Úvod ke Křestním obřadům Křest malých dětí Latinsky: Ordo Baptismi parvulorum, editio typica 1969; editio typica altera 1973; nova reimpressio; nova impressio 2003. Česky: Křestní obřady (křest malých dětí), 1999. DŮLEŽITOST KŘTU 1. Názvem dítě nebo nemluvně se rozumí ti, kteří ještě nedospěli k vlastnímu rozumovému úsudku a nemohou vyznávat vlastní víru. 2. Církev dostala poslání hlásat evangelium a křtít. Proto již od počátku křtila nejen dospělé, nýbrž i děti. V pochopení slov Páně: Nenarodí-li se kdo znovu z vody a Ducha svatého, nemůže vstoupit do Božího království 1 vždy usuzovala, že ani děti nemají být vyloučeny z možnosti přijmout křest, když jej přijmou ve víře církve, kterou za ně dosvědčí rodiče a kmotrové i ostatní přítomní. Jimi je totiž zpřítomněno místní společenství církve i celé společenství svatých a věřících: matka církev, která rodí všechny, rodí každého zvlášť. 2 3. K pravdivému dovršení svátosti je však třeba, aby děti byly vychovány ve víře, ve které byly pokřtěny. Jejím základem je totiž svátost, kterou již dříve přijaly. Křesťanská výchova, která dětem právem náleží, má především směřovat k tomu, aby děti postupně poznaly záměr Boží vyjádřený v Kristu a tak životem dovršovaly víru, ve které byly pokřtěny. POSVÁTNÉ SLUŽBY PŘI UDĚLOVÁNÍ KŘTU 4. Lid Boží, to je církev, zpřítomněná místním společenstvím věřících, má při křtu dospělých i dětí velmi důležitou úlohu. Dítě totiž před přijetím křtu i potom má právo na lásku a pomoc společenství věřících. Při křestních obřadech má toto společenství nejen plnit své poslání, jak o tom mluví Všeobecný úvod v č. 7, nýbrž i spolu s knězem vyslovit svůj souhlas po vyznání víry rodičů a kmotrů. Tímto souhlasem se výrazně naznačuje, že víra, ve které dítě přijímá křest, není vlastnictvím pouze rodiny dítěte, nýbrž celé církve Kristovy. 5. Ze samého řádu stvoření vyplývá, že služba i posláni rodičů při křtu dětí má větší důležitost než poslání kmotrů. 1 Jan 3,5. 2 Sv. Augustin, Epist 98,5: PL 33,362.
1) Před udělením křtu mnoho záleží na tom, aby se rodiče vědomé připravovali na udělení této svátosti, vedeni vlastní vírou i s pomocí svých přátel a ostatních členů společenství. Ať k tomu používají vhodných prostředků, jako jsou knihy, listy či katechismy, určené rodinám. Také farář, ať již osobně či prostřednictvím jiných, se má snažit ryto rodiče navštěvovat nebo více takových rodičů spojit, aby je vhodným poučením i společnou modlitbou připravil k slavnosti křtu. 2) Mnoho záleží na tom, aby rodiče byli přítomni křtu, při kterém, se jejich dítě znovu rodí z vody a Ducha svatého. 3) Rodiče dítěte totiž mají při udělování krtu opravdu důležité poslání. Především mají slyšet vážná připomenutí kněze a podílet se na společné modlitbě ostatních přítomných věřících. Kromě toho však sami vykonávají při udílení křtu tyto služby: a) veřejně žádají o křest dítěte; b) po knězi i oni žehnají dítě na čele znamením kříže; c) zříkají se satana a vyznávají víru; d) přinášejí dítě ke křestnímu prameni (především matka); e) drží rozžatou svíci; f) dostávají požehnání, které je zvlášť určeno matce a otci. 4) Nemůže-li některý z nich učinit vyznání víry (např. nekatolík), může mlčet. Žádá se však, aby při žádosti o křest dítěte dal záruku nebo alespoň souhlas, aby dítě bylo vychováno ve víře, kterou přijalo při křtu. 5) Po křtu jsou rodiče vázáni, z vděčnosti Bohu i z věrnosti k úkolu, který přijali, přivádět dítě k poznání Boha, jehož adoptivním synem se stalo. Rovněž mají dítě připravovat k biřmování a k přijímání. V tomto poslání jim má opět farář přiměřeně pomáhat. 6. Každé dítě může mít při křtu kmotra i kmotru. Oba jsou zde nazýváni kmotrové. 7. Kromě toho, co uvádí Všeobecný úvod o řádném přisluhovateli křtu (č. 11-15), je nutno ještě připomenout toto: 1) Je povinností duchovních správců připravovat rodiny na křest dětí a pomáhat jim při výchově, která vyplývá z přijetí křtu. Biskupové pak mají ve své diecézi s pomocí jáhnů i laiků tuto pastorační práci vést a sjednocovat. 2) Kromě toho se mají duchovní správcové postarat, aby udílení křtu se konalo s náležitou důstojností a pokud možno vycházelo vstříc podmínkám i přáním rodin. Každý, kdo křtí, ať vykonává obřady přesně a zbožně, a ke všem ať se snaží být lidský a přívětivý.
DOBA A MÍSTO KŘTU DĚTÍ 8. Při stanoveni doby křtu je nutno přihlédnout k těmto okolnostem: spása dítěte, aby nebylo zbaveno dobrodiní křtu; zdravotní stav matky, aby - pokud možno - byla křtu přítomna; a konečně důvody pastorační, pokud neohrožují důležitější okolnost (tj. spásu dítěte). Pastoračními důvody se rozumí dostatečný čas k přípravě rodičů i přípravě křtu, aby byl pěkně proveden a jeho obsah vhodně vynikl. Proto: 1) Je-li dítě v nebezpečí smrti, ať je bez prodlení pokřtěno níže uvedeným způsobem (č. 21). 2) V ostatních případech ať rodiče co nejdříve oznámí faráři křest dítěte - je vhodné, aby se to stalo již před narozením - aby mohlo být udělení křtu dobře připraveno. 3) Udělení křtu nechť se koná v prvních týdnech po narození dítěte. Biskupská konference může však z vážných pastoračních důvodů stanovit delší Časové období. 4) Je v pravomoci faráře, aby s přihlédnutím k pokynům biskupské konference sám stanovil dobu křtu dětí, jestliže jejich rodiče nemají dostatečné předpoklady k vyznání víry ani potřebné základy k výchově dětí v křesťanské víře. 9. Křest má vyjadřovat spojení s tajemstvím velikonoc. Proto se doporučuje, aby se udílel o velikonoční vigilii nebo v neděli, kdy si církev připomíná zmrtvýchvstání Páně. V neděli je možno udílet křest také při mši, aby mohlo být přítomno celé společenství věřících a jasně vynikla nutnost křtu i eucharistie. Nemá to však být příliš často. Pokyny ke křtu o velikonoční vigilii nebo při nedělní mši jsou uvedeny na příslušných místech. 10. Křest má jasně ukazovat, zeje svátostí víry církve a přičleněním k lidu Božímu. Proto se má zpravidla udílet ve farním kostele, kde má být křestní pramen. 11. Je však v pravomoci biskupa, aby po poradě s místním farářem dovolil či přikázal, aby křestní pramen byl také v jiném kostele či veřejné kapli na území téže farnosti. Farář má právo také na těchto místech udílet křest. 12. V soukromých domech ať se neuděluje křest, kromě případů nebezpečí smrti. 13. Ať se neuděluje křest v nemocnicích (porodnicích), kromě nutných případů nebo z naléhavých pastoračních důvodů, pokud biskup nestanovil jinak (srv, č. 11). Vždy však je třeba dbát, aby o tom byl uvědomen farář a předcházela přiměřená příprava rodičů. 14. Je vhodné, aby při bohoslužbě slova byly děti uloženy v oddělené místnosti. Je totiž třeba se postarat, aby se matky i kmotři mohli bohoslužby slova nerušené účastnit; proto je nutno děti svěřit jiným ženám. STRUKTURA OBŘADU KŘTU DĚTÍ A - Obvyklý křestní obřad (uděluje-li jej kněz nebo jáhen) 15. Nehrozí-li nebezpečí smrti, vykoná kněz nebo jáhen celý obřad, jak je zde uveden, ať už křtí jedno dítě či několik anebo větší počet dětí.
16. Obřad křtu začíná přivítáním dětí, ve kterém se vyjadřuje vůle rodičů i kmotrů a úmysl církve udělit svátost křtu. Kněz i rodiče to dají najevo tím, že udělají dětem na čelo kříž. 17. Bohoslužba slova chce vzbudit víru rodičů, kmotrů i ostatních přítomných před konáním svátostného tajemství a společnou modlitbou vyprosit žádaný účinek svátosti. Při bohoslužbě slova lze použít jednoho či více čtení z Písma. Pak následuje výklad a chvíle mlčení; potom přímluvy, uzavřené modlitbou, která je exorcismem a úvodem k pomazání olejem křtěnců anebo ke vzkládání ruky. 18. Vlastní udělení křtu: 1) Začíná bezprostřední přípravou: a) Kněz slavnostní modlitbou světí křestní vodu nebo připomíná její posvěcení. Tato modlitba je vzýváním Boha a připomínkou záměru spásy. b) Potom rodiče i kmotrové se zříkají ďábla a vyznávají víru. Pak následuje souhlas kněze i společenství věřících a poslední otázka rodičům a kmotrům. 2) Křest se udílí obmytím vodou buď ponořením, nebo litím, podle místního zvyku, a vzýváním Nejsvětější Trojice. 3) Závěr obřadu krtu tvoří pomazání křižmem, které vyjadřuje královské kněžství pokřtěného a jeho připojení k Božímu lidu. Potom kněz předá pokřtěnému bílý šat a rozžatou svíci. 19. Po připomenutí kněze následuje u oltáře, jako náznak budoucí účasti na eucharistii, společná modlitba Otče náš, ve které se děti Boží obracejí ke svému Otci, jenž je v nebi. Nakonec uděluje kněz požehnání matkám, otcům i všem přítomným, aby se v nich rozmnožila milost Boží. B - Zkrácený obřad křtu 20. Zkrácený obřad křtu, který udělují katecheté, 3 má tyto částí: přivítání dětí, bohoslužbu slova nebo připomenutí důležitosti křtu a přímluvy. U křtitelnice vykoná katecheta modlitbu, ve které prosí Boha a připomíná dějiny spásy v souvislosti s křtem. Po udělení vlastního křtu se vynechává pomazání křižmem a nahrazuje se zvlášť upravenou modlitbou. Celý obřad se pak uzavírá obvyklým závěrem. Vynechává se tedy exorcismus, mazání olejem křtěnců a pomazání křižmem. 21. Zkrácený obřad křtu dítěte v nebezpečí smrti, není-li přítomen řádný přisluhovatel svátosti, je dvojí: 1) V okamžiku smrti nebo bezprostřední blízkosti smrti a je-li nebezpečí vprodlení, použije přisluhovatel 4 přirozené vody, byť neposvěcené, lije ji na hlavu dítěte a říká obvyklou formuli. 5 Všechno ostatní se vynechá. 3 Srv. II. vat. sněm, Konst. o liturgii Sacrosanctum concilium, č. 68. 4 Srv. Všeobecný úvod, č. 16. 5 Srv. tamtéž, č. 23.
2) Jestliže podle rozumného uvážení je více času, je vhodné shromáždit několik věřících, z nichž jeden by měl být schopen řídit společnou modlitbu. V tom případě se má udílet křest takto: nejprve připomenutí přisluhovatele svátosti a krátké přímluvy, vyznání víry rodičů nebo kmotra, potom lití vody s příslušnými slovy. Nejsou-li přítomní schopni vykonat tento obřad, pak se přisluhovatel pomodlí hlasitě vyznání víry a udělí křest jako v okamžiku smrti. 22. Hrozí-li nebezpečí smrti, mohou také kněz i jáhen z nouze použít zkráceného obřadu křtu. Farář nebo jiný kněz, mající tuto pravomoc, má-li křižmo a je dostatek času, ať neopomene po křtu udělit i biřmování. V tom případě odpadá pomazání křižmem, obvyklé při křtu. ÚPRAVY, KTERÉ PŘÍSLUŠÍ BISKUPSKÉ KONFERENCI NEBO BISKUPOVI 23. Úpravy povolené v české jazykové oblasti jsou zde uvedeny vždy přímo na příslušných místech. 24. Před modlitbou Páně v závěrečných obřadech může kněz vzít dítě do rukou a vystoupit s ním k oltáři. Podobně, jako to dosud bylo u nás zvykem při obřadu úvodu matky po křtu. Místo výzvy k lidu, říká pak v tomto případě modlitbu, uvedenou na příslušném místě (č. 103). 25. Stává-li se často a v mnoha případech, že rodiče nebývají dostatečné připraveni ke křtu svých dětí, nebo žádají křest dětí, které nebudou křesťansky vychovány či dokonce víru ztratí a je zřejmé, že tuto situaci nezmění ani dotaz, zda sami věří, pak mohou biskupské konference vydat na pomoc farářům pastorační pokyny, které stanoví delší časové období před udílením svátosti křtu. 26. Biskup může ve své diecézi rozhodnout, zda katecheté mohou při bohoslužbě slova sami kázat nebo pouze přečíst připravený text. ÚPRAVY, KTERÉ PŘÍSLUŠÍ DO KOMPETENCE CELEBRANTA 27. Při přípravě rodičů na křest dětí mnoho záleží na tom, aby poučení bylo podpořeno výkladem modliteb i obřadů křtu. Je užitečné k tomu použít i rozmanitých možností, s nimiž počítá křestní obřad pro bohoslužbu slova. 28. O velikonoční vigilii se udílí křest dětí takto: 1) Ještě před obřady velikonoční vigilie, ve vhodnou dobu a na vhodném místě, se konají obřady přivítání dětí, na které navazuje exorcismus a pomazání olejem křtěnců (nebo vzkládání ruky). V tomto případě se může vynechat bohoslužba slova. 2) Vlastní křest se koná po svěcení vody (č. 56-58, 60-63), jak je uvedeno v obřadech velikonoční vigilie. 3) Vynechává se souhlas celebranta a společenství věřících (č. 59) a předání hořící svíce (č. 64). 4) Rovněž se vynechávají závěrečné obřady (č. 67-71). 29. Jestliže se udílí křest v neděli při mši, je mešní formulář z neděle a obřady křtu se upraví takto:
1) Obřad přijetí dítěte (č. 33-43) je na počátku mše, při které pak odpadá úvodní pozdrav a úkon kajícnosti. 2) Při bohoslužbě slova: a) Čtení jsou z příslušné neděle. Jsou-li k tomu zvláštní důvody, je možno vzít čtení, určená pro křestní obřady. b) Homilie navazuje na posvátné texty; je však třeba přihlédnout k udělování křtu. c) Mešní vyznání víry se neříká. Je nahrazeno vyznáním víry celého společenstva věřících před křtem. d) Přímluvy lze vybrat z těch, které jsou uvedeny v křestních obřadech. V závěru však, před prosbami k svatým, se vkládají prosby za celou církev a potřeby světa. 3) Udělování křtu pak pokračuje exorcismem, pomazáním a dalšími úkony, jak je uvádějí křestní obřady (č. 49-65). 4) Když skončí křest, pokračuje mše přinášením obětních darů jako obvykle. 5) K závěrečnému požehnání při mši může kněz použít některého způsobu, který je uveden v křestních obřadech. 30. Jestliže se udílí křest při mši ve všední den, je obřad v podstatě stejný jako v neděli. Je však dovoleno k bohoslužbě slova použít textů, které jsou určeny pro křestní obřady (č. 34). 31. Podle pokynů, které uvádí Všeobecný úvod (č. 34) může přisluhovatel křtu učinit některé úpravy obřadu, pokud to vyžadují okolností. 1) Jestliže matka dítěte zemřela při porodu, je nutno k tomu přihlédnout při úvodním napomenutí (č. 36), při přímluvách a při závěrečném požehnání. 2) V úvodním dialogu s rodiči (č. 37-38, 76-77) je nutno vzít v úvahu jejich odpověď. Jestliže neřekli Křest, nýbrž Víru nebo Milost Kristovu nebo Vstup do církve nebo Věčný život, pak nezačíná přisluhovatel křtu slovy Chcete, aby bylo vaše dítě pokřtěno... (č. 39), nýbrž použije slov, která řekli rodiče. 3) Obřad, který je určen pro přijetí dítěte pokřtěného v nebezpečí smrti do společenství věřících, je možno podle potřeby přizpůsobit i pro jiné příležitostí, např. bylo-li dítě pokřtěno v době pronásledování nebo v případě dočasné roztržky mezi rodiči.