Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Odbor rodiny a dávkových systémů Č. j.: 2008/61921/21 V Praze dne 1. září 2008 Vyřizuje: Mgr. Beck, PaedDr. Niederle Metodický pokyn č. 4/2008 k upřesnění některých postupů orgánů pomoci v hmotné nouzi při aplikaci zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů Na základě zkušeností získaných při správním řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ), je nezbytné sjednotit v některých případech postupy orgánů pomoci v hmotné nouzi a doplnit tak Metodické pokyny, které odbor sociální politiky Ministerstva práce a sociálních věcí již vydal. 1. Opakovaná žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi a hodnocení majetku Při rozhodování o dávkách pomoci v hmotné nouzi se zaměstnanci orgánů pomoci v hmotné nouzi setkávají se situací, kdy příjemce některé z dávek je vlastníkem majetku, který by mohl využít ke zvýšení příjmu vlastním přičiněním, ale on tak v průběhu šesti měsíců od podání žádosti neučinil, protože v této době přestal být příjemcem dávky. Po určité době, např. po dvou či třech měsících, však tato osoba přichází s novou žádostí o dávku pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení), přičemž na jejích celkových sociálních a majetkových poměrech se od okamžiku předchozího odejmutí dávky nic nezměnilo. Orgán pomoci v hmotné nouzi tak stojí před otázkou, zda lze navázat na předchozí hodnocení majetku nebo zda opět bude majetek brán v úvahu a hodnocen po třech či šesti měsících od podání nové žádosti. Zákon stanovuje při posuzování stavu hmotné nouze osoby, že všechny podmínky nároku se posuzují k měsíci podání žádosti o dávku. Jedinou výjimkou je posuzování příjmu osoby, kdy se bere v úvahu příjem za tři kalendářní měsíce předcházející měsíci podání žádosti. Znamená to, že majetek osoby se hodnotí vždy v měsíci podání žádosti. Obecně pro hodnocení celkových sociálních a majetkových poměrů na počátku a v průběhu pobírání dávky nastávají tři možnosti: a) Při podání žádosti se orgán pomoci v hmotné nouzi nejprve zabývá celkovými sociálními a majetkovými poměry osoby, a to na základě prohlášení osoby o těchto poměrech a po provedeném sociálním šetření. Pokud dojde k závěru, že tyto poměry osobě po úhradě odůvodněných nákladů spojených s bydlením dostatečně zaručují zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a takovéto zajištění lze na ní spravedlivě žádat, neuzná tuto osobu hned na začátku posuzování za osobu v hmotné nouzi ( 3 odst. 4 zákona). 1
b) Pokud orgán pomoci v hmotné nouzi neužije 3 odst. 4 zákona, postupuje podle 26 zákona. Do tří měsíců je majetek, ať jde o nemovitý či movitý, tolerován a částka živobytí osoby se zvyšuje o 30% rozdílu mezi životním minimem této osoby a existenčním minimem. Jestliže osoba pobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, popřípadě některou z dávek nemocenského pojištění, toleruje se majetek po dobu pobírání těchto dávek, a to nejdéle po dobu prvních dvanácti měsíců pobírání příspěvku na živobytí. Přitom je však nutné již v těchto obdobích brát v úvahu, zda osoba vlastní majetek, který lze využít ke zvýšení příjmu po uplynutí zákonem stanoveného období. Pokud takovýto majetek existuje, musí být osoba na povinnost jeho využití v tomto tříměsíčním, resp. delším období upozorněna. Zde je vhodné využít sociální práci, zejména sociální poradenství, je-li to s ohledem na charakter situace třeba. Po třech měsících, popř. po uplynutí období uvedeného v 26 odst. 1 písm. b) zákona, se situace znovu posuzuje. Zákon stanovuje čtyři možnosti postupu. Pokud se při počátečním šetření celkových sociálních a majetkových poměrů zjistilo, že osoba žádný majetek nemá, orgán pomoci v hmotné nouzi se majetkem nezabývá. Další dvě možnosti vycházejí z poznatku, že osoba majetek má, ale tento majetek nelze využít ke zvýšení příjmu, popř. majetek má a prokazatelně jej ke zvýšení příjmu již využívá. Tyto tři možnosti umožňují po celou dobu pobírání dávky pomoci v hmotné nouzi navyšovat částku živobytí osoby o 30% rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem. Jestliže však osoba vlastní nemovitý nebo movitý majetek, který pro zvýšení příjmu lze využít (na tuto skutečnost musí být osoba upozorněna) a ona ho po uplynutí tří měsíců nevyužívá, snižuje se částka živobytí této osoby o 30% do doby, než bude majetek využit, maximálně však do uplynutí šesti měsíců od přiznání dávky. c) Po šesti měsících, resp. po uplynutí období delšího než šest měsíců uvedeného v 26 odst. 1 písm. b) zákona, není-li majetek, který lze ke zvýšení příjmu použít, dále využíván, přestává být vlastník tohoto majetku osobou v hmotné nouzi. Jde-li o jednotlivce, je mu příslušná dávka odejmuta, jde-li o osobu společně posuzovanou, dojde k přehodnocení výše dávky tak, že pro výši dávky se k osobě, která není osobou v hmotné nouzi, nepřihlíží ( 3 odst. 2 zákona). Jestliže osoba, které byla dávka pomoci v hmotné nouzi odejmuta (např. z důvodu nevyužití majetku pro zvýšení příjmu), po určité době znovu požádá o tuto dávku, jde o novou žádost s novým posouzením celkových sociálních a majetkových poměrů i s novým hodnocením vlastnictví majetku, který může být využit pro zvýšení příjmu. Zákon neumožňuje v této souvislosti brát v úvahu délku pobírání dávky v předchozím období. Důležité však je, že pro posouzení stavu hmotné nouze může orgán pomoci v hmotné nouzi využít některé údaje o vlastnictví majetku z předchozího období, a to zvláště v těch případech, kdy od předchozího hodnocení celkových sociálních a majetkových poměrů nedošlo k podstatné změně (údaje je však nutné ověřit, např. sociálním šetřením). V takovémto případě se doporučuje postupovat podle 3 odst. 4 zákona, tj. postup doporučený pod písm. a) této části metodického pokynu. Pokud orgán z předchozí své činnosti i z nového posouzení celkových sociálních a majetkových poměrů dojde k závěru, že je zde majetek, který může být využit k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a takovéto využití lze na osobě spravedlivě 2
žádat, neuzná ji za osobu v hmotné nouzi. Jde-li o jednotlivce, novou žádost o dávku zamítne, jde-li o osobu společně posuzovanou, postupuje podle 3 odst. 2 zákona. Jestliže osoba oznámí změny ve vlastnictví majetku v průběhu pobírání dávky, reaguje na tyto změny orgán pomoci v hmotné nouzi v souladu s 44 zákona, a to v měsíci, v němž ke změně okolností, ovlivňujících nárok na dávku nebo její výši, došlo. V řadě případů se uvedené hodnocení možnosti využití majetku týká motorových vozidel ve vlastnictví osob (ať již jde o žadatele o dávku či společně posuzované osoby). Vždy při podání žádosti o dávku se v případech, kdy je mezi majetkem osoby uvedeno motorové vozidlo, doporučuje nejprve objektivně v rámci sociálního šetření posoudit aspekty jeho vlastnictví, tj. především jeho nezbytnost pro klienta a jeho rodinu, dále výši finančních prostředků, které by bylo možné při jeho prodeji získat a na jak dlouho by, po odečtení odůvodněných nákladů na bydlení, získané prostředky vystačily k úhradě výživy a ostatních základních osobních potřeb. Rovněž lze vzít v úvahu, zda jde o krátkodobou situaci hmotné nouze a zda z toho důvodu nelze po osobě spravedlivě žádat prodej motorového vozidla. Pokud orgán pomoci v hmotné nouzi dojde k závěru, že získané prostředky by stačily pouze na krátkou dobu, nebo že vozidlo je neprodejné s ohledem na jeho stáří, popřípadě že jeho používání je pro osobu a její rodinu nezbytné s ohledem na jejich bydliště, potřebu dojíždění do práce, hledání zaměstnání, odvoz dětí do školy z míst, kde je špatná dopravní obslužnost apod., lze vlastnictví motorového vozidla tolerovat a nepožadovat jeho využití ke zvýšení příjmu. Jestliže orgán pomoci v hmotné nouzi k takovému závěru při posuzování celkových sociálních a majetkových poměrů na počátku hodnocení situace hmotné nouze osoby dojde, nelze následně v průběhu pobírání dávky prodej motorového vozidla požadovat. V případě, kdy orgán pomoci v hmotné nouzi vlastnictví motorového vozidla posoudí tak, že toto motorové vozidlo osoba může využít ke zvýšení příjmu, je nezbytné osobu informovat o této skutečnosti i o důsledcích nevyužití majetku po uplynutí zákonem stanovených lhůt. 2. Majetek a pohledávky a nároky nezaopatřených dětí Dle 28 zákona, není-li využíván majetek nezaopatřeného dítěte, přestože by mohl být ve prospěch společně posuzovaných osob využíván, nebo nejsou řádně uplatněny nároky a pohledávky tohoto dítěte, nezapočítává se příslušná částka zvýšení podle 26 nebo 27 u ostatních společně posuzovaných osob. Při zjišťování možnosti zvýšení příjmu využitím majetku nebo nároků a pohledávek u nezaopatřených dětí je orgán pomoci v hmotné nouzi povinen spolupracovat s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Orgán pomoci v hmotné nouzi zkoumá majetek a uplatnění nároků a pohledávek již při podání žádosti o příspěvek na živobytí. Pokud orgán pomoci v hmotné nouzi zjistí, že se jedná o majetek nebo nároky a pohledávky nezaopatřeného dítěte, je nutné kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí s tím, zda-li je možné tento majetek či nároky a pohledávky uplatnit. V tomto případě nelze hned použít 3 odst. 4 zákona 1 a postupuje se následovně: 1 Výjimkou je oblast stavebního spoření (viz další text metodického pokynu). 3
V případě, kdy orgán pomoci v hmotné nouzi zjistí ve spolupráci s orgánem sociálněprávní ochrany dětí (je nutné stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí), že lze využít majetek nezaopatřeného dítěte ke zvýšení příjmu společně posuzovaných osob (popřípadě příjem plynoucí z uplatněných nároků a pohledávek nezaopatřeného dítěte) a tento majetek (nebo nároky a pohledávky) není ze strany společně posuzovaných osob využíván, nezapočítává se každé ze společně posuzovaných osob (s výjimkou nezaopatřených dětí) zvýšení částky živobytí související s hodnocením využití majetku (resp. zvýšení částky živobytí související s hodnocením možnosti uplatnění nároků a pohledávek). To znamená, že od čtvrtého měsíce pobírání příspěvku na živobytí a nevyužití majetku se zvýšení částky živobytí o 30 % částky rozdílu mezi životním minimem a existenčním minimem společně posuzovaným osobám nezapočte (s výjimkou nezaopatřených dětí). U nároků a pohledávek nezaopatřeného dítěte, které nejsou uplatněny, se zvýšení částky živobytí o 20 % částky rozdílu mezi životním minimem a existenčním minimem společně posuzovaným osobám (s výjimkou nezaopatřených dětí) nezapočte ihned. Pokud majetek nebo nároky a pohledávky nezaopatřeného dítěte nejsou využity do uplynutí 6 měsíců, za které je poskytován příspěvek na živobytí, má se za to, že nezaopatřené dítě není osobou v hmotné nouzi podle 3 odst. 1 písm. c) zákona. Mělo by se k němu přihlížet jen při posouzení nároku na dávku, nikoliv při stanovení její výše ( 3 odst. 2 zákona), přičemž u ostatních společně posuzovaných osob zůstává zachováno snížení dávky podle 28. Zákon přitom nerozlišuje při aplikaci 28, zda jde o nezaopatřené dítě zletilé, které při využití svého majetku, nároků či pohledávek může uplatnit vlastní vůli, nebo dítě nezletilé, za které jedná zákonný zástupce. V každém případě však nelze pod 3 odst. 1 písm. c) a 3 odst. 2 subsumovat jiné s dítětem společně posuzované osoby, neboť o jejich majetek, nároky či pohledávky se zde nejedná. Co se týká možnosti zvýšení příjmu z uzavřeného stavebního spoření, které je vlastnictvím nezaopatřeného dítěte, je také nutné vyjádření příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Pokud lze stavební spoření využít, bude se postupovat podle Metodického pokynu č. 11/2007 odd. 1. Jestliže orgán pomoci v hmotné nouzi zjistí při posuzování dokladů k žádosti o příspěvek na živobytí, že peněžní částka získaná ze stavebního spoření nezaopatřeného dítěte bude vyšší než desetinásobek částky životního minima osoby (společně posuzovaných osob), zákon ukládá, aby bylo k možnosti zvýšení příjmu využitím stavebního spoření přihlédnuto ihned. Znamená to, že nezaopatřené dítě (zákonný zástupce nezaopatřeného dítěte), je orgánem pomoci v hmotné nouzi vedeno k tomu, aby bezodkladně požádalo o zrušení stavebního spoření a získalo finanční částku, která bude jako majetek použita k zajištění základních životních podmínek této osoby, popřípadě osob společně posuzovaných. Orgán pomoci v hmotné nouzi v takovémto případě může, s ohledem na místní podmínky, stanovit termín, do kterého má osoba prokazatelně požádat o zrušení stavebního spoření. Do té doby i následně do doby získání majetku v peněžní podobě se má za to, že osoba učinila vše pro využití majetku a v důsledku toho nemůže dojít ke snížení částky živobytí o 30% rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem. Poté, co osoba majetek ze stavebního spoření získá, jí lze dávku na základě 44 odst. 1 zákona odejmout. 4
Pokud by v termínu stanoveném orgánem pomoci v hmotné nouzi nedošlo k využití stavebního spoření nezaopatřeného dítěte, jehož výše přesahuje desetinásobek částky životního minima společně posuzovaných osob, má se za to, že jde o osoby, jejichž celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jim mohou i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit dostatečné zajištění jejich výživy a ostatních základních osobních potřeb a toto zajištění, právě s ohledem na vlastnictví vyšší částky na stavebním spoření, lze na nich spravedlivě žádat. V takovémto případě nebudou považovány za osoby v hmotné nouzi ( 3 odst. 4 zákona). 3. Příjemce dávky pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení) se přechodně zdržuje v cizině Zákon výslovně neřeší situaci, kdy se příjemce příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení přechodně zdržuje v cizině. Znamená to, že odjezd příjemce dávky nebo některé ze společně posuzovaných osob s příjemcem dávky do ciziny (za předpokladu, že jsou plněny všechny zákonem stanovené podmínky nároku na dávku) není důvodem k odejmutí dávky, k zastavení výplaty dávky event. ke snížení výše dávky. Osoba (společně posuzovaná osoba) se i po dobu přechodného pobytu mimo území České republiky musí nacházet ve stavu hmotné nouze a její pobyt mimo území nesmí znamenat, že by se volněji hodnotily podmínky hmotné nouze (i nadále se musí, přichází-li to v úvahu, důkladně posuzovat její snahy zvýšit si příjem vlastní prací apod.). Komplikovaná situace nastává v případě, kdy přechodným pobytem osoby (osob) v cizině dochází ke změně okruhu společně posuzovaných osob. Pokud půjde o rodiče s nezletilým nezaopatřeným dítětem nebo o samotné manžele, nemělo by ke změně docházet, neboť u těchto dvou skupin osob podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o životním a existenčním minimu ) není jejich společné posuzování vázáno na skutečnost, že společně užívají byt. Jestliže všichni, kteří jsou pro účely pomoci v hmotné nouzi společně posuzováni, přechodně pobývají v cizině, budou i tam pro účely příspěvku na živobytí posuzováni společně. Na překážku nebude ani situace, kdy jedna část výše uvedeného okruhu společně posuzovaných osob zůstane v České republice a druhá část bude přechodně v cizině, protože zde není podmínka společného užívání bytu. Komplikovanější bude situace, pokud se bude jednat o přechodný pobyt rodičů a nezletilých zaopatřených dětí a rodičů a zletilých dětí v cizině. Tyto skupiny jsou již vázány na podmínku, že společně užívají byt. Ustanovení 4 odst. 7 zákona o životním a existenčním minimu neumožňuje společně posuzovat osoby, které se přechodně nacházejí v cizině z jiných důvodů, než které jsou v tomto ustanovení taxativně vyjmenovány 2. Znamená to, že po dobu pobytu v cizině budou tyto osoby užívat jiný byt. Proto by muselo dojít k posouzení nového bytu v cizině, který budou tyto osoby užívat přechodně k bydlení. Dochází totiž ke změně jedné z podmínek, které byly vzaty v úvahu při posuzování stavu hmotné nouze. Je zřejmé, že uvedené údaje, potvrzené 2 Dle 4 odst. 7 zákona o životním a existenčním minimu mezi tyto důvody patří soustavná příprava na budoucí povolání, zdravotní nebo pracovní důvody a dlouhodobý výkon dobrovolnické služby. 5
na příslušném tiskopise, bude obtížné získat, a proto s ohledem na změnu skutečností rozhodných pro nárok na dávku a nemožnost nové potřebné údaje doložit, bude nutné dávku příspěvek na živobytí odejmout. Ještě komplikovanější bude situace, kdy jedna část z uvedeného okruhu osob zůstane doma v bytě, který byl pro účely hmotné nouze posuzován před odjezdem osob do ciziny, a druhá část tohoto okruhu by se přechodně v cizině zdržovala v jiném bytě. V takovémto případě se jedná o změnu okruhu společně posuzovaných osob a bude nutné nově posoudit nárok na dávku podle 44 odst. 5 zákona. Pokud se v cizině bude zdržovat osoba, která žádala o dávku, musí dojít k odejmutí dávky a následně k nové žádosti podané osobou společně posuzovanou, která zůstala v bytě v České republice. V případě, že by osoba, která se nachází v cizině a které dávka byla odejmuta, chtěla znovu dávku pobírat, musí uplatnit novou žádost. Náležitosti žádosti jsou zákonem předepsány, a pokud osoba nedoloží potřebné údaje, nelze jí příspěvek na živobytí přiznat. V případě doplatku na bydlení by posuzování základních podmínek bylo stejné jako u posuzování situace pro příspěvek na živobytí s tím rozdílem, že okruh společně posuzovaných osob je pro tuto dávku vázán na trvalý pobyt a na poskytování příspěvku na bydlení. Pokud by se trvalý pobyt v průběhu přechodného pobytu těchto osob v cizině nezměnil a nadále by trval nárok na příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí, byl by nárok i na doplatek na bydlení. 4. Doplatek na bydlení v záporné či nulové výši Pokud je podle 35 zákona při řízení o přiznání doplatku na bydlení stanovena jeho výše v hodnotě nula nebo v záporné hodnotě, nelze použít 39 zákona, který stanovuje minimální výši doplatku na bydlení v částce 50 Kč. V takovémto případě se má rovněž za to, že není plněna ani podmínka nároku na doplatek na bydlení. Může však dojít k situaci, že v zákoně uvedená podmínka vzniku nároku na doplatek na bydlení ( 33 odst. 1 zákona) je splněna, přestože výše dávky je nula nebo záporná hodnota. Jde o případy, kdy příjem osoby (společně posuzovaných osob) zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí a snížený o odůvodněné náklady na bydlení je nižší než částka živobytí. K uvedené situaci může dojít proto, že pro posuzování podmínek nároku na doplatek na bydlení se od odůvodněných nákladů na bydlení neodečítá příspěvek na bydlení, poskytnutý ze státní sociální podpory. V současné době aplikační program OKnouze v takovém případě zobrazuje ve vyhodnocení dávky jako důvod nepřiznání nebo ztráty nároku text: příjem společně s PnŽ po odečtení ONB snížených o PByd převyšuje a nebo se shoduje s ČŽ (viz Informace OKnouze/Okslužby č. 27/2008). Do předpokládané úpravy zákona se doporučuje v takovýchto případech postupovat podle Informace OKnouze/OKslužby č. 29/2007, kde pod bodem 8 písm. b) je uveden výklad k řešení. Je zřejmé, že vznik nároku na doplatek na bydlení v tomto případě není podpořen možností stanovit výši dávky. Proto v návaznosti na 38 odst. 1 zákona nelze považovat všechny podmínky, stanovené pro vznik nároku na doplatek na bydlení, za splněné. 6
5. Úpravy v návaznosti na novelu zákona o registrovaném partnerství Dnem 1. července 2008 nabyl účinnosti zákon č. 239/2008 Sb., kterým se mění některé zákony související s registrovaným partnerstvím (dále jen novela ). V jeho rámci byl novelizován zákon a zákon o životním a existenčním minimu. Zákon o životním a existenčním minimu byl v 4 odst. 1 písm. b) doplněn tak, že vedle manželů se společně pro účely tohoto zákona posuzují i partneři, a to s odvoláním na zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Za partnera se podle novely považují také partner, se kterým občan členského státu Evropské unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů jiného členského státu Evropské unie, pokud tyto právní předpisy upravují vzájemnou vyživovací povinnost. Pro účely zákona tato úprava znamená, že výše uvedení partneři již nejsou posuzováni jako jiné osoby podle ustanovení 4 odst. 1 písm. d) zákona o životním a existenčním minimu. Novela upravuje i zákon v 53, kde se rozšiřují údaje poskytované Ministerstvem vnitra, a to v odst. 3 bodu 11 ohledně informací o rodinném stavu a zároveň se doplňuje nový bod 12, který definuje poskytované údaje o registrovaném partnerství, a to v obdobném rozsahu jako u manželů. Další úprava se dotýká odst. 3 písm. b) 53 zákona, který rozšiřuje údaje o cizincích, kteří jsou obyvateli, a to opět jak u manželů, tak nově u partnerů. Nový text upravuje i původní bod 17 (novelou upravený na bod 18) písm. b) odst. 3 53 zákona, který se týká údajů o nezletilých cizincích, kteří byli rozhodnutím příslušného orgánu svěřeni cizinci nebo jeho manželu, popřípadě partneru. Do vydání upraveného tiskopisu Žádosti o příspěvek na živobytí je možné při vyplnění části A. Žadatel v kolonce Rodinný stav uvádět číslici 5 v případě, že půjde o žadatele, který je registrovaným partnerem. V kolonce Manžel(ka) bude uvedena číslice, pod kterou je uveden(a) partner(ka) v části D. tiskopisu. Doporučuje se informovat osoby o této úpravě při předávání žádosti s tím, že tato možnost není dosud uvedena v poznámce č. 5 tiskopisu žádosti. JUDr. Michaela Kepková, v.r. zast. ředitelka odboru rodiny a dávkových systémů MPSV ČR 7