11. POŽADAVKY NA VODNÍ A LETECKOU PŘEPRAVU NEBEZPEČNÝCH LÁTEK V této kapitole se dozvíte: Jaké jsou požadavky na leteckou přepravu nebezpečných látek. Jaké jsou požadavky na námořní přepravu nebezpečných látek. Po jejím prostudování byste měli být schopni: Definovat kdo stanovil předpisy pro leteckou přepravu nebezpečných látek Vysvětlit podmínky letecké přepravy nebezpečných látek. Znát p ředpisy týkající se technických, právních a provozních otázek námořní plavby, zejména její bezpečnosti, efektivnosti a ochrany mořského prostředí. Klíčová slova této kapitoly: Nebezpečná látka, ICAO, IATA, IATA DGR, IMO, úmluva SOLAS, IMDG kód. Průvodce studiem Přeprava nebezpečných nákladů letecky je přísně sledována a řídí se stanovenými předpisy. Jejich nedodržení může znamenat vážné ohrožení leteckého provozu s katastrofálními následky. Proto jsou předpisy pro leteckou přepravu nebezpečných nákladů ze všech druhů doprav nejpřísnější. Pozornost musí být rovněž věnována i námořní přepravě nebezpečných nákladů, mimo jiné i z důvodů možného vážného ohrožení životního prostředí. Doba potřebná ke studiu: Na prostudování této kapitoly budete potřebovat 3 hodiny svého volného času. 11.1 Letecká přeprava nebezpečných nákladů Předpisy pro leteckou přepravu nebezpečných nákladů stanovila pod záštitou OSN Organizace pro civilní letectví - ICAO (International Civil Aviation Organization), jejímž členem je i ČR a rovněž Mezinárodní organizace leteckých dopravců - IATA (International Air Transport Association), jejímž členem jsou České aerolinie. Předpisy obou organizací jsou v současné době sjednoceny. Je v nich zdůrazňována povinnost jak leteckého dopravce, tak odesílatele, dodržovat ve všech směrech a ve všech podrobnostech příslušné předpisy pro přepravu nebezpečných zásilek. Letecký dopravce musí předem informovat odesílatele, jakým způsobem musí být zásilka s nebezpečným obsahem zabalena, jaké je dovolené množství na jednu obalovou jednotku, jak má být zboží deklarováno chemickým - nikoliv obchodním -
názvem a jak označeno. Odesílatel musí dvojmo vyplnit zvláštní formulář - Prohlášení o nebezpečném zboží (Shipper s Declaration for Dangerous Goods), v němž závazně prohlašuje, že všechny uvedené údaje jsou pravdivé a v souladu s předpisy IATA. Všechny údaje v tomto formuláři musí do všech podrobností odpovídat údajům uvedeným v manuálu pro leteckou přepravu nebezpečných nákladů organizace IATA Dangerous Goods Regulations - IATA DGR. Odesílatel je povinen ve zmíněném formuláři uvést přesnou deklaraci zboží (chemický název zboží), množství na jednu obalovou jednotku, číslo typu obalu, název bezpečnostního štítku (odpovídá značce dle ADR a nálepce podle RID), kterým bude každý kus zásilky označen, teplotu vzplanutí (u hořlavých látek). Rovněž přesnou adresu odesílatele a příjemce, s udáním čísla mezinárodního leteckého nákladního listu a se zaškrtnutím příslušných rubrik formuláře, zda je zboží nebezpečné povahy posíláno v celonákladním letadle (tj. bez cestujících) nebo v letadle s cestujícími (kde se v nákladních prostorech posílá i zboží). Do zbývajících rubrik se zaškrtává, zda se jedná o zboží nebezpečné povahy nebo zboží radioaktivního charakteru. Podmínky letecké přepravy nebezpečného nákladu jsou stanoveny již zmíněnými předpisy IATA DGR. Jsou rozděleny do devíti hlavních tematických částí, z nichž jsou nejdůležitější: členění nebezpečného nákladu, abecední seznam zboží, které má nebezpečné vlastnosti (anglické chemické názvy), postupy pro balení nebezpečného zboží, včetně druhů obalů a testovacích zkoušek obalů, označování nebezpečného nákladu bezpečnostními štítky, vyplňování formuláře Shipper s Declaration for Dangerous Goods, postupy pro odbavování nebezpečného nákladu, včetně vyplňování mezinárodního leteckého nákladního listu. Nebezpečné zboží je rovněž rozděleno do devíti tříd (shodně s ADR, RID i SOLAS ) a odesílatel je odpovědný za správné zařazení zboží do příslušné třídy. Každá třída má svůj třípísmenný kód, třídy jsou pak dále děleny na skupiny a podskupiny. Předpisy dále určují stupeň nebezpečnosti jednotlivých nebezpečných látek a způsob balení ve třech základních skupinách: 1 - velmi nebezpečné zboží, 2 - středně nebezpečné zboží, 3 - méně nebezpečné zboží. O nebezpečnosti každé chemické látky rozhoduje její charakter. Každému chemickému názvu v angličtině (v abecedním pořádku) odpovídají údaje podmínek letecké přepravy. Předně je vedle každého chemického názvu uvedeno, zda je možno poslat toto zboží jako normální zásilku, která nespadá do kategorie nebezpečného nákladu (Not restricted) nebo jako zásilku, která spadá do kategorie nebezpečného nákladu a lze ji letecky přepravovat jen za určitých přepravních podmínek. Rovněž je uvedeno, zda se jedná o zásilku, kterou v žádném případě nelze letecky přepravit (Forbidden) a v tomto případě odesílatel může použít jiné dopravy,
jejíž předpisy přepravu tohoto zboží za určitých omezujících podmínek povolují. Důležitým údajem v manuálu IATA DGR je vedle chemického názvu uvedení množství na jednu obalovou jednotku (čistá hmotnost). Předpis však nestanoví, kolik kusů smí být naloženo do jednoho letadla. Je to proto, že letecké společnosti používají mnoho druhů a různých typů letadel a každé z nich má jiné kapacitní i technické možnosti pro přijetí nebezpečného nákladu. Důležité je, aby zásilka s nebezpečným obsahem byla opatřena řádným obalem a uvedením čisté hmotnosti, která smí být maximálně v jedné obalové jednotce. Předpisy IATA pro leteckou přepravu nebezpečného nákladu určují typ obalu (vnitřního i vnějšího), do kterého je zásilka zabalena. Každý standardní obal musí být označen bezpečnostním štítkem pro označení nebezpečnosti, číslem IATA (UN-kód), názvem deklarace chemického obsahu, jménem a adresou odesílatele a příjemce (u příjemce je nutno uvádět i telefon pro rychlejší avizování) a zvláštním kódovým označením vnějšího obalu. Kromě bezpečnostních štítků, které přímo označují nebezpečnost, se používají i manipulační značky, např. značka zakazující nakládat zásilku do blízkosti potravin nebo značka vyžadující opatrnou manipulaci a uložení zásilky (neklopit, tímto směrem nahoru). Některé zboží má kromě primárního (hlavního) nebezpečí také nebezpečí sekundární (vedlejší). Např. hořlavá látka je zároveň toxická (nebezpečí toxicity je proti hořlavosti sekundárním nebezpečím). Předpisy IATA pamatují na tuto skutečnost zavedením štítků pro obě situace: primární a sekundární nebezpečí (Primary - Secondary Hazard). Štítky mající ve své dolní části pod symbolem nebezpečí číslici (charakterizující určitý druh nebezpečí) jsou štítky pro primární nebezpečí. Naproti tomu štítky, které ve své dolní části nemají číslici, se přidávají ke štítkům primárního nebezpečí jako bezpečnostní označení sekundárního nebezpečí. K zajištění bezpečnosti letu je rovněž velmi nutné, aby velitel letadla a celá posádka byli informováni o naložení nebezpečného nákladu. K tomu slouží zvláštní formulář Informace velitele letadla o zvláštním druhu nákladu, který vyhotovuje letecký dopravce. České aerolinie (ČA) převzaly všechny mezinárodní předpisy o letecké přepravě nebezpečného nákladu. To znamená, že i vnitrostátní přeprava zásilek nebezpečné povahy se řídí mezinárodními předpisy IATA DGR. 11.2 Námořní přeprava nebezpečných nákladů Předpisy týkající se technických, právních a provozních otázek námořní plavby, zejména její bezpečnosti, efektivnosti a ochrany mořského prostředí určuje Mezinárodní námořní organizace (IMO - International Maritime Organization). Přepravou nebezpečného zboží se zabývá jedna z prvních a dodnes nejvýznamnějších úmluv, kterou již přijala její předchůdkyně IMCO (International Maritime Consultative Organization), tj. Úmluva o ochraně lidského života na moři - SOLAS 1974 (Safety of Life at Sea), ke které byly později přijaty potřebné změny a doplňky. ČR přistoupila k Úmluvě SOLAS 1974 v roce 1980. Přepravou nebezpečného zboží se v této úmluvě zabývá kapitola VII (část A - přeprava nebezpečného zboží baleného nebo hromadného tuhého substrátu, část B a C - přeprava tekutých chemikálií a zkapalněného plynu na
speciálních plavidlech). Z uvedeného vyplývá, že úmluva se vztahuje na přepravu nebezpečného zboží, které je přepravováno v obalech nebo jako hromadný tuhý substrát na všech lodích na moři. Nebezpečné látky a výrobky se klasifikují do 9 tříd, stejně jako v rámci ADR a RID. Rovněž jsou uvedeny, podobně jako v ADR a RID, požadavky na balení nebezpečného zboží, plnění a konstrukci obalů. Obal s nebezpečným obsahem musí být trvanlivě označen správným chemickým názvem látky, samotný obchodní název nesmí být použit. Dále musí být opatřen bezpečnostními štítky (nálepkami) a nápisy tak, aby byly známy jednotlivé nebezpečné vlastnosti obsahu. Informace na obalu musí být čitelná a obsah identifikovatelný ještě po třech měsících od potopení nákladu v moři. Rovněž ve všech dokladech vztahujících se k přepravě nebezpečných nákladů musí být použit správný chemický název, včetně správného popisu. Přepravní doklad vystavený odesílatelem musí být doložen přílohou - prohlášením, že zásilka podaná k přepravě je řádně zabalená a označená a že je v odpovídajícím stavu. Každá loď přepravující nebezpečné náklady musí mít jejich zvláštní seznam. Nebezpečné náklady musí být bezpečně uloženy podle charakteru jejich obsahu. Rozdílné druhy musí být od sebe odděleny. Na plavidlech převážejících hořlavé kapaliny nebo plyny musí být provedena ještě protipožární nebo protivýbuchová opatření Látky podléhající samozahřívání nebo samovznícení se nesmí přepravovat, pokud nebyla provedena příslušná protipožární opatření. Úmluva SOLAS 1974 představuje základní obecné požadavky na přepravu nebezpečného zboží po moři. Podrobnější podmínky přepravy, značení, konstrukce obalů atd. jednotlivých látek obsahuje v rámci IMCO doporučení z roku 1965, známé pod názvem International Maritime Dangerous Goods Code (IMDG kód). Toto doporučení přijala řada smluvních států formou svých národních legislativních opatření. Úmluva SOLAS 1974 se na ně rovněž odvolává a tak se, přes původně jen doporučující charakter, stal IMDG kód závazným. Bez jeho respektování přístavy a rejdaři nebezpečné zboží nepřejímají. Je proto bezpodmínečně nutné, aby se jím přepravci a odesílatelé řídili, používali odpovídající terminologii, obaly a značení. Rozdělení nebezpečného zboží do tříd důsledně dodržuje klasifikaci SOLAS 1974 s tím, že navíc ještě rozděluje třídu 1 do pěti podskupin, třídy 2 a 3 do tří podskupin. Třídy i jejich podskupiny jsou vymezené definicemi, včetně metodiky zařazování látek, u kterých se vyskytuje kombinace několika nebezpečí. Každá látka má v IMDG kódu vedle zařazení do příslušné třídy, resp. i podskupiny a uvedení přesného chemického názvu ještě přiřazen UN-kód, který spolu s názvem tvoří základní označení látky. K tomuto označení se ještě na obalech připojuje unifikovaný znak - bezpečnostní značka, představující zařazení do příslušné třídy. IMDG kód dále uvádí základní požadavky na průvodní dokumentaci. Musí být uvedeno název látky, třída a podskupina, UN-kód, množství, počet a typ obalů, případně teplota vzplanutí hořlavých látek. Zvláštní a podrobnější informace o specifických vlastnostech je třeba uvádět u látek tříd 1, 2 a 7. Doporučuje se uvádět tyto údaje ve formě zvláštního prohlášení. IMDG kód také podrobně specifikuje požadavky na obaly k přepravě nebezpečného
zboží. Vedle těchto obecných informací o třídění a označování nebezpečných látek, označování a zkoušení obalů, předpisů o nakládacích plánech na lodích a technických požadavků na speciální kontejnery, obsahuje IMDG kód vlastní seznam nebezpečných věcí. V tomto seznamu je uveden přesný název každé látky, popis a vlastnosti, UN-kód, zařazení do třídy a podskupiny, použitelný obal, podmínky skladování a značení. Takto popsaných látek je v IMDG kódu uvedeno asi 9000 a nové látky jsou průběžně zařazovány. Z uvedeného je zřejmé, že se žádný odesílatel nebezpečných nákladů přepravovaných po moři neobejde bez vlastního znění IMDG kódu (v angličtině). Určitou potíží je v našich podmínkách dosud malá dostupnost tohoto předpisu, resp. jeho průběžných doplňků. Kontrolní otázky: 1. Kde jsou stanoveny podmínky letecké přepravy nebezpečného nákladu. 2. Jaké povinnosti má letecký přepravce. 3. Co obsahuje úmluva SOLAS 1974 z hlediska zajištění bezpečné přepravy po moři. Úkoly k zamyšlení: 1. Zamyslete se nad p odmínkami letecké přepravy nebezpečného nákladu, které jsou stanoveny předpisem IATA DGR. Shrnutí obsahu kapitoly: V této kapitole jste se seznámili se způsobem zpracování a obsahem předpisů pro leteckou a námořní přepravu nebezpečných látek. Důraz v této kapitole byl kladen na pochopení způsobu. Velká pozornost byla věnována. Literatura [1] Bartlová, I. : Nebezpečné látky a odpady. SPBI, Ostrava 2005, 2. rozšířené vydání. s. 211, ISBN 80-86634-59-3