Bakalářská práce. Právnická osoba jako poškozený trestným činem v trestním právu procesním. Jan Lepeška

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY TEORIE A PRAXE PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ TRESTNÍHO KATEDRA TRESTNÍHO PRÁVA Bakalářská práce Právnická osoba jako poškozený trestným činem v trestním právu procesním Jan Lepeška 2011/2012

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Právnická osoba jako poškozený trestným činem v trestním právu procesním zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury..

Na tomto místě bych rád poděkoval doc. JUDr. Josefu Kuchtovi, CSc., vedoucímu mé bakalářské práce, za vstřícný přístup a cenné rady, které mi při zpracování této práce poskytl.

Obsah Úvod... 5 1. Pojem poškozeného v trestním řízení... 7 1. 1 Postavení poškozeného, jeho práva a povinnosti... 8 1. 2 Zajištění nároku poškozeného... 12 1. 3 Vyloučení účasti a omezení práv poškozeného... 13 1. 4 Fyzická osoba jako poškozený v trestním řízení... 14 2. Poškozený jako socialistická organizace... 18 3. Právnická osoba podle platné právní úpravy... 21 4. Právnická osoba jako poškozený trestným činem... 24 4. 1 Jednání a zastupování právnických osob poškozené trestným činem... 27 4. 2 Stát jako poškozený trestným činem... 30 5. Způsobilost poškozeného vystupovat ve stadiu řízení před soudem... 32 6. Průběh a význam adhezního řízení... 35 Závěr... 39 Resume... 41 Seznam literatury... 43 Kniţní literatura... 43 Judikatura... 44 Právní předpisy... 44 Ostatní zdroje... 45 4

Úvod Bakalářskou práci na téma právnická osoba jako poškozený trestným činem v trestním právu procesním jsem si vybral z důvodu, ţe dle mého názoru je postavení poškozeného v některých případech, jakoţto subjektu trestního řízení, velmi problematické. Jde především o to určit, kdo můţe jako poškozený v trestním řízení vystupovat a kdo můţe za poškozeného jednat a provádět procesní úkony k uplatnění náhrady škody v trestním řízení. Mým cílem není provézt podrobnou analýzu daného problému, ale v rozsahu stanoveném pro tuto práci vysvětlit základní pojmy, postavení poškozeného a jeho zastupování, ať půjde o osobu fyzickou, ale především osobu právnickou. V následující kapitole obecně definuji pojem poškozeného v trestním právu procesním podle současné právní úpravy, kterým je zákon. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní řád ) a dále se zaměřím na jeho práva a povinnosti. Následně v této kapitole definuji institut zajištění nároku poškozeného a vysvětlím vyloučení účasti a omezení práv poškozeného. Pro přesné označení poškozeného je hned v úvodu na místě vyloučit případnou záměnu poškozeného z obětí trestného činu. Pojem poškozeného dle součastné právní úpravy odlišujeme od pojmu oběť trestné činnosti, který poprvé do českého právního řádu zavedl zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněţité pomoci obětem trestné činnosti, ve znění novel. Podle tohoto zákona se obětí rozumí fyzická osoba, které v důsledku trestného činu vznikla škoda na zdraví. Za oběť se povaţuje i osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, jestliţe této osobě zemřelý výţivu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Z výše uvedeného je zřejmé, ţe pojem oběť trestného činu je širší neţ pojem poškozeného, avšak z jiného pohledu je naopak širší pojem poškozený, coţ znamená, ţe není moţné tyto pojmy v celém svém rozsahu sloučit. V práci téţ přiblíţím postavení fyzické osoby v roli poškozeného a její zastoupení. Podstatně se zaměřím na právnickou osobu jako poškozenou trestným činem, zastupování právnický osob potaţmo státu, jelikoţ i stát má postavení právnické osoby. Definuji právnickou osobu, jako poškozenou stranou trestního řízení, jiţ od účinnosti 5

trestního řádu, kdy hlavně po roce 1989 v důsledku změny politické situace došlo k řadě novel nejenom v pramenech trestního práva, ale také v pramenech soukromého práva a dalších právních předpisech práva veřejného. Ohledně zastupování právnické osoby a jednání jejich jménem, je podmíněné čerpat z právních předpisů, které definují právnickou osobu, její vnitřní strukturu a definují způsobilost těchto subjektů nabývat práva a povinnosti. V posledních dvou kapitolách práce se zaměřím na způsobilost poškozeného vystupovat ve stadiu řízení před soudem, jelikoţ tato problematika souvisí s výše uvedenému zastupování právnických nebo fyzických osob a v poslední řadě věnuji pozornost problematice adhezního řízení. Pokusím se vysvětlit podstatu, význam a charakteristické rysy adhezního řízení, které je součástí trestního řízení a projednává se v něm uplatněný nárok poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem. 6

1. Pojem poškozeného v trestním řízení Účelem trestního řízení není jen to, aby bylo řádně zjištěno, zda se určitá osoba dopustila určitého trestného činu a aby za tento trestný čin byla spravedlivě potrestána, ale v širším slova smyslu sem náleţí i určité zadostiučinění poškozeného. 1 Trestní řád upravuje institut poškozeného v ustanoveních 43-51a. Pojem poškozeného, upraven v 43 odst. 1 trestního řádu stanoví, ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil škoda (poškozený), má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů ( 65), zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit 2. Újmou uvedenou ve zmíněném odstavci rozumíme: a) ublíţení na zdraví 3 b) majetková újma, je skutečně vzniklá škoda, kterou lze vyjádřit v penězích c) nemajetková újma, je např. morální škoda, která můţe vzniknout v souvislosti se spácháním trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných podle 323 aţ 368 zák. č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník ) nebo trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti v sexuální oblasti ( 185 aţ 193 trestního zákoníku apod.), kdy oběť pociťuje morální újmu, nebo jiná škoda, kterou má zákon na mysli například škodu na dobré pověsti, dobrém jménu s následky pro činnost právnické osoby, jako například v případě spáchání trestných činů poškozování cizích práv podle 181 trestního zákoníku či trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu podle 268-271 trestního zákoníku apod. 1 CÍSAŘOVÁ, D. a kol. Trestní právo procesní, 4. aktualizované a přepracované vydání, Linde Praha, Praha 2004, 191 s. 2 Definice poškozeného doplněna novelou trestního řádu provedenou zák. č. 118/2011 Sb., účinnou od 1. 7. 2011 3 Podle 122 odst. 1 trestního zákoníku, se ublíţením na zdraví rozumí takový stav záleţející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob ţivota poškozeného a který vyţaduje lékařského ošetření. 7

Trestní řád rozlišuje mezi dvěma skupinami poškozených: - poškozený, který můţe ţádat náhradu škody, jeţ mu byla způsobena trestným činem a navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku obţalovanému povinnost nahradit škodu uloţil ( 43 odst. 3 trestního řádu). Tento poškozený má kromě všeobecně stanovených práv podle ustanovení 43 odst. 1 trestního řádu právo být subjektem adhezního řízení, 4 to znamená právo uplatnit své nároky přímo v trestním řízení. Bude se jednat zejména o poškozeného, jemuţ trestným činem vznikla újma na zdraví, majetková nebo nemajetková újma anebo navrácení bezdůvodného obohacení. - poškozený, jenţ není subjektem adhezního řízení. Tomuto poškozenému v podstatě náleţí jen procesní oprávnění podle 43 odst. 1 trestního řádu. Půjde zejména o poškozeného, jemuţ trestným činem byla způsobena morální nebo jiná škoda. 5 Pro vymezení pojmu poškozeného je třeba také zmínit omezení, kterým je tento institut korigován. Za poškozeného se nepovaţuje ten, kdo se sice cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem ( 43 odst. 2). Toto omezení platí ve všech stadiích trestního řízení. 1. 1 Postavení poškozeného, jeho práva a povinnosti Poškozený je významným subjektem trestního řízení a postavení je vyjádřeno v pozici procesní strany ( 12 odst. 6 trestního řádu). I z judikatury Ústavního soudu (především nálezy sp. zn. I. ÚS 249/2000 a III. ÚS 587/04) je patrné, ţe Ústavní soud vychází z toho, ţe poškozený je samostatnou stranou trestního řízení s poměrně rozsáhlými procesními právy. Poškozený je tedy stranou trestního řízení, která je samostatná a nezávislá na ostatních stranách trestního řízení. Postavení poškozeného je nezávislé i na straně státního zástupce, i kdyţ ve většině případů jsou jejich zájmy totoţné. Význam 4 Adhezní řízení, viz kapitola 6. 5 Císařová, D. a kol. Trestní právo procesní, 4. aktualizované a přepracované vydání, Linde Praha, Praha 2004, 195 s. 8

postavení poškozeného je patrný i v případech, kdy poškozený má hlavní vliv, zda se trestní stíhání zahájí nebo se v něm bude pokračovat. Taxativní výčet trestných činů, pro který je k trestnímu stíhání potřeba souhlasu poškozeného, je uveden v 163 odst. 1 trestního řádu. Souhlasu poškozeného není třeba ( 163a odst. 1 trestního řádu) u trestných činů uvedených v 163 odst. 1 trestního řádu, pokud takovým činem byla způsobena smrt, poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena, dále poškozený je osoba mladší 15 let, nebo z okolností je zřejmé, ţe souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůţkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností. Poškozeného je třeba písemně poučit o tom, ţe po marném uplynutí lhůty k vyjádření souhlasu s trestním stíháním, nelze souhlas s trestním stíháním dát. 6 Poškozenému přiznává trestní řád relativně široká procesní práva, ale nestanoví povinnost, aby poškozený skutečně svá práva vykonával. Podle 43 odst. 4 trestního řádu se poškozený můţe výkonu svých oprávnění vzdát a nelze ho k nim jakkoli nutit. Práva poškozeného je třeba rozdělit v souvislosti se skutečností, zda poškozený má nárok na náhradu škody (je subjektem adhezního řízení), či nikoli. Kaţdý poškozený (bez ohledu na moţnost ţádat náhradu škody) má právo: - činit návrhy na doplnění dokazování, a to jiţ v průběhu přípravného řízení i později v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání o odvolání ( 43 odst. 1, 215 odst. 4, 235 odst. 2 i 263 odst. 5 aţ 7 trestního řádu); - nahlíţet do spisů s výjimkou protokolu o hlasování a činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí; - zúčastnit se hlavního líčení, a proto musí být vyrozuměn (popř. jeho zmocněnec, společný zmocněnec, právní nástupce nebo zákonný zástupce) o hlavním líčení při zachován nejméně třídenní lhůty k přípravě ( 198 odst. 1, 2 trestního řádu) a musí mu být doručena obţaloba (ať uţ jde o fyzickou, nebo právnickou osobu), pokud je znám jeho pobyt nebo sídlo ( 196 odst. 1trestního řádu), v hlavním líčení můţe se souhlasem předsedy senátu 6 JELÍNEK, J. Poškozený a náhrada škody po novele trestního řádu. Kriminalistika č. 1/2002. str. 30 9

(samosoudce) klást vyslýchaným osobám otázky ( 215 odst. 1 trestního řádu); - zúčastnit se veřejného zasedání o odvolání, a proto musí být vyrozuměn (popř. jeho zmocněnec) o jeho nařízení při zachován nejméně třídenní lhůty k přípravě ( 233 odst. 1, 3 trestního řádu), zda má obdobná práva jako v hlavním líčení (srov. 235 odst. 2 a 215 odst. 1 trestního řádu); - před skončením věci se k věci vyjádřit, v hlavním líčení má právo na závěrečnou řeč ( 216 odst. 2 trestního řádu), ve veřejném zasedání o odvolání má právo před skončením se k věci vyjádřit ( 238, srov. i 235 odst. 3 trestního řádu). 7 Další práva, na která má poškozený bez ohledu na nárok škody, právo na doručování písemností ( 45a trestního řádu), právo ţádat informace o obviněném nebo odsouzeném ( 44a trestního řádu) a v neposlední řadě má poškozený právo kdykoli v průběhu přípravného řízení ţádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení, nebo závady v postupu policejního orgánu. Práva patřící poškozenému, který má nárok na náhradu škody způsobenou trestným činem, jsou kromě výše uvedených tyto: - právo uplatnit proti obviněnému nárok na náhradu majetkové újmy, nemajetkové újmy nebo navrácení bezdůvodného obohacení ( 43 odst. 3, 228, 229 trestního řádu); - právo učinit návrh na zajištění nároku na náhradu škody na majetku obviněného ( 47 odst. 1, 2 trestního řádu), právo být vyrozuměn o zajištění nároku ( 47 odst. 9 trestního řádu) včetně práva stíţnosti proti rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění nároku na náhradu škody nebo vynětí věci ze zajištění ( 49 trestního řádu); - právo podat stíţnost proti rozhodnutí o zrušení zajištění nároku poškozeného s ohledem na sloţení peněţní jistoty ( 47a odst. 1 trestního řádu; ve spojení s 47a odst. 4 trestního řádu) nebo proti rozhodnutí o zrušení nebo omezení peněţité jistoty, která byla sloţena ( 47a odst. 2 trestního řádu; ve spojení s 47a odst. 4 trestního řádu); 7 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008 312 s. 10

- právo podat návrh na rozhodnutí soudu, ţe má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníţenou odměnu ( 51a odst. 1, 2 trestního řádu) a právo podat stíţnost proti usnesení o zamítnutí návrhu nebo proti usnesení o zproštění povinnosti zastupovat poškozeného ( 51a odst. 4 trestního řádu); - právo poškozeného, který má nárok na ustanovení zmocněnce ( 51 odst. 1 trestního řádu), ţádat, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodli o tom, ţe stát ponese náklady na znalecký důkaz, který poškozený vyţádá ( 110a trestního řádu), a právo podat stíţnost proti usnesení, jímţ této ţádosti nebylo vyhověno ( 151a trestního řádu); - právo, aby mu bylo oznámeno usnesení státního zástupce o podmíněném odloţení podání návrhu na potrestání ( 179c, odst. 2, písm. g; 179g trestního řádu), jakoţ i usnesení státního zástupce o tom, ţe se podezřelý osvědčil ( 179h odst. 1 trestního řádu); právo podat proti těmto usnesením stíţnost ( 179g odst. 4 a 179h odst. 4 trestního řádu); - právo být ve vyrozumění o hlavním líčení upozorněn, ţe nedostaví-li se k hlavnímu líčení, bude se o jeho nároku na náhradu škody rozhodovat na podkladě jeho vlastních návrhů, jsou-li uţ obsaţeny ve spise nebo dojdou-li k soudu dříve, neţ se přikročí k dokazování ( 198 odst. 2 věta třetí trestního řádu); - právo na postup podle 206 odst. 2 trestního řádu, podle něhoţ se předseda senátu po přednesení obţaloby dotáţe poškozeného, zda navrhuje, aby obţalovanému byla uloţena povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem a v jakém rozsahu; nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a jeli jeho návrh obsaţen uţ ve spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu; - uplatnil-li poškozený návrh na náhradu majetkové újmy, nemajetkové újmy nebo navrácení bezdůvodného obohacení, právo na to, aby mu soud v opisu doručil rozsudek, a to i kdyţ byl při vyhlášení rozsudku přítomen 11

( 130 odst. 1 trestního řádu); totéţ platí o trestním příkazu ( 314f odst. 2 trestního řádu), který rovněţ musí být poškozenému doručen. 8 Tento výčet procesních práv poškozeného, který má nárok na náhradu majetkové újmy, nemajetkové újmy nebo navrácení bezdůvodného obohacení, není zdaleka úplný (např. právo dohodnout se s obviněným na náhradě škody, právo napadnout rozsudek odvoláním, právo podat stíţnost proti usnesení soudu, jímţ byla povolena obnova řízení, atd.) Cílem těchto práv je především uspokojení poškozeného v trestním řízení. 1. 2 Zajištění nároku poškozeného Důleţité opatření směřující k zajištění práv poškozeného je institut zajištění nároku poškozeného ( 47-49 trestního řádu), který můţe poškozený uplatnit při nároku na náhradu majetkové újmy, nemajetkové újmy nebo navrácení bezdůvodného obohacení, jeţ mu byla způsobená trestným činem. Můţe se tak stát za podmínky, ţe je zde důvodná obava, ţe uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěţováno. Tato podmínka bude splněna zejména tehdy, kdyţ obviněný se svým majetkem disponuje tak, aby znemoţnil nebo ztíţil uspokojení poškozeného na tomto majetku (např. ukrývá-li obviněný po činu svůj majetek, prodává-li jej nebo daruje příbuzným nebo jej jinak převede na jiné osoby, apod.). Majetkem obviněného je nutno rozumět, jako souhrn všech majetkových hodnot (tj. věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných hodnot), které náleţejí obviněnému. Věcmi jsou všechny hmotné předměty, které mají uţitnou hodnotu, včetně peněz v hotovosti. Věcmi tedy mohou být věci movité i nemovité ( 119 121 odst. 1 občanského zákoníku). Pohledávky budou představovat zejména vklady na vkladních kníţkách, běţných a dalších účtech, nároky na vyplácení dividend z drţených akcií apod. Jinými právy a penězi ocenitelnými hodnotami se rozumí cenné papíry, obchodní podíly v obchodních společnostech a druţstvech, vklad tichého společníka, atd.). 9 Podle Usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. 435/2004, lze konstatovat, ţe poţadavky na zajištění nároku poškozeného musí mít zákonný podklad, musí být vydány příslušným orgánem a nemohou být projevem svévole. 8 RŮŢIČKA, M., PÚRY, F., ZEZULOVÁ, J. Poškozený a adhezní řízení v České republice, 1. Vydání, Praha 2007, C. H. Beck, 248-249 s. 9 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008 339-340 s. 12

Zajištění nároku poškozeného na majetku obviněného lze v širším smyslu začlenit pod procesní instituty postihující majetek osob v trestním řízení upravené v ustanoveních 78 81b trestního řádu. O zajištění, podle ustanovení 47 odst. 2 trestního řádu, rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo poškozeného a v přípravném řízení na návrh poškozeného státní zástupce. 1. 3 Vyloučení účasti a omezení práv poškozeného Vyloučením nebo omezením účasti poškozeného, rozumíme překáţky v uplatňování jeho práv. Jde tedy o vyloučení nebo omezení účasti poškozeného na trestním řízení. Trestní řád zakotvuje tyto překáţky v ustanovení 44 trestního řádu. V odstavci prvním zmíněného ustanovení se uvádí, ţe oprávnění poškozeného nemůţe vykonávat ten, kdo je v trestním řízení stíhán jako spoluobviněný. Jelikoţ poškozený je v podstatě odpůrcem obviněného a svá práva vykonává proti obviněnému, nemůţe v jednom řízení vystupovat ve dvojím vzájemně protichůdném postavení. Z tohoto ustanovení je logické, ţe osoba poškozená nemůţe v řízení vystupovat téţ jako znalec nebo tlumočník. Protichůdné je tedy i postavení poškozeného a osoby zúčastněné ( 42 odst. 1 trestního řádu). Výše uvedené příklady je moţní definovat jako vyloučení z osobních důvodů. Práva poškozeného byla dále omezena tam, kde to vylučovaly buď zvláštnosti řízení, nebo jiná překáţka vyplývající ze zákona nebo dána specifickým postavením poškozeného v trestním řízení. 10 V praxi se zejména v posledních letech vyskytují trestní věci, v kterých v důsledku velmi vysokého počtu poškozených vznikají nejen obrovské nároky na financování trestního řízení státem, ale samotný účel trestního řízení (srov. 1 odst. 1 trestního řádu), průběh trestního procesu i jeho výsledku je ohroţen mnoţstvím úkonů souvisejících s právy poškozených, které je třeba provádět (viz některé případy podvodních jednání na finančních trzích). Přitom nelze přehlíţet jiţ zmíněný účel trestního řízení, ale i smysl adhezního řízení, kterým není zablokování trestního řízení, ale naopak je snaha při zachování zásad rychlosti trestního řízení a jeho hospodárnosti 10 CÍSAŘOVÁ, D., ČÍŢKOVÁ, J. Poškozený v československém trestním řízení. Praha: Univerzita Karlova, Iuridica Monographia, 1982, č. XXXVII, s 37. 13

uspokojit nároky těch poškozených, kteří zamýšlejí vykonávat svá práva podle 43 odst. 1, i těch, kteří uplatnili svůj nárok ve smyslu 43 odst. 3 trestního řádu. 11 Novela trestního řádu, provedená zákonem č. 265/2001 Sb. v návaznosti na nález Ústavního soudu PL ÚS 6/2000, zařadila do 44 odst. 2. ustanovení, ve kterém předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne, je-li počet poškozených mimořádně vysoký a tudíţ by mohl být ohroţen rychlý průběh trestního stíhání, ţe poškození mohou svá práva uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce. V případech, kdy by celkový počet společných zmocněnců vzrostl na šest a více a poškození se nedohodnou na výběru, provede tento výběr soud. Další ustanovení vylučující oprávnění poškozeného je uvedeno v 44 odst. 3 trestního řádu, v kterém se uvádí, ţe návrh podle 43 odst. 3 nelze podat, bylo-li o nároku jiţ rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení. Hlavním účelem zmiňovaného ustanovení je zabránit, aby o témţe nároku, mezi týmiţ osobami bylo rozhodováno ve vícero řízení a aby o jednom stejném nároku byla vydána dvě vykonatelná rozhodnutí. 1. 4 Fyzická osoba jako poškozený v trestním řízení Shodně jako v předchozích právních úpravách, můţe být podle platného trestního řádu poškozeným jak fyzická, tak i právnická osoba. Vymezení fyzické osoby nalezneme v ustanoveních hlavy druhé zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník ). Aby fyzická osoba mohla být účastníkem právních vztahů, musí být vybavena především právní subjektivitou (způsobilostí k právům a povinnostem) a způsobilostí k právním úkonům. Právní subjektivita je způsobilost být subjektem tzn. nositelem práv a povinností z právních vztahů. Je základním lidským právem, jeţ je nezadatelné a nezcizitelné. Fyzická osoba nemůţe být těchto práv zbavena ani se jich nemůţe platně vzdát. K omezení dojít můţe pouze v souladu se zákonem. Fyzické osoby ji zásadně nabývají narozením a zaniká smrtí. Právní subjektivitu má i počaté, dosud nenarozené dítě (nasciturus), avšak pouze, pokud jsou splněny podmínky, ţe bylo v rozhodné době pro 11 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008 328 s. 14

získání práva prokazatelně počato a ţe se narodí ţivé. Právní subjektivita trvá v plném rozsahu po celý ţivot a zaniká teprve okamţikem smrti. Fyzická osoba dosahuje způsobilosti k právním úkonům postupně, z důvodu závislosti na její rozumové a volní vyspělosti. V plném rozsahu způsobilosti vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti nabývá dosaţením zletilosti. Zletilosti se nabývá zásadně dosaţením věku 18 let, nicméně ji můţe nabýt i osoba mladší 18 let a starší 16 let, pokud uzavřela manţelství (a to i manţelství neplatné). Věk nezletilého je základním kritériem posuzování způsobilosti, neboť je objektivně zjistitelný. Podle judikatury se při posuzování platnosti právního úkonu nezletilce přihlíţí nejen k na jeho věku, ale i povaze právního úkonu, druhu i hodnotě nabývané věci a společenským důsledkům právního úkonu. 12 Fyzická osoba jako poškozený můţe v trestním řízení vykonávat svá práv osobně, nebo v některých případech prostřednictvím jiných osob. O zastupování poškozeného jako fyzické osoby hovoříme v případech: a) zákonný zástupce b) opatrovník c) zmocněnec Zastupování poškozeného zákonným zástupcem, podle 45 odst. 1 trestního řádu, nastává za okolností, kdy poškozený je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeli jeho způsobilost k právním úkonům omezena ( 10 občanského zákoníku). Zákonný zástupce vykonává práva kaţdého poškozeného, jehoţ způsobilost k právním úkonům je omezena, tedy i osoby nezletilé ( 8 občanského zákoníku). Úprava obsaţená v 9 občanského zákoníku, dle níţ nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a mravní vyspělosti odpovídající jejich věku, se pro účely vystupování nezletilého poškozeného vykládá tak, ţe úkony v trestním řízení zásadně uvedenou podmínku nesplňují, tzn., nejsou přiměřené rozumované a mravní vyspělosti poškozeného odpovídající jejich věku. 13 Kdo je zákonným zástupcem nezletilého upravuje, na základě 27 odst. 1 občanského 12 Občanské právo hmotné: multimediální učební text 3., aktualit, vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 11 s. 13 RŮŢIČKA, M., PÚRY, F., ZEZULOVÁ, J. Poškozený a adhezní řízení v České republice, 1. Vydání, Praha 2007, C.H.Beck, 279 s. 15

zákoníku, zák. č. 94/1964 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rodině ). Zákonným zástupcem můţe být dle ustanovení v 34 odst. 1, 36, 37 a 49 zákona o rodině, kterýkoliv rodiče, nebyl-li rodičovské zodpovědnosti zbaven. Pokud by byli oba rodiče zbaveni rodičovské zodpovědnosti, resp. by byl její výkon omezen, nebo by se nedostatek způsobilosti k právním úkonům týkal obou rodičů, zastupuje poškozeného soudem stanovený poručík ( 78-82 zákona o rodině). V případech, kdy by soud ani jednomu z rodičů nepřiznal rodičovskou zodpovědnost, zastupuje nezletilého poškozeného soudem stanovený opatrovník ( 83-84 zákona o rodině). A dále nezletilého poškozeného můţe zastupovat osvojitel dle ustanovení 63 zákona o rodině, resp. osvojitelé. 14 Opatrovník nezletilého poškozeného jako zákonného zástupce se uţije ve výše uvedeném případě a dále za situace, kdy rodič nemůţe zastoupit své dítě, v právních úkonech ve věcech, kde by mohlo dojít ke střetům zájmů mezi rodiči a dítětem. Soud ustanoví dítěti opatrovníka, kterým zpravidla bývá orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí. Opatrovníka nezletilého poškozeného je třeba také ustanovit v případech, kdy zákonní zástupci jsou dlouhodobě v cizině nebo jsou dlouhodobě hospitalizováni. Poškozený a zúčastněná osoba se mohou dát zastupovat zmocněncem ( 50 odst. 1 trestního řádu). Zmocněncem můţe být osoba, jejíţ způsobilost k právním úkonům není omezena; při hlavním líčení a veřejném zasedání nemůţe být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník ( 50 odst. 2 trestního řádu). Nemajetný poškozený můţe být za určitých podmínek zastoupen zmocněncem - advokátem. Zákonný zástupce můţe nechat poškozeného nebo zúčastněnou osobu zastupovat zmocněncem, kterého mu k tomuto účelu zvolí. Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za zúčastněnou osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně ţádosti a opravné prostředky; je téţ oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se můţe zúčastnit zúčastněná osoba nebo poškozený ( 51 trestního řádu). 15 14 Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manţelé ( 66 odst. 1 zákona o rodině) 15 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges 2010, 259 s 16

K zastupování práv poškozeného je v neposlední řadě třeba zmínit i pojem právní nástupce ( 45 odst. 3 trestního řádu). Ustanovení je zaměřeno především na případy úmrtí poškozeného. Právním nástupce poškozené fyzické osoby v případě jejího úmrtí budou dědici. V trestním řízení je potřeba objasnit, zda se jedná opravdu o právního nástupce poškozeného, či nikoliv. Soud proto musí zjistit, kdo pokračuje v právech poškozeného. Nerozhodné v těchto případech je také to, zda smrt poškozeného nastala před zahájením trestního řízení nebo v jeho průběhu. Právní nástupce v uvedených případech pokračuje v právech poškozeného. Výjimkou jsou práva spojená přímo s poškozenou osobou (např. práva spojená s odškodnění na bolesti poškozeného, nebo ztíţení jeho společenského uplatnění), neboť tyto nároky v důsledku smrti poškozeného zanikají ( 579 odst. 1, 2 občanského zákoníku). 17

2. Poškozený jako socialistická organizace Trestní řád v původním znění ( 43 odst. 1 trestního řádu), upravoval pojem poškozeného takto, ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda (poškozený), má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů ( 65), zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Rozlišoval téţ dvě kategorie poškozených. Podobně jako v platné úpravě byl poškozený rozlišován na toho, který měl nárok na náhradu škody a který tento nárok neměl. Trestní řád přiznával poškozenému v trestním řízení postavení strany a mohla to být osoba fyzická (občan) nebo právnická (organizace). Poškozený se tedy mohl aktivně zúčastnit trestního řízení a napomáhat svými návrhy a zásahy k zjištění objektivní pravdy a k správnému rozhodnutí věci. Poškozený disponoval řadou oprávnění, avšak se domnívám, ţe tyto práva byla značně nedostačující. Je vhodné zmínit oprávnění, které bylo v původním znění zakotveno v 43 odst. 3, které v některých případech postavení poškozeného posilovalo. V cit. ustanovení bylo uvedeno, ţe návrh podle odstavce 2 může učinit i prokurátor, vyžaduje-li to ochrana zájmů společnosti, socialistických organizací nebo pracujících, zejména byla-li trestným činem způsobena škoda na majetku v socialistickém vlastnictví. Myslím si, ţe výše uvedeno značně posilovalo pozici poškozeného, avšak prokurátorovi toto oprávnění přiznávalo učinit návrh, aby soud uloţil v odsuzujícím rozsudku obţalovanému povinnost nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným činem, i proti vůli poškozeného. Proti vůli mohl návrh učinit jen při splnění zákonných podmínek, totiţ ţe to vyţadovala ochrana zájmu společnosti, socialistických organizací nebo pracujících. O tomto návrhu obsaţeném v obţalobě ( 177 odst. 2 trestního řádu v původním znění) poškozeného vyrozuměl při podání obţaloby, a pokud šlo o socialistickou organizaci, musel být této organizaci opis obţaloby doručen ( 196 odst. 1 trestního řádu v původním znění). Jestliţe jsem výše uvedl, ţe toto oprávnění zlepšovalo postavení poškozeného, je třeba zmínit, ţe zároveň nepřiznávalo poškozenému subjektu nárok vzdát se svých procesních práv. Toto oprávnění prokurátora podat návrh na náhradu škody za poškozeného zrušila novela trestního řádu provedena zák. č. 178/1990 Sb. 18

Návrhy na náhradu škody jménem socialistické organizace uplatňoval vůči pachatelům trestných činů v trestním (adhezním) řízení, kromě prokurátora, téţ náleţitou formou její statutární orgán, ve věcech týkajících se odštěpných závodů jejich vedoucí a v řízení před soudem se za organizaci zúčastňovali její zástupce, kteří řádně prokázali své oprávnění (pověření) za organizaci jednat. Nárok na náhradu škody, způsobené trestným činem socialistické organizaci, nebyli oprávněni v trestním řízení uplatnit takoví její pracovníci, kteří nebyli k tomu oprávněni nebo neprokázali pověření za organizaci jednat. 16 Zastupování socialistické organizace bylo upraveno tak, ţe jejich jménem jednaly: a) orgány socialistické organizace (statutární, jeţ mohly jednat ve všech věcech, a jiné, jeţ mohly jednat jen za podmínek a v rozsahu stanovené zákonem). Orgánem socialistické organizace byl tedy její pracovník nebo člen, který byl oprávněn jednat jménem organizace na základě svého funkčního nebo pracovního zařazení v organizaci. Statutární orgán, který byl oprávněn jednat za organizaci z titulu své funkce, nepotřeboval od nikoho ţádné pověření a v případě, ţe nebyl orgánům činným v trestním řízení znám, prokázal, ţe je v uvedené funkci listinou o svém ustanovení. U jiného pracovníka se doporučovalo, aby byl vybaven potvrzením socialistické organizace, v němţ bylo osvědčeno jeho oprávnění jednat jménem organizace ve vymezeném rozsahu. b) zástupci socialistické organizace, kteří nemuseli být ani jejím pracovníkem nebo členem, ale byli k jednání jménem organizace výslovně zmocněni. V případech, kdy poškozenou stranou v trestním řízení byl stát, jednal za stát před soudem: a) pracovník toho státního orgánu, jehoţ se věc týkala, b) pověřený pracovník jiného státního orgánu. Pracovník státního orgánu, jehoţ se věc týkala, byl oprávněn jednat za stát ze zákona. Zvláštní písemné pověření se u něj, obdobně jako u socialistické organizace, 16 LÁTAL, J. Poškozený v československém trestním řízení a rozhodování o náhradě škody v adhezním řízení. Příručky Ministerstva spravedlnosti. Svazek č. 44. Praha: 1984, 124-125 s. 19

nevyţadovala. Pokud ho soud neznal jako pracovníka tohoto státního orgánu, postačilo, prokázal-li se listinou, sluţebním průkazem, apod. Pověřil-li státní orgán, jehoţ se věc týkala, pracovníka jiného státního orgánu jednání za stát, muselo být toto pověření prokázáno listinou. Jednal-li před soudem stát, bylo zapotřebí zároveň vycházet z instrukcí ministerstva spravedlnosti o účasti organizací a státu v soudním řízení a o jejich zastupování. 17 Účast organizace a státu v řízení před soudem a jejich zastupování vyţadovalo téţ správnou protokolaci. I zde však pokládám za důleţité zmínit, ţe pokud se jednalo o nároku škody za spáchaný trestný čin, mohl návrh na náhradu škody podat prokurátor ( 43 odst. 3 trestního řádu v původním znění). Je třeba upřesnit, ţe právě v případě, kdy byl poškozenou stranou stát nebo socialistické organizace, musel prokurátor uplatnit nárok na náhradu škody. Podle tehdejší právní úpravy byly tedy právnické osoby především socialistické organizace, které vystupovaly v občanskoprávních i v hospodářských vztazích svým jménem a měly majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající (měly tedy právní subjektivitu). Socialistickými organizacemi byly organizace: státní, druţstevní, společenské a jiné, jejichţ činnost přispívala k rozvoji socialistických vztahů ( 18 občanského zákoníku, 14 hospodářský zákoník 18 ). 17 LÁTAL, J. Poškozený v československém trestním řízení a rozhodování o náhradě škody v adhezním řízení. Příručky Ministerstva spravedlnosti. Svazek č. 44. Praha: 1984, 132 s. 18 Zák. č. 109/1964 Sb. hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen hospodářský zákoník ). Zrušen obchodním zákoníkem 20

3. Právnická osoba podle platné právní úpravy Institut právnické osoby byl do právního řádu vrácen po roce 1989 v důsledku změny politické situace v tehdejším Československu novelou občanského zákoníku zákonem č. 509/1991 Sb. Pro svou bakalářskou práci pokládám za důleţité, alespoň obecně definovat právnickou osobu podle současné právní úpravy. Základní vymezení právnických osob nalézáme v ustanoveních 18 a násl. občanského zákoníku. Zákonná úprava neobsahuje definici právnické osoby a ponechává ji doktríně a praxi. Na tomto základě lze právnické osoby charakterizovat jako umělé (právem vytvořené) úvary, odvozeno od osob fyzických a zásadně vybavené právními způsobilostmi adekvátními osobám fyzickým, tj. způsobilostí k právům a povinnostem a způsobilostmi k právním a protiprávním úkonům. Způsobilost k právním úkonům právnické osoby se u právnických osob odvozuje od obsahu právní subjektivity. Právnické osoby nelze však zbavit nebo omezit způsobilostí k právním úkonům, vyjma případy stanovené zákonem. 19 Podle ustanovení v 18 odst. 2 občanského zákoníku jsou tedy právnickými osobami sdruţení fyzických nebo právnických osob, účelová sdruţení majetku, jednotky územní samosprávy a jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. Obecným principem je vznik právnické osoby dnem, ke kterému je zapsána do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku. Tato zásada můţe být zvláštním předpisem upravena odlišně. Důleţitým identifikačním znakem právnických osob je její název. U některých typů právnických osob je k němu povinně připojeno označení příslušného typu právnické osoby. Název právnické osoby musí být určen při jejím zřízení ( 19b odst. 1 občanského zákoníku). Název právnické osoby je chráněn proti neoprávněnému pouţití, společně s ochranou proti neoprávněnému zásahu do dobré pověsti právnické osoby ( 19b odst. 2 občanského zákoníku). Právnické osoby zanikají obecně dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byly zřízeny, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Pokud jsou zapsány v příslušném, zákonem stanoveném rejstříku, zanikají dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. 19 FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha: ASPI, a. s., 2006, 22, 24 s. 21

Typy právnických osob lze dělit podle několika kritérií. Mezi nejpodstatnější lze právnické osoby rozdělit na právnické osoby soukromého práva a veřejného práva. Právnické osoby soukromého práva vznikají v důsledku vícestranných či jednostranných právních jednání soukromoprávních vztahů; veřejnoprávní právnické osoby vznikají ze zákona nebo z moci veřejnoprávního (správního) aktu vydaného na zákonném podkladě. Rozdíl mezi soukromoprávními a veřejnoprávními právnickými osobami je tedy především v právním důvodu jejich vzniku, zpravidla však téţ v různosti právního reţimu, kterým se řídí jejich právní poměry. 20 Právnické osoby podle charakteristických základních kritérií lze tedy rozdělit: a) korporace, tvoří-li základ právnické osoby její členové: - soukromoprávní korporace, v naší právní úpravě je typickou korporací soukromého práva spolek (občanské sdruţení) - veřejnoprávní korporace, typickými veřejnoprávními korporacemi jsou svazky s povinným členstvím (typicky nejrůznější profesní komory) b) nadace, tvoří-li podstatu právnické osoby majetkový soubor (jmění): - soukromoprávní nadace, typické tím, ţe nesledují tvorbu zisku k prospěchu sebe samých nebo svých zakladatelů (účelem je slouţit potřebným osobám) - veřejnoprávní fondy, právnické osoby nadačního typu vzniklé ve veřejnoprávním reţimu (např. Státní fond ţivotního prostředí ČR, Pozemkový fond ČR, atd.) Z veřejnoprávních korporací a tudíţ z právnických osob, je třeba však zmínit tu nejvýznamnější, kterou je bezesporu stát. Občanský zákoník v 21 stanoví, ţe stát je v soukromoprávních vztazích právnickou osobu, coţ odpovídá zásadě, ţe stát má mít co 20 JEHLIČKA, O., ŠVESTKA, J., ŠKÁROVÁ, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 6 vydání. Praha: C. H. Beck 2001, 1471s. 22

do svých soukromoprávních poměrů shodné postavení s kteroukoliv jinou osobou. 21 Veřejnoprávní korporace jsou také obce a kraje. 22 Z hlediska soukromého českého práva lze právnické osoby rozdělit i podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník ). Tyto právnické osoby patří mezi soukromoprávní korporace a lze je rozdělit: a) osobní společnost - veřejná obchodní společnost - komanditní společnost b) kapitálová společnost - společnost s ručením omezeným - akciová společnost c) druţstvo 21 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwert. Česká republika, 2009. 181 s. 22 čl. 101 odst. 3 zák č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Ústavy ). 23

4. Právnická osoba jako poškozený trestným činem Poškozený je ten, jak bylo uvedeno v první kapitole, komu byla trestným činem způsobena majetková újma (tj. majetková újma vyjádřitelná v penězích a záleţející ve zmenšení majetku poškozeného nebo v neuskutečněném přínosu do majetku poškozeného), ten, komu bylo trestným činem ublíţeno na zdraví (bez ohledu na to, zda mu skutečně v důsledku tohoto ublíţení majetková škoda vznikla), nebo komu byla způsobena nemajetková újma (před novelou trestního řádu provedenou zák. č. 181/2011 Sb. jiná nebo morální škoda, např. osoba, kterou pachatel pohlavně zneuţil, osoba křivě obviněná apod.), anebo na jehoţ úkor se pachatel trestným činem obohatil. Poškozeným je i taková osoba, které majetková újma vznikla, ale které pachatel škodu jiţ v plném rozsahu nahradil. 23 Poškozeným můţe být osoba fyzická, osoba právnická, ale i stát. Pod pojmem právnické osoby jako potencionálního poškozeného mohou spadat jak právnické osoby soukromého práva, tak právnické osoby veřejného práva. Domnívám se, ţe postavení poškozeného, v rámci jeho procesních práv a povinností (viz. podkapitola 1. 1) je v mnohém srovnatelné pro právnickou osobu stejně jako pro osobu fyzickou. V praxi se však mohou objevit nejasnosti, v pouţití jednotlivých ustanovení týkající se poškozeného, v souvislosti s právnickou osobou. Na některá práva a povinnosti se v následujících odstavcích zaměřím a zároveň se pokusím aplikovat určitá ustanovení na právnickou osobu. V 43 odst. 1 trestního řádu je za poškozeného povaţována osoba, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobená majetková, nebo nemajetková újma nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil. Z toho vyplývá, ţe v souvislosti s právnickou osobou přichází v úvahu majetková, nemajetková újma (podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1684/2010 můţe nemajetková újma právnické osoby spočívat především v poškození dobrého jména obchodní společnosti, v nejistotě při rozhodování, v zásahu do řízení společnosti a podobně), nebo nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Nárok na náhradu škody podle 43 odst. 3 trestního řádu, 23 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges 2010, 244 s 24

však můţe mít v souvislosti s řízením vedeném pro trestný čin, jímţ bylo ublíţeno na zdraví, i právnická osoba (např. zdravotní pojišťovna). 24 Ustanovení v 44 odst. 1 trestního řádu stanoví, ţe oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízení stíhán jako spoluobviněný. Domnívám se, ţe toto ustanovení, ve vztahu k právnické osobě, nalézá uplatnění aţ od 1. 1. 2012, kdy nabyl účinnost zák. č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Zůstává však logické, ţe jde o vyloučení účasti poškozeného, jelikoţ v jednom řízení nemůţe vystupovat ve dvojím vzájemném protichůdném procesním postavení. Další zajímavé ustanovení, vztahující se pro právnickou osobu, nalézám v 44a odst. 1 trestního řádu, které uvádí: Shledá-li orgán činný v trestním řízení, že poškozenému nebo svědkovi hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, poučí poškozeného nebo svědka o možnosti žádat informace o tom, že obviněný uprchl nebo byl propuštěn z vazby, výkonu trestu. Lze předpokládat, ţe větší zájem na této informaci budou mít fyzické osoby jednající v dané věci v trestním řízení jménem právnické osoby (statutární orgán, aj.) a proto by tato skutečnost měla být sdělena i těmto osobám. A to hlavně v případech, kdy tato osoba jiţ není orgánem této právnické osoby a nevystupovala v trestním řízení jako svědek, tudíţ se na ní citované ustanovení nevztahuje. Ve vztahu s výše uvedeným je téţ třeba uvést, zda u těchto osob, jednajících jménem právnické osoby, nedochází k pochybení s ustanovením 8a odst. 1 trestného řádu o poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, kde je mj. uvedeno, nezveřejnit o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností. Právnická osoba (viz. 4. kapitola) vzniká obecně dnem, ke kterému je zapsána do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku. V obchodním nebo jiném zákonem určeném rejstříku jsou o této právnické osobě uvedeny i informace o fyzických osobách (statutární orgán, jednatel, atd.), kde je uvedena i adresa trvalého bydliště těchto osob. Jelikoţ jsou tyto rejstříky veřejnosti přístupné, lze snadno zjistit, která osoba můţe za právnickou osobu jako poškozenou 24 R 25/1998 II. Zdravotní pojišťovna můţe v trestním řízení vedeném pro trestný čin, jímţ bylo ublíţeno na zdraví, vykonávat práva poškozeného a uplatňovat nárok na náhradu škody teprve tehdy, jestliţe alespoň zčásti uhradila náklady léčení poškozeného. 25

trestným činem v trestním řízení vystupovat. Patrně je moţno namítnout, ţe tyto ustanovení ( 44a odst. 1, a 8a odst. 1 trestního řádu) se v praxi převáţně týkají fyzických osob poškozených trestným činem, při kterém došlo k ublíţení na zdraví, k těţké újmě na zdraví, apod., lze však předpokládat, ţe obviněný můţe mít zájem o informace týkající se fyzických osob, jednající jménem poškozené právnické osoby v případech, kdy došlo například k značné škodě nebo škodě velkého rozsahu ( 138 odst. 1 trestního zákoníku) a tato škoda bude nárokována v adhezním řízení a v případech, kdy pachateli trestného činu hrozí trest odnětí svobody. Předpokladem, aby poškozený plně uplatnil svá práva, závisí také na ustanovení 46 trestního řádu, kde se uvádí, ţe orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění. V přípravném řízení má tuto povinnost policejní orgán i státní zástupce a v řízení před soudem plní tuto povinnost předseda senátu (popř. samosoudce). Orgány činné v trestním řízení mají povinnost poučit kaţdého poškozeného, ať má či nemá nárok na náhradu škody. Poškozené je nutno poučovat jen o právech, která jsou oprávněni vykonávat v řízení v projednávané konkrétní věci. Je proto zapotřebí, aby si orgány činné v trestním řízení ujasnily postavení poučovaného poškozeného v tomto řízení. 25 Toto je zapotřebí k předejití toho, aby poškozený nebyl poučován o právech, která není oprávněn vykonávat. Při poučování poškozeného, který má nárok na náhradu škody podle 43 odst. 3 trestního řádu, by mělo jiţ v přípravném řízení dojít k upozornění na včasné předloţení dokladů osvědčující výši jeho nároku na náhradu škody. V případě poškozené právnické osoby je třeba poučit tuto právnickou osobu a toto poučení musí být adresováno právě právnické osobě. Jak judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 7 Tz 163/99 je nutno jako poškozeného ve smyslu 43 trestního řádu vyrozumět a poučit tuto právnickou osobu, přičemţ nepostačuje, ţe byl v tomto směru vyrozuměn a poučen jediný společník poškozené firmy, který není a nebyl však jejím jednatelem a ani nebyl jednatelem zmocněn zastupovat firmu v adhezním řízení. 25 LÁTAL, J. Poškozený v trestním řízení a rozhodování o náhradě škody v adhezním řízení. Příručky Ministerstva spravedlnosti. Svazek č. 54. Praha: 1994, 52 s. 26

Nejenom pro písemné poučení poškozeného je důleţitá adresa, kam veškeré písemnosti budou poškozenému doručeny. V 45a trestního řádu je uvedeno, ţe veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou poškozený uvede. Má-li zmocněnce, doručuje se pouze jemu; to neplatí, jestliže se poškozenému zasílá výzva, aby osobně něco vykonal. Jelikoţ právnická osoba má své sídlo s uvedenou adresou, dochází veškeré písemnosti na tuto adresu. V praxi se často vyskytují případy, pokud je právnická osoba poškozenou stranou a nemá-li zmocněnce, ţe písemnosti se často doručují přímo fyzickým osobám, jednajícím jménem právnické osoby. Aby právnická osoba mohla v trestním řízení uplatňovat práva a povinnosti a vystupovat jako poškozená samostatná strana trestního řízení, je na místě uvést nejenom to, kdo je právnická osoba, ale také kdo můţe za právnickou osobu jednat, jelikoţ činnost právnické osoby je determinována činností fyzických osob, které tvoří její personální základ. 4. 1 Jednání a zastupování právnických osob poškozené trestným činem Poškozený trestným činem můţe být nejen osoba fyzická, ale tedy i osoba právnická a stát. Jiţ zmíněnou novelou občanského zákoníku provedena zákonem č. 509/1991 Sb. byl tehdejší pojem organizace nahrazen tradičním pojmem právnická osoba. Jestliţe poškozeným v trestním řízení je právnická osoba, potom její práva realizují osoby oprávněné podle příslušných předpisů k jednání za takovou osobu, případně k jejímu zastupování. Tuto otázku je nutno řešit podle právních předpisů, jimiţ se upravuje vztah, z něhoţ je uplatňován nárok na náhradu škody v trestním řízení. 26 Právnická osoba jedná přímo prostřednictvím těch, kdo jsou k tomu v příslušných (občanskoprávních, obchodněprávních, pracovněprávních) vztazích oprávněni. Pokud jde o právní úkony právnických osob ve všech věcech v občanskoprávních vztazích, konají tyto úkony statutární orgány ( 20 odst. 1 občanského zákoníku). Kromě těchto osob, mohou činit právní úkony i jiní pracovníci nebo členové právnické osoby, na základě stanov, uvedených ve vnitřních předpisech této právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. V případě překročení svého oprávnění, zavazují tyto úkony právnickou osobu tehdy, pokud jde o právní úkon v 26 RŮŢIČKA, M., PÚRY, F., ZEZULOVÁ, J. Poškozený a adhezní řízení v České republice, 1. Vydání, Praha 2007, C. H. Beck, 285 s. 27

rámci předmětu činnosti právnické osoby a pokud jde o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět ( 20 odst. 2 občanského zákoníku). V oblasti obchodněprávních vztahů je nezbytné v obecné rovině rozlišit, zda se jedná jménem společnosti nebo jednáním za společnost. V ustanovení 13 odst. 1 větě první obchodního zákoníku se uvádí, ţe jménem společnosti můţe jednat statutární orgán. Statutární orgán je ve smyslu 20 odst. 1 občanského zákoníku k tomuto oprávněn smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem. Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe členem statutárního orgánu můţe být jen osoba fyzická, která je nadána způsobilostí k právním úkonům, tj. vlastním právním jednáním můţe zakládat, měnit či rušit právní vztahy a nést právní odpovědnost vyplývající z tohoto jednání. Jednání statutárního orgánu se tedy povaţuje za osobní jednání právnické osoby. Zde je patrný hlavní rozdíl od jednání za společnost, jelikoţ toto se můţe realizovat pouze na základě zákonného zmocnění nebo na základě zastoupení prostřednictvím plné moci. 27 Ustanovení obchodního zákoníku přímo určuje statutární orgán pro obchodní společnosti i druţstva, jehoţ jednání je jednání podnikatele, je-li tento orgán zapsán do obchodního rejstříku. V právní úpravě jednotlivých obchodních společností a druţstva v obchodním zákoníku se stanoví, kdo je statutárním orgánem (veřejná společnost 85, komanditní společnost 101, společnost s ručením omezeným 133, akciová společnost 191 a druţstva 243 obchodního zákoníku). Také v pracovněprávních vztazích jsou oprávněny, jako orgán zaměstnavatele podle 7 zák. č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce ), činit vedle statutárního orgánu jménem zaměstnavatele právní úkony i jiné osoby (jiní zaměstnanci zaměstnavatele). Jsou to zejména vedoucí organizačních útvarů zaměstnavatele, právní úkony vyplývají z jejich funkcí stanovených organizačními předpisy ( 11 zákoníku práce). Shodně jako u fyzických osob mohou za právnické osoby jednat na základě institutu zastoupení osoby, právnickou osobou k tomu pověřené. Zastupovat jiného můţe jen ten, který je sám způsobilý k právním úkonům a jehoţ zájmy nejsou v rozporu se zájmy zastoupeného. V občanskoprávních vztazích je institut zastoupení uveden v 22 aţ 33 27 RŮŢIČKA, M., PÚRY, F., ZEZULOVÁ, J. Poškozený a adhezní řízení v České republice, 1. Vydání, Praha 2007, C. H. Beck, 285 s. 28