2. ADVENT BERÁNEK, NEBO LEV? První čtení: Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko. (Lukášovo evangelium 21:25-28) Bratři a sestry, přátelé, milí hosté, dnešní nedělí vstupujeme do druhého Adventního týdne. Do času připomínky toho největšího zázraku Božího vtělení a zároveň jsme v očekávání druhého příchodu Pána Ježíše. Tajemství Adventu a Vánoc se dá jednoduše vyjádřit slovy: Boží království k nám vstoupilo skrze narození Ježíše. Projevilo se, ale ještě ne v plnosti žijeme v naději a očekávání Ježíšova druhého příchodu. V dnešním slovu se zaměříme na dva obrazy, kterými je nám v Písmu zpodobňován Pán Ježíš: je to Lev z Judy i Beránek Boží. Svou první otázkou se dnes obracím na sestry: Když přemýšlíte nad svým bratrem, manželem, synem, synovcem, chtěli byste mít doma raději lva nebo beránka? A druhou na bratry: Chcete mít doma raději lvici, která se porve se všemi problémy, nebo poddajnou ovečku? Vaše přání, nebo touhy o vás ledacos vypoví A teď dvě otázky pro nás všechny: Co si vybavíte, když slyšíte slovo LEV? Lev král zvířat, symbol moci a vítězství, vlády, moudrosti, udatnosti. Co Vás napadá pod slovem BERÁNEK? Beránek symbol čistoty a poddajnosti, nevinnosti, oběti, ale i vytrvalosti a určité tvrdohlavosti.
Je pozoruhodné, a nevím, jestli jste nad tím někdy přemýšleli, ale obě tato zvířata se jako symboly stala součástí našeho národního příběhu: Lev ve skoku je ve státním znaku a Beránek s praporcem je zase symbolem spojeným s Jednotou bratrskou. (I my se, jako národ, nějak hlásíme k udatnosti i ochotě k oběti.) Není to tak, že v sobě máme jak touhu zápasit a vyhrávat, tak i zároveň určitou touhu po čistotě a nevinnosti? Jaké příběhy nás dojímají a naplňují? Přeci ty, v nichž po tvrdém střetu nakonec zvítězí dobro. A také ty, kde nás zaskočí nevinnost a čisté smýšlení hrdiny, který je ochoten se obětovat. Možná nám to ani nedochází, ale obraz o zápasícím lvu i obětovaném beránku je příběhem mnohých z nás. Někteří manželé, když očekávali narození svých dětí, věděli o jejich ohrožení a na modlitbách ve víře za ně bojovali jako lvi. Když se děti narodily, rodiče se pro jejich zdravý rozvoj doslova obětovali. Příběhy některých vás znám: jsou to příběhy o zápase s těžkou nemocí, příběhy spojené s odchodem někoho blízkého, spojené se ztrátou nějaké jistoty Znám vaše těžké zápasy i mnohé oběti a moc si vás proto vážím! Lev z Judy i Beránek Boží (tedy ten Mocný Vládce a Soudce a zároveň Obětovaný Zachránce) kde se o něm takto mluví? Základem dnešního slova jsou verše z knihy Zjevení 5:1-10: A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi. Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě? Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní. Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní. Ale jeden ze starců mi řekl: Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou. Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa. Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice. A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. A zpívali novou píseň: Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí.
Slovo, které jsme četli, nám přináší zvláštní poselství ten, který je nazýván Lvem, je zároveň i Beránkem. Vybavíte si, kde a v jaké souvislosti se v Bibli ještě mluví o lvu? Lev je používán jako zpodobnění síly bohatýrství a moci, ale také nebezpečí, ničení, ohrožení. Ke lvu je připodobňován sám Bůh svou mocí, ale také pozůstatek Jákoba. Ke lvu je ale připodobňován i ďábel obchází jako lev řvoucí, tedy jako ten, kdo Boží jednání imituje, kdo nevzbuzuje bázeň, ale nahání strach a hrůzu, kdo ohrožuje. Starý zákon vypráví příběhy jak o nebezpečných, tak i přemožených lvech. Vybavíte si, kde a v jaké souvislosti se v Bibli ještě mluví o beránkovi? Beránek je především symbolem zástupné oběti, ale také králů médsko-perské říše. Celý Starý zákon neustále připomíná oběť beránků při vyjití z Egypta, na poušti, pod horou Sinaj, u stánku setkávání, či u Chrámu v Jeruzalémě. A v Novém zákoně nám především připomíná obětování Beránka Božího. Chci z těch všech příběhů zmínit jeden velmi pozoruhodný příběh, ten Abrahamův. Je to příběh o příkazu obětovat syna Izáka. Na hoře Mórija, kde nakonec anděl zabrání Izákově smrti, je náhle nalezen beran za rohy uvízlý v houští. Abraham tedy jde a místo svého syna obětuje tohoto berana, kterého si Hospodin připravil. To místo Abraham pojmenoval Hospodin vidí. Dosud se tu říká: Na hoře Hospodinově se uvidí. Hora Mórija se umisťuje do oblasti města Jeruzaléma. Asi se nedá přesně říci, kde hora Mórija leží někdo se domnívá, že je její součástí je Chrámového okrsku (tedy to místo, kde ležel Šalomounův chrám a nyní tam stojí dvě mešity), jiní říkají, že její součástí je vyvýšenina známá jako Golgota. Ale dodnes platí, že o tom podstatném se rozhoduje právě tam v Jeruzalémě. Kdysi zapadlé provinční město ležící uprostřed pustiny a přesto se dějiny neustále točí kolem něho je spojnicí i rozdělovníkem mezi třemi kontinenty: Asií, Afrikou a Evropou, je středobodem třech nejvýznačnějších náboženství: judaismu, křesťanství a islámu, je místem, kde se před dvěma tisíci lety rozhodlo i o nás. Dodnes je zrak celého světa skoro nepochopitelně obrácen k Jeruzalému. V textu jsme četli, že je Ježíš nazýván zároveň jako lev z pokolení Judova, potomek Davidův i jako obětovaný beránek. On jediný je hoden přijmout knihu života a soudu a rozlomit její pečetě.
První titul, který ho zařazuje do linie krále Davida: Lev z pokolení Judova, potomek Davidův, Ježíše spojuje především s námi lidmi, s naším lidstvím, s naším pozemským příběhem. Druhý titul obětovaný beránek jej spojuje s posláním: byl tím Bohem vyhlédnutým beránkem obětovaným za nás a naše hříchy. Zaposlouchejme se do slov té nové písně, která zazněla před Božím trůnem: Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí. Kdy je Ježíš tím Lvem? V okamžiku, kdy stojí za svým posláním, pravdou, kdy je spalován žárlivou touhou očistit Boží chrám, kdy odhaluje skutečnou svobodu skrytou v Božím zákoně, v okamžiku, kdy chrání učedníky při svém zatčení. V okamžiku, kdy před lidmi bojuje za Boha. A všimněme si jeho nekompromisnosti! Kdy je tím beránkem? V okamžiku sebevydání a sebeobětování. V okamžiku, kdy před Bohem bojuje za lidi. A všimněme si, je obětován a nikomu nic nevyčítá! Dostávám se k samotnému závěru. Možná si někdo vybaví zaslíbení z proroka Izajáše, kde se mluví o tom, že se spolu v Božím království bude pást lev i beránek. Je to odkaz k Šalomu, tedy dokonalému pokoji, harmonii stvoření a stvořitele. Lev a beránek, obojí se v nás nějak spojuje, jak jsme o tom mluvili na začátku jednak odhodlání zápasit a boj nevzdávat, zároveň je v nás i určitá ochota a odhodlání obětovat se pro druhé. Zatímco u nás nám obě ty dvě polohy připadají nesourodé a často se v nás přetahují, v Ježíši došly spojení je to bojovník a zároveň je tím, kdo se za nás bez výčitek obětoval. Moji milí, naučme se být těmi, kdo bojují do poslední síly, naučme se být i těmi, kdo jsou ochotni se pro dobro druhých a bez výčitek obětovat. Ámen.
Závěrečné požehnání: Můj podíl je Hospodin praví má duše, proto na něj čekám. Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina. (Pláč 3:24-26) Petr Plaňanský (KS Nymburk 4. 12. 2016)