Odborný časopis pro průmysl skla, keramiky a bižuterie

Odborný časopis pro průmysl skla, keramiky a bižuterie 11 12 12 / 2013 www.czech-glass-society.cz

Již více než 4 desetiletí se fi rma Promat řadí mezi fi rmy, které se úspěšně uplatňují v rozličných oborech vysokoteplotních technologií. Kromě tradičních odvětví: sklářství, keramika, hutnictví, cementářství a chemických výrob je snaha uplatnit progresivní izolační materiály i v nově se rozvíjejících oborech, jako jsou sluneční elektrárny, výroba palivových článků, apod. Vedle dodávky kvalitních žárovzdorných a izolačních materiálů jsme připraveni zajistit také odpovídající inženýrský a technický servis tak, aby technická řešení byla úspěšně propojena s ostatními technologickými částmi daného zařízení. Cílem je vždy propojit kvalitní materiály se špičkovým technickými znalostmi a dovednostmi. High Performance Insulation www.promatpraha.cz

11 12 / 2013 Studie 255 Obsah čísla 63. Stanislav Gelnar: Úvaha o příčinách vzniku kyslíkových bublin 255 na dně dávkovače skloviny Ročník Rudolf Hais: 100 let významné sklářské hutě 258 FLORA HANTICH v Novém Boru Jan Schöttner: Historie novosvětské sklárny v první polovině 19. století 265 Trendy a aktuality 273 SP ČR: Sklářské svítání na druhou 273 Čínský automobilový průmysl roste, skláři reagují 273 Galaxy Round první mobil s prohnutým displejem 274 Krátké zprávy 274 Z domova 283 Dům porcelánu s modrou krví slavnostně otevřen 283 Kyjovská sklárna slaví 130 let 283 Škola bude opět vzdělávat sklářské technology 284 Zlaté časy českých vánočních ozdob minulostí? 284 Krátké zprávy 284 Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR 286 Vývoj sklářského a keramického průmyslu 286 v České republice v letech 2007 2012 Česká sklářská společnost 290 XXIII. Svetový sklársky kongres v Prahe Repríza prekonala premiéru 290 Výstavy a soutěže 293 Na Pražském hradě byli vyhlášeni laureáti Stanislav Libenský Award 2013 293 Světové prvenství Preciosy představeno v rámci Designbloku 294 Metropoli na Tchaj-wanu ovládl křišťál Moser 294 Nejen MAJÁKY na Novoměstské radnici 295 CO PROČ JAK? Vladimíra Kleina v Českých Budějovicích 295 Glass Excellence VIII. Agnieszka Leśniak-Banasiak: Line in Space 296 Jablonecké muzeum se proměnilo ve Skleněnou ZOO 297 Krátké zprávy 297 Tipy na aktuální výstavy 299 Výročí a jubilea 300 Za Ing. Jaroslavem Beránkem 300 Vzpomínka na Františka Zemka 301 Česká sklářská společnost blahopřeje svým členům 302 Připravované akce 303 Mezinárodní trienále skla a bižuterie JABLONEC 2014 303 Editorial Protože je konec roku za dveřmi, patřilo by se zhodnotit aktuální ročník našeho časopisu. Díky Vám, našim čtenářům, předplatitelům a inzerentům to pro mě není nijak složitá úloha. Stačí mi tři slova: Sklář a keramik žije! Přes veškerá mediální lákadla dnešního světa je Vás, kteří časopis podporujete, stále dost na to, aby mohl a měl vycházet. Holedbat se tradicí je vždy ošemetné. Tradice sama o sobě není hodnotou, pokud se nerozvíjí. Pak jen svazuje. V opačném případě ale dává odvahu a přímo vybízí k věcem příštím. Sklář a keramik jako nejstarší odborný časopis tohoto typu v zemi v příštím roce oslaví devadesáté výročí své existence. Jeho přímým předchůdcem byly Sklářské rozhledy, jejichž první číslo vyšlo v roce 1924. Za dobu života časopisu se několikrát změnila státní a politická zřízení, vydavatelé, obsah osciloval od populárně-naučného po vysoce odborný, ale vždy byl zaměřen na aktuální informace o tom, co se děje v oborech skla, bižuterie a později keramiky i porcelánu. Co naši předkové řešili? S tím se budete moci seznámit ve všech číslech příštího ročníku v mimořádné rubrice věnované právě zprávám z každého desetiletí, kterým časopis prošel. A věřte, že řada těchto aktualit bude i dnešnímu čtenáři srozumitelná řečeno s padlým andělem české filosofie Ladislavem Klímou velice velmi. Nový ročník Skláře a keramika ale samozřejmě nezůstane jen u líbivého retra. To bychom popřeli jeho základní filosofii a konec konců i základní premisu z úvodu předchozího odstavce. Nový ročník našeho časopisu bude nadále vycházet 6x ročně v tištěné podobě, ale nepůjde již o jeho podobu jedinou. Již počátkem listopadu vznikl profil Skláře a keramika na sociální síti Facebook a v lednu spustíme internetové stránky. Proč? Například proto, abychom mohli lépe propagovat oborové akce, na které díky termínům uzávěrek dnes nedokážeme pozvat. Aby se více vědělo, že Sklář a keramik existuje a je tu pro každého, komu není lhostejné sklo, bižuterie, keramika nebo porcelán. Abychom Vám byli blíž. Za celou redakci přeji klidné vánoce a dobrý společný rok 2014. Skláři a keramici, prosím, podporujte svůj časopis! PhDr. Petr Nový Šéfredaktor

Table of contents11 12 / 2013 Sklář Studies 255 Stanislav Gelnar: Reflection concerning the causes of the formation 255 and movement of a bubbles belt at the molten glass feeder bottom Rudolf Hais: 100 years of notable glass factory FLORA-HANTICH in Nový Bor 258 Jan Schöttner: History of Nový Svět glassworks 265 in the first half of the 19th century Trends and Actualities 273 SP ČR (Confederation of Industry of the Czech Republic) 273 Glass dawn to the second Automobile industry in China grows glassmakers react 273 Galaxy Round first mobile phone with curved display 274 Short News 274 Home News 283 Ceremonial opening of the House of Blue Blood Porcelain 283 130 years of the glassworks in Kyjov 283 The school will educate glass technologists 284 The golden age of Czech Christmas decorations is gone? 284 Short News 284 The Association of the Czech Glass and Ceramic Industry 286 The development of the glass and ceramic industry 286 in the Czech Republic in 2007 2012 Czech Glass Society 290 XXIII rd International Congress on Glass 290 The reprise that was better than the premiere Exhibitions and Competitions 293 Winners of the Stanislav Libenský Award 2013 293 were announced at the Prague Castle Preciosa world primacy was introduced during Designblok 294 Metropolis of Taiwan has been dominated by Moser crystal glass 294 Not only LIGHTHOUSES on the New Town Hall 295 Vladimír Klein in České Budějovice WHAT WHY HOW? 295 Glass Excellence VIII. Agnieszka Leśniak-Banasiak: Line in Space 296 Museum in Jablonec turned into Glass ZOO 297 Short News 297 Tips on the current exhibitions 299 Anniversaries and jubilees 300 Memory of Ing. Jaroslav Beránek 300 Memory of František Zemek 301 Czech Glass Society congratulates to its members 302 Forthcoming Events 303 International Triennial of Glass and Jewellery JABLONEC 2014 303 a keramik 11 12 / 2013 roč./vol. 63 Odborný časopis pro průmysl skla, keramiky a bižuterie ISSN 0037-637X Vychází 6x ročně (dvojčísla) Evid. č. MK ČR E 2919 Vydává / Publisher Vydavatelství České sklářské společnosti, s.r.o., Středová 1767/17, 415 01 Teplice, IČ: 28696778 Šéfredaktor / Editor in chief PhDr. Petr Nový Redaktorka a jednatelka společnosti Executive editor Ing. Miroslava Kohlíčková Recenzenti / Reviewers prof. Ing. Josef Matoušek, DrSc. Ing. Jiří Koucký, CSc. Redakční kruh / Editorial board doc. Ing. Stanislav Kasa, CSc. Ing. Jiří Koucký, CSc. doc. Ing. Jaroslav Kutzendörfer, CSc. Antonín Langhamer prof. Ing. Marek Liška, DrSc. Ing. Greta Nováková Ing. Josef Smrček, CSc. Redakční rada / Editorial staff Ing. Ivan Berka Ing. Luboš Dietz Rudolf Hais prof. Ing. Josef Matoušek, DrSc. prof. Ing. Lubomír Němec, DrSc. doc. Ing. František Novotný, CSc. Ing. Karel Pavlík Ing. Magda Purkrábková Ing. Sylvie Sázavová, CSc. Ing. Jaroslav Stoklasa, Ph.D. Ing. Aleš Svítil, předseda Ing. Jiří Zajíc Fotografie / Photos Sklář a keramik není-li uvedeno jinak Sklář a keramik unless otherwise stated Grafika a sazba / Graphic arrangement David Matura / www.sputnik.cz Tisk / Printed by Macek a Kusala, U Rybníka 11, Jablonec n. N. Redakce / Editor s Office Sportovní 554, 468 41 Tanvald Tel.: +420 724 397 365 E-mail: sklarakeramik@seznam.cz Administrace a předplatné Aministration and subscription Ing. Miroslava Kohlíčková Středová 1767/17, 415 01 Teplice Tel.: +420 417 576 236 E-mail: miroslavakohlickova@seznam.cz č. ú. 0892311399/0800 ČS Teplice Inzertní agentura / Advertisement agency Ing. Greta Nováková Johančina 3251, 415 01 Teplice Tel./Fax: +420 417 576 155 Mobil: +420 603 223 768 E-mail: g.novakova@volny.cz Partneři časopisu Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR / Slovenská sklárska spoločnosť Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Otiskování článků jen se svolením redakce při zachování autorských práv. Uzávěrka 11 12 Do tisku Uzávěrka 1 2 15. 11. 6. 12. 17. 1.

Úvaha o příčinách vzniku kyslíkových bublin na dně dávkovače skloviny Reflection concerning the causes of the formation and movement of a bubbles belt at the molten glass feeder bottom Stanislav Gelnar Arcadia s.o.f, Trnava, Slovenská republika, tt.arcus@gmail.com Při strojním zpracování sodnovápenaté skloviny docházelo v nepravidelných časových intervalech k poklesu kvality výrobků vlivem skokového zvýšení obsahu bublin. Postupem popsaným v tomto článku byl na dně dávkovače skloviny nalezen úlomek kantalového drátu. Po jeho odstranění dosáhla sklovina opět požadované kvality. Článek je retrospektivou do zajímavé oblastí technologie tavení skla. In a machine processing of sodium-calcium molten glass, decrease of product guality due to the sudden ex treme increase of bubble content could be observed in irregual time intervals. Trough the method describet in this article a kanthal wire fragment could be found at the melten glass feeder botom. After it had been removed, the molten glass obtained the reguired guality. Causal connections have not been further examined. The author is coming back to this interesting problem the glass melting technology now. Úvod do problematiky Příčinám vzniku kyslíkových bublin ve fázi tavení a zpracování skloviny byla v minulosti věnována zvýšená pozornost. E. Plumat [1] v roce 1954 upozornil na elektrochemickou podstatu vzniku kyslíkových bublin po kontaktu skloviny s kovy nebo žáromateriály. P. D. Clark [2] pozoroval proud kyslíkových bublin vycházející z plochy žáromateriálu obsahující železo. Bubliny obsahující více než 20 % kyslíku vznikají podle Bodroše [3] po elektrochemické reakci mezi mikročlánky z dvou kovů s rozdílným elektrodovým potenciálem. Bodroš [4] uvádí, že překrytí dna žlabu dávkovače sestaveného z AZS materiálu a silimanitu plechem z platinové slitiny vedlo krátce po rozjezdu výroby k vývoji značného počtu kyslíkových bublin. Kyslík se vylučoval na platinové slitině PtRh10 s rovnovážným elektrickým potenciálem +0,040 V. Potenciál materiálu AZS měl hodnotu +0,300 V. Po jejich propojení dosáhl výsledný potenciál hodnoty +0,088 V proti kyslíkové elektrodě. K vylučování bublin obsahujících 90 % O 2 a 10 % N 2 došlo při hodnotách rovnovážného elektrodového potenciálu platinové slitiny +0,05 až +0,07 V. Vývoj bublin zesílil po posunu potenciálu ke kladnějším hodnotám. Podle Matěje [5] je nejdůležitějším mechanizmem vzniku kyslíkových bublin anodická oxidace podle rovnice 2O 2 O 2 + 4e. V jiném praktickém příkladě docházelo podle Gelnara [6] v nepravidelných časových intervalech k zvýšení výskytu bublin v sodnovápenaté sklovině. Kvalita skloviny na výtoku z dávkovače se měnila skokem na dobu hodin i dnů. Po uplynutí uvedených časových intervalů se kvalita skloviny zlepšila bez zásahů ze strany obslužného personálu. Teoretické i praktické části řešení zajímavého výrobního problému jsou věnovány další části tohoto článku. Postup identifikace a likvidace neznámého zdroje bublin Zdroj bublin byl hledán ve žlabu dávkovače skloviny, viz obr. 1. V úseku A-A byly pozorovány nazelenalé vlasové šlíry o délce ~10 mm potažené několika bublinami. Vada se objevovala po kontaktu hrotu čidla hladinoměru s hladinou skloviny. Vzorky skloviny odebrané v příčné ose části C-C však tuto hladinovou vadu neobsahovaly. Na výtoku z dávkovače však sklovina obsahovala značné množství bublin (obr. 1). Obr. 1 Dávkovač sodnovápenaté skloviny 1 hladinoměr, 2 dráha úlomku, 3 poloha úlomku a začátek pásu bublin, 4 izolace dna, 5 překlady žlabu, 6 dno žlabu, 7 hlavová tvarovka, 8 plunžr, 9 dutinka, 10 vláknitá izolace hlavové tvarovky. Sklář a keramik 11 12 / 2013 255

Obr. 2 Pohledy A-A, B-B a C-C a) Počátek šlíry a pásu bublin na kantalovém úlomku; b) Vývoj tvaru šlíry a místa odběru vzorků skloviny; c) Zvětšení výšky i šířky pásu bublin Prohlídka dna žlabu při provozní teplotě skloviny 1 250 1 270 C byla bezvýsledná. Po vypnutí plynového příhřevu sklovina chladla rychleji než baddeleyt- -korundový materiál a při teplotě skloviny ~1 100 C byl objeven na dně žlabu jasný pás bublin směřující k výtokovému otvoru (obr. 2a, b, c). Při sledování pásu ve směru proti odběrovému proudu byl v místě jeho vzniku zjištěn podlouhlý předmět o délce ~10 cm, z kterého se vyvíjela šlíra pokrytá bublinami (obr 3). Sklovina mezi místem nálezu a nátokem z pece byla homogenní a proto byl neznámý předmět považován za jediný zdroj bublin. Po jeho vytažení ze skloviny bylo konstatováno, že se jedná o úlomek kantalového drátu z čidla hladinoměru. Korozní chování kantalového drátu ve žlabu dávkovače Slitinu s výrobním označením Kantal APM (dále jen Kantal) tvoří směs tří dobře mísitelných tavenin železa, hliníku a chromu se stopami uhlíku. Po jejím ochlazení vzniká podle [7] homogenní, případně mikroskopicky heterogení celek. Ve sklářském průmyslu je kantalový drát používán výhradně jako topný vodič. Chemické složení 73 % Fe 22 % Cr, 5 % Al, max. 0,1 % C je typické pro skupinu legovaných feritických slitin železa. Základním legujícím prvkem je chrom. Tavící teplota Kantalu přesahuje 1 510 C a hustota slitiny je 7,1 gr/cm 3. Pasivace chromu zvyšuje odolnost slitin železa proti elektrochemické korozi. Podmínkou úspěšné pasivace je obsah chromu nad 11,5 %, dostatečná teplota a přítomnost kyslíku v atmosfeře pece. V atmosfeře dávkovače skloviny vzniká na povrchu Kantalu souvislá vrstva spinelové struktury FeCr 2 O 6 bránící další oxidaci železa. Uvolňováním uhlíku při teplotě 1 000 C vzniká pod pasivační vrstvou karbid železa a část struktury přechází z feritické na austenickou formu. Zároveň vzniká další metalická fáze FeCr. Obě nové fáze zvyšují výrazně křehkost kantalového drátu. Pod pasivační povrchovou vrstvou vznikají oblasti ochuzené o chrom vykazující nižší korozivzdornost [8]. Oxidačním plynem je kyslík (vznikají oxidy) a také oxid uhličitý (tvoří oxidy a uhličitany). Ve složité směsi plynů vyplňujících vnitřní prostor všech částí sklářské tavící pece mohou vznikat na kovu povrchové vrstvy nitridů, sulfidů, komplexních síranů apod. Kriteriem pro určení kinetiky uvedených chemických reakcí je Pilling-Betworthovo číslo. Hodnotu nižší než 1,0 mají Na 2 O (0,55) a Li 2 O (0,58). Jejich vrstvy nepokrývají souvisle povrch kantalového drátu a nemají ochranný charakter. Oxidy jako Al 2 O 3 (1,28), FeO (1,8O), Cr 2 O 3 (2,07) jsou schopné vytvářet celistvé ochranné vrstvy (obr. 3). Pasivovaný povrch kantalového drátu odolává dobře teplotnímu i chemickému vlivu pecní atmosféry. Značnou nevýhodou je pokles mechanické pevnosti drátu způsobený zvýšenou křehkostí slitiny. Hladinová zelená šlíra potažená bublinami byla produktem krátké a nevýrazné elektrochemické reakce mezi Obr. 3 Struktura legovaného feritového drátu po zahřátí nad 1 000 C a zona původní feritické slitiny; b zóny ochuzené o chrom, bohatší na železo a uhlík; c ochranné vrstvy Cr 2 O 3 a FeCr 2 O 6 pasivační vrstvou na hrotu kantalového drátu a sklovinou. Po rozpuštění pasivačních vrstev Cr 2 O 3, FeCr 2 O 6 a FeCr následovala koroze původní železité struktury slitiny způsobující zkracování čidla. Při neopatrné manipulaci během jeho výměny docházelo často k odlomení křehkého kantalového drátu. Po průchodu vrstvou skloviny pronikaly kovové úlomky do přechodové vrstvy viskózní skelné fáze tvořící povrch baddeleyt-korundového materiálu dna žlabu. Přechodovou vrstvu tvoří vždy původní sodnovápenatá sklovina obsahující zirkoničitou korozní splodinou z žáromateriálu. Ponořením úlomků kantalového drátu na dno žlabu se zvětšila reakční plocha mezi kovem a skelnou fází obohacenou zirkonem. K vývoji bublin došlo po elektrochemické reakci mezi mikročlánky dvou kovů s rozdílným elektrodovým potenciálem železa a zirkonu. Zkrat těchto mikročlánků ve vodivém prostředí skloviny vyvolal pohyb alkalických iontů. Vlivem rozdílné koncentrace alkalií vzniklo na fázovém rozhraní elektrochemické napětí. Alkalické ionty ve snaze o dosažení rovnováhy ve směru koncentračního spádu vytvořily nerovnovážné podmínky vlivem přebytku plynné fáze na povrchu kantalového drátu. S rostoucím Obr. 4 Stadia vzniku diskrétního zdroje šlír a bublin v místě A-A 1 směr proudění skloviny, 2 poloha hladinoměru, 3 kantalový úlomek, 4 vznik důlkové koroze, 5 slábnutí vývoje bublin, 6 uzavření kantalového drátu v důlku 256 Studie

elektrochemickým napětím se zpravidla vývoj bublin zvyšuje. S podporou literárních zdrojů (3, 4, 5) bylo možné konstatovat, že také v tomto případě se jednalo o bubliny kyslíkové. Prudký vývoj kyslíkových bublin urychlil průnik kantalového drátu pod viskózní vrstvu skloviny na povrchu baddeleyt-korundového dna žlabu. Pokud nebyl úlomek v této reakční fázi odstraněn došlo k jeho překrytí viskozní a těžší sodnovápenato-zirkoničitou skelnou fází a vzniku trvalého zdroje zirkoničitých šlír a kyslíkových bublin (obr. 4). K oživení tohoto diskrétního zdroje inhomogenit docházelo vždy po výkyvu teplotních a odběrových podmínek v dávkovači skloviny. Závěr Na hrotu čidla hladinoměru byl použit drát o 2,5 mm z feritické slitiny železa legované chromem s obchodním označením Kantal APM. V mírně oxidační atmosféře dávkovače skloviny vznikala na povrchu slitiny ochranná vrstva FeCr 2 O 6 dobře odolávající prostředí pecní atmosféry. Ve vrstvách ochuzených o chrom vznikal karbid železa a metalická fáze FeCr zvyšující křehkost kantalového drátu. Pokles mechanické pevnosti drátu zvyšoval lámavost čidla hladinoměru. Úlomky iniciovaly ve sklovině vznik elektrochemických reakcí produkujících zirkoničité šlíry a kyslíkové bubliny. Pokud nebyly v této fázi úlomky drátu ze dna vytaženy došlo na povrchu dna k jejich překrytí viskózní přechodovou skelnou fází za vzniku trvalého diskrétního zdroje zirkoničitých šlír a kyslíkových bublin. K jeho aktivaci docházelo po každé změně odběrového a teplotního režimu dávkovacího žlabu. Po odstranění aktivních i diskrétních kantalových úlomků a zavedení platinového čidla hladinoměru bylo dosaženo požadované úrovně kvality skloviny. S ohledem na tyto příznivé okolnosti a také z úsporných důvodů nebyly provedeny žádné předběžné ani dodatečné fyzikálně-chemické analýzy. LITERATURA 1] Plumat E.: Silicate Industry (1954), s. 141-154. 2] Clark P. D.: Přednáška na Sheffield University. 3] Bodroš P., Fojtková M.: Sklář a keramik (1984), s. 349. 4] Bodroš P., Štverák J.: Sklář a keramik (1985), s. 142. 5] Matěj J.: Tavení skla, Jablonec nad Nisou (2008), s. 543. 6] Gelnar S.: Technická zpráva (1996) s.12 23. 7] Ptáček L.: Nauka o materiálu II, nakladatelství CERM (2002). 8] Havlík L.: Bakalářská práce : Koroze slitin železa, Brno (2010). Lektor: Ing. Adam Hotař, Ph.D. Nepřehlédněte ročníky Skláře a keramika 2002 2010 na jednom CD! Čísla časopisu Sklář a keramik 2/2002 10 12/2010 jsou nyní dostupné ve formátu PDF na CD. Cena kompletu včetně media a poštovného je 2 000 Kč. Jednotlivé ročníky nebo čísla objednávat nelze. V případě zájmu prosím kontaktujte redakci: sklarakeramik@seznam.cz. Jak lze získat časopis Sklář a keramik? Odborný časopis pro průmysl skla a keramiky Sklář a keramik, který vychází v nákladu 600 700 výtisků, je tradičním médiem na českém trhu, které pravidelně přináší aktuální a zajímavé informace o dění v oboru doma i v zahraničí (vychází již 63 let, počítáme-li jeho předchůdce Sklářské rozhledy pak dokonce 89). Pro svou odbornost je zařazen do aktuálního seznamu neimpaktovaných recenzovaných časopisů. Mezi jeho odběrateli jsou též zahraniční firmy či jednotlivci a informace o otištěných studiích pravidelně vychází v řadě odborných evropských sklářských časopisů. Odborný časopis Sklář a keramik není ve volném prodeji, lze jej proto získat pouze formou a) předplatného nebo b) vstupem do České sklářské společnosti (ČSS). a) Zisk SaK formou předplatného pro firmy i jednotlivce 800 Kč ročně (6 čísel časopisu o rozsahu nejméně 52 stran) V případě zájmu kontaktuje administraci Skláře a keramika miroslavakohlickova@seznam.cz b) Zisk SaK členstvím v ČSS jen pro jednotlivce Individuální člen 400 Kč ročně Individuální člen (důchodce, student) 200 Kč ročně (v rámci členského příspěvku člen obdrží 6 čísel časopisu o rozsahu nejméně 52 stran) V případě zájmu kontaktuje sekretariát ČSS matura.kokonin@seznam.cz Ceník inzerce pro rok 2014 Obálka 1. strana 25 000 Kč Obálka 2 až 4 strana: 20 500 Kč Formát A4 Barevná inzerce (Kč) Černobílá (Kč) 1/1 19 000 15 000 1/2 16 000 11 500 1/3 13 000 8 000 1/4 10 000 6 000 Sklář a keramik 11 12 / 2013 257

100 let významné sklářské hutě FLORA-HANTICH v Novém Boru 100 years of notable glass factory FLORA-HANTICH in Nový Bor Rudolf Hais Česká sklářská společnost, Nový Bor, r.hais@iex.cz Sto let nepřetržité sklářské výroby bylo impulsem pro autora tohoto článku k souhrnnému zpracování historie této sklářské hutě. Autor podrobně popisuje jednotlivá období, přestavby a modernizaci budov, rozvoj výrobního zařízení, technologie a výrobního sortimentu. Svoji pozornost zaměřuje i jmenovitě na vedoucí, huťmistry, skláře, technology a taviče, kteří svojí prací přispívali v jednotlivých generacích k úspěšné výrobě a reprezentaci českého skla a neměli by být zapomenuti. One hundred years of continuous glass production was the impetus for summarizing of history of given glass factory. Author describes in details individual work periods, reconstruction and modernization of buildings, development of production equipment, technology, and production range. His attention is focused also on leaders, works foremen, glassmakers, technologists and melters, who contributed their work throughout generations to successful production and representation of Czech glass and should not be forgotten. Firma Ladisch Huť FLORA byla sice až třetí sklářskou hutí v Boru po huti Helena (1874 1942) a městské (školní) huti (1910 1934) ale díky příznivým historickým a hospodářským okolnostem oslavila v letošním roce 100. výročí založení jako jediná v plném provozu [1]. S temperováním sklářské tavicí pece v nově postavené sklářské huti s názvem FLORA (Florahütte) se začalo dne 21. ledna 1913. Majitelem a stavebníkem byl Franz Ladisch, malíř skla z Arnultovic. Původně, s kapitálem 200 zlatých, začal vyrábět pozlacené rámy pro obrazy a také zrcadla z Kinského zrcadláren ve Sloupu a okolí. To byl ve své době poměrně výnosný obchod, a tak si Ladisch za několik roků postavil v Boru továrnu na rámy a lišty tzv. Rámovku. Později si za vydělané peníze a věno své ženy Flory zakoupil výhodný pozemek naproti železničnímu nádraží v Boru, na kterém v září roku 1912 začal stavět sklářskou huť se železniční vlečkou (obr. 1). V hutní hale byla postavena tehdy nejvýkonnější sklářská pánvová tavicí pec s regenerativním systémem Siemens- -Siebert, zpočátku osazena 10 bazickými pánvemi o velikosti 70 x 70 cm, a dvěma saclíky velikosti 60 x 70 cm. K výrobě generátorového plynu sloužily dva šachtové generátory, rovněž typu Siemens, se šikmým roštem. Ty byly otápěny hnědým uhlím z dolu Quido. V huti bylo 12 komorových chladicích pecí a jedna temperovací pec na 12 pánví, otápěné byly zpočátku přímo uhlím, později rovněž generátorovým plynem. K huti příslušela kmenárna se skladem surovin a sušárnou písku, sklad pánví a žárovzdorného materiálu, formárna, sklad železných forem, opukána, třídírna skla, expedice a kůlna, která sloužila jako sklad hotových výrobků. Na celé huti nebyl žádný údržbář, veškeré kovářské a zámečnické práce se zadávaly řemeslníkům ve městě. Celkové vybavení této hutě bylo zpočátku velmi skrovné. První dílo sklářů se konalo 3. února 1913, prvním správcem na huti byl Obr. 1 Huť Flora, 1913, reklamní veduta, Sklářské muzeum Nový Bor pan Pechatý, prvním tavičem p. Markovský. Topiči-měniči ohně byli tři, jeden kmenař, dva formaři, jeden prohlížeč skla, jeden opukáváč, jeden účetní a jeden správce, několik žen v expedici. U sklářské pece bylo 10 dílen. V každé dílně byl jeden sklářský mistr, jeden pomocník, jeden baňkař a odnášík, který rovněž držel formu. V roce 1913 měla sklářská huť celkem 64 zaměstnanců; tento stav trval prakticky do roku 1918. Skláři byli převážně Češi. Pocházeli většinou z vnitrozemských českých hutí a přes některou okolní sklárnu přišli v roce 1913 na FLORU. Zachovala se jména prvních sklářských mistrů: 258 Studie

Obr. 2 Hlavička obchodního dopisu firmy Ladisch, Sklářské muzeum Nový Bor Obr. 4 Hlavička obchodního dopisu firmy Hantich, archiv autora František Blažek, Alois Jungwirth, Antonín Vojíř, Čeněk Fürbacher, Jan Ajšman, František Pospíšil, Karel Pufler, Václav Tománek a bratři Josef, Antonín a Karel Kastlovi. Pracovalo se 10 hodin, šestkrát v týdnu od 7 17 hodin s přestávkou na svačinu a oběd. Topiči pracovali nepřetržitě, neměli žádné neděle ani svátky, tavič tavil 6x v týdnu 14 hodin denně. Ženatý sklářský mistr měl nárok na naturální byt a deputát ve formě uhlí. Sklářská huť FLORA byla zařízena pro výrobu polotovarů a pracovala na objednávky místních sklářských rafinérií. Tavil se nepříliš kvalitní křišťál, různé tmavé, transparentní barevky, koštěnka (opalín), opakní barevky, černé sklo a občas i měďný rubín (obr. 2). Tak se pracovalo až do začátku 1. světové války v červenci 1914, kdy většina osazenstva hutě narukovala. Znovu se začalo pracovat až na podzim roku 1915 Osazenstvo se ale podařilo doplnit jen do jara 1917. Vyráběl se válečný sortiment: skleněné nočníky, bažanti, Obr. 5 Registrované značky firmy Hantich, Sklářské muzeum Nový Bor plivátka, petrolejové lampy, lahve s odlivkou na vodu apod., především pro lazarety. Pak již nebylo uhlí ani suroviny, ani pracovníci, protože narukovali i starší ročníky. Po vzniku Československé republiky se řada věcí změnila. Odbory prosadily osmihodinovou pracovní dobu a změnila se i organizace práce. Ve sklářské dílně pracovali nyní čtyři lidé: mistr, starší pomocník, mladší pomocník a baňkař. Zadáci již byli dva držič formy a odnášeč. Všichni ženatí mistři dostali naturální byt a 40 metráků uhlí na otop ročně. Změnil se i starý mistrovský systém odměňování, všichni zaměstnanci již byli placeni přímo závodem. Po první světové válce nastala krátká bláznivá konjunktura, která trvala do roku 1922, kdy začalo objednávek ubývat, takže zaměstnavatelé snižovali mzdy. Byla z toho generální stávka, a to i na FLOŘE. V roce 1925 byla mezi dělníky a zaměstnavateli sjednána kolektivní smlouva a situace se opět uklidnila, pracovalo se ale za nižší mzdy [2]. Koncem 20. let se mimo polotovarů pro rafinérie na huti FLORA vyráběly módní napodobeniny lesního skla, které odebírala především česká firma F. Pavel [3]. Na začátku 30. let následovala éra tzv. Tango barev. Byly to sytě zbarvené opály v opakních ostrých tónech zejména citrónová žluť, císařská žluť a červeň, korál ale i sytě zelené, modré a fialové opakní barvy. (Výrobky byly často kombinovány s černými nálepy, uchy, nožkami apod.) [4] (obr. 3*). Po této éře následovala výroba toaletních souprav z tehdy oblíbených světlých barevek, speciální křišťál pro lazuru, dále likérové, kompotové a dezertní soupravy, popelníky, svícny, dózy na cigarety, vázy a mísy foukané zejména do železných forem. V těchto letech byl zaveden i hutní iris [1]. V roce 1929 se začala projevovat hospodářská krize, která se postupně prohlubovala, v roce 1930 se již pracovalo někdy jenom 4 dny v týdnu. V únoru 1931 vypověděl Ladisch všechny dohody a smlouvy a tvrdě snížil všem zaměstnancům platy. Ale ani to nepomohlo vyřešit svízelnou hospodářskou situaci, a tak byla práce v huti FLORA 16. července 1931 zcela zastavena. (V roce 1931 bylo ve sklářství nezaměstnáno 90 % pracujících.) Od 6. listopadu 1933 do května 1934 si huť najali skláři-družstevníci z Polevska. Přehradili podélně tavicí pec a pracovali na půl pece. Ale ani tak se jim nedařilo, a tak šla v roce 1935 huť do dražby. Koupila ji firma Glashütten werke W. Hantich & Co. Haida (Sklářské podniky W. Hantich & spol.) za 230 tisíc Kč i s obytnými domy [2, 3]. Období firmy Hantich Tato firma byla založena původně v roce 1919 Ernstem Hantichem se společníky Enstem Krawanym a Josefem Boßnerem, kteří si pronajali Ficklovu huť v Dolním Prysku, kde se vyráběly polotovary pro místní rafinérie. V roce 1921 si pak E. Hantich s E. Krawanym pronajali městskou (školní ) huť Fachšůlku v Boru [5]. Kolem roku 1928 se stali dalšími společníky Carl Krawany a Ernst Haase. V důsledku velké hospodářské krize začala mít firma značné hospodářské potíže a v roce 1931 se o ní psalo jako o firmě v likvidaci [3] (obr. 4). Obr. 6 Soubor VENETIA, 30. léta 20. století, archiv hutě FLORA-HANTICH Sklář a keramik 11 12 / 2013 259

Obr. 7 Pohled do hutě Flora-Hantich, 30. léta 20. století, obraz R.Görtlera, v majetku autora Firma Hantich změnila v roce 1931 svou vlastnickou strukturu. Byly založeny dvě nové společnosti: První byla Glashüttenwerke W. Hantich Co. Kdt. Ges. (Sklárny W. Hantich & Co., komanditní společnost). Tato společnost se stala právní nástupkyní původní společnosti a jejími hlavními společníky se stali Wenzel Hantich (syn Ernsta Hanticha) a Johann Laubner. Druhou nezávislou společností byla firma L. Hantich & Co., Fabrikation Hüttentechnischer Kunstgläser (L. Hantich & Co, výroba hutně tvarovaných uměleckých skel). V této firmě byly hlavními společnicemi Louisa Hantich (manželka Ernsta) a Adele Krawany. Louisa Hantich ale brzy ze společnosti vystoupila a novým společníkem Adele Krawany se stal Rudolf Rasche, majitel rafinérské firmy Adolf Rasche. Sídlo měly obě firmy stejné [3] (obr. 5). Firma Hantich pak přešla v roce 1935 z pronájmu městské (školní) sklářské hutě do hutě FLORY a začala ji intenzivně modernizovat. Technickým vedoucím firmy zůstal Ernest Hantich. Za jeho působení byly zavedeny roztáčecí pícky na naftu, stroje do formárny, všude rozvedena voda a elektrické světlo. V opukárně se nově objevily benzínové opukávací stroje, byla zřízena i vlastní brusírna a malírna, což umožňovalo i přímý export a menší závislost na rafinériích [2] (obr. 7 8). Ve 30. letech patřil Ernst Hantich k předním a váženým sklářským průmyslníkům v českých zemích. Byl poradcem ministerstva obchodu a členem předsednictva sklářského průmyslu [3]. Dle obchodních katalogů spolupracovala firma Hantich s malírnou skla a porcelánu Camillo Neumann v Ebersbachu a brusírnou skla Schneider a Miller, rovněž v Ebersbachu (Sasko) [6]. Hlavním výrobním sortimentem firmy Hantich bylo především velké množství křišťálového a barevného vrstveného skla určeného k broušení a další dekorací zejména malbou [3]. Na počátku 30. let firma hledala i nové cesty k překonání odbytové krize. Jedním ze zdařilých souborů luxusního tenkostěnného skla byl soubor VENEZIA, vyvzorovaný a nazvaný po vzoru skla benátského (obr. 6). Jednalo se o výrobky jednak hladké, jednak bohatě zdobené optickými dekory z módních kouřových, topasových a uranových sklovin. Další skupinu tvořila skla s nepravidelně opřádanými hutními dekory, jinou skla s výraznými optickými dekory tvarovaná do kovových předforem (Hobnailglas) a předměty s plochými tvarovanými nálepy (Nuppenglas). Tato série byla označena jako ANTIK. Vrcholem období hledání nových cest byly výrobky zhotovované v malých množstvích a exklusivně pod názvem JOHNOLOYTH [3, 5] (obr. 9). Výroba pokračovala až do okupace českého pohraničí v roce 1938. Značná část českých sklářů tehdy musela odejít do vnitrozemí. Zpočátku zažívala firma Hantich velkou konjunkturu, protože se trh rozšířil o celé Německo. Počínající válkou ale začaly potíže, které se brzy začaly prohlubovat. Byl nedostatek surovin, uhlí pro generátory, vázla doprava, němečtí skláři museli narukovat. Do hutě nastoupili cizí skláři (např. Němci ze Sedmihradska) a váleční zajatci nezapracovaní na zdejší sortiment. Výrobu bylo nutno rovněž přeorientovat na cenově nezajímavý válečný sortiment. V dalších letech byla nařízena vojenská výroba skleněné průzory pro tanky a skleněné minové uzávěry. V lednu 1945 byl provoz zastaven a z hutě se stalo skladiště Wehrmachtu. Zaměstnanci byli posíláni na práci do lesa a kopat zákopy. Mnozí ze sklářů se také zúčastnili odboje a někteří byli i vězněni [2, 7]. Obr. 8 Huť Flora-Hantich ve 30. letech 20. století do požáru v roce 1946, archiv hutě FLORA-HANTICH Obr. 9 JOHNOLYTH, Sklářské muzeum Nový Bor 260 Studie

Obr. 10 Kolektiv expedice, uprostřed první poválečný ředitel B.Tománek, 1945 1951, archiv hutě FLORA-HANTICH Obr. 11 Flakon z období výroby toaletních souprav zušlechtěný černou lazurou a průmyslovou rytinou, 30. 60. léta 20. století, archiv autora Huť po 2. světové válce Konečně skončila válka, v květnu 1945 přišlo osvobození. Vrátili se čeští zaměstnanci i skláři a s velkým úsilím se pokoušeli opět rozjet výrobu. Na všechny německé závody byli určení národní správci pro firmu E. Hantich a spol., Bor se jimi stali J. Rückl, Fr. Švec a B. Tománek, jejichž úkolem bylo spravovat svěřený národní majetek a uvést sklárnu do normálního výrobního procesu [8]. K 28. říjnu 1945 byl osazenstvem sklárny jmenován ředitelem sklárny B. Tománek [9]. V provozuschopném stavu byla pouze rafinérie, v huti bylo nutno postavit novou tavicí pec [10]. Konsolidaci sklářského průmyslu narušoval i odsun německého obyvatelstva, z nichž jen malá část tzv. specialistů zůstávala (Riedl, Welzer, Stolle, Mazanec atd.). Na druhé straně se vrátili starousedlí Češi a došlo i k dosidlování českých a slovenských sklářů ze zahraničí. Tak přišli skláři z Rumunska a Maďarska (např. Rozinové, Šamogy, Táborští, Litvanyi, Seidlové) a zejména pak 42 rodin z polské sklárny Zawiercie (Ranšové, Pecové, Tomečkové, Fundusové, Hylští, Martínek) a další. Z Francie přišli bratři J. a Fr. Černí [12]. Spolupráce a dovednosti sklářů různých národností přispěly k udržení, dalšímu rozvoji a předání významných sklářských tvarovacích technik např. vrstveného a přejímaného skla, tvarování složitých předmětů pro malbu vysokým smaltem apod. následujícím generacím. Zásadním problémem pro uvedení hutí na Borskošenovsku do provozu byl nedostatek generátorového uhlí, vzhledem k tomu že vozový park ČSD byl válkou zcela zdecimován. Řešilo se to jednak vysíláním brigád dobrovolníků do dolů, kteří pak zajišťovali dopravu uhlí po dráze i auty do Boru, jednak urychleným připojováním se na ve válce vybudovaný rozvod dálkového plynu ze Záluží. Tak byla již 17. listopadu 1945 slavnostně zahájena výroba polotovarů pro místní rafinérie [10]. První exportní zakázkou byl vagon skleněných nočníků pro švýcarského zákazníka. Přípojka k hlavnímu vedení dálkového plynu byla dokončena v roce 1946. K 28. říjnu 1945 došlo na základě dekretu prezidenta republiky ke znárodnění všech větších sklářských hutí (s obsahem pánví přesahujícím 1 000 litrů), tedy i hutě FLORA-HANTICH. K 7. březnu 1946 byl vytvořen první národní podnik Borské sklárny se sídlem v Novém Boru a huť FLORA- -HANTICH do něj byla zařazena jako závod 1. Vedoucím hutě byl do roku 1951 B. Tománek [11] (obr. 10). Obr. 13 Dr. J. Špaček vzoruje se sklářem Baranovským, 60. léta 20. století, archiv hutě FLORA-HANTICH Vlastní sklárnu v té době tvořily v podstatě tři objekty oddělené navzájem dvorem. Střed tvořila hutní hala, jižně od ní byl komplex dřevěných skladů surovin a materiálů, severně zděná budova brusírny, manipulace a skladu hotových výrobků. Malírna byla v prostoru 1. patra, v místě dnešních kanceláří. Desítka malířů zde produkovala především levnou malovačku [13]. Stav zaměstnanců v roce 1946 byl 190, z toho 89 odborných dělníků, 75 pomocných a zaučených dělníků, 4 učňové a 22 úředníků [10]. Bohužel dne 7. září 1946 ve večerních hodinách vznikl v huti požár od rozpálené komorové pece. Vzhledem k nedostatku vody huť zcela vyhořela. Výroba byla zastavena, skláři převedeni Obr. 14 mistr uměleckého řemesla J. Rozinek, archiv hutě FLORA-HANTICH, foto K. Tůma Sklář a keramik 11 12 / 2013 261

Obr. 15 Ryba a želva z kolekce zoomorfního skla [16], foto Hána, L. Rott Obr. 16 Ježci z kolekce zoomorfního skla [16], foto L. Hána, L. Rott do ostatních hutí, jen brusírna a malírna zůstaly v provozu. Škoda představovala tehdejší 1 milion Kčs, byla ale kryta pojištěním. Podařilo se rychle opravit sklářskou tavicí pec, zajistit stavební materiál i stavební firmu F. Horáčka z Boru, a tak se k 4. únoru 1947 podařilo výrobu opět obnovit [10]. Ve středu zvýšené hutní haly (s novou střechou) byla Siemens-Siebertova tavicí pec s 12 pánvemi o 80 90 cm, na nichž bylo umístěno 10 dílen o 4 5 sklářích. V té době byly již na dálkový svítiplyn připojeny všechny komorové chladicí pece, roztáčecí pícky a opukávací stroje. Sklářská tavicí pec byla otápěna kombinovaně, tj. generátorovým plynem s přídavkem svítiplynu, v období nedostatku dálkového plynu byly v provozu jeden, někdy i oba generátory. V letech 1948 1950 byl položen i nový vodovod [10]. V roce 1947 nastoupili do hutě první sklářští učni vychovaní ve školní huti v Chřibské. Výrobní program hutě představoval pivní, vinné a likérové soupravy, vázy, mísy, toaletní soupravy (obr. 11), přejímané sklo, vrstvené polotovary pro hranovku, polotovary pro vysoký smalt a lazuru, výrobky s optickým dekorem. Pro využité méně kvalitní skloviny se ke konci směny vyráběl nenáročný sortiment, např. napáječky, vložky do minimaxů apod. [7] Období národních podniků Borocrystal, Borské sklo, Užitkové sklo a Crystalex K 1. lednu 1950 byla huť FLORA- -HANTICH převedena jako závod č. 6 do n. p. Borocrystal, který neměl žádnou hutní základnu pro své rafinační provozy. Ale již k 1. lednu 1953 byly oba n. p. Borocrystal (Nový Bor) a Borské sklárny (se sídlem na Práchni) sloučeny na základě rozhodnutí ministerstva lehkého průmyslu do jednoho nového národního podniku Borské sklo [11]. V době od roku 1951 1959 se vystřídali ve vedení huťě romský ředitel J. Žiga, sklář Alois Obr. 19 Pohled na huť po přestavbě v roce 1965 do současnosti, archiv hutě FLORA-HANTICH, foto K. Tůma Dvořák z Práchně, dosavadní huťmistr K. Blažek a sklář Fr. Schneider [10]. V novém organizačním uspořádáním byl hutní provoz FLORA-HANTICH s počtem 135 zaměstnanců k 1. dubnu 1958 zařazen jako provoz č. 11 do závodu 1 n. p. Borské sklo. Vedoucím závodu byl k 12. září 1959 jmenován Fr. Vogl, vedoucím hutního provozu 11 se stal J. Grošaft, huťmistrem byl A. Babůrek [11]. V té době zde pracovali sklářští mistři J. Seidl, J. Rozinek, J. Riedel, A. Rozin, F. a J. Černí, O. Stolle, Hroch, V. Horník, Fr. Čejka a další. Tavili p. Mazanec, J. Jeršák a B. Tománek, kmeny vyráběl p. Zaplatílek, formárnu vedl O. Hylský, teplotu v komorových chladicích pecích seřizoval starý sklář Č. Fürbacher. V roce 1961 bylo na dolnoplamenné Siemens-Siebertově pánvové pece s ležatými komorami umístěno 10 ks pánví o 90cm a 2 ks o 80 cm. K chlazení skleněných výrobků sloužilo 10 ks komorových chladicích pecí, tenkostěnné výrobky se chladily v hrncích převážně do roku 1962 [14] (obr. 12*). V roce 1961 byla postavena spojovací hala mezi hutí a brusírnou, do které byla instalovaná první plynem otápěná pásová chladicí pec a celé prvotní opracování. Zároveň byla modernizována i stará suška písku [10]. Ve stejném roce byl ukončen i provoz na zastaralých Siemensových generátorech, které sice účinně vypomáhaly při nedostatku dálkového plynu, ale byly také příčinou několika explozí [10, 13]. V 60. letech se stala huť důležitou realizační základnou pro vývoj nových vzorů a výrobků. Vzorovala zde řada 262 Studie

předních sklářských výtvarníků, např. L. Smrčková, J. Špaček (obr. 13), O. Lipský, K. Wünsch, A. Matura, P. Hlava, J. Šuhájek a další. Ve spolupráci s R. Roubíčkem vytvářel sklářský mistr J. Rozinek (obr. 14) např. prostorové kompozice ze skla a kovu pro EXPO 58 v Bruselu nebo skleněné sloupy pro československý pavilon EXPO 67 v Montrealu. S výtvarníky spolupracovali i další mistři. např. A. Štefánik, J. Černý, K. Blažek, A. Rozin apod. [7] Od roku 1962 zde byly pro provoz EXBOR tvarovány soubory moderního, dobrušovaného skla v zoomorfních tvarech ryby, ježci, žáby, želvy, kohouti, úhoři, ovoce (obr. 15 16) a moderní hranovka (tzv. kapky, mřížky) s využitím zátavů stříbra, skleněných vláken a stříbrných solí včetně dalších hutních technik [13, 16] (obr. 17 18*). Pro provoz 15 (vitráže) je po roce 1965 vyráběn široký sortiment nestandardních, výrobně mimořádně náročných výrobků podle originálních návrhů československých výtvarníků. Hutní vitráže, osvětlovací plastiky, jednoduchá i složitá osvětlovací tělesa i výroba tzv. antického plochého skla z rozvinutých válců. Výrobky z provozu 11 zdobí např. stanici metra, Kongresové centrum, Novou scénu Národního divadla v Praze a mnoho dalších budov a interiérů [13]. Veliký rozsah a různost sortimentu od přejímaného skla za použití přetahových šišek (od roku 1966 i skloviny zlatá róza), opálu, speciálního lazurového křišťálu, barevek pro vysoký smalt, polotovary pro uměleckou rytinu a složité barevné kombinace pro zoomorfní tvary byl pro výrobní technologii velmi náročný. Vyžadovalo to pečlivou a přesnou práci počínaje Obr. 20 Skláři F. a J. Černí, archiv Crystalex, foto K. Tůma od přípravy sklářských kmenů po sladění tepelné roztažnosti a vysokou kvalitu utavené skloviny. V letech 1964 1965 došlo k realizaci významné investiční akce. Byla postavena nová plynová regulační stanice a především další hutní hala se šestipánvou, hornoplamenou tavicí pecí systému JINDRA. Velikost ( ) pánví byl 5 x 100 cm a 1 x 90 cm. Současně byl rekonstruován komplex pomocných hospodářských a sociálních budov (kmenárna, sklady, sociální zařízení, jídelna apod.). První tavba na nové peci proběhla 28. června 1965. Vedoucím závodu 1 byl v té době J. Grošaft, vedoucím hutního provozu 11 Ing. S. Dvořák, huťmistrem J. Musil, později I. Zajpt, technologem O. Spatt, od roku 1978 pak L. Fafala. Tavili L. Lhotský a J. Matys, M. Boháč. Jaroslav Musil byl zkušený sklářský odborník a praktik původem z Polevska. Znal technologii, sortiment i sklářské řemeslo a byl především zralým člověkem, který dokázal zvládnout věkově i povahově různorodou a mezinárodní sestavu sklářů na celkem patnácti dílnách [10, 13, 15] (obr. 19). Výrobní kapacita hutě se tak zvýšila z 12 na 18 pánví. Počet pracovníků byl doplněn o 36 mladých sklářů, takže bylo možné sestavit 15 sklářských dílen. Tento stav byl ale přechodný a sloužil k významnému záměru kvalifikačně připravit mladé skláře do nově budovaného sklářského kombinátu. Do kombinátu přešlo po zahájení provozu ve 2. pololetí 1967 50 sklářů. Provoz 11 se tak stal hlavní kolébkou sklářského kombinátu. Při slavnostním zahájení dne 28. října 1967 vyrobili skláři J. a F. Černí z provozu 11 první hutně tvarované výrobky (obr. 20). Se zahájením výroby ve sklářském kombinátu (závodu 2 Crystalex) v roce 1967 nastaly i další změny. Závod 1 byl organizačně členěn takto: provoz 11 (huť Flora-Hantich), provoz 12 (lazura), provoz 13 (Exbor-Blažek) a provozy 15 (vitráže ) a 16 (ostatní rafinérie bývalý provoz Hartmann & Dieterichs). V roce 1972 byl n. p. Borské sklo přejmenován na oborový podnik Užitkové sklo a nakonec k 1. 7. 1988 na státní podnik Crystalex Nový Bor [11]. Po odchodu sklářů do kombinátu zbylo na huti FLORA-HANTICH pouze 36 sklářů. Proto byly volné kapacity využity pro další výuku učňů, kteří obsadili 6 pánví, další 2 pánve využívala průmyslová škola sklářská [7]. Vedoucím provozu byl J. Grošaft, krátce I. Havle, v letech 1973 1975 P. Skala, poté opět J. Grošaft a mezi lety 1979 1991 Ing. E. Eichler. V roce 1986 byla hornoplamenná pec zvětšena na 7 ks pánví o 100 a 1 x 90 cm, a zmodernizovaná na typ Crystalex. V roce 1978 byla modernizovaná i kmenárna a instalována výkonná fluidní suška na sklářský písek [15]. V letech 1978 1982 pak byly nahrazeny staré plynové pásové chladicí pece moderními pecemi elektrickými s vířivou atmosférou. V roce 1989 došlo i na rekonstrukci brusírny byly instalovány dvě brousící linky na broušení tlustostěnného skla. K využití odpadního tepla z hornoplamenné pece byl v roce 1990 instalován výměník na ohřev teplé vody [13]. Privatizace a současnost K 1. lednu 1991 se ze s. p. Crystalex vydělil původní závod 1 s hutí FLORA- -HANTICH jako nový státní podnik pod názvem s. p. Egermann-Exbor. Tento podnik byl privatizován k 1. červnu 1993, kdy vznikl Egermann-Exbor-Novobor s. r. o., k 2. září 1996 pak současná firma Egermann s.r.o. Koncem 90. let byla ve sklárně uvedena do provozu nová 1 2 pánvová tavicí pec (autor Obr. 22 a 23 Registrované značky firmy EGERMANN, s.r.o. Sklář a keramik 11 12 / 2013 263

Ing. K. Pešek) a 1 jednopánvová pícka (Ing. J. Pecháček). Současným majitelem a zároveň jednatelem firmy Egermann s.r.o je Robert Uksa. V 90. letech 20. století a počátkem století 21. se ve vedení hutě FLORA- -HANTICH vystřídali J. Škola, M. Popelka, F. Beneš a opět M. Popelka. Jako huťmistři zde pracovali K. Fafláková, P. Svoboda, Fr. Jiráček, Matelová, J. Galek, technologové Ing. M. Panuška, Ing. J. Turnhöfer, J. Klaban, Ing. L. Láznička, J. Matela, Ing. J. Pecháček a taviči J. Matys, J. Bučko, J. Dubský. Ze sklářských mistrů v tomto období pracovali na huti zejména L. Kováč, Fr. Čejka, Fr. Lakomý, O. Chytráček, L. Tuček, Vl. Šoupal, L. Živný, Stříbrný, L. Šimek, K. Šťastný, J. Hájek, V. Skohoutil, M. Erben, M. Kolman a další (obr. 21*). Vzhledem k ekonomické krizi a nedostatku zakázek byl provoz celé firmy Egermann s.r.o v roce 2009 na čtyři měsíce zastaven. Výluka byla využita k opravám sklářských pecí. Výroba byla opět zahájena 4. srpna 2009. * Obrázky jsou v barevné příloze na s. 277. Dnes firma provozuje dolnoplamennou 12 pánvovou tavicí pec Siemens-Siebert s otopem na zemní plyn, na níž je umístěno 10 sklářských dílen. Dále jsou v provozu 1 2 pánvová tavicí pec a jedna jednopánvová tavicí pec. V rezervě má firma 6-pánvovou hornoplamennou pec. Vedoucím hutního provozu FLORA-HANTICH je L. Tříska, huťmistrem H. Kolomazníková, technologem C. Kochrda, taví Ing. M. Panuška a J. Rybka. Huť má v současné době přibližně 100 zaměstnanců. Vyrábí především polotovary pro vlastní rafinérii Egermann, kde jsou polotovary zušlechťovány zejména klasickými technologiemi jako jsou lazury, rytina, malba, lištový výbrus, vysoký smalt, perokresba; na 2 dílnách se vyrábí hutní sklo. Export typického borského sortimentu směřuje z velké části na blízký východ, do Iránu, Ruska apod. S výrobky hutě Flora-Hantich se můžeme setkat pod obchodními značkami Egermann (obr. 22, 23). Závěr Huť FLORA-HANTICH je těsně spjatá s tradicí výroby skla na Borskošenovsku. Po celých sto let byla významnou základnou pro výrobu tradičního sortimentu tohoto regionu, zejména přejímaného skla, polotovarů pro vysoký smalt, rytinu a lazury. Realizovaly se zde ale i autorské kusy, které proslavovaly české sklo na velkých mezinárodních a světových výstavách. Přejeme proto sklárně mnoho dalších úspěšných let. Poděkování Důležitým pramenem pro starší historii hutě byly zápisky B. Tománka. Ten se na této huti vyučil, pracoval jako sklář, ředitel a nakonec jako tavič. Dále patří poděkování za vyhledávání pramenů a fotografii i za cenné osobní informace F. Benešovi, J. Doškářovi, J. Dubskému, Ing. S. Dvořákovi, Ing. E. Eichlerovi, J. Homolkovi, A. Manhartovi, A. Niklovi, P. Skalovi, M. Popelkovi, L. Třískovi i M. Vojtíškové ze Sklářského muzea v Novém Boru. LITERATURA: 1] Tománek B.: Nejstarší novoborské sklářské hutě, in: Zpravodaj Klubu přátel historie při JP Nový Bor (3) (1986), listopad, s. 2. 2] Tománek B.: Historie provozu 11, závodu 1, o.p. Crystalex Nový Bor, nepublikováno., datováno 24. 11. 1982. 3] Lněničková J.: Hantich & Co. řemeslo a umění I., Sklo, doba, lidé, Internetová Glassrevue (2005), http://www.glassrevue.com/news.asp@nid=4101.html a http://www.glassrevue.com/news.asp@nid=4129.html 4] Tománek B.: Výroba tangového skla ve sklárně, nedatováno, nepublikováno, archiv autora. 5] Hartmann C.: Das Glas im Raum Haida und Steinschönau, Art Glass Publisher, Stuttgart, rok vydání neuveden, s. 71. 6] Obchodní katalogy firmy Ernst Hantich a Glasrafinerie Ebersbach (Sasko) z 30. let. 20. století. Katalogy jsou uloženy ve Sklářském muzeu Nový Bor. 7] Eichler E.: 70. výročí sklárny FLORA, hutního provozu závodu I., oborového podniku Crystalex v Novém Boru, Sklář a keramik 33 (1983), s. 330 331. 8] Rozhodnutím ONV v České Lípě ze dne 16. 8. 1945 byli národními správci jmenováni František Švec, Jan Rückl a Břetislav Tománek [10, 13] 9] Grisa M.: Paměti Břetislava Tománka, Sklář a keramik 55 (9) (2005), s. 260 261. 10] Kronika provozu 1/11 1948 1962, archiv provozu Egermann s.r.o. 11] Rasocha Fr.: Vývoj organizační struktury oboru užitkového skla sklářského průmyslu na Novoborsku po roce 1945, archiv o.p. Crystalex, datace 1989, s. 16, 17. 12] Kirsch R. a kol.: Historie sklářské výroby v Čechách a na Moravě II/2, Praha 2003, s. 28. 13] Eichler E., B.Tománek: 70 let sklárny FLORA, provoz 1/11 Crystalex. o.p., vydal Crystalex pro interní potřebu 14] Technologické postupy n. p. BORSKÉ SKLO pro provoz 11 Hantich (1961), archiv autora 15] Kronika BSP tavicí čety provozu 11 z let 1976 1983. 16] Eichler E: 75 let sklářské hutě FLORA, Crystalex Nový Bor (1988). 17] Kniha zákresů Glashüttenwerke Hantich & Co, Haida z 30. let 20. století, č. vzorů 50 000 50 675, Knihy jsou uloženy ve Sklářském muzeu Nový Bor 18] Novinka pod označením JOHNOLYTH GGK byla prezentována v roce 1931 pod názvem, který odkazoval na autora, sklářského odborníka firmy Hantich p. Johna [5]. Jednalo se nejpravděpodobněji o křišťálové jádro malované za studena keramickým barvami, které bylo znovu předehřáté, za tepla převrstvené křišťálovou sklovinou a dotvarováno, případně i v kombinací se zatavenými kovovými fóliemi. Tento druh výrobků byl zřejmě vyroben aplikovanou tzv. graal technikou, známou v různých formách ze Švédska, kde ji již od roku 1916 vyvíjeli S. Gate, E. Hald. K. Berquist a další. Lektor: Ing. Svatopluk Dvořák 264 Studie

Historie novosvětské sklárny v první polovině 19. století History of Nový Svět glassworks in the first half of th 19 th century Jan Schöttner Uměleckoprůmyslové museum v Praze, ul. 17. listopadu 2, 110 00 Praha 1, jan.schoettner@upm.cz Harrachovská sklárna v Novém Světě reprezentovala v první polovině 19. století coby producent rafinovaného skla to nejlepší, čeho bylo v tomto období dosaženo, a to jak v oblasti sklářské technologie, tak na poli výtvarného umění. Zcela zásadní úlohu při dosažení těchto skvělých výsledků je třeba spatřovat v osobě ředitele sklárny Johanna Pohla, který stál v jejím čele čtyřicet dva let (1808 1850). Pohl nebyl pouze odborníkem v oblasti technologie skla, ale i vynikajícím organizátorem a ekonomem. Tuto skutečnost dokládá i stručné kulturně-historické shrnutí předkládané v tomto článku. Cílem bylo ukázat sociální, historické a ekonomické pozadí, které představuje neoddělitelnou součást obrazu vývoje produkce v této sklárně. Zásadním zdrojem pro uváděné informace byly informace získané z archivních materiálů, zejm. pak z knih faktur, v nichž lze poměrně detailně studovat (a následně rekonstruovat) proměny přístupu ke sklářské produkci v podniku hrabat z Harrachu v deklarovaném období. Harrachov Glassworks in Neuwelt (Nový Svět) represented as the producer of decorated glass in the first half of the 19 th century the best what was been achived by this time. Crucial role by achiving this extraordinary result played the director of the glasswork Johann Pohl, who was leeding this factory fortytwo years (from 1808 to 1850). Johan Pohl was not just a specialist in the field of glass technology, but also an exeptional organiser and economist. This can be found also in the brief cultural-historical summary in this article. This text wants to point at social, historical and economical background of the Neuwelt Glasswork. The main source of information were invoice books (Fakturenbücher) from state archive i Zámrsk (east Bohemia), which enabled to study the glass production in the enterprise of Harrach Count Family in the first half ot the 19 th century. Od počátku 19. století do roku 1815 Dějiny sklárny v Novém Světě jsou v první polovině 19. století neoddělitelně spjaty s osobou Johanna Pohla, který stál v jejím čele čtyřicet dva let od roku 1808 do roku 1850. Johann Pohl se narodil 2. února 1769 v Novém Světě a zemřel tamtéž 22. března 1850 ve věku 81 let. Pohl pocházel z rozvětveného sklářského rodu, což mělo jistě vliv na to, že se vyučil sklářem. Mimo to neměl žádné další vzdělání. Nicméně tento fakt Pohlovi nezabránil v tom, aby se stal vynikajícím sklářským technologem, experimentátorem, hutním praktikem, skvělým manažerem a obchodníkem. K tomuto výčtu Pohlových vlastností je ještě nutno přidat výjimečný výtvarný talent. Jméno Johanna Pohla se v archivních dokumentech pravděpodobně prvně objevuje v roce 1789, kdy je ve hlášení o novosvětské huti z 31. prosince uváděn jako sklář (Glasmacher sklářský mistr) v huti [1]. O šest let později, v roce 1795 se stal Pohl spolu s Michaelem Wanzelem na necelý rok pachtýřem novosvětské sklárny. Po tomto krátkém období se tehdy již sedmadvacetiletý Johann vrátil (coby zaměstnanec) k práci v huti, nikoliv však na místo mistra, nýbrž zastával funkci kontrolora. Jak dlouho v této funkci Johann Pohl setrval, není známo, nicméně v roce 1806 je opětovně jmenován mezi (třinácti) sklářskými mistry [2]. V následujícím roce je Pohl znovu uváděn jako kontrolor sklárny a od roku 1808 až do své smrti v roce 1850 jako ředitel. Relevantní představu o stavu sklárny v době, kdy její vedení převzal Johann Pohl, si je možno utvořit z hlášení Krajského úřadu Bydžovského kraje v Jičíně z 26. ledna 1808 (inspekce sklárny byla provedena v roce 1807) [3]. Hlášení uvádí, že ve sklárně se nalézá jedna pec se šesti pánvemi a jedna přípravná pánev. Zaměstnance tvořilo tehdy čtrnáct tovaryšů a jeden učeň. Co se odbytu týče, zpráva uvádí, že výrobky (sklo) jsou dodávány nejvíce obchodníkům do Prahy a do vídeňského vrchnostenského skladu. Jiný dokument protokol sepsaný na huti dne 3. října 1807 uvádí, že pec je stavěna na staročeský způsob [4]. Dle tohoto protokolu huť ročně spotřebovala na přibližně 400q potaše, která byla dovážena z Moravy i z Čech. Další sklářské suroviny byly dováženy z Prahy. Vápenec z Rokytnice a ovčí kosti na výrobu mléčného (kostního) skla z Čech a ze Slezska. Největší podíl na výrobě mělo sklo duté. Mimo čirého se tavilo i sklo barevné. Zakázek bylo v tomto roce dostatek. Brusem rafinované výrobky, ať již přímo ve sklárně nebo v soukromých dílnách, byly prodávány do ciziny přes sklady ve Vídni a v Praze, kde již tehdy novosvětské sklo odebíral i pozdější významný obchodní partner a snad i přítel J. Pohla Franz Ludwig Andreas Procop Steigerwald [5]. Surové sklo (nerafinované [levnější] die rohe Waaren) našlo svůj odbyt v Čechách a ve Slezsku. Sklář a keramik 11 12 / 2013 265

Obr. 1 Číška s rytou groteskou, kolem 1810, narůžovělé sklo, broušené, ryté, sklo Harrachovská sklárna Nový Svět, rytina Nový Svět, Sbírka UMP v Praze, inv. č. 68833, v. 9,2 cm Detailnější popis produkce novosvětské sklárny byl připojen ke sdělení krajského úřadu v Jičíně z 18. června 1808, ve kterém je sdělováno, že do císařského kabinetu [6] ve Vídni byly odeslány různé sklářské výrobky vyjmenované v přiložené tabulce: Ordinäri Mohlgläser; geschliffene, geschnittene, vergoldete und gemalte Glaswaaren; Fenstertafeln, gesponnene Glaswaren; Glasperln und Korallen; Wapen und Petschierstörl in Glas und Stein [7]. Johann Pohl od počátku svého působení na pozici ředitele sklárny usiloval o zlepšení čistoty (čiré) skloviny, protože věděl, že toto je základem úspěchu na trhu se sklem. Hodlal toho (logicky) docílit zajištěním kvalitnějších surovin. To se mu dařilo, neboť jak uvedl v Glashüttenbericht für den Monath Juny z roku 1810 měla sklárna zakázek nadbytek [8]. Ke změně (k horšímu) však došlo v následujících dvou letech, a to v důsledku znehodnocení měny v monarchii a probíhajících napoleonských válek. Sklárna se snižování odbytu skla snažila čelit snižováním cen. Zásadní obrat nastal ke konci roku 1813. Během léta roku 1814 se začala v korespondenci mezi J. Pohlem a hrabětem Harrachem, respektive jeho kanceláří ve Vídni, projednávat možnost najmutí učitele kreslení, který by této disciplině vyučoval novosvětské skláře a rafinéry. Johann Pohl, který si bezpochyby uvědomoval důležitost kresby jakožto součásti přípravného procesu při vzniku jakéhokoliv artefaktu uměleckého charakteru (rafinované sklo nevyjímaje), navrhoval přijmout na toto místo Franze Pohla, který s úspěchem absolvoval několik let na Zeichnungsschule v Praze [9]. Obr. 2 Číška s rytým monogramem FB, kolem 1815, čiré sklo, broušené, ryté, sklo patrně Harrachovská sklárna Nový Svět, rytina Čechy, Sbírka UPM v Praze, inv. č. 13524, v. 12,7 cm. Nejspíše se jednalo o synovce Johanna Pohla Franze (1788 1856). Jako méně pravděpodobná se jeví eventualita, že ve sklárně vyučoval kreslení bratr Johanna, též Franz (1764 1834). Nelze však vyloučit ani možnost, že oním učitelem kreslení nebyl ani jeden z jmenovaných Franzů, ale zcela jiná osoba, respektive další člen rozvětveného rodu Pohlů stejného jména. Nevyjasněnou zůstává i otázka, jakou Zeichnungsschule dotyčný učitel kreslení v Praze absolvoval. Mohlo se jednat buď o pražskou Kreslířskou akademii (akademische Zeichnungsschule) vedenou Josefem Berg lerem, či o pražskou c. k. normální školu (zal. 1775), kde byl učitelem kreslení Ludvík Kohl. Další možností je, že novosvětský učitel Franz Pohl navštěvoval v Praze nějaké kursy kreslení, například bezplatné večerní kursy kreslení podle modelu či nedělní a sváteční kursy pro řemeslníky a budoucí umělce, které též vedl Ludvík Kohl [10]. Tuto událost je třeba chápat jako skutečně zlomový bod, a to nejenom v dějinách novosvětské hutě, ale středoevropského sklářství vůbec [11]. Jednalo se totiž o první, dosud známý počin tohoto druhu. Prozíravost, kterou tehdy Johann Pohl projevil, byla obdivuhodná. Období let 1815 1830 Druhá polovina desátých let 19. století byla pro sklárnu v Novém Světě co se odbytu skla týče příznivá. Po definitivní porážce francouzského císaře Napoleona I. došlo (nejenom) v Harrachovské sklárně k obnovení rozsáhlejšího prodeje. Mezi odběrateli harrachovského zboží byl (mimo jiných) císařský kabinet ve Vídni či velkovévoda Toskánský Ferdinand III. [12]. Základem úspěchu sklárny bylo broušené sklo, které se v Novém Světě nerafinovalo v této době toliko v huti, ale i v soukromých dílnách, které (mimo jiných) provozovali členové rodu Pohlů [13]. V přehledu druhů vyráběného skla je v roce 1817 uváděno Kreidenglas, Dunkelblaues Glas, Farbenglas a též große und kleine Medizinglas [14]. Následujícího roku (1818) byly v plánu výroby uváděny tyto druhy skla a výrobků: Kreidenglas, Kristal Glas, dunkelblaues Glas, Farbenglas, die großen weissen Flaschen, Mittleren weissen Flaschen, Federbüchsel, Fenstertafeln, medizin Tafelglas, medizin Gemeinglas großes, medizin Gemeinglas kleines [15]. Období první poloviny dvacátých let bylo z hlediska výtvarného i technologického pro novosvětskou sklárnu zásadní. V této době totiž sklárna zvládla výrobu skla se zatavenými keramickými inkrustacemi (pastami), označovanými jako Gibsköpfe [16]. K prvním pokusům došlo již v roce 1821, přičemž začátky byly poměrně složité. Velké množství skloviny přišlo vniveč, jak je zřejmé z Pohlovy zprávy (za měsíc únor) pro vrchnost ze 4. března 1821 [17]. Po několikaletém hledání správné technologie se výroba skla se zatavenými pastami stabilizovala v roce 1825 [18]. Před polovinou tohoto desetiletí též sklárna započala tavit hyalithové sklo. Jeho produkce však nebyla nijak závratná, neboť se v této době mezi objednávanými druhy skla objevuje pouze ojediněle [19]. Těžiště rafinace harrachovských produktů představoval brus [20]. Tomu odpovídal i počet brusičů, kterých ve vrchnostenských brusírnách pracovalo na šedesát, jak vyplývá z obsáhlé analýzy, která popisovala současný stav sklárny a zároveň navrhovala plán dalšího rozvoje hutě [21], jenž potvrzoval orientaci na středo a západoevopské trhy. Sklárna v Novém světě se soustřeďovala na produkci luxusních a často i jedinečných produktů pro náročné objednavatele. Takovýto přístup byl tedy zcela v protikladu k tomu, který od poloviny 18. století prosazovaly obchodní společnosti z Kamenickošenovska soustřeďující se na vývoz co největšího množství skla za nízké ceny, a to nejenom do oblasti Blízkého východu [22]. 266 Studie

S touto strategií koresponduje i snaha Johanna Pohla z února 1825 přijmout do sklárny Dominika Biemanna (1800 1857) na místo předního rytce skla, který v předchozích letech pracoval v rafinerii Franze Pohla (Johannova bratra). Roční plat šedesát zlatých, který mu byl navrhnut, však Biemanna, vědomého si svých kvalit, neuspokojil a nabídku odmítl [23]. Též v druhé polovině třetího desetiletí 19. století sklárna nepolevila v rozvíjení technologie výroby skla. Vedle čirého skla byla produkována široká škála skel barevných (rubínové, rosalinové, kostní, světlemodré, hyalithové, atd.) [24]. V zimě roku 1827 započala sklárna též s výrobou olovnatého skla (Flint Glas), o jehož výrobě se začalo uvažovat již na počátku předchozího roku (1826) [25]. O dva roky později byla jako první v Čechách zahájena výroba vrstveného skla (pravděpodobně se jednalo o čiré sklo vrstvené rubínovým), což hraběte Harracha velmi potěšilo [26]. Na podzim roku 1828 bylo započato s produkcí skla, které napodobovalo lithyaliny Friedricha Egermanna [27]. Podobně jako oblasti technologie skla a rafinace byla pozornost věnována formám a tvarům výrobků, které sklárna produkovala. Jednalo se de facto o veškeré, tehdy běžné druhy dutého skla [28], ale i např. o lustrové ověsky [29], jejichž výroba byla zahájena v červenci 1826. Mimoto je možno v archivních záznamech vysledovat neobvyklé objednávky jako například požadavek Vinzenze Wetzsteina, který pro Arcibiskupství pražské objednal 1 500 kusů skleněných koulí (Lichtkugeln), určených pro oslavu stého výročí kanonizace sv. Jana Nepomuckého. Všechno toto úsilí sklárna v Novém Světě bohatě zúročila na dvou průmyslových výstavách, které se konaly v Praze. Na první z nich (1828) bylo novosvětské čiré sklo vysoce hodnoceno pro jeho čistotu [30]. Na výstavě sklárna též prezentovala sklo se zatavenými keramickými inkrustacemi. Na druhé výstavě (1829) sklárna ve srovnání s ostatními výrobci předvedla nejširší sortiment výrobků, což bylo náležitě oceněno zlatou medailí [31]. Harrachovské zboží bylo natolik exkluzivní, že okamžitě ovlivnilo trh se sklem nejenom v Čechách ale i ve střední Evropě [32]. Těchto úspěchů bylo dosaženo i přesto, že huť v roce 1827 postihl velký požár, který však naštěstí nepoškodil výrobní prostory sklárny [33]. V témže roce (1829) zemřel Jan Nepomuk Arnošt hrabě Harrach. Na jeho místo nastoupil jeho synovec, František Arnošt hrabě Harrach, což sklárně oznámil dopisem z 22. dubna. Období let 1830 1840 Ve třicátých letech, tedy v době, kdy ve střední Evropě dosáhl umělecký styl biedermeieru svého vrcholu, sklárna v Novém Světě úspěšně pokračovala v nastoupeném trendu, který se započal rýsovat již na konci minulého desetiletí. Výrazně nyní ve výrobě převládla produkce barevných sklovin, což bylo zcela v intencích doby a odpovídalo dobovému vkusu. Mimo již známých barev se objevily barvy zcela nové, moderní [34], ale na druhé straně došlo i k jisté změně vkusu, která se Obr. 3 Pohárek s rytými motivy z Prahy, kolem 1830, čiré sklo, broušené, ryté, sklo Harrachovská sklárna Nový Svět, rytina Čechy, Sbírka UPM v Praze, inv. č. 73714, v. 12,4 cm Obr. 4 Číška na nožce s rytými motivy z modlitby Vyznání víry, kolem 1835, čiré sklo, broušené, ryté, sklo Harrachovská sklárna Nový Svět, rytina A. Simm (1799-1873), Kokonín, Sbírka UPM v Praze, inv. č. 37613, v. 14,5 cm Sklář a keramik 11 12 / 2013 267

kupříkladu projevila opadnutím zájmu o hyalithové sklo na sklonku tohoto desetiletí. Nadále pokračovala výroba skla se zatavenými keramickými inkrustacemi a lustrových ověsků. Podobně extensivní jako výroba barevných skel byly i jednotlivé druhy (typy) nápojového skla, které zcela respektovaly nejmodernější estetické i společenské trendy. Velmi dobrý přehled o harrachovském výrobním programu si je možno například udělat z objednávky teplického odběratele Franze Haueisena z 25. února 1834, ve které požaduje: besonders aber von allen Rubinsachen recht vieles, theils überfangen, auch etwas mit sisse Vergoldung als Teller, eine Chatoulle und andere gegenstände, dann auch ganz Rubinsachen ausfertigen zu lassen, ( ). Auch ( ) die Rubin Wein und Champagner, dann Roasa Champagner ( ), auch Hyalith sowohl schwarz und roth, dann von andern farben ersuche alles Schöne zu senden (.) [35] V oblasti rafinace nadále dominoval brus, který se plně rozvinul především na vrstveném skle, jehož výrobu sklárna hraběte Harracha skvěle ovládala. Pro novosvětskou sklárnu byla jednou z nejtypičtějších sklovin vyráběných v tomto čase sklovina zvaná Rosé. O překonání potíží s její výrobou referoval Johann Pohl ve zprávě za měsíc září (1835) [36]. Mimo brusu se dále uplatnila (zejména Obr. 5 Pohár s rytinou Poslední večeře Páně podle Leonarda da Vinci, kolem 1835, čiré sklo, broušené, ryté, sklo Harrachovská sklárna Nový Svět, rytina patrně A. Simm (1799-1873), Kokonín, Sbírka UPM v Praze, inv. č. 17599, v. 19,5 cm při rafinaci exkluzivního zboží) rytina dále pak malba a zlacení [37]. Technologické a rafinační (výtvarné) výsledky, kterých sklárna ve čtvrtém desetiletí 19. století dosáhla, prezentovala na výstavách průmyslových výrobků. Již v roce 1831 se opět konala další pražská výstava, kde novosvětská továrna vystavila široký sortiment svých výrobků. Produkce sklárny byla stejně jako v minulých ročnících ohodnocena zlatou medailí [38]. Další průmyslová výstava, kterou sklárna v Novém Světě obeslala, byla první průmyslová výstava ve Vídni v roce 1835. Sklárna vystavovala stolní svícny z topasového kompozitního (olovnatého) skla, broušené mísy z ametystového a chrysoprasového kompozitního skla, vrstvené poháry z olovnatého skla (Klangglas) se zatavenými pastami. Dále číšky z čirého skla vrstvené růžově (sklo Rosé), červeně (měďnatý rubín) a nově též zeleně. Největší pozornost však sklárna vzbudila vystavením svítidel kandelábrů. Každý z těchto předmětů byl sestaven ze čtrnácti různých dílů [39]. Harrachovská sklárna obdržela jako jediná z vystavujících sklářských manufaktur zlatou medaili [40]. Vedle exponátů vynikajících kvalit k tomuto skvělému hodnocení jistě přispěla i výborná instalace vystavených artefaktů [41]. Obr. 6 Pohárek s rytou postavou Aeskulapa, po 1835, čiré a rozalinové sklo, broušené, ryté, sklo Harrachovská sklárna Nový Svět, rytina patrně severní Čechy, Sbírka UPM v Praze, inv. č. 17819, v. 15,7 cm Zlatou medaili získala harrachovská sklárna i na další výstavě průmyslových výrobků, která se konala v roce 1836, tentokrát opět v Praze [42]. Takto vysokého ohodnocení dosáhla novosvětská sklárna i přesto, že oproti předcházející výstavě ve Vídni nevystavila žádnou technologickou novinku, ani nepředvedla žádný nový typ rafinace skla. Novum bylo pouze početnější zastoupení artefaktů sakrálního charakteru. Mezi vystavenými předměty byl skleněný tabernákl, krucifix a několik mešních svícnů [43]. Poslední výstava průmyslových produktů v tomto desetiletí se konala v roce 1839 (v květnu) ve Vídni, kde harrachovský závod vystavil: Sortiment von Glas-Erzeugnissen aus Krystall und verschiden gefärbten Glas, darunter zwey Candelaber 5 Schuh 4 Zoll hoch, von Rosa- -Glas und brillantiert. [44]. Z nemalých úspěchů, kterých sklárna hraběte Harracha na zmiňovaných výstavách dosáhla, profitovala i v oblasti obchodu sklem. Nejenom že pokračovala spolupráce se zavedenými obchodními partnery v tuzemsku [45], německých zemích a severní Itálii, ale došlo i k navázání nových obchodních spojení do USA, Španělska, Holandska, Turecka [46], Švýcarska [47] a zprostředkovaně i do Anglie a Francie [48]. Poslední desetiletí 1. poloviny 19. století Počátek čtyřicátých let (1840 1843) byl pro sklárnu v Novém Světě ve znamení odbytových potíží [49], jejichž příčinu lze spatřovat ve velmi silném konkurenčním tlaku ostatních producentů skla a obratného chování odběratelů, kteří této situace dokázali využít ve svůj prospěch. Hlavním konkurentem novosvětské továrny byla sklárna Josefa Meyera v Adolfově u Vimperka, která produkovala podobný sortiment výrobků, ale za nižší ceny. Situaci ještě zhoršilo zvýšení dovozního cla na české sklo do německých zemí [50]. Johann Pohl této situaci čelil zefektivňováním výroby, lepší organizací a trvalým důrazem na kvalitu [51]. Bylo zavedeno několik nových druhů barevných sklovin (např. schwefelgelben Glase zv. též Annagelb) [52] či nové rafinační techniky, jakou bylo hutně tvarované síťované a nitkované sklo (tzv. benátské hutní techniky). Dominantní dekorační technikou ovšem nadále zůstával brus [53]. 268 Studie

Obr. 7 Pohár se sv. Janem Nepomuckým, kolem 1835, čiré sklo se zatavenou pastou, broušené, Harrachovská sklárna Nový Svět, Sbírka UPM v Praze, inv. č. 26277, v. 27 cm Obr. 8 Kruhový medailon s portrétem Kašpara hraběte Šternberka, patrně 1833, čiré sklo, broušené, ryté, rytina Dominik Biemann, signováno BIMAN, Sbírka UPM v Praze, inv. č. 10364, průměr 8,7 cm Podobně pružně též sklárna reagovala na zavádění nových typů a tvarů výrobků, jejichž forma se začala proměňovat pod vlivem druhorokokového stylu. Z nových obchodních spojení, která sklárna na počátku čtyřicátých let navázala, nelze nejmenovat firmu Berens Blumberg & Comp. z Londýna, se kterou sklárna hraběte Harracha obchodovala po celá čtyřicátá léta. Zástupce tohoto obchodního domu dokonce v létě 1843 osobně navštívil Nový Svět a na místě uzavřel objednávky [54]. Potíže s odbytem byly překonány v roce 1844, kdy sklárna též představila své výrobky na Allgemeine Deutsche Gewerbe-Ausstellung, která se konala na podzim v Berlíně. Vedle harrachovské sklárny se výstavy účastnily i další producenti skla z Čech sklárna Lötz Witwe z Annína a I. Palme z Práchně [55]. Novosvětská sklárna vystavila: Krystal-und Farbige Hohlgläser, als: Cardinalbowlen, Große Vasen mit Vergoldung, Blumenvasen, Weinkühler mit Flaschen, Schreibzeuge, Seifbüchsen, Schaalen, Teller etc., und Musterkarten von Lüstersteinen. [56] Potvrzením úspěchu sklárny bylo udělení zlaté medaile [57] a zakoupení části vystavených artefaktů pro pruský královský dvůr [58]. Následujícího roku (1845) si obchodní partneři sklárny mohli celou šíři produkce novosvětské továrny prohlédnout na Rakouské průmyslové výstavě, která se v létě tohoto roku konala opět po šesti letech ve Vídni. Produkce sklárny hraběte Harracha byla opět hodnocena zlatou medailí, neboť jak bylo konstatováno ve zprávě z výstavy, vyráběla tehdy všechny druhy barevného skla v průsvitné, matné i neprůhledné variantě a všechny druhy kompozitního skla užívané pro výrobu umělých drahokamů [59]. Výstavy se zúčastnilo na 280 sklářských hutí a 74 rafinérů skla. Celková produkce skla v Podunajské monarchii ročně dosahovala přibližné výše 400 tun skla v hodnotě cca 17,5 mil. zlatých. Nejvýznamnější oblastí, kde se v Rakousku vyrábělo sklo, byly Čechy s 85 hutěmi [60] a 70 rafineriemi [61]. Celkem se v Čechách vyrobily 3/5 celkové produkce skla v rámci celé Habsburské monarchie [62]. Ve druhé polovině pátého desetiletí se opět objevily nové barevné skloviny i rafinační techniky jednalo se například o zavedení tzv. skotského (tartanového) vzoru, což bylo nitkové sklo v barevných tónech červené, bílé a modré [63]. Obchodní strategie továrny zůstávala i ve čtyřicátých letech 19. století stejná (tzn. výroba artefaktů na zakázku dle požadavků odběratelů) [64], nicméně se uvažovalo o její promněně, jak je zřejmé z Pohlova hlášení zaslaného vrchnosti v listopadu 1847, kde jako vzor uvádí belgické a francouzské sklárny, die nicht auf Bestellungen sondern blos nach eigenen Ideen in Massen arbeiten, diese ihre Erzeugnisse auf Messen bringen, und keine Andere wieder Aufträge annehmen [65]. Eventuální úvahy ohledně změn v systému výroby a příjmu objednávek byly jistě v tomto roce namístě, protože odbyt novosvětského skla byl vzhledem k obecnému zdražení špatný, jak uvedl Pohl ve zprávě vrchnosti z dubna roku 1847 [66]. Tentýž rok Johann Pohl podnikl cestu na lipský veletrh, kde byl však zklamán z nízké úrovně předváděného zboží [67]. Z Lipska Pohl pokračoval v cestě do Berlína, kde viděl pěkné zboží ze skla a porcelánu u dvorního skláře F. Hengstmanna, ale vzhledem k tamějším nepokojům se musel předčasně vrátit [68]. V Lipsku se též o tři roky později na přelomu měsíců března a dubna (1850) konala výstava průmyslových výrobků, na kterou Johann Pohl exponáty za novosvětskou sklárnu připravoval, ale již se nedožil jejího zahájení, neboť zemřel 22. března [69]. Roku 1850 se tedy uzavřelo dlouhých čtyřicet dva let, po které Johann Pohl sklárnu řídil a zcela esenciálním způsobem ovlivnil charakter její výroby. Pod jeho vedením se z průměrného podniku stala jedna z nejvýznamnějších skláren na evropském kontinentě, jejíž výrobky lze bez pochyb označit za avantgardní, a to jak po stránce výtvarného zpracování, tak i po stránce technologické. Pohl představuje jednu z nejvýznamnějších osobností, která na poli sklářské výroby kdy působila, a to nejenom v kontextu českém, ale i světovém. Obr. 9 Podnos na noze, kolem 1835, zelené uranové sklo, broušené, Harrachovská sklárna Nový Svět, Sbírka UPM v Praze, inv. č. 31719, v. 20 cm Sklář a keramik 11 12 / 2013 269

LITERATURA: Allgemeines Verzeichniss der aus den Staaten des Deutschen Bundes, dem Königsreich Preußen und Großherzogthum Posen zur Gewerbe-Ausstellung in Berlin, Berlin 1844 Bericht der Beurtheilungs-Commission über die im Jahre 1829 unter der Leitung des böhm. K. K. Landesguberniums statt gefundene öffentliche Ausstellung der Industrie- Erzeugnisse Böhmens, Prag 1831 Bericht der Beurtheilungs-Commission über die Ausstellung der Industrie-Erzeugnisse Böhmens vom Jahre 1831, Prag 1833 Bericht über die erste allgemeine österreichische Gewerbsprodukten-Austellung im Jahre 1835, Wien 1835 Bericht der Beurtheilungs- Kommission über die im Jahre 1836 Statt gefundene vierte öffentliche Ausstellung der böhmischen Gewerbsprodukte, Prag 1837 Bericht über die gegenwärtige österr. allg. Industrie-Ausstellung. Beilage zum Journal des österr. Lloyd, Beilage Nr. 1 40, Wien 1845 Berliner Gewerbeausstellung, in: Wikipedia, http://de.wikipedia. org/wiki/berliner_gewerbeausstellung, vyhledáno 30. 8. 2006 Braunová H.: České sklo pro orient, in: Starožitnosti, 1995, 6, s. 2 3 Brožková H.: Mezi křišťálem a obsidiánem buquoyské sklo první poloviny 19. století, in: Brožková H. / Drahotová O. / Friedrichs R. / et al.: Buquoyské sklo v Čechách 1620 1851 (kat. výst.), Uměleckoprůmyslové museum v Praze 2001 2002, s. 21 28. Brožová J.: Eingeglaste pasten der Neuwelter Glashütte aus der ersten hälfte des 19 Jhts., in: Annales du 5e Congrés Inaternational détude Historique du Verre, Prague 6 11 Juillet 1970, Liége 1972, s. 251 260 Brožová J.: České sklo 1800 1860, Katalog sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Praha 1977. Brožová J. (ed.): Bedřich Egermann 1777 1864 a severočeské sklo jeho doby (kat. výst.), Sklářské muzeum v Novém Boru, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1977 Brožová J.: Harrachovské sklo se zatavenými pastami z 2. čtvrti 19. století, in: Ars Vitraria, 1980, 6, s. 51 66 Brožová J.: Dominik Biemann a sklárna Nový Svět roku 1825, in: Ars Vitraria 1981, 7, s. 128 130 Brožová J.: Sklářské podnikání v topografii barokní Prahy, in: Historická geografie 29 (1997), Praha, s. 51 81 Brožová J.: Sklo zdobené řezbou a Dominik Biemann, in: Z Nového Světa do celého světa, MERGL Jan (ed.), Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2012, s. 126 141 Brožová J.: Sklo zdobené malbou, in: Z Nového Světa do celého světa, MERGL Jan (ed.), Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2012, s. 142 147 Denkschrift über die Österreichische Gewerbe-Ausstellung in Wien 1845 vom Dr. Freiherrn von Reden, Berlin 1846 Fischer K. R.: Die Glashütte in Harrachsdorf Neuwelt, in: Mitteilungen des Vereines für Heimatskunde des Jeschken-Iser- -Gaues 26 (1) (1932), s. 1 6. Lackner H. / Mikoletzky J.: Zur Aufmunterung der Künste und der Gewerbe, Die Geschichte des Fabriksprodukten-Kabinetts, in: Lackner H. / Werner T. (ed.): Das k.k. Nationalfabriksprodukten Kabinett (kat. výst.), München New York, 1995, s. 29 43 Lackner H. / Werner Th. (eds.): Das k.k. Nationalfabriksprodukten Kabinett (kat. výst.), München New York, 1995, s. 29 43 Lněničková J.: Joseph, Paul und Johann Meyers, in Glasrevue, 1995, 10, s. 16 19 Lněničková J.: O rodině Steigerwaldů, 177 let sklářského řemesla v Praze, in: Res Musei Pragensis XII, 2002, 12, 8 13 Monatschrift der Gesellschaft des vaterländischen Museums in Böhmen, Prag 1828, II. Jahrgang, s. 340 356 Rak J.: Krize systému Svaté aliance, in : Dějiny zemí koruny české II, Praha 1992, s. 67 69 Sellner Ch.: Die Jahrhundertwendeproduktion der Glashütten Regenhütte /Arber und Schliersee/ Obb. und ihre böhmischen Einflüsse, in: Böhmisches Glas Phänomen der mitteleuropäischen Kultur des 19. und früher 20. Jahrhunderts, Schriften des Passauer Glasmuseums, Band 1, Mergl J. (ed.), Passauer Glasmuseum 1995, s. 62 65 Schöttner J.: Harrachovská sklárna Nový Svět v první polovině 19. století, České Budějovice 2011 Verzeichniss der im Monathe May 1839 in Wien öffentlich ausgestellten Gewerbs-Erzeugnisse der Oesterr. Monarchie, Wien 1839 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK NA Národní archiv / SOA Státní oblastní archiv / UPM Uměleckoprůmyslové museum v Praze POZNÁMKY 1] Národní archiv, fond České gubernium Commertiale, 1786 1795, sign. 2/2-/55 84, tabulky personálu za léta 1789 1790. 2] Národní archiv, fond České gubernium Commertiale, 1806 1815, sign.2/3/1806, kart. 744. 3] Národní archiv, fond České gubernium Commertiale, 1808 1815, sign. 2/3/1808, kart. 744. 4] Národní archiv, fond České gubernium Commertiale,1808 1815, sign. 2/3/1808, kart. 744. 5] Brožová J.: Sklářské podnikání v topografii barokní Prahy, Historická geografie (29) (1997), Praha, s. 51 81. Sellner Ch.: Die Jahrhundertwendeproduktion der Glashütten Regenhütte /Arber und Schliersee/ Obb. und ihre böhmischen Einflüsse, in: Böhmisches Glas Phänomen der mitteleuropäischen Kultur des 19. und früher 20. Jahrhunderts, Schriften des Passauer Glasmuseums, Band 1, Mergl Jan (ed.), Passauer Glasmuseum (1995), s. 62 65. Lněničková J.: O rodině Steigerwaldů, 177 let sklářského řemesla v Praze, in: Res Musei Pragensis XII (12) (2002), s. 8 13. 6] Jednalo se o tzv. Fabriksprodukten-Kabinett, který v roce 1807 založil císař František II. Lackner H., Mikoletzky J.: Zur Aufmunterung der Künste und der Gewerbe, Die Geschichte des Fabriksprodukten-Kabinetts, in: Lackner Helmut / Werner Thomas (ed.): Das k.k. Nationalfabriksprodukten Kabinett (kat. výst.), München New York (1995), s. 29 43. Lackner H., Werner Th. (eds.): Das k.k. Nationalfabriksprodukten Kabinett (kat. výst.), München New York (1995), s. 29 43. Schöttner J.: Harrachovská sklárna Nový Svět v první polovině 19. století, České Budějovice (2011), s. 42 Národní archiv, fond České gubernium Commertiale, 1806 1815, sign. 3604/3, fas. 1/58 18. Dopis krajského hejtmana Bydžovského kraje (připojena tabulka se zbožím). 7] Schöttner J.: Harrachovská sklárna Nový Svět, v první polovině 19. století, České Budějovice (2011), s. 42. 8] SOA Zámrsk, fond Velkostatek Jilemnice, Kniha zpráv a rozhodnutí sklářské hutě v Novém Světě (1810 1820), inv. č. 489, kniha č. 487, rok 1810. 270 Studie