Vývoj české literatury v době předhusitské a husitské (konec 14. století polovina 15. století) Počátkem 15. stol. nastává v Evropě krize ve společnosti. Narůstají rozpory v církvi. Vzrůstá napětí mezi světskou a duchovní mocí (král a šlechta x duchovenstvo). Církev se odklonila od svého původního poslání. Nejvyšší autoritou pro středověkého člověka byla Bible. V jejím textu hledali lidé model chování, vztahů mezi lidmi, života = Desatero přikázaní božích. V 2. pol. 14. stol. je Bible úplně přeložena do češtiny. Tady si lidé plně uvědomují nesrovnalosti v církvi, kritizují její majetkové poměry, obohacování se apod. Církev bylo nutno reformovat. V tomto okamžiku se začínají objevovat kazatelé, kteří na nešvary v církvi poukazují a volají po nápravě tzv. Husovi předchůdci. Konrád Waldhauser - Němec povolaný do Prahy Karlem IV. Husovi předchůdci Matěj z Janova - pražský bohoslovec, kázal česky a latinsky Jan Milíč z Kroměříže - kázal česky Tomáš Štítný ze Štítného - nejvýznamnější Husův předchůdce - spisovatel a překladatel, ale nebyl vysvěcen na kněze, nemohl tedy kázat - označujeme ho za 1. klasika české naučné literatury - píše traktáty = učené pojednání, rozprava o nějakém náboženském nebo filozofickém díle např. Knížky šestery o obecných věcech křesťanských Štítný však tvrdil, že společenský řád je dán od Boha a že tedy člověk nemá právo jej měnit. Proto jeho učení nemohlo vést k revoluci! Typické literární žánry: satira kritika nedostatků humornou formou duchovní píseň možnost účasti lidu; má funkci nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického života kancionál zpěvník duchovních písní chorál sborový zpěv 1
traktát učené pojednání kronika historické vyprávění událostí tak, jak šly chronologicky za sebou kázání funkce informační a agitační polemika spor, vzájemné vyvracení názorů Jan Hus (asi 1371 1415) - narodil se asi roku 1371 v Husinci u Prachatic a zemřel 6. 7. 1415 v Kostnici, kde byl upálen jako kacíř. - kazatel, kněz, církevní reformátor, filozof a rektor Karlovy univerzity, - vystudoval Karlovu univerzitu, stal se bakalářem KU, pak mistrem svobodných umění na KU, - roku 1400 byl vysvěcen na kněze a od roku 1402 působil jako kazatel v Betlémské kapli, - propagoval český zpěv během církevního obřadu, kázal česky, - měl zásluhu na vydání tzv. Kutnohorského dekretu (1409), v němž se stává Karlova univerzita doménou Čechů je omezen vliv cizinců při hlasování 3:1 ve prospěch Čechů, dekret vydal král Václav IV., - psal latinsky a česky, latinské spisy byly určeny pro univerzitní a vzdělané kruhy, české pro obyčejné lidi, - kvůli svým názorům, které šířil mezi lid na svých kázáních, se stal velmi brzy nepohodlným, byl vypovězen z Prahy, odešel tedy na venkov do Krakovce a Kozího Hrádku, - poté byl pozván před koncil do Kostnice (sbor vysokých církevních hodnostářů), aby obhájil své učení, dobrovolně odjel, od císaře Zikmunda získal ochranný glejt, který mu měl zaručit bezpečnost, po příjezdu byl ale zatčen a vězněn koncil nechtěl vysvětlení, ale pouze odvolání jeho učení, - těžce nemocný Hus neodvolal, a proto byl církví prohlášen za kacíře, zbaven kněžství, vyobcován z církve a 6. července 1415 ho světský soud nechal upálit na hranici, jeho popel byl rozmetán do Rýna. Husovy názory: 1. Neuznával hlavu církve papeže, tvrdil, že papež žije v hříchu a tudíž ho správný křesťan nemusí poslouchat. 2. Kritizoval katolickou církev za hromadění majetku, vybírání odpustků (=muselo se zaplatit a teprve pak byl hřích odpuštěn), za rozmařilý život, nelíbilo se mu, že církev něco jiného káže a něco úplně jiného sama dělá. 2
Dílo: A) Latinské traktáty určeny vzdělancům: O církvi - tento spis je jeho nejvýznamnějším dílem, byl podkladem pro proces v Kostnici, - jeho některé myšlenky byly revoluční a pro církev nepřijatelné, jako např.: Příslušníkem církve může být ten, kdo nespáchal těžký hřích. Hlavou církve není papež, ale Ježíš Kristus. Křesťan není povinen poslouchat ani papeže, ani krále, jestliže jejich život a nařízení jsou v rozporu s Biblí. Právo kontrolovat papeže i kněze má každý křesťan. O pravopise českém - odstranil spřežkový pravopis a nahradil ho diakritickým, zavedl dvě diakritická znaménka - nabodeníčko krátké pro měkké souhlásky (např. szas cas) a nabodeníčko dlouhé pro dlouhé samohlásky (např. daal dál), - spřežka = spojení dvou hlásek čtených jako 1 hláska, dochovaly se v polštině: sz=š, aa=á, - modernizoval jazykový projev, odstranil zastaralé mluvnické tvary, které již vymizely z živého jazyka, odstraňoval z češtiny germanizmy, archaizmy. B) České traktáty určeny široké veřejnosti: Knížky o svatokupectví - věřící nemá platit za církevní služby, vystupoval proti odpustkům Ukázka Ještě jinými obyčeji hřeší kněží. Prvý obyčej jich, že krmí mnohé pochlebníky, aby je chválili, že sú štědří, a zovú bohaté proti tomu Kristovu naučení, jenž die: Když činíš oběd neb večeři, neroď volati přátel a bohatých! Druhý obyčej, že chovají čeleď nepotřebnú úřadu kněžskému, jako střelcóv, komorníkóv a mnoho panoší. Třetí obyčej, že kupují mnoho nepotřebných orudí, jako mísy střiebrné, koflíky, lžíce, polštáře a lože pyšné a jiné věci mnohé. Čtvrtý obyčej, že stavějí domy přílišně nákladité, bořie dobré, v nichž by mohli dobře bydliti, a stavějí jiné; a jakž se nebude líbíti, ihned obořie a jiné náklady učiní. Ale oboří-li se co v kostele, toho netbají, aby opravili, ale chudé lidi pudí, aby naložili. Pátý obyčej, že chovají koně krásné a přípravu pyšnú na ně strojí a pak psuov mnoho lovčích, jimiž chudých almužnu maří. Dcerka spis určený dívkám pro život o manželství, mateřství apod. Postila sbírka kázání, svými úvahami se blíží traktátu Listy z Kostnice forma dopisů, psáno ve vězení v Kostnici 3
Ukázka Vězte také, že jsem žádného článku neodvolal ani neodpřisáhl. Koncil chtěl, abych o článcích z knížek vybraných, o všech i o každém jednotlivém prohlásil, že jsou křivé. Nechtěl jsem, leda by mi nesprávnost dokázali z Písma. Proto ať by byl kterýkoli křivý smysl v kterémkoli z těch článků, toho se zříkám a svěřuji jej opravě pána Ježíše Krista, který zná můj upřímný úmysl, nevykládaje v křivý smysl, jehož já nezamýšlím. A vás rovněž napomínám v Pánu, mohli-li byste v některém z oněch článků shledat smysl křivý, abyste se ho zřekli, ale vždy bez újmy pravdě, o kterou mi jde. Modlete se za mne k bohu a pozdravujte se navzájem ve svatém pokoji. Mistr Jan Hus, v okovech a v žaláři, stoje již na samém břehu pozemského života, očekávající nazítří strašnou smrt, která, jak doufám, očistí mé hříchy, z milosti boží neshledávaje na sobě nijakého kacířství, když z celého srdce vyznávám všelikou víry hodnou pravdu... Doporučuji vám Petra z Mladoňovic, nejvěrnějšího a nejstálejšího svého těšitele a posilovatele. Literatura v době husitských bojů Smrtí Jana Husa začíná husitské hnutí. Označujeme tak období mezi lety 1419 1434, kdy proběhla bitva u Lipan. Husitskému hnutí předchází myšlenky a učení Jana Husa a tyto myšlenky doznívaly i po skončení husitských válek a v době vlády Jiřího z Poděbrad. Významné literární památky Jistebnický kancionál (asi 1420) kancionál = zpěvník - byl nalezen v Jistebnici u Tábora, - obsahuje písně husitů i nejvýznamnější husitské chorály Ktož jsú boží bojovníci a Postaň, postaň, veliké město pražské, - všechny písně jsou náboženského rázu, prosí boha o pomoc ve spravedlivém boji, všechny byly i bojovného rázu, měly dodávat odvahu k boji, - Ktož jsú boží bojovníci píseň určená prostému lidu, husitovi, bojujícímu za husitské ideály, autor se snažil vyvolat v husitech statečnost, z písně vyplývá, že husitské vojsko bylo podřízeno přísné kázni, udílí rady bojovníkům např. Na ně, hrr na ně! Ukázka Ktož jsú boží bojovníci a zákona jeho, prostež od boha pomoci a úfajte v něho, že konečně vždycky s ním svítězíte. Kristusť vám za škody stojí, stokrát viec slibuje, pakli kto proň život složí, věčný mieti bude; blaze každému, ktož na pravdě sende. Budyšínský rukopis - obsahuje 3 veršované skladby, vytýkají Zikmundovi, že se korunoval za českého krále, že koncil v Kostnici označil Čechy za kacíře, připomíná porážky Zikmunda. 4
Husitská kronika - je připisován historikovi Vavřinci z Březové Literatura polipanská, tzn. po bitvě u Lipan 1434 Petr Chelčický (1390 1460) - je nejvýznamnější postavou polipanského, pohusitského období - o jeho životě víme málo, nějakou dobu pobýval v Praze, kde poznal Husovo učení, latinu ovládal trochu, studoval tvorbu českých předchůdců Jana Husa, zejména Tomáše Štítného - byl zastáncem myšlenky neodporovat zlu násilím, domníval se, že všechny spory lze řešit pokojnou cestou, neuznával války (ani husitské), uznával jen boj duchovní, tzn. s ďáblem O boji duchovním - v tomto spise zavrhl husitské války, uznává pouze myšlenkové zbraně, zlu se nemá odporovat násilím, jelikož zlo plodí zlo. Sieť viery pravé - biblické vypravování, kdy Bůh přikazuje Petrovi lovit sítí ryby, velké ryby = panovník a papež síť trhají, malé rybky = obyčejní věřící v ní zůstávají, podle Chelčického je tímto míněna boží pravda a víra. Ukázka Protož tu jest sieť Petrova velmi zedrána, když jsta ta dva velryby veliká v ni vešla, to jest kněz najvyšší s panováním královským a se ctí nad ciesaře, a druhý velryb ciesař s panováním, s úřady a s mocí pohanskú pod kóží viery uvalil se. A když jsta se ta dva velryby hrozná v té sieti již obracela, tehda jsta ji tak zedrala, že jest jie málo co v celosti ostalo. A od tú dvú velrybú tak odpornú sieti Petrově narodilo se rot šibalských přieliš odporných té sieti, od nichž jest tak velmi zedrána ta sieť, že jediné jí znamení jsú ostala a jména křivá. A najprvé roty šibalské mnichové, mnohotvárného kroje a peřestiny, potom roty školnie kolejátské, potom roty farářské, pak z neučených mnohé tváři erbové, potom roty a šibalstvie městská; a s těmi rotami šibalskými všel jest všecek svět v sieť viery Petrovy se vším zlosynstvem, což jeho muož ten svět mieti v sobě. A že ta všecka šibalstvie těch rot mnohých všecka sobě osobují panovanie pohanské a světské a táhnú se k němu všemi silami, chtiece každý panovati. Učení Petra Chelčického mělo dlouhotrvající ohlas, jeho ideální společnost na základě křesťanské rovnosti se pokusila uskutečnit jednota bratrská. K filozofii křesťanské rovnosti se přihlásil i ruský spisovatel 19. století Lev Nikolajevič Tolstoj. 5
Jednota bratrská - vznikla v 50. letech 15. století jako spolek náboženských horlivců, kteří se pokoušeli uvádět do života ideály Chelčického, - Jiří z Poděbrad jim dovolil usadit se ve vsi Kunvaldu pod Orlickými horami, - hlavním organizátorem byl Řehoř Krejčí, - náboženskou skupinu tvořili lidé různých stavů, ale v duchu neuznávali stavovské rozdíly, oslovovali se bratře, sestro, zpočátku odmítali vzdělání a veřejné funkce, chtěli žít podle vzoru prvních křesťanů v pokoře, práci a odříkání, - jednota byla zakázána v roce 1620 po bitvě na Bílé Hoře, - nejvýznamnější osobnosti: Jan Blahoslav (biskup v jednotě bratrské), Jan Ámos Komenský. Prameny http://www.cesky-jazyk.cz/ https://cs.wikipedia.org/wiki/ 6