Jozue6 7. kapitola knihy Jozue nás informovala o vojenském neúspěchu izraelského vojska při dobývání města Aj. Důvodem byl hřích jednoho z Izraelců, Akána. Jeho hřích byl odhalen a potrestán. Nastává čas, aby se Izrael připravil k vítěznému boji. Potom řekl Hospodin Jozuovi: "Neboj se a neděs. Vezmi s sebou všechen bojeschopný lid a vytáhni proti Aji. Hleď, vydal jsem ti do rukou ajského krále i jeho lid, jeho město i jeho zemi. Naložíš s Ajem a jeho králem, jako jsi naložil s Jerichem a jeho králem. Avšak kořist a dobytek si necháte jako lup. Postav proti němu za městem zálohy." (Joz 8,1-2.) Všimněme si, že Jozue má vzít do boje všechen bojeschopný lid. Pán Bůh říká něco jiného, než říkali izraelští zvědové. Ti chtěli bojovat jen se dvěma či třemi tisíci muži. Podcenili nepřítele, a to je vždycky nebezpečné. Podle našeho učitele představuje město Aj dalšího velkého nepřítele Božího lidu - tělo, hřích v lidském srdci. Proti němu je třeba bojovat s nasazením všech sil. Další nápadná skutečnost, které si můžeme všimnout, je rozdíl proti situaci u Jericha. Tam propadl veškerý majetek města Hospodinu. Bojovníci si nesměli nechat nic. Tady najednou slyšíme o válečné kořisti. Proč narážíme na takový rozdíl? Náš text nám nic nevysvětluje. Můžeme se domnívat, že Jericho bylo vnímáno jako prvotina země, tedy majetek Boží. Stejně tak mohlo Jericho představovat celou Zaslíbenou zemi, která patřila Hospodinu, zatímco Aj reprezentovalo díl země, jaký byl dáván do správy a vlastnictví izraelským kmenům. Jozue a všechen bojeschopný lid vytáhli proti Aji. Jozue vybral třicet tisíc mužů, udatných bohatýrů, a v noci je rozmístil. Přikázal jim: "Hleďte, za městem se položte do zálohy proti městu. Příliš se od města nevzdalujte, buďte všichni připraveni. Já a všechen lid, který bude se mnou, se k městu přiblížíme. Jakmile oni vytrhnou proti nám jako předtím, dáme se před nimi na útěk. Ať za námi vytrhnou; odlákáme je od města, neboť si řeknou:»utíkají před námi jako předtím.«proto se dáme před nimi na útěk. Pak vyrazíte ze zálohy a město obsadíte; Hospodin, váš Bůh, vám je vydal do rukou. (Joz 8,3-7.) Jozue připravil bojovou strategii. Osvědčila se, Izrael město skutečně porazil bez dalších potíží. Vernon McGee, který ve městě Aj vidí představitele tělesných svodů, tady nachází velkou duchovní lekci. I v duchovním boji je třeba nepřítele nejprve dobře rozpoznat, aby bylo možno zvolit optimální strategii boje. Potřebujeme jasn vidět, že náš největší nepřítel sídlí v našich vlastních srdcích. Lidé někdy snadno řeknou: Pokouší mě ďábel, svádí mne satan. Většinou to tak není. Ke svodu ke zlému si docela dobře vystačíme sami s naším srdcem poznamenaným hříchem. Druhý krok přípravy boje spočívá v dobrém odhadu vlastních sil. Jozuovi zvědové situaci podcenili. V boji proti tělu snadno podceníme sami sebe. Realitu vyjadřují slova apoštola Pavla: Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! (Ř 7,24-25a.) Milí posluchači, proti tělu se nedá bojovat jen lidskými silami.
Jediná příležitost k vítězství je svěřit celý boj do rukou Kristových. On nám dá zvítězit mocí Ducha svatého. Předpokladem takového vítězství je Kristova smrt a vzkříšení, jeho vtělení do těla hříchu. Epištola Římanům to vyjadřuje slovy: Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. (Ř 8,3-4.) Co z toho vyplývá: Když Pán Ježíš Kristus přišel na naši zem, nepřišel jen spasit hříšníky, ale také vynést soud nad starou hříšnou přirozeností člověka. Zaplatil za naše viny, ale také proměnil naše životy. Pavel to vyjádřil v listu Galatským takto: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Ga 2,20.) Tělo hříchu, lidský hříšný sklon ke zlému, nebude poražen, pokud se bojovníci nestanou plně závislí na síle a moci Ducha svatého. Teprve potom se otevře vítězství. Tehdy zbudoval Jozue oltář Hospodinu, Bohu Izraele, na hoře Ébalu, jak Izraelcům přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, tak jak je napsáno v Knize Mojžíšova zákona; oltář z neotesaných kamenů, neopracovaných železem. Na něm přinesli Hospodinu oběti zápalné a obětovali oběti pokojné. Tam napsal v přítomnosti Izraelců na kamenech opis Mojžíšova zákona. (Joz 8,30-32.) Vernon McGee přeskočil řadu veršů a zastavil se až u dalšího důležitého děje. Aj je poraženo, Izrael zvítězil. Je třeba poděkovat Hospodinu. Jozue staví oltář, přináší oběť a píše na kameny oltáře slova Božího Zákona. Potom předčítal všechna slova Zákona, požehnání i zlořečení, přesně jak to je zapsáno v Knize Zákona. Nebylo jediného slova přikázaného Mojžíšem, které by Jozue nepřečetl před celým shromážděním Izraele, včetně žen a dětí i těch, kdo žili mezi nimi jako hosté. (Joz 8,34-35.) Slova, která Jozue napsal na kameny oltáře byla zřejmě jen základní slova Desatera, skutečně jen 10 slov. Celému shromáždění jsou pak ale čtena všechna slova Hospodinova Zákona. Nestačila jen nějaká část, zkrácený výběr. Ne. Boží Zákon bude základem pro život lidu v Zaslíbené zemi. Bylo třeba jej znovu připomenout celý. Znovu a znovu je třeba si připomínat Boží řeč, aby se proměňovala i do našich životů. Od události přechodu Jordánu jsme se setkali už se dvěma nebezpečnými nepřáteli Božího lidu. S Jerichem, které podle našeho učitele představuje svět, a s Ajem, představujícím tělo hříchu. 9. kapitola přináší zprávu o třetím podstatném nepříteli, kterým je satan. Právě toho vidí náš učitel v obyvatelích Gibeónu. Popis setkání s Gibeóňany začíná informací o spiknutí několika místních králů: Když se o tom doslechli všichni králové, kteří byli z této strany Jordánu, v pohoří i v Přímořské nížině a na celém pobřeží Velkého moře směrem k Libanónu, totiž král chetejský, emorejský, kenaanský, perizejský, chivejský a jebúsejský, shromáždili se, aby jednomyslně bojovali proti Jozuovi a Izraeli. (Joz 9,1-2.)
Kenaanští králové se rozhodují bránit svou zemi a uzavírají obrannou koalici. K uskutečnění jejich plánů potom nikdy nedošlo. Náš text se ale nechce soustředit na tuto královskou dohodu. Všímá si Gibeóňanů, kteří se k ostatním nepřipojili. Zvolili odlišnou taktiku. I obyvatelé Gibeónu se doslechli, jak Jozue naložil s Jerichem a Ajem. Vymyslili si tedy také lest, že půjdou a budou se vydávat za poselstvo. Vložili na osly vetché pytle a zpuchřelé, popraskané a svazované vinné měchy, na nohou měli vetché spravované střevíce a na sobě odřené pláště. I všechen chléb, jímž se zásobili, byl vyschlý a rozdrobený. Tak přišli k Jozuovi do tábora v Gilgálu a řekli jemu i mužům izraelským: "Přišli jsme z daleké země. Uzavřete s námi smlouvu!" Ale izraelští muži Chivejcům odpověděli: "Možná, že sídlíte mezi námi; jakpak bychom mohli s vámi uzavřít smlouvu!" Řekli nato Jozuovi: "Jsme tvoji otroci." Jozue se jich otázal: "Kdo jste a odkud přicházíte?" Odpověděli mu: "Z velmi daleké země přišli tvoji otroci za jménem Hospodina, tvého Boha. Slyšeli jsme o něm zprávy, co všechno učinil v Egyptě a jak naložil s dvěma emorejskými králi v Zajordání, s chešbónským králem Síchonem a s bášanským králem Ógem z Aštarótu. Naši stařešinové a všichni obyvatelé naší země nás vyzvali:»vezměte si s sebou zásoby na cestu, jděte jim vstříc a řekněte jim: Jsme vaši otroci. Uzavřete s námi smlouvu.«(joz 9,3-11.) Záměr Gibeóňanů byl zřejmý. Báli se boje, přímého střetu a zvolili lest. Byli chytří. Pokusili se Izraelce oklamat a skutečně se jim to podařilo. Ani Jozue ani nikdo jiný z Izraele se neptal Pána Boha, co si o tom myslí a uzavřeli s Gibeóňany mírovou dohodu. Už jsme několikrát mluvili o tom, že Jericho představuje svět. Jak je možné zvítězit nad světem? Vírou. Aj podle našeho učitele představuje tělo hříchu. Nad ním se vítězí vyznáním hříchů a předáním boje do rukou Božích. Nyní se setkáváme s Gibeóňany, s ďáblem. Jak bojovat s ním? Především si potřebujeme uvědomit, že tento boj je realitou života církve. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla (Ef 6,12.), píše apoštol Pavel do Efezu. Satana není třeba hledat v hospodách a v nočních barech, je pravidelným účastníkem shromáždění církve. Rád se tváří zbožně a rád se nechá uctívat praktickým životem lidí, kteří se považují za zbožné. Všimněme si jedné z možností satanových nebezpečných útoků: brání vzájemnému odpouštění věřících křesťanů. Toto nebezpečí hrozilo v Korintu, proto tam Pavel píše: Komukoli něco odpustíte, odpustím i já. A když já něco odpouštím mám-li co odpouštět činím to před tváří Kristovou kvůli vám, aby nás satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe. (2K 2,10-11.) Jakou taktiku boje tedy zvolit? Jaký bude nejvhodnější způsob bojování? Apoštol Jakub radí: Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. (Jk 4,7.) To není jen pasivní resistence, to je rozhodné odmítnutí satanových nabídek. Apoštol Pavel ukazuje na zbraně, které jsou pro tento boj vhodné a píše: Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy, opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové
službě evangeliu pokoje` a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také,přílbu spasení` a,meč Ducha, jímž je slovo Boží`. (Ef 6,13-17.) Izrael pod Jozuovým vedením tento boj prohrál, protože vůbec nebojoval. Uvěřili nepříteli, Pána Boha se na nic neptali a dopadli špatně. Uzavřeli smlouvu s nepřítelem. Když uplynuly tři dny po tom, co s nimi uzavřeli smlouvu, doslechli se, že jsou z jejich blízkosti a že sídlí mezi nimi. Izraelci totiž táhli dál a třetího dne přišli do jejich měst. Byla to města Gibeón, Kefíra, Beerót a Kirjat-jearím. Ale Izraelci je nepobili, poněvadž se jim předáci izraelské pospolitosti zavázali přísahou při Hospodinu, Bohu Izraele. Proto celá pospolitost proti předákům reptala a všichni předáci vysvětlovali celé pospolitosti: "My jsme jim přísahali při Hospodinu, Bohu Izraele, takže se jich nyní nemůžeme dotknout. Musíme je nechat naživu, aby na nás nedolehlo Hospodinovo rozlícení pro přísahu, kterou jsme se jim zavázali." (Joz 9,16-20) V těch dobách byly smlouvy ještě ctěny. Dokonce i smlouva, kterou si Gibeóňané vymohli lstí byla Izraelci respektována. Vždyť byla uzavřena v Hospodinově jménu. Věrnost danému slovu byla v tomto případě svědectvím o Bohu Izraele, který také zůstává věrný svým slibům. Onoho dne jim Jozue uložil, aby sekali dříví a čerpali vodu pro pospolitost a pro Hospodinův oltář, a to až dodnes, na místě, které vyvolí. (Joz 9,27.) Gibeóňané zůstali uprostřed izraelské pospolitosti, stali se otroky svatyně. Izrael porušil Boží příkaz. Nestalo se to pouze v tomto případě. Zbytky původních obyvatel Palestiny se pro Izraelce staly nebezpečným svodem k pohanství. Desátá kapitola nás už přivádí k závěrečné části zprávy o obsazení Zaslíbené země. V ní budou vyčteny vojenské úspěchy Izraele a podán celkový přehled situace. Adonísedek, král jeruzalémský, se doslechl, že Jozue dobyl Aj a zničil jej jako klatý jako naložil s Jerichem a s jeho králem, tak naložil s Ajem a s jeho králem a že obyvatelé Gibeónu uzavřeli s Izraelem mír a jsou nyní mezi nimi. Tu se začali velmi bát, neboť Gibeón byl veliké město jako jedno z měst královských; byl větší než Aj a všichni jeho muži byli bohatýři. Proto poslal Adonísedek, král jeruzalémský, vzkaz Hóhamovi, králi chebrónskému, Pirámovi, králi jarmútskému, Jafíovi, králi lakíšskému, a Debírovi, králi eglónskému: "Přitáhněte mi na pomoc, ať porazíme Gibeón, neboť uzavřel mír s Jozuem a Izraelci!" (Joz 10,1-4.) Obyvatelé Gibeónu porušili vzájemnou solidaritu palestinského obyvatelstva a pokusili se zachránit se na vlastní pěst. Jejich jednání se rozhodne potrestat koalice králů, kteří představují celý palestinský jih. Pět emorejských králů se tedy vydalo společně na pochod, králové jeruzalémský, chebrónský, jarmútský, lakíšský a eglónský, každý se svými šiky. Oblehli Gibeón a zahájili proti němu boj. Gibeónští muži poslali k Jozuovi do tábora v Gilgálu s prosbou: "Nenechávej své otroky bez pomoci! Pospěš rychle k nám a zachraň nás. Pomoz nám, neboť se proti nám srotili všichni emorejští králové, kteří sídlí v pohoří." (Joz 10,5-6.)
Když se ale Gibeóňané dostali do skutečné tísně, obrátili se s prosbou o pomoc na Jozua. I vytáhl Jozue z Gilgálu a s ním všechen bojeschopný lid, samí udatní bohatýři. I řekl Hospodin Jozuovi: "Neboj se jich, neboť jsem ti je vydal do rukou. Žádný z nich před tebou neobstojí." Jozue táhl z Gilgálu po celou noc a náhle je přepadl. (Joz 10,7-9.) Jozue prosbu o pomoc přijal, vytáhl Gibeónu na pomoc. Měl k tomu minimálně dva dobré důvody. Především byl vázán mírovou smlouvou, považoval to za svou povinnost. Za druhé, nepřátelé Gibeónu byli stejně tak nepřáteli Izraele. Jozue měl nejvyšší zájem na jejich porážce. Tehdy mluvil Jozue k Hospodinu, v den, kdy Hospodin vydal Izraelcům Emorejce. Volal před očima Izraele: "Zmlkni, slunce, v Gibeónu, měsíci, v dolině Ajalónu." A slunce zmlklo a měsíc stál, dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli. To je zapsáno, jak známo, v Knize Přímého. Slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den. Nikdy předtím ani potom nebylo dne, jako byl onen, aby Hospodin tak vyslyšel něčí hlas, neboť Hospodin bojoval za Izraele. (Joz 10,12-14.) Dochází k bitvě, ve které Izrael vítězí. Náš text zdůrazňuje, že to nebylo vítězství hrdinných izraelských vojáků, ale vítězství Hospodinovo. Ani nebeská tělesa, v jejichž pomoc pohané kenaanských přírodních kultů spoléhali, nepomohla. Hospodin je umlčel, zastavil, prokázal jejich bezmoc tváří v tvář moci izraelského Boha - Stvořitele.