čeští nosorožci v africe Matka a dcera devatenáct let stará Nájin a devítiletá Fatu 12
čeští nosorožci v africe úžasná zvířata výběh je obehnán dvojitým elektrickým plotem a je nepřetržitě pod ochranou minimálně 16 ozbrojených strážců do roku 1960 vybili pytláci všechny nosorožce až na poslední dva tisíce. Během dalších dvaceti let klesl jejich počet na patnáct v roce 2006 žili volně pouze čtyři nosorožci tuponosí severní, terénní průzkum v roce 2008 neobjevil žádného sweet water Sladký život ve Sweet Water Rezervaci zvěře Sweet Water - Ol Pejeta znám velmi dobře. Při poslední návštěvě jsem ale získal povolení vstupu k vzácným nosorožcům, kteří sem byli přivezeni ze Dvora Králové. Byl to povznášející pocit vidět tyto majestátní kolosy, jak nasávají všechny nové pachy, tu úžasnou vůni domova text a foto: petr hejtmánek 13
čeští nosorožci v africe Max, nosorožec tuponosý jižní, má výběh hned vedle našich nosorožců Na konci roku 2009 byli ze Zoo Dvůr Králové nad Labem do keňské rezervace zvěře Ol Pejeta úspěšně přepraveni čtyři nosorožci tuponosí severní. Akce byla patřičně okomentovaná a propíraná ve všech možných médiích. Vyjadřovala se k ní odborná i laická veřejnost. Vše nakonec vyústilo ve veřejné protesty, spekulace o vedlejších motivech a nakonec podmínečné vyloučení Zoo z Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Je velká škoda, že snaha o poslední pokus zachránit kriticky ohrožený druh je provázena tak výraznými neshodami zainteresovaných stran. Na dotaz, co soudí o kritice tohoto projektu ze strany některých ochranářských organizací současná ošetřovatelka českých nosorožců Berry White, jsem dostal odpověď: Rozumím tomu, že ne na všechny záchranné projekty mají tyto organizace dostatek peněz, ale když se najde někdo, kdo je ochoten tento projekt financovat, nechápu, že je za to ještě kritizován. Slovní a psaná podpora nic nestojí, a jestliže ostatní organizace nemůžou tento projekt podpořit finančně, měly by ho podepřít alespoň morálně. krutá skutečnost Nosorožec tuponosý (nesprávně bílý) se vyskytuje ve dvou formách jižní a severní. Severní forma, dnes už mnoha zoology pokládaná za samostatný druh (viz článek Tupý nos na druhou ), je na pokraji vyhynutí. V zajetí těchto tlustokožců žilo před převozem do Ol Pejety posledních osm kusů šest jedinců v Zoo Dvůr Králové a v Zoo San Diegu jediný pár. Počet zbylých volně žijících nosorožců v rezervaci Garamba v Demokratické republice Kongo a v neobydlených savanách jižního Súdánu je nejistý. Věda objevila nosorožce tuponosé severní až na počátku 20. století. V té době jich žilo ohromné množství v pěti zemích: v Čadu, Ugandě, Středoafrické republice, Súdánu a Zairu (dnes Demokratická republika Kongo). Do roku 1960 vybili pytláci všechny nosorožce až na poslední dva tisíce. Tehdy již byli nosorožci formálně chráněni, ve skutečnosti se ovšem pro jejich ochranu nic neudělalo. Během dalších dvaceti let klesl počet zvířat na katastrofických patnáct kusů, přičemž všichni jedinci žili v národním parku Garamba. Nosorožec tuponosý severní se ocitl na pokraji vyhubení. Nejvíce zabitých nosorožců měli na svědomí dobře vyzbrojení pytláci ze Súdánu. Do roku 1984 chránilo 5 000 km² velký park Garamba jen několik strážců bez výcviku. Po zahájení záchranného programu se situace zlepšila. Byl nasazen pátrací letoun, terénní auta a 250 vyškolených strážců vzájemně propojených vysílačkami. Ještě ten rok byli sice upytlačeni dva nosorožci, ale pak se situace konečně zlepšila. V roce 1989 jejich počet stoupl na 22 a roku 1995 bylo při sčítání zjištěno dokonce 31 kusů. Pak nastal nevratný zlom. Přes Demokratickou republiku Kongo se přehnala občanská válka, která měla za následek zabití dalších zvířat. 14 příroda červenec srpen 2010
čeští nosorožci v africe úžasná zvířata Ol Pejeta leží na rovníku pod Mount Kenyou a má podobné klima, na jaké byli nosorožci zvyklí v ČR V roce 2006 žili v Garambě pouze čtyři nosorožci a konžští politici stále nesouhlasili s jejich přemístěním mimo území svého státu! Když byl v roce 2008 proveden terénní průzkum, nebyl objeven žádný nosorožec! uvedeni mezi své V zajetí se tito nosorožci velmi špatně množí. Jejich dlouholetý ošetřovatel Honza Ždárek říká: S nosorožci jsme už udělali všechno, co jsme mohli. Přesto se deset let nenarodilo žádné mládě. Zkoušeli jsme i umělé oplodnění. Zaslouží si poslední šanci a největší mají v přirozeném prostředí. Podle RNDr. Dany Holečkové, ředitelky Zoo ve Dvoře Králové, je problém na straně samic, které se v zajetí jakoby vypnou. Je pravděpodobné, že návrat do přírodních podmínek, teplé klima a stádní chov, který je u tohoto druhu podmínkou, znovu samice k reprodukci nastartuje a zvýší se tak šance, že přivedou na svět další mláďata. Možnost umělého oplodnění i v polopřírodních podmínkách rezervace přitom nadále zůstává. Adaptace královédvorských nosorožců na život v africké buši probíhá nad očekávání dobře. Jak by taky ne, vždyť je to jejich přirozený domov. Ve Dvoře Králové byli v týdnu před odletem vypouštěni do venkovních výběhů jen na hodinu denně, tady jsou venku neustále, říká Berry. Zpočátku byli ze svých ohrad vypouštěni do výběhu o velikosti ol pejeta poslední útočiště Z původně soukromého ranče anglických starousedlíků Sweet Water se dne 16. 5. 1989 stala záchranná stanice pro nosorožce Ol Pejeta Conservancy. Chov a prodej dobytka se stal pouze jednou z mnoha alternativ k získání finančních prostředků na její provoz. Rezervace leží pod majestátní horou Mount Kenya ve výšce 1 800 metrů, přímo na rovníku. Její celková rozloha je 360 km² a kvůli ochraně před pytláky je celá ohrazena elektrickým plotem. Společně s dalšími sousedními rezervacemi Lewa a Solio se specializuje na záchranu ohrožených druhů. V Ol Pejeta mají vzácné zebry Grévyho, žirafy síťované, gepardy a ve dvou výbězích 44 šimpanzů. Žije zde celá africká velká pětka. Hlavním posláním rezervace je záchrana kriticky ohrožených nosorožců. Dne 28. března letošního roku mohla rezervace s nadšením oznámit, že se zde narodilo další zdravé mládě nosorožce tuponosého jižního. Narození samičky Ariemet bylo o to významnější, že se jedná o 100. nosorožce v rezervaci. V Ol Pejeta teď žije 84 nosorožců dvourohých, tj. největší počet ve východní Africe, 12 nosorožců tuponosých jižních a 4 nosorožci tuponosí severní. Je to jediná rezervace na světě, kde žijí všechny tři druhy afrických nosorožců. 400 400 metrů střídavě po třech hodinách nejprve samec Sudán, kolem poledne pak samice Nájin s dcerou Fatu a nakonec samec Suni. Nosorožci si postupně zvykali na nové prostředí, nové pachy, novou potravu trávu, kterou předtím nikdy ve stojatém stavu neviděli (kromě Sudána, který se jako jediný narodil ve volné přírodě), na své ošetřovatele a strážce, ale také na divokou africkou zvěř, která se pohybuje volně za plotem. Berry White (Bílá) je příznačné jméno pro ošetřovatelku bílých nosorožců motivace od příbuzných Dne 11. 4. 2010 byly slavnostně, za účasti českého konzula Jaroslava Mandyse z české ambasády v Nairobi, 15 příroda červenec srpen 2010
čeští nosorožci v africe V rezervaci žije ve dvou od sebe oddělených tlupách 44 šimpanzů 16 během dvaceti let klesl počet zvířat na katastrofických 15 kusů kdo je petr hejtmánek Cyklista, lyžař a horolezec. Deset let pracoval na Českém horolezeckém svazu jako předseda komise ochrany přírody. Fotograf africké divočiny a nakladatel. Je autorem knihy Volání Afriky a několika horolezeckých průvodců z Českého ráje a Jizerských hor. Poté, co se v roce 1995 poprvé vypravil do Afriky, černému kontinentu zcela propadl a navštívil ho už více než padesátkrát. Propagátor horské cyklistiky v Africe. V současnosti své zkušenosti a poznatky předává jako průvodce CK Livingstone. příroda červenec srpen 2010 spojeny samice Nájin a Fatu se Sudánem ve výběhu o rozloze osmi hektarů, kde se pasou společně s ostatními divokými zvířaty. Ve výběhu se střídají se samcem Sunim. Bylo dokončeno ohrazení 300 ha prostoru, jenž je určen k chovu jedné skupiny nosorožců sestavené z chovného samce Sudána a skupiny samic, tvořených jednak severními samicemi Nájin a Fatu a jednak pěti samicemi jižní formy a jejich mláďaty. Nejmladší samice jižní formy, stará tři roky a osm měsíců, je těsně před dosažením pohlavní dospělosti, ostatní čtyři jsou již dospělé, ale jedna má jen tři týdny staré mládě, proto by měla jít za tři až šest měsíců do říje. To znamená, že minimálně dvě samice budou mít velmi brzy říji, což by mělo napomoci reprodukčnímu chování královédvorských zvířat. A zde je názor odborníka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze: Nemáme čas hledět na poddruhy jako takové, nejlepší by bylo vzít třicet jižních nosorožců a zkřížit je se severní formou, abychom úplně nepřišli o jejich genetickou výbavu. Naštěstí v Ol Pejetě běží plánování chovu zodpovědněji. promíšení (pod)druhů Podle RNDr. Kristiny Tomášové, bývalé kurátorky nosorožců ve Dvoře Králové, se nosorožci, kteří se spolu nerozmnožují tam, kde jsou (myšleno Zoo), se nezačnou rozmnožovat ani někde jinde. Pro úspěšnou reprodukci je podle ní nutné, aby byly změněny jejich sociální vazby. Také tento předpoklad bude v Ol Pejetě brzy naplněn. Komise řídící chov se dohodla na následujícím postupu: připravuje se další výběh o rozloze 150 hektarů, kam bude umístěn jak samec Suni, tak jižní samice a jedna z královédvorských severních samic. Důvodem je rozbití nepřirozené vazby mezi matkou Nájin a více než devět let starou dcerou Fatu, která by mohla bránit cyklování samic. V přírodě žijí samci samostatně a jsou silně teritoriální. Teritorium ovládá dominantní samec a může v něm tolerovat i jiné samce pokud uznávají jeho výsadní postavení. Samice se rády sdružují do stádečka o více kusech, ve kterých pečují o mláďata. Od 6. do 10. dubna bylo prováděno odchytávání jižních bílých nosorožců a přemístění skupiny sedmi zvířat do připraveného území. Tím byly naplněny všechny přirozené předpoklady, aby u samic z královédvorské zahrady došlo k navození přirozených cyklů podmiňujících páření.
čeští nosorožci v africe úžasná zvířata pod zostřenou ochranou Z původního záměru, umístit nosorožce do soukromé rezervace v JAR, sešlo. Byla vybrána bezpečnější Keňa, což koresponduje i s názorem Kristiny Tomášové: V jižní Africe je úplně jiné klimatické prostředí, než je jejich přirozené. Já sama znám nejmíň tři rezervace v Keni, kde vyhovuje klima a jsou v nich zároveň absolutní bezpečnostní záruky. Během loňského roku bylo v JAR zabito 20 nosorožců, zatímco v Keni jen dva v rezervaci Lewa všech 12 pytláků a kupců bylo přitom velmi brzy dopadeno. Proto vedení rezervace přistoupilo k zabezpečení nosorožců velice zodpovědně. V první řadě byly všem čtyřem nosorožcům odstraněny oba rohy. Jednak kvůli případnému zranění, ale především kvůli pytlákům. Je ovšem pravda, že pytlákům se vyplatí ulovit nosorožce i kvůli malému kousku rohu, případně zastřelí takové zvíře, aby neztrácel čas s jeho dalším stopováním. Proto byla učiněna i další opatření. Do pahýlu byla za pomoci vrtačky implantována malá vysílačka velikosti krabičky zápalek a zalepena zubařským akrylátem. Vysílačky umožní bezpečné sledování nosorožců, jakmile budou umístěni do většího chovného výběhu. Výběh je obehnán dvojitým elektrickým plotem (vnější proti slonům). Celá rezervace je ohrazena dalším elektrickým plotem, který je v pravidelných intervalech kontrolován motorizovanou ozbrojenou jednotkou. Samotný výběh je nepřetržitě pod ochranou minimálně 16 ozbrojených strážců, kteří mají hned vedle plotu postaveny své chýše. O nosorožce se stará zkušená ošetřovatelka Berry White a jsou pod neustálou kontrolou veterináře. Dr. Pete Morkel je velice zkušený africký veterinář, který má dlouholetou praxi s nosorožci v Garambě a přemísťováním zvířat zpět do Afriky. Každé tři dny odesílá trus obou samic do Vídně k rozboru a testování na přítomnost estrogenu samičího pohlavního hormonu. česko-afričtí cestovatelé Do Ol Pejety byli přemístěni tito nosorožci: samec Sudán, narozen 1973 v Súdánu, odchycen v dubnu 1975, samec Suni, narozen 1980 ve Dvoře Králové (matka Nasima, otec Saút oba z odchytu), samice Nájin, narozena 1989 ve Dvoře Králové (matka Nasima, otec Sudán oba z odchytu), samice Fatu, narozena 2000 ve Dvoře Králové (matka Nájin, otec Sudán) Na záchraně nosorožců tuponosých severních spolupracují: Flora and Fauna International, Ol Pejeta Conservancy, ZOO Dvůr Králové a Back to Africa. Pokud ani vám není jejich osud lhostejný, můžete přispět na adrese: www.olpejetaconservancy.org/support jak dát šanci? Ještě před zahájením převozu ředitelka Zoo Dvůr Králové Dana Holečková uvedla, že transport nosorožců do Afriky se uskuteční i v případě, že se v Garambě nenajdou žádní další nosorožci a nebo nebude možné získat pro převoz souhlas konžských autorit. První důležitý krok, převoz nosorožců do Keni, byl tedy uskutečněn, což je jasný signál a lepší startovací pozice k dalšímu jednání s Kongem. Pracovníci ze sousední rezervace Lewa už provedli první průzkum v jižním Súdánu, kde jim tamní obyvatelé potvrdili pozorování severních bílých nosorožců. Zatím se je nepodařilo nalézt, ale připravuje se další pátrací výprava. Sloučit poslední divoké nosorožce se skupinou v Ol Pejeta je podle odborníků jediná šance na přežití. V akčním plánu je uvedeno, že nosorožec bílý severní přežije jen při stoprocentní ochraně, a bude-li mít štěstí. Jak řekl Přemysl Rabas: Oni ti nosorožci možná stejně vyhynou, dokonce je to velmi pravděpodobné, ale aspoň jim dáme šanci. Berry kontroluje zdravotní stav Maxe jednoho z 12 nosorožců jižních komu patří bílý slon za rok 2009 V druhé polovině května byl vyhlášen již 16. ročník soutěže o nejlepší odchov roku v Zoologických zahradách České republiky a Slovenské republiky, nazvané BÍLÝ SLON. Přihlásilo se celkem 12 institucí s 32 odchovy. Toto jsou výherci soutěže ve třech kategoriích: ptáci 1. místo Zoborožec šedolící (Ceratogymna brevis), ZOO Olomouc 2. místo Zoborožec hvízdavý (Ceratogymna fistulator fistulator), ZOO Lešná 3. místo Ketupa malajská (Bubo ketupu), ZOO Praha savci 1. místo Okapi (Okapia jonstoni), ZOO Dvůr Králové n. L. 2. místo Charza žlutohrdlá (Martes flavigula), ZOO Chomutov 3. místo Lemur Sclaterův (Eulemur flavifrons), ZOO Ostrava ostatní 1. místo Varan modrý (Varanus macraei), ZOO Plzeň 2. místo Želva Smithova (Pangshura smithii), ZOO Praha 3. místo Orlície bornejská (Orlitia borneensis), ZOO Praha 17
nový druh nosorožce tuponosého 18 Tupý nos na druhou Když přijde řeč na nosorožce, většině z nás se díky zoologickým zahradám a dokumentům vybaví buď bílý nosorožec tuponosý nebo černý nosorožec dvourohý. Ve skutečnosti ale v Africe neexistují jen dva, ale celkem tři druhy tohoto majestátního savce text: jan robovský, katedra zoologie přf ju, české budějovice; foto: petr hejtmánek Pro pašeráky vzácné rohy byly nosorožcům z velké části odstraněny, ale i tak musí být zvířata pod neustálým dohledem Nosorožec dvourohý byl vědecky popsán v roce 1758, nosorožec tuponosý, jeho větší protějšek z jihu Afriky, paradoxně později až v roce 1817. V této době žil jižní tuponosý nosorožec přirozeně jen jižně od řeky Zambezi a o jeho severním protějšku ze středu afrického kontinentu neměl nikdo tušení. Fyzicky byl severní tuponosý nosorožec objeven až v roce 1898 majorem A. Gibbonsem, vědecký popis vytvořil v roce 1908 britský zoolog R. Lydekker na základě několika jedinců ulovených majorem P. H. G. Powell-Cottonem. Richard Lydekker ovšem nenašel mezi oběma tuponosými nosorožci žádné výrazné rozdíly, a tak byli považováni jen za poddruhy, které se liší svým rozšířením. výběrově zaměřená pozornost Ačkoli se všeobecně předpokládá, že se zoologové systematicky věnují všem zvířatům rovnocenně, není to pravda. Některým druhům se zkrátka dostává větší pozornosti, na jiné se zapomíná. Nosorožci si na nedostatek zájmu nemohou stěžovat, ovšem značná část pozornosti se logicky točí kolem jejich ochrany. Na rozdíly mezi oběma tuponosými nosorožci se tak detailně za celou dobu od jeho objevení podívali pouze tři badatelé Američan Edmund Heller v roce 1913, který s americkým prezidentem Theodorem Rooseveltem ulovil 22 severních tuponosých nosorožců, australský vynikající systematik savců Colin P. Groves v roce 1975 a francouzský paleontolog Claude Guérin v roce 1980. Zvláště revize prof. Grovese ukázala, že se oba nosorožci liší více, než si do té doby všichni mysleli, nicméně také upozornila na to, že je třeba určité informace ještě prověřit či zjistit. Od té doby navíc do systematické zoologie vstoupily nové metody a přístupy, což v kombinaci s nově nashromážděnými údaji umožnilo oba tuponosé nosorožce posoudit znovu a důkladněji. zrodil se nový druh Před pár lety vznikl australskosrílansko-český tým zahrnující prof. Colina Grovese, dr. Prithiviraja Fernanda a mě, tedy Jana Robovského z katedry zoologie PřF JU v Českých Budějovicích. Překvapivě se nám u tuponosých nosorožců podařilo zjistit celou řadu morfologických rozdílů, a to jak na kostře, tak v osrstění a vnějším vzhledu. Severní tuponosý nosorožec je například celkově menší, má nižší korunky zubů a kromě odlišného tvaru zubů a patra má též méně klenutý profil hlavy a méně propadlý hřbet za kohoutkovým hrbem. Nemá na kůži takové záhyby jako jižní tuponosý nosorožec, záhyb nad předníma nohama nemívá zcela vyvinutý. Jen těžko také na severních nosorožcích uvidíte zřetelné mezižeberní rýhy jako u jejich jižního protějšku. Určitou zajímavostí je, že severní tuponosý nosorožec nemá chlupy na bocích. Výzkum jaderné i mitochondriální DNA potvrdil, že severní a jižní tuponosí nosorožci jsou odlišní, a prokázal stáří obou druhů kolem jednoho milionu let, což je na druh poměrně slušná doba. Pokud byste naměřili určité konkrétní rozměry lebek, oba druhy též bezchybně rozlišíte. Výsledkem našeho snažení je nová revize, která na základě morfologických znaků i molekulárních dat konstatuje, že tak velká míra odlišnosti vyžaduje, aby poddruhy byly povýšeny na úroveň druhů Ceratotherium simum a Ceratotherium cottoni, česky nosorožec tuponosý a nosorožec Cottonův. čekání na zázrak To, že některé zmíněné morfologické znaky možná mají přímý vliv na evoluční schopnost tuponosých nosorožců, dokládá zřejmě i rozšíření obou afrických nosorožců. Zatímco se jižní tuponosí nosorožci vyskytovali a vyskytují v mnoha oblastech společně s nosorožci dvourohými, severní tuponosí nosorožci jsou si s nosorožci dvourohými zřejmě potravními konkurenty, protože se geografickým výskytem vylučují. Doufáme, že naše revize zaktivuje ochranáře nebo jim pomůže sehnat více prostředků na záchranu nosorožce Cottonova je třeba detailně prozkoumat jižní Súdán, národní park Garambu v Demokratické republice Kongo, v případě úspěšného vypátrání posledních divokých nosorožců se snažit je zkombinovat se čtyřmi královédvorskými jedinci v Keni a případně zkusit i klonování. Pokud jsou miliony dolarů vkládány do klonování mamuta, proč by se nemohly využít rozumněji u nosorožce Cottonova. Přežití tohoto druhu vyžaduje několik zázraků a šťastných konstelací. Doufejme v tyto šťastné konstelace pro nosorožce Cottonova, pro ostatní nosorožce a pro všechna ohrožená zvířata.