Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky. Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8. 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU KEYTRUDA 50 mg prášek pro koncentrát pro infuzní roztok. 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Jedna injekční lahvička s práškem obsahuje pembrolizumabum 50 mg. Po rekonstituci obsahuje 1 ml koncentrátu pembrolizumabum 25 mg. Pembrolizumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti receptoru programované buněčné smrti PD-1 (programmed cell death-1) (izotyp IgG4/κ se stabilizující změnou sekvence v Fc oblasti) vytvářená technologií rekombinantní DNA v buňkách vaječníků čínského křečíka. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Prášek pro koncentrát pro infuzní roztok. Bílý až téměř bílý lyofilizovaný prášek. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Přípravek KEYTRUDA je v monoterapii indikován k léčbě pokročilého (neresekovatelného nebo metastazujícího) melanomu u dospělých. Přípravek KEYTRUDA je v monoterapii indikován v první linii k léčbě metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung carcinoma - NSCLC) u dospělých, jejichž nádory exprimují PD-L1, se skóre nádorového podílu (tumour proportion score - TPS) 50 % bez pozitivních nádorových mutací EGFR nebo ALK. Přípravek KEYTRUDA je v monoterapii indikován k léčbě lokálně pokročilého nebo metastazujícího NSCLC u dospělých, jejichž nádory exprimují PD-L1 s TPS 1 %, a kteří již byli léčeni nejméně jedním chemoterapeutickým režimem. Pacienti s pozitivními nádorovými mutacemi EGFR nebo ALK musí být také předtím, než dostanou přípravek KEYTRUDA, léčeni cílenou terapií. 4.2 Dávkování a způsob podání Léčbu musí zahájit a musí na ni dohlížet lékař specialista se zkušenostmi v onkologické léčbě.
Testování na PD-L1 u pacientů s NSCLC Pacienti s NSCLC musí být k léčbě vybráni na základě exprese PD-L1 nádorovými buňkami potvrzené validovaným testem (viz bod 5.1). Dávkování Přípravek KEYTRUDA se musí podávat intravenózní infuzí po dobu 30 minut každé 3 týdny. Doporučená dávka přípravku KEYTRUDA je: 200 mg při NSCLC, jež dosud nebyl léčen chemoterapií 2 mg/kg při NSCLC, který již byl léčen chemoterapií, nebo při melanomu Pacienty je nutno přípravkem KEYTRUDA léčit do progrese nemoci nebo do vzniku nepřijatelné toxicity. Byly pozorovány atypické odpovědi (tj. počáteční přechodné zvětšení nádoru nebo vznik nových malých lézí během prvních několika měsíců, následované zmenšením nádoru). Klinicky stabilní pacienty s počátečními známkami progrese nemoci se doporučuje léčit dál, dokud se progrese nepotvrdí.
Odložení dávky nebo vysazení přípravku (viz také bod 4.4) Tabulka 1: Doporučené úpravy léčby přípravkem KEYTRUDA Imunitně Závažnost Úprava léčby zprostředkované nežádoucí účinky Pneumonitida Stupeň 2 Dočasně vysadit* Stupeň 3 nebo 4, nebo recidivující Trvale vysadit stupeň 2 Kolitida Stupeň 2 nebo 3 Dočasně vysadit* Stupeň 4 Trvale vysadit Nefritida Stupeň 2 s kreatininem > 1,5 až Dočasně vysadit* 3násobek horní hranice normálu (ULN) Stupeň 3 s kreatininem > 3násobku Trvale vysadit Endokrinopatie Hepatitida ULN Symptomatická hypofyzitida Diabetes typu 1 spojený s hyperglykemií stupně > 3 (glukóza > 250 mg/dl nebo > 13,9 mmol/l) nebo spojený s ketoacidózou Hypertyreóza stupně 3 Stupeň 2 s aspartátaminotransferázou (AST) nebo alaninaminotransferázou (ALT) > 3 až 5násobek ULN nebo celkový bilirubin > 1,5 až 3násobek ULN Stupeň 3 s AST nebo ALT > 5násobek ULN nebo celkovým bilirubinem > 3násobek ULN V případě jaterních metastáz s výchozí zvýšenou hodnotou AST nebo ALT stupně 2, hepatitida, kdy AST nebo ALT stoupne o 50 % a trvá 1 týden Dočasně vysadit* U pacientů s endokrinopatií stupně 3 nebo stupně 4, která se zlepšila na stupeň 2 nebo nižší a je kontrolována pomocí hormonální substituce, je možno, pokud je indikováno, zvážit v případě potřeby pokračování podávání pembrolizumabu následně po postupném vysazení kortikosteroidů. Jinak má být léčba ukončena. Hypotyreózu lze zvládnout substituční terapií bez přerušení léčby. Dočasně vysadit* Trvale vysadit Trvale vysadit Reakce spojené s infuzí Stupeň 3 nebo 4 Trvale vysadit Poznámka: stupně toxicity jsou v souladu s National Cancer Institute Common Terminology Criteria for Adverse Events Version 4.0 (NCI-CTCAE v.4). * než se nežádoucí účinky zlepší na stupeň 0-1. Přípravek KEYTRUDA je nutno trvale vysadit: při toxicitě stupně 4 kromě endokrinopatií, které jsou zvládnuty substitučními hormony
pokud během 12 týdnů nelze snížit dávku kortikosteroidů na 10 mg prednisonu nebo jeho ekvivalentu za den pokud se toxicita související s léčbou během 12 týdnů po poslední dávce přípravku KEYTRUDA nesníží na stupeň 0-1 pokud se podruhé objeví jakákoli příhoda závažnosti stupně 3. Pacientům léčeným přípravkem KEYTRUDA musí být poskytnuta karta s upozorněním pro pacienta a mají být informováni o rizicích přípravku KEYTRUDA (viz také příbalová informace). Zvláštní populace Starší osoby Mezi staršími ( 65 let) a mladšími pacienty (< 65 let) nebyly hlášeny žádné rozdíly týkající se bezpečnosti a účinnosti. U této populace není úprava dávkování nutná. Porucha funkce ledvin U pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin není úprava dávkování nutná. Přípravek KEYTRUDA nebyl hodnocen u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (viz body 4.4 a 5.2). Porucha funkce jater U pacientů s lehkou poruchou funkce jater není úprava dávkování nutná. Přípravek KEYTRUDA nebyl hodnocen u pacientů se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (viz body 4.4 a 5.2). Oční melanom O účinnosti a bezpečnosti přípravku KEYTRUDA u pacientů s očním melanomem jsou k dispozici jen omezené údaje (viz bod 5.1). Eastern Cooperative Oncology Group (ECOG) skóre fyzické aktivity 2 Pacienti s ECOG skóre fyzické aktivity 2 byli z klinických studií vyloučeni (viz body 4.4 a 5.1). Pediatrická populace Bezpečnost a účinnost přípravku KEYTRUDA u dětí ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. Způsob podání Přípravek KEYTRUDA se musí podávat intravenózní infuzí trvající 30 minut. Přípravek KEYTRUDA se nesmí podávat jako nitrožilní bolus nebo bolusová injekce. Návod k rekonstituci a naředění léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6. 4.3 Kontraindikace Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Vyhodnocení stavu PD-L1 Při hodnocení stavu tumoru s ohledem na PD-L1 je důležité zvolit dobře validovanou a robustní metodiku, aby se minimalizovalo riziko falešně negativních nebo falešně pozitivních stanovení. Imunitně zprostředkované nežádoucí účinky
Většina imunitně zprostředkovaných nežádoucích účinků, které se vyskytly během léčby pembrolizumabem, byla reverzibilní a zvládla se přerušením podávání pembrolizumabu, podáním kortikosteroidů a/nebo podpůrnou léčbou. Imunitně zprostředkované nežádoucí účinky se vyskytly také po podání poslední dávky pembrolizumabu. Při podezření na imunitně zprostředkované nežádoucí účinky má být zajištěno odpovídající vyšetření, aby se etiologie potvrdila, nebo aby se vyloučily jiné příčiny. Na základě závažnosti nežádoucího účinku má být pembrolizumab vysazen a podávány kortikosteroidy. Po zlepšení na stupeň 1 má být zahájeno postupné vysazování kortikosteroidů a ve vysazování se má pokračovat nejméně 1 měsíc. Na základě omezených údajů z klinických studií, u pacientů, jejichž imunitně zprostředkované nežádoucí účinky nemohly být kontrolovány použitím kortikosteroidů, může být zváženo podávání jiných systémových imunosupresiv. Pembrolizumab může být znovu nasazen po 12 týdnech po poslední dávce přípravku KEYTRUDA, pokud nežádoucí účinek zůstává na stupni 1 a dávka kortikosteroidů byla redukována na 10 mg prednisonu nebo jeho ekvivalentu za den. Pembrolizumab musí být trvale vysazen při jakémkoli imunitně zprostředkovaném nežádoucím účinku stupně 3, který se opakuje, nebo při jakékoli imunitně zprostředkované nežádoucí toxicitě stupně 4, kromě endokrinopatií, které jsou zvládnuty substitučními hormony (viz body 4.2 a 4.8). Imunitně zprostředkovaná pneumonitida U pacientů léčených pembrolizumabem byla hlášena pneumonitida, včetně fatálních případů (viz bod 4.8). Pacienti mají být sledováni na projevy a příznaky pneumonitidy. Podezření na pneumonitidu má být potvrzeno radiografickou zobrazovací metodou a mají být vyloučeny jiné příčiny. Při příhodách stupně 2 mají být podávány kortikosteroidy (zahajovací dávka 1-2 mg/kg/den prednisonu nebo jeho ekvivalentu následovaná postupným vysazováním); při pneumonitidě stupně 2 má být pembrolizumab dočasně vysazen a při pneumonitidě stupně 3, stupně 4 nebo recidivující pneumonitidě stupně 2 má být pembrolizumab vysazen natrvalo (viz bod 4.2). Imunitně zprostředkovaná kolitida U pacientů léčených pembrolizumabem byla hlášena kolitida (viz bod 4.8). Pacienti mají být sledováni na projevy a příznaky kolitidy a mají být vyloučeny jiné příčiny. Při příhodách stupně 2 mají být podávány kortikosteroidy (zahajovací dávka 1-2 mg/kg/den prednisonu nebo jeho ekvivalentu následovaná postupným vysazováním); při kolitidě stupně 2 nebo stupně 3 má být pembrolizumab dočasně vysazen a při kolitidě stupně 4 vysazen natrvalo (viz bod 4.2). Je nutno vzít v úvahu potenciální riziko vzniku gastrointestinální perforace. Imunitně zprostředkovaná hepatitida U pacientů léčených pembrolizumabem byla hlášena hepatitida (viz bod 4.8). Pacienti mají být sledováni na změny jaterních funkcí (na začátku léčby, pravidelně během léčby a dle klinického stavu) a příznaky hepatitidy a mají být vyloučeny jiné příčiny. Mají být podávány kortikosteroidy (zahajovací dávka 0,5-1 mg/kg/den (u příhod stupně 2) a 1-2 mg/kg/den (u příhod stupně 3) prednisonu nebo jeho ekvivalentu následovaná postupným vysazováním) a na základě závažnosti zvýšení jaterních enzymů má být pembrolizumab dočasně nebo natrvalo vysazen (viz bod 4.2). Imunitně zprostředkovaná nefritida U pacientů léčených pembrolizumabem byla hlášena nefritida (viz bod 4.8). Pacienti mají být sledováni na změny renální funkce a mají být vyloučeny jiné příčiny renální dysfunkce. U příhod stupně 2 mají být podávány kortikosteroidy (zahajovací dávka 1-2 mg/kg/den prednisonu nebo jeho ekvivalentu
následovaná postupným vysazováním) a na základě závažnosti zvýšení kreatininu má být pembrolizumab při nefritidě stupně 2 dočasně vysazen a při nefritidě stupně 3 nebo 4 vysazen natrvalo (viz bod 4.2). Imunitně zprostředkované endokrinopatie Při léčbě pembrolizumabem byly pozorovány těžké endokrinopatie, včetně hypofyzitidy, diabetu mellitus typu 1, diabetické ketoacidózy, hypotyreózy a hypertyreózy. V případech imunitně zprostředkovaných endokrinopatií může být nezbytná dlouhodobá substituční hormonální léčba. U pacientů léčených pembrolizumabem byla hlášena hypofyzitida (viz bod 4.8). Pacienti mají být sledováni na projevy a příznaky hypofyzitidy (včetně hypopituitarismu a sekundární nedostatečnosti nadledvin) a mají být vyloučeny jiné příčiny. K léčbě sekundární nedostatečnosti nadledvin mají být podávány kortikosteroidy a další hormonální substituce podle klinické indikace, při symptomatické hypofyzitidě má být pembrolizumab dočasně vysazen dokud se příhoda nedostane pod kontrolu pomocí hormonální substituce. Pokud je potřeba, o pokračování v léčbě pembrolizumabem lze uvažovat po postupném vysazení kortikosteroidů (viz bod 4.2). Je nezbytné monitorovat funkci hypofýzy a hladiny hormonů, aby byla zajištěna vhodná hormonální substituce. U pacientů léčených pembrolizumabem byl hlášen diabetes mellitus typu 1, včetně diabetické ketoacidózy (viz bod 4.8). Pacienti mají být sledováni na hyperglykemii nebo jiné projevy a příznaky diabetu. U diabetu typu 1 má být podáván inzulin a v případech hyperglykemie stupně 3 má být pembrolizumab dočasně vysazen dokud se metabolická situace nedostane pod kontrolu (viz bod 4.2). U pacientů léčených pembrolizumabem byly hlášeny poruchy štítné žlázy, zahrnující hypotyreózu, hypertyreózu a tyreoiditidu, které se mohou objevit kdykoli během léčby; proto pacienti mají být sledováni na změny funkce štítné žlázy (na začátku léčby, pravidelně během léčby a dle klinického stavu) a na klinické projevy a příznaky poruch štítné žlázy. Hypotyreózu lze zvládnout substituční terapií bez přerušení léčby a bez kortikosteroidů. Hypertyreózu lze zvládnout symptomaticky. Při hypertyreóze stupně 3 má být pembrolizumab dočasně vysazen dokud není znovu dosaženo stupně 1. U pacientů s hypertyreózou stupně 3 nebo stupně 4, která se zlepšila na stupeň 2 nebo nižší, lze podle potřeby o pokračování v léčbě pembrolizumabem uvažovat po postupném vysazení kortikosteroidů (viz body 4.2 a 4.8). Je nezbytné monitorovat funkci štítné žlázy a hladiny hormonů, aby byla zajištěna vhodná hormonální substituce. Další imunitně zprostředkované nežádoucí účinky U pacientů léčených pembrolizumabem byly hlášeny následující další klinicky významné imunitně zprostředkované nežádoucí účinky: uveitida, artritida, myozitida, pankreatitida, těžké kožní reakce, Guillain-Barrého syndrom, myastenický syndrom, hemolytická anémie a parciální záchvaty vznikající u pacienta se zánětlivými ložisky v mozkovém parenchymu (viz bod 4.8). Na základě závažnosti nežádoucího účinku má být pembrolizumab vysazen a podávány kortikosteroidy. Pembrolizumab musí být znovu nasazen po 12 týdnech po poslední dávce přípravku KEYTRUDA, pokud nežádoucí účinek zůstává na stupni 1 a dávka kortikosteroidů byla redukována na 10 mg prednisonu nebo jeho ekvivalentu za den. Pembrolizumab má být trvale vysazen při jakémkoli imunitně zprostředkovaném nežádoucím účinku stupně 3, který se opakuje nebo při jakékoli imunitně zprostředkované nežádoucí toxicitě stupně 4 (viz body 4.2 a 4.8).
Reakce spojené s infuzí U pacientů léčených pembrolizumabem byly hlášeny těžké reakce spojené s infuzí (viz bod 4.8). Při těžkých reakcích spojených s infuzí má být infuze ukončena a pembrolizumab natrvalo vysazen (viz bod 4.2). Pacienti s lehkou nebo středně těžkou reakcí spojenou s infuzí mohou pod pečlivým dohledem pembrolizumab nadále používat; lze uvažovat o premedikaci antipyretiky a antihistaminiky. Pacienti vyloučení z klinických studií Do klinických studií nebyli zařazeni pacienti s následujícími stavy: aktivní metastázy v CNS; ECOG skóre fyzické aktivity 2; infekce HIV, virem hepatitidy B nebo hepatitidy C; aktivní systémová autoimunitní nemoc; intersticiální plicní onemocnění; prodělaná pneumonitida vyžadující systémovou léčbu kortikosteroidy; těžká hypersenzitivita k jiné monoklonální protilátce v anamnéze; užívání imunosupresivní léčby; těžké imunitně zprostředkované nežádoucí účinky léčby ipilimumabem v anamnéze, definované jako jakákoli toxicita stupně 4 nebo toxicita stupně 3 vyžadující léčbu kortikosteroidy (> 10 mg/den prednisonu nebo jeho ekvivalentu) po dobu delší než 12 týdnů. Pacienti s aktivními infekcemi byli z klinických studií vyloučeni a předtím, než začali užívat pembrolizumab, se požadovalo, aby jejich infekce byla vyléčena. Pacienti s aktivními infekcemi vyskytujícími se během léčby pembrolizumabem byli příslušně léčeni. Pacienti s počátečními klinicky významnými renálními (kreatinin > 1,5 x ULN) nebo jaterními (bilirubin > 1,5 x ULN, ALT, AST > 2,5 x ULN při absenci jaterních metastáz) abnormalitami byli vyloučeni z klinických studií, proto jsou informace o pacientech s těžkou poruchou funkce ledvin a středně težkou až těžkou poruchou funkce jater omezeny. U těchto pacientů lze pembrolizumab používat po pečlivém zvážení potenciálního zvýšeného rizika a za vhodné léčebné strategie. Karta s upozorněním pro pacienta Každý, kdo předepisuje přípravek KEYTRUDA musí být seznámen s informací pro lékaře a léčebnými strategiemi. Předepisující lékař musí s pacientem prodiskutovat rizika léčby přípravkem KEYTRUDA. Pacientovi bude poskytnuta karta s upozorněním pro pacienta s každým receptem. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce S pembrolizumabem nebyly provedeny žádné formální farmakokinetické studie lékových interakcí. Jelikož se pembrolizumab odstraňuje z oběhu katabolizací, žádné metabolické lékové interakce se nepředpokládají. Před nasazením pembrolizumabu je nutno se vyhnout podávání systémových kortikosteroidů nebo imunosupresiv, a to kvůli jejich potenciálnímu vlivu na farmakodynamickou aktivitu a účinnost pembrolizumabu. Systémové kortikosteroidy nebo jiná imunosupresiva však lze používat po nasazení pembrolizumabu k léčbě imunitně zprostředkovaných nežádoucích účinků (viz bod 4.4) 4.6 Fertilita, těhotenství a kojení Ženy ve fertilním věku Ženy ve fertilním věku musí během léčby pembrolizumabem a ještě nejméně 4 měsíce po poslední dávce pembrolizumabu používat účinnou antikoncepci. Těhotenství Údaje o podávání pembrolizumabu těhotným ženám nejsou k dispozici. Reprodukční studie na zvířatech nebyly s pembrolizumabem provedeny; nicméně na modelech březích myší bylo prokázáno, že blokáda signálu zprostředkovaného receptorem PD-L1 narušuje toleranci vůči plodu a vede ke zvýšeným ztrátám plodů (viz bod 5.3). Tyto výsledky naznačují potenciální riziko, že by podávání pembrolizumabu během
těhotenství mohlo způsobit poškození plodu, včetně zvýšené míry potratu nebo porodu mrtvého plodu. Je známo, že lidské imunoglobuliny G4 (IgG4) prostupují placentární bariérou; proto má pembrolizumab, který je IgG4, potenciál k tomu, aby byl přenesen z matky do vyvíjejícího se plodu. Pembrolizumab se v těhotenství nemá používat, ledaže by klinický stav ženy léčbu pembrolizumabem vyžadoval. Kojení Není známo, zda se pembrolizumab vylučuje do lidského mateřského mléka. Jelikož je ale známo, že protilátky mohou být vylučovány do lidského mateřského mléka, riziko pro novorozence/kojence nelze vyloučit. Je nutno se rozhodnout, zda přerušit kojení nebo vysadit pembrolizumab, přičemž se posoudí přínos kojení pro dítě a přínos léčby pembrolizumabem pro ženu. Fertilita O možném vlivu pembrolizumabu na fertilitu nejsou k dispozici žádné klinické údaje. Na základě jednoměsíční a šestiměsíční studie toxicity po opakovaných dávkách u opic nebyly zjištěny žádné pozorovatelné účinky na samčí ani samičí reprodukční orgány (viz bod 5.3). 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Pembrolizumab může mít mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Po podání pembrolizumabu byla hlášena únava (viz bod 4.8). 4.8 Nežádoucí účinky Souhrn bezpečnostního profilu Pembrolizumab je nejčastěji spojován s imunitně zprostředkovanými nežádoucími účinky. Většina z nich, včetně těžkých reakcí, byla vyřešena po zahájení příslušné léčby nebo vysazení pembrolizumabu (viz Popis vybraných nežádoucích účinků níže). Bezpečnost pembrolizumabu byla v klinických studiích hodnocena u 2 953 pacientů s pokročilým melanomem nebo NSCLC ve čtyřech dávkách (2 mg/kg každé 3 týdny, 200 mg každé 3 týdny nebo 10 mg/kg každé 2 nebo 3 týdny). U této populace pacientů byly nejčastějšími nežádoucími účinky (> 10 %) pembrolizumabu únava (24 %), vyrážka (19 %), pruritus (17 %), průjem (12 %), nauzea (11 %) a artralgie (10 %). Většina hlášených nežádoucích účinků byla stupně závažnosti 1 nebo 2. Nejzávažnějšími nežádoucími účinky byly imunitně zprostředkované nežádoucí účinky a závažné nežádoucí účinky spojené s infuzí (viz bod 4.4). Tabulkový seznam nežádoucích účinků V tabulce 2 jsou hlášeny nežádoucí účinky hlášené u 2 953 pacientů léčených pembrolizumabem v klinických studiích. Tyto nežádoucí účinky jsou uvedeny podle třídy orgánových systémů a četnosti. Četnosti jsou definovány následovně: velmi časté ( 1/10); časté ( 1/100 až < 1/10); méně časté ( 1/1 000 až < 1/100); vzácné ( 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000). V rámci každé skupiny četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny v pořadí klesající závažnosti. Tabulka 2: Nežádoucí účinky u pacientů léčených pembrolizumabem v klinických studiích Poruchy krve a lymfatického systému Časté Anémie Méně časté neutropenie, leukopenie, trombocytopenie, lymfopenie, eozinofilie Vzácné imunitní trombocytopenická purpura, hemolytická anémie Poruchy imunitního systému Časté reakce spojená s infuzí a
Endokrinní poruchy Časté hypertyreóza, hypotyreóza b Méně časté hypofyzitida c, adrenální insuficience, tyreoiditida Poruchy metabolismu a výživy Časté snížená chuť k jídlu Méně časté diabetes mellitus typu 1 d, hyponatremie, hypokalemie, hypokalcemie Psychiatrické poruchy Méně časté Insomnie Poruchy nervového systému Časté bolest hlavy, závrať, dysgeuzie, Méně časté epilepsie, letargie, periferní neuropatie Vzácné Guillain-Barrého syndrom, myastenický syndrom Poruchy oka Časté suché oko Méně časté uveitida e Cévní poruchy Méně časté Hypertenze Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Časté pneumonitida f, dyspnoe, kašel Gastrointestinální poruchy Velmi časté průjem, nauzea Časté kolitida g, zvracení, břišní bolest h, zácpa, suchá ústa Méně časté pankreatitida i Vzácné perforace tenkého střeva Poruchy jater a žlučových cest Méně časté hepatitida j Poruchy kůže a podkožní tkáně Velmi časté vyrážka k, pruritus l Časté těžké kožní reakce m, vitiligo n, suchá kůže, erytém, ekzém Méně časté lišejová keratóza o, psoriáza, alopecie, dermatitida, akneiformní dermatitida, změny barvy vlasů, papula Vzácné erythema nodosum Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Velmi časté artralgie Časté myozitida p, muskuloskeletální bolest q, bolest v končetině, artritida r Méně časté tenosynovitida s Poruchy ledvin a močových cest Méně časté nefritida t Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Velmi časté únava Časté astenie, edém u, pyrexie, onemocnění podobající se chřipce, třesavka Vyšetření Časté zvýšená alaninaminotransferáza, zvýšená aspartátaminotransferáza, zvýšená alkalická fosfatáza v krvi, zvýšený kreatinin v krvi Méně časté zvýšená amyláza, zvýšený bilirubin v krvi, hyperkalcemie *Následující pojmy představují skupinu příbuzných příhod, které spíše než jednotlivou příhodu popisují zdravotní stav. a. reakce spojené s infuzí (přecitlivělost na lék, anafylaktická reakce, hypersenzitivita a syndrom uvolňování cytokinů) b. hypotyreóza (myxedém) c. hypofyzitida (hypopituitarismus)
d. diabetes mellitus typu 1 (diabetická ketoacidóza) e. uveitida (iritida a iridocyklitida) f. pneumonitida (intersticiální plicní nemoc) g. kolitida (mikroskopická kolitida a enterokolitida) h. bolest břicha (břišní diskomfort, bolest horní poloviny břicha, bolest dolní poloviny břicha) i. pankreatitida (autoimunitní pankreatitida a akutní pankreatitida) j. hepatitida (autoimunitní hepatitida a lékové poškození jater) k. vyrážka (erytematózní vyrážka, folikulární vyrážka, generalizovaná vyrážka, makulózní vyrážka, makulopapulózní vyrážka, papulózní vyrážka, svědící vyrážka, vezikulózní vyrážka a genitální vyrážka) l. pruritus (kopřivka, papulózní kopřivka, generalizovaný pruritus a genitální pruritus) m. závažné kožní reakce (exfoliativní dermatitida, erythema multiforme, exfoliativní vyrážka, pemfigoid, Stevens-Johnsonův syndrom a následující nežádoucí účinky stupně 3 a vyššího: pruritus, vyrážka, generalizovaná vyrážka a makulopapulózní vyrážka) n. vitiligo (kožní depigmentace, kožní hypopigmentace a hypopigmentace očního víčka) o. lišejová keratóza (lichen planus a lichen sclerosus) p. myozitida (myalgie, myopatie, polymyalgia rheumatica a rabdomyolýza) q. muskuloskeletální bolest (muskuloskeletální diskomfort, bolest zad, muskuloskeletální ztuhlost, muskuloskeletální bolesti na hrudi a tortikolis) r. artritida (otok kloubů, polyartritida a kloubní výron) s. tendosynovitida (tendinitida, synovitida a bolest šlach) t. nefritida (autoimunitní nefritida, tubulointersticiální nefritida a selhání ledvin nebo akutní selhání ledvin se známkami nefritidy) u. edém (periferní edém, generalizovaný edém, nadměrná zátěž tekutinami, retence tekutin, otok víček a otok rtů, otok obličeje, lokalizovaný edém, periorbitální edém) Popis vybraných nežádoucích účinků Údaje o následujících imunitně zprostředkovaných nežádoucích účincích jsou založeny na pacientech, kteří dostávali pembrolizumab ve třech dávkách (2 mg/kg každé 3 týdny nebo 10 mg/kg každé 2 nebo 3 týdny) v klinických studiích (viz bod 5.1). Léčebná strategie těchto nežádoucích účinků je popsána v bodě 4.4. Imunitně zprostředkované nežádoucí účinky (viz bod 4.4) Imunitně zprostředkovaná pneumonitida Pneumonitida se vyskytla u 103 (3,5 %) pacientů léčených pembrolizumabem, včetně případů stupně 2 u 40 (1,4 %) pacientů, stupně 3 u 27 (0,9 %), stupně 4 u 9 (0,3 %) nebo stupně 5 u 4 (0,1 %) pacientů. Medián doby do nástupu pneumonitidy byl 3,1 měsíce (rozmezí 2 dny až 19,3 měsíce). Medián trvání byl 1,8 měsíce (rozmezí 1 den až 17,2+ měsíce). Pneumonitida vedla k vysazení pembrolizumabu u 42 (1,4 %) pacientů. Pneumonitida vymizela u 61 pacientů. Imunitně zprostředkovaná kolitida Kolitida se vyskytla u 51 (1,7 %) pacientů léčených pembrolizumabem, včetně případů stupně 2 u 11 (0,4 %) pacientů, stupně 3 u 32 (1,1 %) pacientů a stupně 4 u 2 (< 0,1 %) pacientů. Medián doby do nástupu kolitidy byl 3,5 měsíce (rozmezí 7 dní až 16,2 měsíce). Medián trvání byl 1,4 měsíce (rozmezí 1 den až 8,7+ měsíce). Kolitida vedla k vysazení pembrolizumabu u 15 (0,5 %) pacientů. Kolitida vymizela u 43 pacientů. Imunitně zprostředkovaná hepatitida Hepatitida se vyskytla u 19 (0,6 %) pacientů léčených pembrolizumabem, včetně případů stupně 2 u 4 (0,1 %) pacientů, stupně 3 u 12 (0,4 %) pacientů a stupně 4 u 2 (< 0,1 %) pacientů. Medián doby do nástupu hepatitidy byl 1,3 měsíce (rozmezí 8 dní až 21,4 měsíce). Medián trvání byl 1,8 měsíce (rozmezí 8 dní až 20,9+ měsíce). Hepatitida vedla k vysazení pembrolizumabu u 6 (0,2 %) pacientů. Hepatitida vymizela u 15 pacientů.
Imunitně zprostředkovaná nefritida Nefritida se vyskytla u 10 (0,3 %) pacientů léčených pembrolizumabem, včetně případů stupně 2 u 3 (0,1 %) pacientů, stupně 3 u 5 (0,2 %) pacientů a stupně 4 u 1 (< 0,1 %) pacienta. Medián doby do nástupu nefritidy byl 5,0 měsíce (rozmezí 12 dní až 12,8 měsíce). Medián trvání byl 2,5 měsíce (rozmezí 12 dní až 8,9+ měsíce). Nefritida vedla k vysazení pembrolizumabu u 3 (0,1 %) pacientů. Nefritida vymizela u 6 pacientů. Imunitně zprostředkované endokrinopatie Hypofyzitida se vyskytla u 18 (0,6 %) pacientů léčených pembrolizumabem, včetně případů stupně 2 u 6 (0,2 %) pacientů, stupně 3 u 9 (0,3 %) pacientů a stupně 4 u 1 (< 0,1 %) pacienta. Medián doby do nástupu hypofyzitidy byl 4,0 měsíce (rozmezí 1 den až 11,9 měsíce). Medián trvání byl 4,7 měsíce (rozmezí 8+ dní až 12,7+ měsíce). Hypofyzitida vedla k vysazení pembrolizumabu u 4 (0,1 %) pacientů. Hypofyzitida vymizela u 7 pacientů, 2 měli následky. Hypertyreóza se vyskytla u 108 (3,7 %) pacientů léčených pembrolizumabem, včetně případů stupně 2 u 26 (0,9 %) pacientů a stupně 3 u 4 (0,1 %) pacientů. Medián doby do nástupu hypertyreózy byl 1,4 měsíce (rozmezí 1 den až 21,9 měsíce). Medián trvání byl 2,0 měsíce (rozmezí 10 dní až 15,0+ měsíce). Hypertyreóza vedla k vysazení pembrolizumabu u 2 (< 0,1 %) pacientů. Hypertyreóza vymizela u 82 (76 %) pacientů. Hypotyreóza se vyskytla u 251 (8,5 %) pacientů léčených pembrolizumabem, včetně případů stupně 2 u 182 (6,2 %) pacientů a stupně 3 u 3 (0,1 %) pacientů. Medián doby do nástupu hypotyreózy byl 3,5 měsíce (rozmezí 1 den až 18,9 měsíce). Mediánu trvání nebylo dosaženo (rozmezí 2 dny až 27,7+ měsíce). Kvůli hypotyreóze pembrolizumab vysadil jeden pacient (< 0,1 %). Hypotyreóza vymizela u 51 (20 %) pacientů, u 2 z nich s následky. Imunogenita V klinických studiích u pacientů léčených pembrolizumabem v dávce 2 mg/kg každé 3 týdny, 200 mg každé 3 týdny nebo 10 mg/kg každé 2 nebo 3 týdny bylo 26 (2,0 %) z 1 289 vyhodnotitelných pacientů pozitivně testováno na protilátky proti pembrolizumabu, které se objevily během léčby. Při vzniku protilátek vážících pembrolizumab nebyl nalezen žádný důkaz změněné farmakokinetiky nebo bezpečnostního profilu. Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím Státního ústavu pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek. 4.9 Předávkování O předávkování pembrolizumabem nejsou žádné informace. Při předávkování je nutno pacienty pečlivě sledovat na projevy nebo příznaky nežádoucích účinků a nasadit příslušnou symptomatickou léčbu. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: cytostatika, monoklonální protilátky. ATC kód: L01XC18 Mechanismus účinku Přípravek KEYTRUDA je humánní monoklonální protilátka, která se váže na receptor programované buněčné smrti PD-1 (programmed cell death-1) a blokuje jeho interakci s ligandy PD-L1 a PD-L2. Receptor PD-1 je negativním regulátorem aktivity T-buněk, u kterého bylo prokázáno, že se podílí na regulaci T-buněčné imunitní odpovědi. Přípravek KEYTRUDA posiluje T-buněčnou odpověď, včetně protinádorové odpovědi prostřednictvím blokády vazby PD-1 na PD-L1 and PD-L2, které se exprimují v buňkách prezentujících antigeny a mohou být exprimovány nádorovými nebo jinými buňkami v mikrosprostředí nádoru. Klinická účinnost a bezpečnost Melanom KEYNOTE-006: klinická studie pacientů s melanomem, kteří dosud nebyli léčeni ipilimumabem Bezpečnost a účinnost pembrolizumabu byla hodnocena ve studii KEYNOTE-006, což byla multicentrická, kontrolovaná studie fáze III léčby pokročilého melanomu u pacientů, kteří dosud nebyli léčeni ipilimumabem. Pacienti byli randomizováni (1:1:1) do skupin léčených pembrolizumabem 10 mg/kg každé 2 (n=279) nebo 3 týdny (n=277) nebo ipilimumabem 3 mg/kg každé 3 týdny (n=278). U pacientů s melanomem s mutací BRAF V600E nebylo požadováno, aby předtím byli léčeni BRAF inhibitorem. Pacienti byli léčeni pembrolizumabem do progrese nemoci nebo do nepřijatelné toxicity. Klinicky stabilním pacientům s počátečními známkami progrese nemoci bylo dovoleno setrvat na léčbě do potvrzení progrese nemoci. Vyhodnocení stavu nádoru bylo provedeno po 12 týdnech, poté každých 6 týdnů až do 48. týdne a následně každých 12 týdnů. Z 834 pacientů bylo 60 % mužů, 44 % bylo ve věku 65 let (medián věku byl 62 let [rozmezí 18-89]) a 98 % byli běloši. Stadium M1c mělo 65 % pacientů, 9 % mělo mozkové metastázy v anamnéze, 66 % nemělo žádnou a 34 % podstoupilo jednu přechozí léčbu. U 31 % byla hodnota výkonnostního stavu dle ECOG 1, 69 % mělo hodnotu výkonnostního stavu dle ECOG 0 a 32 % mělo zvýšené LDH. BRAF mutace byly hlášeny u 302 (36 %) pacientů. Z pacientů s BRAF mutací bylo 139 (46 %) již léčeno BRAF inhibitorem. Primárními cíli bylo měření výsledků účinnosti v přežití bez progrese nemoci, hodnoceno pomocí Integrated Radiology and Oncology Assessment (IRO) s využitím Response Evaluation Criteria in Solid Tumours (RECIST), verze 1.1, a v celkovém přežití. Sekundárními cíli bylo měření výsledků účinnosti v míře celkového přežití a trvání odpovědi. Tabulka 3 shrnuje klíčová měření účinnosti u pacientů dosud neléčených ipilimumabem a na obrázcích 1 a 2 jsou uvedeny Kaplan-Meierovy křivky pro celkové přežití (OS) a přežití bez progrese nemoci (PFS).
Tabulka 3: Odpověď na pembrolizumab 10 mg/kg každé 2 nebo 3 týdny u pacientů s pokročilým melanomem neléčeným ipilimumabem ve studii KEYNOTE-006* Cílový parametr Pembrolizumab 10 mg/kg každé 3 týdny n=277 Pembrolizumab 10 mg/kg každé 2 týdny n=279 Ipilimumab 3 mg/kg každé 3 týdny n=278 Celkové přežití (OS) Počet (%) pacientů s příhodou 92 (33 %) 85 (30 %) 112 (40 %) Poměr rizik* (95% CI) 0,69 (0,52; 0,90) 0,63 (0,47; 0,83) --- Hodnota p 0,00358 0,00052 --- Medián v měsících (95% CI) Nebylo dosaženo (NA, NA) Nebylo dosaženo (NA, NA) Nebylo dosaženo (13, NA) Přežití bez progrese nemoci (PFS) Počet (%) pacientů s příhodou 157 (57 %) 157 (56 %) 188 (68 %) Poměr rizik* (95% CI) 0,58 (0,47; 0,72) 0,58 (0,46; 0,72) --- Hodnota p <0,00001 <0,00001 --- Medián v měsících (95% CI) 4,1 (2,9; 6,9) 5,5 (3,4; 6,9) 2,8 (2,8; 2,9) Nejlepší celková odpověď Objektivní míra odpovědi (ORR) % (95% CI) 33 % (27, 39) 34 % (28, 40) 12 % (8, 16) Úplná odpověď % 6 % 5 % 1 % Částečná odpověď % 27 % 29 % 10 % Trvání odpovědi Medián v měsících (rozmezí) Nebylo dosaženo 8,3 (1,4+; 8,1+) (1,4+; 8,3+) % přetrvávající odpovědi 97 % 89 % 88 % Nebylo dosaženo (1,1+; 7,9+) * Poměr rizik (pembrolizumab v porovnání s ipilimumabem) založeno na stratifikovaném Cox proporčním modelu rizik Založeno na stratifikovaném Log rank testu Založeno na pacientech s nejlepší celkovou odpovědí jako potvrzenou úplnou nebo částečnou odpovědí NA = není k dispozici
Obrázek 1: Kaplan-Meierova křivka celkového přežití podle léčebného ramene ve studii KEYNOTE-006 (populace všech zařazených pacientů) Obrázek 2: Kaplan-Meierova křivka přežití bez progrese nemoci (PFS) podle léčebného ramene ve studii KEYNOTE-006 (populace všech zařazených pacientů) KEYNOTE-002: klinická studie pacientů s melanomem, kteří již byli léčeni ipilimumabem Bezpečnost a účinnost pembrolizumabu byla zjišťována ve studii KEYNOTE-002, což je multicentrická, kontrolovaná studie léčby pokročilého melanomu u pacientů, kteří byli léčeni ipilimumabem a pokud byli pozitivní na mutaci BRAF V600, léčeni BRAF nebo MEK inhibitory. Pacienti byli randomizováni (1:1:1)
do skupin s pembrolizumabem v dávce 2 (n=180) nebo 10 mg/kg (n=181) každé 3 týdny nebo chemoterapií (n=179; včetně dakarbazinu, temozolomidu, karboplatiny, paklitaxelu nebo karboplatiny+paklitaxelu). Do studie nebyli zařazeni pacienti s autoimunitním onemocněním nebo pacienti léčení imunosupresivy; dalšími kritérii pro nezařazení byl těžký nebo život ohrožující imunitně zprostředkovaný nežádoucí účinek léčby ipilimumabem v anamnéze, definovaný jako jakákoli toxicita stupně 4 nebo toxicita stupně 3 vyžadující léčbu kortikosteroidem (> 10 mg/den prednisonu nebo ekvivalentní dávka) po dobu delší než 12 týdnů; probíhající nežádoucí účinky v důsledku předchozí léčby ipilimumabem stupně 2; předchozí těžká hypersenzitivita na jiné monoklonální protilátky; pneumonitida nebo intersticiální plicní nemoc v anamnéze; infekce HIV, virem hepatitidy B nebo hepatitidy C a hodnota výkonnostního stavu dle ECOG 2. Pacienti byli léčeni pembrolizumabem do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity. Klinicky stabilním pacientům s počátečními známkami progrese nemoci bylo dovoleno setrvat na léčbě do potvrzení progrese nemoci. Vyhodnocení stavu nádoru bylo provedeno po 12 týdnech, poté každých 6 týdnů až do 48. týdne a následně každých 12 týdnů. Pacientům na chemoterapii, u kterých po prvním plánovaném vyhodnocení nemoci došlo k nezávisle potvrzené progresi, byl umožněn přechod do dvojitě zaslepeného uspořádání, kde dostávali 2 mg/kg nebo 10 mg/kg pembrolizumabu každé 3 týdny. Z 540 pacientů bylo 61 % mužů, 43 % mělo 65 let (medián věku byl 62 let [rozmezí 15-89]) a 98 % byli běloši. Stadium M1c mělo 82 % pacientů, 73 % podstoupilo nejméně dvě a 32 % pacientů podstoupilo tři nebo více předchozích systémových terapií pokročilého melanomu. U 45 % byla hodnota výkonnostního stavu dle ECOG 1, 40 % mělo zvýšené LDH a 23 % mělo BRAF mutaci. Primárními cíli bylo měření výsledků účinnosti v PFS hodnocené pomocí IRO s využitím RECIST verze 1.1 a v OS. Sekundárními cíli bylo měření výsledků účinnosti v ORR a v trvání odpovědi. Tabulka 4 shrnuje klíčové cíle měření účinnosti u pacientů již léčených ipilimumabem, přičemž na obrázku 3 je uvedena Kaplan-Meierova křivka přežití bez progrese nemoci. V obou ramenech léčených pembrolizumabem bylo přežití bez progrese nemoci vyšší než při chemoterapii a nebyly zde žádné rozdíly mezi dávkami pembrolizumabu. Údaje o celkovém přežití nebyly v době analýzy přežití bez progrese nemoci dostatečné. V předběžných analýzách celkového přežití, které nebyly upraveny na potenciálně matoucí vliv přechodu některých pacientů léčených ve skupině chemoterapií do skupiny léčených pembrolizumabem, nebyl rozdíl mezi pembrolizumabem a chemoterapií statisticky významný. Z pacientů randomizovaných do skupiny léčené chemoterapií přešlo do skupin léčených pembrolizumabem 48 %.
Tabulka 4: Odpověď na pembrolizumab 2 mg/kg nebo 10 mg/kg každé 3 týdny u pacientů s neresekovatelným nebo metastazujícím melanomem ve studii KEYNOTE-002 Cílový parametr Pembrolizumab 2 mg/kg každé 3 týdny n=180 Pembrolizumab 10 mg/kg každé 3 týdny n=181 Chemoterapie n=179 Přežití bez progrese nemoci (PFS) Počet (%) pacientů s příhodou 129 (72 %) 126 (70 %) 155 (87 %) Poměr rizik* (95% CI) 0,57 (0,45; 0,73) 0,50 (0,39; 0,64) --- Hodnota p < 0,0001 < 0,0001 --- Medián v měsících (95% CI) 2,9 (2,8; 3,8) 2,9 (2,8; 4,7) 2,7 (2,5; 2,8) Celkové přežití (OS) Počet (%) pacientů s příhodou 73 (41 %) 69 (38 %) 78 (44 %) Poměr rizik* (95% CI) 0,88 (0,64; 1,22) 0,78 (0,56; 1,08) --- Hodnota p 0,2294 0,0664 --- Nejlepší celková odpověď Celková míra odpovědi % (95% CI) 21 % (15, 28) 25 % (19, 32) 4 % (2, 9) Úplná odpověď % 2 % 3 % 0 % Částečná odpověď % 19 % 23 % 4 % Trvání odpovědi Medián v měsících (rozmezí) Nebylo dosaženo Nebylo dosaženo (1,4+; 11,5+) (1,2+; 11,1+) % přetrvávající 87 % 80 % 63 % 8,5 (1,6+; 9,5) * Poměr rizik (pembrolizumab v porovnání s chemoterapií) založeno na stratifikovaném Cox proporčním modelu rizik Založeno na stratifikovaném Log rank testu
Obrázek 3: Kaplan-Meierova křivka přežití bez progrese nemoci (PFS) podle léčebného ramene ve studii KEYNOTE-002 (populace všech zařazených pacientů)
KEYNOTE-001: otevřená studie pacientů s melanomem, kteří dosud nebyli léčeni ipilimumabem a kteří již byli léčeni ipilimumabem Bezpečnost a účinnost pembrolizumabu u pacientů s pokročilým melanomem byla hodnocena v nekontrolované otevřené studii KEYNOTE-001. Účinnost byla hodnocena u 276 pacientů ze dvou definovaných kohort, jedna zahrnovala pacienty již léčené ipilimumabem (a pokud byli pozitivní na mutaci BRAF V600, léčeni BRAF nebo MEK inhibitory) a druhá zahrnovala pacienty, kteří ipilimumabem dosud léčeni nebyli. Pacienti byli náhodně přiřazeni do skupin s pembrolizumabem v dávce 2 mg/kg každé 3 týdny nebo 10 mg/kg každé 3 týdny. Pacienti byli léčeni pembrolizumabem do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity. Klinicky stabilním pacientům s počátečními známkami progrese nemoci bylo dovoleno setrvat na léčbě do potvrzení progrese nemoci. Vylučovací kritéria byla podobná jako ve studii KEYNOTE-002. Z 89 pacientů léčených 2 mg/kg pembrolizumabu, kteří byli předtím léčeni ipilimumabem, bylo 53 % mužů, 33 % bylo ve věku 65 let a medián věku byl 59 let (rozmezí 18 až 88). Kromě 2 byli všichni pacienti běloši. Stadium M1c mělo 84 % pacientů a 8 % mělo mozkové metastázy v anamnéze. 70 % podstoupilo nejméně dvě a 35 % pacientů podstoupilo tři nebo více předchozích terapií pokročilého melanomu. BRAF mutace byly hlášeny u 13 % hodnocené populace. Všichni pacienti s BRAF mutací byli předtím léčeni BRAF inhibitorem. Z 51 pacientů léčených 2 mg/kg pembrolizumabu, kteří dosud nebyli léčeni ipilimumabem, bylo 63 % mužů, 35 % bylo ve věku 65 let a medián věku byl 60 let (rozmezí 35 až 80). Kromě jednoho pacienta byli všichni běloši. Stadium M1c mělo 63 % pacientů a 2 % měla mozkové metastázy v anamnéze. 45 % procent nepodstoupilo žádné předchozí terapie pokročilého melanomu. BRAF mutace byly hlášeny u 20 (39 %) pacientů. Z pacientů s BRAF mutací bylo 10 (50 %) předtím léčeno BRAF inhibitorem. Primárním cílem bylo měření výsledků účinnosti v celkové míře odpovědi vyhodnocené nezávislým vyšetřením pomocí RECIST 1.1. Sekundárními cíli bylo měření výsledků účinnosti v míře kontroly nemoci (DCR; včetně úplné odpovědi, částečné odpovědi a stabilizace onemocnění), v trvání odpovědi, v přežití bez progrese nemoci a v celkovém přežití. Odpověď nádoru byla hodnocena ve 12týdenních intervalech. Klíčové cíle měření účinnosti u již léčených pacientů nebo u pacientů dosud neléčených ipilimumabem, dostávajících pembrolizumab v doporučené dávce, uvádí tabulka 5.
Tabulka 5: Odpověď na pembrolizumab 2 mg/kg každé 3 týdny u pacientů s neresekovatelným nebo metastazujícím melanomem ve studii KEYNOTE-001 Cílový parametr Nejlepší celková odpověď* stanovená pomocí IRO Objektivní míra odpovědi (ORR) %, (95% CI) Pembrolizumab 2 mg/kg každé 3 týdny u pacientů předtím léčených ipilimumabem n=89 Pembrolizumab 2 mg/kg každé 3 týdny u pacientů dosud ipilimumabem neléčených n=51 25 % (16, 35) 33 % (21, 48) Úplná odpověď 3 % 10 % Částečná odpověď 21 % 24 % Míra kontroly onemocnění % 49 % 49 % Trvání odpovědi Medián v měsících (rozmezí) Nebylo dosaženo (2,8+; 14,3+) Nebylo dosaženo (1,6+; 13,8+) % přetrvávající 86 % 82 % # Přežití bez progrese nemoci (PFS) Medián v měsících (95% CI) 4,9 (2,8; 8,3) 5,5 (2,8; 14,0) Míra přežití bez progrese nemoci po 6 měsících Celkové přežití (OS) Medián v měsících (95% CI) Míra celkového přežití po 12 měsících 43 % 50 % Nebylo dosaženo (11, není Nebylo dosaženo (14, není k dispozici) k dispozici) 60 % 72 % * Zahrnuje pacienty, kteří při vstupu nemají nezávislou radiologickou metodou zjištěnu žádnou měřitelnou nemoc IRO = Integrated radiology and oncologist assessment (integrované rentgenové a onkologické vyhodnocení) s využitím RECIST 1.1 # Založeno na nejlepší odpovědi stabilizovaná nemoc nebo lepší Založeno na pacientech s odpovědí potvrzenou nezávislou kontrolou, od data, kdy byla odpověď poprvé zaznamenána; n=22 u pacientů již léčených ipilimumabem; n=17 u pacientů dosud ipilimumabem neléčených Respondéři byli sledováni po dobu nejméně 12 měsíců po zahájení léčby Respondéři byli sledováni po dobu nejméně 15 měsíců po zahájení léčby Výsledky byly u pacientů již léčených ipilimumabem (n=84) a pacientů dosud ipilimumabem neléčených (n=52), kteří dostávali 10 mg/kg pembrolizumabu každé 3 týdny, podobné jako výsledky pozorované u pacientů, kteří dostávali 2 mg/kg pembrolizumabu každé 3 týdny. Analýzy subpopulací Stav BRAF mutací u melanomu Byla provedena analýza podskupin studie KEYNOTE-002 u pacientů, kteří měli gen BRAF divokého typu (n=415; 77 %) nebo BRAF mutaci bez předchozí léčby cílené na BRAF (n=125; 23 %). Relativní riziko přežití bez progrese nemoci (souhrnně pro pembrolizumab [2 mg/kg nebo 10 mg/kg každé 3 týdny] vs. chemoterapie) bylo 0,51 (95% CI: 0,41; 0,65) u genu BRAF divokého typu a 0,56 (95% CI: 0,37; 0,85) u BRAF mutace s předchozí léčbou cílenou na BRAF. Relativní riziko přežití bez progrese nemoci pro pembrolizumab 2 mg/kg každé 3 týdny vs. chemoterapie bylo 0,51 (95% CI: 0,39; 0,67) u genu BRAF divokého typu a 0,74 (95% CI: 0,46; 1,18) u BRAF mutace s předchozí léčbou cílenou na BRAF. Relativní riziko celkového přežití souhrnně pro pembrolizumab vs. chemoterapie bylo 0,83 (95% CI: 0,60; 1,15) u genu BRAF divokého typu a 0,82 (95% CI: 0,47; 1,43) u BRAF mutace s předchozí léčbou
cílenou na BRAF. Relativní riziko celkového přežití pro pembrolizumab 2 mg/kg každé 3 týdny vs. chemoterapie bylo 0,80 (95% CI: 0,55; 1,18) u genu BRAF divokého typu a 1,03 (95% CI: 0,55; 1,91) u BRAF mutace s předchozí léčbou cílenou na BRAF. Celková míra odpovědi souhrnně pro pembrolizumab a pembrolizumab 2 mg/kg každé 3 týdny vs. chemoterapie byla 27 % a 25 % vs. 6 % u genu BRAF divokého typu a 12 % a 9 % vs. 0 % u BRAF mutace s předchozí léčbou cílenou na BRAF. Byla provedena analýza podskupin studie KEYNOTE-006 u pacientů, kteří měli BRAF divokého typu (n=525; 63 %), BRAF mutaci bez předchozí léčby cílené na BRAF (n=163; 20 %) a BRAF mutaci s předchozí léčbou cílenou na BRAF (n=139; 17 %). Relativní riziko přežití bez progrese nemoci (souhrnně pro pembrolizumab [10 mg/kg každé 2 nebo 3 týdny] vs. ipilimumab) bylo 0,57 (95% CI: 0,45; 0,73) u genu BRAF divokého typu, 0,50 (95% CI: 0,32; 0,77) u BRAF mutace bez předchozí léčby cílené na BRAF a 0,73 (95% CI: 0,48; 1,11) u BRAF mutace s předchozí léčbou cílenou na BRAF. Relativní riziko celkového přežití souhrnně pro pembrolizumab vs. ipilimumab bylo 0,61 (95% CI: 0,46; 0,82) u genu BRAF divokého typu, 0,69 (95% CI: 0,33; 1,45) u BRAF mutace bez předchozí léčby cílené na BRAF a 0,75 (95% CI: 0,45; 1,26) u BRAF mutace s předchozí léčbou cílenou na BRAF. Celková míra odpovědi souhrnně pro pembrolizumab vs. ipilimumab byla 34 % vs. 13 % u genu BRAF divokého typu, 41 % vs. 13 % u BRAF mutace bez předchozí léčby cílené na BRAF a 21 % vs. 6 % u BRAF mutace s předchozí léčbou cílenou na BRAF. Stav PD-L1 u melanomu Byla provedena analýza podskupin studie KEYNOTE-002 u pacientů, kteří byli PD-L1 pozitivní (Allredovo histoskore 2 vyjadřující membránovou expresi PD-L1 u 1 % nádorových buněk) vs. PD-L1 negativní (Allredovo histoskore 0 nebo 1). Exprese PD-L1 byla testována retrospektivně imunohistochemickým stanovením pomocí 22C3 protilátky proti PD-L1. Z pacientů, u kterých bylo možné expresi PD-L1 vyhodnotit (78%), bylo 69 % (n=291) PD-L1 pozitivních a 31 % (n=130) bylo PD-L1 negativních. Relativní riziko přežití bez progrese nemoci (souhrnně pro pembrolizumab [2 mg/kg nebo 10 mg/kg každé 3 týdny] vs. chemoterapie) bylo 0,52 (95% CI: 0,39; 0,68) u PD-L1 pozitivních pacientů a 0,60 (95% CI: 0,38; 0,94) u PD-L1 negativních pacientů. Relativní riziko přežití bez progrese nemoci pro pembrolizumab 2 mg/kg každé 3 týdny vs. chemoterapie bylo 0,54 (95% CI: 0,39; 0,75) u PD-L1 pozitivních pacientů a 0,89 (95% CI: 0,53; 1,50) u PD-L1 negativních pacientů. Relativní riziko celkového přežití souhrnně pro pembrolizumab vs. chemoterapie bylo 0,82 (95% CI: 0,55; 1,23) u PD-L1 pozitivních pacientů a 0,77 (95% CI: 0,43; 1,37) u PD-L1 negativních pacientů. Relativní riziko celkového přežití pro pembrolizumab 2 mg/kg každé 3 týdny vs. chemoterapie bylo 0,93 (95% CI: 0,58; 1,49) u PD-L1 pozitivních pacientů a 1,19 (95% CI: 0,58; 2,46) u PD-L1 negativních pacientů. Celková míra odpovědi souhrnně pro pembrolizumab a pembrolizumab 2 mg/kg každé 3 týdny vs. chemoterapie byla 26 % a 23 % vs. 4 % u PD-L1 pozitivních pacientů a 15 % a 11 % vs. 8 % u PD-L1 negativních pacientů. Byla provedena analýza podskupin studie KEYNOTE-006 u pacientů, kteří byli PD-L1 pozitivní (n=671; 80 %) vs. PD-L1 negativní (n=150; 18 %). Z pacientů, u kterých byla měřitelná exprese PD-L1 (98 %), bylo 82 % PD-L1 pozitivních a 18 % bylo PD-L1 negativních. Relativní riziko přežití bez progrese nemoci (souhrnně pro pembrolizumab [10 mg/kg každé 2 nebo 3 týdny] vs. ipilimumab) bylo 0,53 (95% CI: 0,43; 0,65) u PD-L1 pozitivních pacientů a 0,73 (95% CI: 0,47; 1,11) u PD-L1 negativních pacientů. Relativní riziko celkového přežití souhrnně pro pembrolizumab vs. ipilimumab bylo 0,56 (95% CI: 0,43; 0,73) u PD-L1 pozitivních pacientů a 0,95 (95% CI: 0,56; 1,62) u PD-L1 negativních pacientů. Celková míra odpovědi souhrnně pro pembrolizumab vs. ipilimumabová skupina byla 37 % vs. 12 % u PD-L1 pozitivních pacientů a 18 % vs. 11 % u PD-L1 negativních pacientů. Oční melanom U 20 subjektů s očním melanomem zařazených do studie KEYNOTE-001 nebyly hlášeny žádné objektivní odpovědi; u 6 pacientů byla hlášena stabilizace onemocnění.
NSCLC KEYNOTE-024: kontrolovaná studie u pacientů s NSCLC, kteří dosud nebyli léčeni chemoterapií Bezpečnost a účinnost pembrolizumabu byla hodnocena ve studii KEYNOTE-024, což byla multicentrická, kontrolovaná studie léčby dosud neléčeného metastazujícího NSCLC. Pacienti měli expresi PD-L1 s 50% skóre nádorového podílu (TPS), zjištěného pomocí PD-L1 IHC 22C3 pharmdx TM Kit. Pacienti byli randomizováni (1:1) do skupiny léčené pembrolizumabem v dávce 200 mg každé 3 týdny (n=154) nebo chemoterapií obsahující platinu dle volby zkoušejícího (n=151; včetně pemetrexed+karboplatina, pemetrexed+cisplatina, gemcitabin+cisplatina, gemcitabin+karboplatina nebo paklitaxel+karboplatina. Pacienti s neskvamózním karcinomem mohli dostávat udržovací léčbu pemetrexedem). Pacienti byli pembrolizumabem léčeni do nepřijatelné toxicity nebo do progrese nemoci. Léčba mohla pokračovat i po progresi nemoci, pokud byl pacient klinicky stabilní a zkoušející měl za to, že má z léčby klinický přínos. Pacienti bez progrese nemoci mohli být léčeni po dobu až 24 měsíců. Ze studie byli vyřazeni pacienti s aberacemi nádorového genomu kódujícího EGFR nebo ALK; autoimunitní chorobou, která v průběhu 2 let léčby vyžadovala systémovou léčbu; zdravotním stavem, který vyžadoval imunosupresi nebo kteří v předchozích 26 měsících byli v oblasti hrudníku ozářeni dávkou větší než 30 Gy. Vyhodnocení stavu nádoru se provádělo každých 9 týdnů. Pacienti léčení chemoterapií, u kterých došlo k nezávisle ověřené progresi nemoci, mohli přejít na léčbu pembrolizumabem. U 305 pacientů studie KEYNOTE-024 byly výchozí charakteristiky následující: medián věku 65 let (54 % ve věku 65 nebo vyšším); 61 % muži; 82 % běloši, 15 % asiaté a stav výkonnosti dle ECOG 0 u 35 % a 1 u 65 % pacientů. 18 % pacientů mělo skvamózní karcinom, 82 % neskvamózní; stádium M1 mělo 99 % pacientů a 9% mělo metastázy v mozku. Primárním měřítkem hodnocení účinnosti bylo přežití bez progrese nemoci (PFS) hodnocené pomocí BICR za využití RECIST 1.1. Sekundárními měřítky hodnocení účinnosti bylo celkové přežití (OS) a objektivní míra odpovědi (ORR) (hodnocené pomocí BICR za využití RECIST 1.1). Měřítka účinnosti pro celou populaci všech zařazených pacientů (ITT) shrnuje tabulka 6.
Tabulka 6: výsledky účinnosti ve studii KEYNOTE-024 Kritérium hodnocení Pembrolizumab 200 mg každé 3 týdny n=154 Chemoterapie n=151 PFS Počet (%) pacientů s příhodou 73 (47 %) 116 (77 %) Poměr rizik* (95% CI) 0,50 (0,37, 0,68) Hodnota p <0,001 Medián v měsících (95% CI) 10,3 (6,7, NA) 6,0 (4,2, 6,2) OS Počet (%) pacientů s příhodou 44 (29 %) 64 (42 %) Poměr rizik* (95% CI) 0,60 (0,41, 0,89) Hodnota p 0,005 Medián v měsících (95% CI) Nebylo dosaženo (NA, NA) Nebylo dosaženo (9,4, NA) Objektivní míra odpovědi* ORR % (95% CI) 45 % (37, 53) 28 % (21, 36) Úplná odpověď % 4 % 1 % Částečná odpověď % 41 % 27 % Trvání odpovědi Medián v měsících (rozmezí) Nebylo dosaženo (1,9+, 14,5+) 6,3 (2,1+, 12,6+) % s trváním 6 měsíců 88 % 59 % * Poměr rizik (pembrolizumab v porovnání s chemoterapií) založeno na stratifikovaném Cox proporčním modelu rizik Založeno na stratifikovaném Log rank testu Založeno na pacientech s nejlepší celkovou odpovědí jako potvrzenou úplnou nebo částečnou odpovědí Založeno na Kaplan-Meierových odhadech; zahrnuje 43 pacientů s odpověďmi 6 měsíců nebo delšími Založeno na Kaplan-Meierových odhadech; zahrnuje 16 pacientů s odpověďmi 6 měsíců nebo delšími NA = není k dispozici