Rosa Engler VELKÁ KNIHA O PUDLECH

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být repro - dukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Rosa Engler Velká kniha o pudlech Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 4512. publikaci Odpovědný redaktor Jiří Krejča Přeložila Zuzana Otradovská Sazba Q Point, Praha Foto na přední straně obálky Diane Lewis Foto na zadní straně obálky Karin Gruber, Natalia Kostikova Počet stran 160 První vydání, Praha 2011 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Originally published in German by Kynos Verlag Dr. Dieter Fleig GmbH, Germany 2010. Kniha byla přeložena z originálu Unser Hund. Der Pudel, vydaného nakladatelstvím Kynos Verlag GmbH, Nerdlen, Germany. 2010 Kynos Verlag, Nerdlen, Germany Czech language translation Grada Publishing, a.s., 2011 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-3945-8 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7093-2 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7094-9 (elektronická verze ve formátu EPUB)

Obsah Předmluva....................................... 9 Výjimečný Proč je pudl tolik oblíbený................ 11 S bohatou tradicí Původ a příbuzenstvo.............. 19 Elegantní Standard a výstavy...................... 35 Rozmanitý Velikost a barvy....................... 49 Uctívaný Slavní majitelé.......................... 63 Neodolatelný Rady při koupi štěňátka............... 69 Náročný Péče o kadeřavou a šňůrovitou srst........... 77 Temperamentní Nezaměnitelná povaha pudla......... 89 Snášenlivý Ve společnosti dětí, jiných psů a zvířat....... 93 Talentovaný V cirkuse a dog dancing................ 99 Užitečný Záchranář a asistenční pudl.............. 111 Sportovní Psí sporty, pudlí dostihy, volný čas......... 129 Vitální Výživa, zdraví, pudl ve stáří................. 143 Důležité adresy................................. 152 Doporučená literatura............................ 153 Poděkování.................................... 154 Zdroj fotografií................................. 156 7

P Předmluva O pudla jako o veselého, všestranně nadaného a nekomplikovaného čtyřnohého přítele vhodného do každé nepohody se v dneš ní době opět zajímá stále více a více lidí. Přesto si mnozí nejspíše už předem udělali o tomto plemeni určitý úsudek. To, zda se shoduje se skutečností, může však člověk zjistit teprve tehdy, když pudla pozná blíže. V této knize jsem proto ráda popsala své dlouholeté zkušenosti s pudly, kteří mě provází mým životem již od roku 1965. Těší mě, že ve fotografiích, které výmluvně hovoří samy za sebe, vám mohu představit toto plemeno v celé jeho rozmanitosti. Dočtete se spoustu zajímavostí o velkých i malých pudlech, kteří vzbuzují svými neuvěřitelnými výkony ve službách člověka nebo ve psích sportech zaslouženou pozornost. A určitě objevíte spoustu nových, překvapujících stránek, které se skrývají v této odedávna chované rase. Bettingen, duben 2010 Rosa Engler 9

VÚčes Již na římských mincích jsou zobrazeni lovci v doprovodu psů s kadeřavou, na zádi zkrácenou srstí. To dokazuje, že původ tzv. lvího střihu sahá až do antiky. V žádném případě to tedy není výmysl novodobých vystavovatelů pudlů. Prvotním důvodem tohoto opatření bylo usnadnit chundelatému psovi plavání ve vodě 1. Ještě déle než u pudlů je tento střih známý u portugalských vodních psů a lvíčků. Později se pudlům lovícím kachny začala vázat barevná stužka do chlupů na hlavě. To proto, aby lovci rozpoznali svého pudla, který plaval ve vodě, současně stuha zabraňovala, aby dlouhé chlupy padaly psovi do očí. Chlupaté manžety nad tlapkami měli chránit zápěstí, kolena a kotníky. Později se z nich na výstavách zformovaly kulaté bambulky (pompons). Pompon na konci ocasu sloužil jako kormidlo. Výjimečný Proč je pudl tolik oblíbený Kadeřavá srst Na pudlovi nás na první pohled zaujme jeho jemná, kadeřavá srst. Neexistuje žádné jiné psí plemeno, které by bylo možné stříhat na tolik různých způsobů, jako je tomu u pudla. Jak má střih vypadat, se však předepisuje pouze pro psí výstavy 2. Majitelé aktivně sportujících pudlů volí nejčastěji krátký střih, který se dá udržovat daleko snadněji. Pochopitelně, že úpravou srsti změníme pouze vzhled pudla, jeho povaha zůstane nedotčená. I za extravagantním střihem se skrývá pravý pes, který rád skáče, běhá a plave. Stříhání je potřeba k tomu, aby Bílý velký pudl ve výstavním střihu. 1 Srst na přední části těla vestička se nechávala dlouhá, aby ochránila důležité orgány, jako srdce a plíce, proti chladu, zatímco srst na zádi a končetinách se upravovala nakrátko. Vzhledem k tíze namočených chlupů by se mohl neostříhaný pes i utopit. Pozn. překl. 2 Pudli, kteří nejsou ostříháni v souladu se standardem, nesmějí být posuzováni na výstavách nebo oficiálních akcích, nejsou však vyřazeni z chovu. Pozn. překl. 11

Krátce ostříhaná záď je také u portugalského vodního psa tradičním účesem, který mu měl ulehčit plavání. Rovněž lvíček nosí typický pudlí účes. se pudlíci cítili dobře. Jejich objemná srst roste i v obličejové části, kde by nezkracovaná mohla jednoho dne začít omezovat výhled našeho čtyřnohého přítele. Pudl líná v průběhu celého roku, na rozdíl od ostatních psů línajících většinou na jaře a na podzim. Příjemné je, že uvolněné pudlí chlupy neulpívají na oblečení nebo v koberci, ale zůstávají v srsti, proto se musí pravidelně vyčesávat, aby srst nezplstnatěla. Výhody pudlí srsti Velmi ceněné jsou dvě vlastnosti vyčesaného pudla nešíří nepříjemný psí pach a většina lidí alergických na psí srst nemá negativní reakce. Tyto žádoucí vlastnosti se snaží chovatelé vnést do plemen křížených s pudlem, jako je labradoodle (kříženec labrador x pudl, počátek šlechtění v Austrálii pro potřeby slepců, dosud FCI neuznaný, populace kolem 3000 jedinců), goldendoodle (zlatý retríver x pudl), cocka-poo (kokršpaněl x trpasličí pudl, USA), nebo aussi-poo (kříženec australského ovčáka a pudla). Tito kříženci jsou v současnosti velmi žádaní. Označují se jako designerská plemena. Meziplemenným křížením se snaží chovatelé zároveň potlačit rozšíření některých dědičných onemoc- Velký pudl v moderním střihu. 12

Šňůrový pudl Díky své inteligenci je pudl již odedávna ceněn v cirkuse. nění 3. Tento předpoklad však dojde naplnění jen tehdy, pokud jsou zapojeni seriózní chovatelé, kteří používají k chovu zdravá zvířata a vedou o chovu poctivě evidenci. Šnůrovitá srst Některým pudlům se mokrá srst kroutí poměrně snadno a rychle do pravidelných provazců chomáčů, jak to známe u pasteveckých psů se zplstnatělou srstí. Pokud necháme chomáče nečesané, může vzniknout šňůrovitá srst, která vyžaduje zcela odlišnou péči. Více o této problematice najdete v kapitole Pudl Náročný péče o kadeřavou a šňůrovitou srst. Pohyblivý a hrdý Nápadný je ladný způsob chůze pudla. Elegantní, úžasně pružné pohyby nám připomínají tanečníka. V klusu vypadá, jako by se sotva dotýkal země. Hrdé držení hlavy a ocasu vyvolává velmi sebevědomý a ušlechtilý dojem, není proto divu, že pudl byl tak oblíben na královských dvorech. 3 Při šlechtění čistokrevných plemen se často provádí příbuzenská plemenitba, aby se upevnil požadovaný jednotný, vyrovnaný vzhled a zvířata byla výstavně úspěšná. Tím se však v populaci snižuje genetická různorodost, a může tak dojít až k inbreedingové depresi, kdy se ve vyšší míře projevují onemocnění např. kyčelních kloubů, kardiovaskulárního systému, kůže apod. Kříženci jsou v průměru inteligentnější, výkonnější, zdravější, odolnější a přizpůsobivější než čistokrevní psi. Pozn. překl. Zábavný Pudl stojí rád ve středu pozornosti. Schopnost s lehkostí balancovat na zadních nohou je mu vrozená. Jeho veselé nápady z něj činí zábavného společníka a průvodce. Inteligentní Nadprůměrná inteligence pudla spolu s harmonickou tělesnou stavbou, hravou povahou a oddaným chováním ho přímo předurčuje k mimořádným výkonům ve psích sportech a ve službách člověka. Velký pudl se pro svou nesmírnou učenlivost hodí také k náročnému výcviku na slepeckého nebo asistenčního psa. A jako správný milovník vody se s potěšením nadchne i pro svůj původní úkol aportování kachen. Rozmanitý a dlouhožijící Zcela zvláštní je vnější vzhled pudla. Nejenže se dá různě stříhat, ale existuje i ve čtyřech různých velikostních rázech a v šes - ti barevných variantách. Takovou rozmanitost nenajdeme u žádného jiného psího plemene. Dlouhověkost pudla je mimořádná. Podle jedné z vědeckých studií dosahuje pudl nejvyššího stáří ze všech psů, přičemž do této studie byli zařazeni i kříženci. 13

Labradoodle V labradoodlovi by se měla spojovat síla a dobromyslnost labradora s učenlivostí a inteligencí pudla. Toto designerské plemeno vzniklo v naději, že se na potomstvo přenese vlastnost pudlí srsti nevyvolávat alergie. Nápad na nové psí plemeno pochází z Austrálie, kde byl labradoodle mezitím uznán jako národní plemeno. V Austrálii a v USA existuje již pro tyto křížence plemenný standard. Chovatelé doufají, že vytvoří křížením těchto dvou plemen psa, který bude obzvláště vhodný pro výcvik slepeckých psů. Křížením dvou plemen se však může podařit vytvořit nové zdravé plemeno, pokud se plemenitbou budou zabývat angažovaní chovatelé. V zemích uznávajících standardy FCI neplatí pro tyto křížence žádné chovatelské předpisy, protože zatím nejsou oficiálně uznaným plemenem. Při koupi labradoodla byste měli dbát zejména na to, aby vám chovatel ukázal zdravotní atesty obou rodičů. Od rodičů, kteří nejsou kontrolováni na dysplazii kyčelních kloubů nebo mají špatné klouby, nelze očekávat bezvýhradně zdravé potomstvo jenom proto, že došlo ke spojení dvou plemen.

S bohatou tradicí Původ a příbuzenstvo Oblíbený lovecký pes Když v 19. stol. němečtí kynologové psali o pudlovi, měli na mysli velkého pudla. Lidově se mu také říkalo pudl královský. Tehdy to byl nesmírně oblíbený a spolehlivý lovecký pes. Jak se dozvíme z le - táku Klubu pudlů a pointrů, přisuzovaly se mu jen ty nejlepší vlastnosti. Dočteme se zde například následující: Zejména chválena byla jeho náruživost pro slídění (nadhánění zvěře), vášeň pro vodu, vůle pracovat na stopě, hlasitost na stopě, chuť aportovat, schopnost donášet zvěř, která kamsi zapadla, ostrost na dravou zvěř, inteligence a učenlivost. Platil za nejinteligentnějšího ze všech psů. (Adolf Wie necke) Ve všech kynologických dílech uplynulého století je pudl popisován jako obzvláště veselý a inteligentní tvor. Přehnanou chválu objevíme u Petra Scheitlina, švýcarského vědce ze St. Gallenu. Ve svém dvojsvazkovém díle Versuch einer vollständigen Tierseelenkunde (Stuttgart, 1840) líčí pudla v sáhodlouhých popisech jako nejdokonalejšího psa. Z tohoto období známe také věhlasný výrok Goethova Fausta V tom je tedy jádro pudla. Pudl, který v tragédii Faust ztělesňuje Mefista, projevuje ve svém chování údajně prvky z chování ovčáckých psů, když při běhu obíhá ve stále užších kruzích, jak to činí ovčácký pes při shánění ovcí dohromady. Goethe také popisuje vrozenou chuť pudla k aportování následujícími slovy: (Faust) Vidíš, jako by nás chytal do nějaké sítě (pudl), však ty magické smyčky ihned zmizí... (Wagner) Je to potřeštěné zvíře. Když stojíš, tak čeká, jak se hneš, hned štěká. Pro větev do žita vrhne se, botu až z řeky přinese. 19

Dva němečtí lovečtí pudlové z Cassellovy knihy The Book of the Dog, 1881. Tato rytina od J. A. Kleina z roku 1818 ukazuje německého pudla v krátkém pracovním střihu. Z knihy Die Deutschen Hunde od Richarda Strebela, 1905. U mnoha pudlů je ještě dnes zřetelná jejich příbuznost s vodními psy díky jejich potěšení z mokrého živlu. Odkdy je pudl znám? Podle písemných záznamů v roce 1642 obdržel princ Rupert 4 od britského velvyslance lorda Arundella bílého pudla z německého chovu jménem Boy, kterého si po svém propuštění ze zajetí v Linci vzal s sebou do Anglie. Mezi princem a pudlem se prý vyvinul velmi úzký vztah. Pes žil na královském dvoře jako člen rodiny. Dokonale sehrané soužití mezi pudlem a jeho pánem podnítilo nepřátele prince Ruperta k tomu, že začali připisovat tomuto pejs - kovi ďábelské vlastnosti. Bohužel Boy přišel o život na bitevním poli u Marston Mooru roku 1644. V této spojitosti bylo v Anglii poprvé použito slovo pudl. Více o tomto příběhu se dočteme v knize The New Poodle od Mackeyho J. Iricka Jr. z roku 1986, str. 18, 20, 22 a 24, nebo na také webových stranách Emily Cain (www.poodlehistory.org). 5 V Německu byl však znám rovněž malý ráz pudla, který byl vycvičen převážně k vyhledávání lanýžů. V knize Der Deutsche Pudel (Německý pudl) od Clau- 4 U nás známý spíše jako Ruprecht Falcký, bojoval na straně protestantů a tři roky strávil v rakouském zajetí. Pozn. překl. 5 Byl schopen odhadnout charakter člověka, dovedl rozeznat, zda to, co říká, myslí upřímně nebo je to přetvářka. Říkalo se, že svou tlamu používá jako lapač a chytá letící střely. Více v knize G. L. Hausmanna, Historie psích plemen, 1998. Pozn. překl. 20

dia Hüthera (München, 1907) je citován článek z časopisu Der Hund (Pes, ročník 1883), podle něhož císařský nadlesní von Meyernick na polesí Loederitz an der Elbe choval mnoho let plemeno čistokrevných pudlů, které cvičil výlučně na vyhledávání lanýžů. Odkud pochází slovo pudl? Původně se tito kudrnatí psi označovali jako budel. Slovo pudl najdeme poprvé v německém slovníku vydaném roku 1678 (Deutscher Wörter Buch od Matthiase Krämera). Podle slovníku bratří Grimmů by se slovo pudl mělo odvozovat ze staroněmeckého nářečí, ze slova Pfudel (Pfütze louže, kaluž). Od Ludwiga Beckmanna se dozvídáme, že v německy mluvících zemích v 18. století se všichni kudrnatí vodní, lovečtí a pastevečtí psi nazývali Pudel, zatímco ve Francii byli známí pod označením barbets. Italský překlad slova barbet znamená barbone a takto se pudli označují v Itálii ještě dnes. Zajímavé je, že kudrnaté psi znali v raném středověku i v Rusku. Tam se nazývali barbossen. Kde pudl vznikl? Možné je, že se pudl vyvíjel na různých místech současně. Heinrich Wilhem Döbel (Jäger Practica, 1746) klade původ pudla do Maďarska. V knize Carla von Heppeho Aufrichtiger Lehrprinz (München, 1750) se na str. 15 dočteme, že se pudl kvůli svému vousatému obličeji označuje také jako Barbet. Má prý pořádně kudrnatou plstěnou srst a je to vlastně maďarský vodní pes. Zajímavé je, že Beck - mann ve svém dvousvazkovém pojednání Geschichte und Rassen des Hundes (Braunschweig, 1894/95) zmiňuje v kapitole Pastevečtí psi a pudlové také španělského pudla. Richard Strebel (1905) je zase přesvědčen, že pudl tak, jak byl znám počátkem 20. století, je zásluhou německého chovu. Domnívá se, že německý pudl (tím míní velký pudl) se dostal do Francie, Španělska a Itálie jako doprovod vojáků. Francouzský přírodovědec George Louis Leclerc, hrabě z Buffonu (1707 1788), referuje ve svých dílech o velkých a malých barbetech, přičemž by měl malý barbet vzniknout z křížení velkého barbeta a španělského křepeláka. Tento malý barbet se později začal označovat jako caniche, tedy stejně, jak se i dnes nazývá pudl ve Francii. Caniche může poukazovat na slovo canard kachna. Vlevo: Dnes se často zapomíná, že pudl byl původně loveckým psem. Vpravo: Trpasličí pudly zmiňuje Ludwig Beckmann ve svém díle Geschichte und Rassen des Hundes pod názvem Malí luxusní a dámští psíčci. 21

Jací předkové se skrývají za pudlem? Kudrnatí psi existovali již v antice. V díle Richarda Strebela Die Deutschen Hunden und ihre Abstammung (München, 1905) je na str. 19 zobrazen antický reliéf, který ukazuje kudrnatého psa se srstí zkrácenou na zádi. Také švýcarský autor Conrad Gesner (Zürich, 1553) popisuje ve svém díle Tierbuch jistého Canis aquaticus aviarius (psa pro lov vodních ptáků), kterému byla srst na zádi ostříhána stejným způsobem. Ze stránek ruského klubu chovatelů pudlů se zase dozvíme, že v Rusku v době před oficiálním čistokrevným chovem pudla docházelo ke křížení mezi pudlem a ve lkým bílým jihoruským ov čákem. To může vysvětlit, proč byli dříve ruští pudlové nápadní svou mimořádnou výškou. Tento velký bílý pastevecký pes z Ruska má srst vykazující sklon k plstnatění a tvorbě chomáčů. Stejnou vlastnost najdeme i u velkého pudla. Zajímavé je, že ne každá srst pudla zplstnatí, což potvrzuje domněnku, že na vzniku pudla se podílelo více plemen. Stejně jako u barbeta a portugalského vodního psa existují i u pudla dva druhy srsti hrubší a lesknoucí srst, podobná vlně, a matnější, jemně zkadeřená. Předky pudla můžeme najít mezi vodními psy, zatímco zvláštní druh provazcovité srsti (šňůrový pudl) nás dovede k pasteveckým psům se srstí tvořící chomáče chlupů a nakonec silně strukturované chomáče a provazce srsti. Podle různých kynologů byl přikřížen také ohař 6. Tato kombinace se ukázala jako povedený výtvor. Výsledkem byl spolehlivý lovecký pes, který jde rád do vody, rád aportuje a jehož vlnitá srst ho dobře chrání před chladem 7. Předpokládá se, že přikříženým ohařem mohl být pointer. Mohl to být ale také křepelák nebo brakýř 8, který pudlovi dopomohl k dlouhým slechům a dobrému nosu (myšleno čichu). Někteří kynologové by jako předka všech vodních psů rádi viděli portugalského vodního psa. Ten měl být na Iberijský polo - ostrov dovezen Maury v 6. stol. 6 Ohař je pes, který vyhledává po celé hodiny v krajině drobnou, hlavně pernatou zvěř, zvěř neštve, ale lovci ji ukáže vystaví strne v typickém postoji s jednou tlapkou zdviženou, s prutem a hlavou v jedné rovině a pohledem upnutým na zvěř. Pozn. překl. 7 Kudrnatá srst těchto psů zadržuje vzduchové bubliny a izoluje tak tělo psa. Navíc je srst také velmi mastná, čímž odpuzuje i vlhkost. Psům to umožňuje rychle oschnout a zabránit tak prochlazení. Pozn. překl. 8 Tzn. středně velký honič, který jde po stopě samostatně a ve velkém oblouku nahání zvěř před myslivce. Pozn. překl. Francouzské slovo caniche pro označení pudla by mohlo poukazovat na slovo canard kachna. 22

Jiní připisují tuto čest barbetovi. V 8. stol. znali v Portugalsku a ve Francii již obě rasy. Také ve Středomoří se využívali v římských dobách lovečtí psi s vlnitou srstí. Starobylé kudrnaté plemeno vodních psů lagotto romagnolo ale bylo oficiálně uznané FCI teprve před 15 lety. Nizozemsko má rovněž svého vodního psa, kterým je wetterhoun (fríský vodní pes). Ve Spojených státech jsou známá tři plemena vodních psů: americký vodní španěl, chesapeake bay retrívr a boykin. Anglický vydrař (otter - hound) je už vzácností. Jeho vzhled nám připomíná staroněmeckého ovčáckého pudla (Altdeutscher Schafpudel) nebo grifonka z Francie, ze kterého pravděpodobně vznikl barbet. Zajímavé je, že srst španělského vodního psa má stejné vlastnosti jako srst pasteveckých psů z východu. To znamená, že jeho srst podobně tíhne ke tvoření provazců a chomáčů, jak to známe u komondora, puliho, jihoruského ovčáka a šňůrového pudla. Ve své vědecké studii Erna Mohr uvádí, že srst puliho je na jedné straně příbuzná srsti pudla a na straně druhé tibetskému teriérovi. Odpovídající důkazy se nalezly i u komondora. Tito asijští dlouhosrstí psi se do jiných zemí rozšířili za doby trvání byzantské říše, která v 5. stol. sahala od Asie až do severní Afriky. Válečné přesuny vojsk této expandující říše by mohly vysvětlit, jak se mohli asijští psi dostat spolu s Maury do Portugalska. Z druhé strany po souši se ve stejné době dostali tito chundelatí čtyřnožci při západních posunech Hunů do Evropy. To nám naznačuje, že bychom původ pasteveckých psů se zplstnatělou srstí a stejně tak vodních psů mohli dohledat na asijském kontinentě. Původně byli více rozšíření pudlové se strakatou barvou srsti než jednobarevní. Tento dvoubarevný pudl, který aportuje klobouk z vody, byl namalován J. Jackem v roce 1867. Obraz se nachází ve sbírce Vincenta Astora a uveden je v knize Dog Painting 1840 až 1940 od Williama Secorda na straně 213. 23

Barbet Zprvu byl barbet jako oficiální předek všech kudrnatých ohařů a pudla zařazen v FCI skupině č. 7. Od roku 1986 se nachází ve skupině č. 8 Retrívři, slídiči a vodní psi. Protože byl znám ve Francii ještě dřív než ve středověku, označuje se dnes jako plemeno francouzské. Odborníci vedou o jeho původu diskuse. Zatímco jedni věří, že barbet je potomkem portugalského vodního psa, druzí odvozují jeho původ od maďarského vodního psa. V současnosti patří barbet mezi vzácnější psí plemena a dokonce mu hrozilo vyhynutí. Pro jeho záchranu byl v posledních letech přikřížen také velký pudl, ke značnému zármutku zanícených chovatelů Inge Fischera a Rainera T. Georgii, neboť barbet by tím mohl ztratit schopnost vystavovat zvěř. V roce 1970 nebyl ve Francii zapsán ani jeden jediný vrh. O deset let později začal chov tohoto plemene opět stoupat. Dnes je barbet pro svou přátelskou povahu držen i jako rodinný pes. Povolená barva jeho voděodolné srsti je jednobarevná nebo s bílými skvrnami. Srst se musí čas od času zkrátit, aby příliš nezplstnatěla. Pokud chceme, aby zůstalo patrné ty- 24

pické zvlnění nebo kadeře, musíme nechat mokrého barbeta uschnout pouze na vzduchu, tedy bez použití fénu a kartáče. Křepelák G. L. Leclerc 9 odvozuje původ pud la z křížení mezi velkým barbetem a španělským křepelákem. Křepelák je zařazen, stejně jako španěl, ve skupině slídičů. Tento inteligentní pes je vhodný nejen k vyhledávání kořisti, ale také pro její přinášení. Je to lovecký pomocník s velmi citlivým čichem a s výraznou ochotou hledat. Ke vzniku křepeláka došlo před několika stoletími. Odvozuje se od psů známých ze středověku, kteří lovili vodní ptactvo. Doprovázeli lovce se sokoly a měli za úkol ptactvo vyplašit a vyhnat z křovisek a sokoli ho pak ulovili. Do té doby se ptáci lovili pouze do sítí. Srst křepeláka odpovídá srsti pudla nejenom ve Španělsku, ale i v Německu. Po křepelákovi zároveň pudl zdědil dobrý čich. Do chovu čistokrevného pudla zřejmě zasáhla různá lovecká plemena. Křepelák pro svůj zřetelně výrazný lovecký pud však není vhodný jako rodinný pes. 9 Francouzský přírodovědec 18. stol., autor Histoire de naturelle, zahrnující 36 svazků. Pozn. překl. 25

Portugalský vodní pes Je známo, že portugalští rybáři objevili tohoto vodního psa jako zdatného a nepostradatelného pomocníka již v 6. stol. Psi jim pomáhali pokládat sítě a ochraňovali úlovek. Potápěli se do vody, aby aportovali klesající předměty, a v mlze uchránil jejich štěkot malé loďky rybářů před srážkou. S postupem času nahradily technické výdobytky veškeré tyto práce a portugalský vodní pes přišel o své uplatnění. Dnes se tento nevšední vodní pes chová i jako pes rodinný. Je vhodný spíše pro zkušeného majitele, protože již po staletí je zvyklý pracovat samostatně. Je to pes, který potřebuje být zaměstnán. Velikostí připomíná velkého pudla na spodní hranici výšky. Vyskytuje se buď v černé nebo hnědé barvě s bílými odznaky i bez, nebo jednobarevný bílý. V členských zemích FCI je na výstavách předepsán pro toto plemeno klasický lví střih. Nejenom srst pudla, ale i srst vodních psů má zvláštní schopnost nevyvolávat alergie. To byl hlavní důvod, proč se rodina amerického prezidenta Obamy rozhodla přivést do Bílého domu portugalského vodního psa. Prezident si rád dopřeje ve volných chvílích na zahradě Bílého domu se svým psem Boem relaxaci od namáhavé práce.

Lagotto romagnolo Tento kudrnatý pes je v Itálii znám velmi dlouho. Jeho příznivci tvrdí, že lagotto je nejstarší plemeno ze všech vodních psů. V bažinatých oblastech provincie Romagna se vyskytoval již kolem roku 1600. Jeho chov byl zaměřen především na čistě pracovní účely, a tak se v průběhu času přikřižovala plemena, jako pointer, pudl, spinone a další. Stejně jako většina vodních psů se také lagotto kdysi používal jako aportér. Již více než sto let je v Itálii tento robustní, středně velký pes cvičen převážně k vyhledávání lanýžů. Při výběru do chovu se klade důraz na pokud možno co nejslabší lovecký pud, aby se v lese mohl lépe soustředit na práci. Lagotto romagnolo existuje ve všech tónech hnědé barvy, jednobarevný i strakatý. Velikostí se podobá přibližně střednímu pudlovi na horní hranici výšky. Fríský vodní pes (wetterhoun) Fríský vodní pes (holandský vodní pes) je silný, zavalitý, s kohoutkovou výškou velkého pudla. Jeho původ zůstává zahalen tajemstvím. Naprosto se odlišuje od ostatních vodních psů, jedině vlnitá srst vzdáleně připomíná kudrnaté psy. Kvalita mastnoty jeho srsti se však vůbec nedá s pudlí srstí srovnávat. Odumřelé chlupy se vyčesávají ze srsti pouze na jaře. Označuje se jako pes jednoho pána, k cizím se chová zdrženlivě. Hodí se jako hlídací pes. Medvědovitý obličej a zatočený ocas by mohli ukazovat na vliv švýcarského salašnického psa nebo karelského medvědího psa. Fríský vodní pes byl původně šlechtěn na lov vyder. Ještě v padesátých letech 20. stol. mu hrozilo vymření. Americký vodní španěl Americký vodní španěl je středně velký lovecký pes, s jeho cílenou plemenitbou se začalo až roku 1920. Jako možný předek se označuje irský vodní španěl. Hnědá srst je zvlněná nebo zkadeřená a jeho tělo by mělo být lehce delší než vyšší. Svou kohoutkovou výškou 46 cm odpovídá velikosti středního pudla na horní hranici výšky. Popisuje se jako inteligentní, přátelský a ostražitý. Jeho obličej je stejně jako u irského vodního španěla krátkosrstý. Je to aktivní a dobře osvalený pes, který svoje lovecké povinnosti vykonává často přímo ze člunu. Na tohoto malého loveckého psa, vážícího kolem 18 kg, narazíme převážně v Severní Americe. 28

Chesapeake bay retrívr Základem chovu tohoto amerického vodního psa byl novofundlanský pes, který byl později křížen s vodními španěly, setry a dalšími loveckými plemeny. Své jméno získal Chesapeake podle zálivu u pobřeží Marylandu. Podle standardu je to mohutný, silně stavěný a vůči počasí odolný pes. Srst může být zbarvena od červenohnědé až po slámově žlutou, odpuzuje vodu, stejně jako peří kachny. Oči jsou světlé, žlutavé nebo jantarové barvy. Velikostí odpovídá velkému pudlovi na horní hranici výšky. Používá se převážně jako lovecký pes. V této souvislosti bychom měli také zmínit kanadské plemeno Nova Scotia duck tolling retrívr, které FCI uznal v roce 1981. Předpokládá se, že tento pes aportující kachny je potomkem Chesapeaka, který se vyvinul na východním pobřeží Kanady. Boykin španěl Boykin španěl pochází z Jižní Karolíny a pojmenován byl po svém příznivci L. W. Boykinovi. Mezi jeho předky objevíme také amerického vodního španěla a Chesapeaka. Záměrně se šlechtil jeho malý vzrůst, aby se pes vešel i na malou loďku. Jeho kohoutková výška odpovídá výšce středního pudla na horní mezi výšky. Srst má hnědou vlnitou nebo kudrnatou. Je známý jako fantastický plavec a všestranný lovecký pes. Stejně jako většina vodních psů také boykin se řadí k málopočetným plemenům. Kdo by ho chtěl chovat jako rodinného psa, měl by vědět, že mu musí nabídnout mnoho pohybu venku ve volné přírodě. Pokud nemá co na práci, zaměstná se sám, což nemusí být vždy podle pánových přestav. Srst by se měla pravidelně česat, aby neplstnatěla. Vydrař Vydrař je anglické plemeno zařazené do FCI skupiny č. 6 Honiči, barváři a příbuzná plemena. Nápadná je jeho podobnost s francouzskými grifony. Mohl by být příbuzný i s erdelteriérem. Za svůj vynikající čich může poděkovat pravděpodobně vlivu bladhounda. Záliba brouzdat se každou kaluží může ukazovat na barbeta nebo ovčáckého pudla. Toto plemeno, které ve smečkách lovilo vydry, je známé již mnoho století, avšak vznik dnešního vydraře se váže až na 19. století. Je to přátelský, mírumilovný společník, který se nehodí k lidem posedlým úklidem. Po každé vydatné procházce přijde domů špinavý. 29

Španělský vodní pes Ve Španělsku se nazývá také El Turco Andaluz (andaluský turek). Koncem 18. stol. se dostali dobří honáčtí psi na tureckých lodí do Španělska a předpokládá se, že se tito turečtí psi pářili se španělskými pasteveckými psy. Pokud se srst španělského vodního psa pravidelně nečeše, zplstnatí do provazců a chuchvalců stejně, jako to známe u maďarských pasteveckých psů. Tento vodní pes je menší než jeho kolega z Portugalska, vyskytuje se v černé, hnědé nebo bílé barvě, jednobarevný nebo strakatý. Je zajímavé, že Ludwig Beck - mann zmiňuje ve svém dvousvazkovém díle rovněž španělského pudla, který se velmi podobá našemu dnešnímu pudlovi. Staroněmecký ovčácký pudl Staroněmečtí pastevečtí psi byli známí již v raném středověku. Ovčácké pudly lze přirovnat k bearded kolii pocházející z Anglie, k polskému nížinnému ovčákovi (PON), holandskému ovčáckému pudlovi (schapendoes), briardovi z Francie, pyrenejskému horskému psovi a katalánskému ovčákovi (Gos d Atura). Ludwig Beckmann byl přesvědčen, že dnešní pudl je s těmito pasteveckými psy úzce příbuzný. Současný staroněmecký ovčácký pudl se vyskytuje v různých barvách. Rudolf Loens (autor knihy Die Deutschen Schäferhunde der Gegenwart z roku 1927) píše o ovčáckém pudlovi následující: Milovník psů nenajde žádného lepšího, zdatnějšího, osobitějšího a nápaditějšího průvodce než pasteveckého pudla. V dnešní době však narazíme na staroněmeckého ovčáckého pudla jen zřídka. Jak bylo uvedeno, existuje v různých barvách, bílá barva je však velice vzácná. Bergamský ovčák Pro tohoto italského pasteveckého psa je typická zplstnatělá chomáčovitá srst, většinou černá, šedá nebo strakatá. Jako pes chránící stádo je připraven pustit se do boje i s vlkem. Velikostí odpovídá velkému pudlovi, je ale těžší. Může vážit až 40 kg. Není to příliš rozšířené plemeno. Vyskytuje se převážně v Itálii a v kantonu Graubünden ve Švýcarsku, kde chrání stáda ovcí. Do skupiny 1 plemena ovčácká, pastevecká a honácká byl FCI zařazen až 27. listopadu 1989 pod názvem Cane da pastore Bergamasco. Ve standardu se popisuje jako inteligentní a neohrožený. Typické zplstnatělé provazce se začínají tvořit v 15 měsících, plně vytvořené jsou ve stáří 3 let psa. Je to ostražitý hlídač, který stále čeká na nějaký úkol. 30

Jihoruský ovčák Jihoruský ovčák je z pasteveckých psů se zplstnatělou srstí největší. Horní hranice kohoutkové výšky není stanovena. Podle nejnovějších trendů se tento bílý obr z Ruska ukazuje na výstavách ve vyčesané srsti, jak to vidíme na tomto obrázku. Původem by měl být z Ukrajiny. Toto plemeno charakterizuje výrazný ochranářský pud, pracuje rádo samostatně. Je robustní, odvážné, ostražité a nedůvěřivé vůči cizím. Proto by se měl tento impozantní pes dostat do rukou pouze lidem, kteří jsou schopní zacházet se svéhlavým psem. Jako hlídací pes však ochrání jihoruský ovčák svěřené teritorium naprosto spolehlivě. Tento ochranářský pud byl chovem ještě upevněn, může se proto stát, že vetřelce potrestá pokousáním. Jako rodinný pes by měl být držen jen tehdy, pokud se do rodiny dostal už jako štěně. Komondor Komondor patří k maďarským psím plemenům. V Maďarsku je známý již od 16. století, původem je však z Asie. Je to velký, robustní pes, který může vážit až 60 kg. Jeho slonovinově zbarvená srst je zplstnatěná do pravidelných provazců. Tato šňůrovitá srst psa chrání před chladem a před útočícími nepřáteli. Přisuzuje se mu odvážná povaha. Přes den chodí s pastevcem na vodítku. Přes noc by měl mít volný pohyb, aby mohl chránit stádo, přičemž je připravený utkat se i s vlkem. Komondor patří vedle maďarského kuvasze nebo pyrenejského horského psa ke skupině psů, kteří ochraňují stádo. Nejsou šlechtěni pro pasení nebo hnání stáda, nýbrž výlučně pro ochranu stád. Výchova těchto psů je náročná a měla by zůstat v rukou zkušených kynologů. Šňůrový pes Ludwig Reichenbach popisuje ve svém díle Der Naturfreund (Leipzig, 1834) šňůrového psa těmito slovy: Má kožich z vlny, která se kroutí do zplstnatělých šňůrek. Dále uvádí, že takoví psi jsou známi v Portugalsku a ve Španělsku. Srst této vlastnosti najdeme u španělského vodního psa a stejně tak u pasteveckých psů z východu. Není vyloučeno, že se k nám tito psi dostali při přesunech ovčích stád. Poprvé se z Asie do Evropy dostali pravděpodobně již při stěhování Hunů. Šňůrový pes může být přímým předkem pudla. Provazce se mohou tvořit ostatně také u barbeta. 31

Puli Puli je nejmenší z pasteveckých psů, pro něž je charakteristická zplstnatělá srst. Jeho původ najdeme v Asii. V 9. století se dostal do Maďarska, kde se stal díky svému pevnému zdraví a veselé povaze velmi oblíbený. Má úžasnou schopnost hlídat stádo, jako honič ovcí je takřka nepostradatelný. Velikostí připomíná středního pudla. Toho, kdo ví, že německá zooložka Erna Mohr ve své vě - decké práci dokázala určit příbuzenství mezi srstí puliho a pudla, vůbec neudiví, že i Maďarsko doufalo, že bude mít tu čest považovat se za zemi původu zapsanou ve standardu pudla. Dříve se puli choval v Maďarsku ve všech barevných varietách. Dnes se zde vyskytuje především v černé nebo bílé barvě. Oficiálně uznán kynologickou organizací FCI byl puli v roce 1924. Je úzce příbuzný s dalšími dvěma pasteveckými plemeny psů z Maďarska, mudi a pumi. Podle Erny Mohr byla zjištěna i genetická příbuznost puliho k tibetskému teriérovi. Sošky zpodobňující puliho se našli ve formě pohřebních darů při vykopávkách v Mezopotámii na území dnešního Iráku.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.