrátit obličejem nahoru - přemístíme jej co nejdříve na mělčinu (pokud je zraněný v hloubce) - neustále kontrolujeme jeho dýchání a stav vědomí (MUDr. Petr Karger, = no date). 1.3.4.3 Techniky stabilizace páteře Pro trenéry plavání je nejvhodnější, nejúčinnější a nejjednodušší technika stabilizace páteře, dlaha hlavy pažemi (obr. 13,14.). Tato metoda stabilizuje hlavu a 24

krk postiženého. Používáme jí u postiženého, který je v poloze na břiše obličejem pod vodou. Uchopíme paže postiženého těsně nad lokty (za paže) a zvolna je přemístíme do vzpažení těsně k hlavě postiženého. Naše dlaně jsou nyní v blízkosti spánkové kosti postiženého. Ponoříme se po prsa do vody, pokud je postižený v horizontální poloze provádíme jeho otáčení tak, že vzdálenější paže přitahujeme k sobě a bližší paži po jeho přetočení podkládáme pod hlavu postiženého. Ruka, která je nyní blíže k zachránci pouští úchop a je nahrazena hrudníkem zachránce, stále fixujeme hlavu postiženého. Ruka zachránce, která je uvolněna, podkládá bedra postiženého. S takto stabilizovaným zraněným čekáme na odbornou pomoc, popřípadě na páteřní desku (MUDr. Petr Karger, = no date). Obr. 13, 14. Stabilizace páteře (Tobiáš, 2013) Poznámka: tato technika se jeví jako nejvhodnější pro účely tohoto kurzu. 1.4 Kardiopulmonální resuscitace 1.4.1 Řetězec přežití Činnosti, které jsou nezbytné, pro přežití osob s náhlou srdeční zástavou, se nazývají řetězec přežití (obr. 15.). Jsou to tyto následující: - Časná diagnostika stavu a přivolání záchranné služby 25

- Časná kardiopulmonální resuscitace - Časná defibrilace - Časná rozšířená KPR Časná diagnostika bez diagnostiky je velmi obtížná a zdlouhavá komunikace s operačním střediskem záchranné služby. I to je důvod, proč se pro laiky co nejvíce zjednodušila, diagnostika zástavy. Některé projevy postiženého mohou být laikem považovány za projevy vědomí (Baskett Petr, 2006). Časná KPR významně zvyšuje naději postiženého na přežití. Pokud je prováděna správně, zajistí srdeční výdej v rozsahu 25-30% normy srdečního výdeje (Baskett Petr, 2006). Časná defibrilace je jediná účinná metoda léčby komorové fibrilace. U komorové fibrilace musí být provedena co nejdříve, neboť s časem klesá úspěšnost. Existují defibrilátory, které mohou být použity i laiky, jsou to tzv. automatizované externí defibrilátory (dále AED) (Truhlář, Česká resuscitační rada [accessed Únor.05.2013]). Díky AED se velmi zkrátí doba mezi srdeční příhodou a defibrilací, což významně přispěje k přežití postiženého (Baskett Petr, 2006). Časná rozšířená KPR je prováděna kvalifikovaným personálem. Zahrnuje zajištění dýchacích cest nejčastěji tracheální intubací, zajištění žilního přístupu a lékovou podporu (Truhlář, Česká resuscitační rada [accessed Únor.05.2013]). Obr. 15. Řetězec přežití (http://www.resuscitace.cz/?p=1192, 2010) 26

1.4.2 Kardiopulmonální resuscitace u dospělého dle guidelines 2010 Při výuce KPR je nezbytné zdůraznit následující kroky, vysvětlit je, ukázat a následně nacvičit prakticky na resuscitační figuríně. - Před zahájením resuscitace se přesvědčíme, zda nám nehrozí nějaké nebezpečí. - Přistoupíme k postiženému a zjistíme stav vědomí. Jemně postiženým zatřeseme a hlasitě jej oslovíme: Jste v pořádku? - Pokud nereaguje, zprůchodníme dýchací cesty a zkontrolujeme dýchání. - Pokud dýchá normálně, uložíme postiženého do zotavovací polohy na boku voláme 155, kontrolujeme, zda dýchá normálně. - Pokud nedýchá normálně nebo nedýchá vůbec voláme 155 a přineseme AED (pokud je k dispozici). - Okamžitě zahájíme resuscitaci položíme svoje ruce na střed hrudníku postiženého a provedeme 30 stlačení hrudníku: Hrudník stlačujeme do hloubky alespoň 5 cm frekvencí nejméně 100/min. Obemkneme svými rty ústa postiženého. Plynule do nich vdechujeme, dokud se nezvedne hrudník. Jakmile hrudník klesne, vdech opakujeme. Pokračujeme v KPR 30:2 - zapněte AED a nalepte elektrody. Postupujte neprodleně podle hlasových pokynů přístroje. Nalepte jednu elektrodu pod levné podpaží a druhou elektrodu pod pravou klíční kost vpravo od hrudní kosti. Pokud je na místě více zachránců, nepřerušujte KPR během nalepování elektrod. - Odstupte a proveďte defibrilaci. Postiženého by se neměl nikdo dotýkat během analýzy srdečního rytmu ani při defibrilačním výboji. Resuscitaci ukončete, pokud se postižený začne probouzet (hýbe se, otevírá oči a normálně dýchá). Pokud zůstává v bezvědomí a normálně dýchá, otočte jej do zotavovací polohy (Truhlář, Česká resuscitační rada [accessed Únor.05.2013]). 27

1.4.3 Kardiopulmonální resuscitace u tonoucího dle guidelines 2010 Při výuce KPR je nezbytné zdůraznit následující kroky, vysvětlit je, ukázat a následně nacvičit prakticky na resuscitační figuríně. - Před zahájením resuscitace si zajistíme bezpečí tím, že vyneseme tonoucího z vody. - Přistoupíme k postiženému a zjistíme stav vědomí. Jemně postiženým zatřeseme a hlasitě jej oslovíme: Jste v pořádku? - Pokud nereaguje, zprůchodníme dýchací cesty a zkontrolujeme dýchání. - Pokud dýchá normálně, uložíme postiženého do zotavovací polohy na boku voláme 155, neustále kontrolujeme, zda dýchá normálně. - Pokud nedýchá normálně nebo nedýchá vůbec Okamžitě zahájíme resuscitaci pěti úvodními vdechy. Obemkneme svými rty ústa postiženého. Plynule do nich vdechujeme, dokud se nezvedne hrudník. Položíme svoje ruce na střed hrudníku postiženého a provedeme 30 stlačení hrudníku: Hrudník stlačujeme do hloubky alespoň 5 cm frekvencí nejméně 100/min. Pokračujeme v KPR 30:2, po jedné minutě KPR voláme záchrannou službu na čísle 155. Znovu pokračujeme v resuscitaci 30:2, resuscitaci ukončíme na výzvu posádky záchranné služby. (Truhlář, Česká resuscitační rada [accessed Únor.05.2013]). 28

2. Cíle práce, výzkumné otázky a úkoly práce 2.1 Cíle práce 1. Popsat kurz trenéra plavání III. třídy z pohledu výuky první pomoci a záchrany tonoucího. 2. Zjistit znalosti o první pomoci a záchraně tonoucích u uchazečů o kvalifikaci trenéra plavání III. třídy před zahájením kurzu a po jeho ukončení. Zjistit, jak ovlivnil kurz trenéra plavání ochotu studentů poskytnout první pomoc. Jak kurz ovlivnil jejich připravenost pro poskytnutí první pomoci. 2.2 Výzkumné otázky 1. výzkumná otázka: Zná většina uchazečů základní postupy neodkladné resuscitace před vstupem do kurzu trenéra plavání III. třídy? 2. výzkumná otázka: Budou uchazeči, po ukončení kurzu trenér plavání III. třídy, jehož součástí je školení první pomoci a záchrana tonoucích, ochotněji poskytovat první pomoc? 2.3 Úkoly práce 1. Prostudovat potřebnou literaturu s danou tematikou 2. Sestavit testovou baterii v podobě dotazníku, který bude zčásti informativní a zčásti vědomostní 29

3. Při školení trenérů, plavání třetí třídy, oslovit uchazeče a požádat je o spolupráci s vyplněním dotazníku 4. Realizovat sběr dat 5. Vhodně zvolit statistické metody a vyhodnotit data získaná z dotazníku 6. Diskutovat nad získanými daty a informacemi 7. Stanovit závěry 30

3. Metodika práce 3.1 Organizace práce Výzkum proběhl se souhlasem vedoucího kurzu na školení trenérů třetí třídy v říjnu 2012 a lednu 2013 na plaveckém bazéně Lázně Ponava. Školení jsem si vybral pro již dlouhodobou spolupráci, ve které zastávám funkci školitele první pomoci a záchrany tonoucích. Uchazeči byli před zahájením výuky informováni o prováděném výzkumu a všichni k anonymnímu zpracování dat dali souhlas. Písemný souhlas dali k pořízení fotografií. Školení probíhalo ve dvou dnech s aktivním zapojením uchazečů a praktickým nácvikem. Před započetím školení uchazeči absolvovali dotazník s vědomostními otázkami ke zjištění teoretických vědomostí. Měli za úkol si zapamatovat číslo respondenta pro doplnění tohoto čísla do dotazníku, který budou absolvovat po ukončení školení. Poté následovala výuka praktické části na bazéně (záchrana tonoucích). Šlo o praktické ukázky a samotný nácvik. Další část výuky se přesunula do učebny, kde probíhala teoretická část výuky s praktickými ukázkami a nácvikem KPR. Po ukončení školení uchazeči vyplnily znovu stejný dotazník, jako na začátku kurzu, doplnili jej o číslo respondenta, které měli napsané na prvním dotazníku. 3.2 Popis zkoumaného problému Výzkumný vzorek byl tvořen 38 uchazeči o licenci trenér plavání III. třídy. Tento kurz pořádá každoročně plavecký klub Komata Brno pro vzdělávání trenérů. 31

Vzdělávání se netýká pouze trenérů plaveckého klubu Komety Brno, ale i jiných plaveckých klubů ČR. Tuto cílovou skupinu jsem vybral záměrně a to z několika důvodů. Probíhá zde školení první pomoci i školení záchrany tonoucích. Svěřenci budoucích trenérů se budou pohybovat ve vodním prostředí, kde hrozí specifické ohrožení zdraví. Počet přihlášených do kurzu byl čtyřicet uchazečů. Pro omezené množství míst v jednom kurzu se tato skupina uchazečů musela rozdělit. Nakonec školení proběhlo ve dvou termínech s počtem dvaceti uchazečů. 3.3 Použité metody Dotazník je nejfrekventovanější metodou zjišťování údajů. Tato frekventovanost je často dána (zdánlivě) lehkou konstrukcí dotazníku. Dotazník je určen především pro hromadné získávání údajů. Myslí se tím získávání údajů o velkém počtu odpovídajících. Proto se dotazník považuje za ekonomický výzkumný nástroj. Můžeme jím získat velké množství informací při malé investici času. Každý dobře zkonstruovaný dotazník má jasně stanovený cíl. Cíl musí být dostatečně konkrétní. Dotazník se obvykle skládá ze tří částí. Vstupní část se skládá z hlavičky (jméno autora dotazníku). Vstupní část dále vysvětluje cíle dotazníku a pokyny jak dotazník správně vyplňovat. Druhá část obsahuje vlastní otázky. Obyčejně na prvních místech bývají otázky lehčí a přitažlivější. Je to proto, abychom respondenta neodradili. Uprostřed bývají otázky těžší a méně zajímavé. Ke konci bývají otázky, které mají důvěrnější charakter. Na konec dotazníku bývají zařazeny i faktografické tipy otázek, které nejsou pro respondenta tak namáhavé (respondent může být na konci dotazníku již unavený). 32

Na konci dotazníku bývá poděkování respondentovi za spolupráci (Gavora, 2010). První část dotazníku (příloha č. 1) je zaměřena na charakteristiku dotazované osoby. Z této části dotazníku vyplynulo, že počet žen přesahoval nad počtem mužů. Věk všech zúčastněných se pohyboval v rozmezí 17 až 50 let. Největší procento uchazečů bylo bez profesního zaměření (studenti). Součástí první části dotazníku je také průzkum, zda uchazeči již mají nějakou zkušenost s poskytováním první pomoci a zda již v minulosti byli v první pomoci proškoleni. Z první části dotazníku vyplynul vztah účastníků ke kurzu, zda si uvědomují důležitost kurzu, zda pro ně může být přínosem a zda je potřeba znalosti opakovat. Druhá část dotazníku je vědomostní test s cílem zjištění stavu dosavadní znalosti problematiky první pomoci a záchraně ve vodním prostředí. Třetí část dotazníku má za úkol ověřit, že po kurzu kardiopulmonální resuscitace (KPR), záchrany tonoucího a stabilizace páteře, získají uchazeči zručnost v poskytování neodkladné pomoci. Že uchazeči po kurzu budou ochotnější a odhodlanější při poskytování neodkladné pomoci. 3.4 Statistické metody zpracování a vyhodnocení dat Při zpracování dat jsme použili program Microsoft Excel. Do tohoto programu jsme přenesli odpovědi z dotazníků formou přiřazených čísel k jednotlivým odpovědím. Pomocí funkcí v programu jsme vypočítali aritmetický průměr a směrodatnou odchylku. V programu jsme vytvořily pro lepší přehled získaných dat sloupcové a koláčové grafy. Statistickou část jsme konzultovali s odborníkem. 33

4. Výsledky práce a diskuze 4.1 Prezentace získaných dat Průzkumu se zúčastnilo celkem 38 respondentů (graf č. 1.). Z celkového počtu to představuje 66 % žen a 34 % mužů. Graf č. 1 pohlaví respondentů Co se týká vzdělání, největší % zaujímají středoškolsky vzdělaní lidé, a to 47 %. Poté následují dotazovaní s ukončených VŠ vzděláním, 26 % (graf č.2.). Graf č. 2 vzdělání respondentů 74 % všech respondentů spadá do věkové skupiny 17-25 let (graf č. 3.). 34

Graf č. 3 věk respondentů A. Osobní vztah ke kurzu 1) Byli jste již v minulosti proškoleni v první pomoci? Z níže zobrazeného grafu (graf č. 4.) vyplývá, že 66 % dotazovaných již bylo v minulosti proškoleno. Neproškoleno bylo 13 % a 21% si to již nepamatuje. Graf č. 4 předchozí proškolení v první pomoci 35

Z níže uvedeného grafu (graf č. 5.) vyplývá, že z celkového počtu respondentů bylo v minulosti proškoleno 64 % žen a 69 % mužů. Graf č. 5 proškolení respondenti dle pohlaví 100 % proškolenosti je vidět u SOU vzdělaných osob a u těch, kteří mají ukončené vzdělání na VOŠ a to v rozmezí věku 26-35 let a nad 46 let. Nejmenší počet proškolených je u lidí se základním vzděláním ve věku 36-45 let (graf č. 6, 7.). Graf č. 6 proškolení respondenti dle vzdělání 36

Graf č. 7 proškolení respondenti dle věku Z celkového počtu nebylo v minulosti proškoleno 12 % žen a 15 % mužů (graf č. 8.). Graf č. 8 respondenti bez proškolení 37

Na níže zobrazených grafech (graf č. 9, 10.) můžeme vidět, že nejvíce neproškolených respondentů se vyskytuje v rozmezí věku 36-45 let, 33 %, s ukončeným SŠ vzděláním, 22 %. Graf č. 9 respondenti bez proškolení dle věku Graf č. 10 respondenti bez proškolení dle vzdělání 38

2) Poskytli jste někdy první pomoc? Většina dotazovaných, 76 %, ještě první pomoc neposkytla, 21 % již ano (graf č.11). Graf č. 11 poskytnutí první pomoci v minulosti Následující graf nám ukazuje, že 38 % mužů ji první pomoc poskytlo a u žen 12 %. Graf č. 12 poskytnutí první pomoci v minulosti dle pohlaví 39

Všichni zúčastnění respondenti, kteří mají ukončené vzdělání na SOU, již alespoň jednou poskytli první pomoc. Největší procento, 60 %, jich bylo v rozmezí věku 26-35 let, 60 % a nad 46 let, 50 % (graf č. 13, 14.). Graf č. 13 poskytnutí první pomoci v minulosti dle vzdělání Graf č. 14 poskytnutí první pomoci v minulosti dle věku S aktivní účastí na první pomoci se dosud nesetkali respondenti se základním vzděláním v rozmezí věku 17-25 let, 86 % (graf č. 15.). 40

Graf č. 15 respondenti, kteří neposkytli první pomoc 3) Proč je kurz první pomoci součástí licence trenéra? a) Aby mě bylo z čeho zkoušet na konce kurzu b) Abych dokázal efektivně a správně zasáhnout v případě hrozby poškození zdraví c) Zdá se mi kurz zbytečný, každý přece umí poskytnout první pomoc, je to moje povinnost Z níže uvedeného grafu (graf č. 16.) vyplývá, že všichni dotazovaní odpověděli na tuto otázku správně. Graf č. 16 otázka A3 41

4) Proč se v první pomoci setkáváme s doporučenými postupy? a) Pokud uděláme vše, co je v postupech, ale v jiném pořadí, nevadí to, život zachráníme stejně účinně b) Slouží mi jako vodítko pro odborně správné poskytnutí pomoci c) Jsou zcela zbytečné a slouží jen pro ty, co nemají vlastní úvahu Následující graf (graf č. 17.) nám ukazuje, že i na tuto otázku odpověděli správně všichni dotazovaní. Graf č. 17 otázka A4 5) Uveďte, jak často (v měsících nebo letech) by mělo opakování výuky první pomoci smysl pro vaši práci trenéra? Graf č. 18 otázka A5 42

Největší procento dotazovaných si myslí, že by se opakování výuky první pomoci mělo konat každé 1-2 roky (graf č. 18.). B. Zjištění stavu dosavadních zkušeností respondentů 1) V které z těchto situací je nutné zahájit resuscitaci? a) Postižený je v bezvědomí, po uvolnění dýchacích cest dýchá normálně b) Postižený je v bezvědomí c) Postižený je v bezvědomí, po uvolnění dýchacích cest nedýchá normálně 95 % dotazovaných odpovědělo správně (graf č. 19.). Graf č. 19 otázka B1 43

2) Nepřímá srdeční masáž nahrazuje činnost? a) Srdce b) Plíce c) Mozku Před zaškolením odpovědělo správně 92 % respondentů a po následném zaškolení již odpovědělo správně 95 dotazovaných (graf č. 20.). Graf č. 20 otázka B2 44

3) Automatizovaný defibrilátor (AED) použiji? a) Tam, kde je k dispozici při resuscitaci z příčin selhání srdce b) Tam, kde je k dispozici vždy c) Nepoužiji, je to velmi složité zařízení, na které si netroufnu Z následujícího grafu (graf č. 21.) lze vyčíst, že před zaškolením nejvíce respondentů, 63 %, zaškrtlo nesprávnou odpověď a), správně to vědělo pouze 16 % osob. Po následném zaškolení již správně odpovědělo 63 %, navýšení o 300 %. Graf č. 21 otázka B3 Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli a) (graf č. 22, 23, 24.) Graf č. 22 přehled odpovědí a) v otázce B3 dle pohlaví Graf č. 23 přehled odpovědí a) v otázce B3 dle věku 45

Graf č. 24 přehled odpovědí a) v otázce B3 dle vzdělání Před zaškolením si odpověď a) zvolilo celkem 68 % žen a 54 % mužů, s největším zastoupením v rozmezí věku 17-25 let, 71 %, s ukončením vzděláním na SOU, 100 %. Po následném zaškolení si tuto možnost vybralo již jenom 15 % mužů, o 71 % méně a 36 % žen, o 47 % méně, nejvíce v rozmezí věku 17-25 let, 36 %, a 36-45 let, 33 %, s ukončeným vzděláním na VOŠ, 50 %. Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli b) (graf č. 25, 26, 27.) Graf č. 25 přehled odpovědí b) v otázce B3 dle pohlaví

Graf č. 26 přehled odpovědí b) v otázce B3 dle věku Graf č. 27 přehled odpovědí b) v otázce B3 dle vzdělání Ačkoliv je tato odpověď správná, zvolilo ji před zaškolením pouze 16 % dotazovaných, z toho 15 % mužů a 16 % žen. Nejvíce jich bylo zastoupeno ve věku nad 46 let a s ukončeným vzděláním na VOŠ. Nikdo z respondentů s ukončeným základním vzděláním a SOU nezvolil tuto správnou odpověď. Po zaškolení už odpovědělo správně 69 % mužů, což představuje navýšení o 350 % a 60 % žen, navýšení o 275%. Nejlepší výsledky dosahovali respondenti ve věku 26-35 let a nad 46 let, 100 %, s ukončeným základním vzděláním, 86 %, a SOU, 100 %. 47

Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli c) (graf č. 28, 29, 30.) Graf č. 28 přehled odpovědí c) v otázce B3 dle pohlaví Graf č. 29 přehled odpovědí c) v otázce B3 dle vzdělání 48

Graf č. 30 přehled odpovědí c) v otázce B3 dle vzdělání Odpověď c) si před zaškolením zvolilo celkem 21 % respondentů, 31 % mužů a 16 % žen. Nejvíce jich bylo zastoupeno ve věku nad 46 let, 50 %, a s ukončeným vzděláním na SOU, 100 %. Po zaškolení si už tuto variantu vybralo pouze 8 % osob, o 62 % méně než před zaškolením, 15 % mužů, což ve srovnání představuje snížení o 50% a 4 % žen, snížení o 75 %. Nejvíce v rozmezí věku 17-25 let s ukončeným vzděláním na SŠ, 17 %. 49

4) Oživování (KPR) u dětí a tonoucích a) Zahájíme 5 stlačeními a pak 1 vdechem, při jednom i dvou zachráncích b) Zahájíme 5 vdechy a pak postupujeme stejně jako u dospělých (dechové objemy a síla kompresí se s klesajícím věkem snižují) c) Provádíme stejně jako u dospělých, bez ohledu k tělesné vyspělosti Graf č. 31 otázka B4 Z grafu (graf č. 31) lze vyčíst, že před zaškolením nejvíce respondentů, 66 %, zaškrtlo správnou odpověď b) Po následném zaškolení správně odpovědělo dokonce 95 %. Zde je vidět navýšení o 44 %. Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli a) (graf č. 32, 33, 34.) Graf č. 32 přehled odpovědí a) v otázce B4 dle pohlaví 50

Graf č. 33 přehled odpovědí a) v otázce B4 dle věku Graf č. 34 přehled odpovědí a) v otázce B4 dle vzdělání Před zaškolením tuto nesprávnou odpověď zaškrtlo 40 % mužů a 15 % žen, nejvíce z nich spadá do věkové skupiny 36-45 let, 67 %. Většinou mají ukončené základní vzdělání, 57 % a VŠ vzdělání, 40 %. Po zaškolení odpověď a) zvolilo již jen 5 % dotazovaných, snížení o 83 %, většinou s ukončeným základním vzděláním, 14 %, ve věku 17-25 let, 7 %. 51

Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli b) (graf č. 35, 36, 37.) Graf č. 35 přehled odpovědí b) v otázce B4 dle pohlaví Graf č. 36 přehled odpovědí b) v otázce B4 dle věku Graf č. 37 přehled odpovědí b) v otázce B4 dle vzdělání 52

Tuto správnou odpověď označilo ještě před zaškolením 77 % mužů a 60 % žen, převážně s ukončeným vzděláním SOU, a VOŠ, 100 %. Po zaškolení odpovědělo správně 95 % respondentů, navýšení o 44 %. Nesprávnou odpověď vybrali osoby v rozmezí věku 17-25 let, navýšení o 36 %, s ukončeným základním a SŠ vzděláním. 5) Při záchraně tonoucích preferujeme a) Osobní zásah bez jakékoli pomůcky b) Osobní zásah s pomůckou c) Zásah s pomůckou ze břehu Graf č. 38 otázka B5 Z grafu (graf č. 38) lze vyčíst, že před zaškolením nejvíce respondentů, 66 %, zaškrtlo nesprávnou odpověď b) Po následném zaškolení správně odpovědělo 58 %, což představuje navýšení správných odpovědí o 144 %. 53

Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli b) (graf č. 39, 40, 41.) Graf č. 39 přehled odpovědí b) v otázce B5 dle pohlaví Graf č. 40 přehled odpovědí b) v otázce B5 dle věku Graf č. 41 přehled odpovědí b) v otázce B5 dle vzdělání 54

Před zaškolením takto nesprávně odpovědělo 69 % mužů a 64 % žen s téměř vyrovnaným zastoupením ve všech věkových skupinách, 100 % se SOU. Po zaškolení ještě zvolilo tuto možnost 23 % mužů, pokles 67%, a 48 % žen, pokles 25 %, se zastoupením ve všech věkových skupinách, kromě rozmezí věku 26-35 let, kteří tuto variantu nevolili. Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli c) (graf č. 42, 43, 44.) Graf č. 42 přehled odpovědí c) v otázce B5 dle pohlaví Graf č. 43 přehled odpovědí c) v otázce B5 dle věku 55

Graf č. 44 přehled odpovědí c) v otázce B5 dle vzdělání Před zaškolením odpovědělo správně 15 % mužů a 28 % žen, nejvíce z nich spadá do věkové skupiny nad 46 let a mají ukončené vzdělání na VOŠ, 50 %. I po zaškolení odpovědělo správně pouze 58 % dotazovaných, navýšení o 144 %. 69 % mužů a 52 % žen, nejvíce z nich, 80 %, jsou v rozmezí věku 26-35 let s ukončeným vzděláním na VOŠ, 100 % a VŠ, 90 %. 56

6) Voda v dolních cestách dýchacích je známkou a) Suchého tonutí b) Mokrého tonutí c) Napití se vody Graf č. 45 otázka B6 Správně odpovědělo i před zaškolením 95 % dotazovaných a po zaškolení procento stouplo na 97 % (graf č. 45). 57

7) Která část páteře je nejčastěji ohrožena poraněním a) Krční b) Hrudní c) Bederní Graf č. 46 otázka B7 Tuto otázku zodpověděla správně rovněž většina respondentů. Před zaškolením 92 %, po zaškolení 100 % (graf č. 46). 58

8) Pokud máme u tonoucího podezření na poranění páteře a leží obličejem pod hladinou, je prioritou a) Tonoucího co nejšetrněji otočit na záda b) Stabilizovat páteř již na hladině c) Vytáhnout tonoucího co nejrychleji z vody Graf č. 47 otázka B8 Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli a) (graf č. 48, 49, 50.) Graf č. 48 přehled odpovědí a) v otázce B8 dle pohlaví 59

Graf č. 49 přehled odpovědí a) v otázce B8 dle věku Graf č. 50 přehled odpovědí a) v otázce B8 dle vzdělání Před zaškolením odpovědělo správně 92 % mužů a 60 % žen s vyrovnaným věkovým zastoupením. Nechybovali respondenti s ukončeným vzděláním na VOŠ, 100 %. Po zaškolení odpovědělo správně již jenom 85 % mužů, pokles o 8 % a 48 % žen, pokles o 20 %. 60

Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli b) (graf č. 51, 52, 53.) Graf č. 51 přehled odpovědí b) v otázce B8 dle pohlaví Graf č. 52 přehled odpovědí b) v otázce B8 dle věku Graf č. 53 přehled odpovědí b) v otázce B8 dle vzdělání 61

Po zaškolení volilo 38 % respondentů tuto nesprávnou odpověď, což je ještě o 14 % více než před zaškolením. Procento stouplo jako u mužů o 100 %, tak u žen o 50 %. Tabulka 1. Výsledky odpovědí 1B 8B průměr a odchylka odpovědí A Před zaškolením si z osmi otázek v průměru 17,25 dotazovaných volilo odpověď a), po zaškolení to bylo 14 respondentů. Červená čísla označují správné odpovědi. Největší odchylka v odpovědích je vidět u třetí a čtvrté otázky. Ostatní otázky mají odpovědi celkem vyrovnané. Tabulka 2. Výsledky odpovědí 1B 8B průměr a odchylka odpovědí B 62

Před zaškolením si z osmi otázek v průměru 13,5 dotazovaných volilo odpověď b), po zaškolení to bylo 16,25 respondentů. Největší odchylku 9 najdeme u otázky č. 3. Tabulka 3. Výsledky odpovědí 1B 8B průměr a odchylka odpovědí C Před zaškolením si z osmi otázek v průměru 7,25 dotazovaných volilo odpověď c), po zaškolení to bylo 7,63 respondentů. Největší odchylku 6,5 najdeme u otázky č. 5. Tabulka 4. Výsledky odpovědí 1B 8B průměr a odchylka správných odpovědí Před zaškolením odpovědělo správně v průměru 26,13 respondentů. Odchylka v počtech respondentů, kteří správně odpověděli je 11,47. 63

Po zaškolení odpovědělo správně v průměru 31,5 respondentů. Odchylka je zde nižší a to 6,63. C. Ověření předpokladu 1) Jste ochotni poskytnout neodkladnou resuscitaci? a) ano b) ne c) nevím, záleží na okolnostech Graf č. 54 otázka C1 Před zaškolením odpovědělo 84 % respondentů, že je ochotno poskytnout neodkladnou resuscitaci, 16 % neví, záleželo by na situaci. Po zaškolení se procento ochotných poskytnout neodkladnou resuscitaci zvedlo na 89 %, navýšení o 6 %. 64

Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli a) (graf č. 55, 56, 57.) Graf č. 55 přehled odpovědí a) v otázce C1 dle pohlaví Graf č. 56 Graf č. 55 přehled odpovědí a) v otázce C1 dle věku Graf č. 57 Graf č. 55 přehled odpovědí a) v otázce C1 dle vzdělání 65

Po zaškolení si začalo důvěřovat více žen, protože jejich procento ochotných pomoci stouplo o 10 % z 80 % na 88 %. U mužů se procento nezměnilo. Důvěra vzrostla u žen ve věkovém rozmezí 17-35 let s VŠ a SŠ vzděláním. Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli c) (graf č. 58, 59, 60.) Graf č. 58 přehled odpovědí c) v otázce C1 dle pohlaví Graf č. 59 přehled odpovědí c) v otázce C1 dle věku 66

Graf č. 60 přehled odpovědí c) v otázce C1 dle vzdělání Nevěří si více ženy, 20 %, než muži, 8 %, ve věku mezi 17 35 let se vzděláním na VOŠ. Po zaškolení si stále nevěří stejné procento mužů, 8 %, a již o 40 % nižší procento žen, 12 %, ve věku 17-25 let převážně se vzděláním na VOŠ. 67

2) Máte nějaké obavy, které Vám v případě nutnosti brání zachránit tonoucího? a) Ublížím si nebo mi ublíží tonoucí b) Je tu přece spousta lepších plavců než já, dokonce i šéf c) Ublížím tonoucímu d) Dostatečně nepoznám tonoucího e) Něco, jiného. f) Nemám žádné obavy Graf č. 61 otázka C2 Z výše uvedeného (grafu graf č. 61.) vyplývá, že 40 % dotazovaných nemá žádné obavy ohledně záchrany tonoucího. Před zaškolením odpovědělo 23 %, po zaškolení 24 %, že si při záchraně sami ublíží anebo, že jim ublíží tonoucí. 30 % respondentů odpovědělo před školením, že je tu přece spousta lepších plavců, než jsou ono samotní. Toto procento po zaškolení kleslo o 23 % na 22 %. 68

3) Tonoucí na hladině nemůže hýbat končetinami, mám podezření na poranění páteře? a) Zavolám záchrannou službu a počkám na zásah odborníků b) Záchranu zvládnu bez pomoci, jsem přece proškolen c) Hodily by se pomůcky a zkušenosti plavčíka Graf č. 62 otázka C3 Na tuto otázku (graf č. 62.) před zaškolením odpovědělo 53 % dotazovaných, že by se jim hodily pomůcky a zkušenosti plavčíka. Zaškolení jim dodalo sebedůvěry a 45 % z nich již zvolilo odpověď, že záchranu zvládnou bez pomoci, když byli proškoleni, což je o 240 % více. 69

Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli a) (graf č. 63, 64, 65.) Graf č. 63 přehled odpovědí a) v otázce C3 dle pohlaví Graf č. 64 přehled odpovědí a) v otázce C3 dle věku Graf č. 65 přehled odpovědí a) v otázce C3 dle vzdělání 70

Tuto variantu zvolilo před proškolením 36 % žen a 31 % mužů, převážně ve věkové skupině nad 46 let, 100 %, s ukončeným vzděláním na SOU, 100 %. Po zaškolení kleslo procento žen o 78 % z 36 na 8 a u mužů o 50 %z 31 na 15. Ženy zaškolením získaly více sebedůvěry. Převážně spadají do věkové skupiny 36 a více let s ukončeným základním, středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli b) (graf č. 66, 67, 68.) Graf č. 66 přehled odpovědí b) v otázce C3 dle pohlaví Graf č. 67 přehled odpovědí b) v otázce C3 dle věku 71

Graf č. 68 přehled odpovědí b) v otázce C3 dle vzdělání Na záchranu bez zavolání pomoci si ještě před proškolením troufá 8 % mužů a 16 % žen v rozmezí věku 26-35 let se vzděláním na VOŠ. Po zaškolení stouplo procento u mužů z 8 % na 23 % a u žen z 16 na 56 %. Osoby spadají převážně do věkové skupiny 36 a více let. Podrobnější pohled na respondenty, kteří odpověděli c) Graf č. 69 přehled odpovědí c) v otázce C3 dle pohlaví 72