Antonín Balatka a Lublaň (Příspěvek k problematice česko slovinských vztahů v oblasti hudby) Blanka Šaffková Spolupráce mezi Čechy a Slovinci má dlouhou tradici, která v jednotlivých obdobích nabývala větší či menší intenzity a jejíž počátky sahají do doby Rakouska-Uherska. Kulturní styky mezi Čechy a Slovinci podnětně ovlivňovalo několik činitelů. Bylo to vědomí etnické příbuznosti mezi dvěma malými národy, které v 19. století získalo s ideou slovanské vzájemnosti i politický a kulturní obsah; společný osud utlačovaného národa v rámci jednoho státu (habsburské monarchie) [...]. 1 I v oblasti kultury byla spolupráce obou států velice důležitá. Jeden z prvních kontaktů mezi oběma národy lze spatřovat již v 16. století. V té době působil v Čechách významný slovinský skladatel Jacobus Gallus, který většinu svých děl vydal v Praze. Později v době národního obrození, snaha o posílení slovanské vzájemnosti vedla k oživení kontaktu a podpoře korespondence mezi českými a slovinskými obrozenci (např. Valentin Vodnik, Jernej Kopitar, Matija Murko atd. a na druhé straně Josef Jungmann, Josef Dobrovský, František Ladislav Čelakovský atd.). Od začátku 20. století do konce první světové války byly pozitivní důsledky vzájemné spolupráce přínosné především pro Slovinsko. Oživovala a urychlovala slovinské kulturní snažení, pomáhala Slovincům v různých uměleckých oblastech v jejich prvních krocích [...]. 2 Čeští umělci stáli při vzniku slovinských činoherních i operních divadel, při založení Univerzity v Lublani, která by nemohla být otevřena bez podpory Karlovy Univerzity atd. Před první světovou válkou bylo v Lublani mnoho českých hudebníků, kteří zásadně ovlivnili slovinský hudební vývoj a jsou považováni téměř za domácí skladatele. Jsou to například: Anton Nedvěd, Anton Foerster, Emerich Beran, Karel Hoffmeister, Josef Procházka a mnoho dalších. Mezi významné dirigenty, kteří několik sezón působili v Lublani patřili i Václav Talich a Hilarion Beníšek. Naopak mnoho mladých Slovinců odcestovalo za lepším a kvalitnějším vzděláním do Prahy a dalších českých měst. Kromě těch, kteří přijeli za technickým a jiným odborným vzděláním (jako například: právníci, architekti, lékaři, inženýři apod.), se v Čechách vzdělávalo i mnoho 1 Urbančič, Boris: Česko-slovinské kulturní styky. Praha: Euroslavica, 1995, s. 6.
mladých slovinských hudebníků, a to především na Hudební konzervatoři v Praze (Fran Gerbič, Risto Savin, Janko Ravnik, Marjan Kozina atd.). Mezi světovými válkami došlo k cílenému posilování vzájemných vztahů. A mezi neúnavné iniciátory česko-slovinské vzájemnosti v té době patřil i Antonín Balatka, český dirigent, kulturní organizátor, publicista, pedagog a hudební skladatel. Mládí a studia Antonín Balatka se narodil 27.10.1895 v Praze na Vinohradech (tehdy Královských Vinohradech Příloha 1). 3 Když mu bylo šest let zemřel jeho otec Ferdinand, jenž byl vojenským hudebníkem, a Antonín tak vyrůstal pouze s matkou Františkou, jež o syna svědomitě pečovala a důsledně se věnovala i jeho výchově. Bohumír Štědroň o prvních kontaktech Antonína Balatky s hudbou píše: Matka služebná a později prodavačka v mlékárně, chopila se energicky výchovy svého syna, který jí zůstal jediný po smrti Antonínovy sestry. Matka ráda zpívala a vodila svého syna do Národního divadla. To byl první Balatkův styk s divadlem. 4 Spojení s uměleckou tvorbou tedy vycházelo z rodinného prostředí, avšak teprve v průběhu studia se začalo cíleně utvářet, dále rozvíjet a upevňovat. Základní vzdělání získal Antonín Balatka na obecné a měšťanské školy u sv. Jindřicha v Praze v letech 1903-1906, na kterou navázal studiem na císařsko-královském českém reálném gymnáziu, jak dokládají vysvědčení z jeho pozůstalosti. 5 Z nich je patrné, že v této době, stejně jako před tím na škole obecné, byl jeho jediným hudebním předmětem zpěv, ale již s nástupem na učitelský ústav se výběr těchto předmětů rozšiřuje. Antonín Balatka byl přijat do I. ročníku c.k. českého ústavu ku vzdělání učitelů 6 v roce 1910. Vysvědčení ze všech ročníků studia Antonína Balatky na učitelském ústavu jsou dochovány a uloženy v jeho pozůstalosti. 7 Ve školním roce 1914/1915 nastoupil Antonín Balatka na Hudební konzervatoř v Praze na varhanní oddělení. Jeho učiteli zde byli: [...] vzdělaný Karel Stecker, Ondřej 2 Viz poznámka č. 1, s. 74. 3 Křestní list Antonína Balatky z jeho pozůstalosti (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2133). 4 Štědroň, Bohumír: Antonín Balatka šedesátníkem. Hudební rozhledy, 1955, roč. 8, č. 16, s. 819. 5 Vysvědčení z let 1906-1910 z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2130). 6 Průkaz žáka císařsko-královského českého ústavu ku vzdělání učitelů z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2138). 7 Vysvědčení z císařsko-královského učitelského ústavu z let 1911 1914 z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2131).
Horník, Josef Klička a krátce i Jaroslav Křička. Hře na klavír jej učil Antonín Elšléger [...]. Platil za bystrého a nespokojeného žáka, který chtěl jasné poznatky a konkrétní doklady. 8 Hlavní obor studoval Antonín Balatka první dva roky u profesora Josefa Kličky (1855 1937), který byl i jeho třídním profesorem. V posledním třetím ročníku Balatka pokračoval pod vedením profesora Ondřeje Horníka (1864-1917), jenž byl sám žákem profesora Josefa Kličky. Avšak i s ním se Balatka nadále setkával, například v předmětech varhanní improvizace a generálbas. Studium na varhanickém oddělení ukončil absolventskými skladbami: Josef Suk Svatý Václave a Alexandre Guilmant Legende symphonique. Absolventský koncert se konal 2. července 1917 v Rudolfinu v síni číslo 5. 9 Po ukončení varhanického oddělení pokračoval Antonín Balatka ve studiu v mistrovské kompoziční třídě profesora Vítězslava Nováka (1917 1919). Studium pod vedením velké hudební osobnosti a vynikajícího pedagoga mělo na Balatku značný vliv. Antonín Balatka absolvoval 27. června 1919 skladbou Trio pro klavír, housle a violoncello. Skladba má dvě věty: I. Lento. Allegro appasionate a II. Lento cantabile. Alla burlesca. Allegro giocoso. 10 Antonín Balatka se během svého studia věnoval vyučování. Od 15. května do 15. července 1915 vyučoval na obecné škole pro chlapce na Novém městě v Praze. Půl roku také působil na obecné škole chlapecké u sv. Františka v Praze, a to od 29. září 1915 do 15. ledna 1916. Nejvýznamnější však bylo jeho působení na Pivodově pěvecké škole (1916 1919), kde si přivydělával jako korepetitor. Zkušenosti a vědomosti získané během studia na Hudební konzervatoři v Praze a v rámci své činnosti korepetitora v Pivodově operní škole se staly základem pro další profesní růst Antonína Balatky. Dva roky studia ve třídě Vítězslava Nováka pro něj znamenaly rozvoj hlavně v oblasti skladatelské. Ale dá se předpokládat, že spolupráce s Vítězslavem Novákem přispěla i k formování osobnosti Balatky jako všestranného a vyspělého hudebníka. Teprve u Nováka si osvojil pravou uměleckou poctivost a ukázněnost. 11 Práce v Pivodově operní škole přinesla Balatkovi i cenné zkušenosti z operního světa. Takto připravený, teprve čtyřiadvacetiletý mladý Balatka, se po ukončení studií začal věnovat hudbě profesionálně, a to dokonce v zahraničí a s velkým úspěchem. Zemí, která se pro Antonína Balatku stala místem 8 Viz poznámka č. 4. 9 Program výstupní produkce žáků varhanické školy 2.7.1917. Vytiskl Rohlíček a Sievers, Praha 1917 (Deponováno v Archívu hlavního města Prahy). 10 Program výstupní zkoušky 27.6.1919. Vytiskl Rohlíček a Sievers, Praha 1919 (Deponováno v Archívu hlavního města Prahy). 11 Viz poznámka č. 4.
usilovné práce a prvních úspěchů v jeho dirigentské i skladatelské činnosti bylo Slovinsko a především pak jeho hlavní město Lublaň. Antonín Balatka a Lublaň V roce 1918, po ustanovení Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, kdy se Slovinsko osvobodilo od nadvlády Rakouska-Uherska, bylo v Lublani zavřeno německé divadlo a nově se otevřelo slovinské operní divadlo. Ke stálému souboru sólistů a sboru se v tomto roce ještě připojil balet a vlastní operní orchestr. Domácích hudebníků byl ale nedostatek a tak musel ředitel opery, chorvatský dirigent Fridrik Rukavina, hledat výpomoc v zahraničí a spolehnout se tak [...] ve velké míře na odpovídající zahraniční, české, polské, ruské a chorvatské umělce [...]. 12 Na podzim roku 1919 přijel Fridrik Rukavina do Prahy, kde se seznámil s mladým Antonínem Balatkou a nabídl mu místo ve svém divadle. Balatka začal v opeře Národního divadla v Lublani 13 působit jako korepetitor a postupně se propracoval až na pozici dirigenta a režiséra. Tato činnost, trvající plných deset let (do r. 1929), formovala Balatku-dirigenta. Jeho skladatelská práce ustoupila do pozadí; Balatka byl zcela zaujat operním divadlem a životem. 14 Během svého pobytu v Lublani působil Antonín Balatka nejen v opeře, ale i jako učitel na konzervatoři, pravidelný přispěvatel do různých místních deníků, časopisů a revuí, a také jako hudební organizátor. Antonín Balatka a opera Antonín Balatka nastoupil do opery lublaňského Národního divadla v roce 1919. 15.8.1919 podepsal smlouvu 15 s ředitelstvím divadla na jednu sezónu na místo korepetitora opery, operety a baletu. Podmínky k tvůrčí práci i různorodé příležitosti kulturního života, které mu opera v Lublani nabízela však nakonec vyústily v desetiletý pobyt, který byl oboustranným přínosem jak pro samotného Balatku, tak i slovinskou operní scénu. V opeře Národního divadla v Lublani byl velmi aktivním dirigentem. Dirigoval průměrně čtyři až pět premiérových operních a dvě baletní představení za sezónu. Během svého desetiletého působení v Lublani spolupracoval na hudební přípravě třech operet. Operní 12 [...] v znatni meri na sposobne tuje, češke, poljske, ruske in hrvaške umetnike [...]. Sivec, Jože: Dvesto let slovenske opere (1780-1980). Ljubljana: Opera in Drama SNG Ljubljana, 1981, s. 23. 13 Narodno gledališče v Ljubljani. 14 Viz pozn. č. 4.
repertoár Antonína Balatky zahrnoval především české autory a celkem představil třináct českých oper. Početná byla i skupina oper francouzských a německých skladatelů (osm a šest) a zejména autorů slovanských národností (osm). Mnoho představení, které dirigoval byla na scéně lublaňské opery Národního divadla v Lublani uvedena vůbec poprvé. Význam působení Antonína Balatky v tomto divadle nespočívá jenom v jeho osobním a profesionálním růstu, ale také v jeho soustavném úsilí o prosazování české hudby v Lublani. Propagaci české hudební kultury se Balatka věnoval ve všech oblastech své činnosti dirigování, režie, publikování, organizátorství a komponování. Tato studie je zaměřena především na oblast Balatkových aktivit, které propagují českou hudbu ve Slovinsku. Prvním významným propagátorským počinem bylo představení opery Tajemství Bedřicha Smetany, která byla na lublaňském jevišti uvedena poprvé. Měla premiéru dne 17.10.1922 a Antonín Balatka ji řídil od dirigentského pultu. Recenzi premiéry opery Tajemství publikoval v deníku Slovenec skladatel Marij Kogoj. 16 Tvrdí, že jejímu jednoznačnému úspěchu brání nepříliš propracované libreto a uvádí že: Hudebně sama o sobě vůbec nezaostává za ostatními Smetanovými operami, avšak libreto k opeře nedosahuje úrovně libreta například Prodané nevěsty [...] V této opeře je opravdu vcelku působivé pouze třetí dějství, avšak také v prvním a druhém jsou působivé živé obrazy [...]. 17 O premiérovém provedení opery Tajemství však Kogoj píše velice pochvalně. Všímá si především sboru, jehož úroveň příznivě hodnotí. Nejvyšší ocenění přiznává přednesu sólistky Vilmy Thierry v hlavní roli Blaženky. A k výkonu orchestru poznamenává: V orchestru hrají očividně vskutku dobří hudebníci, avšak orchestr často zapomene na to, že zde není jenom sám za sebe, ale že musí v první řadě podporovat sbor a poskytnout sólistům přiměřené, avšak samostatné pozadí, jestliže už nastoupí samostatně, měl by účinek své hry výrazně rozšířit [...]. 18 Další kritika na premiérové uvedení opery Tajemství vyšla v deníku Jutro, která hodnotí výkon orchestru pod vedením Antonína Balatky takto: Dirigent Balatka udělal co mohl, avšak ne po celý čas mu věnoval orchestr pozornost. Za předehru si pak dirigent 15 Smlouva mezi Antonínem Balatkou a Národním divadlem v Lublani z 15.8.1919 z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravkého zemského muzea, sign. G 2148). 16 Kogoj, Marij: Smetanova opera Tajnost. Slovenec, 1922, č. 236, s. 5. 17 Glasbeno sama po sebi prav nič ne zaostaja za drugimi Smetanovimi operami, kot drama n. pr. Prodane neveste gotovo nedosegne [...] V tej operi je pravzaprav kot celota učinkovito še le tretje dejanje, dasi so tudi v prvem pa drugem prav živi prizori [...]. Viz poznámka 16. 18 V orkestru delujejo očividno prav dobri glasbeniki, samo orkester le prepogosto pozabi na to, da ni sam zase tu, da mora v prvi vrsti ožarjati zbor in dajati solistom primerno, čeprav samostojno ozadnje, pa tudi če samostojno nastopa, bi mogel učinkovitost svoje igre izdatno pomnožiti [...]. Viz poznámka č. 16.
zaslouží velkou pochvalu. Krátkou loveckou mezihru nastudoval precizně. 19 Federální nakladatelství a knihkupectví v Lublani 20 vydalo k této příležitosti první vydání Operních libret, v němž jako první vyšlo právě libreto k opeře Tajemství v překladu Antona Funtka. Tyto sešity s librety měly přiblížit divákům obsah jednotlivých oper, a tak je lépe na představení připravit. Ve stejné sezóně připravil Antonín Balatka další premiérové představení české opery. Tentokrát se jednalo o dílo druhého velikána české opery Antonína Dvořáka: Čert a Káča. Premiéra se uskutečnila 15.2.1923, jak dokazuje leták z časopisu Gledališki list. Antonín Balatka sám napsal článek Antonín Dvořák: dramatik do deníku Jutro nejen o opeře samotné, ale i o operním díle Antonína Dvořáka obecně. Balatka tvrdí, že Dvořák není nejlepší dramatik, a proto ani opera není jeho silnou kompoziční stránkou. O jeho komických operách však Balatka dodává: Jako operní skladatel má Dvořák více štěstí s komickými operami než s vážnými. Komická opera také nevyžaduje mocné dramatické napětí a silný dramatický akcent. 21 Za vrchol Dvořákovy operní tvorby Balatka považuje Rusalku a v závěru shrnuje: Přes všechny 'chyby' a 'nedostatek dramatičnosti' a 'absolutnosti hudby' (což bylo Dvořákovi vyčítáno) jsou jeho opery na stálém repertoáru českých divadel a určitě se nepletu, když doufám, že jak pohádkovou 'Rusalku' tak silně fantastickou operu 'Čert a Káča' si oblíbí i slovinská veřejnost, hlavně pro své melodické přednosti. 22 Článek věnovaný premiéře opery vyšel i v deníku Jutro, 23 v němž je zdůrazněno, že opera dosáhla ocenění hlavně díky práci Antonína Balatky. V článku se dočteme, že ohlas byl opravdu veliký: Představení bylo opravdu krásné, za což děkujeme hlavně dirigentu Balatkovi, který operu výjimečně nastudoval a vzorně dirigoval [...] je zřejmé, že opera dosáhla zaslouženě ohromný úspěch. Bylo mnoho potlesku, květin, věnců a nepočitatelně mnoho vyvolávání hlavních aktérů před oponu. 24 19 G. Dirigent Balatka je storil kar je mogel; vendar mu orkester ni bil vedno pozoren. Za uverturo pa je dirigent žel pohvalo. Lovski kratki intermezzo so je izvajal precizno. B. Smetana: Tajnost. Jutro, 1922, č. 247, s. 2. 20 Zvezna tiskarna in knjigarna v Ljublani. 21 Kot operni skladatelj je Dvořák srečnejši v komični operi nego seriozne. Komična opera namreč ne zahteva niti silnega dramatičnega napetja niti močnega dramatičnega akcenta. Balatka, Antonín: Antonín Dvořák: dramatik. Jutro, 1923, č. 38, s. 5-6. 22 Kljub vsem 'napakam' in 'nedramatičnosti' in 'absolutnosti glasbe', ki so jih Dvořáku očitali, so njegove opere na nastalnem repertoiru vsech čeških gledališč in gotovo se ne motim, če upam, da se bo, kako pravljična 'Rusalka' tudi drastično fanatstična opera 'Vrag in Katra' priljubila slovenski javnosti, predvsem zaradi svojih glasbenih vrednosti. Viz poznámka č. 21. 23 Ljubljanska opera: A. Dvořak: Vrag in Katra. Jutro, 1923, č. 39, s.2. 24 Predstava je bila zelo lepa, za kar gre predvsem priznanje g. Dirigentu Balatki, ki je opero izvrstno naštudiral in vzorno dirigiral [...] Očividno je dosegla opera po zaslugi popoln uspeh. Bilo je mnogo pleskanje, čopkov, vencev ter nešteto poklice před zastor. Viz poznámka č. 23.
Každý rok se Antonín Balatka aktivně podílel na oslavách výročí vzniku samostatného československého státu 28.10.1918. Konzul Československé republiky pořádal při této příležitosti česká operní představení nebo koncerty české hudby. V roce 1923 byla nastudována opera Karla Kovařovice Psohlavci, kterou řídil Antonín Balatka. V časopise Gledališki list vyšel k této příležitosti článek s názvem Psohlavci. 25 Autor článku není uveden, ale v souborném vydání Gledališkého listu uloženém v Národní univerzitní knihovně v Lublani nalezneme autorský údaj dopsaný tužkou: A. Balatka. Lze předpokládat, že tento údaj je správný, protože většina článků o české hudbě, které byly v tomto časopise otištěny, byly dílem Antonína Balatky. Článek podrobně seznamuje s dějem opery a v závěru zdůrazňuje důležitost národních prvků v opeře: Psohlavci jsou pro Čechy velkou mší. Když Kozina zpívá ze svého vězení - publikum vstane a poslouchá ve stoje! Za současnost - za budoucnost! 26 Tento článek, který ve stejném znění vyšel i v deníku Jutro, 27 je doplněn dalším pojednáním Hodska pesem, a to od Čecha Dr. Ivana Laha, 28 ve kterém vysvětluje, kde se Chodsko nalézá a s jakými problémy se Chodové museli v průběhu dějin potýkat. V závěru článku je otištěn text básně Elišky Krásnohorské Chodi, která byla přednesena k zahájení opery Psohlavci ve slovinském překladu. K propagaci operního představení byla v deníku Slovenec ze dne 26.10.1923 uveřejněna mezi novinkami z Lublaně také tato výzva v češtině: Čechoslováci! Zúčastněte se všichni oslavy dne 28. října. V neděli od 19. hodin bude uvedena opera Psohlavci ; kdo nemáte zamluvené vstupenky, tak si je včas obstarejte. Po divadle pořádá československý konzulát a československá obec od 23. hodiny slavnostní večer v dvoraně Zvezda (bez vstupného). Přičiňte se o hojnou účast. Pozvání nerozesíláme a každý přítel československého národa jest vítán. 29 Český text i samotná výzva je dokladem toho, že česká komunita v Lublani byla početná a měla i značný vliv na kulturní dění obecně, ale především na podporu propagace české kultury ve Slovinsku. Recenze večerního slavnostního koncertu se objevila opět v deníku Slovenec a jejím autorem byl opět Marij Kogoj. 30 Kogoj obsáhle popisuje hudbu opery a její účinky na diváka a dále pokračuje značně kritickým hodnocením výkonů jednotlivých zpěváků. Avšak v závěru článku si všímá hudebního nastudování a soudí, že: Opera byla po hudební stránce velice dobře připravená a 25 Psoglavci. Gledališki list, 1923/1924, č. 4, s. 13-14. 26 Psoglavci so za Čehe velika maša. Ko poje Kozina v ječi [...] publika vstane in sluša stoje! Za sedajnost za bodočnost! Viz poznámka 25. 27 Psoglavci. Jutro, 1923, č. 252, s. 3. 28 Lah, Ivan: Hodska pesem. Gledališki list, 1923/1924, č. 4, s. 14-15. 29 Ljubljanske novice. Slovenec, 1923, č. 243, str. 4,. 30 Kogoj, Marij: Kovařevičevi Psohlavci. Slovenec, 1923, č. 246, s. 3-4.
Balatka málokterou operu dirigoval tak dobře jako 'Psohlavce'; požitek z krásy, kterou jsme s radostí poslouchali nám připravila jeho důkladná pečlivost. 31 Rok 1924 byl především ve znamení oslav stého výročí narození Bedřicha Smetany. V březnu tohoto roku se uskutečnila dvě slavnostní představení, a to Hubička (premiéra 1.3.1924) a Prodaná nevěsta (premiéra 2.3.1924). K nim během sezóny přibyly ještě opery Hubička a Tajemství. Časopis Slovenec, zdůrazňoval, že Prodaná nevěsta se bude tento den dávat ve všech větších divadlech po celém světě. Však také toto jeho dílo rozneslo mistrovu slávu z Prahy až tam dolů do Austrálie, Jižní Ameriky a Asie. 32 Antonín Balatka obě opery řídil od dirigentského pultu (Příloha 2). Pro detailnější přiblížení osobnosti Bedřicha Smetany slovinskému publiku napsal také dva delší články do časopisu Gledališki list. První se věnuje životu Bedřicha Smetany a nese název Bedřich Smetana, stvaritelj češke glasbe. 33 Druhý je zaměřen na skladatelovo dílo: Delo Bedřicha Smetane. 34 Balatka se neomezuje jen na dílo kompoziční, ale rozděluje článek do odstavců, ve kterých představuje Bedřicha Smetanu i jako klavíristu, kritika, recenzenta a dirigenta. Balatka v úvodu píše: Český mistr byl neobyčejně podnikavé nátury a neúmorný pracovník, o čemž svědčí jeho velice obsáhlé dílo. Byl to nejenom skladatel, ale i organizátor, klavírista virtuóz s bravurní technikou, kritik referent, dirigent. Hned po svém návratu ze Švédska organizoval a obnovoval veškerý pražský hudební život. 35 Obsáhlý článek Antonína Balatky o Bedřichu Smetanovi vyšel i v deníku Jutro, 36 který je zaměřen především na Smetanovo národní cítění a jeho reflexi ve svých kompozicích. 10. 3. 1924 se v rámci oslav stého výročí narození Bedřicha Smetany uskutečnil slavnostní koncert symfonického orchestru, na kterém zazněl cyklus Má vlast - [...] největší symfonické dílo slavného Smetany, ve kterém vyjadřuje skladatel všechnu krásu svojí rodné české země [...]. 37 Symfonický orchestr Svazu hudebníků Slovinska 38 účinkoval pod vedením Antonína Balatky, který i toto dílo představil v podrobném článku v deníku 31 Opera je bila glasbeno prav dobro pripravljena, Balatka je komaj katero reč v celoti tako dobro dirigiral kot 'Psoglevce'; užitek marsikatere lepote, ki smo jo z veseljem poslušali, nam je pripravila njegova skrbna vestnost. Viz poznámka č. 30. 32 Prodana nevesta, ki se bo ta dan izvajala na vseh večjih gledališčih po celem svetu. Saj je pa tudi to njegovo delo poneslo mojstrovo slavo iz Prage tja doli v Australijo, Južno Ameriko in Azijo. Slovenec, č. 50, 1924, s. 4. 33 Balatka, Antonín: Bedřich Smetana, stvaritelj češke glasbe. Gledališki list, 1923/1924, č. 19, s. 8-11. 34 Balatka, Antonín: Delo Beřicha Smetane. Gledališki list, 1923/1924, č. 19, s. 12-15. 35 Češki mojster je bil neobično agilne narave in neumoren sekavec, o čemer priča njegovo obsežno ogromno delo. In to ne samo kot komponist, temveč kot organizátor, pianist virtuoz z blestečo tehniko, kritik-referent, dirigent. Takoj po svojem povratku iz Švedske je organiziral in renoviral splošno glasbeno življenje praško. Viz poznámka 34. 36 Balatka, Antonín: Bedřich Smetana narodni umetnik a človek. Jutro, 1924, č. 58, s. 7. 37 [...] to največjo simfonično delo slavnega Smetane, v katerem popisuje skladatelj vso lepoto rodne češke zemlje [...]. Slovenec, 1924, č. 50, s. 4.
Jutro. 39 Balatka v něm uvádí, že tento cyklus byl proveden jako celek pouze na českých jevištích. V zahraničí se hrály samostatně jednotlivé básně, nejčastěji Vltava a Vyšehrad. V Lublani se tedy uskutečnilo první kompletní provedení celého cyklu Má vlast mimo území Československé republiky. To potvrzuje i Antonín Balatka ve svém životopise, kde píše: [...] v roce 1924 k Smetanovu jubileu první a snad jediné zahraniční provedení celého cyklu 'Má vlast' [...]. 40 Koncert byl velice úspěšný a dočkal se příznivých kritik, jako například v časopise Jugoslavenski muzičar, kde se dočteme, že Mladý dirigent uvedl celý cyklus [...] krásně muzikálně i stylisticky. Na přání veřejnosti se koncert bude reprizovat, aby taky dělnická i ostatní třídy poznaly ohromné dílo velkého génia Smetany. 41 Koncert byl reprizován, a to 13. dubna 1924 v rámci koncertního matiné, které uspořádal Balatka společně s Fridrikem Rukavinou. Poslední českou operou, kterou Antonín Balatka uvedl na lublaňské pódium premiérově byla opera Eva Josefa Bohuslava Foerstera (premiéra 18.11.1925), kterou dirigoval i režíroval. Balatka jako režisér navrhl i podobu scény. Náčrty scénografie pro všechna dějství se dochovaly v pozůstalosti Antonína Balatky 42 (Příloha 3a,b). Návrhy ukazují, že Balatka měl rád volné, otevřené jeviště jen s několika nevelkými kulisami, avšak pro diváka jednoznačnými a vhodně doplňujícími děj opery. Jeho kresby jsou jednoduché, ale srozumitelné a podávají důkaz o jeho výtvarném nadání. Balatka i tentokrát dostal v časopise Gledališki list prostor k tomu, aby seznámil slovinské publikum s dalším českým skladatelem. Tentokrát ve svém článku I.B. Foerster: Eva 43 krátce charakterizuje život a dílo Foerstera a objasňuje jeho významný pro českou hudební kulturu a jeho postavení v českém kulturním dění. Balatka píše: J. B. Foerster, výjimečně dobře cítící hudebník, spojuje starší generaci (Smetana, Dvořák) s novější (Novák, Suk), i když časově spadá mezi mladší skladatele. Díky své hluboce citlivé a diskrétní hudbě plné mystiky a noblesy zaujímá důležité místo mezi českými hudebníky. 44 Balatka si také všímá podrobněji opery Eva a tvrdí, že: Nejlepší místa v Evě jsou: duet se Samkem, árie Evy, intermezzo v I. dějství, duet s Mankem ve II. 38 Zveze godbenikov Slovenije. 39 Balatka, Antonín: Bedřich Smetana narodni umetnik a človek. Jutro, 1924, č. 58, s. 7. 40 Autograf životopisu z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2 2432). 41 Mladi dirigent je podal celo vrstvo [...] krasno muzikalno in stilistično. Na splošno željo se koncert lahko ponovi da bodo tudi delavski in drugi sloji poznali ogromno delo velikega genija Smetane. Smetanova proslava v Ljubljani. Jugoslavenski muzičar, 1924, roč. 2, č. 5, s. 4. 42 Návrhy scény k opeře Eva Antonína Balatky z jeho pozůstalosti (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravkého zemského muzea, sign.g 2740). 43 Balatka, Antonín: I. B. Foerster: Eva. Gledališki list, 1925/1926, č. 5, s.5-6.
dějství a velký závěrečný zpěv ve III. dějství. 45 Josef Bohuslav Foerster poslal Antonínu Balatkovi děkovný dopis z 11.7.1926 za provedení opery Eva: Velectěný, milý pane kapelníku, prosím, abyste mi nezazlíval, že jsem Vám dosud nepoděkoval za Vaše veliké zásluhy o krásné provedení 'Evy' v Lublani [...] Dovolte tak, abych Vám dnes co nejsrdečněji poděkoval a Vás ujistil, že se u šéfa Ostrčila však přimluvím za Vaše přijetí v soubor Nár. Div. v Praze, cením si Vás nejen jako dirigenta, nýbrž i jako skutečného nepostrádajícího umělce 46 (Příloha 4a,b). Kromě českých autorů se Antonín Balatka zasloužil o premiérové provedení opery slovinského skladatele Risto Savina Gosposvetski sen (1.12.1923) neboli národní opery, jak ji sám autor nazýval. Balatka k příležitosti nastudování opery napsal článek K premieri Gosposvetski sen, v jehož závěru uvádí: S touto operou R. Savin vyplnil ve slovinské hudbě místo pro historickou národní operu, se kterou budeme oslavovat a radovat se při slavnostních příležitostech. 47 Dalšími významnými představeními, které Antonín Balatka řídil od dirgentského pultu byly například jazz-opera George Edwardse Lady X. (23.3.1928) nebo opera-oratorium Igora Stravinského Oedipus Rex (9.11.1928), a to již jeden rok po světových premiérách tohoto díla. Balet a činohra Kromě opery, spolupracoval Antonín Balatka v Národním divadle v Lublani i s baletním souborem. Divadelní orchestr pod jeho taktovkou pravidelně doprovázel baletní večery, jejichž hudba byla složena z motivů různých autorů, a to především slovanských národností (například: Modest Petrovič Musorgskij, Josef Suk, Vítězslav Novák, Bedřich Smetana, Ludomir Roźycki, Ivan Zajc, Lucijan Marija Škerjanc, Krešimir Baranović a další). I sám Balatka zkomponoval několik skladeb právě pro tyto baletní večery například Scherzo (9.11.1925) či jeho největší kompozici z lublaňského období balet Iz jutrove dežele (1.2.1928). 44 I. B. Foerster, izredno fino čuteči glasbenik, spaja starejšo generacijo (Smetana, Dvořák) z novejšo (Novak, Suk), dasi spada časovno med mlajše. Po svoji globoko občuteni diskrétní glasbi, polni mistike in noblese, zavzema posebno mesto med Češkimi muziki. Viz poznámka 43. 45 Najlepša mesta v Evi so: duet s Samkom, Evina arija, intermezzo I. dej., duet Manekom v II. dej. in veliki končni Evin spev v II. dejanju. Viz poznámka 43. 46 Dopis J. B. Foerstra (12.12.1926) z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravkého zemského muzea, sign. G 2089). 47 S to opero je R. Savin izpolnil v slovenski glasbi mesto historične narodne opere, katere se bomo ob slavnostnih prilikah posebno veselili. Balatka, Antonín: K premieri Gosposvetski sen. Gledališki list, 1923/1924, č. 9, s. 13-14.
Balet Iz Jutrove dežele, nebo-li orientální tanec, uvedený v rámci baletního večera je největší kompozice, kterou Antonín Balatka v Lublani napsal. Nechal se v této skladbě inspirovat hudbou východu, jak symbolicky naznačuje samotný název, který ve volném překladu znamená Z jitřní země; země, kde vychází slunce. Slavko Osterc novou skladbu Antonína Balatky hodnotí velice pozitivně: Výjimečně šťastně zkomponoval Balatka svou 'orientální suitu', která v mimořádné instrumentaci a překrásné inscenaci (se skromnými prostředky) působila silným dojmem. Jestli to bude možné, prosím Balatku, aby ji v klavírním přepracování nechal vytisknout a vydat. 48 1. ledna 1918 podepsal Antonín Balatka smlouvu s Národním divadlem v Lublani o provedení tohoto baletu a o výši honoráře. 49 Smlouva obsahovala tři body: 1. Správa Národního divadla v Lublani přijme Balatkův orientální balet Iz jutrove dežele a uvede ho ještě během sezóny 1927/28 v programu jednoho z baletních večerů. 2. Jako finanční odměnu za materiál a autorská práva dostane pan skladatel z každého provedení toho díla podíl 350 dinárů a 1.500 dinárů a jednorázový honorář za propůjčení orchestrálního materiálu, který je majetkem autora. 3. Podíly se vyúčtovávají zpětně v následujícím měsíci. 50 1.2.1928 byl v opeře v Lublani uveden baletní večer, jehož program byl sestaven z děl autorů Modesta Petroviče Musorgského (Tableaux d une exposition), Antonína Balatky (Iz Jutrove dežele) a Gabriela Pierného (Impressions de Music-Hall). Choreografii připravil český tanečník Václav Vlček a u dirigentského pultu byl Antonín Balatka. I tentokrát se podílel na popularizaci těchto skladatelů a jejich děl a publikoval v Gledališkém listu dva články. První se týká kompozice Modesta Petroviče Musorgského. 51 Balatka píše o inspiraci, která přispěla ke vzniku díla, tedy o výstavě obrazů blízkého skladatelova přítele Victora Hartmanna a popisuje jednotlivé obrazy. Také stručně líčí život Musorgského a charakterizuje jeho skladebný styl: Každé jeho dílo přináší novum, které spočívá v ideji samotné, nebo formě, nebo zpracování. 52 Druhý článek se věnuje převážně osobě skladatele Gabriela Pierného, 53 48 Izredno posrečno je skomponiral Balatka svojo 'Orientalsko suito', ki je v izvrstni instrumentaciji ter prekrasni inscenaciji (se skromnimi sredstvi!) učinkovala mogočno. Ako se da suita prirediti za klavir, bi svetoval Balatki, da jo v klavirski obdelavi da tiskati ter jo izda. Osterc, Slavko: Opera. Ljubljanski zvon, 1928, s. 187 189. 49 Smlouva Antonína Balatka a Národního divadla v Lublani z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2156). 50 1. Uprava narodnega gledališča v Ljubljani sprejme Balatkovo orijentalsko pijeso: Iz jutrove dežele in jo vprozori še tekom sezone 1927/28 v programu ednega izmed baletnih večerov. 2. Kod odškodnino za materijal in avtorske pravice dobi gospod avtor od vsake prizoritve tega dela 350 Din. tantjem in 1.500 Din. enkratnega odšodninskega zneska za izposojeni orkestralni materijal, ki je sicer last avtorjeva. 3. Tantjeme se obračunavajo mesečno za naza. Viz poznámka 49. 51 Tableaux d une exposition. Gledališki list, 1927/1928, č. 8, s. 123-124. 52 Vsako njegovo delo prinaša novum bodisi v ideji sami, ali formi, ali izpeljavi. Viz poznámka 51.
který patřil mezi méně známé autory. Pierné (1863-1937) byl francouzský skladatel, dirigent a varhaník a byl žákem Césara Francka a Julese Masseneta. Jeho balet nese podnázev ballet a l Americiane a měl světovou premiéru 6.4.1927 v Paříži. Baletní večer také ohodnotil známý slovinský skladatel Slavko Osterc, který uveřejnil kritiku v časopise Ljubljanki zvon. 54 Osterc píše velice pochvalně o celém nastudování a vyzdvihuje především baletní výkony Lydie Wisiakové a Václava Vlčka. O výkonu orchestru a jeho dirigentovi píše: Orchestr si byl pod temperamentní Balatkovou taktovkou ve všech nelehkých polohách jist a zvláště pak v Pierného baletu s elegancí podtrhl finesy díla, provázaného s nejmodernějšími zvuky, soudobou sólovou instrumentací a synkopickými rytmy. 55 V neposlední řadě spolupracoval Antonín Balatka i s třetím souborem Národního divadla v Lublani, a to s činohrou, a to hlavně jako skladatel scénických hudeb. Dokladem této jeho činnosti jsou tři důležité prameny, a to Balatkův vlastnoruční životopis, kde popisuje své působení v Lublani, partitury dochovaných scénických hudeb a spis Repertoar slovenskih gledališč 1867-1967. Největší část Balatkových scénických hudeb byla napsána ke hrám Williama Shakespeara Othello, Macbeth, Večer tříkrálový, Romeo a Julie. Propagace české hudby mimo Národní divadlo v Lublani Propagaci české hudby se Antonín Balatka věnoval i mimo operní divadlo, a to uvedením celé řady symfonických skladeb českých autorů. Jako zkušený dirigent se zasloužil o uvedení děl Antonína Dvořáka (např. Symfonie č.9 e moll Z Nového světa ), Otakara Ostrčila (Osiřelo dítě), Zdeňka Fibicha (Noc na Karlštejně), Vítězslava Nováka, Bedřicha Smetany a dalších. Antonín Balatka dále propagoval českou kulturu systematickou organizací slavnostních představení na počest významných událostí spjatých s jeho rodnou zemí. Pravidelně spolupracoval na pořádání koncertů k výročí vzniku samostatného československého státu, které se každý rok konaly pod záštitou konzulátu Československé republiky nebo České obce v Lublani. Program koncertů byl většinou sestaven z kompozic českých autorů, které Balatka dirigoval. Řada těchto představení měla za úkol připomenout významné osobnosti české kultury. V roce 1920 se Balatka například podílel na uspořádání 53 Impressions de Music-Hall. Gledališki list, 1927/1928, č. 8, str. 123-124. 54 Viz poznámka č. 48. 55 Orkester je bil pod temperamentno Balatkovo taktirko v vseh nelahkih položajih siguren ter je posebno pri Piernejevem baletu z eleganco prinesel vse finese dela, prepletenega z najmodernejšimi zvoki, sodobno solistično instrumentacijo in sinkopičnimi ritmi. Viz poznámka 48.
koncertu k životnímu jubileu Tomáše Garrigua Masaryka, a v roce 1925 na slavnostním provedení hry Otec k výročí narození Jaroslava Vrchlického. Jeho propagace byla promyšlená a důsledná, a proto většinu operních představení a koncertů doplnil informativními články v místních časopisech a denících. Byl tak prvním autorem, jenž například podrobně seznámil slovinské publikum s osobností Leoše Janáčka a jeho životem, tvorbou a hlavně osobitým kompozičním stylem. Podrobně představil ve svých článcích i opery, které byly pod jeho vedením premiérově uvedeny na scéně Národního divadla. V těchto statích se věnoval vzniku a obsahu opery, libretu, kompozičnímu stylu a snažil se jednotlivá díla zařadit do vývojové linie české operní tvorby. Jako první například seznamuje s operou Eva Josefa Bohuslava Foerstera, či Čert a Káča Antonína Dvořáka. Antonín Balatka spolupracoval v Lublani s mnoha českými umělci. Asi nejvýznamnější byla jeho spolupráce s baletním mistrem Václavem Vlčekem, s kterým vytvořili velký počet baletních představeních. Dalším významným Balatkovým českým spolupracovníkem byl zpěvák a režisér Zdeněk Knittl (1889 1955). Společně se podíleli na třech operách: Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta, Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany a Židovka Jacquese Fromentala Halévyho. Nejvýznamnější byla jejich spolupráce při provedení Zápisníku zmizelého Leoše Janáčka 27. října 1926. Toto představení bylo výjímečné tím, že se jednalo o první scénické provedení této skladby vůbec. Československá republika se scénického provedení dočkala až v roce 1946 v Plzni a to v orchestrální verzi skladby. Tenorového partu v tomto písňovém cyklu se ujal sám Zdeněk Knittl, alt zpívala Vilma Thierry a na klavír doprovázel Antonín Balatka. Zdeněk Knittl se ujal také provedení a režie celého projektu. Zápisník zmizelého bylo výjímečným představením, které nepodléhalo programu opery, i když bylo provedeno v operní budově. Překvapivě však tomuto představení nebyla v tisku věnována taková pozornost, jakou by si toto dílo zasloužilo. Pouze Antonín Balatka napsal článek do deníku Jutro, ve kterém přeložil text jednotlivých písní a krátce popsal Janáčkovu inspiraci ke vzniku díla: V jedné horské vesnici na východní Moravě zmizel před nedávným časem beze stopy a z neznámého původu nějaký J.D., hodný a pracovitý vesnický synek. Domnívali se, že se stalo neštěstí nebo zločin. Až několik dní později našli v jeho komůrce zápisky, které odkryly mladíkovo tajemství [...] Skladatel Janáček je našel v soudních materiálech a později zhudebnil. 56 Časopis Gledališki list o 56 V neki gorski vasici vzhodne Moravske je izginil pred nedavnim časom brez sledu in na nepojasnjen način neki J. D., pošten in delaven fant. Edina nada svojih staršev. Domnevali so, da se je zgodila nesrěča ali zločin. Šele nekaj dni pozneje so našli v njegovi kamrici zapiske, ki so razkrili mladeničevo tajno [...] Skladatelj Janaček jih je našel na sodišču ter vglasbil. Balatka, Anton: Zapisnik človeka, ki je izginil brez sledu. Jutro, 1926, č. 248, s. 5.
představení Zápisník zmizelého informuje pouze ve zprávě z října 1927, která shrnuje předešlou sezónu 1926/1927 Národního divadla v Lublani. 57 Zpráva vyjmenovává kompletně všechny zaměstnance a předkládá statistiky o provedených operách a operetách, činohrách, koncertech, ostatních představeních a o hostování divadla. Stručná zpráva pak informuje: Vedle uvedených operních děl provedli členové opery Janáčkův cyklus: Zápisník zmizelého v rámci intimního večera. 58 Antonín Balatka o tomto představení ve stručném dopise z 16.11.1926 informuje samotného Leoše Janáčka: Vážený Mistře! V naději, že Vás jistě zajímá osud Vašich děl dovoluji si Vám referovati o jednom provedení zde v Lublani. Na oslavu 28. října byl ve zdejším 'Národním divadle' proveden (scénicky!) Váš 'Zápisník zmizelého' [...] Nastudoval a u klavíru doprovázel podepsaný. Provedení, jehož se zúčastnila celá česká kolonie vedle mnoha domácích, úspěšná a animovaná. S výrazem hluboké úcty dovoluje si Vás pozdraviti Ant. Balatka, I. kapelník Narodnega gledališča Ljubljana. 59 Balatka - pedagog Životopisná literatura věnovaná Antonínu Balatkovi většinou uvádí, že vyučoval na lublaňské konzervatoři, avšak neexistují o tom žádné jiné doklady. Jak dokumenty a prameny z tehdejší konzervatoře v Lublani, tak i obsáhlá Balatkova pozůstalost (deponovaná v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea) neobsahuje konkrétní důkazy o jeho pedagogické činnosti v Lublani. Závěr Česká hudba byla vždy významným prostředkem mezikulturní výměny a tato výměna zpětně ovlivnila i její samotné utváření. Čeští hudebníci tvořili v kontaktu s hudbou jiných zemí, jejíž podněty přijímali, přetvářeli a zároveň i této hudbě vtiskli své vlastní rysy. Jedním z těchto významných postav české hudební kultury byl Antonín Balatka, který především svou dirigentskou, publikační a kulturně organizátorskou činností přispěl k propagaci české hudby ve Slovinsku. Antonín Balatka působil v Lublani v době, kdy se balkánské státy spojily v jeden federativní celek a Slovinsko tak stálo na začátku nové epochy, která měla obrovský vliv i na 57 Letno poročilo o sezoni 1926/27 v Narodnem Gledališču v Ljubljani. Gledališki list, 1927/1928, č. 1, s. 11-15. 58 Poleg zgoraj navedenih oper se je vprizoril v operi tudi intimni večer, na katerem so izvajali člani opere Janáčkov ciklus: Iz zapisnika izginolega. Viz poznámka č. 57. 59 Dopis Antonína Balatky z 16.11.1926 z pozůstalosti Leoše Janáčka (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign.: D 747).
kulturní dění. Otvírají se nová divadla, hudební školy, vznikají filharmonie, amatérské i profesionální pěvecké sbory i radiové stanice a zakládají či obnovují se různé kulturní instituce. Právě toto nově utvářející se prostředí mělo silný vliv na Balatkův umělecký vývoj. V nově vzniklém operním divadle se mu naskytly příležitosti dirigovat díla, ke kterým by se mladý a nezkušený umělec v zavedeném divadle jen těžko dostal. Toto tvůrčí klima umožnilo Balatkovi seznámit se s širokým hudebním repertoárem, získat cenné praktické zkušenosti a rozvíjet svůj talent nadaného hudebníka. Ale také on velkou měrou přispěl k tomu, že opera Národního divadla v Lublani získala pevné umělecké základy. Vždy hluboce promýšlel teoretické problémy divadla, prosazoval na scéně divadla vedle klasických děl i skladby novátorské a ve své tvorbě se snažil aplikovat postupy, směřující k modernímu chápání hudebního umění. V tvůrčím uměleckém prostředí lublaňské opery Antonín Balatka nezapomněl na kulturu českého národa a vždy dbal na to, aby hudba českých autorů měla velké zastoupení. Stal se tak významným představitelem nové generace národnostně orientovaných skladatelů.
Prameny: 1. Autograf životopisu z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2 2432). 2. Dopis Antonína Balatky z 16.11.1926 z pozůstalosti Leoše Janáčka (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. D 747). 3. Dopis J. B. Foerstra (12.12.1926) z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravkého zemského muzea, sign. G 2089). 4. Křestní list Antonína Balatky z jeho pozůstalosti (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2133). 5. Návrhy scény k opeře Eva Antonína Balatky z jeho pozůstalosti (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravkého zemského muzea, sign.g 2740). 6. Program výstupní produkce žáků varhanické školy 2.7.1917. Vytiskl Rohlíček a Sievers, Praha 1917 (Deponováno v Archívu hlavního města Prahy). 7. Program výstupní zkoušky 27.6.1919. Vytiskl Rohlíček a Sievers, Praha 1919 (Deponováno v Archívu hlavního města Prahy). 8. Průkaz žáka císařsko-královského českého ústavu ku vzdělání učitelů z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2138). 9. Smlouva s Národním divadlem v Lublani z 15.8.1919 z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravkého zemského muzea, sign. G 2148). 10. Smlouva s Národního divadla v Lublani z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2156). 11. Vysvědčení z císařsko-královského učitelského ústavu z let 1911 1914 z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2131). 12. Vysvědčení z let 1906-1910 z pozůstalosti Antonína Balatky (Deponováno v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, sign. G 2130). Literatura: Časopisy 1. A. Dvořak: Vrag in Katra. Jutro, 1923, č. 39, s.2. 2. Balatka, Antonín: Antonín Dvořák: dramatik. Jutro, 1923, č. 38, s. 5-6.
3. Balatka, Antonín: Bedřich Smetana narodni umetnik a človek. Jutro, 1924, č. 58, s. 7. 4. Balatka, Antonín: Bedřich Smetana, stvaritelj češke glasbe. Gledališki list, 1923/1924, č. 19, s. 8-11. 5. Balatka, Antonín: Delo Beřicha Smetane. Gledališki list, 1923/1924, č. 19, s. 12-15. 6. Balatka, Antonín: I. B. Foerster: Eva. Gledališki list, 1925/1926, č. 5, s.5-6. 7. Balatka, Antonín: Risto Savin: Gosposvetski sen. Jutro, 1923, č. 282, s. 5. 8. Balatka, Anton: Zapisnik človeka, ki je izginil brez sledu. Jutro, 1926, č. 248, s. 5. 9. B. Smetana: Tajnost. Jutro, 1922, č. 247, s. 2. 10. Impressions de Music-Hall. Gledališki list, 1927/1928, č. 8, str. 123-124. 11. Kogoj, Marij: Kovařevičevi Psohlavci. Slovenec, 1923, č. 246, s. 3-4Kogoj, Marij: Smetanova opera Tajnost. Slovenec, 1922, č. 236, s. 5. 12. Lah, Ivan: Hodska pesem. Gledališki list, 1923/1924, č. 4, s. 14-15. 13. Letno poročilo o sezoni 1926/27 v Narodnem Gledališču v Ljubljani. Gledališki list, 1927/1928, č. 1, s. 11-15. 14. Ljubljanske novice. Slovenec, 1923, č. 243, str. 4. 15. Osterc, Slavko: Opera. Ljubljanski zvon, 1928, s. 187 189. 16. Psoglavci. Jutro, 1923, č. 252, s. 3. 17. Psoglavci. Gledališki list, 1923/1924, č. 4, s. 13-14. 18. Slovenec, 1924, č. 50, s. 4. 19. Smetanova proslava v Ljubljani. Jugoslavenski muzičar, 1924, roč. 2, č. 5, s. 4. 20. Štědroň, Bohumír: Antonín Balatka šedesátníkem. Hudební rozhledy, 1955, roč. 8, č. 16, s. 819. 21. Tableaux d une exposition. Gledališki list, 1927/1928, č. 8, s. 123-124. Ostatní 1. Sivec, Jože: Dvesto let slovenske opere (1780-1980). Ljubljana: Opera in Drama SNG Ljubljana, 1981. 2. Urbančič, Boris: Česko-slovinské kulturní styky. Praha: Euroslavica, 1995.
Přílohy: Příloha č. 1: Křestní list Antonína Balatky
Příloha č. 2: Leták k slavnostnímu představení k výročí narození Bedřicha Smetany 1924.
Příloha č. 3a,b: Scénické návrhy Antonína Balatky k opeře Eva Josefa Bohuslava Foerstra.
Příloha 4a,b: Dopis od Josefa Bohuslava Foerstra Antonínu Balatkovi 11.7.1926.