Právní stav publikace je k 1. 1. 2014.

Vzor citace: Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J.; Zuklínová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 752. KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Občanský zákoník : komentář. Svazek II, ( 655 až 975) / Jiří Švestka... [et al.]. -- Vyd. 1. -- Praha : Wolters Kluwer, 2014. -- (Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. Rekodifikace) ISBN 978-80-7478-369-2 (soubor : váz.) ISBN 978-80-7478-457-6 (váz.) 347 * (437.3) - občanské právo -- Česko - zákony - komentáře 347 - Soukromé právo [16] Právní stav publikace je k 1. 1. 2014. Wolters Kluwer, a. s., 2014 ISBN 978-80-7478-457-6 (váz.) ISBN 978-80-7478-477-4 (e-pub) ISBN 978-80-7478-369-2 (soubor) www.wolterskluwer.cz

SEZNAM AUTORŮ Vedoucí autorského kolektivu komentáře prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc. katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc. vedoucí katedry občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze prof. JUDr. Josef Fiala, CSc. vedoucí katedry občanského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, vedoucí autorského kolektivu svazku II Autoři svazku II JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D. katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze JUDr. Dita Frintová, Ph.D. katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze JUDr. Hana Nová soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

PŘEHLED USTANOVENÍ ZPRACOVANÝCH JEDNOTLIVÝMI AUTORY HLAVA I MANŽELSTVÍ Díl 1 Všeobecné ustanovení 655 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 2 Vznik manželství 656 až 676 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 3 Zdánlivé manželství a neplatnost manželství Oddíl 1 Zdánlivé manželství 677 až 679 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 2 Neplatnost manželství 680 až 686 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 4 Povinnosti a práva manželů Oddíl 1 Obecná ustanovení 687 až 696 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. 697 JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. 698 až 707 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 2 Manželské majetkové právo 708 až 753 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 5 Zánik manželství Oddíl 1 Obecné ustanovení 754 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 2 Rozvod manželství 755 až 758 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 3 Následky zániku manželství 759 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. 760 až 763 JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. 764 až 770 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. HLAVA II PŘÍBUZENSTVÍ A ŠVAGROVSTVÍ Díl 1 Všeobecná ustanovení 771 až 774 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 2 Poměry mezi rodiči a dítětem Oddíl 1 Určování rodičovství 775 až 793 JUDr. Dita Frintová, Ph.D. Oddíl 2 Osvojení Pododdíl 1 Osvojení, osvojitel a osvojované dítě 794 až 804 JUDr. Hana Nová Pododdíl 2 Souhlas s osvojením 805 až 822 JUDr. Hana Nová Pododdíl 3 Péče před osvojením 823 až 831 JUDr. Hana Nová Pododdíl 4 Následky osvojení 832 až 845 JUDr. Hana Nová Pododdíl 5 Osvojení zletilého

846 až 854 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 3 Rodiče a dítě Pododdíl 1 Obecná ustanovení 855 až 859 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Pododdíl 2 Osobní jméno a příjmení dítěte 860 až 864 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Pododdíl 3 Rodičovská odpovědnost 865 až 909 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Pododdíl 4 Vyživovací povinnost 910 až 923 JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. Oddíl 4 Zvláštní opatření při výchově dítěte 924 až 926 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 5 Vztahy mezi dítětem a jinými příbuznými a dalšími osobami 927 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. HLAVA III PORUČENSTVÍ A JINÉ FORMY PÉČE O DÍTĚ Díl 1 Poručenství 928 až 942 JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D. Díl 2 Opatrovnictví dítěte Oddíl 1 Opatrovník 943 až 947 JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D. Oddíl 2 Opatrovník pro správu jmění dítěte 948 až 952 JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D. Díl 3 Svěření dítěte do péče jiné osoby a pěstounství Oddíl 1 Svěření dítěte do péče jiné osoby 953 až 957 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Oddíl 2 Pěstounství 957 až 970 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. Díl 4 Ústavní výchova 971 až 975 doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc.

SEZNAM ZKRATEK Právní předpisy Listina usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky Ústava ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (rakouský obecný zákoník občanský) BGB Bürgerliches Gesetzbuch (německý občanský zákoník) daňový řád zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád insolvenční zákon zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) obč. zák. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník o. s. ř. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád spr. řád zákon č. 500/2004 Sb., správní řád tr. zákoník zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník zák. č. 40/1964 Sb. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zák. o rodině zákon č. 94/1963 Sb., o rodině zák. práce zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ZGB Zivilgesetzbuch (švýcarský civilní občanský zákoník) z. m. p. s. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém z. o. k. zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) z. z. ř. s. zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních katastrální zákon zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) not. řád zákon České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) obecní zřízení zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) zák. o daních z příjmů zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů zák. o matrikách zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů zák. o registr. partnerství zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů zák. o s. p. o. d. zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí zák. o zdr. službách zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) vyhl. k zák. o matrikách vyhláška Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů kancelářský řád instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy Mezinárodní smlouvy a evropské právní předpisy Úmluva Úmluva o souhlasu k manželství sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vyhláška ministra zahraničních věcí č. 124/1968 Sb., o Úmluvě o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě

Úmluva o PD Vídeňská úmluva o konzulárních stycích o právech dítěte vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích Periodika a judikatura AdN Ad Notam BA Bulletin advokacie PF Právní fórum Pk Právník PR Právní rádce PrRo Právní rozhledy R, Rc, Rt rozhodnutí a stanoviska uveřejněná ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu SoRo Soudní rozhledy Vážný Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (Vážného sbírka) Ostatní zkratky ESLP Evropský soud pro lidská práva EU Evropská unie KS Krajský soud MS Městský soud NS Nejvyšší soud OS Okresní soud OSPOD orgán sociálně-právní ochrany dětí SJM společné jmění manželů ÚS Ústavní soud VS Vrchní soud

SEZNAM PŘEDPISŮ CITOVANÝCH V KOMENTÁŘI 1, 2 ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník zákon č. 94/1963 Sb., o rodině zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky zákon č. 56/1928 Sb., o osvojení zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči zákon č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy zákon č. 132/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o rodině zákon č. 234/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. zákon České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách) zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)

zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů zákon č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 25/2001 Sb., o pravidlech bezpečnosti práce na námořní obchodní lodi vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 149/2001 Sb., o rekreačních jachtách vyhláška Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2003, o postupu státních zástupců při prošetřování předpokladů žaloby podle 62 nebo 62a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 91/1998 Sb. Úmluva o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 124/1968 Sb.) Vídeňská úmluva o konzulárních stycích (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb.) Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.) Úmluva o právech dítěte (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.) Evropská úmluva o osvojení dětí (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 132/2000 Sb. m. s.) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 1 Předpisy jsou řazeny v pořadí: ústavní zákony, kodexy, zákony, ostatní právní předpisy, mezinárodní smlouvy, právní předpisy Evropské unie.

2 Není-li uvedeno jinak, jsou všechny předpisy v textu citovány ve znění pozdějších předpisů.

ČÁST DRUHÁ RODINNÉ PRÁVO HLAVA I MANŽELSTVÍ Díl 1 Všeobecné ustanovení 655 (Podstata a hlavní účel manželství) Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Z důvodové zprávy: Část druhá občanského zákoníku je věnována rodinnému právu. Právní problematika manželství a rodiny je rozmanitá a sahá takřka do všech oblastí soukromého (a mnoha oblastí veřejného) práva. Některé civilní kodexy řeší manželsko-právní a rodinně-právní otázky na třech nebo více místech (např. francouzský Code civil, německý BGB). I u nás musíme dosud pracovat s několika právními předpisy, resp. jejich částmi. Soustředění úpravy na jediné místo kodexu (byť stále s několika málo výjimkami např. v dědění) představuje systémové řešení vhodné i výhodné. Navrhovaná část druhá občanského zákoníku zahrnuje právní pravidla upravující manželství (jeho vznik, povinnosti a práva manželů, zánik manželství), příbuzenství (jeho pojem a druhy, vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně určování rodičovství a osvojení), poručenství a jiné formy péče o dítě (totiž kromě poručenství zejména také opatrovnictví, svěření dítěte do péče a pěstounství). Hlava první je věnována manželství, a to předně jeho vzniku, totiž sňatku; poté jsou upraveny povinnosti a práva manželů, a konečně se reguluje zánik manželství. Ustanovení 655 vymezuje manželství jako trvalý svazek muže a ženy vzniklý zákonem stanoveným způsobem; zároveň se uvádí, že hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Toto ustanovení nepředstavuje definici manželství, jeho smyslem nicméně je výslovně stanovit to, co je pro vlastní podstatu manželství typické, resp. charakteristické, to bez čeho by manželství nebylo manželstvím (proto např. svazek dvou osob stejného pohlaví manželstvím být nemá). Manželství je svazkem (neboli společenstvím) dvou osob různého pohlaví, a to svazkem jednak trvalým (totiž proponovaným jako trvalý), jednak vzniklý způsobem, který závazně stanoví zákon. Trvalost manželství je třeba chápat jako naprosto nezbytný atribut, který manželství odlišuje (kromě zákonné regulace) od stavů či poměrů, které jsou předem uvažovány jako krátkodobé, přechodné. Ostatně, nejen že 70 % manželských svazků (i u nás) přetrvá, ale za první důvod zániku manželství se stále považuje smrt manžela. Hlavní účel manželství je vymezen jako založení rodiny a řádná výchova dětí. Děje se tak

přesto, že je nepochybné, že existují i manželství, jejichž účelem je něco docela jiného. Účelem manželství může být vytvoření pevného základu pro plození a výchovu dětí, ale ke vzniku manželství mohou vést i důvody psychologické, zdravotní, důvodem existence manželství může být i vzájemná podpora sociální, či naplnění nějakých zájmů ekonomických. Důvody, smysl, či účel trvání jednotlivého manželství se navíc během času zcela nepochybně proměňuje. Bude proto na soudu, před který se ta či ona otázka týkající se manželství dostane, aby sám uvážil, bude-li toho zapotřebí, jaký je konkrétní důvod, smysl, účel tohoto manželství, a podle toho pak jednotlivou spornou otázku posoudil. Nicméně se nelze domnívat, že to může být právě zákon, co zlomí současný narůstající trend odmítání manželství. Ani zákon nemůže mít a nemá sílu nařizovat v době vzrůstajícího počtu neplodných mužů a žen plození a výchovu dětí jako naplňování účelu manželství. Související ustanovení: 22, 656 až 676 Úmluva o souhlasu k manželství, čl. 8, čl. 12 Úmluvy Z literatury: 1. Haderka: Uzavírání manželství z hlediska právního, 1977. 2. Klabouch: Manželství a rodina v minulosti, 1962. 3. Scheu: Pojem rodiny v evropském systému lidských práv. In Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám, 2009. 4. Zuklínová: Některé otázky vzniku manželství. In Acta Universitatis Carolinae: Iuridica, č. 3, 1978. Přehled výkladu: I. Z historie (1) II. Pojem manželství (2 až 5) III. Hlavní účel manželství (6 až 11) I. Z historie 1. Obsah ustanovení do značné míry replikuje 1 zák. o rodině. Potřeba mít v samém úvodu definici manželství byla nahlédnuta relativně nedávno, totiž v roce 1998, kdy byla přijata zásadní novela zákona o rodině (novelizující rovněž manželské majetkové právo v občanském zákoníku), tj. zák. č. 91/1998 Sb. Do té doby žádný zákon u nás legální definici manželství neobsahoval a začínal svůj text o manželství ustanovením o tom, jak se manželství uzavírá. Zmíněnou novelou nepochybně i v souvislosti s tím, že dost opožděně byla zrušena preambule zákona o rodině hlásající socialistické zásady rodinného práva. Tehdy byla do zákonného textu vtělena ustanovení o pojmu manželství, o jeho hlavním účelu a o povinnostech snoubenců. Deklarativní povaha takových pravidel je evidentní. Proto také zákonodárci taková ustanovení vůbec neuvádějí. II. Pojem manželství 2. Manželství je svazkem dvou osob různého pohlaví, a to svazkem trvalým (a vzniklým způsobem stanoveným zákonem). Proč svazek, a ne společenství jako v zákoně o rodině ( 1)? Proto, že právě slovo svazek je výrazem statusového institutu, na rozdíl od slova společenství, které naznačuje spíš majetkovou stránku zákonného spojení muže a ženy. 3. Manželství je svazkem muže a ženy. Zákon výslovně vyjadřuje, že jen v případě, že jde o svazek osob různého pohlaví, je možné k němu vázat další charakteristiky a také právní následky. 4. Trvalost svazku muže a ženy, který chce být manželstvím, nelze rozhodně podcenit. Naopak, jak v minulosti, tak dnes jsou často za manželství uznána taková soužití muže a ženy (tj. takové soužití má pak statusové důsledky), která jsou jen dlouhodobá, trvající určitou dobu, tedy v podstatě trvalá.

V každém případě zakládaná s úmyslem, že je to navždycky. Že je trvalost conditio sine qua non, je ale možné dovodit i z jiných ustanovení zákoníku, např. z ustanovení o rozvodu nebo o výživném rozvedeného manžela (a contrario) atd. 5. Manželství je jen takový trvalý svazek muže a ženy, který vznikl způsobem, který stanoví tento zákon. Jde o to, že tento zákon, občanský zákoník, stanoví dvě různé formy vzniku manželství, přičemž jen jednu z nich sám upravuje. O druhé formě, resp. o druhém způsobu pak stanoví, že ho upravují jiná pravidla (srov. 659). III. Hlavní účel manželství 6. Vymezení hlavního účelu manželství, totiž, zda se o něm ustanovit má, či nikoli, a pakliže ano, pak jakým způsobem, se při přípravě občanského zákoníku z roku 2012 stalo předmětem náročných diskusí. Lze ale říct, že konečná podoba textu odpovídá sociálně-věkovému rozvrstvení obyvatelstva, které může vstupovat do manželství. 7. Základem je vždy založení rodiny. Co je rodina, je poněkud sporné, recentně je traktována jako dvougenerační, i když třígenerační je ve skutečnosti velmi častým jevem. Problém naší rodiny ovšem není ve směru dolů (rodiče děti), ale nahoru (rodiče prarodiče). Proto také ony pochybnosti spojené se vřazením generace prarodičů do rámce rodiny. 8. Z jiného hlediska viděno, je nemálo těch, kdo spojují pojem rodina se soužitím dvou osob, bez ohledu na pohlaví, příbuznost atd. atp. V tomto směru lze odkázat i na pojem osoba blízká a její chápání ( 22). 9. Jde-li o manželství osob generace mladé a střední, je nutné počítat s tím, že budou mít děti, ať už vlastní, nebo osvojené, popř. jinak přijaté do péče, a potom je samozřejmě relevantní mluvit o tom, že jedním z hlavních účelů manželství je řádná výchova dětí. 10. Vzájemná podpora a pomoc se jistě týká všech manželů, manželů všech generací, avšak v generaci starší vystupuje do popředí. Proto je významné, že když už byl hlavní účel manželství v kodexu občanského práva zakotvován, je právě podpora a pomoc uvedena rovněž. 11. V zákoně o rodině ( 2) stanovené tzv. povinnosti snoubenců občanský zákoník neuvádí, neboť nebyla shledána společenská objednávka v tomto ohledu. Pokud jde o znalost zdravotního stavu, byla ponechána na prohlášení snoubenců při sňatečném obřadu ( 665).

Díl 2 Vznik manželství 656 (Sňatečný proces) (1) Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen snoubenci ), že spolu vstupují do manželství. (2) Sňatečný obřad je veřejný a slavnostní; činí se v přítomnosti dvou svědků. Z důvodové zprávy: Celá tato partie návrhu zahrnuje především ustanovení upravující vznik manželství, sňatek, a to zvláště jeho podstatu, tj. vlastní způsob uzavření manželství, tedy především sňatečný proces. Tato hlava zahrnuje i ustanovení stanovující veškeré podmínky, jejichž splnění se vyžaduje ke vzniku manželství, a to bez ohledu na to, zda je jejich nesplnění sankcionováno, popřípadě jak je sankcionováno. Mezi tyto podmínky náleží v prvé řadě výčet skutečností, které brání uzavření manželství (impedimenta matrimonii). Navrhované ustanovení klade ve shodě s Úmluvou o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a o registraci manželství z r. 1962 (uveřejněna pod č. 124/1968 Sb.) důraz na svobodný a plný souhlasný projev vůle tj. projev řádné, skutečné či opravdové vůle snoubenců před orgánem určeným k provedení sňatečného obřadu, totiž k přijetí sňatečných projevů vůle podle zákona, a to veřejně, slavnostně a před svědky. Vyžaduje se svobodný a úplný souhlasný projev vůle (liber ac plenus consensus). V anglických verzích relevantních textů mezinárodních smluv se vyžaduje free and full consent; výraz full znamená dokonalý, bezvadný, řádný, perfektní. V tomto smyslu je třeba použitý výraz úplný vykládat. Vyžaduje se, aby sňatečný obřad byl veřejný a slavnostní, učiněný v přítomnosti dvou svědků. Výraz sňatečný obřad sice platná právní úprava dosud nezná, nicméně se jeví jako vhodné použít v zákonném textu přiléhavý pojem, který proces uzavření manželství vyjádří jednoduchým způsobem. Související ustanovení: 39 odst. 2, 545, 551 a násl., 574 a násl., 657 až 670, 671 až 686 Úmluva o souhlasu k manželství, kánon 1119 Codex Iuris Canonici Z literatury: 1. Důvodová zpráva k zákonu o právu rodinném, k 4. 2. Radvanová, Smolík: Fingované manželství v českém právu poznámky o novele cizineckého zákona. In Pocta Zdeňku Kučerovi k 80. narozeninám. Acta Universitatis Carolinae: Iuridica, č. 1, 2008, s. 181 193. 3. Haderka: Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 6. Přehled výkladu: I. Obecně (1) II. Podstata vzniku manželství (2 až 7) III. Některé náležitosti sňatku (8 až 10) I. Obecně

1. Ustanovení o vzniku, resp. uzavření manželství, čili o sňatku, lze pokládat za základní, hlavní a výchozí ustanovení právní úpravy, pokud je jejím předmětem manželství. Ve srovnání s 3 zák. o rodině se v zákonném textu objevuje několik novot, počínaje jinými výrazy a konče tím, že důraz je položen na sňatečný projev vůle. Naproti tomu otázka, kdo tento volní projev přijímá, je upravena na jiném místě ( 657). II. Podstata vzniku manželství 2. Podstata vzniku, resp. uzavření manželství je spatřována v souhlasném projevu vůle. Projev vůle je právním jednáním, protože jsou s ním spojeny právní následky, a ke způsobení těchto právních následků vůle osob hodlajících vstoupit do manželství také zcela zřejmě směřuje. Pokud by tomu snad tak nebylo, sňatečné právní jednání by bylo učiněno jen na oko, a takto by bylo jen zdánlivé: v takovém případě by šlo o zdánlivé manželství ( 677). Srov. také bod 5. 3. Pokud jde o náležitosti sňatečného projevu vůle směřujícího k manželství, je třeba využít 551 a násl. a 574 a násl. (tj. obecná ustanovení o právním jednání), ledaže 680 a násl. obsahují odlišnou úpravu. Naposled citovaná ustanovení jako leges specialis mají před obecnými ustanoveními přednost (srov. blíže komentář k 680). 4. Výraz souhlasný projev vůle je obdobně nejasný jako (v zákoně o rodině užívaný) výraz souhlasné prohlášení. Lze říct, že jde o dva projevy vůle, které jsou souhlasné do té míry, že mají stejný cíl. Z toho se obvykle vyvozuje, že jde o smlouvu sui generis. Tady je třeba poukázat na 659, který je způsobu uzavření manželství věnován. 5. Pokud jde o to, že sňatečný projev vůle má být svobodný, odkazuje se na to, co bylo uvedeno v bodu 2. 6. Výraz úplný je v rodinném právu od r. 1998, svým způsobem je sporný, jde o nepříliš tvůrčí překlad anglického slova full. Proto je význam tohoto slova třeba hledat v anglických pramenech. Znamená daný, skutečný, existentní. Nejde tedy o nic jiného, než že vůle snoubence je skutečná, pravá a zejména vážná. Jinak řečeno, jde tedy o to, že existuje a není jen simulovaná (srov. bod 2). 7. Obsahem sňatečného projevu je, že snoubenci spolu vstupují do manželství. To lze jinak označit jako prohlášení sňatečné vůle. III. Některé náležitosti sňatku 8. Zatímco odstavec první je věnován vnitřní stránce sňatku, čili jeho podstatě, ustanovuje se v druhém odstavci o vnější stránce, o náležitostech sňatečného obřadu. 9. Požaduje se, aby obřad byl veřejný a slavnostní. Náležitost veřejnosti není u nás chápána jednotně. Její původ tkví samozřejmě z problému, který měla katolická církev s tajnými obřady; vyřešila jej stanovením povinnosti ohlášek a povinnou přítomností dvou nebo tří svědků (v pravidlech přijatých Tridentským koncilem). Ale zákon o právu rodinném (1950) veřejnost (vedle slavnostnosti) uvedl z jiného důvodu: bylo třeba nějakým způsobem nahradit obřad, který byl celebrován podle pravidel kanonického práva (viz Codex Iuris Canonici a lit. č. 1). Proto je nejspíš stále třeba řešit veřejnost spolu se slavnostností a zdůvodňovat požadavek potřebou vyjádřit vážnost, kterou manželství požívá. 10. Požadavek přítomnosti svědků má hluboké historické kořeny a je pravdou, že existoval bez ohledu na to, zda se vznik manželství tak či onak evidoval, anebo neevidoval. Na svědky se vztahuje 39 odst. 2.

657 (Občanský a církevní sňatek) (1) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad v přítomnosti matrikáře, jedná se o občanský sňatek. (2) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem církve nebo náboženské společnosti oprávněné k tomu podle jiného právního předpisu (dále jen oprávněná církev ), jedná se o církevní sňatek. Z důvodové zprávy: Ačkoli věcný záměr občanského zákoníku schválený vládou (usnesení č. 345 z 18. dubna 2001) předpokládal napříště jen úpravu občanského sňatku s tím, že jen občanský sňatek má mít statusové i jiné právní následky v rovině soukromoprávní i veřejnoprávní, v samém závěru příprav návrhu nového civilního kodexu bylo politicky rozhodnuto, že vhodnější je řešení, které občanským sňatkům postaví na roveň některé sňatky církevní, a to s ohledem na sociální citlivost odlišného státního zásahu do soukromého života osob po té, co byly církevní sňatky s právně statusovými účinky do našeho právního řádu v roce 1992 zavedeny. Navrhuje se tedy umožnit církevní sňatky se statusovými účinky i nadále. Rovněž tak, jak je tomu dosud, navrhuje se, aby sňatečný projev vůle snoubenců mohl být učiněn jen před orgánem církve nebo náboženské společnosti registrované ve smyslu zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů. Státní dozor nad dodržováním zákonných podmínek pro uzavření manželství se u církevních sňatků navrhuje i nadále řešit zachováním institutu osvědčení vydaného příslušným matričním úřadem, bez něhož manželství uzavřít nelze, jakož i zachováním povinnosti ve lhůtě tří pracovních dnů prokázat příslušnému matričnímu úřadu uzavření církevního sňatku. Související ustanovení: 656, 658, 659, 663, 664, 666 až 670, 677 odst. 2 obecní zřízení, zák. č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů Z literatury: 1. Horák: Proč alternativní forma uzavření manželství. In Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám, 2009. 2. Haderka: Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 6. Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Občanský sňatek (3 až 8) III. Církevní sňatek (9 až 13) I. Obecně 1. Dvě formy uzavření manželství se do našeho právního řádu navrátily po čtyřiceti letech v roce 1992 (zákonem č. 234/1992 Sb.). Nevelký počet věřících v naší společnosti (zjištěný např. při sčítání lidu) by vedl k závěru, že k návratu došlo spíš omylem. Nutno říct, že cit. zákon vzešel z poslanecké iniciativy slovenských křesťansko-demokratických poslanců. Ve věcném záměru občanského zákoníku, který byl schválen vládou České republiky, církevní sňatek uveden nebyl. Následně se

vzedmula vlna odporu opírající se o zásadu ochrany nabytých práv a poukazující na nebezpečí zužování svobody. Přehlušila mlčící většinu, které, jak se zdá, je zcela lhostejné, jaká že forma sňatku bude předepsána zákonem. 2. Sňatek, tedy uzavření manželství, je právním jednáním, neboť jde o projev či prohlášení vůle, které má právní následky. Zda ale souhlasné projevy osob, které hodlají vstoupit do manželství, tedy snoubenců, jsou nebo nejsou smlouvou, je věcí právní teorie. Jistě, že tradičně šlo o smlouvu, a pokud se dnes snoubenci zaslibují jeden druhému, je to zcela zřetelné. Ale v podstatě lze říct, že důležitá je zejména podstata těchto prohlášení snoubenců. Tou je vůle vstoupit do manželství, založit manželství, žít spolu v manželství. To je teoreticky nesporné a k závěru, že o uzavření manželství skutečně jde, to zcela postačí. To je nakonec výslovně stanoveno v 659. II. Občanský sňatek 3. Občanský čili civilní sňatek lze charakterizovat tím, že snoubenci projevují svou sňatečnou vůli osobně před orgánem veřejné moci v přítomnosti matrikáře. Zásadní rozdíl oproti církevnímu sňatku je dán oddávajícím úřadem. V tomto případě je jím orgán veřejné moci. Oddávajícím je pak představitel orgánu veřejné moci. 4. Kdo je orgánem veřejné moci, který je oprávněn přijmout sňatečné prohlášení snoubenců, má ustanovovat zákon, který stanoví kompetence orgánů veřejné moci, s tím, že podrobnosti by mohly být uvedeny i v matričních předpisech, popř. v právním předpise nižší právní síly věnovaném speciálně této problematice ( 658 odst. 1). 5. Civilní zákoníky samy běžně na žádný předpis neodkazují, je věcí veřejné moci se o právní úpravu této otázky postarat. Obvyklá úprava pozůstává z konstatování, že oddávajícím je přednosta zákonem zmocněného veřejného úřadu, popř. osoba jím určená. 6. Veřejnost sňatku naznačuje, že jej nelze uzavřít jinak než ústním prohlášením. Ústní prohlášení předpokládá osobní účast (přítomnost) snoubenců. Výjimkou z tohoto pravidla ostatně velmi úzce formulovanou je sňatek v zastoupení, resp. zmocnění k zastoupení při uzavření manželství podle 669. 7. Při civilním sňatku je vyžadována přítomnost úředníka matričního úřadu, zvaného stručně matrikář. Je pravda, že tento úředník při civilním sňatku vykonává nezastupitelnou úlohu spojenou právě se zavedenou obřadností. Kromě toho to bývá i osoba významná z hlediska zjištění totožnosti snoubenců, neboť právě matrikář projednává se snoubenci budoucí sňatek (provádí tzv. předsňatkové řízení podle 664). 8. O tom, kde se civilní sňatek uzavírá, ustanovuje 663 odst. 1. III. Církevní sňatek 9. Církevní sňatek charakterizuje osobní projevení sňatečné vůle před orgánem církve nebo náboženské společnosti. 10. Podmínkou existence manželství v případě církevního sňatku je asistence oprávněné církve nebo náboženské společnosti ( 677 odst. 2). Oprávnění církve nebo náboženské společnosti zakládá zvláštní právní předpis. Tímto předpisem je zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů. 11. Celebrující církev nebo náboženská společnost (dále jen církev ) musí být především registrována podle cit. zákona. Druhou podmínkou pak je, že tato registrovaná církev podle 7 odst. 1 písm. c) cit. zákona obdržela zvláštní právo konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky

podle zvláštního právního předpisu. 12. Získat takové právo není podmíněno tím, že ta která církev má vlastní pravidla církevního manželského práva. Kromě toho, ne každá z církví nadaných prve uvedeným zvláštním právem toto zvláštní právo také skutečně využívá. 13. V případě církevního sňatku se s účastí úředníka, který by vykonával funkci obdobnou matrikáři, nepočítá, už jen proto, že oprávnění oddávat je považováno za právo církvi státem jen delegované, takže veškeré úřední úkony (zejména předsňatkové řízení) vykonává orgán státu (matriční úřad). 658 (Oddávající) (1) Jedná-li se o občanský sňatek, jiný právní předpis stanoví, kdo je orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad. (2) Jedná-li se o církevní sňatek, je orgánem oprávněné církve osoba pověřená oprávněnou církví. Z důvodové zprávy: Tak, jak tomu bylo až dosud, navrhuje se, aby občanský sňatečný obřad mohl provést v podstatě kterýkoli úřad, pokud je to stanoveno zvláštním zákonem (tím se rozumí zákon o obcích). Naproti tomu pokud jde o sňatek církevní, je třeba, aby příslušnost stanovila sama registrovaná církev či náboženská společnost. Související ustanovení: 656, 657, 659 až 670 obecní zřízení, Codex Iuris Canonici, zák. o matrikách Z literatury: Haderka: Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 6. Přehled výkladu: I. Obecně (1) II. Oddávající při občanském sňatku (2, 3) III. Oddávající při církevním sňatku (4) I. Obecně 1. Zatímco zákon o rodině velmi nepřehledně, neuceleně, nepřesně a nestandardně podrobně ( 3, 4, 4a) ustanovoval o oddávajícím orgánu (úřadu), zdejší ustanovení je odkazovacím pravidlem. II. Oddávající při občanském sňatku 2. V případě občanského čili civilního sňatku je oddávajícím orgánem veřejné moci, přesněji orgánem provádějícím sňatečný obřad, ten orgán veřejné moci, o kterém to stanoví jiný právní předpis. 3. Takovým předpisem nemusí být jen zákon, může to být jakýkoli předpis, který je součástí českého právního řádu. III. Oddávající při církevním sňatku 4. Jedná-li se o církevní sňatek, je ponecháno na oddávající oprávněné církvi, koho pověří úlohou oddávat. A to bez ohledu na to, jak je ta která oprávněná církev uspořádána a jaká má pravidla

upravující obřady, které církev celebruje. 659 (Podstata sňatku) Manželství se uzavírá tak, že osoba jednající za orgán veřejné moci, anebo osoba, která jedná za orgán oprávněné církve, položí snoubencům jako oddávající otázku, zda spolu chtějí vstoupit do manželství; kladnou odpovědí obou snoubenců vznikne manželství. Manželství vznikne i jinak, je-li zřejmé, že snoubenci prohlašují svou sňatečnou vůli. Z důvodové zprávy: Na otázku, kdy je manželství uzavřeno, kdy je dovršeno, kdy je sňatečné právní jednání perfektní, je třeba odpovědět tak, že v okamžiku vyjádření snoubence druhého v pořadí, pokud k němu došlo v přítomnosti oddávajícího a svědků. To zásadně. Vzhledem k tomu, že v některých církvích a náboženských společnostech nevzniká manželství projevem vůle obvyklým u občanského sňatku, je třeba připustit vznik manželství i jiným dostatečným prohlášením sňatečné vůle. Související ustanovení: 657, 658, 677 Úmluva o souhlasu k manželství, obecní zřízení, zák. o matrikách Z literatury: viz u 658 Přehled výkladu: I. Obecně (1) II. Obecné pravidlo sňatečného obřadu (2 až 8) III. Vznik manželství jiným procesem (9) I. Obecně 1. Občanský zákoník nově ustanovuje o tom, co je vlastní podstatou uzavření manželství, totiž jak vlastně vypadá ono právní jednání, kterým se manželství uzavírá. Přitom se stanoví jednak pravidlo obecné, jednak pro případy církevního sňatku, a to zejména před některými netradičními církvemi, je dáno i pravidlo odchylné, zvláštní. II. Obecné pravidlo sňatečného obřadu 2. Zásadní pravidlo určující, jak probíhá sňatečný proces (obřad sňatku), stanoví, že oddávající pokládá snoubencům otázku a oni na ni kladně odpoví. 3. Otázka je zaměřena na existenci vůle vstoupit do manželství s druhým snoubencem. Formulace zda spolu chtějí vstoupit do manželství je tedy do jisté míry zkratkou pro skutečnost, že otázku klade oddávající každému ze snoubenců zvlášť. Táže se tedy dvakrát, klade tutéž otázku, očekává dvojí odpověď. Otázka i odpověď mají být shodné, tedy souhlasné, jde o souhlasný projev vůle. 4. Otázku pokládá osoba jednající za orgán veřejné moci, jde-li o sňatek civilní, anebo osoba, která jedná za orgán oprávněné církve, jedná-li se o sňatek církevní. Kdo je oddávajícím úřadem, resp. osobou, o tom stanoví odkazovací ustanovení 658 (srov. komentář k 658). 5. Zda se otázka klade nejdříve muži nebo ženě, není v praxi jednotné. Původně (z historického hlediska) byla dávána přednost muži, a to pro ochranu snoubenky. V případě mužovy negativní

odpovědi by snoubenka nezůstala osamocena (popř. zesměšněna) se svým dříve vysloveným ano. 6. V některých případech je dávána přednost ženě jaksi z důvodů společenského úzu dáma má přednost. 7. Podoba odpovědi snoubenců v obou formách sňatku se rovněž liší. U občanského sňatku je pravidlem, celkem bezvýjimečným, nejde-li o situace nějaké zdravotní indispozice týkající se jazyka (mluvidel) snoubence apod., že odpověď se omezí na ano. 8. Také v případě církevního obřadu je pouhé ano pravidlem. Mnohé církve ale žádají kratší či delší slib, popř. určitý počet přislíbení. Takový slib někdy pronášejí snoubenci vůči sobě navzájem, jindy vůči oddávajícímu. Není výjimkou, že oddávající slib či sliby přednáší sám a snoubenci pak jen jednou či víckrát vysloví ano nebo jinak vyjádří svůj souhlas. Taková situace je obvyklá v případě sňatků cizinců a s cizincem, kdy není přítomen tlumočník. III. Vznik manželství jiným procesem 9. Lze připustit, že život přináší i situace zcela neobvyklé, kdy nelze dost dobře rozložit sňatek do čtyř bodů (úkonů), tedy dvou otázek a dvou odpovědí. Avšak i v takových situacích je třeba připustit, že manželství uzavřeno bylo, protože snoubenci zcela zjevně všem přítomným vůči oddávajícímu projevili svou sňatečnou vůli. Jedinou podmínkou vzniku manželství je pak právě jen to, že sňatečná vůle je naprosto nepochybná. Jinak řečeno: nedostatek zřetelné sňatečné vůle by nutně vedl k tomu, že by v takovém případě manželství nevzniklo ( 677). 660 (Prohlášení o příjmení) Snoubenci při sňatečném obřadu prohlásí, že a) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, b) si oba svá příjmení ponechají, nebo c) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, a ten, jehož příjmení nemá být příjmením společným, bude ke společnému příjmení na druhém místě připojovat své dosavadní příjmení. Z důvodové zprávy (k 660 až 662): Ustanovení jsou věnována prohlášení o příjmení. Navrhuje se, aby platný právní stav doznal drobnou změnu pouze v přesnějším řešení otázky připojovaného příjmení. Navrhuje se, aby napříště bylo nezbytně třeba mít za to, že příjmení popřípadě uváděné na druhém místě je příjmení připojované. Je důležité uvědomit si, že bude-li se po případném rozvodu manželství rozvedený manžel vracet ke svému příjmení, bude se vracet k té jeho podobě, kterou nahradil příjmením manželským. Otázka příjmení prvního a připojovaného se posléze ukazuje také v souvislosti s osvojením. Dohodu o rozdílném příjmení mohou manželé kdykoli změnit a dohodnout se na společném příjmení jednoho z nich ve smyslu ustanovení 660 písmena a). Pokud by se již narodilo společné dítě, které by neslo příjmení toho z manželů, který se rozhodl změnit příjmení na příjmení manžela, dojde ze zákona i ke změně příjmení tohoto dítěte. Související ustanovení: 661, 662, 759

Úmluva o PD, o souhlasu k manželství, zák. o matrikách Z literatury: 1. Haderka: Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 6. 2. Knapp: Jméno manželů a dětí. Pk, 1960, č. 4. Přehled výkladu: I. Obecně (1 až 3) II. Příjmení společné (4 až 7) III. Příjmení různá (8) IV. Připojení vlastního příjmení ke společnému příjmení (9 až 13) I. Obecně 1. Právní úprava zákona o rodině ( 8 odst. 1) se zachovává s nepatrně obměněnou, resp. zpřesňující formulací. (Jako v celém zdejším občanském zákoníku, i zde je povinnost vyjádřena oznamovacím způsobem slovesa.) 2. Jméno a příjmení člověka je určeno při narození, popř. jak jen to je možné (srov. Úmluvu o PD, zákon o matrikách). Je to jeden z prvků identifikujících člověka, náleží tedy k jeho osobnímu statusu. 3. Při uzavření manželství, další statusové příležitosti vedle narození, je možné příjmení člověka změnit. Jinak je možné změnit příjmení jen v souvislosti s osvojením (dalším statusovým zařízením), anebo pak úředním postupem zákonem stanoveným. II. Příjmení společné 4. Na prvním místě je zmíněn u nás nejčastěji používaný způsob manželského příjmení: příjmení společné. Je nezbytné, aby manželé zvolili jedno ze svých příjmení, ženy nebo muže, jiné příjmení nepřichází v úvahu. Přejí-li si manželé přece jen mít v manželství zcela nové příjmení, je nutné, aby jeden ze snoubenců před uzavřením manželství změnil rozhodnutím matričního úřadu své příjmení a toto nové příjmení pak manželé prohlásili za společné. 5. Není vyloučeno, že ten manžel, jehož příjmení bude zvoleno za společné, má příjmení složené ze dvou příjmení, ať už jako připojované, nebo jako zdvojené příjmení. 6. Cizí právní úpravy sňatečného jména jsou nejrůznější. Je dokonce možné, že manželka obligatorně přijímá nejen příjmení, ale i jméno manžela. 7. Pro ženu zásadně platí, že její příjmení má přechýlenou podobu mužského příjmení (totiž podle pravidel české mluvnice, 69 odst. 1 zák. o matrikách). Z tohoto pravidla existují výjimky ( 69 odst. 2 zák. o matrikách). III. Příjmení různá 8. Snoubenci si mohou svá dosavadní příjmení ponechat. Je nerozhodné, že oba mají příjmení složené ze dvou slov, obdobné platí o příjmení ženy (výše II. 2 a 4). IV. Připojení vlastního příjmení ke společnému příjmení 9. Kromě společného příjmení a ponechání si dosavadních příjmení je rovněž dána možnost kombinovat tato řešení. Manželé zásadně zvolí jedno ze svých příjmení za příjmení společné, ale ten z nich, který by svého příjmení takto pozbyl, bude si za příjmení společné připojovat své příjmení dosavadní. 10. Důležité je, že občanský zákoník zřetelně stanoví, že druhé příjmení je příjmením připojovaným, a takto vždy druhým příjmením v pořadí (srov. k tomu 662).

11. Prohlášení o připojování se vylučuje pro specifickou situaci 662 odst. 2. 12. Vzhledem k možnosti využít pro ženu mužský tvar příjmení může dojít k situaci, že žena napříště ponese společné příjmení v mužském tvaru a své dosavadní přechýlené příjmení, ledaže její příjmení již mužský tvar mělo (což bylo možné zajistit rozhodnutím matričního úřadu již před sňatkem). 13. Dosavadní příjmení je nutno chápat jako výraz, který není možné vyložit extenzivně. Proto není možné, aby při uzavření manželství snoubenci zvolili společné příjmení a žena požádala o svolení užívat své dosavadní příjmení bez přechýlení, přestože 69 odst. 2 zák. o matrikách by umožňoval změnu i pro dosavadní příjmení manželčino. 661 (Prohlášení o příjmení dětí) (1) Ponechají-li si snoubenci svá dosavadní příjmení, prohlásí při sňatečném obřadu také, které z jejich příjmení bude příjmením jejich společných dětí. (2) Ponechali-li si manželé svá dosavadní příjmení, mohou i později učinit prohlášení orgánu veřejné moci, že se dohodli na společném příjmení jednoho z nich. Z důvodové zprávy: viz u 660 Související ustanovení: 660, 662, 860 a násl. zák. o matrikách Z literatury: viz u 658 Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Různá příjmení snoubenců a příjmení jejich společných dětí (3 až 6) III. Pozdější změna v případě volby různých příjmení (7, 8) I. Obecně 1. Rovněž toto ustanovení, obdobně jako 660, se týká prohlášení o příjmení. 2. Ve zdejším paragrafu došlo ke spojení dvou spolu jevově nesouvisejících pravidel, spojených ovšem 660 písm. c). V prvním odstavci jde o repliku 8 odst. 2 zák. o rodině, druhý odstavec obsahuje nové pravidlo. II. Různá příjmení snoubenců a příjmení jejich společných dětí 3. Všechny společné děti muže a ženy by zásadně měly mít stejné příjmení (srov. 860 a násl.). Toto pravidlo nejednou neplatí: záleží na okolnostech, zda, popř. kdy rodiče společných dětí uzavřou manželství, popř. jaká prohlášení při této příležitosti učiní. 4. Základním pravidlem je zdejší první odstavec, podle kterého prohlášení o ponechání si dosavadních příjmení snoubenců pro dobu po uzavření manželství vyžaduje další prohlášení (které v případě prohlášení o společném příjmení není potřebné), totiž prohlášení o příjmení společných dětí. Snoubenci musejí prohlásit jedno ze svých příjmení za příjmení svých dětí. Je lhostejné, které z nich zvolí, a zásadně platí, že toto příjmení bude prohlášeno v mužském i ženském tvaru.

5. Za tohoto stavu není vyloučeno, aby pro děti bylo zvoleno příjmení složené ze dvou slov. Je ale vyloučeno, aby jako společné příjmení bylo zvoleno příjmení třetí, tj. jiné, než jehož jsou snoubenci nositeli. 6. Vzhledem k tomu, že 69 odst. 3 zák. o matrikách je třeba mít za kogentní, resp. všechna ustanovení zákona o matrikách je třeba mít za kogentní, a tudíž jejich extenzivní výklad nepřichází v úvahu, není možné při uzavření manželství prohlásit v situaci zde řešené, že příjmení dětí ženského pohlaví nebude přechylováno. Případnou změnu v tomto směru lze provést až při narození dotyčného dítěte. III. Pozdější změna v případě volby různých příjmení 7. V případě, že manželé při sňatečném obřadu prohlásili, že si ponechávají každý své dosavadní příjmení, nic nebrání tomu a v tomto ohledu dochází ke změně dosavadního právního stavu výslovným ustanovením občanského zákoníku (a předpokládá to adekvátní právní odezvu v zákoně o matrikách), aby manželé kdykoli později (za trvání manželství) prohlásili, že jedno z jejich příjmení bude nadále jejich příjmením společným. 8. Otázku zpoplatnění takového prohlášení lze a priori zodpovědět záporně, neboť nejde o to, že by manželé o něco žádali správní orgán a ten by rozhodoval. Jde o prohlášení vůči správnímu orgánu. 662 (Příjmení připojované) (1) Má-li v případě volby podle 660 písm. c) snoubenec, jehož příjmení nemá být příjmením společným, připojované příjmení, může jako připojované příjmení zvolit pouze první příjmení. (2) Volba podle 660 písm. c) není možná, má-li již snoubenec, jehož příjmení bude příjmením společným, připojované příjmení. Z důvodové zprávy: viz u 660 Související ustanovení: 660, 661, 759 zák. o matrikách Z literatury: viz u 658 Přehled výkladu: I. Obecně (1) II. Pořádek připojování příjmení (2 až 4) III. Pravidlo vylučující připojování příjmení (5, 6) I. Obecně 1. Obdobné ustanovení v zákoně o rodině nalézt nelze. Důvodem zakotvení těchto pravidel byly některé nejasnosti, které v souvislosti s připojováním příjmení vznikaly a které bylo třeba řešit výslovným ustanovením (pouhým výkladem statusová pravidla dovodit nelze). II. Pořádek připojování příjmení 2. První odstavec dává připojování příjmení určitý řád, který právě tato statusová záležitost

vyžaduje. 3. Má-li totiž dojít na základě prohlášení snoubenců při sňatečném obřadu k připojování dosavadního příjmení jednoho z manželů, a tento manžel již má příjmení složené ze dvou slov, je možné zvolit pro připojení jen jedno z nich, a to příjmení, které je uvedeno na prvním místě. Zpravidla to bude to příjmení, které bylo společným příjmením v předchozím manželství dnešního snoubence, anebo to bude příjmení, které bylo takto založeno při sňatečném obřadu rodičů snoubence. 4. Zavedení tohoto řádu vede rozvedené manžele k tomu, aby v případě, že nesli takové dvojslovné příjmení, uspořádali své poměry, pokud jde o příjmení, dříve, než uzavřou nové manželství ( 759). III. Pravidlo vylučující připojování příjmení 5. Odstavec druhý omezuje možnost připojování dosavadního příjmení manžela, jehož příjmení nebylo zvoleno za společné (manželské) příjmení, pro případ, kdy se snoubenci rozhodli, že jejich společným příjmením bude to, které již dvojslovné je, tedy takové, kdy k příjmení (základnímu) již bylo jiné příjmení připojeno, a tuto volbu při sňatečném obřadu prohlásili. 6. Nedostatek takového ustanovení nutně vedl ke značné rozkolísanosti praxe, kdy volba spojení příjmení byla zcela na vůli snoubenců. Volnost v tomto směru ale nemá se svobodou člověka nic společného. To ostatně lze dobře vidět ze srovnání s cizími právními úpravami příjmení manželů. 663 (Místo uskutečnění sňatku) (1) Jedná-li se o občanský sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě, které k tomu určí orgán veřejné moci provádějící sňatečný obřad; přihlíží při tom k vůli snoubenců. (2) Jedná-li se o církevní sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě určeném vnitřními předpisy oprávněné církve. Z důvodové zprávy: Ustanovení zmiňuje konkrétní místo, kde má, resp. může být občanský sňatek celebrován je to místo, kde dochází ke sňatkům pravidelně (místo obvyklé), anebo i výjimečné (kupř. nad i pod povrchem zemským), ale vždy toto místo určuje ten úřad, před kterým skutečně bude sňatečný obřad proveden. Výraz určí nemá nikterak imperativní podtext, jde jen o to, že správní orgán jinak jednat neumí. Výslovně se stanoví, že vůle snoubenců (zvláštní přání, pokud jde o vhodné místo obřadu) má být pro úřad relevantním zřetelem. Naproti tomu, jde-li o sňatek církevní, je třeba při volbě sňatečného místa vyhovět vnitřním předpisům církve, resp. náboženské společnosti. Související ustanovení: 656 až 658 obecní zřízení, zák. o matrikách, Codex Iuris Canonici Z literatury: viz u 658 Přehled výkladu: I. Obecně (1, 2) II. Sňateční místo občanského sňatku (3 až 5) III. Sňateční místo církevního sňatku (6)

I. Obecně 1. Zdejší ustanovení ustanovuje o té otázce, která byla předmětem 4 odst. 4 a 4a odst. 2 zák. o rodině. Nejde ale o změnu toliko formulační. Jedná se o zásadní obsahovou proměnu přístupu k řešení sňatečného místa. 2. Není to ustanovení o místní ani věcné příslušnosti oddávajícího úřadu, jde o to, na kterém konkrétním místě ke sňatečnému obřadu dojde. II. Sňateční místo občanského sňatku 3. Zásadně má ke sňatečnému obřadu dojít v místě, které je k takovým obřadům příslušným orgánem veřejné moci určeno. Takto jde o obřadní síň anebo nějaké jiné místo, které se nachází v obvodu dotyčného orgánu a které dotyčný orgán k takto slavnostním příležitostem využívá. 4. Široká dikce odstavce prvního ale dovoluje, aby sňatečním místem bylo kterékoli místo, které určí oddávající veřejný orgán. Při takovém určení je povinen přihlížet či přihlédnout (srov. výraz přihlíží ) k vůli snoubenců, kterou vůči orgánu projevili. 5. Ustanovení je třeba rozumět tak, že projeví-li snoubenci vůli, pokud jde o určité sňateční místo, má jim oddávající veřejný orgán vyhovět, nicméně je to právě tento orgán, kdo o věci rozhodne tak říkajíc s konečnou platností. Shledá-li tedy, že snoubenci si přejí být oddáni na místě krajně nevhodném pro takový obřad, vyzve je oddávající úřad, aby svou volbu znovu zvážili, a teprve neučiní-li tak, určí místo sám. III. Sňateční místo církevního sňatku 6. V případě církevního sňatku je volba ponechána na celebrující oprávněné církvi. Je tedy jen její věcí, do jaké míry vyhoví zvláštní vůli snoubenců. Lze ale konstatovat, že u církevních sňatků bývá pravidlem, že se oddávající se snoubenci dohodne. 664 (Žádost o provedení obřadu) (1) O provedení sňatečného obřadu snoubenci požádají orgán veřejné moci, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, a předloží doklady osvědčující jejich totožnost a způsobilost k uzavření manželství; jiný právní předpis stanoví, jaké doklady je třeba předložit. (2) Orgán veřejné moci může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou. Z důvodové zprávy: Z formulace, že snoubenci požádají příslušný úřad o provedení sňatečného obřadu, nelze dovodit, že podávají žádost, kterou se zahajuje správní řízení (návrh také výrazu žádost nepoužívá); jde však o to, že musí být určeny alespoň doba a místo sňatečného obřadu určitých osob, což bez požádání snoubenců učinit nelze. Příslušným úřadem se rozumí ten úřad, který má provést sňatečný obřad. Zároveň snoubenci předloží příslušnému úřadu potřebné doklady. Bližší předpisy k tomuto ustanovení obsahuje zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen matriční zákon. V úrovni volného uvážení (jde o posouzení míry obtížnosti překonání případné překážky) je možnost prominout předložení některých stanovených dokladů. O těchto otázkách rovněž ustanovuje zvláštní, tj. matriční zákon.