Natalia Vasina, Jana Jandorová, Vladimír Gončarov
Vladimír Gončarov Tomáš Reindl Irena Žantovská ZAHRADA SOCH Sezóna 2010 / 2011 Provozovatel: Statutární město Ústí nad Labem Ředitel divadla: Tomáš Šimerda Šéf baletu: Vladimír Nečas Premiéra: 22. 10. 2010 v 19.00 hod. v Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem www.operabalet.cz
ZAHRADA SOCH Hudba: Tomáš Reindl Choreografie: Vladimír Gončarov Libreto a režie: Irena Žantovská Scéna a kostýmy: Dana Hávová Výtvarné návrhy: Miroslav Huptych Animace: Milan Hořínek Recitace: Nela Boudová Zpěv: Inna Davidenko, Ewa Farná, Hana Koubková, Iveta Kováčová, Jana Procházková OSOBY A OBSAZENÍ 1. část HVĚZDA I Zpěv Hana Koubková OBRAZ MEDÚZY Medúza Jana Jandorová Muž Vladimír Gončarov ESKALÁTOR Zpěv Inna Davidenko Medúza Jana Jandorová Muž Vladimír Gončarov Mladík Róbert Király Manželé Iva Šebková, Pavel Enekeš Kolemjdoucí Simona Christianová, Michaela Procházková, Vladimíra Podhorná, Mária Pánková, Zuzana Novoborská, Eliška Černohlávková, Milan Bednář, Jiří Starý, Roberts Skujenieks NOSTALGICKÝ SEN Zpěv Inna Davidenko Mladik Róbert Király Muž Vladimír Gončarov DOMOV Manželka Iva Šebková, Jiří Starý Manžel Pavel Enekeš, Simona Christianová SLOVNÍ SEBEVRAH Pavel Enekeš OHŇONOŠI Zpěv Ewa Farna Medúza Jana Jandorová Muži Pavel Enekeš, Vladimír Gončarov, Róbert Király, Milan Bednář, Petr Popovský, Roberts Skujenieks
2. část: ZAHRADA SOCH Sochy Vladimír Gončarov, Jana Jandorová, Róbert Király, Iva Šebková, Jiří Starý, Simona Christianová, Pavel Enekeš, Michaela Procházková, Petr Popovský, Roberts Skujenieks TROJSTĚŽNÍK recitace VDANÁ ŽENA Zpěv Iveta Kováčová Vdaná žena Iva Šebková Nevěsta Simona Christianová Mladé ženy Jana Jandorová, Michaela Procházková, Vladimíra Podhorná, Mária Pánková, Zuzana Novoborská, Eliška Černohlávková Muži Róbert Király, Milan Bednář, Petr Popovský, Jiří Starý, Roberts Skujenieks INTERMEZZO (DANCE MACABRE) Nevěsta Simona Christianová Muž Vladimír Gončarov CESTA Z Zpěv Jana Procházková, Inna Davidenko Medúza Jana Jandorová Manžel Pavel Enekeš Dívky Michaela Procházková, Vladimíra Podhorná Skupina Mária Pánková, Róbert Király, Jiří Starý, Milan Bednář Eliška Černohlávková, Roberts Skujenieks, Zuzana Novoborská ČAS recitace STROMOŘADÍ MANEKÝNŮ Dav Iva Šebková, Jana Jandorová, Michaela Procházková, Mária Pánková, Zuzana Novoborská, Róbert Király, Milan Bednář, Vladimír Gončarov HVĚZDA II Zpěv Hana Koubková Inspice: Pavla Zaoralová Přestávka po první části. Délka představení cca 95 min.
Fotografie ze zkoušky Natalia Vasina, Jana Jandorová, Vladimír Gončarov Simona Christianová, Jiří Starý Jana Jandorová Pavel Enekeš
Róbert Király, Natalia Vasina, Vladimír Gončarov Michaela Procházková, Pavel Enekeš Vladimír Gončarov, Simona Christianová v popředí Natalia Vasina Jana Jandorová, Róbert Király, Vladimír Gončarov
ZAHRADA SOCH MEZI SNEM A SKUTEČNOSTÍ Inscenace Zahrada soch je experimentální scénické taneční představení složené z poezie Ireny Žantovské (laureátky Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2006), která měla i režii, baletních kreací choreografa Vladimíra Gončarova (držitel Ceny Thálie 2008), původní hudební kompozice z pera Tomáše Reindla, scény a kostýmů Dany Hávové a výtvarných animací z koláží Miroslava Huptycha. Zahrada soch je sérií baletních miniatur inspirovaných expresivními verši I. Žantovské, v působivém přednesu Nely Boudové. Básně jsou obrazem nesnadného soužití mezi mužem a ženou, mezi jedincem a společností, zrcadlem dvou kontrastů, v nichž hledáme smysl svého života a pevný bod, o nějž se lze opřít a nezakolísat. Jak praví jedna románová postava všichni se musíme rozhodovat mezi tím, co je správné, a tím, co je snadné. Takové rozhodování je i klíčem a pointou představení Zahrada soch. Choreografie Vladimíra Gončarova i hudební kompozice Tomáše Reindla oscilují mezi klasickým uchopením hudebního divadla, včetně romantických smyčců a baletu na špičkách, a moderním výrazivem, které zachází stejně dovedně s inspirací u moderních skladatelů vážné hudby (Glasse či Reicha), jako s rockovou či etnickou hudbou, atonálními zvuky ulice atd. Tomu vždy odpovídá taneční složka, často až na samé hranici akrobacie či soudobých výrazových prvků street dance. Kapitolou samou pro sebe je pohyblivá scénografie tvořená animovanými výtvarnými kolážemi Miroslava Huptycha. Huptychovy koláže jsou lyrickým protipólem často nelítostného světa skrytého ve verších i hudbě Zahrady soch, a ukazují nám jisté estetické útočiště, nabízejí zklidnění a katarzi. Zvláštními hosty Zahrady soch byly zpěvačky Inna Davidenko, Ewa Farná, Hana Koubková, Iveta Kováčová a Jana Procházková, které do představení nazpívaly původní písně. Incenace je uváděna s nahrávkou. VÝBĚR BÁSNÍ ZAHRADY SOCH IRENY ŽANTOVSKÉ Je-li báseň řeka pak budu vstupovat mlčky a naboso Mé vlasy se stanou pěnou na kamení a ruce budou lámat dno aby slova mohla hlouběji Kolikrát si ještě ústa pořežu pustit se mělčin nač pořád chodit dozadu můj malinkatý ráčku jednou stejně uvidíš tu skrytou Medůzu ve mně Drápama urvat co se dá milovat K smíchu tvé drápy čertí zuby co ještě neprorostly dásní K smíchu tvá láska před branami pekla Nebi nedorostlí škrtíme v sobě svého parazita Ohmatáváme cestu vzdoru s bláznivou rozkoší jak břicho hada Stejně hladce zapomínáme Zabil jsi slovo slovem oči máš ještě plné šílenství slovního sebevraha kde jsou tví soukromí beránci soukromého nebe? neslyším dupat jejich stáda Myslíš že ohluchnout znamená také zemřít? Vypálená stodola to je ta kotva kterou znova denně budeme do sebe zapouštět stále hlouběji upoutáni Ta síla hospodáře
Obnažení a proto bosí ohledáváme životopis kamene zkamenělý úředník v nás plave (v proudu ho necháme uplavat) Ukazuješ mi prsa Venuše hladíš kámen tak hebounce že se socha potí Amorovi pukla únavou hlava vystřeloval šípy příliš rychle nestačily se vracet samy udivené Nazlátlí lovem proudíme vodou mé oči se oddělují od mé hlavy a ty je obětuješ tak snadno že nestačím vykřiknout Vracíš mi oči sochy tlačí mě v koutcích proto je zatím odkládám Venuše se v měsíci koupe a její prsa se smějí tak tichoučce až se mi kůže proměňuje v šupiny Obtočím ti ústa už žádná přání udusím tě když bude třeba Jenže ty se mi ztrácíš v jeskyni jdeš za štěkotem trojhlavého Kerbera ale já se neohlédnu už mi neunikneš Přichází malá černovlasá holčička loupá psa jako pomeranč lidé se smějí a říkají: poděl nás Ohňostroj burácí a je to jak radost stejně to vystřeluje Hlukem omámená daruji holčičce své boty (bude v nich tancovat po hladině) Sama zkamenělá už jí nezávidím Budu ti zpívat námořnické písně až budeš zase ohlazovat kámen Tolik se mi chce být zlatou mořskou pannou Neboj se nejsem Siréna Tolik se mi chce do života Čas kličkuje Můj úsměv je bachratý touhou Tvůj je jak peřina všechno překryje Ztrácím se pod ním Rohy se vzdalují a já jdu do měkkosti Zaměstnej mou dlaň ať nenahmatám tvar Jenže i tvá ruka kličkuje drtí tu moji tolik kamení Peřina zmizela Skládám se jak metr stejně přesně Plachetnice bez větru To je má podoba nač té je dokonalost tvarů Noc je rakovinou dne vypučí přesně krásně urostlá obrovská houba nacucaná světlem Kloboukem nás něžně překrývá smekám jen ze zvyku Utíkám do světla alejí loutek můžu se usmekat: spousta klobouků Kroužím jak můra stejně bezhlavě nalétávám Měsíc se točí dosud neotevřen a stromořadí manekýnů stojí tajemně jak vánoční strom jen nás podarovat Měsíc se kutálí a z kolejí je cesta Pupkatý krasavče už zase couváš Kulatý koláči který se zrcadlíš jak náušnice na hlavách rybníků Nakrm nás konečně Nakrm nás jak kněz nebeskou hostií ať mohu smeknout doopravdy Chvilička chorálu naše jazyky jsou dávno připravené Ostrost melodie už jsme se pořezali Voda se barví krví a někdo ji hltá jak mízu (i to je rakovina doby) Ty dravče mámení který v nás hlodáš napovrch zcela hladký bez tebe stárneme rychleji Zmámený dravče Lapit tě jako ptáka Ohniváka a přinutit zpívat o pravdě Klobouky padaly a prostovlasým manekýnům nebylo proč smekat Klobouky padaly a měnily se v listí šustily jak pytlík bez obsahu výhružné pouze představou že někdo někde čeká aby je zvedl Klobouky padaly a hlavy najednou obnažené byly jak bílé kuželky ze hry upocené Odešli tápavě náhle doopravdy nevidomí (k tomu se probili) Zanechali jen evidenční číslo na památku dobové rakoviny
SLOVO CHOREOGRAFA Vážení a milí diváci, naše představení je pozvánkou pro vás zapojit se do tvůrčího procesu za použití vlastní fantazie. Poezie Ireny Žantovské expresivní, osobní a velice krásná k tomu dává skvělou příležitost. Její básně se staly podnětem k vytvoření tohoto představení. Zahrada soch se zjevila jako spolupráce různých lidí, vytvořivších hudebně-tanečně-dramatické koláže. Zdánlivě samostatné a nesouvisející, přesto propojeny jedinou myšlenkou souboje tvořivosti a agresivní lhostejnosti. My Zahradu uviděli tak, vy možná uvidíte něco jiného. A v tom je kouzlo uměleckého díla... Děkuji Vám, Vladimír Gončarov SLOVO REŽISÉRKY Vztah muže a ženy je velmi magický, je plný zvratů, dynamiky a hledání toho společného. Plný kontrastů a významových rovin. Ženské a mužské principy se přelévají do principů fungování světa, stojí proti sobě od pradávna jako oheň a voda, jako rozkol mezi volností a ukotvením, jako rozdíl mezi snem a skutečností, jako imaginárnost duše a realita života. Inscenace Zahrada soch zobrazuje ty okamžiky našich životních situací, které stojí na rozhraní tohoto vnímání světa. V řadě volně na sebe navazujících baletních miniatur naše baletní Duše bloudí v řadě různých prostředí od reálného metra či vlaku až po snovou zahradu, která se však pouze zrcadlí v její mysli, prožívá varianty odlišných partnerských vztahů od romantických představ až po rozpadlý domov, ale hlavně stále těká a hledá obraz sebe samotné na pozadí agresivní komunity velkoměsta, která svojí brutalitou a chladem její přijetí odmítá a znemožňuje. Tento lehce načrtnutý příběh je vyprávěn metodou koláže ve všech složkách. Klademe k sobě různé hudební styly, výtvarné montáže, taneční techniky, abychom v rámci jejich střetávání objevovali nové významy a vrstvy sdělení, aby se to vzájemně odlišné spojilo ve vrstevnatý celek, který každému z účastníků na jevišti i v hledišti pootevře náznak cesty ke své vlastní duši tak jako se to obrazově děje, alespoň v náznaku, v samotném závěru našeho představení. A tak v zastoupení celého našeho tvůrčího týmu, který tento ryze autorský projekt připravoval, všem divákům přeji, aby se nechali unášet v proudu poezie, putovali s námi zvláštním umělým prostorem zahrady, kde se sochy pohybují, tančí a prožívají své vztahy, zatímco lidský účastník občas v úžasu na okamžik zkamení a aby, až se nakonec ohlédnou, neviděli v zrcadle hrůzný obraz Medúzy ale jen a pouze svou vlastní podobu v krystalické čistotě. Irena Žantovská
Simona Christianová, Vladimír Gončarov Simona Christianová, Iva Šebková Simona Christianová, Pavel Enekeš Róbert Király, Natalia Vasina
Partneři premiéry Květiny k premiéře tohoto představení věnuje firma: KVĚTINY Věra Jelínková, Masarykova 55, 400 01 Ústí nad Labem Program vydalo Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, Krátkého 1, Praha 9 Redakce programu: Kateřina Viktorová Sestavila: Eva Frýdlová Fotografie na titulní straně programu: Dorothea Bylica Fotografie ze zkoušky: Petr Berounský Sazba, zpracování pro tisk a tisk: FKK Company, v.o.s., www.ustecketiskarny.cz Pořízeno z příspěvku Statutárního města Ústí nad Labem, Krajského úřadu Ústeckého kraje a Ministerstva kultury ČR