Změny v zajištění a utvrzení závazků podle návrhu Občanského zákoníku, komparace s úpravou v zákoníku obchodním

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a právní věda Katedra obchodního práva Diplomová práce Změny v zajištění a utvrzení závazků podle návrhu Občanského zákoníku, komparace s úpravou v zákoníku obchodním Veronika Gajzlerová 2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Změny v zajištění a utvrzení závazků podle návrhu Občanského zákoníku, komparace s úpravou v zákoníku obchodním zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury... Veronika Gajzlerová 1

Na tomto místě bych chtěla poděkovat prof. JUDr. Josefovi Bejčkovi, CSc. za užitečné rady a vstřícný přístup při vedení této práce. Poděkování patří také mé rodině a příteli, kteří mě po celou dobu podporovali. 2

Abstrakt Cílem této práce je porovnat stávající právní úpravu zajištění závazků s novou úpravou, kterou přinese zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V práci jsou nejen popsány tyto rozdíly, ale také zhodnocen jejich přínos či nedostatky. Současně je zkoumána použitelnost dosavadní judikatury na novou právní úpravu. Kromě porovnání těchto úprav je v práci také věnován prostor porovnání francouzské a české právní úpravy zajištění závazků. Za účelem popsání rozdílu jsou jednotlivé zajišťovací instituty francouzské právní úpravy také krátce popsány. Klíčová slova Zajištění závazků, občanský zákoník, obchodní zákoník, nový občanský zákoník, komparace, česká právní úprava, francouzská právní úprava. 3

Abstract The crucial point of this thesis is the comparison of existing legislation of securing and confirming legal obligations with legislation, which brings act No. 89/2012 Sb., Civil Code. The thesis is not only the description of the differences but also evaluation of their strengths and weaknesses. At the same time there is also examined the applicability of the existing case law on new rules. In addition to comparison last part is devoted to the French legislation of securing and confirming legal obligations compared to the Czech legislation. For this purpose there are also briefly introduced particular institutes of securing and confirming legal obligations. Key words Securing and confirming legal obligations, Civil code, Commercial Code, New Civil Code, comparison, Czech legislation, French legislation 4

Obsah 1 ÚVOD... 7 2 SYSTEMATIKA ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKŮ V ÚČINNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVĚ... 8 3 ZAJIŠTĚNÍ VERSUS UTVRZENÍ ZÁVAZKŮ... 10 4 ZAJIŠŤOVACÍ INSTITUTY... 12 4.1 JISTOTA... 12 4.1.1 Jistota dle ObčZ... 12 4.1.2 Jistota dle ObchZ... 13 4.1.3 Jistota dle NOZ... 13 4.2 RUČENÍ... 15 4.2.1 Ručení dle ObčZ... 15 4.2.2 Ručení dle ObchZ... 17 4.2.3 Ručení dle NOZ... 19 4.3 BANKOVNÍ ZÁRUKA... 20 4.3.1 Bankovní záruka dle ObčZ... 20 4.3.2 Bankovní záruka dle ObchZ... 20 4.3.3 Finanční (bankovní) záruka dle NOZ... 22 4.4 ZAJIŠŤOVACÍ PŘEVOD PRÁVA... 24 4.4.1 Zajištění závazků převodem práva dle ObčZ... 24 4.4.2 Zajištění převodem práva, zajištění postoupením pohledávky dle ObchZ... 25 4.4.3 Zajišťovací převod práva dle NOZ... 25 4.5 DOHODA O SRÁŽKÁCH ZE MZDY NEBO JINÝCH PŘÍJMŮ... 29 4.5.1 Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů dle ObčZ... 29 4.5.2 Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů dle ObchZ... 30 4.5.3 Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů dle NOZ... 30 4.6 SMLUVNÍ POKUTA... 32 4.6.1 Smluvní pokuta dle ObčZ... 32 4.6.2 Smluvní pokuta dle NOZ... 36 4.7 UZNÁNÍ DLUHU... 38 4.7.1 Uznaní dluhu dle ObčZ... 38 4.7.2 Uznání závazku dle ObchZ... 39 5

4.7.3 Uznání dluhu dle NOZ... 40 4.8 ZÁSTAVNÍ PRÁVO... 41 4.8.1 Zástavní právo dle ObčZ... 41 4.8.2 Zástavní právo dle ObchZ... 43 4.8.3 Zástavní právo dle NOZ... 43 4.9 PODZÁSTAVNÍ PRÁVO... 45 4.9.1 Podzástavní právo dle ObčZ... 45 4.10 PODZÁSTAVNÍ PRÁVO... 46 4.10.1 Podzástavní právo dle ObchZ... 46 4.10.2 Podzástavní právo dle zákona NOZ... 46 4.11 ZADRŽOVACÍ PRÁVO... 46 4.11.1 Zadržovací právo dle ObčZ... 46 4.11.2 Zadržovací právo dle ObchZ... 48 4.11.3 Zadržovací právo dle NOZ... 48 5 ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKŮ VE FRANCOUZSKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU... 50 5.1 SYSTÉM ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKŮ VE FRANCII... 50 5.1.1 Les sûretés personnelles Osobní zajištění... 51 5.1.2 Les sûretés réelles věcněprávní zajištění... 53 5.2 SROVNÁNÍ FRANCOUZSKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKŮ S ČESKOU PRÁVNÍ ÚPRAVOU... 57 6 ZÁVĚR... 58 7 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A JUDIKATURY... 60 6

1 Úvod V době, kdy jsem si vybírala téma pro svou diplomovou práci, vrcholily přípravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také nový občanský zákoník, NOZ ). Probíhaly debaty, ozývaly se kritiky, ale také vznikaly pochvalné články. Z pozice vysokoškolské studentky práv jsem si nebyla vůbec jistá, na kterou stranu se přiklonit. Zda na stranu kritiků, opěvovatelů či realistů, neboť jsem do problematiky nového občanského zákoníku doposud hlouběji nepronikla. Jediné však bylo jisté. Nový občanský zákoník pro nás představoval něco nového, neznámého a zejména velkou výzvu pro další studium. K výběru konkrétní úpravy v podobě zajištění závazků mě pak přivedla současná ekonomická situace, kdy vztahy vznikající v rámci ekonomické činnosti a jejich subjekty přímo vyžadují ochranu v podobě zajištění závazků. Zároveň se jedná o problematiku, která neexistuje pouze v právní teorii, ale setkáváme se s ní v každodenním životě. Proto je nutné věnovat jí velkou pozornost. Cílem této práce je seznámit čtenáře prostřednictvím komparativní studie se zajišťovacími instituty a jejich úpravou v novém občanském zákoníku. V této práci se zaměřím na rozdíly stávající právní úpravy problematiky zajištění závazků obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také ObčZ ) a zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále také ObchZ ) a úpravy, kterou přinese nový občanský zákoník. Nebude se jednat o detailní popis jednotlivých institutů, otázek jejich vzniku apod. Zároveň se však nebude jednat o pouhé shrnutí rozdílné právní úpravy. Náplní práce bude také jejich kritika či aprobace a součástí rozboru jednotlivých institutů bude posouzení použitelnosti dosavadní judikatury na nově vzniklé případy. Samotná práce je rozdělená do dvou částí. V první části se budu zabývat problematikou rozdílů mezi úpravou stávající a úpravou, kterou přinese nový občanský zákoník. V druhé části pak čtenáře stručně seznámím se systémem zajištění závazků ve Francii, přičemž podrobněji se budu zabývat zajišťovacími závazky upravenými Code Civil. Cílem této části by mělo být obecné srovnání vybraných způsobů zajištění závazků v právním řádu České republiky a Francie. 7

2 Systematika zajištění závazků v účinné právní úpravě Pro současnou právní úpravu zajištění závazků je typická její dvoukolejnost, tedy že zajištění závazků je upraveno jak v zákoníku občanském, tak v zákoníku obchodním. Je proto nutné si vždy uvědomit, ve kterém režimu se daný konkrétní vztah nachází. Zda se jedná o občanskoprávní či obchodněprávní závazkový vztah. Tímto krokem však výběr aplikovaných ustanovení nekončí, neboť pouze některé druhy zajištění jsou v obchodním zákoníku upraveny komplexně (jedná se o ručení, bankovní záruku a uznání závazku). V jiných případech je nutno úpravu obsaženou v obchodním zákoníku doplnit o obecnou právní úpravu občanského zákoníku (jedná se o zástavní právo k věci a smluvní pokutu). Poslední skupinu pak tvoří zajišťovací instituty, jejichž úprava v obchodním zákoníku absentuje (zastavení pohledávky, podzástavní právo, zadržovací právo, dohoda o srážkách ze mzdy a z jiných příjmů, zajišťovací převod práva, zajišťovací převod pohledávky). Zde je nutno zcela použít právní úpravu občanského zákoníku. Výše uvedené pravidlo je konkrétně představováno 1 odst. 2 obchodního zákoníku, který stanovuje, že i pro obchodní vztahy platí občanskoprávní úprava zajištění závazků tam, kde nemá obchodní zákoník vlastní úpravu. S příchodem NOZ však tato zásada zcela odpadne, neboť smluvní právo bude sjednoceno v jediném kodexu, tedy v novém občanském zákoníku. Ze systematického hlediska je zásadní změnou, kterou přináší NOZ, rozdělení zajišťovacích institutů na zajišťovací a utvrzovací. Dalším rozdílem je absence právní úpravy finančního zajištění (upravené v zákoně č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění), která zřejmě zůstane vyčleněna, a zajištění postoupením pohledávky. Současně NOZ přináší, jak říká důvodová zpráva, sjednocení terminologie, neboť v stávající úpravě dochází například k ztotožňování smlouvy se závazkem nebo závazku s dluhem atp. 1 NOZ také upřesňuje terminologii v oblasti závazků, tedy i jejich zajištění, a to tak, že: Slovem smlouva se tudíž označuje jen určitá právní skutečnost, z níž vzniká závazek, závazkem se rozumí obligace, dluhem povinnost k 1 Důvodová zpráva Všeobecně ke skladbě, úpravě institutu a názvosloví, s. 23 8

plnění ze závazku vzniklá apod. 2 Domnívám se, že tato změna je spíše formální a nikoliv nezbytná. Ke konkrétním odlišnostem nové právní úpravy se vyjádřím v souvislosti s jednotlivými instituty, které slouží k zajištění závazků. 2 Důvodová zpráva Všeobecně ke skladbě, úpravě institutu a názvosloví, s. 23 9

3 Zajištění versus utvrzení závazků V účinné právní úpravě neexistuje explicitní rozlišení institutů sloužících k zajištění závazků na zajištění závazků a utvrzení závazků. Všechny tyto instituty nalezneme pod společným názvem Zajištění závazků. Toto dělení na zajištění a utvrzení je jednou ze změn, které přináší nový občanský zákoník. Tato změna navazuje na označení, které bylo použito již v rakouském obecném zákoníku občanském, známém též jako ABGB, který v českých zemích platil do roku 1850. Mezi zajišťovací instituty jsou tedy podle NOZ řazeny: zástava, ručení, bankovní záruka, zajišťovací převod práva a dohoda o srážkách ze mzdy. Dle současné právní úpravy platí, že zajištění obchodních závazků sleduje cíl posílit hospodářské, popřípadě i procesní postavení subjektů oprávněných ze závazkového vtahu (věřitelů), jejich jistotu, že povinnost subjektů povinných (dlužníků) budou splněny a práva věřitelů uspokojena řádně a včas. 3 Tento cíl však sledují všechny zajišťovací instituty včetně smluvní pokuty a uznání dluhu. V důvodové zprávě k NOZ jsou pak mezi utvrzení závazků řazena ustanovení o uznání dluhu a smluvní pokutě. Z této důvodové zprávy můžeme vyvodit účel utvrzení závazků, když tato zpráva říká, že funkcí obou těchto institutů totiž není dluh zajistit, jako tomu je u ručení, zástavy nebo dalších ve vlastním slova smyslu zajišťovacích institutů, ale posílit postavení věřitele jiným způsobem. 4 Účelem utvrzení závazků dle NOZ je tedy jiné posílení postavení věřitele. Důvodová zpráva však již dále nerozvíjí svou teorii, jakým jiným způsobem tyto instituty posilují postavení věřitele. Právě tvrzení, že smluvní pokuta a uznání dluhu mají posílit postavení věřitele, opět poukazuje na jejich zajišťovací funkci a podporuje názor, že mezi těmito instituty není rozdíl. Jako jeden z důvodů rozdělení výše uvedených institutů na zajištění a utvrzení závazků důvodová zpráva uvádí, že toto rozlišení je používáno již dávno některými autory i soudní praxí. Ačkoliv někteří autoři považují toto rozlišování za přesnější či přímo klíčové, z mého pohledu je toto dělení pouze formálním krokem, který nemá 3 PELIKÁNOVÁ, I. a kol. Obchodní právo. 2. vyd. Praha: CODEX Bohemia s.r.o., 1998. s. 186. 186 4 Důvodová zpráva k 1862 až 1872, s. 421. 10

výraznější praktický význam, neboť účel jednotlivých institutů je jasně zřejmý z obsahu ustanovení, která je upravují, a není třeba jejich umělé zařazovat do zvláštních kategorií. Z uvedených definic účelu zajištění a utvrzení závazku také vyplývá, že se tyto instituty značně překrývají, a že všechny slouží k posílení postavení věřitele. Lze tedy vyvodit jednoznačný závěr, že všechny tyto instituty mají určitým způsobem posílit postavení věřitele a všechny lze řadit do jedné kategorie zajištění závazků. Mezi těmito instituty nespatřuji rozdíly, které by obhájily jejich nové rozdělení na zajištění a utvrzení závazků. 11

4 Zajišťovací instituty Jak již bylo řečeno výše, právní úprava zajišťovacích institutů je obsažena jak v občanském, tak v obchodním zákoníku. Nejedná se však o dvě samostatné komplexní, na sobě zcela nezávislé úpravy. V některých případech je tedy potřeba úpravu obchodního zákoníku doplnit o obecná ustanovení zákoníku občanského. V jiných případech vzniká nutnost použít zajišťovací instituty občanského práva zcela. Nyní si blíže představíme jednotlivé instituty, řešení jejich současné úpravy, judikaturu a také vymezení hlavních rozdílů, které přinese nový občanský zákoník. 4.1 Jistota 4.1.1 Jistota dle ObčZ I. Obsah V občanském zákoníku nenalezneme jistotu jako samostatný zajišťovací institut. Výrazem dát jistotu je pouze vyjádřeno poskytnutí zajištění závazku. 5 Úprava jistoty v účinné úpravě je tedy značně stručná a velice obecná. Dle 555 občanského zákoníku platí, že závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva nebo způsobilými ručiteli. Právě slovo zejména nám napovídá, že se jedná o demonstrativní výčet. Jako jistota proto může sloužit i jiný zajišťovací prostředek. Judikatorně je pak pouze upřesněno, že jistota je dostatečná, pokud odpovídá zajištěné pohledávce. 6 Jedno z omezení této poměrně nic neříkající právní úpravy představuje 556, který stanoví, že nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny. Toto ustanovení je však 5 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V., TELEC, I. Lexikon Občanského práva. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Jiří Motloch Sagit, 1997. s. 70. 6 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 624/2001. 12

dispozitivní, je tedy možné se od něj odchýlit. Výjimkou z tohoto pravidla jsou pak vklady v bankách a spořitelnách, které jsou způsobilou jistotou do celé své výše. 7 II. Funkce Funkcí jistoty je obecně poskytnout zajištění, a to v jakékoliv zákonem připuštěné formě, přičemž zákon preferuje zástavní právo nebo ručení. Od konkrétního zvoleného způsobu zajištění jsou poté odvozovány i další specifické funkce takovéto jistoty. III. Judikatura Jelikož se jedná o obecný pojem, nikoliv samostatný způsob zajištění, nalezneme relativně malé množství judikatury vážící se k tomuto institutu. Judikatura například potvrzuje skutečnost, že s jistotou český právní řád v některých svých ustanoveních počítá, avšak nikterak ji nedefinuje. 8 Stanoví, že jistota je dostatečná, pokud odpovídá zajištěné pohledávce 9 apod. Zpravidla je však v rozhodnutích pojem jistota zmiňován v návaznosti na konkrétní zajišťovací institut. 4.1.2 Jistota dle ObchZ V souvislosti s institutem jistoty nastupuje v obchodněprávních vztazích nezbytnost použití občanského zákoníku, neboť obchodní zákoník tento institut, respektive pojem, neupravuje. 4.1.3 Jistota dle NOZ I. Obsah Úpravu jistoty v rámci NOZ nalezneme zejména v 2012 až 2017. V nové právní úpravě se nachází jisté znaky shodné s účinnou právní úpravou, a to zejména skutečnost, že jistotu lze splnit dle 2012 NOZ zřízením zástavního práva nebo způsobilým ručitelem. Vzhledem k dikci 2012, který stanoví, že za dostatečnou jistotu 7 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V., TELEC, I. Lexikon Občanského práva. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Jiří Motloch Sagit, 1997. s. 71. 8 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 101/2007. 9 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 624/2001. 13

se považuje zřízení zástavního práva nebo způsobilý ručitel, vyvstává otázka, zda je možno poskytnout jistotu i jiným způsobem, než je zřízením zástavního práva nebo způsobilým ručitelem, a zda bude i taková jistota považována za dostatečnou. Jelikož jsou však ustanovení o jistotě dispozitivní a důvodová zpráva používá slovo převážně 10, mělo by být možné dát jistotu i jiným způsobem. Tuto přetrvávající nejasnost považuji za nedostatek nové právní úpravy. V rámci ustanovení 2013 NOZ dochází k zachování možnosti omezení jistoty do výše dvou třetin obvyklé ceny. Rozšíření však přináší 2014, ve kterém je nově konkretizován rozsah, v jakém mohou věci, stavební pozemky, nemovitosti sloužící k podnikatelským účelům, právo stavby, cenné papíry zajišťující bezpečný výnos či vklady v bankách sloužit jako jistota. Což, dle mého názoru představuje usnadnění pro praxi a předejití požadavkům věřitelů na poskytování nepřiměřených jistot dlužníkem. NOZ také nově upřesňuje výši zajištění úroků, neboť, jak vyplývá z důvodové zprávy, z akcesority zajišťovací obligace plyne, že jistota zajišťuje nejen jistinu, ale i její příslušenství. 11 Konkrétně pak dle 2015 platí, že jistota zajišťuje úroky z peněžitého dluhu nejvýše do výše zákonné úrokové sazby; to neplatí, byl-li ten, kdo jistotu dává, seznámen před poskytnutím jistoty, jaké úroky věřitel a dlužník ujednali. Toto ustanovení je vhodné pro předcházení nedorozumění a svévolného určování úroku (v rozporu s dobrými mravy) věřitele bez vědomí dlužníka. Poskytuje tedy určitou jistotu a ochranu dlužníkovi, což není pro úpravu závazkových vztahů zcela běžné. Opět i v tomto případě je však nutno zdůraznit, že se jedná o dispozitivní ustanovení. Strany tak mohou jeho působení vůči sobě smluvně vyloučit. V neposlední řadě se NOZ zabývá také situací, kdy se jistota více věřitelů zakládá na právech k téže věci, když určuje pořadí a rozsah jejich uspokojení. Nově je pak v NOZ výslovně uvedena možnost dát jistotu nejen věřiteli, ale i třetí osobě, která ji spravuje ve prospěch věřitele ( 2010). 10 Důvodová zpráva k 2012 stanoví, že: Za dostatečnou jistotu se především považuje zástava, a to zásadně jen do určité výše hodnoty zastavené věci. Není-li možná takovou jistotu složit, lze uznat za dání dostatečné jistoty obstarání způsobilého ručitele. Je tedy zřejmé, že slovo především dává prostor i pro jiné zajišťovací instituty. 11 Důvodová zpráva k 2015, s. 468 14

II. Zhodnocení Lze tedy shrnout, že v NOZ dochází ke značnému rozšíření a upřesnění právní úpravy jistoty, což je přínosné, neboť v účinné právní úpravě je jistota ošetřena minimálně. Nelze však konstatovat, že by tato úprava byla komplexní, neboť řeší jen některé situace, a to pouze dispozitivními ustanoveními. III. Judikatura V souvislosti s judikaturou je potřeba zdůraznit, že soudních rozhodnutí vztahujících se k účinné právní úpravě jistoty je poměrně malé množství, neboť jistota není chápána jako samostatný zajišťovací institut. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že právní úprava byla pouze rozšířena, nikoliv změněna, bude použitelnost této judikatury zachována. Opětovně však budou vznikat zejména rozhodnutí, kde bude pojem jistota uváděn pouze ve spojitosti s konkrétním způsobem zajištění. 4.2 Ručení 4.2.1 Ručení dle ObčZ I. Obsah V účinném občanském zákoníku je ručení upraveno v 546 až 550. Jedná se o velice četně využívaný způsob zajištění závazku. Zásadním znakem vztahu vznikajícího při ručení je na rozdíl od dalších zajišťovacích institutů jeho trojstrannost. Nevzniká vztah pouze mezi dlužníkem a věřitelem, ale existuje zde trojúhelník tvořící vztah mezi věřitelem, ručitelem a dlužníkem. Jedná se tedy o způsob zajištění závazku, kdy se třetí osoba (ručitel) zavazuje vůči věřiteli, že splní pohledávku věřitele sama, jestliže ji neuspokojí dlužník. 12 Občanský zákoník stanoví, že ručení vzniká písemným prohlášením, v němž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Obligatorní je písemná forma právního úkonu v podobě dohody 12 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V., TELEC, I. Lexikon Občanského práva. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Jiří Motloch Sagit, 1997. s. 293. 15

mezi věřitelem a ručitelem. V opačném případě by byl takovýto úkon absolutně neplatný. Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoliv byl k tomu věřitelem písemně vyzván. To znamená, že povinnost ručitele se aktivuje až nesplněním dluhu dlužníkem. Z výše uvedeného pak vyplývá skutečnost, že ručitelský závazek není totožný se závazkem dlužníka, neboť ručitelský závazek, na rozdíl od závazku dlužníka, vzniká prohlášením ručitele nebo ze zákona a je splatný později až poté, kdy dlužník nesplní svůj dluh ani na výzvu věřitele. Rozdílnost závazků ručitele a dlužníka vyplývá též z toho, že ručitelský závazek je ve vztahu k závazku dlužníka akcesorický a subsidiární a že se nejedná o závazky solidárního charakteru. 13 V souvislosti s podmínkou písemného vyzvání mohou vznikat určité problémy, zejména ve spojitosti s promlčením (není zcela zřejmý okamžik počátku běhu promlčecí doby). Tyto problematické situace jsou řešeny judikaturou. Konkrétně se jedná například o situace, kdy nelze dlužníkovi písemnou výzvu doručit, neboť je neznámého pobytu apod. 14 Ručitel může odepřít plnění pouze v případě, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena. Jakmile ručitel splní věřiteli závazek, získává právo požadovat úhradu toho, co plnil vůči dlužníkovi (regres). Ručení pak obecně zaniká zánikem hlavního závazku, existují zde však výjimky v podobě kumulativní novace či privátní novace. Spornou zůstává otázka, zda ručení zaniká také nemožností plnění u hlavního dlužníka, jak je tomu v obchodním právu. 15 II. Funkce Hlavní funkcí tohoto způsobu zajištění je poskytnout věřiteli jistotu (zajišťovací funkce), že jeho pohledávka za dlužníkem bude uhrazena (uhrazovací funkce), i v situaci, kdy dlužník splnění dluhu nebude schopen. Funkce zajišťovací tedy slouží věřiteli k posílení ekonomického či právního postavení. Uhrazovací funkce má pak 13 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2631/2007. 14 Např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 680/2003. 15 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V., TELEC, I. Lexikon Občanského práva. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Jiří Motloch Sagit, 1997. s. 294. 16

zejména vytvářet náhradní zdroj k uspokojení závazku pro případ, kdy dlužník nebude schopen závazek splnit. III. Judikatura V oblasti rozhodovací praxe soudu nalezneme velké množství judikatury, neboť se jedná o zajišťovací institut v praxi běžně užívaný. Tato rozhodnutí řeší například formu a určitost ručitelského prohlášení, 16 skutečnost zániku pohledávky věřitele plněním ručitele 17, promlčení hlavního závazku ve vztahu k závazku ručitelskému 18 apod. 4.2.2 Ručení dle ObchZ I. Obsah Úprava ručení pro obchodněprávní závazkové vztahy je komplexně obsažena v obchodním zákoníku 19. Tato skutečnost tedy vylučuje použití ustanovení o ručení nacházejících se v občanském zákoníku. Na rozdíl od ručení v občanském právu je tento institut upraven rozsáhleji a podrobněji. Samotný princip tohoto způsobu zajištění je totožný. Osoba, která písemně prohlásí, že splní určitý závazek dlužníka vůči věřiteli, stane se věřitelovým ručitelem. Stejně jako u ručení dle občanského zákoníku je věřitel oprávněn po ručiteli vyžadovat splnění závazku jen v případě, že dlužník splatný závazek nesplnil, poté co byl k tomu písemně vyzván. Na rozdíl od občanského zákoníku je zde však výjimka, která ulehčuje 16 Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 10. 2009, ve kterém je řešena otázka nutnosti odkazu ručitelského prohlášení na 546 ObčZ, kdy Nejvyšší soud zaujal opačné stanovisko než Městský soud v Praze, a to, že postačí, když je tento závazek zřejmý ze samotného obsahu prohlášení 17 Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČRze dne 9. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 563/2003. 18 Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2507/99, který stanovil Co se týká promlčení závazku ručení ve vztahu k závazku hlavnímu, každý z těchto závazků se může promlčet samostatně. I když věřitel uplatní svá práva vůči ručiteli, promlčecí doba ve vztahu k dlužníkovi se nestaví, jelikož má vlastní režim. 19 Tato skutečnost je potvrzena také judikaturou, např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 145/2005. 17

postavení věřitele, a to taková, že písemného vyzvání není třeba, jestliže jej věřitel nemůže uskutečnit, nebo je nepochybné, že dlužník svůj dluh nesplní. I v tomto případě však mohou nastat problémy, neboť důkazní břemeno je na straně věřitele, který bude muset případně prokázat nemožnost uskutečnění písemné výzvy, nebo nepochybnost budoucího nesplnění dluhu dlužníkem. Také tato problematika je řešena četnou judikaturou, ve které bylo např. vyvozeno, že hmotněprávní úkon písemná výzva dlužníka ke splnění splatného závazku, jež je předpokladem pro vymáhání závazku na ručiteli, může být obsažena i v žalobě, jíž se věřitel domáhá proti dlužníkovi zaplacení dlužné částky 20. Obchodní zákoník upravuje na rozdíl od občanského zákoníku např. také situaci, kdy se za jeden závazek zaručí více ručitelů. V takovémto případě platí, že každý z ručitelů ručí za celý závazek sám. Zároveň věřitel může uplatnit nárok vůči kterémukoliv společně zavázanému ručiteli. Zánik ručení je pak upraven v 311, který stanoví, že ručení, kromě obecných důvodů zániku závazků, zaniká zánikem závazku hlavního, což opět vyplývá ze zásady subsidiarity. Obchodní zákoník také výslovně stanoví, že ručení nezaniká v případě nemožnosti plnění dlužníka, nebo pro zánik právnické osoby, která je dlužníkem. II. Funkce Samotná funkce tohoto způsobu zajištění je totožná s funkcí ručení dle občanského zákoníku. Tedy zajistit věřitelovu pohledávku závazkem třetí osoby, která dluh uhradí, v případě nemožnosti plnění dlužníkem. III. Judikatura Stejně, jako tomu je u ručení dle občanského zákoníku, existuje i v návaznosti na úpravu obsaženou v obchodním zákoníku řada relevantních soudních rozhodnutí. Opět se jedná např. o judikaturu vymezující podmínky ručitelského prohlášení 21, řešící 20 Rozsudek ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 583/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod C 3523, CD 3, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 680/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod C 2887, sešit 30. 21 Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3867/2009, který stanoví, že Prohlášení o ručení ( 303 obch. zák.) je určité, obsahuje-li označení věřitele, dlužníka a ručitele, 18

regresní nárok ručitele, možnost omezení ručitelského závazku na konkrétního věřitele apod. 22 4.2.3 Ručení dle NOZ I. Obsah Dle důvodové zprávy je právní úprava ručení v NOZ převzata z účinné právní úpravy v obchodním zákoníku jen s drobnými změnami. 23 Tato úprava se tedy bude odlišovat od úpravy obsažené v účinném občanském zákoníku, některá jeho ujednání však přebírá. Jednou z odchylek od přejaté úpravy obchodního zákoníku jsou např. účinky uznání dluhu, kdy dle 323 odst. 3 obchodního zákoníku má uznání dluhu účinky i vůči ručiteli, kdežto dle občanského zákoníku a NOZ je uznání dluhu dlužníkem účinné vůči ručiteli jen, když s ním vysloví souhlas 24. Otázkou však zůstává, zda takovéto ujednání není popřením, respektive v rozporu se zásadou akcesority, neboť zajišťovací vztah by měl sdílet osud hlavního závazku. Dle mého názoru, včetně účinků uznání dluhu. Jelikož se však jedná o dispozitivní ustanovení, je možné tuto skutečnost ujednat odchylně např. tak, jak tomu je v obchodním zákoníku. Způsob vzniku ručení vychází z koncepce současného občanského zákoníku. Ručení tedy vzniká písemnou dohodou mezi věřitelem a ručitelem (ručení je tedy vybudováno na smluvním principu). Na rozdíl od účinné právní úpravy NOZ výslovně připouští možnost, že věřitel ručitele, resp. uzavření dohody s ručitelem, odmítne. NOZ tedy kromě prohlášení ručitele o převzetí ručení vyžaduje i přijetí ručení věřitelem. V případě odmítnutí však věřitel nemá již právo po ručiteli cokoliv žádat. 25 NOZ dále vymezení (určitého) ručením zajišťovaného závazku a projev vůle ručitele, že tento závazek uspokojí, neučiní-li tak dlužník. 22 Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 667/2001, který stanoví, že Ustanovení 303 a násl. ObchZ nezakazují omezit ručitelský závazek pouze na jednoho věřitele. Není v rozporu s touto úpravou, ani ji neobchází, je-li ručitelský závazek omezen právě jen na dobu, po kterou je věřitelem původní věřitel. 23 Důvodová zpráva k 2018 až 2028, s. 469. 24 Dle komentáře k Obchodnímu zákoníku, je tato skutečnost zavedena proto, že uznáním by se mohlo postavení ručitele podstatně zhoršit, a proto k němu musí dojít jen s jeho souhlasem. (str. 1000) 25 Dle důvodové zprávy k 2018 až 2028 se jedná o upřesnění smluvní povahy vzniku ručení 19

rozšiřuje možnosti poskytnout ručení i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníkovi v určité době nebo za soubor různých dluhů z téhož právního důvodu, což může být praktické pro podnikatele. II. Zhodnocení Co se týče praktického přínosu nové právní úpravy, považuji za vhodné, že oproti účinné právní úpravě občanského zákoníku je NOZ značně podrobnější, přičemž zakotvuje také ustanovení, která v občanském zákoníku zcela absentují. Jedná se například o ustanovení o rozsahu závazku ( 1863 NOZ), ustanovení o promlčení ( 1869 NOZ), ustanovení o spoluručení ( 1871 NOZ). Samotná podstata tohoto institutu se však nemění, neboť jak důvodová zpráva říká návrh úpravy ručení je v zásadě převzat z dosud platné úpravy v obchodním zákoníku s nepatrnými změnami. 26 III. Judikatura Vzhledem ke skutečnosti, že byla téměř celá právní úprava v NOZ převzata z obchodního zákoníku, dovolím si i v tomto případě konstatovat, že s drobnými výjimkami (např. uznání závazku dlužníkem, odmítnutí ručitele věřitelem) bude stávající judikatura použitelná i do budoucna. 4.3 Bankovní záruka 4.3.1 Bankovní záruka dle ObčZ Občanský zákoník neobsahuje úpravu bankovní záruky. 4.3.2 Bankovní záruka dle ObchZ I. Obsah Jedná se o samostatný zajišťovací institut, který je upraven pouze v obchodním zákoníku. Tento způsob zajištění závazků je proto použitelný pouze pro závazkové 26 Důvodová zpráva k 2018 až 2028, s. 469. 20

vztahy uzavřené v režimu obchodního zákoníku. Svou povahou je bankovní záruka zvláštním druhem ručení. 27 Dle 313 obchodního zákoníku platí, že bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. Připomeňme jen, že bankovní záruka bývá zpravidla označována za jistý druh ručení, avšak základním rozdílem je, že u bankovní záruky musí být ručitelem vždy jen banka. Dalším rozdílem je skutečnost, že banka je věřiteli povinna plnit, aniž by předtím vyzval věřitel k plnění dlužníka. 28 Dle důvodové zprávy je však zásadní, že se u bankovní záruky nepoužije princip akcesority a zásada subsidiarity. V praxi je tento způsob zajištění závazku využíván zejména v mezinárodním ochodu. Ke vzniku bankovní záruky se vyžaduje písemné prohlášení banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do určité peněžní částky dle obsahu záruční listiny. Tato částka pak vymezuje rozsah ručení banky. Závazek banky může být také podmíněn např. předložením určitých dokumentů. 29 II. Funkce Hlavní funkcí tohoto způsobu zajištění závazku je, obdobně jako v případě ručení, posílení jistoty věřitele, že třetí osoba, zde konkrétně banka, v případě nemožnosti plnění dlužníka závazek splní. Hlavní funkcí bankovní záruky může být však i funkce platební, jestliže této funkci odpovídá obsah záruční listiny, banka může být povinna zaplatit oprávněnému na požádání, aniž by předem oprávněný požadoval splnění závazku na hlavním dlužníkovi. III. Judikatura Bankovní záruka je poměrně bezpečný zajišťovací institut, a proto k soudním sporům nedochází příliš často. Judikaturou je například řešen zmíněný vztah mezi 27 PELIKÁNOVÁ, I. a kol. Obchodní právo. 2. vyd. Praha: CODEX Bohemia s.r.o., 1998. s. 197. 28 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník komentář. 8. vyd. Praha: C. H. BECK, 2003. s. 1010. 29 PELIKÁNOVÁ, I. a kol. Obchodní právo. 2. vyd. Praha: CODEX Bohemia s.r.o., 1998. s. 197-199. 21

bankovní zárukou a ručením 30, okamžik vzniku právního vztahu ze záruky mezi bankou a oprávněným 31 apod. 4.3.3 Finanční (bankovní) záruka dle NOZ I. Obsah V NOZ nalézáme nový institut, a sice finanční záruku. Důvodová zpráva se k tomuto institutu vyjadřuje pouze tak, že v návrhu úpravy finanční záruky osnova vychází z platné úpravy bankovní záruky obchodního zákoníku. Pojem finanční záruka se navrhuje zakotvit nikoli z důvodu změny věcného obsahu institutu, ale vzhledem k tomu, že dle návrhu občanského zákoníku výstavcem takové záruky může být nejen banka. 32 Zde tedy můžeme spatřit hned první a nejdůležitější rozdíl oproti původnímu zajišťovacímu institutu bankovní záruky. Dochází k rozšíření okruhu výstavců záruky. Tento okruh není v NOZ nijak specifikován či omezen, a proto může být, dle mého názoru, výstavcem jakýkoliv subjekt. Bankovní záruku, tak jak ji známe z účinné právní úpravy v NOZ, nalezneme výslovně pouze v 2029, který stanoví, že je-li výstavcem banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku. Ačkoliv důvodová zpráva konstatuje, že úprava finanční záruky v NOZ vychází z úpravy bankovní záruky v obchodním zákoníku, nalezneme zde i další rozdíly, nejen rozšíření okruhu výstavců. V úpravě bankovní záruky ( 318) např. nalezneme ustanovení, že jestliže podle záruční listiny je věřitel oprávněn uplatnit svá práva z bankovní záruky, jen když dlužník nesplní svůj závazek, může věřitel postoupit svá práva z bankovní záruky pouze s postoupením pohledávky zajištěné bankovní zárukou. Toto ustanovení v NOZ nenalezneme. Z tohoto lze vyvodit, že NOZ nepožaduje současné postoupení pohledávky. 30 Např. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 5 Cmo 191/2000, který konstatuje jisté podobnosti bankovní záruky a ručením avšak zároveň zdůrazňuje odchylky v podobě omezení akcesority a subsidiarity, vymezení rozsahu plnění záruční listinou apod. 31 Např. Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 649/95, která stanoví, že Mezi beneficientem (oprávněný) z bankovní záruky a bankou, která vystavuje bankovní záruku, nevznikne právní vztah z této záruky dříve, než je záruční listina doručena beneficientovi. 32 Důvodová zpráva k 2029 až 2039, s. 469. 22

Problematickým se může jevit ustanovení 2037, které říká, že je-li výstavce povinen podle záruční listiny plnit ve prospěch oprávněného jinému výstavci, je povinen plnit na účet oprávněného u tohoto výstavce. Může tedy nastat situace, kdy jiným výstavcem označeným záruční listinnou bude subjekt, který žádné účty nevede. 33 V NOZ také absentují výslovné odkazy na přiměřené použití ustanovení o ručení a ustanovení o smlouvě mandátní. Dalším rozšířením dosavadní úpravy bankovní záruky je možnost zřízení bankovní záruky ve prospěch třetí osoby. Tato varianta není obchodním zákoníkem vyloučena, avšak není ani výslovně upravena. II. Zhodnocení Je tedy možné shrnout, že nová právní úprava přináší určité změny, avšak samotná funkce tohoto zajišťovacího institutu se nemění. Nejdůležitější změnu představuje rozšíření okruhu výstavců. Naopak v NOZ dochází k opomenutí, či úmyslnému vypuštění některých ustanovení, jako je subsidiární použitelnost právní úpravy ručení či použití ustanovení o smlouvě mandátní pro vztah mezi výstavcem a dlužníkem, přičemž tuto změnu považuji za nedostatek. NOZ ale zřejmě předpokládá, že tato nedokonalost bude napravena ustanovením 10 odst. 1, které přikazuje použití analogie legis. I přes určité nedostatky právní úpravy si však myslím, že se jedná o institut, který bude nově hojně využíván namísto prostého ručení. III. Judikatura Ve věci použitelnosti dosavadní judikatury, tak ač v současném institutu bankovní záruky mohla být výstavcem pouze banka, lze vzhledem k výroku důvodové zprávy, která stanovuje, že úprava finanční záruky vychází z platné úpravy bankovní záruky obchodního zákoníku, vyvodit, že použitelnost judikatury bude i v případě jiného výstavce, než je banka, až na drobné výjimky, obecně zachována. Naopak rozšířením právní úpravy lze předpokládat úbytek nových soudních rozhodnutí souvisejících s bankovní resp. finanční zárukou. 33 VRÁNA, L. Co přinese nový občanský zákoník. epravo.cz [online]. eprávo.cz, a. s., 2012. [cit. 2012-12-16]. Dostupné z: <http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinese-novy-obcanskyzakonik-v-oblasti-poskytovani-zaruk-86372.html>. 23

4.4 Zajišťovací převod práva 4.4.1 Zajištění závazků převodem práva dle ObčZ I. Obsah Účinná právní úprava obsažená v občanském zákoníku obsahuje pouze jediné ustanovení ( 553), které upravuje zajišťovací institut v podobě zajištění závazku převodem práva (dále jen zajišťovací převod práva ). Toto ustanovení bylo dle důvodové zprávy k NOZ, zavedeno do našeho právního řádu až zákoníkem mezinárodního obchodu z roku 1963. 34 Zajišťovací převod práva, nazývaný také fiduciární cesse, je takovým způsobem zajištění závazku, kdy dlužník převádí své právo ve prospěch věřitele za účelem zajištění jeho pohledávky. Nejde tedy o trvalé nabytí pohledávky, ale o nabytí přechodné, neboť zde existuje rozvazovací podmínka, která nastoupí splněním zajištěného závazku. Zajišťovací převod práva musí být proveden na základě písemné smlouvy mezi dlužníkem a věřitelem. 35 Zajišťovací převod práva je v současné době mnohdy využíván, avšak z důvodů minimální právní úpravy, dochází v praxi nezřídka k problémům. Jako příklad může sloužit situace, kdy věřitel věc převedl na třetí osobu, mohl po něm dlužník požadovat maximálně náhradu škody, avšak věc se už definitivně stala vlastnictvím třetí osoby. 36 Takovéto situace by měla nová právní úprava omezit. II. Funkce Funkce zajišťovacího práva je stejně jako u dalších zajišťovacích institutů možno rozdělit na funkci zajišťovací, která spočívá ve skutečnosti, že dochází k podmíněnému převodu práva na věřitele, což motivuje dlužníka ke splnění jeho závazku 34 Důvodová zpráva k 2040, s. 469 a násl. 35 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V., TELEC, I. Lexikon Občanského práva. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Jiří Motloch Sagit, 1997. s. 396. 36 CHALUPA, I. Zajišťovací převod práva. IHNED.cz [online], Economia, 2012. [cit. 2012-12- 20]. Dostupné z: <http://zpravy.ihned.cz/obcansky-zakonik/c1-58681280-zajistovaciprevod-prava?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed>. 24

a funkci uhrazovací (realizační), která se odráží v možnosti věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z předmětu převedeného práva. III. Judikatura Z důvodů skoupé právní úpravy se ze souvisejících soudních rozhodnutí stává klíčovým rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, které redefinovalo podstatné náležitosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva a explicitně představilo základní vlastnosti tohoto zajišťovacího institutu. 37 Tyto podstatné náležitosti je nutné napříště vždy dodržet pro zachování platného ujednání zajišťovacího převodu práva. Toto rozhodnutí navzdory předcházející rozporuplné judikatuře také stanovilo, že nelze sjednat zajišťovací převod práva jako převod fiduciární. Zajištění postoupením pohledávky dle ObčZ Je možno konstatovat, že zajištění postoupením pohledávky představuje specifický případ zajištění převodem práva. Tento institut je konkrétně upraven v 554 občanského zákoníku, který stanoví, že pohledávku lze zajistit i postoupením pohledávky dlužníka nebo pohledávky třetí osoby. Rozdíl mezi postoupením pohledávky a předchozím způsobem zajištění je v zásadě pouze v tom, že je možno převést i pohledávku třetí osoby. 38 4.4.2 Zajištění převodem práva, zajištění postoupením pohledávky dle ObchZ Obchodní zákoník tyto instituty neupravuje. 4.4.3 Zajišťovací převod práva dle NOZ I. Obsah Z důvodu absence podrobné úpravy zajišťovacího převodu práva je v NOZ tento institut upraven poměrně nově a komplexně, ačkoliv existovala otázka, zda má být 37 PARMA, J. Zajišťovací převod práva v judikatuře. Bulletin advokacie. 2012, č. 3, s. 27. 38 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V., TELEC, I. Lexikon Občanského práva. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Jiří Motloch Sagit, 1997. s. 396. 25

zajišťovací převod práva vůbec výslovně upraven. Dle prof. Dr. JUDr. Karla Eliáše je důvodem zařazení skutečnost, že zmizela-li by úprava z nového zákona, kladla by si aplikační praxe otázku, zda je ujednání zajišťovacího převodu práva s věcněprávními účinky nadále možné. 39 Důvodová zpráva poukazuje na skutečnost, že při vytváření nové úpravy bylo přihlédnuto k nedávné novele občanského zákoníku na Slovensku. Nedošlo však k převzetí této právní úpravy, ale pouze k inspiraci. 40 Úprava NOZ také reaguje na rozsáhlou judikaturu, která vznikla z důvodu absence podrobné úpravy zajišťovacího převodu práva v účinném občanském zákoníku. Ustanovení 2040 NOZ upřesňuje, že smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. V nové právní úpravě je také jasně stanoveno, že se jedná o převod s rozvazovací podmínkou. Jde o vyvratitelnou domněnku, která jde proti současné judikatuře. 41 Trendem dosavadní soudní praxe bylo tvrzení, že zajišťovací převod práva je vždy převodem s rozvazovací podmínkou a naopak nemůže být nikdy sjednán jako fiduciární převod. 42 Dle důvodové zprávy zákon pro smlouvu nestanovuje zvláštní formu či obsah smlouvy. V tomto ohledu si myslím, že by bylo vhodnější stanovit obligatorně písemnou formu a určité podstatné prvky smlouvy, jak je tomu u většiny zajišťovacích prostředků. Dle prof. Dr. JUDr. Karla Eliáše je tímto však dána motivace, aby měl věřitel zájem dbát o zahrnutí obou údajů do obsahu smlouvy. 43 39 ELIÁŠ, K. Zajišťovací převod práva v osnově občanského zákoníku. Bulletin advokacie. 2011, č. 1, s. 72 a násl. 40 Důvodová zpráva k 2040, s. 469 a násl. 41 Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, který přímo stanoví, že zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení 553 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva. 42 Důvodová zpráva k 2040, s. 469 a násl. 43 ELIÁŠ, K. Zajišťovací převod práva v osnově občanského zákoníku. Bulletin advokacie. 2011, č. 1, s. 72 a násl. 26

Za zásadní považuji ustanovení 2041, které chrání zájmy dlužníka a třetích osob. Ochrana třetích osob je zajištěna zejména skutečností, kdy týká-li se zajišťovací převod práva věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu (např. u nemovitostí je potřeba dočasnost převodu zapsat do katastru nemovitostí). Při převodu věci, která nepodléhá evidenci do veřejného seznamu, je pak rozhodující dobrá víra nabyvatele. Tato skutečnost ochraňuje i dlužníka. V ustanovení 2042 je upraven dočasný převod vlastnického práva. Důvodová zpráva stanovuje, že věřitel v tomto případě má postavení vlastníka a musí vykonávat prostou správu věci. Je však omezen skutečností, že nemůže majetek zcizovat nebo zatěžovat (v opačném případě by se jednalo o zpronevěru). I když tyto skutečnosti nejsou výslovně upraveny, vyplývají z povahy celého institutu. Toto pravidlo však platí pouze mezi věřitelem a poskytovatelem zajištění za situace, kdy věřitel převede předmět na třetí osobu, a ta je v dobré víře, je tento úkon platný. Situaci, která nastane po odpadnutí důvodu trvání zajišťovacího převodu práva, řeší 2043. Věřitel musí umožnit osobě, která zajištění poskytla, výkon práva v původním rozsahu. Musí také vydat přírůstky. Poskytovatel zajištění je pak povinen nahradit věřiteli účelně vynaložené náklady. Důsledkem nesplnění dluhu je dle 2044 skutečnost, že se převod stane nepodmíněný a věřitel může plně vykonávat původní zajišťovací právo. Zde důvodová zpráva poukazuje na rozdíl mezi zástavním právem, kdy musí zástavní věřitel zástavu zpeněžit, a zajišťovacím převodem práva, kdy mu připadne původně dočasně převedené právo. 44 Aby však nedocházelo k situacím, kdy hodnota převedeného práva nebude odpovídat hodnotě dluhu, musí věřitel vyplatit osobě, která jistotu poskytla, částku odpovídající rozdílu hodnot. Důvodová zpráva si však klade otázku, zda je taková ochrana osoby poskytující jistotu nutná. 45 S touto úpravou je možno v zásadě souhlasit, neboť poskytovatel jistoty nemá vždy možnost poskytnout právo odpovídající přesně hodnotě dluhu. V případě přenechání práva výrazně vyšší hodnoty, by se, z mého pohledu, mohlo s nadsázkou jednat až o bezdůvodné obohacení. Problematické v souvislosti s převyšující hodnotou práva nad dluhem se mi jeví také neurčité vymezení v podobě slovního spojení zřejmé převýšení hodnoty dluhu. Ačkoliv 44 Důvodová zpráva k 2044, s. 473 a násl. 45 tamtéž 27

důvodová zpráva uvádí, že již rozdíl převyšující deset procent bude zpravidla považován za zřejmý 46, je specifikace této zřejmosti v rukou soudů, které budou muset při své rozhodovací činnosti tento abstraktní pojem konkretizovat. II. Zhodnocení I přes drobné výhrady velice oceňuji snahu zákonodárce komplexně upravit zajišťovací institut v podobě zajišťovacího převodu práva. Dosavadní právní úprava neposkytovala téměř žádný rámec pro bezproblémové využívání tohoto v praxi běžně používaného institutu. Z těchto důvodů považuji novou úpravu za jednu z nejpřínosnějších změn v oblasti zajištění závazku. Je však přesto nutné mít vždy na paměti, že i navzdory nové, rozšířené právní úpravě, je třeba tento vztah řádně smluvně konkretizovat, jak upozorňuje i prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš. III. Judikatura V oblasti judikatury, na rozdíl od předchozích zajišťovacích institutů, nelze obecně konstatovat použitelnost současné judikatury na novou právní úpravu. Zcela nepoužitelnými se například stávají, pro stávající úpravu klíčová, rozhodnutí, která stanovují, že zajišťovací převod práva nelze sjednat jako fiduciární převod práva. Tato tendence je totiž NOZ zcela prolomena. Zajištění postoupením pohledávky dle NOZ Zajištění postoupením pohledávky NOZ výslovně neupravuje. Myslím si však, že z této skutečnosti nevyplývá, že by tento institut nemohl být používán i nadále. Jedná se totiž o specifický případ zajišťovacího převodu práva, neboť pohledávka je pouze jedním z druhů práv, která mohou být k zajištění převedena. 46 Důvodová zpráva k 2044, s. 473 a násl. 28

4.5 Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů 4.5.1 Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů dle ObčZ I. Obsah Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů představuje dohodu mezi věřitelem a dlužníkem, na základě které dlužník souhlasí, aby jeho plátce mzdy, popřípadě jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou, prováděl v dohodě uvedené srážky a sražené částky zasílal věřiteli na uspokojení jeho pohledávky. 47 Platí, že souhlasu plátce mzdy se nevyžaduje, neboť jeho povinnost provádět srážky vzniká z dohody a ze zákona. 48 Dle 551 občanského zákoníku vyplývá, že při provádění srážek se postupuje podle zvláštních právních předpisů. Těmito předpisy jsou zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ( 147 až 150) a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ( 276 až 302). Jelikož zvláštní úpravu obsahuje zákoník práce, nelze na pracovněprávní vztahy použít ustanovení 551 občanského zákoníku. Od roku 2007 lze na základě písemné dohody zajistit pouze uspokojení pohledávky výživného. Obecně platí, že za účinnosti dohody se věřitel nemůže na dlužníkovi domáhat jiného způsobu úhrady dluhu. Aby nedošlo k ohrožení sociálního minima dlužníka, je možno sjednat srážky maximálně ve výši srážek, které by bylo možno provádět ze mzdy dlužníka při výkonu rozhodnutí. 49 Toto ustanovení je kogentní a není možno jej tedy obejít. II. Funkce V případě dohod o srážkách ze mzdy a jiných příjmů je převažující funkcí zejména funkce uhrazovací, kdy jde především o uhrazení pohledávky věřitele. Tento 47 PELIKÁNOVÁ, I. a kol. Obchodní právo. 2. vyd. Praha: CODEX Bohemia s.r.o., 1998. s. 201. 48 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V., TELEC, I. Lexikon Občanského práva. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Jiří Motloch Sagit, 1997. s. 48. 49 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V., TELEC, I. Lexikon Občanského práva. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Jiří Motloch Sagit, 1997. s. 48. 29

institut tedy slouží jak k zajištění pohledávky, tak zejména k jejímu postupnému uspokojení. III. Judikatura Ze soudních rozhodnutí jsou významná například rozhodnutí, která vymezují příjmy, na které se mohou vztahovat srážky ze mzdy 50, obsah a formu dohody 51, okamžik účinnosti dohody, postavení zaměstnavatele v dohodě 52 apod. 4.5.2 Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů dle ObchZ Obchodní zákoník neobsahuje vlastní úpravu zajišťovacího institutu v podobě srážek ze mzdy nebo jiných příjmů. Z vlastní podstaty subjektů obchodněprávních vztahů není tento institut hojně využíván, neboť podmínkou možnosti jeho využití je zpravidla, že dlužník musí být fyzická osoba, která má zákonem předpokládaný příjem nebo mzdu. 4.5.3 Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů dle NOZ I. Obsah Důvodová zpráva konstatuje, že nová právní úprava vychází z úpravy dohody o srážkách ze mzdy obsažené v občanském zákoníku a zákoníku práce. Poukazuje také na skutečnost, že v evropských občanských zákonících není běžnou praxí tento institut 50 Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1279/2001, který stanovil, že ze srážky ze mzdy se vztahuje na oba příjmy povinného také v případě, že jedním z těchto příjmů je invalidní důchod a druhým náhrada ucházejícího výdělku. 51 Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 140/2006, který stanoví, že Dohoda musí mít písemnou formu, jinak je neplatná. Obsahem dohody je souhlas dlužníka, aby plátce z jeho mzdy prováděl srážky v předem určené výši a vyplácel je věřiteli, jemuž vzniká právo, aby po splatnosti pohledávky byly prováděny srážky ze mzdy dlužníka a byly mu zaměstnavatelem vypláceny. 52 Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 140/2006, který stanoví, že Účinnost dohody nastává okamžikem, kdy je předložena dlužníkovu plátci mzdy. Stanoví také, že: Zaměstnavatel není účastníkem této dohody, a že závazek věřitele a dlužníka nemusí jakoukoli formou akceptovat. 30

výslovně upravovat, neboť si vystačí s úpravou cese. 53 Nicméně zachování tohoto institutu odůvodňuje jeho častým využíváním v praxi. 54 Jednou z novot, které NOZ přináší v 2045 je skutečnost, že pokud se nejedná o srážky ze mzdy k uspokojení pohledávky zaměstnavatele, je k uzavření dohody třeba předchozího souhlasu zaměstnavatele. Toto ustanovení je v rozporu s dosavadní právní úpravou i judikaturou, podle které dohoda o srážky ze mzdy nevyžadovala žádnou formu akceptace ze strany zaměstnavatele. NOZ se při úpravě dohody o srážkách ze mzdy inspiroval institutem cesse. Zavedeno tedy bylo nové ustanovení, dle kterého při kumulaci několika dohod o srážkách se mzdy jdou náklady s placením srážek podle druhé a další dohody k tíži dlužníka. Dle důvodové zprávy je toto ustanovení zavedeno proto, aby plátce mzdy nebyl nadále neúměrně zatěžován náklady spojenými s poukazováním srážek. 55 II. Zhodnocení Kladně hodnotím, že NOZ zachoval výslovnou úpravu tohoto institutu a nezvolil pouze odkaz na ustanovení o cessi. Souhlasím také s novým ustanovením, které přenáší náklady s placením srážek při kumulaci dohod na dlužníka, neboť původní úprava znamenala pro zaměstnavatele velké zatížení a náklady s placením srážek pro něj představovaly neúčelné výdaje. Avšak nemohu se zcela ztotožnit s požadavkem na předchozí souhlas zaměstnavatele s uzavřením dohody o srážkách ze mzdy. I když se jedná o administrativní a finanční zatížení zaměstnavatele, což je logický argument pro zavedení této novoty, může toto ustanovení představovat překážu pro dlužníka, která mu bude bránit využití tohoto institutu. III. Judikatura Současná soudní rozhodnutí týkající se dohody o srážkách ze mzdy řeší velice často postavení zaměstnavatele v této dohodě. Tato judikatura se však s příchodem nového občanského zákoníku stane zcela nepoužitelná, neboť dle NOZ je vyžadován 53 Výraz cese je v soukromém právu používán pro institut postoupení pohledávky. 54 Důvodová zpráva k 2045 až 2047, s. 475. 55 Důvodová zpráva k 2045 až 2047, s. 475. 31