Doplňující informace o jednotlivých třídách obratlovců budou umístěny do inspiračních krabic. ( jednotlivé informace je nutné rozstříhat na proužky) DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE RYBY Tělo většiny druhů ryb je pokryto a chráněno šupinami uspořádanými v pravidelných podélných řadách. Uspořádání a tvar šupin jsou typické pro daný druh. Šupina je tenká pružná destička sestávající z kostní tkáně, je umístěná ve škáře. Při růstu šupin se na nich vytvářejí soustředné prstence, podobně jako se tvoří letokruhy u dřevin. Podle počtu těchto prstenců je možné určit stáří konkrétního jedince a podle jejich hustoty zase podmínky v jednotlivých fázích života v nepříznivých životních podmínkách (sucho, zima, nedostatek potravy ) jsou prstence zhuštěny, zatímco v obdobích blahobytu jsou více vzdáleny. Postranní čára je smyslový orgán, který je podélně umístěn v kůži na obou bocích. Dokáže zachytit proudění a změny tlaku vody. Usnadňuje orientaci ve vodním prostředí. Šupiny, kryjící postranní čáru, mají drobné otvory. 1
DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE OBOJŽIVELNÍCI Kůže je velmi tenká, pokrytá velkým množstvím slizových, ve většině případů také jedových žláz. Pro správnou funkci musí být neustále vlhká a obousměrně vysoce propustná. Ve škáře jsou umístěna tělíska s barevnými pigmenty. Častým bezpečnostním opatřením obojživelníků je výstražné a pestré zbarvení jejich kůže. Ukázkovým příkladem takové strategie jsou americké pralesničky. Jejich těla hýří těmi nejfantastičtějšími kombinacemi pestrých barev. Beze strachu tak poskakují za plného světla amazonskými pralesy a jejich klaunské převleky jim zaručují bezpečnost. Vysílají do světa jasný vzkaz: Pozor, jsem jedovatá! Jiné žáby zvolily opačnou taktiku. Snaží se zmizet všem dravcům z očí. Jejich maskovací zbarvení by udělalo radost nejednomu armádnímu stratégovi. Kožní jedy mohou prýštit z malých žlázek roztroušených po celém těle nebo z několika větších žláz příkladem jsou příušní žlázy ropuch. Velká americká ropucha obrovská dokáže dokonce z těchto žláz jed aktivně vystřikovat až do vzdálenosti 30 cm! Jedy ropuch působí především na činnost srdce, toxiny pralesniček ovlivňují přenos signálů nervovými buňkami a patří k nejprudším jedům. Jedy dalších druhů vyvolávají svědění, záněty, palčivý pocit v ústech, nevolnosti, znecitlivění a celou řadu dalších projevů. 2
Doplňující informace plazi Tělní pokryv umožnil této skupině obratlovců opustit vodu, vlhké stinné kouty a začít žít na suché zemi ve slunečních paprscích. Plazi jsou předkové savců i ptáků. Pokožka je velmi jemná, suchá, bez žláz a po celém těle pod tenkou vrchní zrohovatělou vrstvou vytváří rohovité šupiny, někdy štítky či drobné ploché kostičky. Někteří zástupci této třídy mají dodnes kostěné pancíře a mohutné zrohovatělé štíty, např. želvy nebo krokodýli, kteří mají v kůži doslova zabudované brnění. Svrchní zrohovatělou vrstvu pokožky plazi pravidelně svlékají. Ještěři se jí zbavují po částech, např. chameleon odvrhující starou kůži vypadá jako otrhánek kousky kůže z něj visí jako cáry papíru. Naproti tomu hadi svlékají kůži vcelku, což se neobejde bez jistých potíží. Mezi starou a novou pokožkou se vytváří tekutina, která usnadňuje svléknutí staré kůže. Had je pak dočasně nejen méně pohyblivý, ale hlavně nevidí, protože mléčná kapalina se nachází i mezi jeho nově vzniklým přirostlým průhledným víčkem a starým, které svléká. 3
Doplňující informace ptáci Kůže ptáků je tenká a suchá. Neobsahuje téměř žádné kožní žlázy. Peří je dvojího druhu obrysové a prachové. Obrysová pera jsou: 1. krycí (kryjí hlavu, krk, trup a nohy; jsou nositeli zbarvení a udílejí tělu aerodynamický tvar) 2. letky (jsou dlouhá pera na křídlech; umožňují létání) 3. rýdovací (vyrůstají vějířovitě na místě chybějícího ocasu) Prachové peří je umístěné pod obrysovým a napomáhá udržovat stálou teplotu těla prachové pero má krátký stvol a nemá prapor. Peří se během roku obměňuje. Vypadávání starého peří se nazývá pelichání. Ve fylogenetickém vývoji se naprostá většina druhů přizpůsobila dokonalému pohybu ve vzduchu. Jen malý počet druhů nedokáže létat (např. pštros, tučňák). > V. Černík a kol.: Přírodopis 2 pro 7. ročník ZŠ, SPN, Praha 2005 4
Doplňující informace savci Pokožka (epidermis) savců je tvořena vrstevnatým epitelem, jehož vrchní vrstvy rohovatí a vytvářejí ochrannou vrstvu, která se neustále v šupinkách odlupuje. Rohovatěním epidermální buněk vznikají drápy, nehty, vlasy, chlupy, rohy, kopyta a také ostny ježků a dikobrazů. V pokožce jsou také četné žlázy např. potní, mazové, mléčné a pachové. Nejběžnějším druhem srsti je kožešina bývá měkká a hustá a pokrývá tělo většiny savců. Je zpravidla složena z delších pesíků, které tvoří hlavní ochranný obal, a kratší podsady zajišťující tepelnou ochranu. Délka chlupů a barva kožešiny je dána geneticky a je druhově typickým znakem. Z celé skupiny asi 3 000 žijících živočišných druhů postrádá srst jen několik málo, např. domácí prasata, velryby, sloni, lidé, mroži. S výjimkou lidí souvisí absence osrstění s životním prostředím zvířete mroži a velryby jsou doma ve vodě, na rozdíl od divokých mají domácí prasata jen řídké štětiny, protože tak byla vyšlechtěna pro chov v chlévech, kde jsou chráněna před chladem. 5