Několik malých zamyšlení Několik malých zamyšlení Jiří B a ť a, 21.11.2014 Procházím internetovými stránkami s cílem získat nové informace, přičemž čas od času narazím na zajímavý text, rčení, názor, pohled nebo myšlenku, což mne pak nutí přemýšlet o validitě těchto informací. Tak například v rozhovoru pana poslance I. Gabala (KDU-ČSL) pro Parlamentní listy zazněl názor, že je důležité, abychom se (my, tady v Česku) snažili Ukrajině maximálně pomoci v jejím úsilí o demokratizaci a vnitřní změny a na přechod k právnímu a demokratickému státu. Při zamyšlení, co tím chtěl pan Gabal říct, resp. Co tím sleduje jsem dospěl k názoru, že se ve světě v poslední době praktikuje spoléhat se na jiné, kteří zařídí v té které strádající zemi demokratizaci a právní stát. Všechno je dobré, když se o to postarají jiní, ti ostatní k tomu přijdou jako slepí k houslím, tedy poměrně snadno a s velkými výhodami. Připusťme, že se taková situace dnes vyvíjí na Ukrajině, kde nejvyšší představitelé spoléhají na pomoc zvenčí, jednak od EU, ale hlavně pak od USA, když uvěřili slibům, rovnajícím se proutěnému koši naplněnému zlatým vakuem. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, praví se v jednom českém přísloví. Samozřejmě o kleci, kam se ptáček dostane, ani slovo, stejně tak s nabídnutou pomocí a úsilím ze strany USA.
[FOTO] Arsenyi Jacenyuk, premiér Ukrajiny Poněkud odbočím a zmíním příměr, který dostatečně dokazuje, kam taková pomoc a nezištné přátelství může dojít. I Československo po skončení II. SV potřebovalo pomoc a proto obrátilo svou pozornost na tehdy vítězný SSSR. Je pravdou, že jsme si SSSR nevybrali náhodou a vůbec ne svobodně a dobrovolně. SSSR nám byl přiklepnut z rozhodnutí představitelů čtyř vítězných mocností a tím byl náš osud zpečetěn. Poměrně dlouho jsme byli pod křídly SSSR a budovali socialismus, aby nakonec došlo k nechvalnému roku 68 a tzv. dočasnému pobytu sovětských vojsk (tedy kromě jiného) a ona bratrská či přátelská pomoc se změnila na okupaci vojsk RVHP. Myslíte si, že to sem nepatří? Hned vás vyvedu z omylu. Léta běžely, nespokojenost se kumulovala aby pak v roce 1989 nazrál čas, kdy kvas nespokojenosti s přátelstvím se SSSR na věčné časy začal významně bublat, aby nakonec 17.listopadu 1989 kotel tzv. bouchnul a režim, oddaný pomoci a přátelství SSSR padl. Co následovalo? Bývalí spojenci a přátelé dostali kopačky, protože se přihlásil nový mecenáš a spasitel, tentokrát z druhé strany zeměkoule, USA. Ty také slibovaly demokracii, svobodu, spravedlnost, k tomu z naší strany přibyla Havlova pravda a láska a měli jsme nainstalovanou demokracii alá USA jak vyšitou. A zase následovalo oslavy, přátelské setkání, stisky rukou, objímání, chlastačky, podplácení a uplácení (to začalo mnohem dříve před listopadem 89), představitelé listopadového zázraku (jmenovat netřeba) i někteří aktivisté a disidenti se dostali k moci, rozdělili si oblast působení a vlivu, čímž se dostali tzv. k lizu a režim nově nainstalované demokracie začali využívat jako dar (nebo odměnu?) z nebe pro vyvolené. Čas plynul a jsme v r. 2014, tedy 25.let od upsání se jinému ďáblu. Jaký je stav a situace ve společnosti, snad umí posoudit každý občan ČR, nic moc, jestli vůbec. Samozřejmě, úroveň či kvalita hodnocení bude podle toho, kdo, kde a čím je! V reálu to znamená, že jinak stav a situaci ve společnosti vidí např. politici z hlavních politických stran (ODS, KDU-ČSL, ČSSD, TOP09, případně ANO, intelektuálové, umělci, podnikatelé a ti, co se tak významně zasloužili svou obětavou prací na milionech či miliardách na svých kontech a jinak hodně, ale opravdu hodně rozdílně to vidí a posuzují řadoví občané, o nezaměstnaných ani nemluvě.
[FOTO] Nezaměstnanost je pro demokratickou zemi každodenní problém Ve společnosti, přesněji řečeno mezi běžnými či normálními občany, opět začíná kvasit občanská nespokojenost, která však neobrací svůj zrak a naděje na žádnou světovou stranu, ale chce prosadit společnost s přímou demokracií, společnost čestnou, spravedlivou, bez mafie, korupce, s respektováním zákonů pro všechny bez výjimky, očištěnou o lumpy, darebáky, kteří v rámci naimplantované demokracie zlikvidovali, rozkradli, rozprodali vše, co bylo a i nadále patří občanům tohoto státu, protože to byl majetek státu, na jehož tvorbě a hodnotách se podílela generace občanů po II. světové válce. Ptáte se, co to má společného s Ukrajinou? Představitelům, politikům a oligarchům, kteří volají po demokracii a svobodě, obracejíc přitom své zraky a naděje k západu, resp. k USA, nemají ani za mák čestné úmysly, které by byly ve prospěch občanů Ukrajiny. Ukrajina je již dnes rozvalená, v troskách, ale ne proto, že by si to způsobili občané sami, ale je to důsledek činnosti chamtivosti, touze po penězích, bohatství, které získalo pár jedinců-oligarchů, kteří kromě toho získali i moc, protože kde jsou peníze, snadno se získá i moc. Tito lidé přivedli zem do katastrofálního stavu (dokonce za finanční pomoci 5 miliard US dolarů, které místo pomoci státu a jeho ekonomice, skončili v kapsách oligarchů. Dnes ti samí volají po demokracii a hlavně po dalších finanční pomoci, protože když už mají (ne malý) majetek, který nevynáší, musí zajistit jeho prosperitu. Nevidí, nebo nechtějí vidět, že cíle americké administrativy jsou zcela jiné, nikoliv nezištné. Nemohou nebo nechtějí pochopit, že USA nemají o Ukrajinu zájem, jak se jim snaží namluvit, a pokud ano, pak jenom jako prostředek dostat se blíže k Rusku, které je zajímá mnohem více, než celá jejich Ukrajina!
[FOTO] Majdan v Kyjevě Volá-li dnes někdo po tom, abychom pomohli Ukrajině zavést demokratizaci země a právní řád, nepomáháme tím Ukrajině, ale USA. Ani jedno z toho se však neuskuteční, protože Spojené státy mají zájem vyzbrojit Ukrajinu, vyvolat vojenský konflikt mezi ní a Ruskem, což by byl důvod k nasazení vojsk NATO v rámci ochrany demokracie, svobody a bezpečnosti v Evropě a na Ukrajině bude vymalováno! Vyplývá z toho ponaučení, že není radno spoléhat se na podsouvanou pomoc, která bývá zpravidla falešná a od USA, pokud jde o zisk území a surovin, se nic čestného očekávat nedá. Pokud státní útvar, tedy stát nemá dostatek vlastních sil, schopností a možností vytvořit si vlastní, na cizím subjektu nezávislý režim (Švýcarsko, Norsko, Švédsko apod.) a nechce nebýt vazalem jiného státu či mocnosti, pak je lepší, když o to požádá sám s tím, že má možnost si vybrat (něco na způsob výběrového řízení). Ukrajina si říká o vazalství, ovšem bez toho, že mu bude nějak pomoženo. Pokud se naplní předpoklady a Ukrajina bude vyzbrojena jako pomoc ze strany USA pro údajné zajištění bezpečnosti a demokracie (která tam neexistuje a existovat nebude), bude zatažena do války s Ruskem a o osudu Ukrajiny je rozhodnuto. Takže k mé poznámce v úvodu pokládám na závěr otázku: Jak dalece je či bude relevantní poskytnout Ukrajině maximálně pomoc v jejím úsilí o demokratizaci a vnitřní změny a na přechod k právnímu a demokratickému státu? Nejde o to, že by to nebylo Ukrajině přáno, ale při vědomí všech faktorů, skutečností, vývoji situace a událostí nic nenasvědčuje tomu, že se Ukrajina v dohledné době (zda-li vůbec) stane tím svobodným, demokratickým a právním státem, jak o tom farizejsky a pokrytecky mluví řada našich politiků, včetně pana Gabala nebo uhekaného Schwarzenberga a dalších. Jiří Baťa