Právní úprava ochrany zvířat v lidské péči

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Lenka Kubánková Právní úprava ochrany zvířat v lidské péči Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D. Katedra: Katedra práva životního prostředí Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 28. 2. 2014

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 1. 3. 2014 Lenka Kubánková

Ráda bych poděkovala vedoucímu své diplomové práce doc. JUDr. Vojtěchu Stejskalovi, Ph.D. za odborné vedení, pomoc a čas, který mi věnoval.

Obsah 1 Předmluva...1 2 Úvod...2 3 Zvíře z pohledu práva...4 3.1 Pojem zvíře a jeho definice ve veřejném právu...4 3.2 Živočich a zvěř...5 3.3 Kategorizace zvířat...7 3.4 Pojem zvíře v soukromém právu... 10 3.4.1 Právní úprava účinná do 1. 1. 2014... 10 3.4.2 Pojem zvíře v novém občanském zákoníku... 11 3.5 Shrnutí... 15 4 Mezinárodní právní úprava... 16 4.1 Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě... 16 4.2 Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely... 18 4.3 Evropská dohoda o ochraně jatečných zvířat... 19 4.4 Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely... 19 4.5 Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu... 20 4.6 Shrnutí... 21 5 Evropská unijní právní úprava... 22 5.1 Primární právo... 22 5.2 Koncepční nástroje ochrany zvířat... 22 5.3 Sekundární právní předpisy... 27 5.3.1 Chov hospodářských zvířat... 27 5.3.2 Laboratorní zvířata... 28 5.3.3 Usmrcování... 31 5.3.4 Přeprava... 32 5.3.5 Veterinární předpisy... 34 5.4 Shrnutí... 35 6 Česká právní úprava... 36 6.1 Vybrané pojmy zákona na ochranu zvířat proti týrání... 39 6.1.1 Chovatel... 39 6.1.2 Utrpení a bolest... 40 6.1.3 Usmrcení... 40 6.2 Zákaz týrání a propagace týrání zvířat... 41

6.3 Zákaz usmrcování... 42 6.4 Povinnosti chovatelů... 43 6.5 Veřejná vystoupení zvířat... 45 6.6 Přeprava... 45 6.7 Orgány ochrany zvířat... 46 6.8 Správní delikty... 47 6.8.1 Zvláštní opatření... 48 6.9 Ochrana zvířat v trestním právu... 49 6.10 Shrnutí... 52 7 Závěry... 54 8 Bibliografie... 56 8.1 Monografie a články... 56 8.2 Právní předpisy a důvodové zprávy... 56 8.3 Internetové zdroje... 59 9 Abstrakty a resumé... 61

1 Předmluva Jako téma své diplomové práce jsem zvolila právní úpravu ochrany zvířat v lidské péči. Vybrala jsem toto téma z několika důvodů. Do kontaktu se zvířaty se v běžném životě setkává v různých formách každý, jsou stálou součástí našeho života. Zároveň se jedná o téma aktuální, na ochranu zvířat je kladen stále větší důraz a v důsledku se stále vyvíjí i právní předpisy. Nejdříve se tato práce bude věnovat vymezení samotného pojmu zvíře postavení zvířat z hlediska soukromého práva, zejména z pohledu toho českého, ve kterém ke dni 1. 1. 2014 došlo ke změně celkového pohledu na status zvířete. Následuje kapitola zabývající se mezinárodní úpravou ochrany zvířat, resp. Dohodami uzavřenými v rámci Rady Evropy (Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě, č. 20/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, č. 21/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně jatečných zvířat, č. 114/2003 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely, č. 116/2003 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu, č. 19/2000 Sb. m. s.), jelikož žádná celosvětová úprava v této oblasti neexistuje. Dalším tématem této práce je právo Evropské unie ve vztahu k ochraně zvířat počínaje právem primárním, přes právo sekundární až po koncepční nástroje. V závěru práce se zabývám domácí, českou, právní úpravou. S ohledem na skutečnost, že se česká úprava shoduje v oblasti úpravy ochrany zvířat s unijním právem, a dále s ohledem na omezený rozsah této diplomové práce, se v závěrečné kapitole omezím pouze na ochranu zvířat v zájmových chodech. Mým záměrem je v této práci prezentovat ucelený přehled platných právních předpisů upravujících tuto problematiku jak na úrovni mezinárodní, Evropské unie tak České republiky a zjistit, zda daná úprava je dostačující, popř. jaké změny by bylo vhodné provést. 1

2 Úvod Vztah lidí ke zvířatům se v průběhu času měnil ať už z důvodu společenských nebo díky lepšímu vědeckému poznání zvířat. Mnoho filosofů se věnovalo tématu duše, neshodují se však na tom, co duše vlastně je natož na tom, zda mají duši i zvířata. Aristoteles zvířatům duši přisuzoval, avšak pouze na nižší úrovni než lidem. Zvířatům podle něj chybí tzv. rozumná část duše. Poněkud jiný přístup zastával René Descartes. Zastával názor, že duše není umístěna v těle, které pouhým strojem, který reaguje na podněty. Jelikož například vůbec nepřipouštíme, že by tělo jakkoli myslelo, právem se domníváme, že všechny druhy myšlení, které v nás jsou, náležejí duši; veškeré naše teplo a pohyby tím, že jsou zcela nezávislé na myšlení, náležejí pouze tělu. 1 Všechny pohyby, které činíme, aniž by k tomu přispěla naše vůle, závisejí pouze na stavbě našich údů a na proudu duchů vybuzených teplotou srdce a mířících přirozeně do mozku, do nervů a do svalů, stejně jako pohyb hodin vzniká z pouhé síly pružiny a ustrojení koleček. 2 Duše je propojena s tělem částí mozku, kterou Descartes nazývá šišinka. A právě toto propojení zvířatům chybí, z čehož vyvodil, že zvířata nemohou ani trpět. Díky moderním výzkumům se lidstvo dozvídá o schopnostech a výjimečných vlastnostech různých druhů zvířat, které mu doposud nebyly známy. Díky výsledkům těchto výzkumů se zvířata v očích lidí čím dál více pomyslně vzdalují od představy mechanických věcí bez citu a vědomí Moderní vědecké poznatky proto tvoří jedno ze základních východisek novodobé právní ochrany zvířat. Děje se tak různými způsoby prokázáním některých vlastností nebo schopností některých druhů zvířat, jež byly u zvířat dříve popírány, účinným zpochybněním nebo vyvrácením některých dřívějších předpokladů, ale i kritikou výhradně lidské optiky při posuzování určitých vlastností, která umožňovala lidské schopnosti oproti těm zvířecím výrazněji vyvýšit. 3 V současnosti relativně vysoké procento lidí vlastní, či vlastnila tzv. domácího mazlíčka, jejichž pořízení je velmi jednoduché, ale ne každý už ví, jak se o zvíře správně postarat. A nejedná se pouze o zanedbávání péče, ale i o případy přílišné péče. Některým majitelům nestačí pouze to, že na základě módních trendů změní svůj účes, 1 Descartes, R: Vášně duše. Mladá fronta, Praha 2002, s. 33 2 Descartes, R: Vášně duše. Mladá fronta, Praha 2002, s. 43 3 Müllerová, H. Stejskal, V.: Ochrana zvířat v právu. Academia, Praha 2013. s. 77 2

podobné procedury nechávají podstupovat i svého domácího mazlíčka a v extrémních případech může být zvířeti způsobeno i utrpení. Nevhodná péče, ale stále zůstává spíše excesem než pravidlem, většina vlastníků ke svým zvířatům chová citový vztah, někteří o nich i prohlašují, že jsou součástí rodiny. Zdá se, že část lidí se určitým způsobem snaží nahradit chybějící nebo civilizací narušený kontakt s přírodou tím, že chovají zvířata v městském prostředí jako zvířata zájmová. 4 V kontrastu k citovým vazbám na zvířata jako domácí mazlíčky však stále lidé potřebují řadu produktů (hlavní jsou samozřejmě potraviny), jejichž získání je možné jen díky usmrcování zvířat či pokusům na nich. Mezi těmito odlišnými vztahy ke zvířatům panuje rozpor. Někteří lidé se aktivně zasazují o obranu zvířat a požadují zákaz pokusů na zvířatech a omezení, či dokonce úplný zákaz produkce potravin ze zvířat. Oba dva požadavky jsou však prozatím nereálné. Nejextrémějším typem chování, před kterým je třeba zvířata chránit, je jejich týrání. Zvířatům může být způsobeno i extrémní utrpení, či smrt. Nejen, že je třeba ochránit před týráním zvířata, z kriminologického hlediska by se takovéto činy neměly podceňovat, jelikož byly prokázány souvislosti mezi násilím páchaným na lidech a na zvířatech. 5 Existuje a stále vzniká řada právních předpisů, které zvířata mají chránit. Některé z nich zvířatům zaručují tzv. životní pohodu, další zvířata pouze chrání před nadbytečným utrpením, při procedurách, které svou povahou vylučují úplné zamezení bolesti a dalších negativních následků (např. pokusy, porážka). 4 Müllerová, H. Stejskal, V.: Ochrana zvířat v právu. Academia, Praha 2013. s. 67 5 Viz Müllerová, H. Stejskal, V.: Ochrana zvířat v právu. Academia, Praha 2013. s. 85 3

3 Zvíře z pohledu práva Zvíře je slovem naprosto běžně používaným, každý si s ním spojí víceméně stejnou obecnou představu tvora odlišného od člověka (i když člověk je minimálně z biologického hlediska také zvířetem). Pro účely užití tohoto slova v právu je důležité ho striktně vymezit, aby s ním bylo možné dále pracovat a v případě potřeby ustanovení zákona vztahující se k němu i vynucovat. Zákony se také musí vyrovnat s tím jakou povahu zvířeti přisoudit, jedná se o problém, který nemá jednoznačné řešení a v českém právu v současnosti dochází k zásadní změně pohledu na zvíře. 3.1 Pojem zvíře a jeho definice ve veřejném právu V preambuli zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále jen zákon na ochranu zvířat proti týrání ) se obecně uvádí, že zvířata jsou stejně jako lidé živými tvory schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení. 6 Již zde můžeme vypozorovat jisté základní znaky, které má zvíře dle českého práva mít, i když zákonodárce zde spíše chtěl zdůraznit onu schopnost pociťovat bolest a utrpení, jako důvod poskytované ochrany. Dále je v ustanovení 3 odst. 1 písm. a) tohoto zákona zvíře přímo definováno jako živý obratlovec, nikoliv však plod nebo embryo, který je zároveň odlišný od člověka. 7 V původní důvodové zprávě k zákonu bylo uvedeno: Návrh zákona je zaměřen na ochranu obratlovců. Jiní živočichové jsou chráněni v určitém rozsahu obecně závaznými právními předpisy upravujícími ochranu přírody a ochranu volně žijících živočichů. To však neznamená, že by neexistovala morální povinnost člověka chránit zvířata a nejširší formy života i nad rámec nezbytné právní úpravy. Toto nejširší působení k ochraně života a zdraví zvířat je zajišťováno především výchovným působením, a to i za spolupůsobení státních orgánů a jiných institucí. Zároveň na tomto úseku se ve velké míře uplatňují zájmové organizace ochrany zvířat. 8 Zákonodárce tedy uznal, že ochranu potřebují i bezobratlí, ale nepovažoval však už za nutné či možné upravit jejich ochranu tímto zákonem. Částečně je to pravděpodobně způsobeno tím, že je obtížnější stanovit hranice správného zacházení s bezobratlými, vzhledem k tomu, že pro člověka je těžší pozorovat jejich emoce na rozdíl od obratlovců, zejména savců. Otázka ochrany bezobratlých není komplikovaná jen z důvodu možnosti 6 Preambule zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 7 Ust. 3 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 8 Důvodová zpráva k zákonu č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 4

citového vztahu člověka k nim, ale i proto, že určení hranice jejich vnímání je problematické i z vědeckého hlediska. Zákonodárce si potřebu ochrany bezobratlých uvědomil a zákonem č. 77/2004 Sb., kterým se měnil zákon na ochranu zvířat proti týrání, určil, že zákaz týrání se přiměřeně vztahuje i na jiné živočichy. Dva roky nato byl však zákon na ochranu týrání změněn zákonem č. 77/2006 Sb. a ochrana jiných živočichů byla vypuštěna, přičemž v důvodové zprávě je pouze uvedeno, že hlavním cílem navrhované úpravy je odstranit problémy, které se objevily v praxi při aplikaci zákona. 9 Faktem je, že jiným živočichem je i hmyz, jehož zástupce snad každý člověk někdy usmrtil ať už úmyslně nebo aniž by si to uvědomoval, a zákon, jenž by je ochraňoval, by tedy musel velmi podrobně upravovat podmínky této poskytované ochrany, což by ale pravděpodobně bylo kontraproduktivní z hlediska obsáhlosti a následné použitelnosti zákona. Na druhou stranu je dnes poměrně rozšířený chov různých druhů pavouků i jiných bezobratlých. Mohou se tedy objevit situace, kdy je bezobratlý chován v nevhodných podmínkách, týrán nebo dokonce usmrcen a potřebuje ochranu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. 9. 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely chrání i živé hlavonožce, jelikož bere za prokázané, že mohou cítit bolest. Tato směrnice byla implementována do zákona na ochranu zvířat proti týrání a i jím jsou tedy chráněni hlavonožci, pokud jsou pokusnými zvířaty. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen veterinární zákon ), ve své definici pojmu hospodářské zvíře uvádí i včely, které jsou chovány za hospodářskými účely. 3.2 Živočich a zvěř Od pojmu zvíře je třeba odlišit pojmy živočich a zvěř. Živočich je pojmem zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon o ochraně přírody a krajiny ), a je používán jako legislativní zkratka pro volně žijícího živočicha, který je zde definován jako jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu 9 Důvodová zpráva k zákonu č. 77/2006 Sb., kterým byl změněn zákon na ochranu zvířat proti týrání 5

s právními předpisy do přírody. Živočichem se rozumí všechna vývojová stadia daného jedince. Jedinec zdivočelé populace domestikovaného druhu se za volně žijícího živočicha nepovažuje. 10 Na rozdíl od zvířete jsou tedy za živočichy považování i bezobratlí, a jedná se tak o pojem širší z hlediska počtu živočišných druhů. Z pohledu závislosti na péči člověka je naopak obsáhlejší pojem zvíře, jelikož zahrnuje jak zvířata v lidské péči, tak volně žijící zvířata. Zákon č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, obsahuje poněkud odlišnou definici volně žijícího živočicha. Dle tohoto zákona se jím rozumí jedinec živočišného druhu, jestliže se populace tohoto druhu v přírodě udržují anebo udržovaly samovolně, včetně druhu v přírodě nezvěstného nebo v přírodě vyhynulého, a to i v případě chovu jedince v lidské péči nebo jiného ovlivňování jeho vývoje člověkem. 11 Tato definice je proti té ze zákona o ochraně přírody a krajiny širší, jelikož se vztahuje i na druhy, které se ve volné přírodě již nevyskytují, což je vhodnější, vzhledem k tomu, že zástupci těchto druhů se mohou nacházet v lidské péči v rámci ochrany ex situ ( tj. ochrana složek biodiverzity mimo jejich přirozená stanoviště 12 ). Dle 2 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen zákon o myslivosti ), je zvěří obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů uvedených v písmenech c) a d) tohoto paragrafu. Pod zmíněnými písmeny jsou potom taxativně vyjmenované jednotlivé druhy zvířat spadající pod tento pojem, přičemž ve všech případech se jedná o obratlovce. 13 Zvěř je tedy z uvedených pojmů (zvíře, živočich a zvěř) tím nejužším. 10 Ust. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny 11 Viz. ust. 2 písm. b) zákon č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy 12 Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 402 13 Savci: bobr evropský (Castor fiber), kočka divoká (Felis silvestris), los evropský (Alces alces), medvěd hnědý (Ursus arctos), rys ostrovid (Lynx lynx), vlk euroasijský (Canis lupus), vydra říční (Lutra lutra), daněk skvrnitý (Dama dama), jelen evropský (Cervus elaphus), jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), jezevec lesní (Meles meles), kamzík horský (Rupicapra rupicapra), koza bezoárová (Capra aegagrus), králík divoký (Oryctolagus cuniculus), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Martes foina), liška obecná (Vulpes vulpes), muflon (Ovis musimon), ondatra pižmová (Ondatra zibethica), prase divoké (Sus scrofa), sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii), sika japonský (Cervus nippon nippon), srnec obecný (Capreolus capreolus), tchoř tmavý (Mustela putorius), tchoř stepní (Mustela eversmannii) a zajíc polní (Lepus europaeus), ptáci: čírka modrá (Anas querquedula), čírka obecná (Anas crecca), havran polní (Corvus frugilegus), holub doupňák (Columba oenas), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo), káně rousná (Buteo lagopus), kopřivka obecná (Anas strepera), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), koroptev polní (Perdix perdix), krahujec obecný (Accipiter nisus), krkavec velký (Corvus corax), křepelka polní (Coturnix coturnix), lžičák pestrý (Anas clypeata), moták pochop (Circus aeruginosus), poštolka obecná (Falco tinnunculus), racek chechtavý (Larus ridibundus), raroh velký (Falco cherrug), sluka lesní (Scolopax rusticola), sojka obecná (Garrulus glandarius), sokol stěhovavý (Falco peregrinus), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), tetřívek obecný (Lyrurus tetrix), volavka popelavá (Ardea 6

Zákony, které spadají pod Ministerstvo životního prostředí, se zabývají jak obratlovci tak bezobratlými a zákony svěřené Ministerstvu zemědělství se týkají pouze obratlovců (až na výjimky hlavonožci a včely). 14 3.3 Kategorizace zvířat Zákon na ochranu zvířat proti týrání, dále obsahuje definice různě vnímaných kategorií zvířat. Odlišuje jednak volně žijící zvíře, jehož definice je poplatná definici obsažené v zákonu o ochraně přírody a krajiny - jedná se o zvíře patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí 15, a zvíře v lidské péči, tedy zvíře, které je přímo závislé na bezprostřední péči člověka. 16 V rámci volně žijících zvířat zákon na ochranu zvířat proti týrání také určuje zvláštní kategorii handicapovaných zvířat, to jsou taková volně žijící zvířata, která jsou v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně či trvale neschopná přežít ve volné přírodě. 17 Úprava oblasti ochrany handicapovaných zvířat byla doplněna na základě požadavků zástupců záchranných stanic. 18 Jednotlivými kategoriemi zvířat v lidské péči dle zákona na ochranu zvířat proti týrání potom jsou: hospodářská zvířata, zvířata v zájmových chovech, zvířata vyžadující zvláštní péči, toulavá zvířata, opuštěná zvířata a pokusná zvířata. Za hospodářské zvíře je považováno zvíře chované pro produkci živočišných produktů, vlny, kůže nebo kožešin, popřípadě pro další hospodářské nebo podnikatelské účely. 19 Dále jsou zde demonstrativně vyjmenované jednotlivé druhy zvířat, které jsou nejčastěji chované za hospodářskými účely a zákon nepomíjí ani zvířata produkovaná cinerea), výr velký (Bubo bubo), bažant královský (Syrmaticus reevesii), bažant obecný (Phasianus colchicus), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), holub hřivnáč (Columba palumbus), husa běločelá (Anser albifrons), husa polní (Anser fabalis), husa velká (Anser anser), kachna divoká (Anas platyrhynchos), krocan divoký (Meleagris gallopavo), lyska černá (Fulica atra), orebice horská (Alectoris graeca), perlička obecná (Numida meleagris), polák chocholačka (Aythya fuligula), polák velký (Aythya ferina), straka obecná (Pica pica), špaček obecný (Sturnus vulgaris), vrána obecná (Corvus corone), 14 Viz. Stejskal, V. Leskovjan, M.: Člověk a zvíře v zajetí či péči? Aktuální právní avěcné otázky nakládání se zvířaty. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Praha 2010. s. 78-79 15 Ust. 3 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 16 Ust. 3 písm. c) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 17 Ust. 3 písm. f) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 18 Stejskal, V. Leskovjan, M.: Člověk a zvíře v zajetí či péči? Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Praha 2010. s. 83 19 Ust. 3 písm. d) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 7

jako výsledek genetických modifikací nebo nových genetických kombinací. 20 Dle veterinární zákon jsou však za hospodářská zvířata považovány i včely a jiní vodní živočichové (pokud jsou využíváni pro hospodářské účely). Vznikl tedy rozpor mezi těmito zákony, každý ale upravuje odlišnou problematiku a v rámci daného zákona platí jeho vlastní definice, na kterou nemá vliv obsah stejného pojmu v zákonu druhém. 21 Za zvíře v zájmovém chovu potom označuje zákon na ochranu zvířat proti týrání zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu, ať už chované v prostorách k tomu určených nebo v domácnosti. 22 Chov takového zvířete slouží především zájmové činnosti člověka, ale také se může jednat o zvíře, které slouží člověku jako jeho společník. Nejčastěji se jedná o tzv. domácí mazlíčky, 23 ale může se jednat i o zvířata chovaná za jinými účely (např. poštovní holubi, slepečtí psi, jezdečtí koně). Speciální kategorií zvířat v zájmovém chovu jsou druhy zvířat vyžadující zvláštní péči. Tyto druhy zvířat se odlišují tím, že vzhledem ke svým biologickým vlastnostem mají specifické nároky na zacházení, umístění, krmení, napájení, či ošetřování. 24 Až do účinnosti zákona č. 312/2008 Sb., kterým byl změněn zákon č. 246/1992. Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, byl používán pojem nebezpečná zvířata. Tento původně používaný pojem však plně neodpovídal definici v zákoně, ze které vyplývá, že se nejedná pouze o zvířata člověku nebezpečná, ale i o taková, která vyžadují náročnější péči než obvykle chované druhy jako např. pes či kočka. Některá zvířata spadající do této kategorie mohou znamenat pro člověka zvýšené nebezpečí, ne však všechna, a člověku mohou být nebezpečná i zvířata, která jsou běžně chovaná. Pojem zvíře vyžadující zvláštní péči byl dokonce konzultován i s ústavem pro jazyk český. 25 Všechny druhy, které jsou považovány za ty, které vyžadují zvláštní péči, jsou vyjmenovány ve vyhlášce č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. Význam stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči spočívá v tom, že tyto 20 Ust. 3 písm. d) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 21 Viz. Stejskal, V. Leskovjan, M.: Člověk a zvíře v zajetí či péči? Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Praha 2010. s. 78 22 Ust. 3 písm. e) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 23 Viz. Spurná, J. Dousek, J.: Zájmové chovy a ochrana zvířat. LexisNexis CZ s. r. o., Praha 2004. s. 17 24 Ust. 3 písm. g) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 25 Viz. Stejskal, V. Leskovjan, M.: Člověk a zvíře v zajetí či péči? Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Praha 2010. s. 79 8

druhy je možno chovat v zájmových chovech v souladu se zákonem pouze na základě povolení orgánu veterinární správy. Orgány veterinární správy také provádějí v souladu se zákonem dozor nad dodržováním podmínek chovu. Záměrem je chránit zvířata vyžadující zvláštní péči před neodborným chovem, který by mohl vést k jejich týrání. 26 Může se stát, že zvíře, které je v péči člověka, se ocitne mimo sféru jeho moci. Pokud se zvíře volně pohybuje mimo své ustájení, výběhové prostory nebo mimo domácnost svého chovatele a zároveň není pod trvalou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele je zákonem na ochranu zvířat proti týrání označeno jako toulavé. 27 Pokud navíc ze zjištěných skutečností vyplývá, že dané zvíře chovatel opustil s úmyslem se jej zbavit nebo ho vyhnal, jedná se dle zákona na ochranu zvířat proti týrání o opuštěné zvíře. 28 Poslední kategorií, kterou zákon definuje, jsou pokusná zvířata. Dle zákona je pokusným zvířetem živý obratlovec, s výjimkou člověka, včetně samostatně se živících larválních forem a plodů savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje, který je nebo má být použit k pokusům; za pokusné zvíře se považuje také zvíře, které je v ranějším stadiu vývoje, než je stadium samostatně se živících larválních forem a plodů savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje, pokud má být zvířeti umožněno žít nad rámec tohoto stadia vývoje a v důsledku prováděných pokusů je pravděpodobné, že po dosažení tohoto stadia vývoje je postihne bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození. Za pokusné zvíře se považují také živí hlavonožci. 29 Zjednodušeně je možné za pokusné zvíře považovat zvíře, kterému jsou uměle navozovány stavy, nebo se vyskytuje v podmínkách, které přirozeně neexistují. 30 Jak už bylo zmíněno výše v tomto případě se zákon vymyká své vlastní definici zvířete a v důsledku implementace evropské směrnice zahrnuje i některé bezobratlé. 26 Spurná, J. Výklad k vyhlášce č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči - zpracovaný na základě odůvodnění k návrhu vyhlášky. In: eagri.cz [On-line]. Vytvořeno prosinec 2008 [cit. 15. 10. 2013]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/1409/vyklad_k_vyhlasce_c._411_2008_sb. O_STANOVENI_D RUHU_ZVIRAT_VYZADUJICICH_ZVLASTNI_PECI.pdf 27 Ust. 3 písm. h) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 28 Ust. 3 písm. i) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 29 Ust. 3 písm. j) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 30 Spurná, J. Dousek, J.: Zájmové chovy a ochrana zvířat. LexisNexis CZ s. r. o., Praha 2004. s. 18 9

Je důležité uvést, že druh konkrétního jedince nepředznamenává to, zda je považován za zvíře, živočicha či zvěř. Ani takto nelze automaticky označit zvíře za pokusné, hospodářské či za zvíře v zájmovém chovu. Příkladem může být králík. Králík může být zvířetem v zájmovém chovu, jestliže je chován v rámci zájmové činnosti člověka, buď jako společník nebo, nebo pro jeho osobní potřebu. Králík může být rovněž zvířetem hospodářským, jestliže je chován na farmě pro produkci živočišných produktů v rámci podnikatelské činnosti. Králík může být i zvířetem pokusným, jestliže je nebo má být použito k pokusům. Konečně králík divoký je zvířetem volně žijícím, neboť patří k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně. Podle konkrétního případu je nutné zařadit zvíře do příslušné kategorie a řídit se ustanoveními zákona, které se k ní vztahují. 31 3.4 Pojem zvíře v soukromém právu 3.4.1 Právní úprava účinná do 1. 1. 2014 Dle právní úpravy účinné do dne 1. 1. 2014 zvířata v lidské péči neměla samostatné právní postavení 32 a byla považována za věci, vztahovalo se na ně tedy vlastnické právo i další ustanovení o věcech. Konkrétně byla zvířata zmíněna pouze na dvou místech zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen občanský zákoník ), a to v souvislosti s jejich vnikáním na sousední pozemky a odpovědností za vady. Na rozdíl od zvířat v lidské péči předmětem vlastnického práva nejsou volně žijící živočichové. 33 Zvláštním způsobem nabytí vlastnictví možným vzhledem ke specifické povaze zvířat je legální okupace. V tomto případě si budoucí vlastník přisvojí věc, která do té doby nikomu nepatřila, např. odebere živočicha z volné přírody. To ale zakazuje v současné době zákon na ochranu zvířat proti týrání i zákon o ochraně přírody a krajiny. Legálně získat volně žijícího živočicha mohu jedině na základě povolení k lovu podle zákona o myslivosti, zákona o rybářství a k odchytu podle zákona o ochraně přírody a krajiny. U živočichů odchovaných v zajetí se stává automaticky jejich vlastníkem majitel rodičů. Problém může však nastat v případě, 31 Spurná, J. Dousek, J.: Zájmové chovy a ochrana zvířat. LexisNexis CZ s. r. o., Praha 2004. s. 19 32 Prchalová, J. Právní ochrana zvířat. Linde, Praha 2009. s. 15 33 Kusák, M. Omezení vlastnického práva z důvodů ochrany životního prostředí a přírodních zdrojů. In České právo životního prostředí č. 1/2005, s. 15 10

že rodiče byli zapůjčeni jinému chovateli. 34 Jedná se zejména o případy, kdy každý z rodičů mláďat patří jiné osobě. Pokud se jedná o cílenou reprodukci, majitelé těchto zvířat mezi sebou obvykle uzavírají dohodu, ve které specifikují vzájemná práva a povinnosti. Jelikož z pohledu soukromého práva bylo zvíře pouhou věcí, bylo úkolem práva veřejného vzít na vědomí povahu zvířat jako živých tvorů, a jako takových jim poskytnout určitý stupeň ochrany. Z tohoto pohledu je nejdůležitějším již několikrát zmíněný zákon na ochranu zvířat proti týrání, který zvířata vnímá jako živé tvory schopné pociťovat minimálně bolest a utrpení. Dle jeho ustanovení jim je poskytována ochrana před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. 35 3.4.2 Pojem zvíře v novém občanském zákoníku Zákon č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen nový občanský zákoník ), který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, už přistupuje ke zvířatům odlišným způsobem. V ustanovení 494 výslovně stanovuje: Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí. Přiznává zvířatům výsadní postavení, kterého se jim dosud nedostávalo, hovoří však pouze o živém zvířeti, smrtí se tedy ze zvířete stává věc. Návrh ustanovení o živých zvířatech, která nemají být nadále považována za věci, se po vzoru dalších evropských úprav a jejich vývoje v posledních dvaceti letech vymaňuje z dogmatu římského práva o bučících nástrojích a z právního pojetí zvířat jako věcí v právním smyslu. Příkladem může být novela rakouského občanského zákoníku ( 285a) z r. 1988 a německého občanského zákoníku ( 90a) z r. 1990, dále pak novela švýcarského občanského zákoníku (čl. 641a) z r. 2002, úprava v novém ruském občanském zákoníku (čl. 137) nebo úprava v Polsku, kde se ani nečekalo na rekodifikaci občanského práva a stejné pravidlo vyjádřil v r. 1997 přímo zákon na ochranu zvířat (čl. 1 odst. 1). Tento posun v občanském právu, označovaný jako dereifikace zvířat, je veden ekologickými hledisky a etikou ochrany zvířat. 36 34 Stejskal, V. Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost. Linde, Praha 2006. s. 474 35 Ust. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 36 Důvodová zpráva zákona č. 89/2012, občanský zákoník, s. 119-120 dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf 11

Na rozdíl od zákona o ochranu zvířat proti týrání nový občanský zákoník neuznává pouze schopnost zvířat pociťovat bolest a utrpení, ale uznává zvíře jako tvora nadaného smysly, a tímto výslovně připouští to, že je způsobilé pociťovat i další vjemy odlišné od řečené bolesti a utrpení, zvíře může např. i navazovat emocionální vazby ke svému pánovi. 37 V důvodové zprávě je k tomuto uvedeno: Tím se zvíře liší od člověka nadaného nejen smysly, ale především rozumem ( 19); z toho důvodu má člověk přirozená práva. Nicméně povaha zvířete jako živého tvora justifikuje jeho vyloučení z kategorie věcí. 38 Nový občanský zákoník se odlišuje také tím, že dle jeho ustanovení jsou zvířaty nejen obratlovci, ale i bezobratlí, jsou-li schopni cítit bolest nebo stres (např. včely) 39, a považuje tedy za zvířata i bezobratlé, kteří jsou z právní úpravy obsažené v zákoně na ochranu zvířat proti týrání a ve veterinárním zákoně, až na výjimky, vyloučeni. I nadále jsou však živá zvířata v lidské péči považována za majetek. Podle občanského zákoníku se majetkem rozumí to, co osobě patří ( 495). Jsou to tedy všechna její aktiva, souhrn hodnotou kladných majetkových práv osoby. Do majetku lze zahrnout i majetkovou hodnotu zvířete 40, ale je třeba zdůraznit, že hodnota zvířete nespočívá pouze v jeho obecné ceně, což dokazuje i ustanovení 2970 o náhradě škody 41, které říká: Při poranění zvířete nahradí škůdce účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného 42. I na zvířata se navíc vztahuje ustanovení druhého odstavce ustanovení 2969 nového občanského zákoníku o ceně zvláštní obliby. 43 37 Dvořák, J. Švestka, J.: Občanské právo hmotné díl první: obecná část. Wolters Kluwer ČR, Praha 2013. s. 391 38 Důvodová zpráva zákona č. 89/2012, občanský zákoník, s. 119 dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf 39 Dvořák, J. Švestka, J.: Občanské právo hmotné díl první: obecná část. Wolters Kluwer ČR, Praha 2013. s.. 391 40 Dvořák, J. Švestka, J.: Občanské právo hmotné díl první: obecná část. Wolters Kluwer ČR, Praha 2013. s. 389 41 Důvodová zpráva zákona č. 89/2012, občanský zákoník, s. 119 dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf 42 Ust. 2970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník 43 Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby. 12

Dle ustanovení 494 ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. 44 To v podstatě znamená, že se pro živá zvířata použijí všechna soukromoprávní ustanovení upravující majetková práva; stejně platí o ustanoveních první části občanského zákoníku z roku 2012. 45 Aplikovat předpisy o movitých věcech na zvířata lze však pouze pokud to neodporuje zvláštní povaze zvířat, nebylo by například možné určit jako zástavu psa a předat ho zástavnímu věřiteli, pokud je tento pes silně citově vázán na svého majitele a takovéto jednání by mu způsobilo stres. 46 Nový občanský zákoník tím, že vyvyšuje zvířata nad věci v právním smyslu, z nich však nečiní subjekty právních vztahů, tj. nepřesouvá je z kategorie objektů do kategorie právních subjektů. Ani nadále nemohou být zvířata sama povinnými nebo oprávněnými subjekty, domáhat se sama svých práv, být pachatelem deliktu apod. Zvířata budou nadále, pokud se stanou součástí právních vztahů, jelikož tak právní normy stanoví, v pozici objektů těchto právních vztahů, avšak nikoli jako věci v právním smyslu. 47 Stejně jako právo veřejné, soukromé právo rozděluje pro své potřeby zvířata na několik kategorií. Rozdělení zvířat pro potřeby soukromého práva sleduje účel ve vazbě na základní soukromoprávní instituty. Zejména jde o otázky spojené s existencí, vznikem a zánikem vlastnického práva ke zvířeti a otázky spojené s povinností nahradit škodu způsobenou zvířetem. Rozdílně od veřejného práva, které svoji terminologii poměrně často mění, je soukromé právo při označování různých skupin zvířat konzervativní a přidržuje se své terminologie po staletí. 48 Samotné definice jednotlivých soukromoprávních kategorií zvířat nový občanský zákoník neobsahuje, ale dané pojmy používá ve svých ustanoveních. Základně se v rámci soukromého práva zvířata dělí na divoká a domácí. Divoká zvířata jsou taková, která nenáleží k domestikovanému druhu (celý druh žije alespoň převážně ve volné přírodě). Tato kategorie v podstatě odpovídá pojmu volně žijícím zvíře 44 Ust. 494 zákona č. 89/2012, občanský zákoník 45 Dvořák, J. Švestka, J.: Občanské právo hmotné díl první: obecná část. Wolters Kluwer ČR, Praha 2013. s. 389 46 Důvodová zpráva zákona č. 89/2012, občanský zákoník, s. 120 dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf 47 Müllerová, H. Stejskal, V.: Ochrana zvířat v právu. Academia, Praha 2013. s. 392-393 48 Důvodová zpráva zákona č. 89/2012, občanský zákoník, s. 120-121 dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf 13

zákona na ochranu zvířat proti týrání. 49 Je však možné, že někteří jedinci divokých zvířat budou chováni člověkem. Naopak domácí zvířata patří k domestikovaným druhům (téměř všichni jedinci daného druhu žijí tradičně s člověkem). 50 Ve vztahu k divokým zvířatům žijícím na svobodě se jako základní právní pravidlo uplatní, že nemají vlastníka. Taková zvířata se v právním jazyce tradičně označují jako zvířata bez pána. 5152 Přitom není vyloučeno, že bez pána se ocitne i zástupce zvířat domácích. Jak již bylo zmíněno výše i zvíře divoké může být chováno člověkem, v takovém případě se hovoří o zvířeti zajatém. Zvíře divoké je zajatým, pokud je mu bráněno člověkem v úniku do volné přírody různými typy zábran, např. oplocení, voliéra. Rozdílným pojmem je potom zvíře zkrocené, to je divoké zvíře, kterému není bráněno v úniku fyzickými překážkami, jako zajatému zvířeti, jelikož se dobrovolně zdržují u svého majitele nebo se k němu pravidelně vracejí. Taková zvířata si na svého majitele zvykla nebo takto byla vycvičena. 53 Chovaná zvířata (ať už domácí, zajatá či zkrocená zvířata) mohou být držena jako zvířata v zájmovém chovu nebo jako zvířata hospodářská. Zvířata v zájmových chovech se obvykle chovají pro potěšení, jako společníci. Účelem chovu hospodářských zvířat je prospěch ve formě např. plodů, masa, kožešin nebo práce těchto zvířat. 54 Zvláštní kategorii hospodářských zvířat představuje dobytek zahrnuje sudokopytníky náležející k domácím zvířatům a chované jako hospodářská zvířata: tak např. jelenovití sudokopytníci chovaní v oborách spadají do kategorie hospodářských zvířat, ale nepovažují se za dobytek. 55 49 Viz výše 50 Důvodová zpráva zákona č. 89/2012, občanský zákoník, s. 121 dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf 51 Důvodová zpráva zákona č. 89/2012, občanský zákoník, s. 121 dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf 52 viz ust. 1046 zákona č. 89/2012, občanský zákoník 53 Důvodová zpráva zákona č. 89/2012, občanský zákoník, s. 122 dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf 54 Důvodová zpráva zákona č. 89/2012, občanský zákoník, s. 122 dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf 55 Důvodová zpráva zákona č. 89/2012, občanský zákoník, s. 122 dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf 14

3.5 Shrnutí V této kapitole je definován základní pojem této práce zvíře. Pro zpřesnění jeho obsahu je porovnán s dalšími pojmy jako živočich a zvěř. Dále je zde popsán status zvířete v soukromém právu dle právní úpravy před 1. 1. 2014 i po tomto datu. Starší právní úpravě je věnována pozornost, jelikož došlo k zásadní změně a zvíře v rámci soukromého práva již není považováno za věc. Dále jsou v této části práce popsány kategorizace zvířat jak z pohledu práva veřejného tak soukromého. 15

4 Mezinárodní právní úprava Celosvětová úmluva typu hard law, zaměřená na ochranu zvířat v rámci nakládání s nimi v lidské péči, na ochranu zvířat proti týrání či zajištění dobrých životních podmínek zvířat dosud neexistuje. Existující mezinárodní úmluvy, týkající se těchto problematik, zejména pak ochrany zvířat proti týrání, jsou úmluvami čistě regionálními. Jedná se především o aktivity států ekonomicky vyspělého Severu, především v Evropě. K jejich sjednání došlo v rámci Rady Evropy a jsou otevřeny k podpisu jejím členským státům a mezinárodním organizacím jako je EU. Společným prvkem všech takových dohod je poměrně nízká až nulová kontrolovatelnost a vynutitelnost společných závazků. 56 V rámci Rady Evropy vzniklo celkem pět dohod týkajících se ochrany zvířat v různých oblastech. Jsou jimi (v pořadí jejich vzniku): Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě, č. 20/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, č. 21/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně jatečných zvířat, č. 114/2003 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely, č. 116/2003 Sb. m. s., a Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu, č. 19/2000 Sb. m. s. Uvedené dohody vytvářejí základ předpisů pro ochranu zvířat i v Evropském společenství a jsou v obecných zásadách i součástí českých právních předpisů. 57 4.1 Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě Tato dohoda byla přijata v rámci Rady Evropy v Paříži dne 13. 12. 1968, v platnost vstoupila dne 20. 2. 1971. Její dodatek byl přijat ve Štrasburku dne 10. 5. 1979 a v platnost vstoupil dne 7. 11. 1989. Pro Českou republiku vstoupila dohoda v platnost dne 24. 3. 1999 (sdělení č. 20/2000 Sb. m. s.). V rámci Evropské unie platí nařízení Rady ES č. 544/2004/ES o podpisu Evropské dohody. Obsah této dohody je věnován mezinárodní přepravě všech zvířat obratlovců (článek 2 této dohody). Mezinárodní přeprava je pochopitelně přeprava, při které 56 Müllerová, H. Stejskal, V.: Ochrana zvířat v právu. Academia, Praha 2013. s. 153 57 Machek, J. Stručný přehled právních předpisů ve vztahu k ochraně zvířat - stav ke dni 14. 2. 2011. In: eagri.cz [On-line]. Vytvořeno 25. 2, 2011 [cit. 13. 10. 2013]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/49040/prav_predpisy1102.pdf 16

je překročena hranice minimálně dvou států, avšak v dohodě je stanoveno, že výjimkou je přeprava kratší padesáti kilometrů a přeprava mezi státy Evropského společenství. Většina ustanovení dohody se nevztahují na případy, kdy jednotlivé zvíře doprovází osoba, která je za ně během přepravy odpovědná a kdy jsou přepravována zvířata chovaná v zájmovém chovu, která doprovází jejich majitel (pro nekomerční účely). Výjimkou jsou ustanovení článku 4 odstavce 1 a článku 9 odstavců 1 a 2 písmena a) a c). Zvířata musí být přepravována takovým způsobem, aby byla zajištěna jejich pohoda. 58 Nesmí se přepravovat zvířata nezpůsobilá k přesunu a neměla by se přepravovat ani zvířata nemocná či zraněná. Jedná se tedy o taková ustanovení, která jsou tak závažná, že se svou povahou musí vztahovat na jinak vyloučená zvířata. Dohoda se vztahuje zejména na komerční přepravu většího počtu zvířat, což je logické, jelikož v takových případech hrozí největší nebezpečí pro přepravovaná zvířata. Dohoda upravuje celou řadu konkrétních podmínek přepravy zvířat plánování přepravy, doprovod zvířat, konstrukce dopravního prostředku, prostorové podmínky, odpočinek, napájení atd. Odděleně musí být přepravována zvířata, která by si navzájem mohla způsobit poranění nebo společnou přepravou trpět jinak. Dále dohoda obsahuje zvláštní ustanovení týkající se jednotlivých druhů přepravy (silniční, železniční, vodní, letecká a přeprava vozidel či vagónů na trajektu). Povinností smluvních stran je řídit se touto dohodou a přijmout opatření k vyloučení nebo snížení utrpení zvířat na minimum v těch případech, kdy nelze pro nepředvídatelné okolnosti tuto dohodu aplikovat. V dohodě anbsentuje režim vymáhání splnění povinností a sankce za jejich nesplnění. 59 Bylo také přijato 5 doporučení Výboru ministrů členským států k přepravě jednotlivých druhů zvířat. 60 Jedná se o ta zvířata, která jsou přepravována nejčastěji: koně, skot, prasata, ovce a kozy a nakonec drůbež. Obsahují podrobněji rozvedené podmínky mezinárodní přepravy ve vztahu k potřebám jednotlivých druhů 58 Článek 4 odst. 1 Evropská dohody o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě, č. 20/2000 Sb. m. s. 59 Stejskal, V. Leskovjan, M.: Člověk a zvíře v zajetí či péči? Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Praha 2010. s. 13 60 Doporučení č. R (87) 17 Výboru ministrů členských států k přepravě koní, přijaté dne 17. 9. 1987, Doporučení č. R (88) 15 Výboru ministrů členských států k přepravě prasat, přijaté dne 22. 9. 1988, Doporučení č. R (90) 1 Výboru ministrů členských států k přepravě skotu, přijaté dne 15. 2. 1990, Doporučení č. R (90) 5 Výboru ministrů členských států k přepravě ovcí a koz, přijaté dne 21. 2. 1990, Doporučení č. R (90) 6 Výboru ministrů členských států k přepravě drůbeže, přijaté dne 21. 2. 1990 17

zvířat. Tato doporučení mohou členské státy po jejich schválení odmítnout, a pokud tak neučiní, považují se po stanoveném termínu za daným státem přijatá. Doporučení nemají závazný charakter, ale byla a jsou odborným ujednocujícím podkladem pro přípravu národních resp. v EU mezinárodních předpisů. 61 4.2 Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely Dohoda byla přijata ve Štrasburku dne 10. 3. 1976 a vstoupila v platnost dne 10. 9. 1978. Pro Českou republiku vstoupila dohoda v platnost dne 24. 3. 1999 (sdělení č. 21/2000 Sb. m. s.). Rada ES rozhodla o podpisu této dohody v roce 1978. 62 Dne 6. 2. 1992 byl ve Štrasburku přijat protokol o novelizaci, důvodem bylo přizpůsobení se vědeckému vývoji a také vývoji v chovatelství a usmrcování na farmách. Jak vyplývá i z její preambule, důvodem ke vzniku této dohody bylo hlavně rozšíření moderních systémů intenzivních chovů a jejich vlivu na zvířata v nich chovaná. Týká se však všech zvířat chovaných nebo držených pro produkci potravin, vlny, kůže, kožešin nebo jiných chovných účelů, včetně zvířat produkovaných jako výsledek genetických modifikací nebo nových genetických kombinací, nejenom těch v moderních systémech intenzivních chovů. Dohoda stanovuje podmínky chovu těchto zvířat nejen, co se týče prostor, ve kterých žijí, ale i ohledně krmení, ošetřování atd. Dále byl touto dohodou zřízen stálý výbor u Rady Evropy. Tento výbor má za úkol vypracovávat a přijímat doporučení, ve kterých budou obsaženy podrobné pokyny k provedení zásad stanovených touto dohodou. Zároveň by tyto pokyny měly být založené na vědeckých poznatcích, jejichž vývoj musí stálý výbor sledovat. 63 Právě z důvodu zřízení stálého výboru je sama dohoda velmi stručná. 64 61 Müllerová, H. Stejskal, V.: Ochrana zvířat v právu. Academia, Praha 2013. s. 157 62 Müllerová, H. Stejskal, V.: Ochrana zvířat v právu. Academia, Praha 2013. s. 157 63 Doporučení T-AP týkající se skotu, přijaté dne 21. 10. 1988, Doporučení T-AP týkající se ovcí, přijaté dne 6. 11. 1992, Doporučení T-AP týkající se koz, přijaté dne 6. 11. 1992, Doporučení T-AP týkající se kura domácího (Gallus gallus), přijaté dne 28. 11. 1995, Doporučení T-AP týkající se běžců (pštrosů, emuů a nanduů), přijaté dne 22. 4. 1997, Doporučení T-AP týkající se domácích hus (Anser anser f. domesticus, Anser cygnoides f. domesticus) a jejich kříženců, přijaté dne 22. 6. 1999, Doporučení T-AP týkající se kachen (Anas platyrhynchos), přijaté dne 22. 6. 1999, Doporučení T-AP týkající se kachen pižmových (Cairina moschata) a hybridů kachny pižmové a kachny domácí (Anas platyrhynchos), přijaté dne 22. 6. 1999, Doporučení T-AP týkající se kožešinových zvířat, přijaté dne 22. 12. 1999, Doporučení T-AP týkající se krůt (Meleagris gallopavo), přijaté dne 21. 6. 2001, Doporučení T-AP týkající se prasat, přijaté dne 2. 12. 2004, Doporučení T-AP týkající se farmově chovaných ryb, přijaté dne 5. 12. 2005. 64 Stejskal, V. Leskovjan, M.: Člověk a zvíře v zajetí či péči? Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Praha 2010. s. 13 18

4.3 Evropská dohoda o ochraně jatečných zvířat Tato dohoda byla přijata ve Štrasburku dne 10. 5. 1979 a vstoupila v platnost dne 11. 6. 1982. Pro Českou republiku vstoupila dohoda v platnost dne 21. 9. 2003 (sdělení č. 114/2003 Sb. m. s.). Rada ES rozhodla o podpisu této dohody v roce 1988. 65 Jak vyplývá z názvu dohody, zabývá se ochranou zvířat určených k porážce, a to zejména před zbytečným utrpením souvisejícím jakkoliv s jejich usmrcením. V ustanoveních dohody jsou obsaženy detailní podmínky, které musí být dodržovány od převozu zvířete přes jeho případný pobyt na místě až po jeho usmrcení. Zároveň je však v preambuli této dohody napsáno, že strach, úzkost, bolest a utrpení zvířete při porážení mohou ohrozit kvalitu masa, což znamená, že pravidly, která tato dohoda stanovuje, jsou chráněni i konzumenti. Do větších podrobností jsou podmínky usmrcování zvířat rozvedeny v Doporučení č. R (91) 7 Výboru ministrů členských států o porážení zvířat, přijatého dne 17. 6. 1991. 4.4 Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely Tato dohoda byla přijata dne 18. 3. 1986 ve Štrasburku a v platnost vstoupila dne 1. 1. 1991. Protokol o změně Evropské dohody o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely byl přijat dne 22. 6. 1998 ve Štrasburku. Česká republika k dohodě přistoupila dne 1. 10. 2003 (sdělení č. 116/2003 Sb. m. s.). Evropská společenství provedla závazky z této dohody směrnicí č. 86/609/EHS ve znění Směrnice č. 65/2003/ES. Vzhledem ke komplexnosti této problematiky je dohoda proti ostatním obsáhlejší, zejména její přílohová část. Její ustanovení mají zajistit ochranu zvířatům učeným k pokusným nebo jiným vědeckým procedurám. Kromě toho, že stanovuje, že zvíře může být použito pro pokusné a jiné vědecké účely pouze za velmi přísných podmínek (výsledkem, ke kterému vede, nebo by měl vést, konkrétní pokus či jiná procedura má být poznatek natolik důležitý, že z co největší části vyváží způsobené utrpení) také 65 Müllerová, H. Stejskal, V.: Ochrana zvířat v právu. Academia, Praha 2013. s. 158 19

dále říká, že výsledky, kterých je docíleno procedurou provedenou na zvířeti mají být sdíleny, aby tato procedura nemusela být opakována. Takto je omezen počet zvířat potřebných pro pokusy a jiné vědecké procedury. Ze stejného důvodu se má vědecká veřejnost snažit vyvíjet alternativní postupy, díky kterým nebude třeba využívat zvířat. Pokud už existuje alternativa k zapojení zvířete, musí být použita právě ona. Pro případy, kdy jsou splněny podmínky pro použití zvířete, stanovuje dohoda pravidla k zacházení s nimi před i v průběhu pokusu či procedury. I k této dohodě byla přijata dodatečná usnesení a doporučení. 66 4.5 Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu Byla přijata ve Štrasburku dne 13. 9. 1987 a vstoupila v platnost dne 1. 5. 1992. Pro ČR vstoupila tato dohoda v platnost dne 24. 3. 1999 (sdělení č. 19/2000 Sb. m. s.), majíce na zřeteli vzájemné vazby mezi člověkem a zvířaty v zájmových chovech; berouce na zřetel význam zvířat v zájmových chovech ve smyslu jejich příspěvku ke kvalitě života a tudíž k jejich významu pro společnost; berouce na zřetel nesnáze vyplývající z velké rozmanitosti zvířat, která jsou držena člověkem. 67 Dle této dohody je zvířetem v zájmovém chovu každé zvíře držené či určené k držení člověkem, zejména v jeho domácnosti, pro jeho potěšení a jako společník. Ustanovení této dohody se však nevztahují pouze na zájmové chovatele, ale i na útulky a obchodníky se zvířaty určenými k zájmovému chovu. Taktéž do její působnosti patří zvířata toulavá. Dohoda obsahuje dvě hlavní zásady: Za prvé nikdo nesmí zvířeti v zájmových chovech způsobit zbytečně bolest, utrpení nebo úzkost. Za druhé nikdo nesmí zvíře v zájmových chovech opustit. Kromě těchto zásad, ještě určuje, že kdokoliv, kdo o zvíře v zájmovém chovu pečuje, musí dbát o jejich zdraví, dobrý stav a zajišťovat jeho celkovou životní pohodu. 66 Usnesení MKSD o výkladu některých ustanovení a pojmů této dohody, přijaté dne 27. 11. 1992, Usnesení MKSD o vzdělávání a školení osob pracujících s laboratorními zvířaty, přijaté dne 3. 12. 1993, Usnesení MKSD o získávání a přepravě laboratorních zvířat, přijaté dne 30. 5. 1997, Usnesení MKSD o ustájení laboratorních zvířat a péči o ně, přijaté dne 30. 5. 1997, Prohlášení o úmyslu týkající se zvířat používaných pro vědecké účely, přijaté dne 4. 12. 1997, Doporučení č. R (2003) 10 Výboru ministrů členských států o xenotransplantacích, přijaté dne 19. 6. 2003 67 Preambule Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu, č. 19/2000 Sb. m. s. 20