Raději se vrátit, než jít špatnou cestou. Slezské přísloví. Slezské Beskydy v polské oblasti 16. - 18. 3. 2015 Výlet doporučený přítelem Karlem Niedobou. Beskydy jsem navštívil mnohokrát, ale poprvé jsem cestoval do Beskyd v Polsku, které se nazývají Slezské nebo Těšínské Beskydy. Je to horské pásmo v Západních Karpatech na pravém břehu řeky Olše. Jde většinou o zalesněné pohoří bukovými a smrkovými lesy s oblými vrcholy v jižním Polsku. V pondělí 16. 3. jsem odjel vlakem v 5.23 hodin z Jičína přes Nymburk do Kolína, kde jsem přestoupil na expres Odra jedoucí do Žiliny, který mne dovezl do Třince. V pohodlném kupé jsem byl jediný cestující a tak jsem mohl dospat předchozí den, kdy jsem s přáteli slavil narozeniny kamaráda, slávisty Martina. Z Třince jsem pokračoval do Bystřice nad Olší a autobusem typické do horské obce Nýdek, kde jsem v pravé poledne začal své putování od restaurace Nýdečanka. 1
Nýdek (410) - chata Čantoryje (932) 4.5 km Velká Čantoryje (995) 5.5 km - Park Saneczkowy (850) 7 km a zpět Velká Čantoryje 8.5 km Beskydské sedlo (670) 12 km Velký Sošov, chata (792) 15 km; stoupání 950 m. Nýdek je obec na styku tří údolí, kde je zajímavý dřevěný kostel sv. Mikuláše z roku 1570. Zde začíná červená turistická cesta, která kopíruje naučnou Rytířskou stezku na českou chatu Čantoryje. Zaujala mne farma s názvem Niedoba, neboť stejné jméno má kamarád v Jičíně, který mi cestu doporučil. Cesta vedla po loukách a nahoře lesem, 2
a se stoupající výškou přibývalo i sněhu, ale spíše mokrého. Dostihl jsem mladší dívku z Třince, která si udělala odpolední výlet na chatu a vrátí se zpět, ale její tempo bylo pro mne pomalé. Dolů už sestupovalo několik dvojic, jejichž cílem byla také chata a výše rozhledna na samotném vrcholu Slezských Beskyd. V chatě jsem pozdravil majitele, který mi doporučoval vzít si sebou sněžnice na přechod hřebene, které však zatím nebyly nutné. Necelý kilometr po klouzavém sněhu zbývalo na vrchol, kde je nová rozhledna z roku 2002. Je to ocelová konstrukce 29 m vysoká, která má 5 vyhlídkových plošin; nejvyšší je ve výšce 21,5 m. Je odtud vyhlídka na celé Beskydy, Lysou horu, Javorníky, Malou Fatru a Tatry; do Polska je vidět město Ustroń. Však tu také bylo mnoho polských turistů a také cesta z polské strany od lanovky Park Saneczkowy byla ve sněhu velmi vyšlapaná. Přehlédl jsem ukazatel a sestupoval s ostatními Poláky 3
k horní stanici lanovky a odtud jsem se musel vrátit zpět na vrchol v duchu slezského přísloví hned v úvodu: raději se vrátit, než jít špatnou cestou. Po hřebenovce na hranici s Polskem jsem sestoupil do Beskydského sedla, abych začal znovu stoupat směrem na Velký Sošov. Kolem jsou jedlobukové a smrkovobukové lesy. Protože jsem neměl potvrzené ubytování na polské chatě Velký Stožec, kam zbývalo ještě minimálně 5 km pro mne neznámým terénem, dal jsem přednost jiné polské chatě u horní stanice sjezdovky před vrcholem Velký Sošov (886), kde mi nabídli ubytování za 38 Zl., což jsem přijal. Velká chata Schronisko ve výšce 792 m n.m. byla obsazena spíše sjezdaři a turistů bylo jen málo. Jídlo z domova jsem si ohřál na horolezeckém vařiči na velkém dvoulůžkovém pokoji, kde bylo příjemné teplo, a jen si přikoupil pivo za 7 Zl půllitru. Při čtení časopisu a luštění křížovky jsem brzy usnul. 4
17. 3. út Chata Velký Sošov (792) Velký Sošov 1 km (886) Cieslar (921) 2.5 km Malý Stožek (843) 3.5 km Velký Stožek (978) 5 km - Krkavice (976) 6.5 km Kyčera (Kiszory) (990) 7.5 km a zpět Krkavice 8.5 km Groníček, sedlo (824) 10.5 km Bahenec (770) 13 km Bukovec (430) 17 km Komorovský Grúň (650) 20 km Na dílku (675) 21 km Javorzynka (650) 22 km Hrčava (600) 23 km Gírová, turistická chata (775) 28 km ; stoupání 900 m. Vstával jsem už po páté hodině, neboť se brzy začalo rozednívat a já se těšil na slunečný den po nejkrásnější hřebenovce v Beskydech a nebyl jsem zklamán. Po dobré snídani jsem po šesté hodině začal stoupat po večer upravené sjezdovce na vrchol Velký Sošov. Teplota byla mínus 3 C, slabý vítr, sníh křupal pod botami a byl nádherný výhled do osluněné krajiny; v pozadí byla rozhledna Velká Čantoryje. Po zmrzlém sněhu cesta rychle ubíhala, i když terén byl členitý a časté bylo stoupání, 5
zvláště po ledovaté lesní cestě před chatou Velký Stožek. Překrásná byla cesta po hřebenu přes Kyčeru, kde jsem prolézal mezi nízkým olšovím a starým porostem skoro pralesního charakteru, kde jsou stromy až 200 let staré. Vystoupal jsem až na Kyčeru, což je druhý nejvyšší vrchol po Čantoryji, kde je výhled 6
na Malou Fatru s vrcholy Rozsutec a Stoh, kde jsem byl před 2 týdny a mám tam namířeno opět v srpnu s přáteli. Bohužel baterie ve foťáku v chladu odmítly poslušnost, ale výstupu stejně nelituji. Vrátil jsem se na Krkavici a po modré značce jsem neprošlapanou cestou klesal do sedla Groníček. Odtud už opět po červené turistické značce jsem stoupal přímo proti slunci nahoru, odkud byl překrásný výhled na Beskydy a Javorníky paráda; toto byla asi nejhezčí část dnešní prosluněné cesty. Následoval mírný sestup do osady Bahenec, prý lyžařské a turistické středisko. Je zde nový wellness hotel, kde za ubytování s polopenzí chtějí min. 1150 Kč (samotné ubytování nelze), ale nevím, co bych tu dělal. Sjezdovky daleko a lyžařské trasy neupravené; přesto tu stálo víc jak 15 osobních aut. Já byl však úspěšný tím, že mi za 20 Kč dali ještě dvě baterie do foťáku. Beskydský terén je zde charakteristický mnoha samotami, které jsou obklopené loukami a v létě prý pasoucím se dobytkem, kde na úzkých polích jsou ještě vidět koně zapřažené do pluhů; toto mi říkala recepční, když mne lákala na letní pobyt. Následoval sestup částečně po silnici a nakonec lesní cestou po mostě přes řeku 7
Olše do nejvýchodnější obce v Česku, Bukovce, 1 km od polských hranic, kde je kostel sv. Hedviky. Předtím mne ještě zaujal 360 let starý jilm horský, latinsky Ulmus Glabra, 40 m vysoký o obvodu 715 cm. Dole v obci byla teplota už 10 C, kvetly krokusy, u potoka sasanky, létali motýli, po sněhu ani památky. Na obecním úřadě jsem využil internet pro vyřízení pošty a také mi vysvětlili, jakým jazykem zde spolu mluví. Nazývají ho nářečí ponašimo, což je směsice polštiny, češtiny, slovenštiny, němčiny a nějaká slovíčka také italská; to prý je z doby, kdy tu Italové stavěli železniční tunely na tzv. Vlárské trati, spojující Brno s Trenčianskou Teplou. 8
Mateřské školky i základní školy tu jsou jak polské, tak české a názvy obchodů či železničních stanic jsou dvojjazyčné, tj. české a polské. Pro mé uši tu převládala však polština. Pro oběd jsem využil prosluněnou terasu vedlejšího sportovního areálu, kde jsem si dopřál oběd s chladným Plzeňským a relaxoval. Z Bukovce jsem opět stoupal po loukách a později lesem na Komorovský Grúň a dále po žluté značce k chatě Na dílku a dále lesem 9
k rozcestí Javorzynka, odtud to je pouhý 1 km na Trojmezí, což je hranice tří států; České, Polské a Slovenské republiky. Necelý kilometr zbývala cesta ke dřevěnému kostelíku Cyrila a Metoděje v obci Hrčava, kde jsem se zastavil v pivnici a na sluníčku klábosil s mladšími lidmi, kteří znali majitele chaty na Gírové, kde jsem měl rezervovaný nocleh. Do cíle zbývalo už jen 5 km, část po silnici do Markova a zbytek lesem s prudkým stoupáním na turistickou chatu, 300 m pod vrcholem Gírová 840 m n.m., nejvyšším vrchem slovenských Beskyd. Vrchol díky svému tvaru je označován jako Slezská Fudžijama a lze se odtud kochat výhledy na Velký Rozsutec v Malé Fatře, na Vysoké Tatry či královnu Beskyd Lysou horu. Majitel chaty pan Sikora mne už očekával a s ním mladší sportovec, který si zaběhl jen na pivo z nedaleké obce. Společně jsme si dlouho povídali a večer jsem sledoval s majitelem chaty ještě zprávy v TV. Byl jsem tu jediný host na chatě a zaplatil jsem 260 Kč za nocleh. 10
18. 3. st Gírová, chata - Studniční, chata 1.5 km Studniční, rozc.2.5 km Mosty u Jablunkova (510) 5 km Kyčera (880) 8.5 km směr chata Skalka a Velký Polom (930) 10 km a zpět Kyčera 11.5 km po cyklotrase směr Skalka 12.5 km a zpět Kyčera 13.5 km Pod Beskydem 15.5 km Mosty u Jablunkova 20 km; převýšení 600 m. Ráno jsem vstal opět brzy a po snídani v 6 hodin jsem se rozloučil s majitelem chaty, který mi popřál šťastnou cestu a někdy na shledanou. Ráno bylo opět chladné s teplotou pod bodem mrazu, ale jasno, modrá obloha a slunce ozařovalo beskydskou krajinu. Už večer jsem se rozhodl pro návrat dnes domů, neboť jsem chtěl využít příznivé počasí také na kolo, abych se připravil na další cyklistické akce. Sestupoval jsem po namrzlé zledovatělé cestě do Mostů u Jablunkova. Nejdříve jsem se zastavil před Gorolském turistickém informačním centrem, které sídlí v atraktivním prostředí dřevěnky Fojtství, což je věrná replika stavení z 18. století. 11
Svébytný gorolský folklor prozrazuje mnoho o životě horalů, o jejich sepětí s přírodou, o srdečné povaze a pohostinství. Vedle stojí klasicistní kostel sv. Hedviky, která je patronem Slezska. Na vlakovém nádraží jsem zjistil nejlepší možné spojení kolem oběda domů a začal stoupat po červené turistické značce směrem k chatě Skalka. Tato chata v roce 1998 před dokončením velké rekonstrukce zcela shořela, ale byla znovu postavena v roce 2002. Cesta vedla převážně lesem a mimo les byla velmi zledovatělá. Vystoupil jsem asi za hodinu na Kyčeru 880 m n.m., kde na turistickém ukazateli je napsáno 0.5 km chata Skalka. Pokračoval jsem proto po červené k chatě, ale téměř půl hodiny náročným zledovatělým terénem, a chatu jsem neviděl. Raději jsem se opatrně vrátil na rozcestí Kyčera. Podle rozcestníku bylo možné jít na tutéž chatu po zeleně značené pohodlnější cyklostezce, neboť na ukazateli bylo také napsáno chata Skalka 1 km. Zde byla další křižovatka, nikoliv chata Skalka a na ukazateli jen žlutá značka s označením Kamenná chata 2.5 km. Proto jsem se opět raději vrátil, než jít špatnou cestou; už podruhé mi pomohlo slezské přísloví. Po cyklostezce jsem pomalu klesal k rozcestí Pod Beskydem, kde byla silnice vedoucí do Mostů u Jablunkova. 12
Na posledních 150 metrech prudkého sestupu jsem uklouzl na zledovatělém sněhu a způsobil si odřeniny na pravé ruce, které mi ochotně ošetřily dámy v Gorolském informačním centru. Ještě před polednem jsem stihl vlak, téměř prázdný moderní Elefant, kterým jsem cestoval Vlárskou tratí kolem Třineckých železáren do Ostravy a začal obědvat. Cestu zpět s vínem jsem si také 13
užíval; zamával jsem z vlaku na rozloučenou příjemným horám. Z Ostravy jsem pokračoval rychlým, ale o 20 minut zpožděným Pendolinem do Pardubic, kde mi bohužel odjel přípoj do Hradce Králové. Do Jičína jsem proto přijel o hodinu později v půl sedmé večer, ale moc spokojený a šťastný, že se výlet vydařil a já nezabloudil a ani se nijak vážněji nezranil. Na podobné téma o štěstí a smyslu života jsem mluvil předchozí večer s chatařem na Gírové, který tam tráví všechen svůj čas a tak nakonec pár slov navíc. Domnívám se, že každý má svůj smysl života, ale každý nějaký jiný, což je v pořádku. Každý si přeje být šťastný. Pro mne je nejrychlejší cesta ke štěstí ta nejkratší. Lidé se trápí minulostí nebo budoucností, já si vychutnávám přítomnost, každou chvilku času, který je mi k životu dán. Jsem rád, že ještě žiji, i když na to nemohu být pyšný, neboť to není má zásluha. Jsem pouze vytrvalý a možná mám větší vůli než jiní. Nerad nechávám čas ležet ladem. Štěstí je pro mne důsledkem toho, co rád dělám. Jsem šťastný, když něčeho dosáhnu, když něco dobrého udělám pro druhé; stačí obyčejný výlet s přáteli do hor. Pro pocit pohody potřebuji např. chvilku cvičit, projet se na kole, jít do přírody, cestovat a poznávat obyčejné lidi, mluvit s nimi proto mé poutní cesty. Málo od života očekávám, a tak jsem většinou spokojený, nebo-li relativně šťastný. Nemám rád věčné naříkače na všechno. Mám rád partu lidí, s kterými je mi dobře; kteří jsou nad věcí a neponořují se do prkotin. Když něco chci, musím tomu jít naproti. Jsem např. spokojený s tím, jak jsme vychovali naše syny, jak dobře si vedou, mají možnost uplatnění, realistické představy o světě to je také pocit mého štěstí. Končím opět vínem, ale od Williama Shakespeara: Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet. V Jičíně 20. 3. 2015 I v a n Jitka Press Jičín Copyright Jitka 2015 14