Vzpomínka na profesora Rašku Petr Pazdiora 24. Pečenkovy epidemiologické dny České Budějovice 15.-17.9.2010
Prof. MUDr. Karel Raška, DrSc. (17.11.1909 Strašín-21.11.1987 Praha) Sympozium Surveillance a budoucnost epidemiologie Praha, 11.11.2009
Před 2. světovou válkou
Poválečné curriculum vitae Ředitel pražského Ústavu epidemiologie a mikrobiologie Prof. Karlovy Univerzity Vedoucí Divize sdělných nemocí SZO Pracovník Ústavu krajinné ekologie ČSAV
Odborné priority Sepětí epidemiologické práce s mikrobiologickou laboratoří Diagnostika Rh faktoru a léčby fetální erytroblastózy krevní transfúzí Opatření proti šíření epidemie břišního a skvrnitého tyfu, dyzenterie v koncentračním táboře Terezín Založení hygienické fakulty, vybudování poboček SZÚ-síť hygienických stanic Založení čas. Čs. hygiena,epidemiologie, mikrobiologie a imunologie Zakladatel Ústavu pro doškolování lékařů Zakladatel národních referenčních laboratoří Založení Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii
Raška se spolupracovníky, 50. léta
Raška v karikatuře jako Velký mufti (1956)
Kolektivizace Vše začalo Raškovou všeobecně známou větou vyslovenou na veřejném zasedání, kterou je možné parafrázovat takto: "Když kolektivizovat chovy dobytka, tak ne dnes s muzikou, ale za týden s veterinářem". Tímto byl Raška ovšem zcela odblokován od této problematiky, až si na něj vláda vzpomněla, když naprostá většina krav byla tuberkulózní a promořena brucelózou.
Epidemie klíšťové encefalitidy v Rožnavě Raškovy vzpomínky na epidemii zápalu mozkových blan v Rožnavě zapsané v r. 1984 - a tak se zabránilo očkování proti atypickému brušnému tyfu následujícího dne
Surveillance Eradikační program zaměřený proti variole
Text Raškovy přednášky z r. 1958 v souvislosti s vytvořením světových sérových bank. To byl jeden z impulzů, které ho vedly k vytvoření koncepce epidemiologické bdělosti (surveillance)..
... Dopis, v němž generální ředitel SZO, dr. A. Candau, nabízí Raškovi místo ředitele Divize sdělných nemocí SZO (1963)
Odmítnutí okupace v r. 1968 Nucený odchod do důchodu v r.1972 (x ministr Prokopec) 1984 Jennerova medaile Anglické královské společnosti
Úspěšné dovršení eradikace neštovic byla doposud největším úspěchem SZO. Ač se z něho nesmírně radoval, Raška u něho nebyl a ani nesměl být (dopis z r. 1978). A historii tohoto úspěchu u nás psali jiní..
.. Z dopisu tehdejšího ministra zdravotnictví předsedovi ČSAV (1983)..
Dr. Alexander Langmuir (druhý zleva) z CDC v Atlantě, slavný americký epidemiolog a blízký Raškův přítel, spolu s anglickými epidemiology. Alex Langmuir neváhal a přiletěl do Londýna na udělení Jennerovy medaile Karlu Raškovi (Royal Society of Medicine, Londýn, 1984). Napravo Sir R.E.O. Williams
Soubor vzpomínek bývalých spolupracovníků a žáků profesora MUDr. Karla Rašky, DrSc., je snahou alespoň částečně splatit dluh svůj i naší společnosti, který má vůči jednomu z největších českých lékařů dvacátého století. Snahou autorů bylo přiblížit prof. Rašku české veřejnosti nejen jako velkou vědeckou osobnost, velkého organizátora vědy a veřejného zdravotnictví, ale především jako dobrého člověka. Jak sám čtenář zjistí, je v řadě příspěvků kromě vysoké odbornosti rozhodování a pracovitosti profesora Rašky věnován i velký prostor vzpomínkám zcela lidským, které jej představují jako rozhodného člověka připraveného pomoci svým spolupracovníkům, kdykoliv bylo třeba; právě tyto vlastnosti mu dobyly velký respekt a úctu. Prof. K. Raška jako vojenský lékař spolupracoval s Mikrobiologickým ústavem Lékařské fakulty UK. V r. 1938 byl pověřen zajištěním zdravotní stability v táborech českých uprchlíků při záboru Sudet. Byl ve svých třiceti letech v roce 1939 jmenován vedoucím oddělení epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu. Z titulu své funkce se bezprostředně na konci II. světové války významně zasloužil o likvidaci epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně a spolu s prof. Františkem Patočkou o zdravotnické zajištění organizovaného odsunu sudetských Němců. Svými teoretickými znalostmi a zkušenostmi s nákazami se významně podílel na vybudování akceschopné protiepidemické služby jako součásti hygienickoepidemiologické služby obecně. Svůj odborný zájem postupně zaměřil na střevní nákazy, streptokokové nákazy, u které navrhl 5denní léčebný penicilinový režim u spály, žloutenku, dětskou obrnu, záškrt, dávivý kašel a virové nákazy. Ve všech zmiňovaných oblastech dosáhly jím předložené projekty úspěchů, které byly oceňovány nejen na národní, ale i mezinárodní úrovni; stačí jen zmínit úspěch projektů na eliminaci nákaz, proti kterým byly známy očkovací látky záškrt, dávivý kašel, dětská obrna, spalničky, a založení světové sérové banky pro současné i budoucí sledování úrovně imunity populace proti vybraným nákazám a jako nástroje k řízení imunizačních programů. Nelze opominout ani jeho podíl na boji s tuberkulózou, zásluhy o rozvinutí spolupráce s veterinárními lékaři při likvidaci brucelózy a potlačení bovinní tuberkulózy. Významná byla i jeho činnost pedagogická jak na Lékařské fakultě hygienické, tak i při organizaci systému celoživotního vzdělávání pracovníků hygienické služby. Stal se zakladatelem moderní československé epidemiologie, vytvořil školu, ze které vzešla celá generace odborníků, epidemiologů a mikrobiologů, kteří se uplatnili v boji proti infekčním chorobám u nás i v zahraničí. Nezapomenutelnou školou života byla pro přímé účastníky jeho osobní účast na terénních šetřeních významných epidemických výskytů nákaz; zde připomínáme pouze epidemii klíšťové encefalitidy v Rožnavě, epidemii Q horečky na Kraslicku a žloutenky v Jablonci. Právě úspěchy na poli vědy a organizace služeb veřejného zdravotnictví byly pro Světovou zdravotnickou organizaci v roce 1963 podnětem pro jeho pověření řízením boje s nákazami ve světovém měřítku z pozice ředitele Divize pro infekční choroby SZO. Jeho teoretické rozpracování nového plánu eradikace pravých neštovic, který předložil Valnému shromáždění této organizace v roce 1964, se stalo základním kamenem v boji s touto nákazou a největším úspěchem SZO. Bylo zásluhou profesora Rašky, že terénního boje s neštovicemi se zúčastnilo na 20 českých a slovenských pracovníků, kteří odvedli dobrou práci pro naši zemi i celý svět. Do konce roku 1970 se podařilo mnoho zemí této hrozné nemoci zbavit. Poslední nemocný neštovicemi byl zjištěn v roce 1977 a boj s neštovicemi byl oficiálně korunován vyhlášením eradikace v roce 1979. Po r. 1970 byly další, dříve neštovicemi postižené země postupně zbavovány této nemoci, ale profesor Raška se nemohl účastnit byť i jediné eradikační oslavy. Stejně tak mu byla odepřena účast na oslavách po r. 1977. Od svého návratu do vlasti v r. 1970 totiž byl v hluboké nemilosti u normalizačních vládců Československa, a tak se stalo, že tento světový úspěch našeho vědce zůstal naší odborné veřejnosti a samozřejmě laikům v podstatě utajen. Zásadní úloha a prvenství prof. Rašky, otce eradikace neštovic, tak nebyly uznány tehdejšími státními institucemi ani oficiální československou vědou. Bohužel tento stav trvá dosud. Hlavní zásluhy o eradikaci neštovic byly a dosud jsou v České republice přisuzovány někomu jinému. Je to chyba všech pamětníků, neboť všichni dobře víme, jaká je pravda. Především se ale jedná o opomenutí a zanedbání ze strany našich státních, odborných a vědeckých institucí, že se k této věci oficiálně nevyjádřily. My všichni věříme, že dojde k brzké nápravě. Nelze totiž mluvit o zásluze toho či onoho našeho pracovníka na eradikaci neštovic a nezmínit se přitom o prof. Raškovi na prvním místě. Prof. Raška nebyl jen vynikající vědec, ale také dobrý člověk, a proto je třeba se zmínit o jeho vztahu ke spolupracovníkům a žákům. Všichni svorně i kdyžtřeba po počáteční nedůvěře, která se opírala o zaručené informace popisující živě autokratické jednání pana profesora vzpomínají na lidskou stránku jeho osobnosti, na jeho ochotu pomoci kritikou v práci, pomoci při navazování kontaktů se zahraničními pracovišti, na to, jak angažoval své spolupracovníky v projektech Světové zdravotnické organizace, a tak jim v době politických tlaků usnadňoval kontakt se zahraničními pracovišti a pomáhal tak budovat jejich profesní kariéru. Souboru vzpomínek v této knize se snad podaří dostat do širšího povědomí hloubku organizačního a vědeckého talentu a schopností tohoto významného lékaře, který se výsledky svých teoretických ale i praktických prací zapsal do dějin boje proti nákazám a jehož prioritní výsledky na tomto poli byly významné nejen v národním měřítku, ale byly oceněny i mezinárodně. Jeho práce a přínos rozvoji epidemiologie jako vědního oboru byly oceněny Pasteurovou medailí a čestným členstvím v řadě národních a mezinárodních vědeckých společností. Jím koncipované základy systému surveillance nákaz byly vyhlášeny a doporučeny v roce 1966 Valným shromážděním Světové zdravotnické organizace a v řadě zemí je tento systém sledování vybraných nákaz těžištěm boje s infekčními chorobami. Nejvýznamnější poctou je udělení Jennerovy medaile Britskou královskou lékařskou společností v r. 1984 za jeho zásluhy v eradikaci pravých neštovic. Závěrem nezbývá než doufat, že tato kniha vzpomínek seznámí laickou i odbornou veřejnost s mimořádnou osobností české vědy, prof. Karlem Raškou, a přispěje k ocenění jeho celoživotního díla v boji proti nákazám.
Výčet hlavních zásluh profesora Karla Rašky První průkaz původce příjice v lidské srdeční chlopni Potlačení několika epidemií v československé armádě ve 30. letech Zdravotní a sociální studie prostituce v Praze ve 30. letech 20. století Zvládnutí zdravotní situace v táborech českých uprchlíků po záboru Sudet v r. 1938 Studie Rh faktoru a provedení první exsanguinační transfúze v Evropě při fetální erytroblastóze Počátek vypracování jednotného systému epidemiologické služby za Protektorátu založeného na centrálním výcviku pracovníků a použití standardních metod v terénu První přednáška o penicilinu u nás (za Protektorátu) Potlačení epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně r. 1945 Zdravotní dozor nad organizovaným odsunem Němců po válce (spolu s prof. F. Patočkou) Poválečná reorganizace naší transfúzní služby podle anglického vzoru Zavedení racionální léčby spály ve 2. polovině 40. let Potlačení epidemie encefalitidy v Rožňavě a průkaz přenosu viru kozím mlékem Výzkum přírodního ohniska Q horečky na Kraslicku využívající aktivní přístup epidemiologické bdělosti (surveillance) Prosazení epidemiologické metody práce jako nové nástroje ftizeologů a veterinářů v boji proti tuberkulóze -8- Eliminace tuberkulózy a brucelózy u skotu v 60. letech Založení světové sérové banky v Praze Konání řady mezinárodních školicích kurzů Světové zdravotnické organizace (SZO) v Praze Vytvoření koncepce epidemiologické bdělosti (surveillance) v 60. letech Zásadní podíl na vytvoření koncepce protiepidemické činnosti orgánů státní správy a dosažení výrazného zlepšení a stabilizace epidemiologické situace v Československu (břišní tyfus, ostatní střevní bakteriální nákazy, streptokokové nákazy, záškrt, černý kašel, spalničky, tuberkulóza, virová hepatitida, dětská obrna, chřipka aj. ) Významné ovlivnění, často i vychování českých a československých bojovníků sinfekčními nemocemi dvou generací Účast jako ředitel Divize sdělných nemocí SZO v boji s epidemiemi ve světě Raškova koncepce epidemiologické bdělosti (surveillance) je implementována SZO Vytvoření nové koncepce boje s pravými neštovicemi, ta vytyčila cestu ke globálnímu vymýcení této hrozné nemoci, završenému v 70. letech 20. století Především zásluhou prof. Rašky se ve své době Československo stalo epidemiologickou a mikrobiologickou velmocí Jeho přínos pro světovou epidemiologii spočívá zejména v komplexním pohledu na problematiku nakažlivých nemocí, využívajícím aktivní přístup epidemiologické bdělosti (surveillance) Jednotný výcvik pracovníků, použití standardních metod a implementace koncepce epidemiologické bdělosti (surveillance) stála za historicky nejvýznamnějším úspěchem SZO, vymýcením pravých neštovic Prof. Raška byl za svůj nekompromisní postoj k okupaci Československa v r. 1968 režimem pronásledován až do konce života Zásluhy prof. Rašky pro českou a světovou epidemiologii byly u nás dlouhá léta z politických důvodů opomíjeny
Karel Raška, 17.11.1909 21.11.1987 Památkou na prof. Karla Rašku jsou dodnes patrné výsledky jeho práce doma i v celém světě
Karel Raška rok po promoci (foto z r. 1933) jako důstojník zdravotní služby ČSA
Koláž zachycující očkování proti záškrtu. Uprchlický tábor Vlachovo Březí, 1938
a ač jejich vystupování bylo zcela odlišné, Patočka a Raška byli velcí přátelé (foto z r. 1959)
Oficiální publikace o zdravotnickém dozoru při odsunu Němců po válce
Profesor J.N. Pavlovskij (SSSR), světový odborník na přírodní ohniska nákaz
Raška a Syrůček se spolupracovníky v Číně (1955)