Bohemia centralis, Praha, 31: 275 283, 2011 Suchozemští stejnonožci (Isopoda: Oniscidea) CHKO a BR Křivoklátsko Terrestrial isopods (Isopoda: Oniscidea) of the Křivoklátsko PLA and BR Karel Tajovský Ústav půdní biologie, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice; e-mail: tajov@upb.cas.cz Abstract. The paper summarises data about the terrestrial isopods (Isopoda: Oniscidea) in the Křivoklátsko Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Central Bohemia, Czech Republic) based on the historical published data and several recent research activities undertaken in 1994 2007. In total, 18 isopod species were found in the area. According to recent material sampled mainly in forest habitats, the most common species are Ligidium hypnorum, Protracheoniscus politus and Trachelipus ratzeburgii. The historical records of Armadillidium pictum and Armadillidium pulchellum as well as Armadillidium opacum are important for the knowledge of the terrestrial isopod fauna in the whole Czech Republic. Key words: terrestrial isopods, Oniscidea, Isopoda, Křivoklátsko Protected Landscape Area and Biosphere Reserve, Czech Republic, distribution Úvod Území Křivoklátska je pro svůj jedinečný krajinný ráz, daný kombinací hluboce zaříznutého údolí Berounky a jejích přítoků na jedné straně a vrcholovými polohami s výslunnými stanovišti otevřených ploch a souvislejšími lesními celky na straně druhé, provázeno i rozmanitostí fauny bezobratlých živočichů. 275
BOHEMIA CENTRALIS 31 Již v počátcích faunistických výzkumů suchozemských stejnonožců na našem území byla logicky věnována pozornost i řadě lokalit, které se na území Křivoklátska nacházejí. Proto již v prvních přehledech fauny suchozemských stejnonožců publikovaných Frankenbergrem (1940, 1941, 1944) z našeho území lze nalézt několik údajů vztahujících se ke Křivoklátsku. Některé z nich pak tentýž autor zopakoval a případně doplnil i v monografii věnované této skupině (Frankenberger 1959). Celkově Frankenberger uvedl pro Křivoklátsko 8 druhů (Tabulka 1). Velmi podrobný soupis zpracovaných sběrů dotýkajících se celé řady zdejších lokalit publikovala téměř po 30 letech Flasarová (1988). Autorka rovněž do přehledů zahrnula i údaje publikované Frankenbergrem. Celkově bylo doloženo pro území Křivoklátska 17 druhů. Z toho druhy Ligidium germanicum, Oniscus asellus, Porcellio montanus, Trachelipus rathkii a Armadillidium pulchellum uvedla Flasarová (1988) z křivoklátských lokalit poprvé. V devadesátých letech minulého století v rámci monitorovacích projektů organizovaných Správou CHKO Křivoklátsko a AOPK Praha byl postupně získán a zpracován rovněž materiál těchto půdních bezobratlých živočichů (Tajovský 1996). Dílčí údaje poskytly rovněž hlubinné zemní pasti exponované v devadesátých letech na vybraných plochách Dr. Vlastimilem Růžičkou z Entomologického ústavu BC AV ČR. Další materiál, obsáhlý co do počtu sesbíraných jedinců avšak pouze ze tří lokalit (Benešův luh, PR Červený kříž, Tři skalky u Kublova), byl získán v rámci výzkumných projektů Ústavu půdní biologie BC AV ČR (Tajovský et Aurová 2008). Přehled druhů suchozemských stejnonožců zjištěných na území CHKO a BR Křivoklátsko Veškeré dosavadní faunistické údaje o suchozemských stejnonožcích z území Křivoklátska jsou shrnuty v následujícím přehledu. Použitý systém a nomenklatura stejnonožců je podle práce Schmalfuss (2003). U jednotlivých druhů je zkratkou vždy uveden celkový areál rozšíření: CEU středoevropský, COS kosmopolitní, EEU východoevropský, EUR evropský, MED mediteránní, SBM submediteránní, jižní a střední Evropa, WEU západoevropský (podle Flasarová 1995, Schmalfuss 2003). Dále jsou doplněny stručně poznámky vztahující se k výskytu příslušného druhu a jak u literárních dat, tak u vlastního zpracovaného materiálu jsou uvedeny jmenovitě jednotlivé lokality. U materiálu z let 1993 2007 jsou doplněny údaje o použitých metodách sběru (ZP zemní pasti, PV půdní vzorky, IS individuální sběry), dále počty samců (m), samic (f) a juvenilů (j), případně i celkové počty determinovaných jedinců. Dokladový materiál je uložen ve sbírce autora. 276
řád Isopoda podřád Oniscidea Ligiidae Karel Tajovský: Suchozemští stejnonožci (Isopoda: Oniscidea) CHKO a BR Křivoklátsko Ligidium germanicum Verhoeff, 1901 EEU. Vlhkomilný druh obývající převážně pahorkatiny s mozaikovitým výskytem po celém území ČR. Nálezy tohoto druhu uvádí z území Křivoklátska Flasarová (1988), na recentně sledovaných lokalitách nebyl doložen. Publikované údaje: Flasarová 1988: Branov Velký Tok, PR Lípa, Skryje (Protřední potok, Roudný, Vápenný vrch), NPR Týřov, PR U Eremita, NPR Velká Pleš. Ligidium hypnorum (Cuvier, 1792) CEU+EEU (pouze západ Asie). Celkem hojný hygrofilní druh vázaný na vlhčí smíšené porosty, podél potoků apod. Velmi početně zachycen metodou zemních pastí v NPR Vůznice; lesní porosty náhorní části území osídluje pouze sporadicky. Publikované údaje: Flasarová 1988: Běleč, Benešův luh, Branov, Horácká Lísa u Řevničova, Hudlice, PR Lípa, PR Prameny Klíčavy, Skryje (Oupoř, Protřední potok, Vápenný vrch), PP Stará Ves, NPR Týřov, NPR Velká Pleš, NPR Vůznice, Zbečno. Materiál (celkem 1842 jedinců): Benešův luh (ZP) 1m; Tři skalky u Kublova (PV) 2j; NPR Velká Pleš (ZP) 1m; NPR Vůznice (ZP) 1422m, 360f, 56j. Trichoniscidae Hyloniscus riparius (C. Koch, 1838) CEU+EEU. Výskyt tohoto vlhkomilného jinak velmi hojného druhu byl na Křivoklátsku doložen teprve v nedávné době. Materiál: NPR Týřov (ZP) 2m. Trichoniscus noricus Verhoeff, 1917 CEU. Jediný historicky doložený výskyt nebyl opakovaně potvrzen. Publikované údaje: Frankenberger 1959: údolí Vůznice u Nové Hutě u Berouna. Trichoniscus pusillus Brandt, 1833 EUR (severně od Alp). Druh osídlující vlhká stanoviště v lesních porostech, zpravidla v blízkosti vodních zdrojů. Publikované údaje: Frankenberger 1959: Klíčava u Zbečna. Flasarová 1988: NPR Týřov, NPR Vůznice. Pozn.: Uvedeny pouze nálezy samiček zařazené jako Trichosniscus sp. Materiál: NPR Vůznice (ZP) 248f. Oniscidae Oniscus asellus Linnaeus, 1758 WEU+CEU. Běžný zástupce naší fauny žijící jak v přirozených, tak synantropních biotopech. Publikované údaje: Flasarová 1988: NPR Týřov, PR U Eremita. 277
BOHEMIA CENTRALIS 31 Philosciidae Lepidoniscus minutus (C. Koch, 1838) SBM. Druh u nás vcelku běžný, zpravidla však jeho výskyt nebývá příliš četný. Ekologická sledování na Křivoklátsku z posledních let potvrzují jeho užší vazbu na lesní stanoviště. Publikované údaje: Frankenberger 1941: Klíčava u Zbečna, údolí Vůznice u Nové Hutě u Berouna. Flasarová 1988: Benešův luh, Branov, Hudlice, PR Kabečnice, Karlov, NPR Kohoutov, Kublov PR Jouglovka, PR Lípa, Skryje (Vápenný vrch), NPR Týřov, NPR Vůznice. Materiál (309 jedinců): Benešův luh (ZP, PV, IS) 116m, 39f, 29j; PR Červený kříž (ZP, PV, IS) 29m, 51f, 7j; Tři skalky u Kublova (IS, ZP, PV) 18m, 17f; NPR Velká Pleš (ZP) 1m, 1f; NPR Vůznice (ZP) 1f. Cylisticidae Cylisticus convexus (De Geer, 1778) EUR. Běžný druh, který osídluje jak přirozená stanoviště tak i synantropní biotopy. Jeho nálezy v sutích v NPR Týřov jsou v souladu s jeho schopností pronikat do větších hloubek a osídlovat nejrůznější podpovrchové strukturní prostory (Tuf et al. 2008). Publikované údaje: Flasarová 1988: Branov, PR Brdatka, Skryje, PP Stará Ves, NPR Týřov, NPR Vůznice. Materiál: NPR Týřov (ZP) 4m, 5f, 7j. Porcellionidae Porcellio montanus BuddeLund, 1885 SBM. Pro tento druh s vazbou na teplejší polohy existují pouze publikované údaje. Na lokalitách sledovaných v posledních letech nebyl zaznamenán. Publikované údaje: Flasarová 1988: Hudlice, PP Stará Ves, NPR Týřov. Agnaridae Protracheoniscus politus (C.Koch, 1841) SBM. Patří mezi velmi hojné druhy osídlující především opad smíšených lesních porostů. Na Křivoklátsku patří mezi nejhojnější zástupce stejnonožců. Publikované údaje: Frankenberger 1941: Zbečno údolí Klíčavy, údolí Vůznice u Nové Hutě u Berouna. Flasarová 1988: Běleč, PR Brdatka, Branov, Hudlice, Kublov PR Jouglovka, Skryje (Oupoř, Protřední potok, Vápenný vrch), NPR Týřov, NPR Velká Pleš, NPR Vůznice. Materiál (1335 jedinců): Benešův luh (ZP, PV, IS) 254m, 333f, 193j; PR Červený kříž (ZP, PV, IS) 53m, 105f, 70j; Tři skalky u Kublova (IS, ZP, PV) 82m, 146f, 71j; NPR Velká Pleš (ZP) 4m, 13f, 1j; NPR Vůznice (ZP) 3m, 7f. Trachelipodidae Porcellium collicola (Verhoeff, 1907) SBM. Běžný druh vázaný spíše na mírně vlhká stanoviště v listnatých lesích a křovinách (Frankenberger 1959). Ukazuje se, že na rozdíl od druhého zástupce rodu Porcellium tento druh na Křivoklátsku téměř chybí. Recentně nebyl nalezen. Publikované údaje: Frankenberger 1940, 1959: údolí Klíčavy u Zbečna. 278
Karel Tajovský: Suchozemští stejnonožci (Isopoda: Oniscidea) CHKO a BR Křivoklátsko Porcellium conspersum (C.Koch, 1841) SBM. Vcelku méně rozšířený druh doložen jednotlivými nálezy z více lokalit včetně sběrů v devadesátých letech a v současnosti. Publikované údaje: Frankenberger 1944: Klíčava u Zbečna, Vůznice u Nové Huti. Flasarová 1988: Běleč, Benešův luh, Branov, PR Prameny Klíčavy, NPR Týřov, NPR Velká Pleš, NPR Vůznice. Materiál (celkem 24 jednců): Benešův luh (ZP) 1f; PR Červený kříž (PV) 1j; NPR Velká Pleš (ZP) 1m; NPR Vůznice (ZP) 7m, 8f, 6j. Trachelipus rathkii (Brandt, 1833) EUR. Druh s širokou ekologickou valencí schopný osídlovat nejrůznější stanoviště včetně synantropních biotopů. Polohám s přirozenějším charakterem ve střední části Křivoklátska se zjevně do značné míry vyhýbá. V recentních studiích nebyl zaznamenán. Publikované údaje: Flasarová 1988: Běleč, Hudlice, PP Stará Ves, NPR Týřov, NPR Vůznice, Zbečno údolí Klíčavy. Trachelipus ratzeburgii (Brandt, 1833) CEU. Jeden z nejhojnějších lesních druhů se silnější vazbou na tlející dřevo, podkorní prostředí a opad všech druhů lesních porostů. V rámci výzkumů z posledních let reprezentuje třetí nejhojněji sbíraný druh. Publikované údaje: Flasarová 1988: Běleč, Benešův luh, Branov, Branov Velký tok (?), PR Kabečnice, Karlov, NPR Kohoutov, Kublov PR Jouglovka, PR Lípa, Skryje (Protřední potok, Roudný, Vápenný vrch), NPR Týřov, PR U Eremita, NPR Velká Pleš, NPR Vůznice, Zbečno, Zbečno údolí Klíčavy. Materiál (910 jedinců): Benešův luh (IS, ZP, PV) 102m, 130f, 54j; PR Červený kříž (IS, ZP, PV) 36m, 48f, 63j; Tři skalky u Kublova (IS, ZP, PV) 133m, 119f, 21j; NPR Velká Pleš (ZP) 104m, 67f, 27j; NPR Vůznice (ZP) 3m, f, 3j. Armadillidiidae Armadillidium opacum (C.Koch, 1841) CEU. Méně hojný zástupce rodu Armadillidium doložený na Křivoklátsku dosud ze dvou lokalit. Publikované údaje: Frankenberger 1941, 1944, 1959: Klíčava u Zbečna. Materiál (170 jedinců): PR Červený kříž (ZP, PV) 38m, 29f, 103j. Armadillidium pictum Brandt, 1833 CEU. Pro Křivoklátsko existují pouze historické údaje. Publikované údaje: Frankenberger 1959: údolí Klíčavy u Křivoklátu. Armadillidium pulchellum (Zenker, 1798) CEU. Obdobně jako u předchozího druhu známý pouze podle starších publikovaných sběrů. Publikované údaje: Flasarová 1988: PR Lípa, Skryje. Armadillidium vulgare (Latreille, 1804) COS (MED). Tento jinak nejhojnější a nejrozšířenější zástupce rodu Armadillidium byl doložen z více lokalit, patrně je více vázán na otevřenější plochy. V souvislejších lesních porostech nebyl i přes kombinaci více metod sběru zaznamenán. 279
BOHEMIA CENTRALIS 31 Publikované údaje: Flasarová 1988: Branov Mlynářský luh, Hudlice, PR Kabečnice, Skryje, PP Stará Ves, NPR Týřov, PR U Eremita, NPR Vůznice. Materiál (28 jedinců): NPR Týřov (ZP) 1f, 1j; NPR Velká Pleš (ZP) 4m, 2f, 20j. Shrnutí V současné době je pro území CHKO a BR Křivoklátsko doloženo celkem 18 druhů suchozemských stejnonožců, což představuje zhruba 42 % dosud známé fauny České republiky (Tabulka 1). Původní údaje publikované Frankenbergrem (1940, 1941, 1944, 1959) dotýkající se pouze 8 druhů později doplnila o další druhy a nálezy z celé řady nových lokalit Flasarová (1988). Z její studie vyplývá pro Křivoklátsko celkově 17 druhů (tabulka 1). Výzkumy realizované od devadesátých let 20. století významně obohatily strohé historické údaje dotýkající se tohoto území a poskytly údaje o celkem 10 druzích, přičemž Hyloniscus riparius byl doložen jako další zástupce stejnonožců na tomto území. Většina zjištěných druhů patří k běžným zástupců středoevropské fauny. podle navrhované ekologické klasifikace pro hodnocení kvality habitatů (Tuf et Tufová 2008) pouze 4 druhy představují tzv. reliktní (relic species, Tabulka 1). Jsou to Ligidium germanicum, Trichoniscus noricus, Armadillidium pictum a Armadillidium pulchellum. Poslední dva jmenované druhy byly zařazeny v rámci Červeného seznamu ohrožených druhů rovněž jako téměř ohrožené (NT) (Tajovský 2005). Podle recentních výzkumů zaměřených především na lesní stanoviště lze jako nejběžnější druhy uvést Ligidium hypnorum, Protracheoniscus politus a Trachelipus ratzeburgii. Publikované údaje týkající se druhů Armadillidium pictum a Armadillidium pulchellum a rovněž nálezy druhu Armadillidium opacum patří k cenným údajům z hlediska celkové fauny suchozemských stejnonožců České republiky. V porovnání s jinými dosud publikovanými údaji z jiných chráněných území, kde byly rovněž prováděny podrobné faunistické výzkumy, vykazuje Křivoklátsko poměrně bohatou faunu těchto půdních bezobratlých živočichů. Srovnatelné počty suchozemských stejnonožců jsou známy např. z CHKO Litovelské Pomoraví s 13 druhy (Tajovský 2000), NP Podyjí, odkud je známo 14 druhů stejnonožců (Tajovský 2001), CHKO a BR Pálava 16 druhů (Tajovský et Pižl 2003), ale také z městské aglomerace v Olomouci 17 druhů včetně synantropních zástupců (Riedel et al. 2009); vyšší počty druhů stejnonožců byly doloženy např. pro CHKO Kokořínsko 20 druhů (Tajovský 2006). Podobné počty druhů uvedla Flasarová (1995) pro orografické celky (zpravidla zahrnující rozsáhlejší území) jako např. Děčínská vrchovina 13 druhů suchozemských stejnonožců, Monstecká pánev 19 druhů, Doupovské hory 21 druhů, České středohoří 27 druhů, Šluknovská pahorkatina 15 druhů, Lužické hory 15 druhů, Ralská pahorkatina 22 druhů. 280
Karel Tajovský: Suchozemští stejnonožci (Isopoda: Oniscidea) CHKO a BR Křivoklátsko Z pohledu fauny suchozemských stejnonožců patří tedy CHKO a BR Křivoklátsko k zajímavým a pestrým územím. S ohledem na současný stav poměrně neúplného prozkoumání celého území Křivoklátska, kdy na řadě dílčích lokalit nebyla fauna stejnonožců dosud podrobně studována, můžeme očekávat výskyt i dalších druhů, které ještě mohou stávající přehled doplnit. Tabulka 1. Přehled druhů suchozemských stejnonožců doložených pro oblast Křivoklátska v literatuře (Frankenberger 1940, 1941, 1955, 1949; Flasarová 1988) a během současných výzkumů v letech 1993-2007. R reliktní druh, E eurytopní druh, A adaptabilní druh (podle Tuf et Tufová 2008). (+) druhy uvedené Flasarovou pouze podle předchozích dat publikovaných již Frankenbergrem. * druh byl v dané práci uveden jako Trichoniscus pusillus noricus. Tab. 1. Terrestrial isopod species recorded in the Křivoklátsko Protected Landscape Area and Biosphere Reserve by previous authors (Frankenberger 1940, 1941, 1955, 1949; Flasarová 1988) and during recent studies carried out in 1993-2007. R relic species, E eurytopic species, A adaptative species (see Tuf et Tufová 2008). (+) species listed by Flasarova only according the data already published by Frankenberger. * species was announced as Trichoniscus pusillus noricus. Druh: Frankenberger (1940 1959) Flasarová (1988) současný výzkum 1 Ligidium germanicum R - + - 2 Ligidium hypnorum E - + + 3 Hyloniscus riparius E - - + 4 Trichoniscus noricus R + (+)* - 5 Trichoniscus pusillus E + + + 6 Oniscus asellus E - + - 7 Lepidoniscus minutus A + + + 8 Cylisticus convexus A - + + 9 Porcellio montanus A - + - 10 Protracheoniscus politus A + + + 11 Porcellium collicola A + (+) - 12 Porcellium conspersum A + + + 13 Trachelipus rathkii E - + - 14 Trachelipus ratzeburgii A - + + 15 Armadillidium opacum A + (+) + 16 Armadillidium pictum R + (+) - 17 Armadillidium pulchellum R - + - 18 Armadillidium vulgare E - + + Celkem druhů: 8 17 10 281
BOHEMIA CENTRALIS 31 Poděkování Autor děkuje za poskytnutý materiál, spolupráci a podporu při terénním výzkumu v NPR Vůznice a NPR Velká Pleš pracovníkům Správy CHKO Křivoklátsko (F. Pojer, P. Hůla, E. Nedozrálová) a V. Růžičkovi (ENTÚ BC AV ČR) za materiál ze suťových pastí umístěných v NPR Týřov. Významná část recentního materiálu suchozemských stejnonožců byla získána při řešení výzkumných projektů podporovaných GA ČR (č. 204/93/0276 a 526/06/1348) a v rámci výzkumného záměru ÚPB BC AV ČR č. AV0Z60660521. Literatura Flasarová M. (1988): Zur Kenntnis der Isopoden Mittelböhmens (Crustacea, Isopoda, Asellota et Oniscidea). Faunistische Abh. staatl. Mus. Tierd. Dresden, 15 (11): 199 130. Flasarová M. (1995): Die Isopoden Nordwestböhmens (Crustacea: Isopoda: Asellota et Oniscidea). Acta Sci. nat. Brno, 29 (2-4): 1 156. Frankenberger Z. (1940): Několik poznámek o českých Isopodech I. Věda přírodní, Praha, 20 (1): 28. 216. Frankenberger Z. (1941): Poznámky o českých Isopodech II. Věda přírodní, Praha, 20 (5): 151 152. Frankenberger Z. (1944): Oniscoidea Čech a Moravy. Věst. Královské české spol. nauk, Praha, (tř. mat.- přír.) 1944 (8): 1 28. Frankenberger Z. (1959): Stejnonožci suchozemští Oniscoidea. Fauna ČSR, svazek 14. NČSAV, Praha. 212 pp. Schmalfuss H. (2003): World catalog of the terrestrial isopods (Isopoda: Oniscidea). Stuttgarter Beitr. Naturk., Ser. A, Nr. 654, 341 pp. Riedel P., Navrátil M., Tuf I.H. et Tufová J. (2009): Terrestrial isopods (Isopoda: Oniscidea) and millipedes (Diplopoda) of the City of Olomouc (Czech Republic). In: Tajovský K., Schlaghamerský J. et Pižl V, (Eds.): Contributions to Soil Zoology in Central Europe III. ISB BC AS CR, v.v.i., České Budějovice: 125 132. Tajovský K. (1996): Mnohonožky (Diplopoda) a suchozemští stejnonožci (Oniscidea) CHKO a BR Křivoklátsko. Zoologické dny Brno 1996. Abstrakta referátů z konference 7. a 8. listopadu 1996: 1 p. Tajovský K. (2000): Mnohonožky (Diplopoda), stonožky (Chilopoda) a suchozemští stejnonožci (Oniscidea) vybraných aluviálních ekosystémů střední a severní Moravy (Litovelské Pomoraví a Poodří). In: Kovařík P. et Machar I. (eds.): Mokřady 2000. Sborník z konference při příležitosti 10. výročí vzniku CHKO Litovelské Pomoraví. Správa CHKO ČR a Český Ramsarský výbor: 230 232. Tajovský K. (2001): Současný stav poznání fauny mnohonožek (Diplopoda), stonožek (Chilopoda) a suchozemských stejnonožců (Oniscidea) v Národním parku Podyjí. Present state of the investigation of millipedes, centipedes and terrestrial isopods in the Podyjí National Park. Thayensia (Znojmo), 4: 161 167. Tajovský K. (2005): Isopoda (stejnonožci). In: Farkač J., Král D. et Škorpík M. (Eds.): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. AOPK Praha: 106 107. Tajovský K. (2006): Suchozemští stejnonožci (Isopoda: Oniscidea) CHKO Kokořínsko. Terrestrial isopods (Isopoda: Oniscidea) of Kokořínsko Protected Landscape Area. Bohemia Centralis, Praha, 27: 189 197. Tajovský K. et Aurová K. (2008): Ovlivňují vysoké stavy spárkaté zvěře půdní faunu? Výsledky dlouhodobého sledování společenstev mnohonožek, stonožek a suchozemských stejnonožců v lesních porostech CHKO a BR Křivoklátsko. In: Mock A. (ed.): 6. česko slovenský 282
Karel Tajovský: Suchozemští stejnonožci (Isopoda: Oniscidea) CHKO a BR Křivoklátsko myriapodologický seminár, Opátka, Slovenská republika, 15. 17.10.2008, Zborník abstraktov: 12 13. Tajovský K. et Pižl V. (2003): Mnohonožky (Diplopoda), Stonožky (Chilopoda), suchozemští stejnonožci (Oniscidea) a žížalovití (Lumbricidae) biosférické rezervace Pálava. In: Danihelka J. (ed.): Pálava na prahu třetího tisíciletí. Správa chráněných krajinných oblastí České republiky, Správa chráněné krajinné oblasti Pálava, Mikulov: 47 58. Tuf I.H. et Tufová J. (2008): Proposal of ecological classification of centipede, millipede and terrestrial isopod faunas for evaluation of habitat quality in Czech Republic. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 57: 37 44. Tuf I.H., Tajovský K., Mikula J., Laška V. et Mlejnek R. (2008): Terrestrial isopods (Isopoda: Oniscidea) in and around Zbrašov Aragonit Caves (Czech Republic). In: Zimmer M., Charfi Cheikhrouha F. et Taiti,S. (Eds.): Proceedings of the International Symposium on Terrestrial Isopod Biology ISTIB-07. Shaker Verlag, Aachen: 39 42. Recenzovali: RNDr. Ivan H. Tuf, Ph.D. Mgr. Stanislava Koprdová 283