ᘗ勇 es k ů 勇 勇ů 勇ᆷ南ž ᆷ南 ᆷ南k ᆷ南 (příspěvky jsou řazeny abecedně, žákovské skupiny na konci) ᘗ勗li sm si a c stičᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗li sm si ᘗ勗ᘗ勗icᘗ勗 i ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 m t l sᘗ勗ᘗ勗 m ᘗ勗 ᘗ勗 l ᘗ勗l ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗aᘗ勗 čᘗ勗m ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 m ᘗ勗l it ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 勗 ᘗ勗aᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 tᘗ勗 ᘗ勗 m s mᘗ勗 勗 勗 l 勗 ᘗ勗i 勗 Švestková vůně akce, po které se nestůně: Akce nás bavila, trasa se nám líbila. Těšíme se na koláče, příští rok se sejdem zase. (Bosákovi) ᘇ咇ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 l ᘗ勗 l : ᘗ勗mi m ᘗ勗 tᘗ勗žtičᘗ勗ᘗ勗 amalᘗ勗 s ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗tičᘗ勗ᘗ勗 勗 ᘇ咇 ma ᘗ勗i 勗 ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 stičᘗ勗ᘗ勗 mističᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 ᘇ咇ᘗ勗 ᘇ咇 ᘇ咇ᘗ勗 s ᘗ勗 t ᘗ勗ᘇ咇 ᘗ勗 m ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 l ᘗ勗 Začalo to drsně na startu nám nalili a pak po nás chtěli, abychom snad básnili? V dubu bydlí veverka jmenuje se příšerka. (Danišovi) ᘗ勗 s t ᘗ勗 la ᘗ勗a a ᘇ咇 cᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗a ᘗ勗 la ᘗ勗ᘇ咇t č ᘗ勗laᘗ勗 ᆷ唇 ᘗ勗 la aᘗ勗 sm ᘗ勗ž ᘗ勗 cᘗ勗li ᘗ勗 č ᘇ咇 ᘇ咇ᘗ勗 stᘗ勗 t m cᘗ勗ᘗ勗t al 勗ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗i 勗 úᘗ勗 l sm ᘗ勗 laliᘗ勗 Když jsme přišli do školy, Počasí se vydařilo, štamprlu jsme dostali. tak krásně ani v létě nebylo. Potom přišly úkoly, Přes pole, přes louky a lesy některé nás dostaly. držíme se určené trasy. Do školy teď vracíme se a na buchtu těšíme se. (Drápalovi) Slᘗ勗 c sᘗ勗ᘗ勗tᘗ勗 ᘇ咇ᘗ勗 st ᘗ勗 ᘗ勗 l m l aᘗ勗 lᘗ勗č ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗tᘗ勗ᘗ勗 ᘇ咇ᆷ唇ᘗ勗 ᆷ唇 s m ᘗ勗 l ᘗ勗 勗ᘗ勗a ᘗ勗 st l 勗 Za krásného počasí jsme vyrazili za vůní. Cesta krásná, jen ten kopec! Všichni z naší rodiny Dýchali jsme, funěli jsme, úkoly se činili. naštěstí byl brzy konec. Strom co ztrácí jehličí My jsme zdatná rodina! jen co vítr zafičí? Třetí úkol splnili jsme, To je modřín, my to víme, hádali jsme, poznali jsme body za to nabíráme. a jedničku dostali jsme. Poznali jsme dub i kaštan! Pak už jenom z kopce dolů Rébusy no to je naše. ke školnímu hřišti. Jdou nám lehce, to se vsaďte. A tam skákat kolem švestek. Na závěr jen děkujeme. Dobře jsme se bavili. Příštím rokem touhle dobou za švestkami půjdeme. (Dvořákovi) ᘗ勗 s ᘗ勗ᆷ唇ᘗ勗 ᘇ咇 aᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗ᘇ咇 s ᘗ勗 Úᘗ勗 l sm sᘗ勗l ili cᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗li sm s ᘗ勗 tili ᘇ咇li sm ᘗ勗ᘗ勗icᘗ勗 i ᘗ勗 ᘗ勗 Sliᘗ勗 ᘗ勗ičᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ili ᘗ勗 ᘗ勗 l ᆷ唇 sm ᘗ勗iliᘗ勗 勗Fiᘗ勗 ᘗ勗i 勗

Každoročně, když je září znovu hlásí v kalendáři, těšíme se do školy na švestkovou vůni. Budem plnit úkoly každý to, co umí. Jíme švestky, jíme, někdy je i vypálíme. Chutnají nám skvěle tekuté i celé. (Fiuráškovi) ᘇ咇ᘗ勗t ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗a ᘗ勗ů ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗liᘗ勗atᘗ勗 c stᆷ唇 ᘗ勗aᘗ勗 čᘗ勗m mᆷ唇 ᘗ勗 ᘗ勗aᘗ勗 č ᘗ勗 ᘗ勗 tᆷ唇stᆷ唇ᘗ勗 勗ᘇ咇alamᘗ勗čᘗ勗 ᘗ勗i 勗 Na cestě rozšlapané švestky, Na hřišti jsme soutěžili, to je ale dneska hezky. k lesíku se vypravili. V plotě nastrkaná jabka - Do cíle teď vykročíme, tady bude asi zkratka. Koláčů se nebojíme. Šikovní jsme velice bodů máme nejvíce. (Hanákovi) ᘗ勗 s ᘗ勗ᆷ唇ᘗ勗 s ᘗ勗 ta ᆷ唇 i s ᘗ勗tᆷ唇žᘗ勗m ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗a t ᘗ勗 taᘗ勗 a ᘗ勗aᘗ勗 sla ᘗ勗 sti ᘗ勗m ᘗ勗 Sliᘗ勗 ᘗ勗ičᘗ勗a aᘗ勗 ᘗ勗 sm tᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗t ᘗ勗ali sm ᘗ勗a ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ů ᘗ勗ᘗ勗 勗ᘗ勗 m ᘗ勗 cᘗ勗li ᘗ勗 cᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 l tᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗cᘗ勗 i ᘗ勗ž sᘗ勗ᘗ勗ᆷ唇lᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗cᘗ勗t ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 勗ᘇ咇 l ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗i 勗 Putujeme za švestkovou vůní kolem hájů, luk a strání. Všude kolem kytičky, zazpíváme písničky. Úkoly pilně plníme a na všechny myslíme. Moc se nám tu líbí. Byla to jen chvíle. Těšíme se do cíle jak úkoly splníme. (Hyánkovi) ᘇ咇 st ctᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 tᘇ咇 ᘇ咇ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗ic ᘗ勗ᘗ勗l Úᘗ勗 l sm sᘗ勗l ili ᘗ勗 li sm tᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 tᘇ咇ᘗ勗 勗 m ᘗ勗ᘗ勗 stla sᘗ勗laᘗ勗 Sla ᘗ勗ůstᘗ勗 sm smlsaliᘗ勗 唇 c s m tᘗ勗 lᘗ勗ᘗ勗il 勗 ᆷ唇t m ᘗ勗as ᘗ勗ᘗ勗 stičᘗ勗 slᘗ勗 ᘗ勗čᘗ勗 m sᘗ勗ᘗ勗til ᘗ勗 ᘗ勗 tᘗ勗 icᘗ勗 ᘗ勗čičᘗ勗 ᘗ勗 勗ᘇ咇atlaᘗ勗atᘗ勗 ᘗ勗i ᘇ咇ᘗ勗 mč ᘗ勗 ᘗ勗i 勗 Musíme se vzbudit včas, u školy je v osm sraz. Slunko svítí, vítr fučí my si jdeme pro švestky. Obejdeme půlku Pasek, vyhrajem si i pár mlsek. Každý rok se scházíme, na buchty se těšíme. Příští rok se sejdem zase přibližně ve stejném čase. (Chudobovi) ᘗ勗 s ᘗ勗 s ᘇ咇 唇 ჷ喧 sm ᘗ勗 sil ᆷ唇 i ᘗ勗 tami ᘗ勗a ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ů ᘗ勗 mᘗ勗 a úᘗ勗 l m ᘗ勗ů ᘗ勗 sam ᘗ勗 Sliᘗ勗 ᘗ勗ičᘗ勗a ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 li I ᘇ咇a ᘗ勗a si úᘗ勗 l ᘗ勗řiᘗ勗aᘗ勗ila ᆷ唇ti ᘗ勗ᘗ勗 stičᘗ勗 si al ᘗ勗 ჷ喧ᘗ勗ᘗ勗 tᘗ勗 m s ᘗ勗 tᆷ唇ᘗ勗ilaᘗ勗 ჷ喧 cᘗ勗l ᘗ勗ž s č ᘗ勗aliᘗ勗 ჷ喧a ᘗ勗 l či sm sᘗ勗ᆷ唇cᘗ勗aliᘗ勗 勗 m lᘗ勗 ᘗ勗i 勗 Bylo ráno a byl čtvrtek Kdo tě pustil do zahrady? Jak jsem se pak vracel zpátky, jaký krásný den! zlostně jsem se ptal. krtek už byl pryč. Před chalupou lezl krtek Otočil se ke mně zády Lajdák jeden. U hromádky právě z díry ven. A ryl klidně dál. Nechal ležet rýč. (Jindrovi)

ៗ嘇ili ᘗ勗 li m ma s t t ᘗ勗 ᘇ咇 sᘗ勗l m Á ᘗ勗 s Fᘗ勗ᘗ勗 m a s imi ᘗ勗ᆷ唇 ᆷ唇tiᘗ勗 a m ᘗ勗 ᘗ勗im ᘗ勗 ᘗ勗ᆷ唇tᆷ唇ᘗ勗 aᘗ勗ili ᘗ勗ř ᘗ勗 t ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗sᘗ勗 m ᘗ勗 ᘗ勗 stᘇ咇m cᘗ勗iᘗ勗 m ᘗ勗a ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗ami l tᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 čata s ᘗ勗 a sᘗ勗ᆷ唇tᆷ唇ᘗ勗 ᘇ咇 ᘗ勗 ᘗ勗 úᘗ勗 l t as ᘇ咇ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 l s ᘗ勗cᘗ勗 st mů ჷ喧ᘗ勗l m ᘗ勗 ᘗ勗 aᘗ勗ᆷ唇ᘗ勗 m ᘗ勗 čᘗ勗 s ᘗ勗aᘗ勗ařᘗ勗ᘗ勗 Slᘗ勗 c ᘗ勗ř ᘗ勗 s ᘇ咇 ᘇ咇aᘗ勗 ᘗ勗ž cᘗ勗l ᘗ勗 ᘇ咇ů m můᘗ勗 slᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 aᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 t ᘗ勗ᆷ唇ᘗ勗 唇amᘗ勗a ᘗ勗ᆷ唇 ᘗ勗ᘗ勗ařᘗ勗ᘗ勗 ᘇ咇 t m řa ᘗ勗 ᘗ勗 st ᘗ勗m 勗 la t ᘗ勗a aᘇ咇 a ᘗ勗im ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 l s ᘗ勗 ჷ喧 ᘗ勗 m si a ᘗ勗 a Č icᘗ勗 s ᘗ勗 sil ᘗ勗m slᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗a ᘗ勗 c s s ᘗ勗 勗ៗ嘇 ᘗ勗ř ᘗ勗i 勗 Ráno jsme se připravili a běželi ke škole. Tím jsme opět zahájili putování švestkové. Už tam u školy štědrosti dost mají. Dospělým slivovici, děckám švestky dají. Po nedlouhé cestě stanoviště s úkoly A po jejich splnění zase zpátky do školy. Z jídelny švestkové koláče voní A tomuto dobrodružství konec už zvoní. (Kopřivovi a Očadlíkovi) ჷ喧 ᘗ勗 ᘗ勗 č ᘗ勗 ᘗ勗 m ᘗ勗ᘗ勗 ᘇ咇ᘗ勗 stᘗ勗 c st ᘗ勗 asᘗ勗ᘗ勗 m ᘇ咇 časᘗ勗 m ᘗ勗ř l m c tam ᘗ勗a ᘗ勗m ᘗ勗 l ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 勗 ᘗ勗ᘗ勗cᘗ勗t ᘗ勗 icᘗ勗 a ᆷ唇l mᘗ勗 ჷ喧a ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗a ᘗ勗 ᘗ勗 cᘗ勗 勗ៗ嘇 tᘗ勗 ᘗ勗i a aᘗ勗ᘗ勗t ᘗ勗i 勗 Slunko svítí nad Radhoštěm, my krajinou putujem. Každý je tu zvaným hostem. Nad rébusy vyzrajem. Do kopce se těžko dýchá, Při úkolech paní ředitelky už nás v zádech píchá. Švestek vůně ale stačí ve sklínce či na koláči. Foťák nám dnes nefotí Je to prostě paráda - baterky nám došly. Samé dobré nápady. Do lesa jsme zaběhli Zakončíme volným veršem: praváka jsme našli. Moc se nám to líbilo. (Krupovi č.57) ៗ嘇ៗ嘇ᘗ勗 ᘗ勗 řᘗ勗 slᘗ勗 ᘗ勗čᘗ勗 m ᘗ勗 řᘗ勗 ᘇ咇 ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗sᘗ勗 m ᘗ勗ᆷ唇ci ᘗ勗 l m m ᘗ勗 ᘗ勗 la ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 cᘗ勗 sm ᘗ勗aliliᘗ勗 ᘗ勗 t ᘗ勗 ᘗ勗l ᘗ勗 ᘗ勗aᘗ勗 a ᘗ勗ᘗ勗 勗 ᘗ勗 t ž sm cᘗ勗 třᘗ勗 st ៗ嘇a c stᆷ唇 ᘗ勗 t ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗mᘗ勗 cᘗ勗li ᘗ勗 sl ᘗ勗žili si i mlsᘗ勗ů ᘗ勗 stᘗ勗 m m cᘗ勗ᘗ勗tᘗ勗 st ᘗ勗 st ៗ嘇aᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗atřᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 m ᘗ勗 ᘗ勗řiᘗ勗 aᘗ勗il ᘗ勗ᆷ唇ᘗ勗 ᘇ咇 ᘗ勗 ᘗ勗 lat tᘗ勗ᘗ勗l mᘗ勗liᘗ勗 勗ៗ嘇 ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗i čᘗ勗ៗ嘇ៗ嘇 勗 Blížíme se k cíli, Počasí nám přálo, Sláva nazdar výletu, úkoly jsme splnili. Sluníčko nás hřálo. Dáme buchty k obědu. (Křenkovi) ᘇ咇 sᘗ勗ᆷ唇lᘗ勗 ᘗ勗alᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 ៗ嘇a ᘗ勗řiᘗ勗ti si ᘗ勗asᘗ勗 čᘗ勗 ៗ嘇 ᘗ勗ᘗ勗 l t ჷ喧 cᘗ勗l sᘗ勗 ᘗ勗 m a ᘗ勗 ᆷ唇ti ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 ៗ嘇a ᘇ咇 a ičc ᘗ勗 ᘗ勗 m ᘗ勗 l č ᘗ勗ž ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗i ᘗ勗 ᘗ勗 a ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗tᘗ勗 tři ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗s a ᘗ勗 lᘗ勗 ᘇ咇 tᘗ勗 m s ᘗ勗řᘗ勗ᘗ勗tᘗ勗m ᘗ勗 m a ᘗ勗 ᘗ勗liᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 cᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 ᘇ咇řᘗ勗 i ᘗ勗 mᘗ勗 ៗ嘇a ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗ů iᘗ勗 勗ៗ嘇ᘗ勗ᘗ勗 čᘗ勗 ᘗ勗i 勗 Hola, hola, hola, švestkový den volá. Řešíme dnes hádanky, dostanem i frťánky. Hola, hola hola, Verča to vše zdolá. (Kubincovi)

ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 il s slᘗ勗 ᘗ勗čᘗ勗 Úᘗ勗 l s ᘗ勗 ᘗ勗 t ᘗ勗 ᘗ勗 ჷ喧 a ᘗ勗ᘇ咇l t ᘗ勗 lčičᘗ勗 ᘇ咇 a sm ᘗ勗ᘗ勗 tᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 l ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗žil s ᘗ勗ᘗ勗 stičᘗ勗 ᘇ咇ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗m ᘗ勗i m t ž ᘗ勗laᘗ勗 t žičᘗ勗 ᘗ勗 aᘗ勗l s ži m ᘗ勗 勗ჷ喧ᘗ勗 ᙗ嚧a ᘗ勗i 勗 Copak se to venku děje? Čekají je soutěže, hádanky a kvízy. Parta dětí se tam směje. Musí taky poznat i lísteček břízy. (Lorencovi) ᘗ勗 sᘗ勗a m sᘗ勗a m Úᘗ勗 l sᘗ勗l ᘗ勗m ᘗ勗ᘗ勗 cᘗ勗 a ičᘗ勗ᘗ勗 a ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ů iᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 l sta m ᘗ勗až ᘇ咇 ᘗ勗aᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗cᘗ勗tičᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗ali sm i ůli ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗čᘗ勗ᘗ勗 m t ů ᘗ勗ᘗ勗 勗 唇alᘗ勗ř ᘗ勗i 勗 Když jsem šel ke škole, znenadání Potkali mě, zdravili mně, viděl jsem švestkové putování. Na dobrú cestičku nalili mně. (Na melodii Když jsem šel z Hradišťa Mikolášovi) ᘗ勗 s m c ᘗ勗 s ᘇ咇 ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 l sm ᘗ勗řiᘗ勗li ᘗ勗čas a ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ů i mᘗ勗 ᘇ咇řᘗ勗ᘗ勗tᘗ勗 ᘗ勗 tam ᘗ勗ů m ᘗ勗asᘗ勗 ᘗ勗 stali sm ᘗ勗tamᘗ勗 lᘗ勗 a ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗ᘗ勗 a ᘗ勗 atili st ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 勗 唇iᘗ勗ᘗ勗l ᘗ勗 ᘗ勗i 勗 Na podzim už švestky dozrály a děti se putovat vydaly za švestkovou vůní. Fáborky dovedou nás k cíli, kde odmění nás za tu píli. Tak nám držte všichni pěsti, Ať se na nás směje štěstí. Sluníčko pěkně svítilo a nám se to moc líbilo. Díky, díky, díky. (Pavlicovi) 勗 l ᘗ勗 a ᘗ勗ᘗ勗 stičᘗ勗a ᘗ勗t ᘗ勗 la al ᘗ勗řᘗ勗liᘗ勗 maličᘗ勗 ᘗ勗 ៗ嘇 ᘗ勗ᆷ唇 ᆷ唇la ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗t až aᘗ勗la c stᘗ勗 ᘗ勗 lᘗ勗ᘗ勗 cᘗ勗 a ᘗ勗 lᘗ勗cᘗ勗ᘗ勗 ᘇ咇aᘗ勗 a ᘗ勗 stala cᘗ勗ᘗ勗ᙗ嚧 a ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗ᘇ咇 ᘗ勗 l č ᘗ勗ᘗ勗 勗ž ᘗ勗 al ᘗ勗la ᘗ勗 ᘇ咇 taᘗ勗 č ᘗ勗ᘗ勗 ž ᙗ嚧 s ᘗ勗ř c ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ů ᆷ唇 a ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 l ᘗ勗 ᘗ勗 l ᆷ唇 ᘗ勗l ᘗ勗 l čů ᘗ勗 勗ᘇ咇 tř ᘗ勗 ᘗ勗 S a 勗 Byl krásný den, vyšli jsme ven. Prošli jsme školou s písničkou veselou. Plnili úkoly, švestky jsme dostali. Nakonec slivka, hlava se nám blýská. (Petřekovi) ᘇ咇ᘗ勗 ᘗ勗m si cᘗ勗 ᘗ勗m a úᘗ勗 l ᘗ勗l ᘗ勗m ᘗ勗 唇 ჷ喧 ᘗ勗ž s tᆷ唇ᘗ勗ᘗ勗m až ᘗ勗 cᘗ勗li aᘗ勗ᘗ勗m ᘗ勗 ᘇ咇ᘗ勗 stᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗ž sm sᘗ勗aᘗ勗ali ᘗ勗tamᘗ勗 ličᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗iliᘗ勗 Úᘗ勗 l s ᘗ勗aᘗ勗il ᆷ唇ti m sᘗ勗l il ᘗ勗 勗ᘇ咇 ᘗ勗 ř lᘗ勗tᘗ勗 勗 Byly dvě švestky, ty prý snědly krtky. Ti krtci byli plesniví, švestky byly zamlklé. Od té doby slyším, že už s nikým nemluví. Že už s nikým nemluví, kamarády nemají. Kamarádi jej nemají rádi, smrdí jim už z velké dálky. Krtci už jim v břichu zhnili a švestky taky. S e švestkami už je ámen, proměnily se ve velký kámen. (Pokorní) ᘇ咇laᘗ勗ali sm ᘗ勗laᘗ勗ali 勗 ᘗ勗 ž sm sᘗ勗l ili úᘗ勗 l sm ᘗ勗l iliᘗ勗 Odměnu jsme dostali. (Románkovi) O švestkovém drakovi Bylo jednou jedno švestkové království. V tom království bylo plno hodných lidí a vládl jim hodný král. A měl švestkovou korunu. Jednou přilétl nad království létající sedmihlavý švestkový drak.

Pan král povolal na zámek všechny švestkové vojáky. Vojáci nabili kanóny švestkami, draka zastřelili a v ohromném kotli uvařili z milého draka švestková povidla. Královští kuchtíci napekli tisíce švestkových koláčů a byla hostina pro celé království. Od těch dob je v království klid a mír a na památku na tu slavnou událost tam dodnes pěstují švestky. (Lucka Skalková, II.AQ) 勗 la ᘗ勗 a ᘗ勗 a 唇 ᘗ勗a úᘗ勗 l sᘗ勗l ila a tᘗ勗 ᘗ勗 ř st la ᘗ勗ᘗ勗 laᘗ勗 a ᘗ勗ᘗ勗 cᘗ勗 si ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 m ᆷ唇laᘗ勗 ᘇ咇ř t ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 l ᘗ勗 sta t ᘗ勗al ៗ嘇 ᘗ勗ᘗ勗a sm ᘗ勗 tᘗ勗ali ᘗ勗 sm tᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 cᘗ勗 ᆷ唇tiᘗ勗 aᘗ勗 ᘗ勗lᘗ勗s m ᘗ勗 ᘗ勗 liᘗ勗 ᘇ咇 ᘗ勗 l ᘗ勗 cᘗ勗 il ៗ嘇 ᘗ勗ᘗ勗 l s ᘗ勗lᘗ勗žᘗ勗m a úᘗ勗 l ᘗ勗l il ᘗ勗 alᘗ勗ᘗ勗 úᘗ勗 l sᘗ勗l ᘗ勗m ᘗ勗 勗Staᘗ勗 ᘗ勗i a 勗 ᘗ勗i 勗 Dnes ráno před domem Na tom stromě švestka zrála Až půjdeme domů spát, leželi jsme pod stromem. Celý nden se na nás smála. Kdo se na nás bude smát? (Stillerovi) Sl ᘗ勗a aᘗ勗 a ᘗ勗ᘇ咇l tᘗ勗 ᘗ勗m ᘗ勗li sm ᘗ勗ž sm tᘗ勗ᘗ勗 ჷ喧ž sm ᘗ勗 cᘗ勗liᘗ勗 ᘇ咇ᘗ勗t ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗a ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ů ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗až ᘗ勗ᘗ勗 a st ᘗ勗 cᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗lᘗ勗ᘗ勗 ᘇ咇ᆷ唇ᘗ勗 ᆷ唇 sm s ᘗ勗 ᘗ勗li ᘗ勗 ᘗ勗i 勗 a ᘗ勗ᘗ勗 l ᘗ勗 ᘗ勗řiᘗ勗tᆷ唇 勗 sm ᘗ勗liᘗ勗 ᘇ咇řᘗ勗ᘗ勗tᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ᆷ唇t a sᘗ勗l a ᘗ勗 s ᘗ勗ů ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 st ᘗ勗 mi ᘗ勗ᘗ勗 mi mil ᘗ勗a ᘗ勗ᘗ勗 勗Sᘗ勗řᘗ勗 勗 Dneska jsem šel na procházku za švestkovou vůní. Cestou jsem měl pár zastávek, úkoly jsem plnil. První úkol lehký byl, ten jsem hravě zvládl. Druhý úkol těžší byl, při něm jsem se zapotil. Do cíle jsem dorazil, odměnu jsem dostal. Ke trojce jsem přispěchal, Kimovy hry jsem tam hrál. U čtvrtého úkolu po noze jsem skákal A to kolem švestky. Dobře jsem to zvládal. (Ševeček René, 5.B) ៗ嘇a ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ů i m Sᘗ勗l ᘗ勗m si úᘗ勗 l ᘗ勗 sta m ᘗ勗ᘗ勗cᘗ勗tičᘗ勗 s t ᘗ勗ᘗ勗icᘗ勗 i ᘗ勗 ᘗ勗 a mᘗ勗 ž ᙗ嚧 t ᘗ勗ůᘗ勗 c ᘗ勗 lᘗ勗ᘗ勗 aᘗ勗 aᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗aᘗ勗ičᘗ勗 ᘗ勗 (Šimkovi) Šlapu, šlapou Špůrkovi, kouří se jim na paty. Šlapou, šlapou za vůní, snad nebudou poslední. Rozhled přitom pěkný máme, Učitelky nevnímáme. Je to príma sobota, Zase jdeme do světa. Vypili jsme štopečku, V lese, v poli, na hřišti červeň máme na líčku. Mikina nás opouští. Na procházku vyrazíme Slunce svítí jako ďas, (Špůrkovi na melodii a úkoly si splníme. Za rok nás tu máte zas. Jede, jede mašinka) ᘇ咇 ᘗ勗im ᘗ勗 ᘗ勗im žlᘗ勗t č ᘗ勗 m ᘗ勗 stliᘗ勗aᘗ勗 s ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗m : ᘇ咇ᘗ勗 stᘗ勗a taᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ៗ嘇 liᘗ勗 listᘗ勗 ᘗ勗a? ៗ嘇 l č sliᘗ勗 ᘗ勗ic ᘗ勗 ᘗ勗i la 勗a ᘗ勗ᘗ勗 s m la a: lᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 s m ᘗ勗 sil ič ᘗ勗 ᘗ勗 aᘗ勗i laᘗ勗 勗 唇 m ᘗ勗 ᘗ勗i 勗

Šlapeme si přírodou, zpíváme si hou, hou, hou. Úsměv máme na tváři, sluníčko nás ozáří. Stanoviště úkol dají, učitelky záchvat smíchu mají. Krásně jsme se pobavili, do školy jsme dorazili. Slivovička byla mňamka Děkujeme moc, a švestička dobrá, sladká. Za rok přijdem na pomoc. (Treybalovi) ᘗ勗 sᘗ勗a ᘗ勗 s ᘇ咇 ᘇ咇ᘗ勗 la ᘗ勗 l - ᘗ勗 ჷ喧t ᆷ唇tiᘇ咇 ᘗ勗 ᘗ勗li sm si a ᘗ勗 cᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ᆷ唇tᘗ勗 tᘗ勗 aᘗ勗 sm tᘗ勗ᘗ勗 m ᘗ勗 cᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗ᘇ咇ᘗ勗 Slᘗ勗 ᘗ勗čᘗ勗 m sᘗ勗ᘗ勗tᘗ勗 ᘗ勗 s ᆷ唇 ៗ嘇 t taᘗ勗 ᘗ勗 t ᘗ勗ᘗ勗? 勗 taᘗ勗 t ჷ喧 sᘗ勗l m ᘗ勗 s ᆷ唇ᘗ勗 勗ჷ喧 ᘗ勗a ᘗ勗i 勗 Jednoho krásného dne vypravila maminka své děti do lesa. Holčičce Barborce dala do košíčku slivovičku a švestkové koláče a chlapečkovi Adámkovi připravila na hruď číslo 51. Již na kraji lesa na nás čekali vlci a jejich pomocníci. Moc, moc jsme se báli, že nás rozcupujou na malé kousky. Ale poznali jsme šišku, vyřešili rébusy, našli škvora ve větě i balonek pod šátkem jsme objevili. Přelstili jsme všechny jejich léčky a nástrahy. A jako v každé pohádce, vše dopadlo dobře. Vlk nás nesežral a koláčky, ty jsme snědli všichni společně. Jen tu slivovičku, tu vypil sám taťka. (Wrobelovi) ჷ喧a ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 stičᘗ勗 ᘗ勗 Slᘗ勗 c sᘗ勗ᘗ勗tᘗ勗 ᘗ勗ů ᘗ勗 c stičᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 ᘇ咇 ᘗ勗im ᘗ勗ř ៗ嘇aᘗ勗 ᘗ勗 a lů st ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗tᘗ勗 ᘗ勗 s m s sᘗ勗 lᘗ勗ᘗ勗 ჷ喧 m s smᆷ唇 ᘗ勗 St m ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗a si ᘗ勗ᘗ勗s ičᘗ勗ᘗ勗 l ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗m ᘗ勗ᆷ唇třᘗ勗čᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗t ᘇ咇 ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 t ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 ta ciᘗ勗 ᘗ勗 stᘗ勗 ř ᘇ咇 ᘗ勗 ma ciᘗ勗 勗ៗ嘇it ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗i 勗 Je sobota brzy ráno, Přemýšlely nad tím, Na švestkovou vůni jdem. co jsme uviděly. Úkoly jsme splnily, Teď už k cíli šťastně jdeme Skákaly jsme na chvíli. na švestkové koláče. Mňam! (Frňková, Koryčanská) 唇 ᘗ勗ᆷ唇 i tᘗ勗 lᘗ勗mᘗ勗ačᘗ勗 勗 ᘗ勗 cᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗li ᘗ勗 istᘗ勗m 勗 唇 ᘗ勗a s ᘗ勗laᘗ勗 čᘗ勗ᘗ勗 ៗ嘇 t cᘗ勗laᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 Sliᘗ勗 ᘗ勗ičᘗ勗a ᘇ咇ř mᘇ咇ᘗ勗lᘗ勗m a ᘗ勗 s ičᘗ勗 ᘗ勗 cᘗ勗last ᘗ勗ž ᘗ勗 ᘇ咇 maličᘗ勗aᘗ勗 勗l taᘗ勗 a ᘗ勗ᘗ勗s ičᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 Úᘗ勗 l sm sᘗ勗l il 勗ៗ嘇i la ᘗ勗 ᆷ唇 m ᘗ勗 ᘗ勗 唇ᘗ勗ᘗ勗a ᘗ勗 ᘗ勗ó slᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗a cᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗liᘗ勗 ᘗ勗ůᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 勗 My dvě holky společně Vyřešíme hádanku, U školy tojde už samo. Jdeme hrát si báječně. Pak složíme skládanku. Kdepak je to chladné ráno? Sluníčko nám svítí k tomu. Najdeme tu bratrů pár Potom sníme buchty jen. Jako první jdeme k stromu. A pokračujem v cestě dál. Byl to vážně pěkný den. Tam určíme listů pár Stanoviště číslo tři A už jdeme o kus dál. Přináší nám nové hry. (Marková, Veselá) Čeká nás tam další část, Adélka to zvládne lehce, Doufám, že to není past. Pro ostudu býti nechce.

ៗ嘇ᘗ勗t lᘗ勗 s ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗a ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 lᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗caᘗ勗 ᘗ勗ᆷ唇ti ᘗ勗ᘗ勗 cᘗ勗 sᘗ勗aᘗ勗al ᘗ勗 ᘗ勗 stala s ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗i 勗 ᘗ勗ž ᘗ勗ᘗ勗 l ic 唇 i s ᘗ勗 l ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗ů ᆷ唇ᘗ勗 ៗ嘇ᘗ勗cᘗ勗ařᘗ勗 i ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗l ៗ嘇 l č ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗il ᘗ勗 勗O ᘗ勗 ᘗ勗 G si icᘗ勗 ᘗ勗 O ᘗ勗cᘗ勗 ᘗ勗 勗 Jednoho krásného zářijového dne si princezna Švestečka VIII. Vyrazila na procházku. Bloudila poli, cestami i lesy. Najednou ji píchl do oka jakoby střep. Byl to zelený praporek, který plápolal na stéblu trávy jako plamínky ohně v krbu. Hledala na něm tajný nápis či rébus. Nic nenašla, až po chvíli přemýšlení. Pod praporkem narazila na klíště, na klíště, co se sápalo po bezbranném pejskovi. Smetla ho na zem, vzala pejska a pokračovala dál po cestě. Našla rozkutálenou hromadu hraček. Všechny hračky vzala a donesla je dětem, kterým patřily. Uviděla malou švestku, která ležela na zemi a nemohla vstát. Obtančila ji a šla dál. Její cesta byla u konce. (Stodůlková, Trčková) ᘗ勗 s ᘗ勗 s ᘇ咇 Účast ᘗ勗 s ᆷ唇ti al taᘗ勗ᘗ勗 sᘗ勗ᆷ唇lᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗ᆷ唇ti s ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 s si a ᘗ勗 sliᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 ᘗ勗 c ᘗ勗 až ᘗ勗 ᘗ勗 ᆷ唇lᘗ勗ᘗ勗 ៗ嘇iᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 č ៗ嘇a ᘗ勗 ci tᘗ勗 ᘗ勗 lᘗ勗ᘗ勗 s a s ᘗ勗 ᘗ勗ž ᘗ勗ᘗ勗icᘗ勗 i ᘗ勗la ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 t ř it l ᘗ勗 ᘗ勗 sᘗ勗 čᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗cᘗ勗ařᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗aᘗ勗 ᘗ勗aᘗ勗 lᘗ勗 ᘗ勗 l č ᘗ勗ᘗ勗 m ᘗ勗řiᘗ勗 aᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 唇 ᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 č ៗ嘇 l č ᘗ勗 ᘇ咇 ᘗ勗ᘗ勗 stᘗ勗 ᘗ勗ᘇ咇ᘇ咇 ž ᙗ嚧 t c lᘗ勗 ga iᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗 ᆷ唇 c ᘗ勗t s ᘗ勗ᘗ勗aᘗ勗 iᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 ៗ嘇až ᘗ勗 ᘗ勗tᆷ唇 ᘗ勗ř ᘗ勗ᘗ勗 ᘗ勗icᘗ勗 i ᘗ勗 ᘗ勗 l ᆷ唇 ᘗ勗ž mlasa ᘗ勗ᘗ勗 ៗ嘇 ᘗ勗a sᘗ勗l ᆷ唇 ᘇ咇 úᘗ勗 l sla ᘗ勗 st ᘗ勗l ᘗ勗ᘗ勗ᘗ勗 勗ž s ᘗ勗 c lᘗ勗 sla cᘗ勗ᘗ勗 ჷ喧tᘗ勗ᘗ勗at ᘗ勗ᘗ勗aᘗ勗 ᘗ勗 tř ᘗ勗a ᘇ咇 ᘗ勗 ᆷ唇tiᘇ咇 č lᘗ勗 sla ᘗ勗ᘇ咇cᘗ勗 ᘗ勗ᆷ唇cᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗cᘗ勗a ᘗ勗ᘗ勗 ៗ嘇 si ᘗ勗l mᘗ勗 ᘗ勗ᘗ勗 t mᘗ勗 ᘗ勗ᆷ唇 aᘗ勗 勗ჷ喧aᘗ勗a il ᘗ勗 F ňᘗ勗 ᘗ勗 O ᘗ勗 ᘗ勗 St ᘗ勗 l 勗