Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: V/2 - inovace směřující k rozvoji odborných kompetencí Název materiálu: Fylogeneze dýchací soustavy - prezentace Ročník: 3. ročník Identifikace materiálu: MAY_V2_PVS3_fylogenezeDS Jméno autora: RNDr. Stanislava Mayerová Předmět: Biologie Tématický celek: Fylogeneze orgánových soustav Anotace: Prezentace na téma fylogeneze dýchací soustavy. Datum: 25. 9. 2013
Fylogeneze dýchací soustavy dýchání - výměna plynů mezi organismem a okolním prostředím kyslík rozváděn tělními tekutinami oběhová soustava
Dýchání celým povrchem těla Protista (prvoci), Porifera (houbovci), Cnidaria (žahavci), Tardigrada (želvušky), Oligochaeta (žížaly) závisí na celkové velikosti těla i aktivitě živočicha (málo se pohybující živočichové s nízkým metabolismem) kyslík z vody i ze vzduchu (potřeba zvlhčení)
Dýchání celým povrchem těla Protista (prvoci), Porifera (houbovci), Cnidaria (žahavci), Tardigrada (želvušky), Oligochaeta (žížaly) závisí na celkové velikosti těla i aktivitě živočicha (málo se pohybující živočichové s nízkým metabolismem) kyslík z vody i ze vzduchu (potřeba zvlhčení)
Střevní dýchání sliznice střeva - permeabilní membrána - propustná pro rozpuštěné živiny i pro plyny Holothuroidea (sumýši) - slepé výběžky sloužící výhradně k dýchání vodní plíce převážně u vodních bezobratlých (larvy vážek)
Ambulakrální soustava Echinodermata (ostnokožci) paprsčitě rozvětvená dýchací soustava
Žábry bezobratlých vychlípené okrsky povrchu těla (ektodermální původ) uzpůsobené k difuzi plynů cévami bohatě protkaná zřasená tkáň výměna plynů mezi vnějším prostředím a tělními tekutinami vznikají topograficky z různého materiálu epipodit - jedna z větví končetiny u Crustacea (korýši) ctenidia - u Bivalvia (mlži) - podílejí se na filtraci potravních částic z vody u suchozemských pod povrch - plicní vaky - na povrch těla stigma (dýchací otvor) Pulmonata (plicnatí plži) - původem ze stěny pláště
Vzdušnice Tracheata (vzdušnicovci) přivádějí vzduch přímo k orgánům oběh pouze k rozvodu živin (na rozdíl od žaber) dýchací pohyby - svalstvo zadečku transport plynů - difuze v tělních tekutinách
Nepravé vzdušnice (pseudotracheje) suchozemští stejnonožci dýchají pseudotrachejemi (vzdušnicovými plícemi), přeměněnými ze žaber stínka zední svinka obecná terestričtí (suchozemští) korýši dýchání vzdušného kyslíku kyslík přechází do krve, teprve pak převáděn k orgánům jsou to prakticky "žábry" adaptované k příjmu vzdušného kyslíku
Žábry obratlovců bohatě cévami zásobené tam, kde probíhá výměna plynů voda nasávána do ústního otvoru a žaberních štěrbin střídavě vzniká podtlak a přetlak žaberní štěrbiny vyztuženy žaberními oblouky spiraculum - redukovaná žaberní štěrbina čelistnatců, nenese žábry pseudobranchie - sekundárně vytvořené žábry u žraloků
spiraculum
Žaberní (hltanožaberní) vak Urochordata (pláštěnci), Cephalochordata (kopinatci) otvory - ve stěnách krevní vlásečnice - výměna plynů postupně se snižuje počet otvorů
Plynový měchýř dorzální vychlípenina hltanu u živočichů ve vodách s nízkým obsahem kyslíku - umožňuje dýchání vzdušného kyslíku
Dýchací cesty vnější nozdry - nasáván vzduch (suchozemští obratlovci) vnitřní nozdry - ve stropu přední částo ústní dutiny - nasává se do ústní dutiny voda/vzduch není druhotné patro dýchací cesty totožné s trávicím traktem je druhotné patro - nosohltan (křížení dýchacích a trávicích cest) - průdušnice - průdušky - průdušinky (uvnitř plic) plíce (lat. pulmo, řec. pneumo) vakovitý párový orgán vnitřní prostor členěn na komůrky (plicní sklípky, alveoli) - bohatě prokrvené ptáci - malé plíce - zvýšení efektivnosti - plicní vaky (rezervoáry vzduchu)
http://nd03.jxs.cz/866/385/a12a76535f_65056915_o2.gif http://www.kbi.zcu.cz/ob/studium/invert/obra/e_jez.gif http://www.kbi.zcu.cz/ob/studium/invert/obra/e_hol.gif http://zivazeme.cz/images/rejnok-hladky02.jpg 29.12.2013 22:04 hod KUBIŠTA, Václav. Fyziologie živočichů. Praha: SPN, 1978. GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců. Praha: Academia, 1983. ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 3. vyd. Praha: Scientia, 1998, 642 s. ISBN 80-718-3110-7. http://www.biomach.cz/