Středočeský kraj 26 27 Text: Vojtěch Pavelčík Foto: Vojtěch Pavelčík a archiv autora Turisté na počátku Svatojánských proudů u Horního slapu. Ano, přesně takto byla v turistickém průvodci KČT Svatojánské proudy a posázavská stezka z roku 1926 nazývána lokalita rozkládající se doslova na dohled od našeho hlavního města. Lokalita, která díky svým přírodním krásám přitahovala pozornost mnoha turistů, ale i široké veřejnosti již ve 2. polovině 19. století. Lokalita, která je díky turistickému značkování neodmyslitelně spjata i s nejstarší historií KČT. Dnes jsou tato místa překvapivě trochu opomíjená, nicméně rozhodně stojí za pozornost a za návštěvu. Jde o hluboký vltavský kaňon nad Štěchovicemi. Kaňon, jímž se až do roku 1943 draly ony pověstné, obávané a mnohými obdivované Svatojánské proudy. České Alpy a jen třicet kilometrů od Prahy! Vltavské údolí u Třebenic s peřejemi Horní a Dolní slap. Obě fota ze 30. let 20. století.
Pohled z Bílé skály na vltavský kaňon pod Třebenicemi. Pohled na vltavskou podkovu z vyhlídky Máj.
28 29 Trocha z historie Již od pradávna tvořila Vltava přirozenou dopravní komunikaci napříč českou kotlinou, naši předkové řeku využívali jako ideální komunikaci pro přepravu zboží a materiálu. Jenomže, ona ta komunikace tehdy nebyla zase až tak ideální, jak by se dnes mohlo zdát. Většinu své cesty si Vltava razila v hlubokém, nepřístupném a skalnatém kaňonu. Říční koryto bylo plné větších i menší balvanů, zrádných tišin i peřejí a na plavce vedoucí po řece své vory a solné šífy tak čekala mnohá nebezpečí. Nejobávanější a nejdivočejší partií na Vltavě byl pak úsek mezi Třebenicemi a Štěchovicemi, tzv. Štěchovické proudy (později zvané Svatojánské). Na této asi sedmikilometrové trati klesla řeka o téměř 20 metrů a ve třech zákrutech tvořila skutečné peřeje. Lemovaly ji zde až 200 metrů vysoké skalní stěny. Za počátek proudů bylo považováno místo pod vsí Třebenice, kde se v řece nalézalo obrovské skalisko zvané Sedlo. To zasahovalo až do 2/3 šíře řeky, přehrazovalo ji a tvořilo tak mohutnou peřej zvanou Horní slap. První písemné doklady o organizované plavbě na Vltavě pocházejí již z roku 1316 z doby Jana Lucemburského, je však nepochybné, že se tu plavilo již mnohem dříve. Další zmínka je pak z roku 1366 a jedná se o nařízení Karla IV., týkající se šíře jezů a výše cla za přepravené zboží. Skutečně intenzivně začala být Vltava využívána až s nástupem Habsburků na český trůn. Dopravovalo se dřevo, kvalitní lomový kámen a zejména pak sůl, která se do Čech dovážela z okolí dnešního Salzburgu. Úpravy řeky však postupovaly jen velmi zvolna. První skutečně rozsáhlé práce na jejím splavnění proběhly v letech 1548 50, k ideálu však tehdy bylo ještě daleko. Zřejmě nejvýznamněji se o splavnění Vltavy zasloužil strahovský opat Kryšpín Fuk, sídlící na Hradištku nedaleko Štěchovic Pod jeho vedením a s požehnáním a s finanční podporou císaře Ferdinanda III. byly v letech 1640 43 vykonány nejrozsáhlejší úpravy říčního toku, a to včetně obávaných Přístaviště lodí pod Slapskou přehradou. Partie z povltavské stezky pod Třebenicemi. Pohled ze Smetanovy vyhlídky směrem ke Štěchovicím.
Nová socha sv. Jana Nepomuckého, v pozadí skalisko Sedlo s Ferdinandovým sloupem. Foto kolem roku 1910. Socha sv. Jana Nepomuckého stojí od roku 1954 na novém místě pod Slapskou přehradou. proudů. Na oslavu zdárného dokončení těchto prací byl roku 1643 na počátku proudů, na skalisku Sedlo u peřeje Horní slap, vztyčen památník v podobě pískovcového sloupu zvaného Ferdinandův sloup. Až do roku 1722 byly však proudy mezi lidmi zvány Štěchovickými proudy. Název Svatojánské se začal užívat až od roku 1722, kdy byla nedaleko Ferdinandova sloupu postavena ku příležitosti blahořečení Jana z Nepomuku socha sv. Jana, patrona všech plavců. Od té doby se proudům začalo říkat proudy Svatojánské. Roku 1890 musela být socha pro špatný stav restaurována a již roku 1908 byla původní socha nahrazena novou. Turistika To, co bylo postrachem vltavských plavců, bylo přímo vyhledávaným cílem romantiků, výletníků a milovníků přírody. Již v polovině 19. století budily Svatojánské proudy pozornost široké veřejnosti, která v souvislosti s probíhající průmyslovou revolucí začínala mít čas i na zábavu, tedy i na cestování. Roku 1865 připlul z Prahy do Štěchovic první parník, čímž byl tento kraj fakticky zpřístupněn Pražanům. Do té doby sem bylo cestování velmi složité. Svatojánské proudy začaly být zvláště o letních víkendech navštěvovány stále častěji výletníky. A tehdy se také začala psát historie Štěchovic i jejich okolí coby vyhlášeného letoviska. V souvislosti s přívalem turistů zde postupně vzniklo několik výletních restaurací. Ani před nedávnem založený Klub českých turistů (založen 11. června 1888) nezůstal stát v pozadí. Po dohodě a s nadšenou podporou majitelů panství Hradištko a Slapy vyznačil KČT právě zde svou první turistickou trasu. Stalo se tak 11. května 1889 a značená stezka vedla ze Štěchovic k Hornímu slapu ve Svatojánských proudech. Tímto počinem byl usnadněn přístup výletníků do proudů a byl nastartován trend značení dalších turistických cest, jejichž síť dodnes vzbuzuje úctu. Koncem 19. století začala Pražská paroplavební společnost ve spolupráci s místními podnikateli pořádat v proudech projížďky na lodicích. Turisté dorazili do Štěchovic parníkem, po značce došli pěšky k Hornímu slapu, kde nasedli do předem připravené lodice, v níž spluli peřejemi nazpět do Štěchovic. Tyto plavby se těšily velké popularitě, zejména když šífaři při nich bavili návštěvníky humornými historkami. I přes velký počet výletníků se proudy dočkaly své vlastní restaurace až roku 1914. Jednalo se o Královu restauraci, později známou jako hotel Záhoří. Stála asi 200 metrů nad Horním slapem, poskytovala ubytování a později při ní byla zřízena i stanice Klubu kanoistů republiky Československé. Po roce 1918 prožívaly Svatojánské proudy období snad největší popularity. Toto romantické údolí objevili i tzv. divocí skauti trampo- Přijďte na Podorlický šmajd 16. 10.»» více na www.nacestu.cz
EDICE KLUBU ESKÝCH TURIST 30 31 vé, kteří zde začali zakládat své osady. První a dodnes nejznámější byla osada Ztracená naděje, založená právě již roku 1918. Ve 20. a 30. letech nebylo za pěkného počasí o víkendech v proudech k hnutí. Ale jakmile se začalo s dlouho odkládanou výstavbou přehrady u Štěchovic, populární Svatojánské proudy začaly nenávratně mizet Dnešní cesta kolem vody Svatojánské proudy zanikly v roce 1943 po napuštění Štěchovické přehrady. Symbolický počátek proudů, skalisko Sedlo, pak zmizelo pod hladinou slapského jezera roku 1954. Splavňovací památník, tzv. Ferdinandův sloup, byl společně se sochou sv. Jana Nepomuckého přenesen na nové místo pod Slapskou přehradu a dodnes jsou hmatatelnou vzpomínkou na někdejší divoký úsek řeky. Peřeje sice před lety zmizely, nicméně lokalita má rozhodně co nabídnout i dnes. Po levém břehu Vltavy vede od Slapské přehrady až do Štěchovic zelená turistická značka s několika informačními tabulemi, popisujícími jak historii těchto míst, tak i zdejší flóru a faunu. Procházka hlubokým údolím patří bezesporu k tomu nejzajímavějšímu, co lze v okolí Prahy navštívit. Po pravém břehu pak vedou ve stejném směru značky modrá a žlutá. Vycházka po nich je však mnohem delší a náročnější, protože nejdou údolím kolem řeky, ale naopak procházejí vrchními partiemi vysokých stěn nad vodou. Při troše hledání se vám zajisté podaří najít i dvě úchvatné vyhlídky do vltavského kaňonu v mapě značené jako Máj a Smetanova vyhlídka. Zvláště v případě vyhlídky Máj doporučuji odbočku z cesty, protože výhled z ní opravdu stojí zato. Jedná se snad o nejimpozantnější, téměř letecký, pohled do bezmála 200 metrů hlubokého vltavského údolí. Oba možné výchozí body, tedy Třebenice i Štěchovice, jsou z Prahy bez problémů dostupné pražskou integrovanou dopravou a autobusy sem i o víkendu zajíždějí několikrát denně. V letní sezoně je možno výlet zkombinovat s plavbou motorovou lodí, která z Prahy až pod Slapskou přehradu zajíždí dvakrát týdně. Popisovanou oblast zachycuje mapa edice KČT č. 38. Trasa značená zelenou značkou je zcela nevhodná pro cykloturistiku! Čarokrásné vltavské údolí u Štěchovic, kdysi snad nejpopulárnější cíl turistů v okolí Prahy, stojí za návštěvu i dnes.