MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2011 PETRA MILKOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Reprodukce v chovu skotu chovaného v podmínkách ekologického zemědělství Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Radek Filipčík, Ph.D. Vypracovala: Petra Milková Brno 2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Reprodukce v chovu skotu chovaného v podmínkách ekologického zemědělství zpracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v Knihovně Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna pro studijní účely. Bakalářská práce je školním dílem a ke komerčním účelům může být použita pouze se souhlasem vedoucího práce a děkana AF Mendelovy univerzity v Brně. Dne. Podpis.

Poděkování Děkuji panu Ing. Radkovi Filipčíkovi za pomoc a vedení při zpracování bakalářské práce a za cenné rady a připomínky. Chtěla bych také poděkovat panu Ing. Ladislavovi Diviši za poskytnutí informací a rad potřebných pro tvorbu bakalářské práce.

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá problematikou reprodukce skotu. Obsahuje informace od biologických základů reprodukce, jejichž znalost je nezbytná pro uvedení biotechnických metod do praxe, až po metody zapouštění a diagnostiku březosti. V chovu masného skotu se upřednostňuje přirozená plemenitba, zatímco ve stádech dojeného skotu se častěji využívá metod umělé inseminace. Další část se věnuje ekologickému zemědělství a především chovu masného skotu v rámci tohoto zemědělského systému. Zabývá se také specifiky reprodukce skotu v systému BTPM v ekologickém zemědělství. V závěru je srovnání využití reprodukčních biotechnik v ekologickém a konvenčním zemědělství. Klíčová slova: reprodukce, masný skot, ekologické zemědělství, chov KBTPM Abstract This thesis deals with the reproduction of cattle problematic. Contains information from the biological basis of the reproduction, whose knowledge is necessary for putting of the biotechnical methods into practice, to methods of bleeding and pregnancy diagnostics. In the breeding of cattle is preferred natural animal breeding, while in milky cattle herds are more often used the methods of artificial insemination. Another part is devoted to ecological agriculture and mainly to meet-cattle breeding in terms of this agriculture system. It also deals with cattle reproduction specifics in the system without marketable milk production in ecological agriculture. In conclusion is a confrontation of the use of reproductive biotechniques in ecological and conventional agriculture. Key words: reproduction, beef cattle, ecological farming, breeding cattle without marketable milk production

OBSAH 1 Úvod... 7 2 Cíl práce... 8 3 Literární přehled... 9 3.1 Plodnost a reprodukční ukazatele... 9 3.2 Biologické základy reprodukce... 10 3.2.1 Pohlavní ústrojí býků... 10 3.2.2 Pohlavní ústrojí plemenic... 11 3.2.3 Neurohumorální řízení... 12 3.2.4 Pohlavní cyklus plemenic... 13 3.2.5 Pohlavní reflexy plemeníků... 14 3.3 Říje projevy, detekce, synchronizace... 15 3.3.1 Projevy říje... 15 3.3.2 Detekce říje... 15 3.3.3 Synchronizace říje... 17 3.4 Způsoby zapouštění... 17 3.4.1 Přirozená plemenitba... 17 3.4.2 Umělá inseminace... 20 3.4.3 Inseminační dávka - odběr ejakulátu a příprava dávky... 21 3.4.4 Rozmrazování ID... 22 3.4.5. Sexované sperma... 23 3.4.6 Embryotransfer... 23 3.4.7 Produkce embryí in vitro... 25 3.4.8 Situace v oblasti ET... 26 3.5 Diagnostika březosti... 26 3.6 Ekologické zemědělství... 28 3.6.1 Ekologické zemědělství v číslech... 29 3.6.2 Principy chovu masného skotu v rámci ekologického zemědělství... 32 3.6.3 Zásady řízení reprodukce stáda KBTPM... 33 3.6.4 Specifika reprodukce masného skotu v EZ... 36 4 Zhodnocení reprodukčních ukazatelů v chovu BTPM v rámci EZ... 37 5 Závěr... 41 6 Seznam použité literatury... 43 7 Použité zkratky a seznam tabulek... 45

1 ÚVOD Reprodukce je základním kamenem každého chovu. Na její úrovni závisí úspěšnost daného chovatele. Ať už se jedná o stáda dojeného nebo masného skotu, zaujímá reprodukce nejvýznamnější místo v řetězci chovatelsko-zpracovatelském, na jehož konci jsou produkovány především potraviny určené k výživě lidí. Bez reprodukce by nebyla produkce a tak je třeba se dostatečně této oblasti věnovat. Aby bylo možné v praxi využívat nejrůznější biotechnologické metody, je třeba znát biologické základy rozmnožování. V dnešní době jsou hojně využívány metody inseminace a embryotransferu, do praxe se pomalu dostává i produkce embryí metodou in vitro fertilizace. V chovu masného skotu se však většina těchto biotechnických metod v praxi nepoužívá. Převážná většina chovů je extenzivních a připouštění je zajišťováno plemeníky ve stádech. Tento způsob chovu a reprodukce je velmi blízký podmínkám chovu zvířat v rámci ekologického zemědělství. Množství chovů je tak již dnes, právě díky poměrně jednoduché transformaci, zařazeno mezi ekofarmy s právy i povinnostmi z toho vyplývajícími. Ekologické zemědělství, kterému je věnována část této práce, se tak stává nedílnou součástí chovu skotu v České Republice. 7

2 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo shrnutí poznatků v oblasti reprodukce skotu a chovu masného skotu v podmínkách ekologického zemědělství. Mělo by se jednat o teoretickou přípravu pro případná následující praktická pozorování a rozbory. Práce má být shrnutím nejenom biologických základů reprodukce ale také biotechnik využívaných v reprodukci skotu. Dále by se měla věnovat problematice ekologického zemědělství se zaměřením na chov skotu, zejména skotu BTPM. Také by měla obsahovat srovnání reprodukce v chovu masného skotu v konvenčním a ekologickém zemědělství. 8

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Plodnost a reprodukční ukazatele Louda a kol. (2007) označuje plodnost za základní biologickou vlastnost i vlastnost užitkovou. Jde o schopnost opakovaně produkovat životaschopné potomstvo až do vysokého věku. Plodnost ovlivňuje masnou i mléčnou užitkovost a následně ekonomiku chovu. Je možné ji objektivně vyjádřit, k tomu se užívá celá řada kritérií a ukazatelů vztahujících se k jednotlivým zvířatům, stádům nebo i větším populacím. Vyhodnocením parametrů používaných jako ukazatele plodnosti je možné získat přehled o situaci v reprodukci. Mezi hlavní ukazatele plodnosti se řadí mezidobí, servis perioda, inseminační interval, interval od první inseminace do zabřeznutí a dále inseminační index, procento březosti po první inseminaci (eventuelně po všech) a test nepřeběhlých plemenic (Polpšteinová, 1992). Přičemž Kliment a kol. (1989) řadí poslední dva jmenované ukazatele mezi způsoby testování býka, ostatní považuje za způsoby testování plemenic. Mezidobím se rozumí období od porodu do porodu, ideálně by mělo trvat 365 dní. Z pohledu ekonomické efektivnosti by měla kráva dát každý rok jedno tele. Mezidobí stáda je možné vyjádřit: MD = (Kliment a kol., 1989) Mezidobí je možno rozdělit na dvě fáze. A to období březosti (280 285dnů), jehož délka je prakticky neovlivnitelná, a servis periodu (ideálně 80 85dnů). Servis perioda tedy vyjadřuje počet dnů mezi otelením a zabřeznutím. Inseminační interval je doba od porodu do první inseminace. Inseminační index vyjadřuje počet všech inseminací potřebných na zabřeznutí jedné plemenice. Reinseminace v dané říji se do indexu nezapočítávají. Březost po první inseminaci vykazuje procento prvně inseminovaných krav, které po první inseminaci po porodu zabřezly (Louda, 2007). 9

% březích plemenic po 1. I nseminaci = Březost po všech inseminacích udává procento zabřezlých po všech inseminacích vyjma plemenic nepřipuštěných po otelení do třech a nad tři měsíce. % březích po všech inseminacích = Test nepřeběhlých plemenic informuje o plodnosti respektive jejich poruchách. Provádí se do 30 a do 60 dní po první inseminaci. TNP =. 100 Plodnost mladých býků se hodnotí podle indexu plodnosti, který se vypočítá takto: Index plodnosti býka = (Kliment a kol., 1989) Tím je umožněno srovnání výsledků určitého býka s výsledky ostatních býků, kteří byli připařováni za stejných podmínek. Plemenní býci se ponechávají k vytváření zásob spermatu, je-li index plodnosti vyšší než 92 a současně zabřezávání plemenic po prvních inseminacích 47% a vyšší. Plodnost býků masných plemen se hodnotí počtem narozených telat, tzv. natalitou, z evidence chovatele. Velmi dobrým výsledkem je 92 95% odchovaných telat (Louda a kol., 2007). 3.2 Biologické základy reprodukce 3.2.1 Pohlavní ústrojí býků Hlavním úkolem pohlavních orgánů samců je produkce pohlavních buněk spermií a zajištění jejich přenosu do pohlavního ústrojí samice při procesu páření. Šourkem se rozumí vychlípenina měkké břišní stěny v krajině břišní o několika vrstvách. Díky této 10

lokalizaci šourku, v němž jsou uložena varlata, je v něm nižší teplota o 3 5 C než v dutině břišní. Varlata jsou párové pohlavní žlázy produkující spermie a samčí pohlavní hormony testosteron a androsteron. K sestupu varlat z dutiny břišní do šourku dochází u býků ještě před narozením. Pokud k sestupu nedojde, utlumí se, vlivem teploty, spermatogenní činnost, nebo je tato zcela potlačena. Vada se nazývá kryptorchismus, a plemeníky takto postižené nelze do plemenitby zařazovat. Povrch varlat kryje pobřišnice a tuhá fibrózní blána tvořící obalové pouzdro křehkého parenchymu varlete. Tato tuhá blána vrůstá do parenchymu, který rozděluje na pyramidové lalůčky. Každý lalůček tvoří několik stočených semenotvorných kanálků s četnými kličkami. Mezi kanálky se nacházejí Leydigovy buňky, které produkují testosteron. Semenotvorné kanálky se spojí ve vývodní síť, ze které vychází 15 20 vývodních kanálků přecházejících v hlavu nadvarlete. Spermie vznikají přeměnou zárodečného epitelu semenotvorných kanálků, ve kterých se dále vyvíjejí. Proces spermiogeneze, jak nazývám proces vzniku a vývoje spermie, je velmi složitý a probíhá v několika fázích. K varlatům přiléhá nadvarle, ve kterém spermie dozrávají. Pokračováním ocasu nadvarlete je chámovod, který v dutině pánevní vyústí do močové roury na semenném vrcholku. Přídatné pohlavní žlázy (semenné váčky, žláza předstojná a bulbouretrální žlázy) vyměšují v průběhu ejakulace sekrety, tzv. semennou plazmu, obsahující výživnou látku pro spermie fruktózu a upravuje prostředí v močové rouře, případně v pochvě plemenice. Pyj chráněný předkožkou je samčí pářící orgán, jehož funkcí je zavedení ejakulátu do pohlavního ústrojí plemenice. To je umožněno díky topořivým tělískům, která se při pohlavním vzrušení plní krví (Louda a kol., 2007). 3.2.2 Pohlavní ústrojí plemenic Základní rozmnožovací funkce, tvorba pohlavních buněk vajíček, hormonů, proces oplození vývoj embrya a plodu až do vlastního porodu je zajišťováno pohlavním ústrojí samice (Louda a kol., 2007). Samičí reprodukční soustavu tvoří, jak uvádí Kliment a kol. (1989), orgány s produkční funkcí (pohlavní žlázy a vaječníky), vývodné cesty (vejcovody), orgán zajišťující vývoj plodu a zárodku (děloha) a kopulační orgány 11

(pochva a vulva). Vaječníky jsou samičí pohlavní žlázy produkující pohlavní buňky vajíčka a pohlavní hormony. Vývodní cesty tvoří vejcovody, ty jsou při říji zodpovědné za tvorbu sekretu sloužícího k výživě oplozeného vajíčka během jeho průchodu vejcovodem. Oplozené vajíčko se uhnízdí v děložních rozích. Mezi tělem děložním a pochvou se nachází děložní krček. Ten se fyziologicky otevírá pouze v období říje a při porodu. Případně při onemocnění krčku a dělohy. Pochva spolu s poševní předsíní tvoří kopulační orgán při přirozeném páření a porodní cesty při porodu. Sliznice pochvy produkuje sekrety s baktericidními vlastnostmi, které jsou důležité při páření a při porodu. Žlázy sliznice poševní předsíně vyměšují hlen, jehož intenzita je jedním z příznaků říje. Vulvu tvoří stydké pysky a je vstupem do pohlavních orgánů plemenice. Pysky se spojují ve ventrální a dorzální spojce a uzavírají mezi sebou štěrbinu vulvy (Louda a kol., 2007). 3.2.3 Neurohumorální řízení Pohlavní funkce jsou řízeny nervově a hormonálně. Základem tohoto systému je funkční okruh od hypotalamu přes podvěsek mozkový (hypofýzu) po pohlavní žlázy (gonády) a zpět. Hormony vylučované hypotalamem stimulují podvěsek mozkový k tvorbě gonadotropinů (GnRH), které mají vztah k pohlavním žlázám. Na řízení gonád se podílejí dva hormony folikuly stimulující hormon (LSH) a luteinizační hormon (LH), označovaný u samců též jako intersticiální buňky stimulující hormon (ICSH). Ve způsobu signalizace hypotalamem je mezi pohlavími rozdíl. Hypotalamus u samců stimuluje hypofýzu k relativně vyrovnané sekreci gonadotropinů, tím jsou vytvořeny podmínky pro stálou produkci spermií a ejakulátu a stejně tak pro stálou připravenost plemeníka k páření. U samic je celý systém řízen hypotalamem v cyklech, trvajících obvykle 21 dní. Hypotalamus produkcí gonadotropinů stimuluje adenohypofýzu k vyššímu vylučování FSH a LH. Ty působí ve vaječnících na zrající folikuly. Folikuly reagují dalším růstem a produkcí estrogenů. Estrogeny zpětnou vazbou působí na hypotalamus, tím dochází k další tvorbě gonadotropinů a sekreci LH a FSH, které stimulují další růst folikulů a sekreci 12

estrogenu. Tímto dojde k navození říje. V této době jeden z rostoucích folikulů začne pomocí svých sekretů potlačovat růst ostatních, až tyto zcela zaniknou. Potřebná hladina estrogenů zahájí zrání oocytu v dominantním folikulu. Změně ve stěně folikulu potom vedou k ovulaci. Z buněk stěny folikuly se tvoří žluté tělísko. Sekrece estrogenů přechází v sekreci progesteronu. Ten tlumí aktivitu hypotalamu a hypofýzy, tím i k tlumení sekrece LH a FSH. Dokud žluté tělísko produkuje progesteron, je nástup další folikulární fáze s následnou ovulací zablokován. Rozhodující je stav dělohy. Nebřezí dělohy začnou přibližně 13. den cyklu uvolňovat prostaglandiny, které působí na žluté tělísko a dochází k luteolýze a následné regresi žlutého tělíska. Se zánikem žlutého tělíska klesá produkce progesteronu, tím se zvyšuje aktivita hypotalamu a hypofýzy. Plemenice se tak ocitá opět na začátku folikulární fáze. Pokud došlo k zabřeznutí, zárodek sekrety svých vznikajících obalů brání produkci prostaglandinů a tak nedojde k luteolýze a následnému opětovnému zvýšení hypotalamu (Bouška a kol., 2006). 3.2.4 Pohlavní cyklus plemenic Estrální (říjový) cyklus nastupuje u jalovic po dosažení její pohlavní dospělosti. Při první říji nemusí dojít k produkci plnohodnotného vajíčka ovulaci. Délka estrálního cyklu se pohybuje mezi 18 a 24 dny, průměrně 21 dnů. U jalovic bývá kratší. Den říje je označován jako nultý den cyklu. Dle morfologických a funkčních změn pohlavních orgánů a řídících mechanizmů nervové a endokrinní soustavy se rozlišují 4 fáze cyklu. Označují se jako proestrus, estrus, metaestrus a diestas (Kliment a kol. 1989). Proestrus období před říjí trvá v průměru 3 dny. Je charakterizován především změnami na vaječnících, kde dochází k regresi žlutého tělíska prostaglandinu, v případě, že plemenice není březí. S růstem folikulů se zvyšuje i sekrece hormonů navozujících změny na vejcovodech, děloze a kopulačních orgánech. Toto se považuje za přípravu na dozrátí a uvolnění oocytu. Nastupují první příznaky změněného chování plemenic, prozatím bez ochoty k páření. 13

Estrus období říje trvá 1 den ± 12 hodin. Estrus je vyvrcholením pohlavní aktivity, která se projeví ochotou k páření. Toto je způsobeno estrogeny produkovanými Graafovými folikuly. Zvýšená produkce LH podporuje vývoj zrání oocytů. Krček děložní se otvírá, dostaví se reflex nehybnosti, objevuje se výtok sklovitého hlenu, jehož tažnost se prodlužuje, dochází k prokrvení pohlavních orgánů. Na vaječnících dozrají folikuly a dojde k ovulaci. Metestrus období po říji charakterizuje postupné snížení intenzity až úplná ztráta výše popsaných změn. Následuje po ovulaci od 1. do 4. dne cyklu. V místě prasklého folikulu se tvoří žluté tělísko produkující progesteron. Jeho další osud závisí na tom, zda došlo k zabřeznutí či nikoli. U krav bývá pozorován krvavý výtok 2 dny po skončení říje. Diestrus období pohlavního klidu trvá od 5. do 18. dne cyklu. Zastavuje se růst žlutého tělíska. Pokud plemenice zabřezla, tělísko přetrvává a zabraňuje nástupu další říje. Pokud nezabřezla, začne děložní sliznice produkovat přibližně 14. den prostaglandin, který navodí regresi žlutého tělíska. Vejcovody a děloha se involučními změnami připravují na nový cyklus (Louda a kol., 2008). 3.2.5 Pohlavní reflexy plemeníků U samců vlivem rozdílného neurohormonálního řízení nedochází k cyklickým změnám. V období pohlavního dospívání se vlivem pohlavních hormonů začne projevovat pohlavní aktivita. Nepodmíněné vrozené reflexy vznikají samovolně vlivem gonadotropních pohlavních hormonů. Označují se za pohlavní pud a vedou dospělého plemeníka a plemenici k páření v době říje. Nepodmíněné reflexy projevující se v procesu páření se dělí na lokomoční (vyhledávání říjící se plemenice), objímací a erekční (příprava k procesu páření), kopulační (zasunutí pyje) a ejakulační (jednorázová ejakulace). Tyto reflexy na sebe navazují a i při odběrech spermatu je třeba jejich posloupnost dodržet. Porušením jejich průběhu či vzájemné návaznosti není proces páření nebo odběr ejakulátu zdárně dokončen (Louda a kol. 2007). 14

3.3 Říje projevy, detekce, synchronizace 3.3.1 Projevy říje Vnější příznaky říje se dle Loudy a kol. (2003) projevují neklidem, zvýšenou pohybovou aktivitou. Na počátku říje skáčí plemenice na jiné. Louda a kol. (2007) zmiňuje možnost sledovat prohýbání se v kříži, anální kontrakční reflex, zvýšený neklid, bučení, olizování. V době plné říje na sebe nechá plemenice skákat ostatní plemenice. Projeví se snížení chuti k žrádlu. Ochod je zarudlý, zduřelý, překrvený, z pochvy vytéká čirý sklovitý hlen, který zvyšuje svou tažnost až na 300mm. Dochází ke snížené dojivosti a snížení kvality mléka. Otevírá se krček děložní, dochází ke změnám v tonusu dělohy. Díky těmto příznakům se může říje detekovat. Jak uvádí Louda a kol. (2003), dva až tři dny po říji se někdy objevuje krvavý výtok vzniklý vlivem prasknutí některé z cévek v děloze. 3.3.2 Detekce říje V podmínkách přirozené plemenitby při volném zapouštění krav si říjící plemenice vyhledává sám býk. V ostatních případech leží zodpovědnost za vyhledávání říjících se plemenic na člověku. Odpovědná detekce říje je předpokladem dobrých výsledků v zabřezávání. Vyhledávání říjících se krav musí být pravidelné. Vyhledávání je možno provádět vizuálně 2x 3x denně. Musí se provádět v době pracovního klidu ve stáji. Vyhledávání je vhodné opakovat několikrát denně, to zvyšuje procento vyhledaných říjících se krav. Při vyhledávání 1x denně bývá zjištěno přibližně 61%, při vyhledávání 2x denně až 80% a při vyhledávání 3x denně až 91 % říjících se plemenic (Louda a kol., 2003). 15

Tab. č. 1 Úroveň detekce říje krav dvěma způsoby dle Kováče a kol.(2001) Způsob detekce Frekvence sledování během dne % úspěšnost Býk vyhledávač 2 krát 80-90 3 krát 85 100 Vizuální sledování 2 krát 65 75 3 krát 70-80 Výraznější příznaky říje lze sledovat na pastvě, ve volné stáji nebo ve výběhu. Dále se detekce provádí mikroskopickým sledováním poševního hlenu (posouzení krystalizace hlenu) či zjišťováním elektrické vodivosti poševních hlenů, která se snižuje na 150 250 Ω (Louda a kol., 2007). Polpšteinová (1992) zmiňuje další metody detekce říje: použití pedometrů, tlakových detektorů, zjišťováním intravaginální teploty, teploty mléka při dojení, androgenizovanou jalovicí nebo krávou vybavenou značkovačem, býkem u nějž bylo operativně provedeno boční vyvedení penisu, nebo sledováním hladiny progesteronu v mléce nebo krvi (v době říje je nulová, jak uvádí Louda a kol. (2007)). Dle Loudy a kol. (2008) jsou v současnosti nejpoužívanější metodou pedometry, které pracují na principu sledování nachozené vzdálenosti (při říji se zvyšuje) a umožňují automatizované a počítačem zjišťované údaje o říji. Použitím tohoto přístroje se dosahuje přesnosti určení říje až 90 95%. 16

3.3.3 Synchronizace říje Synchronizace říje může usnadnit inseminaci v pastevních chovech a je nezbytný při přenosu embryí. Lze ji provádět dvěma způsoby a to buď zkrácením, nebo prodloužením luteální fáze estrálních cyklů. V prvním případě využijeme luteolytické funkce prostaglandinů k rozpuštění žlutého tělíska (Bouška a kol., 2006). Na PGF2α jsou však citlivá pouze zvířata nacházející se mezi 5. 16. dnem cyklu, tedy ta, u nichž je žluté tělísko již plně vyvinuto. Pro dosáhnutí lepšího efektu se PGF2α aplikuje opakovaně v 10 11denním rozdílem. Plnohodnotná říje se objeví 72 96 hodin po podání prostaglandinu (Kliment a kol., 1989). V případě prodlužování luteální fáze estrálního cyklu se podají látky podobné progesteronu stimulující aktivitu žlutého tělíska po jeho přirozeném zániku. Zdrojem gestagenů jsou podkožní implantáty, po jejichž vyjmutí se sníží hladina gestagenů, což stimuluje řídící centra k nástupu další říje (Bouška, 2006). 3.4 Způsoby zapouštění Způsob zapouštění je závislý na systému chovu a na užitkovém typu. Způsoby zapouštění jsou v zásadě dva a to přirozená plemenitba (volná, z ruky) a umělá inseminace. Obě se využívají jak ve stádech masného, tak dojeného skotu (Louda a kol., 2007). 3.4.1 Přirozená plemenitba Přirozená plemenitba je základní metodou v systému chovu krav bez tržní produkce mléka. Avšak i v dojených stádech se využívá této metody pro zapouštění krav- přebíhalek (problémových), které v 4 6 říjových cyklech nezabřezly, k tomu se využívá mladých licencovaných býků (Louda a kol., 2008). V systému chovu krav 17

BTPM jsou krávy zapouštěny býkem zařazeným do stáda. Vede se evidence zaznamenávající dobu zařazení a přítomnosti býka, pro určení původu narozených telat. Existují dva způsoby přirozené plemenitby volné a tzv. z ruky. Zapouštění z ruky se používá ojediněle v malých stádech. Plemenice se zafixuje v připouštědle a plemenný býk je ošetřovatelem přiveden k plemenici a zapouští ji. Tento způsob se v praxi nedoporučuje (Louda a kol., 2007). Při využívání přirozené plemenitby ve stádě je vhodné respektovat určité zásady. Před prvním zapouštěním a dále každoročně se býk vyšetří na infekční choroby a na pohlavní choroby skotu (kampylobakteriózy a trichomonázy). Je vhodné navykat býka na ošetřování a přítomnost člověka. Fyzická kondice a dobrý zdravotní stav končetin je nezbytná podmínka sexuální aktivity býka. Vzhledem k tomu, že se spermie mohou vyvíjet až 2 měsíce, je možné, že se nedostatky ve výživě projeví až po této době, proto je třeba věnovat pozornost kvalitě výživy již před zařazením do stáda. Nesmí se na pastvě nechávat býk s jalovicemi, které jsou pro březost tělesně nezralé, neboť pohlavní dospělosti dosahuje jalovice už dříve (Bouška a kol., 2006). Mladí býci jsou odchováváni v odchovnách plemenných býků. Zde jsou specifické podmínky odchovu výživa, technologie ustájení, sociální hierarchie ve stádě, návyk na vodění na tyči atd. Po tomto období se dostávají do nového prostředí, kde si musí zvyknout na změnu krmné dávky, volný pohyb a pobyt na pastvě vůbec. Proto by se mu mělo poskytnout dostatek času na adaptaci na nové podmínky. Teoreticky již ve věku 14 měsíců může být býk zařazen do plemenitby. Zpočátku je vhodné přiřadit mu 15, maximálně 20 plemenic, protože takto mladý býk není na práci plemeníka ještě plně připraven. Například býci francouzských plemen se zařazují do plemenitby až ve věku 2 let. Dospělý býk je schopný zapustit 30-35 plemenic. Do velkých stád se, z důvodu vytvoření hierarchie, zařazuje vždy lichý počet býků. Lichý býk také může připouštět plemenice v případě, kdy ostatní mezi sebou soupeří. Je třeba respektovat postavení býka ve stádě jako vůdce a nepodceňovat bezpečnostní opatření při manipulaci a práci s ním. Pokud je již býk vpuštěn do stáda, je nevhodné jeho práci rušit. Proto je třeba veškeré veterinární, zootechnické či zoohygienické zásahy provést ještě před jeho vpuštěním do stáda. Během zimního období je býk ustájen odděleně. Má mít k dispozici suché a pravidelně nastýlané lože, krmiště, napáječku a přístup do výběhu, při ustájení dvou býků také dostatečně velký 18

prostor pro únik při vzájemných potyčkách (Zahrádková a kol., 2009). Býka lze použít v jednom stádě maximálně 2 roky, aby nedošlo k příbuzenské plemenitbě. Louda a kol. (2007) poukazuje na nutnost, pokud má býk setrvat déle, oddělit jeho dcery ze stáda. Teslík (2000) uvádí ještě tyto zásady využívání býků v přirozené plemenitbě: - o býkovi v přirozené plemenitbě je chovatel povinen vést předepsanou evidenci - poskytnout novému býkovi potřebnou dobu k adaptaci na nové podmínky - plemenný býk, zařazený do stáda musí být zcela zdráv a v kondici - před připouštěcím obdobím plemeníka nepřekrmovat, pouze zajistit chovnou kondici - v období připouštění jsou býci krmeni objemnou pící jako plemenice, speciální přídavek není možný - po připouštěcím období je vhodné přesunout býka na jiné stanoviště, zajistit přídavek krmiva a postupně dosáhnout u vyčerpaného býka požadované hmotnosti a poté převést na pastvu, oddělenou od matek s telaty - v zimovišti by měl mít býk k dispozici 10 15m 2 lehárny a 20 30 m 2 krmiště, to by mělo snížit neklid ve skupině - v zimovišti je nutné zřídit fixační zařízení pro manipulaci s plemeníky Ve stádech zapsaných v plemenné knize je možné využít pouze jednoho plemeníka. Naopak ve stádech produkujících jatečná zvířata se používá běžně více plemenných býků. 19

3.4.2 Umělá inseminace Umělá inseminace (dále jen inseminace) je základní metodou plemenitby ve stádech dojeného skotu, nicméně je v menší míře užívána též v chovu krav BTPM převážně při produkci plemenného materiálu nebo na začátku připouštěcího období, kdy jsou krávy s telaty ještě v zimovišti. Inseminace je účinný a cílevědomí zásah do reprodukčního procesu a stala se první metodou řízené reprodukce (Louda a kol., 2008). Technicky nahrazuje pohlavní rozmnožování. Ze zdravotního hlediska přispěla k likvidaci pohlavních nákaz a infekcí. Je možné pravidelně kontrolovat zdravotní stav pohlavních orgánů plemeníků i plemenic a kvalitu ejakulátu býků (Kliment a kol., 1989). V současnosti se využívá téměř výhradně zmrazeného spermatu, jak uvádí Bouška a kol. (2003). Inseminace umožňuje zlepšit produkční vlastnosti ve stádě, použitím inseminačních dávek nejlepších býků, a vytvořit individuální připařovací plán s ohledem na užitkové vlastnosti a bezproblémové porody. Při využití inseminace je třeba menšího počtu býků na daný počet krav než při přirozené plemenitbě (Zahrádková a kol., 2009). Jistou nevýhodou je nutnost, vyhledávání říjí a určení vhodné doby k inseminaci, což určitým způsobem snižuje úspěšnost této metody. Dle zákona může úkon inseminace provádět pouze držitel oprávnění od ministerstva zemědělství. K inseminaci by mělo dojít do 8 12 hodin po zjištění příznaků říje. Po rozmrazení dávky, ve vodě o teplotě 38-40 C po dobu 10 20s, je nutné ji ihned použít (Bouška a kol., 2006). Samotná inseminace je většinou prováděna rektální metodou, kdy je inseminační katetr vsunut do rozevřených stydkých pysků a ruku zasune inseminátor do rekta, pomocí této se pak snaží navléknout krček děložní na konec katetru. Inseminační dávka je deponována na začátek poslední třetiny krčku. V případě, že březost nebyla vyloučena, a provádí se opakovaná inseminace, zavádí se katetr pouze do poloviny krčku. Pokud jsou vnější příznaky říje patrné ještě 8 12 hodin po první inseminaci, je třeba provést reinseminaci (Kliment a kol., 1989). 20

3.4.3 Inseminační dávka - odběr ejakulátu a příprava dávky Kvalita ejakulátu a jeho správný odběr je podmínkou úspěšného procesu inseminace. Inseminační dávky se získávají na inseminačních stanicích býků, kde se od býků odebírají v praxi nejčastěji pomocí umělé vaginy, následně se zhodnotí parametry kvality a vyrobí se inseminační dávky. Odběr je prováděn pomocí umělé pochvy, která musí mít přiměřenou teplotu (38 40 C), tlak a kluzkost. Tyto by měly být kvalitativně shodné s vnitřním prostředím pochvy říjící se plemenice. Před odběrem se první třetina od ústí umělé vaginy namaže sterilní vazelínou, druhá třetina jen mapovitě a poslední třetina je bez vazelíny. Při odběru je třeba použít atrapu nahrazující plemenici v říji, ta umožní vzeskok býka, pářící pohyb a samotný odběr ejakulátu. Jako atrapy se mohou použít zdravé plemenice mimo říji, zdravé plemenice s nepravou hormonálně vyvolanou říjí, zdravé plemenice s umělou vyvolanou nymfomanií, zdraví vykastrovaní býci voli, vyřazení plemenní býci, náhradní býci nebo umělé fantomy různých typů. Na fantomy někteří býci nereagují. Po každém odběru je nutné zadní část atrapy desinfikovat. Odběr je možné provádět nejdříve 2 hodiny po nakrmení. K atrapě je býk přiveden v klidu, zde se nechá vydráždit, aby došlo na nastartování pohlavních reflexů a následně k jejich správnému fungování. Po vzeskoku na atrapu přistoupí technik odběru a usměrní úd plemeníka do umělé vaginy, do které je pak vsunut býkem ve stádiu vyhledávacího reflexů. Manipulace s penisem během odběru i po něm musí být jemná, aby se neporušil průběh pohlavních reflexů. Při seskoku se vagina opatrně sejme. Pokud býk nechce skákat, není k tomu nucen. Je vhodné ho nechat odpočinout a zopakovat pokus později (Kliment a kol., 1989). Každý ejakulát sloužící k výrobě inseminačních dávek prochází laboratorními zkouškami. Provádí se makroskopické vyšetření (stanovení objemu, barvy a konzistence, pachu), mikroskopické vyšetření (posouzení hustoty, aktivity spermií, koncentrace spermatu, ph a stanovení živých a mrtvých spermií) a morfologické (vyhledávání abnormalit pomocí barvících metod) vyšetření spermatu. Na základě výsledku těchto zkoušek je určen stupeň ředění. Optimální počet spermií v inseminační dávce potřebných pro zabřeznutí plemenice je u jednotlivých býků rozdílný a odhaduje se podle morfologického stavu akrozómu a aktivity spermií (Louda a kol., 2008). 21

Minimální objem spermatu, který se smí ředit je 3ml, u mladého býka 2 ml. Barva je mléčně bílá až smetanová s tuhou mírně zrnitou konzistencí bez cizích příměsí, s minimální koncentrací spermií 700 000 ks/mm 3 a pohybovou aktivitou minimálně 70% (s pohybem přímočarým vpřed za hlavičkou). Použitelné sperma nesmí obsahovat více než 20% morfologicky abnormálních spermií a více než 5000 nepatogenních zárodků. Teprve sperma vyhovující těmto požadavkům se ředí speciálními ředidly. Ředění se provádí za účelem získání maximálního počtu dávek při zachování jeho oplozovacích schopností. Ředidla zajišťují spermiím dostatečnou výživu a ochranu. Po zředění se dávky zchladí a po několika hodinách se zamrazí na teplotu tekutého dusíku tj. -196 C (Bouška a kol., 2006). Pro dlouhodobou konzervaci dávek se v dnešní době používá pouze francouzská metoda využívající tzv. pejety. Pejety jsou tenkostěnné dutinky, na jedné straně zatavené a na druhé uzavřené polyvinylovou zátkou, označené jménem a registrem býka, místem a datem své výroby. Pejety jsou taktéž nejprve zchlazeny, poté zmrazeny a uchovávány v tekutém dusíku. Aktivita vyrobených dávek se prověřuje po zmrazení, po určité době uložení v kontejneru na inseminační stanici. Při výstupní kontrole se prověří opět aktivita, přežitelnost teplotním testem a čitelnost údajů na pejetách. Aktivita spermií v inseminační dávce by se měla pohybovat od 30 do 50%. Minimální počet aktivních spermií po rozmrazení je u býků 10 miliónů. Před samotnou expedicí jsou dávky drženy měsíc v karanténě pro případ projevu onemocnění daného býka (Kliment a kol., 1989). 3.4.4 Rozmrazování ID Inseminační dávky jsou expedovány z inseminačních stanic až po kontrole jejich oplodňovacích schopností, proto ke snížení kvality dochází většinou až v průběhu dalšího předávání mezi mezičlánky a v procesu rozmrazování ID. Je proto nutné dodržovat určité zásady při manipulaci s pejetami a při rozmrazování dávek. Čas při překládání z jednoho kontejneru do druhého nesmí překročit 5 s. Pro rozmrazování se používá nádoba s vodou o teplotě přibližně 35 C. Do rozmrazovací lázně je pejeta 22

vložena zátkou dolů. Rozmrazování ID trvá 15-20 sekund, současně by se neměly rozmrazovat více než 3 dávky. Doba od rozmrazení by neměla překročit 15 min. Již jednou rozmraženou ID nelze vrátit do kontejneru (Louda a kol. 2008). 3.4.5. Sexované sperma Jako výsledek letitého výzkumu byly na trh uvedený v posledních letech sexované inseminační dávky. Umožňují chovateli přesně rozhodnout, kolik jaloviček potřebuje na obnovu stáda, rozšíření chovu či na prodej. Využívají se ve šlechtění a při zlepšování ekonomické efektivnosti obnovy stáda, především tam, kde je dobrá úroveň zabřezávání, tedy v chovech s nadprůměrnou reprodukcí. Nebyl pozorován negativní dopad na telata narozená ze sexovaných ID. Nevýhodu lze nalézt v procesu přípravy ID, sexování dávek prodlužuje dobu, než je sperma zmrazeno a tím snižuje aktivitu a oplozovací schopnost spermií (Louda a kol., 2008). K sexování semene se v současné době používá jediná metoda. Ta je založena na různém obsahu DNA v samčích a samičích spermatických buňkách. Semeno se smíchá s barvivem, které přilne k DNA spermatických buněk. Vzhledem k tomu, že samičí buňky obsahují o 3,8 % více DNA než samčí, je výsledné zbarvení samičích buněk tmavší. Obarvené buňky jsou proháněny přes laserový paprsek, který je ozáří a změří množství barviva. Na základě tohoto množství jsou buňky rozděleny a počítač vyšle ke každé z nich elektrický výboj. Závěrečná selekce je provedena na základě přitažlivých a odpudivých sil magnetického pole (www.czdelta.cz). 3.4.6 Embryotransfer Embryotransfer neboli přenos embryí umožňuje intenzivnější využívání genetického potenciálu špičkových plemenic. Cílem této metody je získat vyššího počtu potomstva od vybraných rodičovských kombinací. Uplatňuje se více u dojených plemen skotu, nicméně má své místo i v případě šlechtění a množení kvalitního chovného 23

materiálu masných plemen. ET využívá geneticky vysoko výkonné jedince dárkyně (donorky), od kterých získává embrya, které se přenášejí do geneticky méně cenných samic příjemkyně (Kliment a kol., 1989). Po bezproblémovém porodu, poporodním období a nástupu říje je možné začít s přípravou dárkyně pro produkci embryí. Dárkyně i příjemkyně musí být pohlavně dospělé s pravidelným průběhem pohlavních funkcí. Jedinci s poruchami plodnosti se vylučují. Je třeba synchronizovat říji dárkyně i příjemkyně tak, aby byly naprosto shodné. Již při jednodenním rozdílu klesá procento zabřezávání až o 50%. Pokud má být ET efektivní je třeba zajistit od donorky dostatečný počet embryí, aby bylo možné použít více příjemkyň. K tomu se využívá superovulace, tak je označován stav, kdy na vaječnících dozrává a ovuluje více folikulů najednou. Toho se dosáhne podáváním gonadotropních hormonů a prostaglandinu F2α. Hormonální ošetření(gonadotropiny nejčastěji FSH) se provádí mezi 9. a 12. dnem cyklu, ve 12-ti hodinových intervalech. Díky zvýšené hladině FSH dozraje více Graafových folikulů. Součástí hormonální přípravy je podání prostaglandinu F2α, který svými luteolytickými účinky zajistí rozpad žlutého tělíska a tím umožní nástup říje (Zahradníková a kol. 2009). Inseminace se uskuteční 48 hodin po podání PGF 2 α s dvojí reinseminací po 12-ti a 24 hodinách. Embrya se obvykle vyplachují 7 dní po inseminaci ve stádiu moruly až blastocysty, v době kdy již sestoupila z vejcovodů do děložních rohů. Výplach se provede na dobře fixované stojící plemenici, nechirurgickou metodou. Dalšími způsoby jsou získávání embryí od mrtvých dárkyň nebo chirurgickou metodou s otevřením dutiny břišní. V běžné praxi se však tyto metody nepoužívají. Po dilataci děložního krčku se zavede do 2. třetiny rohu děložního dvoucestný vyplachovací katetr, který se na vhodném místě fixuje nafouklým balonkem, jehož poloha je neustále kontrolována přes rektum. K samotnému vyplachování se používá vyplachovací medium v množství 300 ml na jeden děložní roh. Postupně se vpravuje do děložního rohu a výplašek se zachytává do sterilní nádoby. Po spotřebování celé dávky média se celý postup zopakuje s druhým děložním rohem. Po skončení procesu je výplašek co nejdříve transportován do laboratoře, kde se embrya přemístí z vyplachovacího média do média kultivačního. V tomto prostředí se provede morfologické vyšetření. Kvalitnější embrya mohou být použita k přenosu v čerstvém stavu nebo k zamrazení, méně kvalitní embrya je možno použít pouze 24

k přenosu v čerstvém stavu. Podobně jako se získávají embrya, provede se také přenos embrya do příjemkyně. Tou musí být plemenice 7. den cyklu s nálezem odpovídajícího žlutého tělíska. Vložení embrya lze provést chirurgickým a nechirurgickým procesem. V prvém případě se zavede kapilára s inovulačním médiem a blastocystou přes otvor v břišní dutině a otvor v děložním rohu, kde se deponuje obsah kapiláry. Druhý způsob se provádí přímo ve stáji podobně jako inseminace. Embryo se vkládá do poslední třetiny děložního rohu. Použitý katetr se zasouvá do dělohy lehce, aby se neporanilo endometrium, a vše se kontroluje rukou z rekta. Zákrok by měl být proveden za 3 4 minuty. Úspěšnost ET závisí na mnoha faktorech: použitá embrya, zdravotní stav a kondice příjemkyně, preciznost práce při zavádění embrya a mnoha dalších (Zahradníková a kol. 2009). 3.4.7 Produkce embryí in vitro Tato metoda byla nejdříve vyvíjena u laboratorních zvířat. Nyní je nejvíce propracována právě u skotu. To umožňuje produkci embryí jak levných, tak i embrya s požadovaným genetickým potenciálem a značnou hodnotou. Oocyty se od dárkyň získávají během života i po smrti. Počet oocytů získaných od dárkyně po smrti kolísá v rozmezí 5 až 50, v průměru je získáno 15 oocytů. Při transvaginálním odběru pomocí fonografu lze získat 6 až 8 oocytů na donorku a odběr. Pokud se odebírá nezávisle na reprodukčním stádiu dárkyně, je možné použít k přípravě 1 až 2 oocyty. Ve většině laboratoří se používá relativně uskutečnitelné postupy umožňující dosáhnout až 90% podílu zralých oocytů a 80% oplozených oocytů. Průměrně se vyprodukuje až 30% přenosuschopných embryí z celkového počtu inseminovaných oocytů. Odběr je nejčastěji prováděn nechirurgickou metodou, umožňující odběr oocytů opakovaně v průběhu několika týdnů. K inseminaci se využívají pouze oocyty s dokončeným růstem. Nezávisle na velikosti folikulů, ze kterých se oocyty izolují, jsou všechny oocyty nezralé. Kultivují se proto ve zracím médiu za přítomnosti hormonů po dobu 18 až 24 hodin. 25

Při výběru býků pro produkci embryí in vitro je rozhodující oplozovací schopnost spermií. Testování se provádí na populaci oocytů jatečných krav. Sperma s dostatečnou koncentrací motilních spermií v médiu se doplní kofeinem a heparinem, pro vyvolání kapacitace spermií. Spermie se inkubují s oocyty po dobu 6 až 26 hodin. K penetraci spermií dochází již po 4 hodinách. Dělící se zygoty lze pozorovat za 28 hodin od inseminace. Ke kultivaci embryí se využívají dočasné příjemkyně (nejčastěji ovce), syntetická média doplněná bovinním fetálním nebo estrálním sérem, případně syntetická média obohacená o bovinní sérový albumin či polyvinylalkohol ve specifických podmínkách. Po transferu embryí vyprodukovaných v podmínkách in vitro lze dosáhnout 60% březosti, stejně jako metodou superovulace. (Machatková a kol., 2009) 3.4.8 Situace v oblasti ET V roce 2008 zaznamenala Česká republika pokles rozšíření ET vyjádřeným podílem počtu přenosů na celkový počet krav. V rámci Evropy se umístila na čtvrtém místě s 0,4%, ačkoli rok před tím stála na vrcholu pomyslného žebříčku. Celkový počet výplachu dárkyň se zastavil na čísle 469 a počet přenesených in vivo embryí na čísle 2194. K přenosu in vitro embryí došlo v 51 případech, přičemž všechny oocyty byly získány po smrti. Ze všech embryí bylo 50,4% přeneseno v čerstvém stavu. Dárkyně mléčných plemen představují přibližně 33%, masných plemen přibližně 50% z celkového počtu vyplachovaných dárkyň. Nejvíce přenosuschopných embryí se získává od dárkyň kombinovaných plemen (Petelíková, Růžička, 2010). 3.5 Diagnostika březosti Přesná a včasná kontrola výsledků zabřezávání je jedním z nejdůležitějších opatření při reprodukci. Plemenice, u kterých se kolem 21. dne po inseminaci nedostaví říje, se 26

považují za pravděpodobně zabřezlé. Toto zjištění se musí i nadále sledovat a případně podpořit vhodnou metodou k ověřování březosti. Před samotným vyšetřením je třeba získat informace o připuštění plemenice, o poslední říji, o pravidelnosti cyklů apod. (Louda a kol., 2008). Podle způsobu vyšetření se metody diagnostiky gravidity dělí na metody klinické, laboratorní a jiné metody diagnostiky. V současnosti je na prvním místě ultrazvuk. Louda a kol. (2008) popisuje tuto oblíbenou a nejčastěji používanou metodu. Sonografické vyšetření umožňuje ověření březosti již ve 14 30 dnech, které umožní okamžité zjištění stavu vyvíjejícího se plodu, plodových obalů, vaječníků. Diagnostika je velmi rychlá a jednoduchá. Úspěšně se využívá při prevenci problémové reprodukce. Mezi vnější klinická vyšetření patří tři způsoby: pohledem (v pozdější fázi březosti), hmatem (od 7. měsíce březosti) a poslechem (též od 7. měsíce pomocí fonendoskopu). Vnitřní vyšetření je spolehlivější. Rektální vyšetření ve třech měsících patří mezi klasické metody. (Kliment a kol., 1989) Zkušený inseminační technik nebo veterinární lékař může rektálním vyšetřením již v 5 (u jalovic) či 6 (u krav) týdnech zjistit v děloze přítomnost plodových obalů, tzv. fenomén dvojité stěny. Projevuje se asymetrické zvětšení rohů děložních a děloha je uvolněná a s náplní. Asi ve dvou měsících lze nahmatat drobné placentou. Koncem 3. měsíce je délka zárodku 12 15 cm. Zabřezlý děložní roh je 3 5x zvětšen. Mezirohová rýha je zřetelná a děloha má tvar boxerské rukavice. Při oboustranné graviditě se nevyskytuje asymetrie rohů (Louda a kol., 2008). Bouška a kol. (2006) uvádí, že během 4. měsíce gravidity klesá děloha do břišní dutiny. Již není možné nahmatat celou dělohu, pouze její zadní část, kde je možné pohmatem zjistit přítomnost karunkul tuhé konzistence. Od 5. měsíce je děloha v dutině břišní a nedá se nahmatat. Kliment a kol. (1989) se zmiňuje o laboratorních metodách diagnostiky gravidity a to například stanovení progesteronu v mléce nebo krvi mezi 23. 27. dnem po provedené inseminaci. 27

3.6 Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství označuje moderní formu obhospodařování půdy bez použití chemických vstupů s negativními dopady na životní prostředí, zdraví lidí a zdraví hospodářských zvířat. Tento systém umožňuje produkovat vysoce kvalitní potraviny (biopotraviny) a je nedílnou součástí agrární politiky ČR. Mimo produkci biopotravin přispívá ekologické zemědělství k zlepšování welfare chovaných zvířat, k ochraně životného prostředí a ke zvýšení biodiverzity prostředí. Dodržování pravidel pro ekologické zemědělství garantuje ministerstvo zemědělství a to jak pro národní tak i evropské legislativy. Ministerstvo zemědělství administruje státní podporu pro ekologické zemědělce v rámci národních dotací a Programu rozvoje venkova a aktivně se podílí na podpoře marketingu, osvěty a vzdělání formou finančních podpor (www.eagri.cz/1). Vznik a rozvoj ekologického zemědělství byl řízen lidmi, kteří hledali způsob trvale udržitelného hospodaření. Často prodávali své výrobky přímo zákazníků, obcházeli tak mnoho obchodních mezičlánků mezi farmářem a spotřebitelem. Dnes je již situace poněkud jiná. Ekologičtí farmáři jsou podporováni prostřednictvím zvláštních odměn nebo veřejných dotací. Existují také mnohé subjekty, které jejich činnost řídí a kontrolují (Lockeretz, 2003). Ekologický způsob hospodaření poskytuje čerstvé, chutné a autentické potraviny a přitom respektuje přirozené přírodní cykly. Těchto cílů se snaží dosáhnout na základě řady pravidel a principů, které jsou zaměřeny na minimalizaci nepříznivého působení člověka na životní prostředí, a které zajišťují maximálně přirozené fungování (www.ec.europa.eu). 28

3.6.1 Ekologické zemědělství v číslech Ekologické zemědělství se velice rychle rozvíjí na celém světě. Výsledky průzkumů ukazují, že se k tomuto způsobu hospodaření hlásí již více než 700 000 farmářů, obhospodařujících přibližně 31 miliónů hektarů půdy. Procentuelně největší plochu v rámci tohoto systému z celkové rozlohy zemědělské půdy daného státu je možno nalézt v Lichtenštejnsku (29%), Rakousku (13%) a Švýcarsku (12%) (Willer, 2008). Dle statistických údajů, dosažitelných na webu ministerstva zemědělství eagri.cz, počet ekologických zemědělců během roku 2010 významně vzrostl. K 31. 12. 2010 bylo zaregistrováno celkem 3517 ekofarem hospodařících na rozloze téměř 450 000 ha, což představuje více než 10,55% z celkové výměry zemědělské půdy v ČR. Oproti roku 2009 to je zvýšení počtu ekofarem o 828 a zvýšení výměry zemědělské půdy v EZ o necelých 50 000 ha. Výměra trvalých travních porostů zapojených do ekologického zemědělství se meziročně zvýšila o zhruba 12% na současných 369 000 ha. Trvalé travní porosty, na kterých je chován veškerý skot v rámci ekologického zemědělství, tak v roce 2010 zaujímaly přibližně 82% z celkové rozlohy zemědělské půdy v EZ (www.eagri.cz/3). Z celkového počtu 3517 ekofarem se 1746 zabývá chovem skotu. Z toho 1695 farem chová pouze skot bez tržní produkce mléka, 31 ekofarem pouze skot s tržní produkcí mléka a 20 subjektů se zabývá chovem masného i mléčného skotu zároveň (www.eagri.cz/2.) 29

Graf č. 1 Počty ekofarem s chovem skotu v jednotlivých krajích ČR Graf, zpracovaný na základě dat z MZe dle údajů platných k 31.12.2010, ukazuje, že se největší množství ekofarem s chovem skotu BTPM nachází v Jihočeském kraji, následovaném krajem Plzeňským a Moravskoslezským. Největší plochy ekologicky obhospodařované jsou tradičně v pohraničních hornatých oblastech, což potvrzuje 1. a 3. místo (Jihomoravský a Moravskoslezský kraj) v počtu ekofarem s chovem skotu BTPM. Naopak v Jihomoravském kraji leží nejmenší množství ekofarem, což pravděpodobně souvisí s vyšší výměrou orné půdy a trvalých kultur na úkor TTP v této oblasti a převažující rostlinnou výrobou nad živočišnou (www.eagri.cz/2). 30

Dle Statistického šetření ekologického zemědělství z roku 2009 zaujímaly TTP v Jihočeském kraji 85,3% z celkové výměry plochy v EZ, zatímco v Jihomoravském kraji pouze 28%. Šetření dále ukázalo, že z celkového počtu krav BTPM je zařazeno v EZ přibližně 10%, zatímco dojných krav pouze 0,65%. Zatímco krav BTPM bylo v roce 2009 přes 62 600ks, dojnic pouze 2 600ks. V tomto roce se celkové počty skotu pohybovaly pod hranicí 180 tis. ks zvířat (www.eagri.cz/4) Graf č. 2 Ekochovy skotu BTPM v ČR (www.eagri.cz/2) 31

Pro úplnost uvádím i graf vyjadřující zastoupení ekofarem zabývajících se chovem skotu s TPM. Dle údajů platných k 31. 12. 2010 (www.eagri.cz/2). Graf č. 3 Ekochovy skotu s TPM v ČR (www.eagri.cz/2) 3.6.2 Principy chovu masného skotu v rámci ekologického zemědělství Ekologický chov masného skotu je založen na principech a řízen pravidly národní nebo celoevropské platnosti. Velikost stáda se musí zvolit taková, aby odpovídala etologickým požadavkům zvířat a nevyvolávala stres. Musí být zajištěn trvalý přístup k čerstvé vodě. Při stavění oplocení a ohrad nesmí být použity ostré předměty a hroty. Během porodu je zakázáno použít mechanické pomůcky s výjimkou porodních provázků. Označování zvířat je dovoleno pomocí čipů, tetováním a ušními známkami. Kastrace býčků stejně jako odrohování je povoleno provádět pouze do osmi týdnů věku 32

zvířete. V závislosti na klimatických podmínkách v místě chovu a chovaném plemeni je nutné zajistit dostatečnou ochranu před větrem, deštěm, sluncem a extrémními teplotami. Přikrmovat jadrnými krmivy konvenčního původu je dovoleno do výše 10% sušiny krmné dávky. Vazné ustájení, stejně jako trvalý chov v uzavřených prostorách, je zakázáno. Zakázány jsou také bezpastevní systémy. Není dovoleno využití stimulátorů růstu ani jiné hrubé zásahy do růstu a vývoje zvířat. Přenos embryí je zakázán. Veškerá manipulace se zvířaty je prováděna za minimální fyzické a psychické zátěže pro zvířata. Zásady a pravidla ekologického zemědělství upravují i podmínky pro ošetřování pastvin a stabilizujících prvků krajiny. Hlavním cílem ekologického systému hospodaření je výroba masa v biokvalitě (Kvapilík, 2006). 3.6.3 Zásady řízení reprodukce stáda KBTPM V chovech skotu BTPM je jediným produktem chovu tele, na rozdíl od stád dojeného skotu, ve kterých je větší část hodnot utvářena laktací. Proto v chovech masného skotu platí zásada, že masná kráva musí dát každý rok tele a průměrná délka mezidobí by měla činit 365 dní. V praxi je ovšem téměř nemožné dosáhnout takovýchto výsledků reprodukce. Ve stádě s dobrou plodností je považováno za velmi dobrý výsledek zabřeznutí 90 95% z připouštěných krav během připouštěcího období. Z tohoto množství je třeba počítat s 2 až 3 % ztrátou, způsobenou zmetáním, příp. nepříznivým průběhem porodů. Za předpokladu, že délka periody činí 270 290 dnů, zbývá na opětovné zabřeznutí krávy 75 až 95 dní. První říje po porodu se objeví v průměru kolem 40. dne a dále se opakuje v přibližně 21denních cyklech. Z toho vyplývá, že jsou pro zabřeznutí k dispozici ideálně pouze 3 říje. Připouštěcí období je dlouhé pouze několik týdnů a je závislé na zvoleném typu sezónního telení. Pokud chovatel zvolí například systém předjarního telení v měsících leden až březen, dochází k zapouštění v měsících duben až červen. V případě podzimního telení se připouštěcí období přesune do zimních měsíců. Pokud plemenice nezabřezne během připouštěcího období, a chovatel se rozhodne si tuto plemenici ještě ponechat, po sezóně se již nezapouští, ale dostane příležitost v dalším roce, případně je možné ji 33

použít jako dárkyni embryí. Vyřazování krav je vždy na úvaze chovatele. U krav s vysokou plemennou hodnotou za původ tak může v některých případech převážit plemenářské hledisko nad ekonomickým (Teslík, 2000). 3.6.3.1 Sezónnost telení Doba telení se v závislosti na délce připouštěcího období může soustředit do pouhých několika týdnů, nebo probíhat kontinuálně v průběhu celého roku. Sezónní telení se v praxi osvědčilo a tak je chovateli tento systém hojně využíván. Telení, připouštění, třídění telat, odstav a stání na sucho před dalším otelením spolu pak tvoří produkční cyklus. Zimní telení - období telení: leden až březen (resp. od poloviny prosince do poloviny dubna) - výhody: - stádo je v zimovišti a chovatel má možnost lepší kontroly - plemenice jsou v období telení v dobré kondici - na pastvu se dostanou telata v průměrném stáří 3 měsíců - telata jsou schopna využít pastevní porost a zvyšuje se i mléčnost krav - vyšší hmotnost telat při odstavu - nevýhody: - nutnost zajisti dostatečnou zásobu kvalitních krmiv pro zimní období - vysoké nároky na ustajovací kapacitu - v druhé polovině pastvy je již třeba oddělit býčky od jaloviček 34