NÁVRH U S N E S E N Í S E N Á T U P A R L A M E N T U Č E S K É R E P U B L I K Y

54 9. funkční období 54 Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie 2013

NÁVRH U S N E S E N Í S E N Á T U P A R L A M E N T U Č E S K É R E P U B L I K Y Senát Parlamentu České republiky souhlasí s ratifikací Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte týkajícího se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie.

Předkládací zpráva pro Parlament ČR Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie (dále jen Opční protokol ) vznikl v rámci činnosti Organizace spojených národů. Je jedním z protokolů doplňujících Úmluvu o právech dítěte z 20. listopadu 1989, jejíž smluvní stranou je i Česká republika. (Úmluva vstoupila v platnost 2. září 1990, pro tehdejší Českou a Slovenskou Federativní Republiku 6. února 1991, Česká republika do ní sukcedovala). Opční protokol, který byl otevřen k podpisu 25. května 2000 a v platnost vstoupil 18. ledna 2002, stanoví závazné mezinárodní standardy k prevenci, potlačování a trestání činů spojených s prodejem dětí za účelem jejich sexuálního zneužívání, nucené práce či nelegální adopce, činů spojených s dětskou prostitucí a dětskou pornografií. Cílem Opčního protokolu je účinnější ochrana dětí před zneužíváním. Do současné doby 1 má 162 smluvních stran. Za Českou republiku byl Opční protokol podepsán 26. ledna 2005 na základě usnesení vlády č. 1124 ze dne 16. listopadu 2004, jímž vláda schválila podpis a ratifikaci Opčního protokolu. Předložení návrhu na ratifikaci Opčního protokolu dlouhodobě bránila absence úpravy odpovědnosti právnických osob za jednání, která Opční protokol považuje za trestná, v českém právním řádu. Tato překážka bránící ratifikaci Opčního protokolu byla odstraněna přijetím zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Iniciátorem koordinovaného úsilí o vymýcení jevů, které jsou předmětem Opčního protokolu, se stal Světový kongres proti komerčnímu sexuálnímu vykořisťování dětí, který se konal v roce 1996 ve Stockholmu. Tento kongres vyzval účastnické státy k vypracování národních plánů boje proti prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii, tedy jevům souhrnně označovaným jako komerční sexuální zneužívání dětí (použití dítěte pro sexuální účely za peníze nebo odměnu). Na základě výše uvedené výzvy Světového kongresu o komerčním sexuálním zneužívání dětí přijala vláda České republiky v roce 2000 Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí 2. Tento plán byl několikrát aktualizován 3 ; následně byl nahrazen Národní strategií prevence násilí na dětech v České republice na období 2008-2018 4, jejímž cílem je na národní, regionální i místní úrovni zvýšit ochranu dětí před všemi formami násilí a odstranit roztříštěnost preventivních programů a přispět tak k jejich vyšší efektivitě. Komerční sexuální zneužívání dětí je celosvětovým problém. V České republice se případy komerčního sexuálního zneužívání dětí vyskytují v míře srovnatelné s ostatními státy Evropské unie. Jejich rozšíření není v současné době alarmující, ale každý konkrétní případ je mimořádně zavrženíhodný, proto je této problematice ve všech vyspělých zemích, včetně České republiky, věnována zvýšená pozornost. Ratifikace Opčního protokolu, k níž byla Česká republika na mnoha fórech opakovaně vyzývána, bude potvrzením tohoto úsilí i na mezinárodně právním poli. 1 stav k 30. lednu 2013 2 usnesení vlády č. 698 ze dne 12. července 2000 3 naposledy na období 2006 2008 usnesením vlády č. 949 ze dne 16. srpna 2006 4 usnesení vlády č. 1139 ze dne 3. září 2008

Komentář k zásadním ustanovením Opčního protokolu a k jejich vztahu k českému právnímu řádu Články 1, 2 V článku 1 se smluvní strany zavazují k zákazu prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie. V článku 2 jsou tyto pojmy pro účely Opčního protokolu definovány. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, z těchto pojmů přímo operuje s pojmem dětská pornografie (fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem). Článek 3 Článek 3 je stěžejním ustanovením Opčního protokolu, a proto je jeho vztahu k českému právnímu řádu věnovaná zvýšená pozornost. Kriminalizace jednání postihovaných Opčním protokolem je v českém právním řádu plně zajištěna. Závazky vyplývající z tohoto ustanovení jsou realizovány zejména v trestním zákoníku. Odstavec 1 Závazky vyplývající z tohoto ustanovení se týkají trestnosti prodeje dětí za účelem jejich sexuálního vykořisťování, přenosu orgánů dítěte za účelem zisku nebo zapojení dítěte do nucené práce a dále trestnosti získání souhlasu k adopci dítěte zprostředkovatelem v rozporu s platnými mezinárodněprávními dokumenty o adopci 5. Smluvní strany se rovněž zavazují kriminalizovat nabízení, získávání, zprostředkování a poskytování dítěte k dětské prostituci a výrobu, distribuci, šíření, dovoz, vývoz nabízení, prodej či držení dětské pornografie. Tyto závazky jsou pokryty trestním zákoníkem jedná se zejména o 164 (neoprávněné odebrání tkání a orgánů), 168 (obchodování s lidmi), 169 (svěření dítěte do moci jiného), 170 (zbavení osobní svobody), 171 (omezení osobní svobody), 172 (zavlečení), 175 (vydírání), 177 (útisk), 185 (znásilnění), 186 (sexuální nátlak), 187 (pohlavní zneužití), 189 (kuplířství), 192 (výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií), 193 (zneužití dítěte k výrobě pornografie), 200 (únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou), 201 (ohrožování výchovy dítěte) a 202 (svádění k pohlavnímu styku). Odstavec 2 V souladu se svým vnitrostátním právním řádem mají smluvní strany postihovat rovněž pokus o spáchání trestných činů postihovaných Opčním protokolem a účastenství na nich. V souladu s 21 trestního zákoníku je v České republice pokus o spáchání trestného činu obecně postihován stejně jako dokonaný trestný čin. Účastenství na spáchání trestného činu je upraveno v 24 trestního zákoníku s tím, že obecně se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka vztahují ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele. Odstavec 3 Opční protokol dále požaduje stanovení přiměřených trestů s přihlédnutím k závažnosti činů, k jejichž postihu Opční protokol zavazuje. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je v českém právním řádu vyjádřena v 38 trestního zákoníku, resp. v 14 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. 5 výčet těchto dokumentů platných pro Českou republiku viz níže 2

Odstavec 4 Opční protokol požaduje stanovení odpovědnosti právnických osob za činy postihované Opčním protokolem. Smluvním stranám je ponecháno na výběru, zda se bude jednat o odpovědnost trestně-, správně- či občanskoprávní. V České republice byla po obsáhlých diskusích zvolena varianta trestní odpovědnosti právnických osob, která je upravena výše uvedeným zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Tento zákon nezavedl obecnou odpovědnost právnických osob za všechny trestné činy uvedené v trestním zákoníku, ale v 7 taxativně vyjmenovává trestné činy, v jejichž případě bude trestní odpovědnost právnických osob uplatňována. Jedná se především o trestné činy, k jejichž postihu zavazují právní předpisy Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy, včetně Opčního protokolu. Odstavec 5 Opční protokol zavazuje smluvní strany k přijetí opatření k zajištění dodržování mezinárodněprávních dokumentů týkajících se adopcí. Česká republika je smluvní stranou Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení 6, Evropské úmluvy o osvojení dětí 7 a Evropské úmluvy o výkonu práv dětí 8. Trestní zákoník upravuje problém nezákonných adopcí v 169 (svěření dítěte do moci jiného). Postup při zprostředkování osvojení a pěstounské péče a kompetence jednotlivých orgánů při zajišťování této činnosti vymezuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Působnost orgánů sociálně-právní ochrany při zprostředkování osvojení a pěstounské péče je vymezena tak, aby garanci v celém procesu rozhodování a svěření dítěte do péče nesl stát. Zprostředkování náhradní rodinné péče v rámci České republiky zajišťují krajské úřady a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zprostředkování mezinárodního osvojení zajišťuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Úprava osvojení je dále obsažena v 63 a následujících zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 9. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, upravuje pravidla pro řízení o osvojení v 181 a následujících. Článek 4 Článek 4 se týká pravidel pro uplatnění trestněprávní jurisdikce. Každá smluvní strana má obligatorně uplatňovat svou jurisdikci na činy spáchané na jejím území a na palubě lodi či letadla v ní registrovaného. Současně může svou jurisdikci uplatňovat i v případech, kdy je údajný pachatel jejím občanem nebo na jejím území obvykle pobývá (článek 4 odst. 2 písm. a)) nebo kdy je jejím občanem oběť trestného činu (článek 4 odst. 2 písm. b)). Pravidla pro uplatnění jurisdikce jsou upravena v hlavě I trestního zákoníku. Článku 4 odst. 1 Opčního protokolu odpovídají zásada teritoriality a zásada registrace upravené v 4 a 5 trestního zákoníku. Pokud jde o fakultativní možnost uplatnění trestněprávní jurisdikce na případy uvedené v článku 4 odst. 2 písm. a), podle zásady personality uvedené v 6 trestního zákoníku se podle trestněprávní jurisdikce uplatní i u těch činů, které spáchali občané České republiky nebo osoby bez státní příslušnosti, které mají na území České republiky povolen trvalý pobyt. Současně Česká republika uplatňuje trestněprávní jurisdikci i na činy, jejichž obětí byli její občané (i osoby bez státní příslušnosti s trvalým pobytem, viz zásada ochrany uvedená v 7 trestního zákoníku. Opční protokol dále zavazuje k uplatnění trestněprávní jurisdikce 6 č. 43/2000 Sb. m. s. 7 č. 132/2000 Sb. m. s. 8 č. 54/2001 Sb. m. s. 9 resp. v 794 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který by měl nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2014. 3

v případech, kdy se pachatel zdržuje na území smluvní strany a není vydán jinému státu. Tomuto ustanovení odpovídá subsidiární zásada univerzality uvedená v 8 trestního zákoníku. Opční protokol připouští i uplatnění jakékoli další jurisdikce v souladu s vnitrostátním právním řádem smluvní strany. Článek 5 Podle odstavce 1 tohoto článku mají být všechny trestné činy postihované Opčním protokolem považovány za trestné činy podléhající vydání, a to jak ve smlouvách již uzavřených nebo v budoucnu uzavřených mezi smluvními stranami, tak ve vnitrostátních právních předpisech. Problematika vydávání je upravena v hlavě XXV zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Trestnými činy podléhajícími vydání jsou podle 392 trestního zákoníku trestné činy s horní hranicí trestní sazby minimálně 1 rok, což všechny trestné činy postihované v souladu s Opčním protokolem splňují. Rovněž konstrukce užívané ve smlouvách o vydávání uzavíraných Českou republikou pokrývají i trestné činy postihované Opčním protokolem. Podle odstavce 2 tohoto článku má být v případech, kdy je přípustnost vydání podmiňována existencí mezinárodní smlouvy, Opční protokol za takovou mezinárodní smlouvu považován. Česká republika však přípustnost vydání existencí mezinárodní smlouvy nepodmiňuje. Dále se smluvní strany zavazují v případě, kdy osobu z důvodu občanství nevydají, přijmout opatření k uplatnění vlastní jurisdikce. Článek 6 Článek 6 zavazuje smluvní strany ke spolupráci při vyšetřování a trestním či extradičním řízení v souvislosti s trestnými činy uvedenými v Opčním protokolu, a to včetně pomoci při získávání důkazů. Odkaz na smluvní dokumenty o vzájemné právní pomoci, o nichž se zmiňuje odstavec 2, je naplňován účastí České republiky na řadě dvoustranných i mnohostranných smluvních dokumentů týkajících se vzájemné právní pomoci ve věcech trestních i extradice. Například je možno uvést Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních z roku 1959 10 a její dva dodatkové protokoly z let 1978 a 2001, Úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie z roku 2000 11, Evropskou úmluvu o vydávání z roku 1957 12 a její dva dodatkové protokoly. Vnitrostátní právní úprava, která se použije v případě absence mezinárodní smlouvy, je obsažena v hlavě XXV trestního řádu. Článek 7 Článek 7 zavazuje smluvní strany k přijetí opatření směřujících k zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti a věcí a prostředků užitých k páchání trestné činnosti. V českém právním řádu je odpovídající právní úprava obsažena v trestním zákoníku, trestním řádu, zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, a dále zákonu č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů. V trestním zákoníku se jedná především o trest propadnutí majetku nebo jeho části ( 66). Dalšími tresty, které umožňují postih pachatelova majetku, je propadnutí věci nebo jiné 10 č. 550/1992 Sb. 11 č. 55/2006 Sb. m. s. 12 č. 549/1992 Sb. 4

majetkové hodnoty ( 70) a propadnutí náhradní hodnoty ( 72). Trest propadnutí majetku a propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může být podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob uložen i právnické osobě ( 17, 19). Propadnout může i věc nebo jiná majetková hodnota, kterou pachatel získal za výnosy z trestné činnosti. V případě, že nelze uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, je možno uložit ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty ( 101), příp. zabrání náhradní hodnoty ( 102). Pokud jde o zajištění majetku, jak je upraveno v trestním řádu, jsou z hlediska české vnitrostátní úpravy relevantní tato ustanovení: 79a a 79b (zajištění peněžních prostředků na účtu u banky a jiných subjektů), 79c (zajištění zaknihovaných cenných papírů), 79d (zajištění nemovitosti), 79e (zajištění jiné majetkové hodnoty), 79f (zajištění náhradní hodnoty), 347 až 349 (zajištění výkonu trestu propadnutí majetku), popř. v širším kontextu i ustanovení 78 a 79 (vydání a odnětí věci) a navazující úprava vrácení a dalšího nakládání s jinou majetkovou hodnotou (viz 80 a násl.) a v tom nejširším kontextu s ohledem na práva poškozených i ustanovení 47 až 49 (zajištění nároku poškozeného). Dále se smluvní strany zavazují vyhovět žádostem jiných smluvních stran o zajištění či konfiskaci věcí užívaných k páchání trestné činnosti. Uznání a výkon cizozemského rozhodnutí, kterým bylo vysloveno propadnutí majetku nebo jeho části nebo kterým bylo vysloveno propadnutí věci nebo její zabrání, jakož i předání výkonu takového rozsudku do ciziny, upravuje oddíl sedmý hlavy XXV trestního řádu ( 449 a další). Oddíl desátý téže hlavy pak obsahuje speciální úpravu uznání a výkonu rozhodnutí ukládajících propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot ve vztahu k jiným členským státům Evropské unie. 441 trestního řádu pak upravuje zajištění a předání věci, jiné majetkové hodnoty a majetku v případě, že o to cizí stát požádá. 441a (předběžné zajištění věci) řeší případy, kdy lze očekávat, že bude podána žádost cizího státu o zajištění a předání věci a zároveň hrozí nebezpečí, že její pozdější zajištění bude zmařeno nebo ztíženo. Smluvní strany mají mít dále v souladu se svým právním řádem možnost přijmout opatření k dočasnému nebo trvalému uzavření prostor užívaných k páchání trestných činů postihovaných Opčním protokolem. Trestní zákoník upravuje trest zákazu činnosti, který je možno uložit, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Tímto trestem je možno zakázat výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim zná vedle trestu zákazu činnosti (v úvahu přichází činnost, k jejímuž výkonu je třeba povolení nebo jejíž výkon upravuje právní předpis) i trest zrušení právnické osoby. Trest zrušení právnické osoby je možno uložit pouze tehdy, spočívala-li její činnost zcela nebo převážně v páchání trestné činnosti. Články 8, 9 Článek 9 obsahuje především závazek všemi vhodnými prostředky přispět k potlačení trestných činů postihovaných Opčním protokolem, případně ke zmírnění jejich dopadů na oběti. Článek 8 ukládá všem smluvním stranám povinnost přijmout opatření k ochraně práv a zájmů dětských obětí trestných činů postihovaných Opčním protokolem, a to ve všech stádiích trestního řízení. Odpovídající ustanovení lze nalézt především v trestním řádu, zejména v ustanoveních 101, 102, 104a c, 164 a 183a. Ochrana totožnosti osob mladších 18 let v trestním řízení je vyjádřena v 8a až 8c trestního řádu. Ochranu soukromí a totožnosti obětí upravuje trestní řád zejména v ustanoveních 55, 101, 101a, 165, 183a a 209. Speciální úpravou v této oblasti je zákon 5

č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, ve znění pozdějších předpisů, který umožňuje zařadit ohrožené svědky do zvláštního programu k zajištění jejich fyzické ochrany. Další související úprava je obsažena např. v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, či v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon vytváří předpoklady pro poskytování bezplatných asistenčních služeb dětem, které vystupují jako svědci nebo oběti v trestním řízení. Upravuje podmínky pro poskytování sociálního poradenství a služeb sociální prevence, jako jsou např. krizová pomoc, telefonická krizová pomoc, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi nebo terénní programy. Parlamentem České republiky byl v nedávné době schválen 13 návrh zákona o obětech trestných činů, na jehož základě by mělo dojít k dalšímu posílení ochrany obětí, úpravě jejich mimoprocesních práv, včetně ochrany před sekundární viktimizací. Návrh zákona přiznává specifické postavení tzv. zvlášť zranitelným obětem, mezi něž řadí mj. děti (osoby mladší 18 let). Zabránění průtahům v trestním řízení je obecně upraveno v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Trestní řád tuto zásadu konkretizuje v ustanovení 2 odst. 4. Nejasnosti ohledně věku oběti nejsou v České republice překážkou zahájení vyšetřování. Práci s oběťmi trestných činů je věnována pozornost v rámci Policie ČR. V rámci prevence sekundární viktimizace dětí, jakožto zvlášť zranitelných obětí, byl v roce 2007 Ministerstvem vnitra realizován Program zřizování speciálních výslechových místností pro dětské oběti a svědky. Návazně proběhla školení pro specialisty využívající speciální výslechové místnosti. Oblast psychologické pomoci obětem trestných činů je v rámci Policie ČR upravena závazným pokynem policejního prezidenta č. 97 ze dne 1. července 2010, o systému psychologické pomoci obětem trestné činnosti a obětem mimořádných událostí; získat odbornou způsobilost v oblasti sociálně-právní ochrany dětí jsou povinni rovněž sociální pracovníci krajských a obecních úřadů. Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka jsou dány zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Otázka odškodní obětí trestné činnosti je řešena v 43 a následujících trestního řádu. Pokud z důvodů uvedených v 229 trestního řádu soud neuzná celý nebo částečný nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, odkáže poškozeného na občanskoprávní řízení. Samostatnou možností je postup na základě zákona č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Český právní řád dále dává možnost, za podmínek stanovených v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ( 42e), udělit obětem obchodování s lidmi povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území. Zákon o pobytu cizinců dále umožňuje ve vhodných případech obětem trestných činů udělit vízum za účelem strpění pobytu ( 33). Osvětové a preventivní programy jsou realizovány ve spolupráci jednotlivých ústředních orgánů státních správy (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo školství, mládeže 13 Poslanecká sněmovna návrh schválila 18. prosince 2012, Senát 30. ledna 2013 6

a tělovýchovy, Ministerstvo práce a sociálních věcí) často ve spolupráci s nevládními organizacemi. Sexuální výchova, v rámci níž probíhá základní osvěta v této oblasti na základních školách, je součástí rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání. Pokud jde o opatření k zabránění výrobě a šíření materiálů propagujících trestné činy postihované Opčním protokolem, je možno uvést např. podíl Policie ČR spolu s organizací SaferInternet a poskytovateli telekomunikačních služeb na vytváření lokálního seznamu internetových stránek se závadným obsahem (blacklist). Článek 10 Článek 10 zavazuje smluvní strany k zintenzivnění mezinárodní spolupráce v oblasti upravené Opčním protokolem a k podpoře spolupráce mezi státními orgány, nevládními organizacemi a mezinárodními organizacemi. K posílení mezinárodní spolupráce mají smluvní strany využít mnohostranné, regionální či dvoustranné instrumenty v oblasti prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání trestných činů postihovaných Opčním protokolem. V této souvislosti je možno uvést, že Česká republika má sjednánu řadu dvoustranných smluv o policejní spolupráci, na jejichž základě je možno spolupracovat i v případě trestných činů spadajících do rámce Opčního protokolu. V současné době má Česká republika uzavřenu smlouvu o policejní spolupráci s 29 státy, s několika dalšími státy se sjednání smlouvy připravuje. Dostatečný právní základ pro spolupráci policejních orgánů s bezpečnostními sbory jiných států poskytuje i zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (hlava XI mezinárodní spolupráce a hlava X práce s informacemi), který umožňuje mezinárodní spolupráci i bez existence konkrétní mezinárodní smlouvy. Dále mají smluvní strany podpořit spolupráci směřující k pomoci dětským obětem a odstranění prvotních příčin trestných činů páchaných na dětech. Od roku 2003 funguje v České republice Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi. Cílem programu je poskytnout obětem obchodování s lidmi podporu a ochranu; v rámci programu je možno využít kompletní pomoc a asistenci. Cílem programu je odpoutání oběti od kriminálního prostředí, její zdravotní a psychická stabilizace. Partnery v programu jsou nevládní neziskové organizace, Ministerstvo vnitra a Policie České republiky. Součástí programu jsou i dobrovolné návraty obětí do země původu zajišťované prostřednictvím Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) Článek 11 Článek 11 obecně vyjadřuje, že Opční protokol je pouze minimálním standardem a nedotýká se ustanovení vnitrostátního právního řádu či mezinárodních závazků, které poskytují dětem vyšší právní ochranu. Článek 12 Uvedený článek zakotvuje povinnost pravidelně informovat Výbor pro práva dítěte 14 o opatřeních, která každá smluvní strana přijala za účelem provádění Opčního protokolu. Po předložení souhrnné zprávy podle článku 12 odst. 1 (do dvou let od vstupu Opčního protokolu v platnost pro Českou republiku) bude Česká republika další informace předkládat v rámci zpráv předkládaných Výboru pro práva dítěte v souladu s článkem 44 Úmluvy o právech dítěte (další zpráva bude zpracována v roce 2018). Výbor pro práva dítěte si rovněž může od 14 Výbor pro práva dítěte je kontrolním mechanismem Úmluvy o právech dítěte 7

každé smluvní strany vyžádat další informace týkající se provádění Opčního protokolu. Sledování vnitrostátního plnění závazků České republiky v oblasti lidských práv a základních svobod, mj. závazků plynoucích z Úmluvy o právech dítěte, je svěřeno Radě vlády České republiky pro lidská práva (viz Statut Rady vlády České republiky pro liská práva přijatý usnesením vlády ze dne 22. října 2001 č. 1082). Souhrnnou zprávu podle článku 12 odst. 1 zpracuje Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, jakožto gestorem Úmluvy o právech dítěte, a Radou vlády pro lidská práva a dalšími zainteresovanými resorty. Články 13-17 Jedná se o standardní závěrečná ustanovení. Opční protokol je otevřen k podpisu, resp. přístupu, všem smluvním stranám Úmluvy o právech dítěte, resp. všem státům, které Úmluvu podepsaly (článek 13). V souladu s článkem 14 odst. 1 vstoupil Opční protokol v platnost, jak již bylo výše uvedeno, dne 18. ledna 2002. Pro státy, které Opční protokol ratifikují nebo k němu přistupují po jeho vstupu v platnost, tedy i pro Českou republiku, vstupuje v platnost měsíc po uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu. Článek 15 dává smluvním stranám možnost Opční protokol vypovědět s tím, že smluvní stát je povinen dostát svým závazkům plynoucím z Opčního protokolu ve vztahu ke všem činům, ke kterým dojde před nabytím účinnosti výpovědi. Článek 16 upravuje postup přijímání změn Opčního protokolu. Každá změna Opčního protokolu je závazná pouze pro ty státy, které ji přijaly. Článek 17 pak upravuje nakládání s originálem Opčního protokolu a předání ověřených kopií signatářským státům. Bodem IV/2 citovaného usnesení č. 1124 ze dne 16. listopadu 2004 uložila vláda ministru zahraničních věcí úkol vznést při ukládání ratifikační listiny námitku, jejíž text byl uveden v příloze tohoto usnesení. Jednalo se o námitku k výhradě, kterou při přístupu k Opčnímu protokolu (14. prosince 2001) uplatnil Stát Katar. Šlo o obecně formulovanou výhradu, podle které Stát Katar neměl provádět ta ustanovení Opčního protokolu, která jsou v rozporu s islámským právem šaría. Vzhledem k tomu, že takto obecně koncipovaná výhrada byla v rozporu s předmětem a účelem Opčního protokolu a vyvolávala pochybnosti o rozsahu, v jakém se Stát Katar zavazuje plnit závazky plynoucí z Opčního protokolu, měla na ni Česká republika reagovat v souladu s Vídeňskou úmluvou o smluvním právu 15 námitkou. Obdobnou námitku vznesla řada evropských států. 18. června 2008 Stát Katar svou výhradu odvolal, proto bylo učinění schválené námitky bezpředmětné. 17. září 2004 16, při svém přístupu k Opčnímu protokolu, učinil podobnou výhradu Sultanát Omán, resp. rozšířil i na Opční protokol svou výhradu k Úmluvě o právech dítěte. Opět se jedná o obecně pojatou výhradu ke všem ustanovením, která jsou v rozporu s islámským právem nebo platnými vnitrostátními 15 č. 15/1988 Sb. 16 Příslušné depozitářské oznámení bylo distribuováno až po schválení návrhu na podpis a ratifikaci Opčního protokolu vládou. 8

právními předpisy. Nadto hodlá Sultanát Omán uplatňovat ustanovení Opčního protokolu pouze v rozsahu, v jakém mu to umožňují dostupné hmotné zdroje. Vzhledem k tomu, že i tato výhrada vzbuzuje pochybnosti o rozsahu, v jakém bude Sultanát Omán uplatňovat ustanovení Opčního protokolu, bude při ukládání ratifikační listiny vůči této výhradě vznesena námitka, jejíž text je uveden v příloze usnesení vlády č. 61 ze dne 23. ledna 2013: Vláda České republiky posoudila výhradu k Opčnímu protokolu učiněnou vládou Sultanátu Omán při jeho přístupu k Opčnímu protokolu. Vzhledem k tomu, že Sultanát Omán ve své výhradě oznamuje omezení rozsahu aplikace ustanovení Opčního protokolu islámským právem, platnými vnitrostátními právními předpisy a dostupností hmotných zdrojů, je vláda České republiky toho názoru, že výhrada vyvolává pochybnosti o rozsahu, v jakém se Sultanát Omán zavazuje závazky plynoucí z Opčního protokolu plnit. Vláda České republiky je přesvědčena, že takto učiněná výhrada je neslučitelná s předmětem a účelem Opčního protokolu. Vláda České republiky připomíná, že mezinárodní obyčejové právo kodifikované ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu (Vídeň, 23. května 1969), konkrétně její článek 19, takovouto výhradu nepřipouští. Vláda České republiky proto vznáší námitku proti výše uvedené výhradě učiněné k Opčnímu protokolu Sultanátem Omán. Tato námitka nebrání vstupu v platnost Opčního protokolu mezi Českou republikou a Sultanátem Omán, aniž by se však Sultanát Omán mohl výše zmiňované výhrady dovolávat. Tato příloha nahradila původní přílohu usnesení vlády č. 1124 ze dne 16. listopadu 2004. Obdobnou námitku do současné doby učila Francouzská republika, Maďarsko, Norské království. Námitka nebude bránit vstupu v platnost Opčního protokolu mezi Českou republikou a Sultanátem Omán, Sultanát Omán se však své výhrady nebude moci ve vztahu k České republice dovolávat. Vzhledem k tomu, že Opční protokol je mezinárodní smlouvou o věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, ve smyslu článku 49 písm. e) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Ústava ), a rovněž mezinárodní smlouvou upravující práva a povinnosti osob ve smyslu článku 49 písm. a) Ústavy, náleží do kategorie tzv. prezidentských smluv. Z tohoto důvodů musí s ratifikací Opčního protokolu prezidentem republiky vyslovit souhlas obě komory Parlamentu České republiky. Po svém vstupu v platnost a po publikaci ve Sbírce mezinárodních smluv se Opční protokol v souladu s článkem 10 Ústavy stane součástí českého právního řádu. Opční protokol je v souladu s českým právním řádem, s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, se závazky vyplývajícími z jiných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii. V Praze dne 20. února 2013 RNDr. Petr Nečas, v.r. předseda vlády 9

překlad Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie Smluvní strany tohoto protokolu, majíce na zřeteli, že za účelem dalšího dosažení cílů Úmluvy o právech dítěte a pro provádění jejích ustanovení, zejména článků 1, 11, 21, 32, 33, 34, 35 a 36, by bylo vhodné rozšířit opatření, která by měly smluvní strany přijmout k zajištění ochrany dítěte před prodejem dětí, dětskou prostitucí a dětskou pornografií, majíce rovněž na zřeteli, že Úmluva o právech dítěte uznává právo dítěte na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která může být nebezpečná nebo být na překážku vzdělání dítěte, nebo škodlivá pro zdraví dítěte nebo pro jeho fyzický, duševní, duchovní, morální či sociální vývoj, vážně znepokojeny významným a rostoucím mezinárodním obchodováním s dětmi za účelem prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie, hluboce znepokojeny rozsáhlou a pokračující praxí sexuální turistiky, vůči níž jsou děti zvláště bezbranné, jelikož přímo podporuje prodej dětí, dětskou prostituci a dětskou pornografii, uznávajíce, že mnoho zvláště zranitelných skupin, včetně dívek, je více ohroženo sexuálním vykořisťováním, a že dívky jsou mezi sexuálně vykořisťovanými neúměrně zastoupeny, znepokojeny rostoucí dostupností dětské pornografie na internetu a prostřednictvím dalších rozvíjejících se technologií a připomínajíce Mezinárodní konferenci o boji proti dětské pornografii na internetu (Vídeň, 1999), a zejména její závěr vyzývající k celosvětové kriminalizaci výroby, distribuce, vývozu, přenosu, dovozu, úmyslného držení a inzerování dětské pornografie, a zdůrazňujíce důležitost těsnější spolupráce a partnerství mezi vládami a internetovým průmyslem, přesvědčeny, že vymýcení prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie bude usnadněno uplatněním holistického přístupu řešícího faktory, které k těmto jevům přispívají, jako jsou zaostalost, chudoba, ekonomické rozdíly, nespravedlivá sociálně-ekonomická struktura, nefunkční rodiny, nedostatečné vzdělání, migrace mezi městem a venkovem, diskriminace podle pohlaví, nezodpovědné sexuální chování dospělých, škodlivé tradiční zvyklosti, ozbrojené konflikty a obchodování s dětmi, přesvědčeny, že úsilí o zlepšení veřejné informovanosti je nezbytné pro snížení poptávky po prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii, a rovněž přesvědčeny o významu posilování globálního partnerství mezi všemi zúčastněnými a o významu zlepšování vymahatelnosti práva na národní úrovni, 1

pamětlivy ustanovení mezinárodních právních dokumentů týkajících se ochrany dětí, včetně Haagské úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, Haagské úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí a Úmluvy č. 182 Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce, povzbuzeny rozsáhlou podporou, které se dostává Úmluvě o právech dítěte a která je projevem všeobecné angažovanosti v prosazování a ochraně práv dítěte, uznávajíce důležitost plnění ustanovení Akčního programu pro prevenci prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie a Deklarace a Akčního plánu přijatého Světovým kongresem proti komerčnímu sexuálnímu vykořisťování dětí, který se konal ve dnech 27. - 31. srpna 1996 ve Stockholmu, a dalších souvisejících rozhodnutí a doporučení příslušných mezinárodních orgánů, berouce náležitě v úvahu význam tradic a kulturních hodnot každého národa pro ochranu a harmonický vývoj dítěte, se dohodly na následujícím: Článek 1 Smluvní strany zakážou prodej dětí, dětskou prostituci a dětskou pornografii podle ustanovení tohoto protokolu. Článek 2 Pro účely tohoto protokolu: a) prodejem dětí se rozumí jakýkoli úkon či transakce, při kterém kdokoli, jednotlivec nebo skupina, předá jinému dítě za úplatu či jiné protiplnění; b) dětskou prostitucí se rozumí využívání dítěte k sexuálním aktivitám za úplatu či jakékoli jiné protiplnění; c) dětskou pornografií se rozumí jakékoli zobrazování dítěte libovolnými prostředky při skutečných nebo předstíraných zřejmých sexuálních aktivitách či jakékoli zobrazování pohlavních orgánů dítěte k primárně sexuálním účelům. Článek 3 1. Každá smluvní strana zajistí, aby její trestní právo v plném rozsahu postihovalo alespoň následující činy a jednání, bez ohledu na to, zda jsou spáchány vnitrostátně či mezinárodně, jednotlivcem či organizovanou skupinou: a) v souvislosti s prodejem dětí podle článku 2: (i) nabízení, předávání či přijímání dítěte jakýmikoli prostředky za účelem: 2

a. sexuálního vykořisťování dítěte; b. přenosu orgánů dítěte za účelem zisku; c. zapojení dítěte do nucené práce; (ii) získávání, nepřípustným způsobem, souhlasu k adopci dítěte zprostředkovatelem v rozporu s platnými mezinárodněprávními dokumenty o adopci; b) nabízení, získávání, zprostředkovávání či poskytování dítěte k dětské prostituci, podle článku 2; c) výroba, distribuce, šíření, dovoz, vývoz, nabízení, prodej či držení dětské pornografie podle článku 2 k výše uvedeným účelům. 2. V souladu s ustanoveními vnitrostátního právního řádu smluvní strany platí totéž pro pokus o spáchání kteréhokoli z těchto činů a pro spolupachatelství či účast na kterémkoli z těchto činů. 3. Každá smluvní strana zajistí stanovení přiměřených trestů za tyto činy s přihlédnutím k jejich závažné povaze. 4. V souladu s ustanoveními svého vnitrostátního právního řádu přijme každá smluvní strana přiměřená opatření ke stanovení odpovědnosti právnických osob za trestné činy uvedené v odstavci 1 tohoto článku. V souladu s právními zásadami smluvní strany může být tato odpovědnost právnických osob trestněprávní, občanskoprávní či správněprávní. 5. Smluvní strany přijmou veškerá vhodná právní a administrativní opatření, která zajistí, aby všechny osoby zúčastněné na adopci dítěte jednaly v souladu s platnými mezinárodněprávními dokumenty. Článek 4 1. Každá smluvní strana přijme opatření nezbytná k tomu, aby uplatnila svou jurisdikci na trestné činy uvedené v článku 3 odst. 1, pokud tyto trestné činy budou spáchány na jejím území nebo na palubě lodi či letadla v ní registrovaného. 2. Každá smluvní strana může přijmout nezbytná opatření k uplatnění své jurisdikce na trestné činy uvedené v článku 3 odst. 1 v následujících případech: a) jestliže je údajný pachatel jejím občanem nebo osobou, která má obvyklý pobyt na jejím území; b) jestliže je oběť jejím občanem. 3. Každá smluvní strana rovněž přijme opatření nezbytná k tomu, aby uplatnila svou jurisdikci na výše uvedené trestné činy, pokud se údajný pachatel zdržuje na jejím území a nevydala jej jiné smluvní straně z toho důvodu, že trestný čin byl spáchán jedním z jejích občanů. 3

4. Tento protokol nevylučuje jakoukoli jurisdikci vykonávanou v souladu s vnitrostátním právním řádem. Článek 5 1. Trestné činy uvedené v článku 3 odst. 1 se považují za trestné činy podléhající vydání zahrnuté do jakékoli smlouvy o vydávání, která již existuje mezi smluvními stranami, a budou zahrnuty jako trestné činy podléhající vydání do každé smlouvy o vydávání, kterou mezi sebou později uzavřou, v souladu s podmínkami stanovenými v těchto smlouvách. 2. Pokud smluvní strana, která podmiňuje vydání existencí smlouvy, obdrží žádost o vydání od jiné smluvní strany, s níž neuzavřela smlouvu o vydávání, může považovat tento protokol za právní základ pro vydání v souvislosti s takovými trestnými činy. Vydání podléhá podmínkám stanoveným právním řádem dožádané smluvní strany. 3. Smluvní strany, které nepodmiňují vydání existencí smlouvy, uznají ve svých vzájemných vztazích takové trestné činy za činy podléhající vydání za podmínek stanovených právním řádem dožádané smluvní strany. 4. Pro účely vydávání mezi smluvními stranami se na takové trestné činy pohlíží jako by byly spáchány nejen v místě, kde k nim došlo, ale také na území smluvních stran, které mají založit svou jurisdikci podle článku 4. 5. Pokud je žádost o vydání podána v souvislosti s trestným činem uvedeným v článku 3 odst. 1 a pokud dožádaná smluvní strana nevydá nebo nehodlá vydat pachatele z důvodu občanství, musí tato smluvní strana přijmout vhodná opatření k postoupení věci svým příslušným orgánům za účelem stíhání. Článek 6 1. Smluvní strany si vzájemně poskytnou největší možnou pomoc při vyšetřování, trestním či vydávacím řízení zahájeném v souvislosti s trestnými činy uvedenými v článku 3 odst. 1, a to včetně pomoci při získávání důkazů, které mají k dispozici, nezbytných pro takové řízení. 2. Smluvní strany budou plnit své závazky podle odstavce 1 tohoto článku v souladu s jakýmikoli smlouvami nebo jinými ujednáními o vzájemné právní pomoci, které mezi sebou uzavřely. Pokud takové smlouvy nebo ujednání neexistují, poskytnou si smluvní strany vzájemně pomoc na základě svého vnitrostátního právního řádu. Článek 7 Smluvní strany v souladu s ustanoveními svého vnitrostátního právního řádu: a) přijmou odpovídající opatření k zajištění či konfiskaci: 4

(i) věcí, jako jsou materiály, prostředky a další nástroje užívané k páchání trestných činů uvedených v tomto protokolu nebo k jejich napomáhání; (ii) výnosů z takových trestných činů; b) vyhoví žádostem jiné smluvní strany o zajištění či konfiskaci věcí nebo výnosů uvedených v písmenu a) bodě (i); c) přijmou opatření směřující k dočasnému nebo definitivnímu uzavření prostor užívaných k páchání takových trestných činů. Článek 8 1. Smluvní strany přijmou příslušná opatření ve všech stádiích trestního řízení k ochraně práv a zájmů dětí, které se staly obětí praktik zakázaných tímto protokolem, zejména tím, že: a) uznají zranitelnost dětských obětí a přizpůsobí postupy jejich zvláštním potřebám, včetně jejich zvláštních potřeb jakožto svědků; b) seznámí dětské oběti s jejich právy, jejich postavením, jakož i s rozsahem, časovým rozvržením a postupem soudního řízení a způsobem vyřízení jejich věci; c) umožní, aby názory, potřeby a obavy dětských obětí byly při soudním řízení prezentovány a zohledněny v otázkách týkajících se jejich osobních zájmů způsobem slučitelným s procesními pravidly danými vnitrostátním právním řádem; d) zajistí dětským obětem během soudního řízení příslušné podpůrné služby; e) chrání v potřebné míře soukromí a totožnost dětských obětí a přijmou v souladu s vnitrostátním právním řádem opatření proti nepřípustnému šíření informací, které by mohly vést k odhalení totožnosti dětských obětí; f) zajistí, pokud je to potřebné, ochranu dětských obětí, jakož i jejich rodin a svědků svědčících v jejich prospěch, před zastrašováním a odvetou; g) zabrání zbytečným průtahům při projednávání věcí a výkonu příkazů nebo nařízení přiznávajících dětským obětem odškodnění. 2. Smluvní strany zajistí, aby nejasnosti ohledně skutečného věku oběti nebránily zahájení trestního vyšetřování, včetně vyšetřování zaměřeného na určení věku oběti. 3. Smluvní strany zajistí, aby byl při zacházení s dětmi, které jsou oběťmi trestných činů uvedených v tomto protokolu, v rámci systému trestního soudnictví v prvé řadě zohledněn nejlepší zájem dítěte. 5

4. Smluvní strany přijmou opatření k zajištění náležité odborné přípravy, zejména právní a psychologické, osob, které pracují s oběťmi trestných činů zakázaných tímto protokolem. 5. Smluvní strany ve vhodných případech přijmou opatření k ochraně bezpečnosti a integrity osob a/nebo organizací podílejících se na předcházení takovým trestným činům a/nebo na ochraně a rehabilitaci obětí takových trestných činů. 6. Žádné z ustanovení tohoto článku nesmí být vykládáno tak, jako by bylo na újmu práva obžalovaného na spravedlivý a nestranný soudní proces, nebo s ním bylo neslučitelné. Článek 9 1. Smluvní strany přijímají anebo posilují, provádějí a zveřejňují zákony, administrativní opatření, sociální politiky a programy za účelem předcházení trestným činům uvedeným v tomto protokolu. Zvláštní pozornost věnují ochraně dětí, které jsou těmito praktikami obzvláště zranitelné. 2. Osvětou prováděnou všemi vhodnými prostředky, vzděláváním a odbornou přípravou zvyšují smluvní strany informovanost široké veřejnosti včetně dětí o preventivních opatřeních a škodlivých následcích trestných činů uvedených v tomto protokolu. Při plnění svých závazků podle tohoto článku podporují smluvní strany účast veřejnosti a zejména dětí a dětských obětí na těchto osvětových, vzdělávacích a školicích programech, a to i na mezinárodní úrovni. 3. Smluvní strany přijmou veškerá proveditelná opatření s cílem zajistit veškerou potřebnou pomoc obětem takových trestných činů, včetně jejich plné sociální reintegrace a úplného fyzického i psychického zotavení. 4. Smluvní strany zajistí, aby všechny dětské oběti trestných činů uvedených v tomto protokolu měly přístup k přiměřeným postupům, jejichž prostřednictvím mohou bez diskriminace získat odškodnění od osob majících právní odpovědnost. 5. Smluvní strany přijmou odpovídající opatření s cílem účinně zabránit výrobě a šíření materiálů propagujících trestné činy uvedené v tomto protokolu. Článek 10 1. Smluvní strany podniknou všechny potřebné kroky k posílení mezinárodní spolupráce pomocí mnohostranných, regionálních a dvoustranných ujednání pro prevenci, odhalování, vyšetřování, stíhání a trestání osob odpovědných za činy zahrnující prodej dětí, dětskou prostituci, dětské pornografii a sexuální turistiku zaměřenou na děti. Smluvní strany rovněž podpoří mezinárodní spolupráci koordinaci mezi svými orgány, mezinárodními organizacemi a vnitrostátními nebo mezinárodními nevládními organizacemi. 2. Smluvní strany podpoří mezinárodní spolupráci za účelem pomoci dětským obětem při jejich fyzickém a psychickém zotavování, sociální reintegraci a repatriaci. 6

3. Smluvní strany podpoří posílení mezinárodní spolupráce s cílem řešit základní příčiny, jako jsou chudoba a zaostalost, které přispívají ke zranitelnosti dětí vůči prodeji dětí, dětské prostituci, dětské pornografii a sexuální turistice zaměřené na děti. 4. Smluvní strany, které mají odpovídající možnosti, poskytnou finanční, technickou nebo jinou pomoc prostřednictvím stávajících mnohostranných, regionálních, dvoustranných či jiných programů. Článek 11 Tímto protokolem nejsou dotčena jakákoli ustanovení, která ve větší míře přispívají k naplňování práv dítěte a která mohou být obsažena: a) v právním řádu smluvní strany; b) v mezinárodním právu platném pro tuto smluvní stranu. Článek 12 1. Každá smluvní strana předloží do dvou let od doby, kdy pro ni tento protokol vstoupí v platnost, Výboru pro práva dítěte zprávu podávající souhrnnou informaci o opatřeních, která přijala k provádění ustanovení tohoto protokolu. 2. Po předložení souhrnné zprávy zařazují jednotlivé smluvní strany do zpráv, které v souladu s článkem 44 Úmluvy předkládají Výboru pro práva dítěte, veškeré další informace týkající se provádění tohoto protokolu. Ostatní smluvní strany tohoto protokolu předkládají zprávu každých pět let. 3. Výbor pro práva dítěte si může od smluvních stran vyžádat další informace týkající se provádění tohoto protokolu. Článek 13 1. Tento protokol je otevřen k podpisu kterémukoli státu, který je smluvní stranou Úmluvy nebo který ji podepsal. 2. Tento protokol podléhá ratifikaci a je otevřen k přístupu jakémukoli státu, který je smluvní stranou Úmluvy nebo ji podepsal. Ratifikační listiny a listiny o přístupu se ukládají u generálního tajemníka Organizace spojených národů. 7

Článek 14 1. Tento protokol vstupuje v platnost tři měsíce ode dne uložení desáté ratifikační listiny či listiny o přístupu. 2. Pro každý stát, který tento protokol ratifikuje nebo k němu přistoupí po jeho vstupu v platnost, vstoupí tento protokol v platnost jeden měsíc ode dne uložení jeho ratifikační listiny či listiny o přístupu. Článek 15 1. Kterákoli smluvní strana může kdykoli tento protokol vypovědět písemným oznámením generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který o tom poté uvědomí ostatní smluvní strany Úmluvy a všechny státy, které Úmluvu podepsaly. Výpověď nabývá účinnosti jeden rok ode dne doručení oznámení generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. 2. Taková výpověď nezprošťuje smluvní stranu jejích povinností vyplývajících z tohoto protokolu, pokud jde o jakýkoli trestný čin, k němuž dojde přede dnem, kdy výpověď nabude účinnosti. Takovou výpovědí také není nikterak dotčeno projednávání jakékoli záležitosti, které ve Výboru probíhá v době před nabytím účinnosti výpovědi. Článek 16 1. Kterákoli smluvní strana může navrhnout změnu a předložit ji generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Generální tajemník poté seznámí s pozměňovacím návrhem smluvní strany se žádostí o sdělení, zda souhlasí se svoláním konference smluvních stran za účelem projednání navrhovaných změn a hlasování o nich. Pokud se do čtyř měsíců ode dne předání návrhu vysloví ve prospěch konference nejméně jedna třetina smluvních stran, svolá generální tajemník konferenci pod záštitou Organizace spojených národů. Jakákoli změna přijatá většinou smluvních stran přítomných a hlasujících na konferenci se předkládá ke schválení Valnému shromáždění. 2. Změna přijatá v souladu s odstavcem 1 tohoto článku vstoupí v platnost, je-li schválena Valným shromážděním Organizace spojených národů a přijata dvoutřetinovou většinou smluvních stran. 3. Po svém vstupu v platnost je změna závazná pro ty smluvní strany, které ji přijaly, ostatní smluvní strany jsou nadále vázány ustanoveními tohoto protokolu a jakýmikoli dřívějšími změnami, které přijaly. 8

Článek 17 1. Tento protokol, jehož anglické, arabské, čínské, francouzské, ruské a španělské znění mají stejnou platnost, bude uložen v archivu Organizace spojených národů. 2. Generální tajemník Organizace spojených národů předá ověřené kopie tohoto protokolu všem smluvním stranám Úmluvy a všem státům, které Úmluvu podepsaly. 9