Univerzita Hradec Králové Ústav sociální práce Možnosti sociální práce s obětmi stalkingu Bakalářská práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Anna Teplá B6731 - Sociální politika a sociální práce Sociální práce Mgr. Lucie Smutková, Ph.D.
Univerzita Hradec Králové Ústav sociální práce Akademický rok: 2014/2015 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU) Jméno a Příjmení: Osobní číslo: Studijní program: Studijní obor: Název tématu: Zadávajicí katedra: Anna Teplá U12141 B6731 Sociální politika a sociální práce Sociální práce Možnosti sociální práce s obětmi stalkingu Oddělení sociálni práce a sociálni politiky Zásady pro vypracování: Cílem teoretické části je definovat stalking, jeho formy, obět a pachatele stalkingu a socialni služby pro oběti nebezpečného pronásledování. Cílem praktické části je zmapovaní problematiky stalkingu a možnostech jeho řešení v Kralovehradeckém kraji. Metodu skoumaní jsem zvolila kvantitatibni rozhovor se socialními pracovníky v organizacích pomahajicích obětem stalkingu. Základní literatura: ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie pro právníky: [domácí násilí, stalking, predikce násilí]. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 150 s. ISBN 978-80-247-2207-8. Úplné znění zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Vyd. 1. Praha: Armex, 2010, 172 s. ISBN 978-80-86795-81-2.
Rozsah grafických prací: Rozsah pracovní zprávy: Forma zpacování bakalařské práce: tištěná Seznam odborné literatury: Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lucie Smutková, Ph.D. Oddělení socialní práce a sociální politiky Datum zadání bakalářské práce: 5. února 2014 Termýn odevzdání bakalářské práce: 31. března 2015 JUDr.Miroslav Mitlöhner, CSc. ředitel L.S Mgr. Zuzana Truhlářová Ph.D. vedoucí katedry dne
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením vedoucí bakalářské práce a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Záměli dne 12.3. 2015... Anna Teplá
Poděkování Ráda bych na tomto místě vyjádřila poděkování své vedoucí práce Mgr. Lucii Smutkové Ph.D. za velmi cenné rady, připomínky a pomoc, kterou mi poskytla při vypracování této práce.
Anotace Anna Teplá, Možnosti sociální práce s obětmi stalkingu,. Hradec Králové, 2015, Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, Ústav sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Lucie Smutková Ph.D. Základní údaje charakterizující v českém jazyce obsah a výsledky závěrečné práce: Tématem bakalářské práce je stalking nebo-li nebezpečné pronásledování Cílem teoretické části je, popsat, co je to stalking, jeho formy, oběť a pachatele stalkingu a sociální služby pro oběti nebezpečného pronásledování. Cílem praktické části je zmapování problematiky stalkingu a možnosti jeho řešení v Královehradeckém kraji. Metodu zkoumání jsem zvolila kvalitativní rozhovor se sociálními pracovníky v organizacích pomáhajícím obětem stalkingu. Klíčová slova: stalking, oběť, pachatel, sociální služby pro oběti stalkingu
Annottation Anna Teplá,, Degree Thesis/Master Degree Thesis, Hradec Králové, 2015, Bachelor Degree Thesis University of Hradec Králové. Leader of the Bachelor Degree Thesis Mgr. Lucie Smutková Ph.D. Basic data characterizing the content and results of the final work in the chosen foreign language: A brief content description of the topic, selected methods: The theoretical part is to describe what it's stalking, its forms, the victim and the perpetrator of stalking and social services for victims of stalking. The practical part is to analyze the stalking and its possible solutions in the. I chose a method of studying the qualitative interviews with social workers in organizations helping victims of stalking. Keywords: stalking, victim, offender, social services for victims of stalking
Obsah Úvod...10 1. Stalking...14 1.1. Kontext sociální práce...14 1.2. Definice stalkingu...15 1.3. Historie stalkingu...17 1.4. Projevy a druhy stalkingu...18 1.4.1. Projevy stalkingu...19 1.4.2. Druhy stalkingu...19 1.5. Právní úprava...20 1.6. Mýty o stalkingu...22 2. Pachatel stalkingu...24 2.1. Pachatel...24 2.2 Pachatel stalkingu...25 2.2.1. Motivace stalkerů...26 2.3. Typologie stalkerů...26 2.3.1. Psychologický přístup...27 2.3.2. Typologie pachatelů s ohledem na rizikovost pro oběť...27 2.3.3. Typologie zaměřená na nebezpečnost, která plyne z osobnosti stalkera...28 2.3.4. Empirický přístup...30 2.4. Psychologické výzkumy stalkerů...31 3. Oběť stalkingu...33 3.1. Oběť...33 3.2. Oběť stalkingu...33 3.2.1. Prožívání oběti...33 3.2.2. Důsledky stalkingu pro oběť...35 3.2.3. Posuzování nebezpečnosti pro oběť...36 4. Možnosti pomoci obětem stalkingu...37 4.1. Reakce okolí...37 4.2. Podpora oběti...38
4.3. Typy odborné pomoci obětem...39 4.3.1. Krizová pomoc...39 4.3.2. Odborná psychologická pomoc...40 4.3.3. Odborná sociální pomoc...40 4.3.4. Odborná právní pomoc...41 4.4. Organizace poskytující pomoc obětem stalkingu v Královehradeckém kraji...41 Shrnutí teoretické části...46 5. Cíl výzkumu...48 Dílčí cíle...48 6. Výzkumná metoda...51 6.1. Strategie výzkumného šetření...51 6. 2. výzkumná technika...51 6.3. Rizika výzkumného šetření...52 6.4. Výzkumný vzorek...53 7. Interpretace rozhovorů...54 7.1.Interpretace výpovědí vztahujících se k prvnímu dílčímu cíli...54 7.2.Interpretace výpovědí vztahujících se ke druhému dílčímu cíli...56 7.3.Interpretace výpovědí vztahujících se ke třetímu dílčímu cíli...59 Závěr...61 Seznam použitých zdrojů...63 Internetové zdroje...64 Příloha č. 1...65 Příloha č. 2...69
Úvod Téma stalking nebo-li nebezpečné pronásledování jsem si vybrala, protože toto téma je dnes považováno za společenský problém, o kterém se stále moc nemluví. Četla jsem na toto téma několik odborných publikací a uvědomila jsem si, že je stalking současným společenským fenoménem. Za posledních několik let vzrostl počet případů stalkingu. Četnost výskytu excesivního, systematického pronásledování není přesně známá. Odhaduje se, že minimálně 2 až 8% obyvatel se stanou obětí tohoto trestného činu. (Čírtková, 2013) Velkou změnu také přinesl náš nový trestní zákoník, který definoval stalking jako trestný čin. Téma stalking zpracovává mnoho autorů. Jedním z hlavních autorů, kteří se zabývají tématem stalking je Ludmila Čírtková, dále pak Petra Vitoušová, Jiří Škoda nebo Branislava Vargová.,,Termín stalking pochází z angličtiny a v konkrétní hantýrce znamená stopování zvěře, její uštvání, přiblížení se k ní s cílem ji ulovit. (Čírtková, 2008, str. 53) V poslední době poutá stalking pozornost jako jedna z podob násilí, která byla dlouho opomíjená. Jejím hlavním rysem je fixace známého nebo neznámého pachatele na určitou osobu, kterou pak pachatel obtěžuje systematicky a úporně nevyžádanou a nechtěnou pozorností. Různé varianty pronásledování jsou zatím shrnuty pod pojem stalking. (Čírtková, 2013),Tento trestný čin není zcela jednoznačnou formou domácího násilí, ovšem vykazuje velké množství shodných znaků. ( Králičková, 2011, str. 95),,Stalking je obtěžující a zastrašující chovaní, které může mít podobu vyhrožování, pozorování, sledování, docházení do místa, bydliště či parkoviště oběti, opakovaných telefonátů či SMS zpráv, zanechávání psaných zpráv, předmětů nebo ničení vlastnictví, přičemž toto chování vyvolává u oběti strach. (Vargová, 2008, str. 53) Nejblíže je mi definice od Ludmily Čírtkové, která definuje stalking tak, jak ho vnímám i já, jako fixaci známe nebo neznámé osoby na oběť, kterou pak zahrnuje nechtěnou 10
pozorností. Proto, pro účely mé práce budu chápat stalking tak, jak ho definuje Ludmila Čírtková. Stalking má několik podob kontaktování komunikačními prostředky slídění, vyhledávání blízkosti oběti, pomluvy, psychologický nátlak, psychické deptání, kontakt přes třetí osobu, fyzické násilí, cyberstalking. Podstatné je, že stalking se vždy točí kolem vztahů nezávisle na tom, zda se jedná o vztahy reálné nebo iluzionární. V reálných vztazích vzniká stalking jako reakce na problémy či konflikty a přestavuje vzorec chování pro řešení vztahových krizí a kolapsů. (Čírtková, 2013) Hlavním cílem mé bakalářské práce je přiblížit problematiku stalkingu. Cílem praktické části mé práce je zjistit, jak přistupují jednotlivé organizace v Královehradeckém kraji k práci s obětmi stalkingu. Hlavní cíl praktické části bakalářské práce se rozpadá do tří dílčích cílů. Prvním je zjistit, jaká jsou specifika klientů dané organizace ve vztahu ke stalkingu. Druhým cílem je zjistit, jaké služby pro oběti stalkingu organizace nabízí a třetím cílem je zjistit, jaká je spolupráce daných organizací mezi sebou. Dílčí cíle jsem formulovala dle toho, co bych chtěla o dané organizaci zjistit, nejprve tedy jaké jsou specifika klientů v této problematice, následně, jaké služby organizace mohou obětem poskytnout a konečně zjistit, spolupráci daných organizací v práci s obětmi stalkingu. K naplnění stanoveného hlavního a dílčích cílů jsem zvolila kvalitativní výzkumnou strategii a techniky (polostrukturovaného) rozhovoru prováděného s pracovníky v organizacích, které poskytují pomoc obětem nebezpečného pronásledování. V teoretické části mé práce chci popsat co je to vlastně nebezpečné pronásledování a co není, stručnou historii, jeho právní úpravu, projevy a druhy a v závěru první kapitoly uvést mýty o stalkingu. Ve druhé kapitole bych chtěla přiblížit pachatele stalkingu, jeho motivaci, uvedu několik typologií pachatelů, a psychologické výzkumy pachatelů. V další kapitole se zaměřím na oběť stalkingu, představím typologii obětí, prožívání oběti, důsledky stalkingu pro oběť, posuzování nebezpečnosti pro oběť. Vzávěrečné čtvrté kapitole popíšu možnosti 11
sociální práce s obětí, podporu oběti, reakci okolí a sociální služby pro oběti nebezpečného pronásledování. V praktické části provedu výzkumné šetření sociálních služeb v Královehradeckém kraji, které pomáhají obětem nebezpečného pronásledování. Pomocí kvalitativního rozhovoru se sociálními pracovníky v těchto institucích zmapuji služby, které pro oběti stalkingu poskytují a také se zaměřím na porozumění sociálních pracovníků, zjistím, jaká jsou specifika klientů dané organizace ve vztahu ke stalkingu, zjistím, jaké služby pro oběti stalkingu organizace nabízí a zjistím, jaká je spolupráce daných organizací mezi sebou. V celé své bakalářské práci, bych chtěla přiblížit problematiku nebezpečného pronásledování, pachatele tohoto činu, oběti a sociální práci s obětmi nebezpečného pronásledování a zmapovat sociální služby v Královehradeckém kraji, které pomáhají obětem stalkingu. Tato práce by mohla sloužit i pracovníkům daných organizací, aby se dozvěděli, jak pracují jiné organizace, které se zabývají stejnou problematikou. 12
Teoretická část
1. Stalking V první kapitole zasadím téma stalking do kontextu sociální práce, popíšu, co je to stalking, ve stručnosti zmapují historii stalkingu, jeho projevy a druhy, právní úpravu nebezpečného pronásledování a v závěru kapitoly se zmíním o některých mýtech týkajících se stalkingu. Toto uvedení do problematiky je významné ve vztahu k hlavnímu a dílčím cílů textu, neboť vymezuje základní oblast zájmu fenomén stalking. 1.1. Kontext sociální práce Jako první zvolím definici od Oldřicha Matouška, který popisuje sociální práci takto:,, Sociální práce je společenskovědní disciplína i oblast praktické činnosti, jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů (např. chudoby, zanedbávání výchovy dětí, diskriminace určitých skupin, delikvence mládeže, nezaměstnanosti). (Matoušek, 2003, str. 11) Následuje definice od Iva Řezníčka, který definuje sociální práci takto: Sociální práce se snaží o změnu jednání svých klientů a jejich rozšířenějšího společenského zázemí cíleným úsilím v rámci určité organizační sítě institucí a zařízení. Teoreticky jde sociální práci o dosahování vyrovnanějších životních situací v disharmonických podmínkách. Působení jejích klientů stejně jako příslušných sociálních institucí jí k tomu dává příležitosti a omezení zároveň.(řezníček, 1994) Jako poslední uvedu definici od Igora Tomeše, který říká, že sociální práce je odborná činnost, která se orientuje na zlepšování vzájemného přizpůsobování jednotlivců, rodin, skupin a životního prostředí, v němž žijí k rozvíjení sebeúcty a vlastní zodpovědností jednotlivců s využitím schopností osob, mezilidských vztahů a zdrojů poskytovaných společností. Je službou klientům (jedincům, rodinám, skupinám, komunitám), kterou možno charakterizovat pojmy pomoc, podpora a provázení. (Tomeš, 2011) K tématu stalkingu budu přistupovat v kontextu sociální práce, proto také budou respondenty mého výzkumného šetření sociální pracovníci příslušných organizací. 14
V závěru podkapitoly popíši sociálního pracovníka. Sociální pracovníci pracují s klienty, s jejich rodinami, za svůj případ považují celou rodinu; s přirozenými skupinami, např. s partami mládeže na městském sídlišti s organizacemi, buď spravují činnost agentur poskytujících sociální služby, nebo vystupují jako experti v organizacích a pomáhají v nich řešit problémy, které jsou kompetentní řešit, např. formou supervize s lokálními komunitami, tj. s lidmi žijícími v jednom místě. (Matoušek, 2003) 1.2. Definice stalkingu V poslední době poutá pozornost jedna z podob násilí, která byla dlouho opomíjená. Jejím hlavním rysem je obsazení fixace známého nebo neznámého pachatele na určitou osobu, kterou pak pachatel obtěžuje systematicky a úporně nevyžádanou a nechtěnou pozorností. Různé varianty pronásledování jsou zatím shrnuty pod pojem stalking. (Čírtková, 2013) Čírtková uvádí, že pronásledování lze charakterizovat, jako soustavné (systematické) a excesivní (z normy vybočující) obtěžování druhé osoby nevyžádané a umanuté pozornosti podnícené buď údajným nebo skutečným obdivem (nákloností nebo pociťovanou záští, nenávistí a pomstou). (Čírtková 2008) Od 90. let 20. století je pronásledování intenzivně zkoumaným jevem ve forenzní psychologii a psychiatrii. V kriminologickém smyslu je stalking definován jako úmyslné a zlovolné pronásledování a obtěžování jiné osoby, které snižuje kvalitu života, a ohrožuje bezpečnost oběti. Současný zájem o tento fenomén byl vyprovokován častými případy pronásledování prominentů, kteří trpěli nevyžádanou a obtěžující pozorností svých fanoušků. (Čírtková, Vitoušová, 2007) Je zřejmé, že studie, které na toto téma v poslední době vznikly, ukázaly, že pronásledování se může týkat kohokoliv, nejen prominentů ze show businessu nebo politiky. Četnost výskytu excesivního, systematického pronásledování není přesně známá. Odhaduje se, že minimálně 2 až 8% obyvatel se stanou obětí tohoto trestného činu. (Čírtková, 2013) 15
,,Tento trestný čin není zcela jednoznačnou formou domácího násilí, ovšem vykazuje velké množství shodných znaků. ( Králičková, 2011, str. 95). Takto je stalking popsán z pohledu trestního práva. Následuje popis objektu, objektivní stránky, subjektu a subjektivní stránky z hlediska trestného činu. Objektem z hlediska trestného činu je ochrana před dlouhodobým jednáním pronásledovatele. Objektivní stránka spočívá v dlouhodobém jednání, kde je nutné vzbudit u pronásledované osoby obavy o svůj život nebo zdraví. Jedná se o taxativní výčet jednání: vyhrožování ublížením na zdraví, vyhledáváním a sledováním, vytrvalým kontaktováním, omezováním v obvyklém způsobu života, zneužíváním osobních údajů za účelem získání kontaktu. Subjektem může být kdokoliv, z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění. (Králičková, 2011) Dále uvedu definici od Jana Sochůrka, který se ve své publikaci věnuje výstupům psychologů na téma stalking,,výstupy psychologů ukazují, že pozadím stalkingu zvláště u mužů, je snížená schopnost řešit vztahové problémy. To se pak projeví právě v obtěžujícím chování. Pokud se ke stalkingu uchyluje žena (není to výjimkou), chová se velmi racionálně a plánovitě. (Sochůrek, 2013 str. 91) Pronásledování může směřovat na osobu, se kterou se pachatel mohl stýkat nebo stýkal (např. bývalý partner, osoba, kterou zná ze zaměstnání). Někdy se, ale oběť s pachatelem nemusí vůbec setkat (např. při pronásledování známých osobností). (Sochůrek, 2013) Jan Sochůrek také popisuje motivaci stalkerů. Dle něho je motivace stalkerů tato,,motivace pronásledování nemusí mít pouze erotický základ, ale může to být nenávist, touha po pomstě obětmi tak mohou být nejen bývalí partneři, ale např. nadřízení, soudci, psychiatři, sousedé atd. V těchto případech má stalking spíše charakter zastrašování. (Sochůrek, 2013 str. 91) 16
Do pojmu stalking se tedy nezahrnuje pouze erotický obdiv vedoucí ke vtíravosti. Náleží sem různé formy nejen psychického terorizování vedené nenávistí a pomstou. Může jít o záští motivované pronásledování na bázi zaměstnaneckých vztahů (šéf podřízený), privátních kontaktů (bývalý partneři), obchodních vztahů (klient advokát nebo poskytovatel jiných služeb) nebo profesních styků (lékař pacient) či sousedských vazeb. Podnět přitom může vycházet z reálné dřívější interakce mezi pachatelem a obětí, ale také z pocitů pachatele, který je nutkavě přitahován určitou osobou, již zná jen z povrchních oficiálních kontaktů anebo pouze zprostředkovaně například z médií. (Čírtková, 2013) Na závěr podkapitoly vložím krátkou definici od Branislavy Vargové -,,nakonec tedy lze pronásledování obecně definovat jako obtěžující a zastrašující chování. (Vargová, 2008, str. 53) 1.3. Historie stalkingu V této podkapitole, bych se chtěla věnovat historickému vývoji stalkingu, o kterém se začíná hovořit již od 18. století. Stalking je považován za relativně moderní fenomén. Navíc se o něm diskutuje jako o otevřeném problému především z hlediska kriminologie, kriminální psychologie a také trestného práva. (Čírtková, Vitoušová, 2007) K tomu je třeba dodat, že na půdě psychiatrie je podobný jev znám již dlouho. Již v 18. století se psychiatr Pinel a jeho žák Esquire zabývali popisem a objasňováním tzv. erotomanie (tj. patologická vazba na jinou osobu, projevující se alespoň na začátku jako umanutý obdiv nebo erotická náklonost) a dávali ji do volné souvislosti s jinými mániemi, jako jsou kleptomanie nebo pyromanie. Ve 20. století se erotické poblázněnosti (původní Kretschmerův název) věnovali další renomovaní psychiatři. Vyvolal to i dobový případ 53. leté Francouzky, která byla přesvědčená, že ji miluje anglický král Jiří IV. Potulovala se v blízkosti Buckinghamského paláce a jakýkoliv malý podnět (např. nadzvednutí závěsu v okně) interpretovala jako projev lásky jejího idolu k ní. Francouzský psychiatr De Clérambault jako první poukázal, že motivem nemusí být nezpracovaná láska, sexualita nebo erotika. Větší váhu přikládal spíše pocitu mimořádnosti sebe sama a porušení kontaktu s realitou. (Čírtková, 2013) 17
V průběhu první poloviny 20. století nabídla psychiatrie a psychologie řadu pokusů o vysvětlení milostného pronásledování jako psychopatologického jevu. Popsala také fáze průběhu. Typický vývoj pronásledování popsal De Clérambault v následujícím třífázovém modelu: stádium pýchy erotoman je plný naděje a vykazuje chování typu namlouvání a dvoření, stádium selhávání objevují se obavy, erotoman se cítí zrazen, oběť pronásleduje výčitkami a obviňováním, stádium hněvu erotoman formuluje majetnické požadavky, signalizuje jejich prosazení cestou agrese, může vydírat nebo vyhrožovat odplatou. (Čírtková, Vitoušová, 2007) V druhé polovině 20. století dochází ke změně názorů. Z ryze psychiatrického problému se umanuté pronásledování druhé osoby stává problém pro vědní obory s těsnou vazbou na kriminalitu. Může za to vysoký počet případů, které se z psychiatrických ambulancí nebo léčeben přesouvaly do soudních síní. (Čírtková, 2013) Snad nejznámějším případem je případ J. W. Hinckleyho, který 30. 3. 1981 spáchal atentát na prezidenta R. Regana. Ke své motivaci uvedl, že chtěl imponovat herečce Jodie Fosterové a získat tak konečně její přízeň. Atentátu předcházel typický obraz umanutého pronásledování navozeného údajným obdivem k herečce. (Vacek, 2001) Tradiční pojem erotomanie je nahrazen pojmem stalking, který zahrnuje větší škálu jevů a zvýrazňuje především spojitost excesivního, systematického pronásledování s násilím. Do popředí se dostávají především opomíjené otázky, jako je ochrana oběti, či pravděpodobnost překlopení pronásledování do přímého fyzického násilí. (Čírtková, 2013) 1.4. Projevy a druhy stalkingu V této podkapitole se zaměřím na projevy a důsledky stalkingu, které zde popíši. 18
1.4.1. Projevy stalkingu Nejprve tedy popíšu projevy stalkingu které, popisuje ve své publikaci Ludmila Čírtková. Stalking vždy zahrnuje narušení privátní sféry života oběti. Po jevové stránce lze za charakteristické projevy stalkingu označit zejména následující vzorce chování: opakované a pro oběť skličující pokusy o kontakt cestou dopisů, telefonátů, mailů, SMS, zasílání drobných předmětů apod., demonstrování moci v podobě přímých nebo nepřímých výhružek, které u normální osoby vzbuzují strach a obavy, ničení věcí např. propíchnutí pneumatik, pomalování či jiné poškození vozidla nebo jiného majetku oběti, zlikvidování domácího mazlíčka a podobně. (Čírtková, 2013) Je tedy zřejmé, že chování může mít podobu vyhrožování, pozorování, sledování oběti do místa bydliště, opakovaných opakujících se telefonátů nebo SMS zpráv nebo ničení majetku, přičemž toto chování způsobuje u oběti strach. Pronásledování bývá často doprovázeno výhružkami nebo fyzickým násilím a může být pro oběť vážné psychické a zdravotní důsledky. (Vargová, 2008) 1.4.2. Druhy stalkingu tyto: Nyní popíšu druhy stalkingu dle Čírtkové (2008, str. 60), podle které jsou druhy stalkingu kontaktování komunikačními prostředky, slídění, vyhledávání blízkosti oběti, pomluvy, psychologický nátlak, psychické deptání, kontakt přes třetí osobu, fyzické násilí, cyberstalking (e maily, chat, nevyžádané prezentování oběti na internetu apod.). Podstatné je, že stalking se vždy točí kolem vztahů nezávisle na tom, zda se jedná o vztahy reálné nebo iluzionární. V reálných vztazích vzniká stalking jako reakce na problémy či 19
konflikty a přestavuje vzorec chování pro řešení vztahových krizí a kolapsů. Druhy stalkingu ve skutečných vztazích jsou: ex - partner stalking - hlavním tématem je neschopnost unést jednostranné ukončení intimního partnerského vztahu. Motivací pronásledování je buď snaha slepit ztroskotaný vztah, nebo snaha pomstít se za rozchod. Často se oba motivy (láska a nenávist) prolínají. Tomu odpovídá i obsah vzkazů v podobě SMS nebo mailů. Mění se v nich vyznání lásky a obdivu s výhružkami a agresivitou, stalking v dalších vztazích (např. profesních, pracovních či sousedských) v těchto reálných vztazích pronásledování obvykle předchází skutečné kontakty, jak pracovní tak sousedské. Motivem zde bývá pocit zdánlivé či faktické křivdy, na kterou reaguje stalker pronásledováním daného jedince. Naopak iluzionární vztahy jsou takové, které mají teprve vzniknout. V iluzionárních vztazích je problém vztahové dynamiky opačný. Stalking není z pohledu stalkera reakcí nýbrž akcí. Stalker chce svými akcemi vztah vyvolat, chce ho vybudovat. To, co zatím existuje, je jen v jeho představách. (Čírtková, 2013) 1.5. Právní úprava Nejprve popíši, jak definuje stalking trestní zákoník. Od 1. ledna 2010 vstupuje v účinnost nový trestní zákoník. Dle něhož bude možné trestně stíhat chování, které vykazuje znaky skutkové podstaty nebezpečného pronásledování. Trestní zákoník definuje nebezpečné pronásledování takto: 1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že: a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým, b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo 20
e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. (Úplné znění zákona - trestní zákoník, 2009, str. 72) Zde popíši rysy, které nasvědčují tomu, že se jedná o stalking. Pro rozpoznání stalkingu lze navrhnout pečlivou evidenci všech projevů stalkingu, které oběť vnímá jako pronásledování. O tom, že se opravdu jedná o stalking nasvědčují tyto rysy: aktivity stalkera jsou jednostranné, tj. dochází k nim přesto, že oběť jednoznačně a srozumitelně odmítla jeho nabídky či výzvy o kontakt a nastolila požadavek na ukončení nežádoucích aktivit, k aktivitám údajného pronásledování dochází i přesto, že oběť aplikovala strategii nulové reakce (tj. nereaguje na pokusy o kontakt, např. neodpovídá na SMS, maily, dopisy nebo dárky), chování stalkera má ráz uceleného a jednotného procesu, který připomíná program. Jednotlivé činnosti stalkera na sebe navazují, zapadají do sebe, v nevyžádaných pokusech o kontakt jsou patrné motivy a cíle stalkera. Jeho postup je záměrný, úmyslný a specifický motivovaný, dochází ke stupňování aktivit stalkera z hlediska frekvence výskytu a hlediska závažnosti, absence nadhledu stalkera na problematičnost jeho chování. Pronásledovatel se totiž domnívá, že jeho chování je oprávněné a vhodné. (Čírtková, 2012) V závěru podkapitoly popíšu sankci, která pachateli hrozí a následně odlišení stalkingu od jiných podob psychoteroru.,,většina těchto trestných činů nepřesáhla v základní skutkové podstatě horní hranici odnětí svobody pěti let, proto je považován za přečin. A od toho se odvíjí i možnost vzít obviněného do vazby, uložit i nepodmíněný trest odnětí svobody. Pachateli pak v základní sazbě hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok, při naplnění kvalifikované skutkové podstaty, je-li pronásledovaným dítě nebo těhotná žena, případně je 21
pronásledujících více či je použita zbraň, na šest měsíců až tři roky. (Králíčková, 2011, str. 93) Stalking je nutno odlišit od jiných podob tzv. psychoteroru. Jiné verze psychoteroru se mohou po jevové stránce podobat stalkingu. Mají však rozdílnou podstatu, zcela odlišnou dynamiku a v praxi vyžadují i rozdílné přístupy řešení. Mezi psychoteror lze mimo stalkingu zahrnout: mobbing, sexuálně či mocensky motivovaný telefonní teror, pronásledování jedince určitou skupinou (sektou) nebo institucí. (Čírtková, 2012) 1.6. Mýty o stalkingu V závěrečné podkapitole popíši několik mýtů o stalkingu. Díky silné medializaci pronikl pojem stalking do obecného podvědomí i u nás. Mediální stránky prezentace, především extrémních případů, ale také i povrchní informace o podstatě jevu však přiživují falešné představy a mýty. (Čírtková, Vitoušová, 2007) První mýtus Všichni stalkeři jsou duševně nemocní nebo narušení. Laická veřejnost, ale někdy i odborníci vychází z předpokladu, že stalker trpí duševní poruchou. Ačkoliv se v některých případech můžeme setkat s pronásledovatelem, u kterého vyšetření skutečně povede ke stanovení diagnózy, neplatí toto zjištění obecně. Většina pronásledovatelů netrpí duševní poruchou. Poruchy osobnosti a chování jsou u pronásledovatelů spíše vzácné, řídké. Druhý mýtus - Stalking je totéž co milenecký blud (erotomanie). Erotomanie je vážné onemocnění. Nemocný věří v zamilovanost oběti a interpretuje nesmyslné detaily jako důkazy opětované lásky. U stalkera ovšem nejde o typický, příznačný problém. Je nutné zdůraznit, že stalking má širší jevovou varietu, nezahrnuje pouze obtěžování v důsledku erotického obdivu a údajné lásky. Motivem u stalkera může být zášť, nenávist, touha po kontrole nebo pomsta. 22
Třetí mýtus - Stalker je cizí, neznámá osoba. Tento mýtus je nebezpečný, protože vede k riziku podceňování závažnosti pronásledování známým pachatelem. Mýtus je zřejmě založen na archetypu nebezpečí jako temného stínu, který pronásleduje oběť a udeří náhle a nečekaně z neznáma. Čtvrtý mýtus Stalking vždy končí napadením oběti. K udržení tohoto mýtu přispívají částečně média informacemi o extrémních případech, které skončily brutálním napadením nebo smrtí oběti. Naštěstí je realita jiná. Každý případ je nutné posuzovat individuálně. Zhruba každý pátá oběť byla nakonec i fyzicky napadena. Více případům dominuje psychické terorizování. Pátý mýtus Stalkeři jsou vždy muži. Experti vycházejí z faktu, že přibližně 20% případů pronásledování je pachatelem žena. Neplatí ani hypotéza, že ženy jsou, jako stalkerky méně nebezpečnější, než muži. (Čírtková, 2013) V první kapitole jsem se tedy zaměřila na kontext sociální práce, definici stalkingu, jeho stručnou historii, projevy a důsledky stalkingu, na právní úpravu a v závěru kapitoly jsem psala o několika mýtech, týkajících se stalkingu. 23
2. Pachatel stalkingu Ve druhé kapitole popíši pachatele nejprve obecně, poté konktrétně pachatele stalkingu, zaměřím se na motivaci stalkerů, jejich typologie a kapitolu zakončím psychologickými výzkumy pachatelů nebezpečného pronásledování. Tato kapitola se vztahuje především ke konstrukci druhého dílčího cíle. Chtěla bych, mimo jiné zjistit, jak se staví dané organizace ke spolupráci s pachatelem. 2.1. Pachatel Nejprve popíši definici pachatele a poté rozdělím pachatele do tříd dle Drahomíry Houbové.,,Pachatelem trestného činu je kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je - li trestná."(úplné znění zákona - trestní zákoník, 2010, str. 132) Pachatelem, který svým jednáním překračuje normy společnosti, se zabývá kriminalistika, kriminologie, trestní právo, ale i řada dalších oborů - genetika, etika, sociologie, psychologie, nebo forenzní psychologie, ani tento výčet není úplný. Jedná se o interdisciplinární problematiku. (Houbová, 2008) Pachatele dělíme do těchto tříd dle Houbové (str. 184-185): socializovaný typ, neurotický typ, nesocializovaný, typ s poruchou osobnosti, mentální retardace, typ s masivní psychickou poruchou. 24
2.2. Pachatel stalkingu Nyní se konkrétně zaměřím na pachatele stalkingu nebo li stalkera, což je synonymum k pachateli stalkingu a následně na jejich motivaci vedoucí k jejich chování. Většina forenzně zaměřených studií usiluje o objasnění psychologie pronásledovatelů a jejich členění do určitých typů. Přitom se uplatňují různá kritéria např. typ oběti (celebrita, bývalý partner), předcházející vztah k oběti (ano, ne), motivace a osobnost pronásledovatele. (Čírtková, 2012) Naznačená kritéria zkombinoval a rozčlenil Holmes (in Čírtková, 2008, str.72) do 6 skupin: pronásledování celebrit (celerity stalker), pronásledování ex- partnera (domestic stalker), pronásledování politiků (politic stalker), pronásledování z vášně (lust stalker) - sexuální motivace podléhá módě, přelétává se od jedné oběti ke druhé, pronásledovatel se zjištnou motivací (hit stalker) - nemá žádnou poruchu, v podstatě je to vydírání, pronásledovatel zhrzený a odmítnutý v lásce (love - scored stalker). Experti se shodují, že klíčovým modelem pro posuzování stalkingu a vyhodnocení psychologie pachatele je především vztah k oběti. Studie se zabývají nejčastěji členěním různých variant pronásledování podle typu vztahu, který mezi obětí a pachatelem existoval nebo existuje. Podle zjištění je pronásledování nejčastěji u těchto typů vztahů: osobní vztahy (milenecké a partnerské, ale také sousedské), pracovní vztahy (blíže se rozlišuje zaměstnanecký poměr a profesní vztah), mediálně zprostředkované vztahy (tj. pronásledování mediálně známých osobností). (Čírtková, 2012) 25
2.2.1. Motivace stalkerů Zde popíši motivaci stalkerů k nebezpečnému pronásledování. Motivace stalkerů se mnohdy různí, proto zde popíši několik motivačních vzorců.,,na otázku, proč dochází ve vztazích k fenoménu pronásledování, odpovídají výzkumy zaměřené na motivaci pachatelů. (Čírtková, 2013, str. 218) Popíši některé motivační vzorce stalkerů podle Čírtkové (2008): reakce na odmítnutí, hledání intimity a blízkosti za každou cenu, ventilování hostility a nenávisti, pronásledování z nedostatku kompetencí, pronásledování jako důsledek predátorské (útočné) agresivity. Uvedené motivační vzorce mají praktický význam pro zacházení s pachatelem. Například pachatelé hledající intimitu a blízkost za každou cenu, trpí často vážnými duševními poruchami i psychotického rázu. Právní opatření, proto bývají neúčinná, místo policejní intervence je na místě včasná spolupráce s psychiatry. Naopak u pronásledovatelů, u kterých dominuje reakce na odmítnutí, lze předpokládat respekt k formálním právním krokům. (Čírtková, 2012) 2.3. Typologie stalkerů V této podkapitole konkrétně popíši různé typologie stalkerů. Původně byl stalking brán jako problém osobnosti stalkera. Většina studií se zaměřovala na psychologii útočníka, který ničí soukromí, posléze duševní i tělesné zdraví oběti. Dnes po více než 30. letech výzkumů existuje několik typologií stalkerů. (Čírtková, 2013) 26
2.3.1. Psychologický přístup Jako první je to psychologický přístup, který není tolik význačný. Pro ilustraci psychologického přístupu zmíním méně známý pokus Skolera z roku 1998 (in Čírtková 2012)), který hovoří o čtyřech základních typech pronásledovatelů: histrionský stalker - identifikační znaky jsou žárlivost, nízká kontrola impulsů, konkurenční přístup ke vztahu, bordeline stalker - identifikační znaky jsou nejdříve střídání vzorců adorace a odmítání oběti, později dominují pokusy o její devalvaci, narcistický stalker - identifikaní znaky jsou očekávání obdivu, oběť si idealizuje, odmítnutí prožívá jako ponížení, reaguje agresí, disociální stalker - identifikaní znaky jsou žádná empatie, nerespektování normy. 2.3.2. Typologie pachatelů s ohledem na rizikovost pro oběti Druhá typologie je typologie dle Mulena a McKenzie (in Čírtková, Vitoušová, 2007) 1. Odmítnutý pronásledovatel Jde osobu, která se pronásledování dopouští v důsledku rozčarování a roztrpčení z ukončeného vztahu. Může jít o vztah intimní, rodinný, pracovní či obchodní, ale také o vztah terapeutický. Chování je následkem touhy pachatele obnovit vztah, nebo je pomstou za odmítnutí. Může jít však také o mix obojího. Stalking je u těchto pronásledovatelů komplexně či alespoň z části náhradou za skončený vztah. 2. Hledač intimity Tento typ touží po vztahu s osobou, která ho zaujala, u které předpokládá, že bude jeho city opětovat. Na negativní reakce oběti na pokusy o kontakt pronásledovatelé nereagují, jsou vůči nim rezistentní a odmítají jim uvěřit. Odmítnutí přetvářejí a odmítají jim uvěřit. Obvykle si vybírají osoby cizí, nebo povrchně známé. Nejčastěji se jedná o pronásledovatele celebrit. Tito stalkeři neusilují nutně či primárně o sexuální vztah. V jejich chování může dominovat touha po akceptaci obdivovanou osobou. Stalking je udržován produktivními fantaziemi o kontaktu 27
s obětí. Pachatelé tohoto typu mívají často prázdný život, smyšlený vztah je zpravidla to jediné v jejich současném životě. 3. Nekompetentní nápadník U těchto typů obdobně jako u hledače intimity je primárním cílem nějaký vztah, ale nehledá intimitu ani opětovaný vztah, ale hledá rande nebo sexuální poměr. V této skupině je často sociálně a interpersonálně málo způsobilý jedinec. Díky své sociální nešikovnosti zažívají odmítnutí, vzdají to, ale bohužel se upnou na jinou oběť. 4. Zlostný pronásledovatel Pronásleduje oběť kvůli skutečnému nebo domnělému zranění, které mu oběť přivodila. Pachatelé tohoto typu vynikají ve vyhrožování a zastrašování. Myslí si, že ho oběť poškodila. Cítí se sami obětí, jsou přesvědčeni, že jsou v právu. Obtěžování jim přináší zadostiučinění, jde jim moc a kontrolu oběti. 5. Predátorský pronásledovatel Jeho cílem je útočné, obvykle sexuálně agresivní chování. Stalking zahrnuje širší repertoár chování a vyznačuje se systematičnosti v postupech pachatele. Stalkeři sbírají informace o oběti, fantazírují o útoku, často se dopouštějí i voyeurský aktivit. Popsané aktivity stalkingu pobíhají většinou skrytě, protože pachatel nechce oběť vystrašit před finálním útokem. Někteří pronásledovatelé mají,,plezír z toho, že dávají oběti po kapkách najevo, že je sledovaná. Kochají se postupným odhalováním její identity. Jde o statisticky vzácnou a málo početnou skupinu. Je zřejmé, že uvedená typologie je v interakci s určitými diagnózami duševních poruch. Navíc je nutné upozornit, že v praxi může konkrétní stalker vyhovovat smíšené charakteristice. 2.3.3. Typologie zaměřená na nebezpečnost, která plyne z osobnosti stalkera Třetí typologie, kterou popíši, je zaměřená na nebezpečnost, která plyne z osobnosti stalkera dle přístup Boona a Sheridena uvedené v publikaci Ludmily Čírtkové. Tato typologie 28
zahrnuje 4 základní typy pronásledovatelů, četnost jejich výskytu a také základní instrukce pro postup a řešení skutečných případů. 1. Pronásledování ex partnerem Četnost výskytu je 50% všech případů, v anamnéze vztahu lze obvykle zjistit domácí násilí. Pachatelé vykazují značnou hostilitu, jsou vedeni negativními emocemi, ale dovedou při stalkingu uplatnit chladnou kontrolu. Nevadí jim, že se stávají předmětem zájmu policie Riziko fyzického napadení i ničení věcí je velké. Výhružky vůči oběti je nutné brát vážně. Doporučuje se eliminovat jakýkoliv kontakt mezi obětí a pachatelem. 2. Pronásledování umanutým (poblázněným) obdivovatelem Četnost výskytu je 18%. Podle věku se rozlišují dva podtypy: mladý obdivovatel a obdivovatel středního věku Po jevové stránce je oběť spíše idolem než obětí. Idol tvoří středobod prožívání pachatele, dominuje v jeho fantazii. Stalker sice usiluje o kontakt s idolem, nebývá však přítomno riziko fyzické agrese. V případě mladého obdivovatele se doporučuje poradenství a psychologická intervence, která zahrnuje opatrné a chápající kroky vedoucí ke změně jeho kognitivní perspektivy. U obdivovatelů středního věku se uplatňuje v zásadě to stejné, jen doplněné o přerušení veškerých fyzických kontaktů s obětí. 3. Fixovaný pronásledovatel s psychickými poruchami Četnost výskytu je 20%. Rozlišují se dva podtypy podle nebezpečnosti. Méně nebezpečný typ fixovaného pronásledovatele se zaměřuje na ženy, se kterými přichází pracovně do kontaktu (jako klient nebo kolega). Žije v iluzionární představě o reálnosti ideálního vztahu a má pocit, že i oběť si přeje kontakt s ním. Má však nadhled na realitu. Jen málokdy se uchyluje k hrozbám, vyniká spíše ve schopnosti manipulace. Má blízko k poruchám osobnosti a chování (psychopatie). I v tomto případě je nutné přerušení kontaktu mezi pachatelem a obětí. Oběť by měla dát jasně najevo své odmítání a následně hledat právní pomoc. Druhým typem je fixovaný pronásledovatel se zvýšenou nebezpečností, který se vyznačuje vážnějším stupněm psychického narušení např. epizodická schizofrenie. Je pravděpodobné, že byl již v péči psychiatrického zařízení nebo je evidován na policii pro své problematické chování. V jeho anamnéze bývají sexuální nápadnosti i agresivní projevy. Bombardují oběť 29
pokusy o kontakt (telefonní teror, SMS, ). A ve svém pronásledování je nevypočitatelný. Objevuje se v nepravidelných časech na různých místech. Typickou obětí bývají jak ženy ta muži, kteří mají vyšší sociální status. Obětem se doporučuje iniciovat psychiatrické či forenzní přezkoumání pachatele. Samozřejmě také eliminace jakýkoliv kontaktů. 4. Sadistický pronásledovatel Četnost výskytu se odhaduje zhruba na 12%. Vždy jde o velmi závažnou situaci, neboť pachatel vykazuje vysokou nebezpečnost. Dominujícím znakem je snaha pronásledovatele zcela kontrolovat život oběti. Přitom postupuje s citovou chladností, i okolí ho vnímá jako psychopatickou osobnost. Vůči oběti střídá projevy laskavosti a násilnictví, oběť tak ztrácí schopnost orientovat se v situaci. Výroky typu,,zemřeme spolu nejsou výjimečné. Vnější intervence bývá obtížná. Terapeutickou péči potřebuje i oběť. Doporučuje se okamžitá izolace oběti od pachatele. Často je nutné utajovat pobyt oběti, pachatel totiž má tendenci oběť vyhledat a získat zpět svou kontrolu. Policie by si měla být vědoma faktu, že inteligentní sadista umí předpovídat možné postupy formálních autorit a plně využívat naučené bezmoci oběti k tomu, aby minimalizoval postih vůči dvé osobě. 2.3.4. Empirický přístup Jako poslední popíši empirický přístup, který je orientován na výčet rizikových faktorů, které vychází ze zkušeností FBI. Podle nich je oběť stalkingu ohrožena, jestliže se u pachatele vyskytují některé z těchto znaků - kriminální anamnéza, abúzus alkoholu a drog, symbolické násilí (např. zabití domácího mazlíčka nebo vyhrožování smrtí), děti jako prostředek nátlaku, avíza vraždy nebo sebevraždy, násilí na veřejnosti, přítomnost psychopatologie, extrémní kontrola (např. slídění, vyžadující vysvětlení pohybu oběti), mimořádné stresory na straně pachatele (např. ztráta zaměstnání, rozhodnutí soudu v neprospěch pachatele). (Čírtková, 2013),,Kriminalizace stalkingu je bezpochyby pozitivním krokem pro řešení konkrétních případů v praxi. Umožňuje (částečně) chránit oběť a pro pachatele přestavuje jak sankci, tak i šanci. Otevírá jim prostor pro řešení příčin problému např. cestou čerpání odborného poradenství či terapie. (Čírtková, 2013, str. 231) 30
2.4. Psychologické výzkumy stalkerů V poslední podkapitole popíši některé psychologické výzkumy pachatelů stalkingu. U nás se s výzkumy pronásledování téměř nesetkáváme, v zahraničí je to naopak. Prakticky od 90. let se objevují empirické studie, které objasňují různé aspekty problému. Výzkumy pachatele patří k těm nejrozšířenějším výzkumným zájmům. Psychologické projekty chtějí stanovit, které povahové vlastnosti jsou pro pachatele charakteristické a lze je brát jako osobnostní pozadí usnadňující vznik nebezpečného pronásledování. (Čírtková, 2013) Psychologické studie se většinou přiklání k závěru, že pronásledování je více ovlivněno osobností pachatele, než situačními faktory. Z toho plyne, že chování oběti má na spuštění stalkingu nepatrný nebo žádný vliv. U většiny pronásledovatelů se jako zdroj chování zjišťuje tzv. nejistá vazby, která se projevuje agresivitou a neschopností řešit závislost ve vztahu. (Lewis a Freman in Čírtková, 2008) Zde napíši definici agresivity dle Jiřího Škody a Slavomila Fischera.,,Agresivita je spontánní tendence (nepotřebuje vnější podněty). (Škoda, Fischer, 2009, str. 45) Následují příčiny, které vedou k agresivnímu jednání, můžeme je rozdělit na vrozené (biologické) a získané (sociální). Biologické předpoklady k agresivitě mohou souviset se změnou ve funkci centrálně nervové soustavě. Mezi sociální faktory patří zejména sociální učení. (Škoda, Fischer, 2009) Ovlivnitelnost nebo - li možnost měnit tuto charakteristiku, která se formuje v raném dětství na základě interakce dítěte s matkou, je momentálně pohlíženo spíše skepticky. Pro praxi to znamená, že není lehké terapeuticky změnit chování stalkera. Psychologické studie také poukazují na poměrně značné rozdílnosti v osobnosti mužských a ženských pachatelů stalkingu. Jedna z dimenzí, ve které se značně odlišují pronásledovatelé mužského a ženského pohlaví, je definována jako schopnost řešit problémy. Zda se, že muži se uchylují k pronásledování, protože neumí řešit vztahové problémy, naopak ženy volí stalking zcela programově a kontrolovaně. Jedním z rozdílů je také věk. Zatímco muži se pronásledování uchylují v jakémkoliv věku, ženy zejména na konci fertility, tedy ve věku kolem čtyřicítky a výše. (Čírtková, 2008) 31
Statisticky zaměřené výzkumy usilují o vypracování statisticky nejpravděpodobnějších znaků pronásledovatelů. Podle nich např. je pachatel o málo starší než oběť. V době, kdy se stalkingem začíná, zastává spíše kvalifikovanou profesi a tak dále. Od 90. let 20. století se množí výzkumy, které akceptují především forenzní hlediska. Zaměřují se na získávání poznatků, které lze využít pro vypracování teorie tohoto jevu. Teorie pak zpětně slouží jako návod na posouzení daného případu a pro hledání nejlepší strategie řešení konkrétního případu. Forenzně zaměřené přístupy sledují dva cíle: posouzení nebezpečí, které hrozí oběti při různých variantách pronásledování, vypracování průběhu intervence v daném případě neboli management případu. (Čírtková, 2013) Ve druhé kapitole, která je zaměřená na pachatele stalkingu, nejprve popisuji pachatele stalkingu a jeho motivaci. Následně píši o několika typologiích například typologie zaměřená na nebezpečnost, která plyne z osobnosti stalkera nebo typologie pachatelů s ohledem na rizikovost pro oběť. V závěru popisuji výstupy psychologických výzkumů pachatelů. 32
3. Oběť stalkingu Ve třetí kapitole popíši nejprve oběť obecně, poté konkrétně oběť stalkingu, vylíčím prožívání oběti, důsledky stalkingu pro oběť a kapitolu zakončím popisem posuzování nebezpečnosti stalkingu pro oběť. V rámci výzkumného šetření je tedy toto téma významné zejména ve vztahu k prvnímu dílčímu cíli. 3.1. Oběť Nejprve popíšu kdo je oběť a poté konkrétně oběť stalkingu. V roce 1985 přijalo Valné shromáždění OSN Deklaraci základních principů spravedlnosti pro oběti trestných činů. Zde je oběť definována takto:,,oběti znamenají osoby, které individuálně nebo kolektivně utrpěly porušení základních práv z důvodu psychického poškození, emocionálního utrpení, ekonomické ztráty nebo závažného porušení základních práv z důvodu chování, které je porušení vnitrostátních trestných zákonů daných v členských státech. (Holor, 2009, str. 91) Oběť může svým chováním, vědomě nebo nevědomě, ovlivnit vznik a průběh trestného činu. Trestný čin, na jehož vzniku či průběhu se oběť nijak nepodílela, je považován spíše za výjimku. (Sochůrek, 2013) 3.2. Oběť stalkingu Nyní se tedy zaměřím přímo na oběť stalkingu. Pro oběti stalkingu je těžké udržet běžný životní styl. Mají obezřetnost vystupňovanou do extrému, redukují sociální kontakty, přestávají vycházet ven. Nepředvídatelnost pronásledovatele způsobuje ztrátu pocitu kontroly. Mnohé z obětí trpí nedůvěrou k okolí. Důsledkem je prožívání bezmoci a depresívní stavy. I stabilní vztahy mohou na stalkingu ztroskotat. Primárně u stalkingu se často setkáváme také se sekundárními obětmi. (Čírtková, 2008) 3.2.1. Prožívání oběti V této podkapitole se zaměřím na pocity oběti, které může oběť prožívat. A v další podkapitole na dopady stalkingu na oběť. 33
Oběť může utrpět: trauma I. typu jde obvykle o jednorázovou traumatizující událost např. přepadení, trauma II. typu jde o soubor opakujících se nepříznivých situací např. domácí násilí, stalking. U těchto obětí jsou úzkostné stavy obvykle dlouhotrvající a přetrvávající. Prožívání oběti je ovlivněno kombinací různých negativních emocí strach a obavy spojené s trestným činem např. opětované setkání s pachatelem. Oběť si utvoří vlastní bezpečnostní opatření např. vyhýbání se místu, kde došlo k incidentu. Dále to jsou obavy ze změny v psychice oběti oběť se sleduje, má za to, že se mění její osobnost, že nic nebude jako předtím. Také sem patří stud je doprovázen pocity hanby, bezmoci, ponížení. Prožívání újmy je individuální a závisí na vnitřních a vnějších okolnostech, které se vzájemně ovlivňují. Vnitřní okolnosti jsou např. věk, pohlaví, psychické vlastnosti, odolnost vůči zátěži, atd. Vnější okolnosti jsou např. důsledky stalkingu, prožitý strach, osoba pachatele, reakce okolí atd. (Sochůrek, 2013),,Vnitřní prožívání újmy má nejčastěji podobu nepozorovaných ran. Oběť prožívá vnitřní trápení, se kterým se musí vyrovnat, jak ve vtahu k sobě, tak ke svému okolí. (Sochůrek, 2013. str. 56) Reakce na pronásledování závisí také na jeho délce a konkrétní podobě. Typ vztahu mezi obětí a pachatelem ovlivňuje prožívání újmy. V praxi je nejčastější variantou pronásledování ex partnerem. Četnost výskytu je 50% všech případů. Stalking poškozuje oběť v sociální, pracovní i psychické oblasti. Ve výzkumech jsou evidovány následující reakce na stalking (Čírtková, 2008, str. 122): 53% obětí volí změny na pracovišti, 39% obětí se uchyluje ke změně bydliště, 25% obětí myslelo někdy na sebevraždu, 15% obětí zažívá konflikty v sociálním okolí. Psychické procesy oběti se mohou lišit od běžných reakcí a to i variabilně na první pohled u,,stejných obětí. Zde se objevuje několik teorií: 34
teorie ovlivnění důvěry člověk nevěří, že mu ostatní naslouchají. Pochybuje o jejich upřímnosti a ochotě pomoci, teorie negativní dominance lidé věnují větší pozornost negativním informacím než pozitivním, teorie mentálního ohlušení člověk může rychle zapomenout nebo si špatně vyložit až 80% sdělení. (Sochůrek, 2013) 3.2.2. Důsledky stalkingu pro oběť Zde popíši negativní důsledky pro oběť. Oběti pronásledování popisují celou řadu psychických sociálních i zdravotních důsledků včetně akutních reakcí na stres, zvýšené pocity úzkosti, zvýšenou ostražitost, které oběť mohou negativně ovlivňovat i při výkonu zaměstnání nebo v sociálních vztazích. Výskyt úzkostných poruch, nespavosti, sociálních disfunkcí a depresí je u oběti stalkingu vyšší, než u běžných lidí a to obzvlášť v případech, kdy stalking zahrnuje formy, jako je sledování nebo ničení majetku. (Vargová, 2008) Vargová shrnuje důsledky pro oběť takto:,,pronásledování ovlivňuje život oběti skutečně v mnoha aspektech. Oběť musí měnit své zvyky, často musí změnit zaměstnání, bydliště, známé. (Vargová, 20008, str. 53) Nyní budu popisovat syndrom traumatu ze stalkingu. Navrhuje se, aby pro popis důsledků pronásledování byl používán termín syndrom traumatu z pronásledování. Tento koncept se snaží objasnit způsoby vyrovnání se s traumatickou zkušeností. V důsledku pronásledování se oběti opakovaně dostávají do krizových situací, které naruší jejich běžné fungování. Míru úspěšnosti a rychlost,,uzdravení je závislá na typu strategie, kterou oběť používá ke zvládnutí dané situace. (Vargová, 2008) Nyní popíšu konkrétní dopady stalkingu pro oběť, ty jsou: znovuprožívání (opakování ve vzpomínkách, noční můry, flasbacky), vyhýbání se (ztráta budoucnosti, odcizení od lidí, vyhýbání se místům), 35
hyperventilace nadměrná ostražitost, lekavost, ostražitost atd. 3.2.3. Posuzování nebezpečnosti pro oběť V této poslední podkapitole popíši posuzování nebezpečnosti pro oběť. Při posuzování nebezpečnosti výhružek v rámci stalkingu se rozlišuje instrumentální a afelační hrozba. Afelační hrozba vážně traumatizuje oběť, ale nebývá navazována na fyzický útok. U VIP obětí je méně pravděpodobné, že je napadne pachatel, který jim přímo vyhrožuje. U,,obyčejných obětí je tomu naopak. Pro posuzování perzistence platí, že čím déle pronásledování trvá, tím méně je pravděpodobné, že samo od sebe přestane. Oceňování rizika v případě je vždy komplexní záležitostí. Dělá se rizikový profil pronásledovatele na jedné straně, profil rizikovosti oběti na druhé straně. Sledovány jsou 3 základní okruhy údajů: informace o minulosti pronásledovatele (oběti, např. dřívější reakce na stresové události), posuzování aktuálního psychického stavu pronásledovatele (oběti, např. sociální izolace), odhad budoucích rizikových faktorů u pronásledovatele (oběti např. odmítání terapeutické pomoci) (Čírtková, Vitoušová, 2007) Analýza rizika patří k důležitým tématům, proto ji zde popíšu. Je posuzováno podle 2 kritérií: (Čírtková, 2008) eskalace zda má, či bude mít pronásledování stupňující tendenci. K typickým formám eskalace patří např., že nejprve pronásledovatel kontaktuje oběť dopisy, SMS, nebo maily, pak začnou využívat třetí osobu nebo instituce, aby se dostali do kontaktu s obětí, nebo stupňují pronásledování, doba pronásledování zpravidla platí, že čím delší průběh, tím horší prognóza. Ve třetí kapitole se zaměřuji na oběť stalkingu. Popisuji prožívání obětí, důsledky stalkingu pro oběť a posuzování nebezpečnosti stalkingu pro oběť. 36