Řád: Sovy (Strigiformes)

Řád: Sovy (Strigiformes)

Vědecká klasifikace řádu Strigiformes čeledi: sovovití (Tytonidae) puštíkovití (Strigidae)

Charakteristika řádu více jak 200 druhů většinou samostatně žijící noční živočichové živí se malými savci, hmyzem a jinými druhy ptáků např. ketupy jsou specializované výhradně na lov ryb nestravitelné části kořisti vyvrhují ve formě vývržků vyskytují se na všech světových kontinentech s výjimkou Antarktidy, velké části Grónska a několika oceánských ostrovů nenápadné maskovací zbarvení

Charakteristika řádu měkké peří s hřebínkovitým okrajem umožňuje naprosto tichý let kolem očí mají vějířovitě uspořádané peří závoj jako dravci mají zahnutý zobák prsty jsou porostlé peřím čtvrtý prst, tzv. vratiprst, se může otočit dopředu nebo dozadu sovy mají na hlavě peří kolem ušních otvorů uspořádáné tak, že směřuje zvuk do ušního otvoru některé mohou tvar tohoto peří užitím svalů upravovat slyší i ultrazvuk některé druhy mají jedno ucho výše než druhé - díky tomu mohou určit pozici nejen jako stranový ale i výškový úhel

Asymetrická pozice ušních otvorů umožňuje sovám lokalizaci kořisti na základě Dopplerova efektu.

Charakteristika řádu dobře vidí na dálku, a to i za velice špatných světelných podmínek na blízko však dobře nevidí a např. při porcování kořisti se řídí pomocí štětinovitých pírek u kraje zobáku (vibrisy) na rozdíl od ostatních ptáků mají oko, které směřuje dopředu, překryté horním víčkem, nikoli spodním zorný úhel je 160 hlavu mohou otočit až o 270 nejmenším zástupcem řádu je kulíšek trpasličí, který dorůstá sotva 13,5 cm a váží 31 g největšími jsou výr velký a výr Blakistonův

Sova pálená (Tyto alba) čeleď: SOVOVITÍ (Tytonidae) silně ohrožený druh žije v Evropě, v Asii, v Indonésii, v Austrálii, v J a částečně i S Americe v blízkosti lidských obydlí typicky srdcovitý závoj protažený dolů, na obvodu bělavý, ve středu tmavší a s rezavou obrubou

Rozšíření sovy pálené

Sova pálená (Tyto alba) 220-350 g hnízdí v březnu-v dubnu hnízdo nestaví, vejce snáší skoro na holý podklad, 3-6 vajec a samice na nich sedí 30-34 dnů mláďata létají asi po 50-60 dnech rozmnožování závisí na množství potravy (nadbytek snáší více vajec (až 12) nebo zahnízdí 2x do roka) hlavní potravou jsou myšovití hlodavci, za doplňkovou potravu jí slouží drobní ptáci, obojživelníci, hmyz, netopýři potravu loví v noci za letu nízko nad zemí (v době krmení mláďat loví na stinných místech i ve dne)

SOVA PÁLENÁ (Tyto alba)

Výr velký (Bubo bubo) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) ohrožený druh naše největší sova vyhledává skalnaté lesní terény (zejména sousedíli s polními oblastmi a poskytují dostatek potravy)

Rozšíření výra velkého

Výr velký (Bubo bubo) zbarvení žlutohnědé se širokými podélnými tmavými skvrnami na spodní straně těla na hlavě má 7-9 cm dlouhá pera, uspořádaná do podoby růžků ( ouška ) oči velké, s oranžovou duhovkou hustě opeřené stojáky váha 1 800-2 500g

Výr velký (Bubo bubo) hnízdí na těžko dostupných skalních místech nebo v dutinách stromů tok začíná v prosinci nebo lednu snášení vajec probíhá podle počasí (březen květen) v hnízdě bývají 2-3 bílá vejce na vejcích sedí pouze samice, samec se stará o potravu

Výřata se líhnou po 32-36 dnech a jsou pokrytá bílým prachovým peřím, létají asi po 2 měsících.

Výr velký (Bubo bubo) loví od západu do východu slunce kořist neuchopí v letu, ale na zemi nebo na stromě potrava: velmi různorodá divoké kachny, zajíci, bažanti, koroptve, veverky, myši, vrány, křečci, ježci, sojky, dravci, drobní ptáci, obojživelníci, plazi a hmyz

Puštík obecný (Strix aluco) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) žije v celé Evropě kromě severních oblastí, v SZ Africe a v některých oblastech Asie nejhojnější evropská sova obývá lesy jehličnaté i listnaté, háje a parky, někdy sady a zahrady

Zbarvení je dáno složitou kresbou šedých, hnědých a černých tónů, spodek těla je bílý s tmavými podélnými a větvenými skvrnami.

Puštík obecný (Strix aluco) vedle šedé odrůdy existuje i odrůda rezavá (i mláďata z jednoho hnízda mohou být odlišně zbarvená) středně velká sova (380-670 g) stálý druh usazuje se v dutinách stromů, opuštěných budovách nebo ve velkých ptačích budkách, v nouzi hnízdí i na zemi s přípravami na hnízdění začíná již v únoru snůška obsahující 3-4 vejce bývá ukončena již v březnu samice usedá na vejce hned po snesení prvního vejce (inkubace 28 dní)

Puštík obecný (Strix aluco) potrava velmi rozmanitá (savci, ptáci, plazi, obojživelníci, ryby) potravu loví za šera a v noci nízkým letem nebo na kořist útočí z vyvýšeného místa

PUŠTÍK OBECNÝ (Strix aluco)

Puštík bělavý (Strix uralensis) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) vyskytuje se v jehličnatých i vlhčích listnatých lesích včr se vyskytuje vzácně v pralesních rezervacích Beskyd, v oblasti Šumavy a Českého lesa po výru velkém naše druhá největší sova

Podobný p. obecnému, s dlouhým ocasem, většinou světlý (existuje i tmavá varianta). Hmotnost 540-1200 g, samice mohutnější.

Puštík bělavý (Strix uralensis) převládá noční a soumračná aktivita, občas loví i ve dne dokáže agresivně bránit své hnízdo před jakýmkoli vetřelcem hnízdí v dutinách stromů nebo starých hnízdech dravců samice snáší 1-5 bílých vajec, na kterých sedí sama po dobu 27-34 dnů

Kalous ušatý (Asio otus) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) Evropa, S Afrika, Asie, S Amerika vyskytuje se ve všech typech lesů, u nás na celém území především v nižších polohách

Podobný výru, velikostí stojí mezi ním a výrečkem malým (220-350 g), má podobně jako výr prodloužená pera u uší rezavě žlutá barva peří a tmavohnědé, žebříčkovitě rozmazané skvrny.

Lesy v blízkosti otevřených krajin představují pro kalouse ušatého ideální biotop.

Kalous ušatý (Asio otus) noční druh žije v lese nebo v parcích, většinou na jejich okrajích vlastní hnízdo nestaví, využívá opuštěných hnízd začíná hnízdit v druhé polovině března samice snese ve dvoudenních intervalech 4-6 vajíček a hned na první zasedá mláďata se líhnou po 27-28 dnech potravou kalouse jsou z 80-90 % myši a hraboši (+ drobné ptactvo, hmyz)

Kalous pustovka (Asio flammeus) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) silně ohrožený druh narozdíl od kalouse má žlutou oční duhovku a nepatrná pérová ouška 300-350 g typická je i denní aktivita a pobyt v otevřených, polních nebo stepních oblastech

Kalous pustovka (Asio flammeus) jako jediná ze sov si staví hnízdo, a to jen na zemi samice snáší v dubnu-v květnu 4-7 vajec a sedí na nich 27-29 dní potrava: drobní hlodavci, pěvci, hmyz rychle a obratně létá kořist loví v letu, může se na místě třepotat jako poštolka nebo čeká u nory

Výreček malý (Otus scops) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) velký asi jako křepelka, domovem je ve Středomoří v českých zemích se objevuje velmi zřídka, na Slovensku někdy i hnízdí tažný druh, přilétává v dubnu a odlétává v září váha: 70-90 g zbarvení je šedohnědé

Výreček malý (Otus scops) hlavní část potravy tvoří hmyz, někdy loví i drobné hlodavce jednoslabičný, zvonivý až pískavý hlas samice zasedá hned na první snesené vejce, mláďata v hnízdě jsou nestejně stará snáší 4-5 vajíček, inkubace trvá 24-25 dní, mláďata opouštějí hnízdo asi za 4 týdny a loví s rodiči

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) silně ohrožený druh nejmenší evropská sova obývá jehličnaté lesy S Evropy a úzký pruh, který se odtud táhne daleko do východních oblastí Asie v ČR řídce hnízdí (Krkonoše, Jeseníky, Beskydy)

Rozšíření kulíška nejmenšího

Svrchu je tmavohnědý a bíle skvrnitý, šedobílá spodní strana má tmavé příčné vlnkování a ocas, jímž kulíšek pohybuje při sezení ze strany na stranu.

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) husté jemné prachové peří váží 55-75 g samice koncem dubna snáší 3-6 vajec inkubace 28 dní potrava: drobní hlodavci a ptáci, ojediněle ještěrky a brouci (za nadbytku potravy si dělá v dutinách stromů zásoby) loví v podvečer, v době krmení mláďat celý den

Sýček obecný (Athene noctua) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) silně ohrožený druh žije v severní Africe, ve značné části Evropy a Asie obývá otevřené krajiny s řídkým stromovým porostem (parky, sady, hřbitovy a v blízkosti lidských obydlí) u nás na území celého státu sýček je ptákem s noční aktivitou, ale často ho pronásledují drobní ptáci a je možné ho vidět i ve dne

Sýček obecný (Athene noctua) malá sova, váží 130-200 g hnědá hřbetní strana je poseta bílými skvrnkami a bílý spodek těla má podélné tmavé skvrnky oči žluté, závoj nízký, výrazné "obočí

Sýček obecný (Athene noctua) je li vyrušen, dělá rychlé podřepy a poklonky, kývavými pohyby se snaží lépe zaostřit zrak páry žijí celý život v trvalém svazku hnízdo nestaví (dutiny stromů, zdí, budky) samice snáší 4-5 vajíček v březnu-dubnu potrava: hlodavci, drobní ptáci, plazi, obojživelníci, hmyz potravu loví za šera

Sýc rousný (Aegolius funereus) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) velikostí připomíná sýčka hnízdí v zóně tajgy v Severní Americe i Eurasii, izolovaně i jižněji v ČR hnízdí zejména v horských oblastech, proniká však i do nižších poloh žije hlavně v rozlehlých starých jehličnatých lesích, místy obývá i listnaté porosty

Hmotnost 95-210 g, samice mohutnější. Svrchu hnědý, s bílým skvrněním a světlým pruhem při kořeni křídla, spodina bělavá, hnědě pruhovaná. Závoj světlý, černě ohraničený.

Mladí ptáci jsou převážně čokoládově hnědí.

Sýc rousný (Aegolius funereus) loví drobné hlodavce, menší ptáky a příležitostně i hmyz hnízdí 1-2 ročně v dutinách stromů, případně v budkách podestýlkou bývá jen vrstva ze zbytků kořisti a vývržků snůška čítá 2-8 bílých vajec, inkubační doba 26-27 dnů na vejcích sedí samice, samec přináší do hnízda potravu

Sovice krahujová (Surnia ulula) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) severská sova (S Evropa, S Asie a Severní Amerika) k nám zalétá vzácně v zimě veliká asi jako puštík obecný (280-310 g)

Rozšíření sovice krahujové

Sovice krahujová (Surnia ulula) téměř bílý obličej, obkroužený černou páskou žluté oči a vlnkování na spodní straně těla připomínají krahujce horní část těla je černohnědá, bíle proužkovaná

Sovice krahujová (Surnia ulula) dojem dravce zvyšují zašpičatělá křidla a poměrně dlouhý, na konci zaoblený ocas jako sovice sněžná loví také ve dne létá obratně, při pátrání po kořisti se často třepotá v letu jako poštolka velká letová obratnost jí dovoluje ulovit i letící ptáky potrava: drobní hlodavci, menší ptáci, větší hmyz hnízdo zakládá na zemi, přestože jsou jejím životním prostředím lesnaté oblasti v dubnu-červnu snáší 3-4 vejce; při nadbytku potravy se může snůška zvýšit až na 13 vajec

Sovice sněžná (Nyctea scandiaca) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) vyskytuje se na pobřeží S Evropy, Asie a Ameriky a na ostrovech Severního ledového oceánu někdy se zatoulá i do střední a J Evropy hmotnost 1,35-2,6 kg

Rozšíření sovice sněžné (zeleně zimní rozšíření, modře letní).

Sovice sněžná (Nyctea scandiaca) téměř celá bílá, zvláště starší ptáci, na bílém peří se vyskytují pouze řídké černé tečky samice jsou více tečkované než samci hlavní potravou jsou lumíci (i hraboši), uloví i divokou kachnu do hnízda na zemi snaší v dubnu až červnu 4-6 bílých vajec když se lumíci rozmnoží přespříliš, což se opakuje asi ve čtyřletých intervalech, snáší až 12 vajíček při naprostém nedostatku lumíků nedochází naopak vůbec ke hnízdění loví přes den a žije hlavně v otevřených tundrových oblastech

SOVICE SNĚŽNÁ (Bubo scandiacus)

Řád: LELKOVÉ (CAPRIMULGIFORMES)

Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) čeleď: LELKOVITÍ (Caprimulgidae) silně ohrožený druh nenápadný pták s noční aktivitou velikosti kosa hnízdním prostředím jsou jehličnaté (hlavně borové) a listnaté lesy, zpravidla na písčitém podkladě - důležitá je přítomnost pasek, mýtin a průseků (např. vřesoviště nebo rašeliniště)

Šedohnědé zbarvení s tmavším skvrněním, u samců jsou nápadné bílé skvrny v koncích křídel a ocasu.

Dlouhá křídla i ocas, velmi krátký zobák, který však dokáže otevřít téměř přes celou hlavu.

Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) hnízdí roztroušeně v celé Evropě s výjimkou rozsáhlejších bezlesých oblastí hnízdí v květnu až červenci 2x ročně samice snáší 2 hnědě mramorovaná vejce na zem do důlku bez jakékoliv podložky na vejcích sedí oba rodiče po dobu 17-20 dnů