Trestní odpovědnost mladistvých

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra trestního práva Diplomová práce Trestní odpovědnost mladistvých Markéta Balharová 2010/2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Trestní odpovědnost mladistvých zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 31. 3. 2011... Markéta Balharová

Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucí mé diplomové práce doc. JUDr. Věře Kalvodové, Dr. za její podnětné rady a připomínky, které mi poskytla v průběhu zpracování této diplomové práce.

Obsah 1 Úvod... 6 2 Historický vývoj trestní odpovědnosti mladistvých... 8 2.1 Vývoj od nejstarších dob do rozpadu Rakouska-Uherska... 8 2.2 Vývoj od vzniku Československé republiky... 10 2.3 Přijetí zákona z 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží... 10 2.4 Období Protektorátu Čechy a Morava... 14 2.5 Poválečné období... 15 3 Účel zákona o soudnictví ve věcech mládeže... 16 4 Vymezení pojmů... 18 5 Trestní odpovědnost mladistvých de lege lata... 20 5.1 Subjekt provinění... 20 5.1.1 Věk... 21 5.1.2 Příčetnost... 26 5.1.3 Rozumová a mravní vyspělost... 28 5.2 Zánik trestnosti mladistvých... 30 5.2.1 Účinná lítost... 30 5.2.2 Promlčení... 32 6 Trestání mladistvých... 33 6.1 Výchovná opatření... 34 6.1.1 Dohled probačního úředníka... 35 6.1.2 Probační program... 36 6.1.3 Výchovné povinnosti... 36 6.1.4 Výchovná omezení... 37 6.1.5 Napomenutí s výstrahou... 37 6.2 Ochranná opatření... 38 4

6.2.1 Ochranné léčení... 39 6.2.2 Zabezpečovací detence... 40 6.2.3 Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty... 41 6.2.4 Ochranná výchova... 41 6.3 Trestní opatření... 42 6.3.1 Obecně prospěšné práce a peněžité opatření... 43 6.3.2 Propadnutí věci, zákaz činnosti, vyhoštění, zákaz vstupu na sportovní kulturní a jiné společenské akce a domácí vězení... 44 6.3.3 Podmíněné odsouzení a odnětí svobody nepodmíněné... 45 7 Kriminalita mladistvých... 46 7.1 Specifické rysy trestné činnosti mladistvých... 46 7.2 Příčiny kriminality mladistvých... 47 7.3 Vývoj kriminality mladistvých v ČR... 49 8 Trestní odpovědnost mladistvých v Evropě... 53 8.1 Komparace s Polskem a Rakouskem... 54 8.1.1 Komparace s Polskem... 54 8.1.2 Komparace s Rakouskem... 56 9 Závěr a úvahy de lege ferenda... 58 10 Resumé... 63 11 Seznam použité literatury... 65 5

1 Úvod Kriminalita mladistvých, jako jeden z nejzávažnějších sociálně-patologických jevů, se stala v posledních letech častým předmětem diskuze jak laické, tak i odborné veřejnosti. Pozornost je zaměřena především na brutalitu protiprávních činů páchaných mladistvými, jež bývá často umocněna prezentací v médiích. Důsledkem pak bývá v různých časových úsecích volání veřejnosti po snížení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti a celkově po přísnějším postihu mladých delikventů. Vzhledem k odlišnostem mladistvých pachatelů je nutné, aby celková úprava jejich trestněprávního postavení byla založena na citlivějším přístupu. Tyto důvody mě vedly k tomu, že jsem si jako téma diplomové práce zvolila právě Trestní odpovědnost mladistvých. Cílem této práce je zejména vymezit trestní odpovědnost a možnosti sankcionování mladistvých z pohledu platné právní úpravy v České republice. V úvodní kapitole bych ráda nastínila vývoj trestněprávního postavení mladistvých na našem území od nejstarších dob až po přijetí zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. Stěžejní část tohoto historického exkurzu bude věnována zákonu č. 48/1931 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeží z 11. března 1931, jež byl prvním samostatným zákonem upravujícím postavení mládeže v trestních věcech na území Československa a díky své vyspělosti se v mnohém stal předlohou pro současnou právní úpravu. Následovat bude etapa Protektorátu Čechy a Morava a období po 2. světové válce, kdy neexistoval samostatný zákon, a tyto otázky se řídily obecným trestním právem. Poté se pokusím stručně vymezit důvody, které vedly k přijetí samostatné právní úpravy, účel zákona o soudnictví ve věcech mládeže a základní pojmy. Po těchto úvodních kapitolách k problematice trestní odpovědnosti mladistvých bude následovat samotné vymezení trestní odpovědnosti mladistvých de lege lata se zaměřením na formální znaky subjektu provinění věk, příčetnost a rozumovou a mravní vyspělost. Krátce se zde budu věnovat také možnostem zániku trestnosti mladistvých. Na vymezení trestní odpovědnosti bude navazovat sankcionování mladistvých. Vzhledem k značnému rozsahu této oblasti se zaměřím podrobněji především na výchovná opatření, jež hrají klíčovou roli v systému sankcí ukládaných mladistvým. 6

U ostatních druhů opatření bude nastíněn základní přehled či vymezeny podstatné rozdíly od trestání podle obecné úpravy pro dospělé. Považuji za vhodné zmínit se také o specifických rysech trestné činnosti, příčinách kriminality a vývoji kriminality mladistvých na území České republiky. Pro názornost zpracuji grafy a tabulky zachycující vývoj trestné činnosti mladistvých a dětí mladších 15 let od roku 1990 do současnosti podle počtu registrovaných skutků. Závěrem této kapitoly zhodnotím, jakým směrem se kriminalita mladistvých ubírá. Stručně se budu věnovat také zahraničním systémům trestního zákonodárství nad mládeží. Zaměřím se především na v současné době tolik diskutovanou věkovou hranici trestní odpovědnosti ve vybraných evropských zemích. Z hlediska podmínek trestní odpovědnosti a sankcionování mladistvých porovnám českou právní úpravu s úpravou v Rakousku a Polsku. K volbě těchto států mě vede především historická provázanost a bezprostřední sousedství s Českou republikou. Závěr práce bude spočívat v objektivním zhodnocení soudobé právní úpravy a doporučeních de lege ferenda. Pro zpracování tématu bude použita metoda komparace českého trestního zákonodárství nad mládeží s úpravou v některých evropských zemích, metoda reflexe a analýzy problematiky trestní odpovědnosti mladistvých v současné právní úpravě. 7

2 Historický vývoj trestní odpovědnosti mladistvých Lidská společnost prochází neustálým vývojem a změnami ve všech svých sférách, tedy i v oblasti práva. Neodmyslitelnou součástí právního systému je trestní právo. V této části se zaměřuji konkrétně na vývoj trestního práva nad mládeží. Vycházím zejména z publikace Zezulové 1, která se zabývala trestním zákonodárstvím nad mládeží na našem území od středověku až po 90. léta. 2.1 Vývoj od nejstarších dob do rozpadu Rakouska-Uherska Na území Čech, Moravy a Slezska neexistovala dlouhou dobu jednotná kodifikace trestního práva. Platilo různé domácí obyčejové právo, které se později vlivem církevní a knížecí moci vyvinulo v jednotné zemské právo obyčejové. 2 Středověké právo znalo v podstatě jen dva stupně věkového rozlišení pachatelů trestných činů - nedospělost a dospělost, přičemž tato hranice se určovala úředním ohledáním podle tělesné vyspělosti. Mládí znamenalo pro pachatele polehčující okolnost a ovlivňovalo pouze výměru trestu. Názory na trestní odpovědnost se velmi lišily. V některých případech byla trestní odpovědnost zcela vyloučena a přičtena třetím osobám, někdy byla naopak věková hranice trestní odpovědnosti neúměrně snížena, kdy byl například vykonán trest smrti na dvanáctiletém dítěti. Až koncem 15. století byla dospělost vymezena dosažením určitého věku a bylo také rozhodující pohlaví a osobní stav. Obnovené zřízení zemské stanovilo roku 1627 věkovou hranici dospělosti na dvacet let u mužů a na patnáct let u žen. Stále však nebylo zákonem upraveno právní postavení mládeže. V Koldínově městském právu platila zásada přednosti pokuty před trestem pro nedospělé pachatele. Tento zákoník vyvolal vlnu unifikačních snah v trestním právu, jejímž výsledkem bylo vydání Hrdelního řádu císaře Josefa I. roku 1707 s platností pro Čechy, Moravu a Slezsko. Hrdelní řád oficiálně prohlásil mladý věk za polehčující okolnost, konkrétně článek XVII. stanovil, že pachatel je mladý, a proto rozumu nedostatečného, když chlapec ještě nedosáhl věku osmnácti let a dívka 1 Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 247 s. 2 Prušák, J. Rakouské právo trestní. Praha : Všehrd, 1912. s 11. 8

patnácti let 3. Nedospělý pachatel neměl způsobilost vypovídat jako svědek a nesměl být podrobován mučení. 4 Josefinský hrdelní řád se stejně jako veškeré středověké trestní zákoníky inspiroval řádem Constitutio Criminalis Carolina císaře Karla V. říše německé z roku 1532. Zde se setkáváme s počátky zvláštního postavení mládeže. 5 Hrdelní řád Marie Terezie z roku 1768 zavedl tři věkové kategorie nedospělých pachatelů: dítě (do 7 let), které nebylo trestně odpovědné, nedospělec (do 14 let) se sníženou trestní odpovědností, mladistvý (do 16 let) s plnou trestní odpovědností a uznáním mladistvého věku za polehčující okolnost. 6 Zatímco trestání ve výše zmíněných zákonících mělo mít spíše odstrašující charakter, rakouský Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích ze dne 27. května 1852 č. 117 ř. z. byl již spíše projevem snahy o nápravu pachatele a zachování jeho základních lidských práv. Zákon dělil nedospělé pachatele do podobných skupin jako tereziánský hrdelní řád a zavedl navíc výkon trestu nedospělých na odděleném místě, či posuzování činu podle závažnosti, povahy činu atd. 7 Přelom 19. a 20. století byl zlomovým v přístupu k právní úpravě trestné činnosti mládeže. V roce 1907 byl vytvořen první návrh samostatného zákona o soudnictví nad mládeží. 8 Návrh vkládal mezi dětství a dospělost mladistvý věk (od 14 do 18 let) jako věk tzv. pochybné příčetnosti, což v praxi mělo znamenat posuzování stupně duševního vývoje pachatele a následné zhodnocení jeho příčetnosti. Dítě bylo automaticky považováno za trestně neodpovědné, protože ještě nedosáhlo takového stupně vývoje, aby mohlo samo posoudit dosah svých činů. Návrh zákona obsahoval např. také upuštění od trestu a podmínečné odsouzení. Poprvé mělo být zacházení 3 Prušák, J. O příčetnosti osob mladistvých a jich potrestání. Praha, 1899, s. 67. Citováno z Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. s. 15. 4 Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. s. 12 15. 5 Krejčiříková, K. Trestní právo nad mládeží v Rakousku. Státní zastupitelství. 2007, roč. 5, č. 5, s. 47. ISSN 1214-3758. 6 Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. s. 15 17. 7 Prušák, J. Rakouské právo trestní. Praha : Všehrd, 1912. s. 16, s. 77, s. 117-125. 8 Krejčiříková, K. Trestní právo nad mládeží v Rakousku. Státní zastupitelství. 2007, roč. 5, č. 5, s. 47. ISSN 1214-3758. 9

s mladistvými zásadně odděleno od dospělých a upraveno samostatným zákonem, který ale do rozpadu Rakouska-Uherska nevstoupil v platnost. 9 2.2 Vývoj od vzniku Československé republiky Od roku 1918 platily v Československu dva trestněprávní systémy - v českých zemích platil nadále Rakouský trestní zákoník z roku 1852 jako prozatímní úprava, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platilo uherské právo. 10 Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byl vývoj pokrokovější. Zákonným čl. XXXVI/1908 a zák. čl. VII/1913 byly zřízeny soudy pro mládež a také byly položeny základy hmotně-právní i procesně-právní úpravy trestního práva mládeže. 11 To vyvolalo úsilí o vypracování nové osnovy trestního práva mládeže, inspirované Německem a Rakouskem. 2.3 Přijetí zákona z 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží Přijetím zákona č. 48/1931 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeží (dále také zákon nebo ZTSM ) došlo k modernizaci a poprvé také k unifikaci trestních zákonů nad mládeží platných pro celé území republiky. Tato naléhavá potřeba vyplynula ze stávající situace dualismu trestního práva a značné zastaralosti předpisů. 12 Jak vyplývalo již z důvodové zprávy, měl být tento zákon více zaměřen na prevenci kriminality mládeže, nápravu mladistvých pachatelů a ochranu společnosti. V samotné důvodové zprávě se psalo: Je již obecným míněním celého kulturního světa, že zločinnosti mládeže nestačí čeliti trestem, nýbrž že je potřebí zjišťovati a potírati ono skryté zlo, z něhož trestný čin vytryskl. Čeliti tomuto zlu zavčas a to nejen trestem, který je tu často prostředkem neúčinným, nespravedlivým, ba i nebezpečným, nýbrž opatřeními výchovnými, směřujícími k mravní záchraně a k polepšení mladistvého, je tu příkazem humanity a rozumné kriminální politiky 13. Nutným předpokladem pro dosažení účelu zákona bylo odpovídající organizační zabezpečení. ZTSM obsahoval 9 Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. s. 20-22. 10 Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. s. 32. 11 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Aj. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. s. XI XII. 12 Kallab, J. Stručný výklad zákona z 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží. Brno : Nákladem Čs. Akad. Spolku Právník v Brně, 1931. s. 3 5. 13 Důvodová zpráva k zákonu č. 48/1931 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží. Citováno z Karabec, Z. Restorativní justice: sborník příspěvků a dokumentů. 1. vydání. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003. s. 25. 10

normy upravující speciální soustavu soudů mládeže. Spolupracovaly zde Poručenské a Trestní soudy s představiteli sociální péče o mládež. 14 ZTSM obsahoval komplexní úpravu trestní odpovědnosti mladistvých, následků jejich protiprávních činů nazvaných provinění a odchylky řízení ve věcech mládeže. Za mladistvého se podle něj považovala osoba, která dovršila 14. rok, ale nedokonala 18. rok věku. 15 V tehdejší společnosti se předpokládalo, že čtrnáctiletý člověk získal ve škole a v prostředí domova dobrý rozumový a mravní základ na to, aby byl schopen posoudit své činy a jejich následky. Osoba, která nedovršila 14. rok, nebyla trestně odpovědná. Její nepříčetnost se předpokládala nevyvratitelnou domněnkou a její schopnost posoudit své jednání a jeho důsledky se dále nezkoumala. Přesto zde existovalo ustanovení pro zvláštní skupinu osob, které dovršily věku 12 let a spáchaly takový čin, za který zákon ukládal trest smrti nebo trest doživotní ztráty svobody. Těmto osobám nařídil poručenský soud ochrannou výchovu nebo umístění v léčebném ústavě. Toto ustanovení významně zasáhlo do práv rodiny na výchovu dítěte. 16 Mladistvý věk byl též nazýván věkem pochybné příčetnosti. Mladistvý nebyl za své činy trestně odpovědný, pokud z důvodu značné zaostalosti nedokázal po stránce mravní a intelektuální rozpoznat bezprávnost svého jednání nebo jej řídit. 17 Rozhodný byl věk v době spáchání trestného činu. Jestliže byl čin spáchán v mladistvém věku, ale řízení probíhalo až po dosažení 18 let, posuzovala se odpovědnost vždy podle doby spáchání činu, tedy dle ZTSM. Poručenský soud mohl u mladistvého, který není trestně odpovědný, nebo u nedospělého učinit výchovná nebo léčebná opatření podle svého uvážení a zároveň udělit napomenutí osobám, v jejichž péči se mladistvý nebo nedospělý nachází. V 1 odst. 2 ZTSM nalezneme demonstrativní výčet výchovných opatření: zvláště může soud: nedospělého pokárat, nikoliv však tělesně, nebo zůstavit jeho potrestání rodině nebo škole, nařídit, aby nedospělý byl umístěn v jiné rodině neb aby byl dán do léčebného nebo jiného vhodného ústavu, nařídit ochranný dozor neb ochrannou 14 Válková, H., Šámal, P., Sotolář, A. Restorativní justice a česká reforma trestního práva mládeže. In Restorativní justice. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003. s. 25. ISBN: 80-7338-021-8. 15 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., aj. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. s. XII. 16 Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. s. 37 38. 17 Zezulová, J. Růžička, M. Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Státní zastupitelství. 2005, roč. 3, č. 7 8, s. 6 7. ISSN 1214 3758. 11

výchovu ( 11 a 12), jeví-li se to nezbytným k zamezení hrozícího zpustnutí nebo k nápravě nedospělého 18. Některá výchovná opatření mohla dle zákona provádět i škola. Existovaly tři stupně výchovných opatření: 1) ochranný dozor, 2) ochranná výchova rodinná, 3) ochranná výchova ústavní. 19 Ochranný dozor měl doplňovat nebo nahrazovat rodičovskou výchovu, bylo možné jej realizovat do věku 21 let a připouštěl i různá omezení způsobu života mladistvého. Výkon dozoru zajišťoval poručenský soud, příslušný podle místa, kde se mladistvý trvale zdržoval. Soud rovněž stanovil ochranného dozorce. Ve skutečnosti probíhal dozor tak, že dozorce mladistvého sledoval a podával o jeho chování zprávy soudu. Mladistvý se musel hlásit dozorci v určitou dobu na daném místě. Podmínkou bylo, že dozor nesměl být uložen z důvodu politického, náboženského či obdobného smýšlení mladistvého a jeho rodiny. 20 Úkolem ochranné výchovy bylo napravovat pochybení výchovy v rodině mladistvého, a tudíž nemohla být vykonávána v původní rodině, ale v rodině náhradní nebo v ústavě. Ochranná výchova mohla být stejně jako ochranný dozor realizována jen do 21 let. Ústavní ochranná výchova mohla být vykonána jak ve veřejných, tak i v soukromých ústavech. Ochranná výchova nebo ochranný dozor mohl být soudem uložen prozatímně do rozhodnutí poručenského soudu nebo samostatně místo trestu (v případě upuštění od potrestání) a vedle trestu. 21 Každý trestný čin mladistvého se dle 3 odst. 1 ZTSM nazýval proviněním a ta se dále nečlenila, např. podle závažnosti, jako u dospělých. Trestní soud mohl ve svém výroku upustit od potrestání, odsoudit mladistvého k nepodmíněnému trestu a k trestu podmíněnému. Ke každému takovému výroku mohl navíc uložit ochranný dozor nebo ochrannou výchovu. 22 Soud přihlížel k závažnosti spáchaného provinění, okolnostem, za nichž byl čin spáchán, poměrům, ve kterých byl mladistvý vychován, k jeho 18 1 odst. 2 zákona č. 48/1931 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeží, ve znění pozdějších předpisů. 19 Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. s. 37 46. 20 11 zákona č. 48/1931 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeží, ve znění pozdějších předpisů. 21 Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. s. 45 46. 22 3 5 zákona č. 48/1931 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeží, ve znění pozdějších předpisů. 12

rozumovému a mravnímu vývoji a také k motivu, který jej vedl k takovému jednání. Důvodem pro upuštění od potrestání bylo spáchání činu z omluvitelné neznalosti práva, nepatrnost trestu nebo jednalo-li se o čin malého významu, ke kterému byl mladistvý např. sveden jinou osobou nebo donucen svou finanční tísní. Upustil-li soud od potrestání, nevznikl mladistvému zápis v trestním rejstříku, mohla být uložena důtka a přiměřené potrestání zajistila škola a rodina. Podmíněné odsouzení bylo možné nařídit i dodatečně, vyslovovalo se v případech, kdy trest nebyl delší než 3 roky. Recidiva zde nebyla překážkou. Podmíněný odklad platil, i když se mladistvý nechoval vhodným způsobem, ale byla zde naděje na jeho polepšení a obligatorně s podmíněným odsouzením byl nařízen i ochranný dozor nebo výchova. 23 Mladistvého bylo možné odsoudit i k peněžitému trestu a trestu zavření. Zvláštním trestem, ukládaným namísto trestu smrti a trestu odnětí svobody, byl trest zavření, který se ukládal za předpokladu, že bude dokonán alespoň ze značné části do 21 let. 24 U trestu zavření se sazba snižovala na polovinu. Horní hranice nesměla překročit 5 let, dolní hranice 1 rok. Trest zavření na 1 10 let nebo 2 15 let bylo možné uložit pachateli za činy trestané doživotím nebo trestem smrti, podle toho, jestli byl starší nebo mladší 16 let. Stejně tak u peněžitého trestu se horní hranice snižovala na polovinu. 25 Místo výkonu trestu zavření bylo závislé na tom, jak dlouhý trest byl vyměřen (delší nebo kratší než 6 měsíců). Podle tohoto kritéria se trest zavření vykonával ve věznici soudů nebo ve výchovně, v samostatných oddělených věznicích pro mladistvé při krajských soudech a v polepšovnách, nebo ve zvláštních odděleních některých věznic. Ve všech výše uvedených případech byl mladistvý oddělen od dospělých vězňů nebo byl v samovazbě. Úpravu podmíněného propuštění bychom nalezli v zákoně o podmíněném odsouzení a o podmíněném propuštění 26 s určitými rozdíly pro mladistvé. 27 Kromě zvláštní hmotné úpravy obsahoval zákon i ustanovení týkající se procesu s mladistvými pachateli. Obecně lze říci, že řízení probíhalo dle trestního řádu, pokud zákon nestanovil jinak. Protože provinění páchaná mladistvými měly posuzovat 23 3-7 zákona č. 48/1931 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeží, ve znění pozdějších předpisů. 24 Kallab, J. Stručný výklad zákona z 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží. Brno : Nákladem Čs. Akad. Spolku Právník v Brně, 1931. s. 7. 25 8, 9 zákona č. 48/1931 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeží, ve znění pozdějších předpisů. 26 Zákon č. 562/1919 Sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a o podmíněném propuštění, ve znění pozdějších předpisů. 27 Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. s. 51-53. 13

speciální soudní orgány, byla nutná reorganizace stávajících soudů. U každého okresního soudu byl jeden ze soudců jmenován soudcem mládeže, u krajských soudů byly zřízeny zvláštní senáty mládeže, které sestávaly ze dvou soudců z povolání a působily zároveň jako senáty odvolací. Změny v organizaci se týkaly i státního zastupitelství. Na každém státním zastupitelství byl ustanoven žalobce mládeže. Tato zvláštní oddělení měla velmi praktický význam, protože díky nim byli mladiství pachatelé odděleni od dospělých. Důležitější než místo, kde byl čin spáchán, byla osoba mladistvého pachatele. Místní příslušnost soudu, který řízení s mladistvými vedl, se určovala podle toho, kde měl mladistvý stálý pobyt nebo kde se zdržoval. 28 2.4 Období Protektorátu Čechy a Morava V období od března 1939 až do kapitulace Německa v květnu 1945 se na území Protektorátu Čechy a Morava uplatňovalo dvojí trestní právo československé a německé. Z působnosti dosud platných právních předpisů byli na území Protektorátu vyňati němečtí státní příslušníci. Vynětí platilo také pro osoby, které sice nebyly německými státními příslušníky, ale spáchaly trestný čin, ohledně něhož platilo německé trestní právo, nebo v civilních sporech, kdy žalobu podal německý státní příslušník. Takové osoby byly souzeny německými soudy podle německých zákonů. 29 Na mládež německé národnosti se vztahoval německý zákon o soudnictví nad mládeží Jungendgerichtsgesetz z roku 1923 (mladistvým je, kdo je starší 14 let, ale ještě ne 18 let) 30 později Reichsjungendgerichtsgesetz z roku 1943. Tito mladiství podléhali i německé soudní jurisdikci, ostatní mladiství podléhali nadále zákonu z roku 1931. To neplatilo, pokud se dopustili trestné činnosti proti německé říši. Nejhorší postavení měla logicky židovská mládež v důsledku tzv. norimberských rasových zákonů. 31 28 Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. s. 55-66. 29 Nařízení říšského ministra spravedlnosti č. RP32/39, o německém soudnictví v Protektorátu Čechy a Morava ze dne 14. 4. 1939 (Říšský zák. I., str. 752). 30 Miřička, A., Solnař, V. Nová úprava trestního soudnictví v Protektorátu Čechy a Morava. V Praze : Melantrich a.s., 1939. s. 78. 31 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., aj. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. s. XIII. 14

2.5 Poválečné období Po osvobození Československa se opět začaly používat právní předpisy platné do roku 1938. 32 Tento stav ale netrval dlouho, nastolení komunistického režimu v roce 1948 přineslo zásadní změny trestněprávních předpisů. Přijetím zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon byl ZTSM zrušen, bez toho, aby byl nahrazen jiným speciálním zákonem. V tomto směru bylo zrušení úpravy trestního práva mládeže krokem zpět, neboť nový trestní zákon upravoval postavení mládeže jen v několika odstavcích a byly také zrušeny soudy mládeže. Účinností nového trestního zákona byla zvýšena dolní hranice trestní odpovědnosti na 15 let. Trestní zákon a trestní řád stanovil například podmínky, za nichž bylo možné upustit od potrestání mladistvého či zastavit trestní stíhání. Tato ustanovení se však již neobjevila v pozdějším trestním zákoně z roku 1961. Na svou dobu v celku vydařený a komplexní zákon z roku 1931 tedy nenalezl v novém systému místo. 33 80. léta byla opět projevem snahy po celkové novelizaci trestních zákonů. Změny se nakonec projevily jen ve snížených trestních sazbách a také např. v institutu obligatorní obhajoby. Novely trestních předpisů z 90. let rozšířily trestní zákon o další tresty a možnosti zahlazení odsouzení pro mladistvé. Nově bylo možné ukládat alternativní sankce a odklony od standardního trestního řízení. V letech 1997 1999 začala skupina odborníků na půdě komise pro rekodifikaci trestního práva pracovat na předloze nového zákona o soudnictví nad mládeží, počátkem roku 2000 byla vypracována první neoficiální osnova. 34 Je nutné podotknout, že pouhých několik ustanovení obsažených v obecném trestním právu nemůže nahradit komplexní úpravu trestního práva mládeže, jehož význam je spatřován zejména v odlišném pojetí koncepce trestní odpovědnosti nedospělé osoby, v převaze výchovných sankcí nad represivními, ve vytvoření specializované justice a v méně formálním projednání celé věci s ohledem na ochranu dospívajícího jedince. 35 32 Ústavní dekret prezidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úředního věstníku československého o obnovení právního pořádku. 33 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., aj. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. s. XIII - XIV. 34 Lortie, S., Polanski, M. Sotolář, A. aj. Soudnictví pro mladistvé v Kanadě a v České republice. Praha : Institut Ministerstva spravedlnosti České republiky pro další vzdělávání soudců a státních zástupců a Ministerstvo spravedlnosti Kanady, 2000. s. 200, s. 241 a násl. 35 Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 412. 15

3 Účel zákona o soudnictví ve věcech mládeže Dosavadní právní úprava vykazovala řadu nedostatků. Zejména nebylo dostatečně vymezeno postavení osob mladších 15 let, které spáchaly čin jinak trestný, zásada pomocné úlohy trestní represe nebyla dodržována a škála zákonných opatření byla poměrně úzká. Jako nevyhovující se ukázala též úprava vazby mladistvého a vymezení postupu při výkonu trestu, nerespektování specializovaných soudů pro mládež atd. Kladně lze hodnotit ukládání sankcí mladistvým, kde převažovala opatření nespojená s odnětím svobody. Ovšem na mladistvé na svobodě, popřípadě, u nichž bylo upuštěno od potrestání, nebylo nijak dál výchovně působeno. Nelze se proto divit recidivě těchto pachatelů a současně výraznému vzrůstu kriminality mládeže. Musíme vzít také v úvahu, že předešlá právní úprava je zastaralá i z hlediska současné ekonomické situace mládeže a její nové formy delikventních projevů. 36 Z těchto a dalších důvodů byl přijat zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále jen ZSM nebo zákon ). První neoficiální osnova vznikla v roce 2000. Návrh zákona byl schválen parlamentem v roce 2003. V mnohém vychází ze zákona z roku 1931. Jeho smyslem je komplexně upravit problematiku trestního práva mládeže jak po stránce hmotné, tak i procesní, nově stanovit soudy mládeže a vymezit možné sankce za protiprávní činy mládeže. Zákon zejména vymezuje podmínky a procesní postup rozhodování soudů o mladistvých a neopomíjí ani opatření vůči dětem mladším 15 let. V úvodních ustanoveních vyjadřuje zásadu prevence a restorativního přístupu 37. Hlavním úkolem je vychovávat, předcházet trestné činnosti a napravovat. Sankce mají primárně vést k obnově narušených vztahů, výchově, začlenění subjektů zpět do společnosti a podílu mládeže na odčinění vzniklé újmy. Vzhledem k tomu, že mladý člověk je vyvíjející se osobnost, je nutné myslet především na jeho budoucnost, působit na jeho hodnoty a postoje, aby si sám uvědomil závadnost protiprávního jednání a snažil se odčinit své skutky. Zákon je protkán celou řadou dalších zásad, upřednostňují se alternativní postupy a opatření před opatřeními trestními, až na výjimky, kdy nelze účelu dosáhnout jinými prostředky. Opatření je nutno ukládat adekvátně s ohledem na individuální posouzení osobnosti pachatele a závažnosti 36 Vláda ČR. Důvodová zpráva k návrhu zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Obecná část. Poslanecká sněmovna Parlamentu, tisk 210/0, 6. 2. 2003. 37 Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 414. 16

provinění. Při řízení ve věcech mládeže se klade důraz také na rychlost řízení a ochranu soukromí a osobnosti. K efektivnímu projednávání případů má přispět vytvoření specializovaných soudů pro mládež, které by měly úzce spolupracovat s dalšími orgány chránící tyto hodnoty, například s orgány sociálně-právní ochrany dětí a Probační a mediační službou. ZSM je svou povahou speciálním právním předpisem k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník nebo TrZ ) a zákonu č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen trestní řád nebo TrŘ ). 38 V úvodních ustanoveních ( 1 odst. 3) odkazuje ZSM také na užití jiných obecných právních předpisů zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 39 Zvláštní ochrana a přístup k mladistvým vyplývá také z ústavního pořádku ČR (čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). 40 Tato citlivá oblast trestního práva si rozhodně zaslouží zvláštní úpravu, neboť následky zanedbávání mládeže se projeví na životě celé společnosti, která by měla sama usilovat o ochranu, vzdělávání a řádnou výchovu mládeže a dosáhnout tak snížení celkové kriminality bez nutnosti ukládání represivních sankcí. 38 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 23 39 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 40 Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 17

4 Vymezení pojmů Podle ZSM existují tři druhy protiprávních činů, a to provinění, trestný čin nebo čin jinak trestný. Jakýkoli trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění. Je to v podstatě jen jiné označení pro trestný čin, a pokud zákon nestanoví jinak, použije se k posouzení provinění trestní zákoník. Činem jinak trestným se obecně rozumí čin, který je relativně ve smyslu trestněprávních předpisů beztrestný, i když jinak, tj. za jiných okolností by byl trestným činem. 41 Naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu, ale pro nedostatek způsobilého subjektu, zavinění nebo jednání není trestný, např. z důvodu nedostatku věku (spáchá-li jej dítě mladší patnácti let), příčetnosti, rozumové a mravní vyspělosti. Základním subjektem ZSM je mladistvý - osoba, která v době spáchání provinění dovršila patnáctý rok, ale dosud nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Při posuzování věku se přihlíží k ustanovení 139 trestního zákoníku o počítání času, z nějž plyne, že mladistvým se člověk stává až dnem následujícím po dni dovršení patnáctého roku. To znamená, pokud se dopustí protiprávního činu v den svých patnáctých narozenin, není trestně odpovědný pro nedostatek věku a jedná se o čin jinak trestný. Ten, kdo spáchá provinění v den svých osmnáctých narozenin, se ještě stále považuje za mladistvého. Dítě mladší 15 let je definováno jako ten, kdo v době spáchání trestného činu nedovršil patnáctý rok 42. Za takové dítě se považuje i osoba v den svých patnáctých narozenin, patnáctý rok je dovršen teprve uplynutím dvacáté čtvrté hodiny tohoto dne, což lze dovodit z ustanovení 139 trestního zákoníku o počítání času. Mládeží se myslí dle ZSM dvě skupiny osob děti mladší 15 let a mladiství. Věk blízký věku mladistvých, tzv. mladý dospělý, má v trestním zákoníku význam jako polehčující okolnost, projevující se zejména při trestání takových subjektů. Sám zákon ale pojem blíže nespecifikuje. Tento věk tedy není pevně určen. Vycházímeli z toho, že mladistvým je osoba, která dovršila věku 15 let, ale nepřekročila věk 18 let, osoba blízká věku mladistvých je potom ta, která převýšila věk 18 let. O kolik let tento věk převýší, stanoví v každém individuálním případě soud. V praxi to většinou bývá 41 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., aj. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. s. 9. 42 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 18

věk do 20 let, výjimečně až do dovršení 21 let, záleží na posouzení rozumové a mravní vyspělosti mladého dospělého. 43 V některých evropských zemích je tato skupina osob zákonem přímo označována jako mladí dospělí a vztahuje se na ně, až na výjimky, úprava platná pro mladistvé. Důvodem je, jak vyplynulo z výzkumů, prodloužení doby dospívání a uvědomování si vlastní odpovědnosti v sociálních a právních vztazích. 44 Původní návrh zákona o soudnictví ve věcech mládeže obsahoval skupinu mladých dospělých, na které se tato speciální úprava měla vztahovat a zaručit jim mj. snížení trestní sazby odnětí svobody, návrh byl však parlamentem zamítnut. Právními následky provinění mladistvých jsou opatření. Na rozdíl od dualistického pojetí sankcí v trestním zákoníku, má ZSM odstupňovaný a provázaný systém opatření. Umožňuje tak soudci uložit mladistvému výchovná, ochranná a trestní opatření. Dětem mladším patnácti let lze uložit opatření dle 93 ZSM. Soudnictví vykonávají soudy mládeže (dále také jen soudy ). Jsou to v podstatě specializované senáty a samosoudci okresních, krajských, vrchních a Nejvyššího soudu. 45 Základem trestní odpovědnosti podle trestního zákoníku je trestný čin a trestní sankce, přitom jen zákon vymezuje trestné činy a sankce lze rovněž ukládat jen na základě zákona. Trestní odpovědnost mladistvých vychází z této koncepce a prvky trestní odpovědnosti mladistvých jsou tedy provinění a sankce nazývaná opatření. 46 Kriminalita mladistvých je jedním z nejzávažnějších sociálně patologických jevů, lze ji definovat jako poruchu chování, která se projevuje porušováním trestněprávních norem. 47 43 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 465 466. s. 574 575. 44 Hulmáková, J. Mladí dospělí de lege lata a de lege ferenda. In Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Vanduchová, M., Gřivna, T. Praha : ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 68 69. ISBN 978-80-7357-365-2. 45 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 465 466. s. 36. 46 Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 416 417. 47 Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 267. 19

5 Trestní odpovědnost mladistvých de lege lata Dle současné právní úpravy v ČR můžeme obecně trestní odpovědnost rozdělit do několika časových úseků podle tělesného a duševního vývoje člověka: 1) absolutní trestní neodpovědnost, u níž se předpokládá nedostatek určovacích a rozpoznávacích schopností věk dítěte mladšího patnácti let, které je trestně neodpovědné za své protiprávní činy, jedná se o nevyvratitelnou právní domněnku nepříčetnosti, 2) relativní trestní odpovědnost platí pro posuzování trestní odpovědnosti mladistvých, podmínkou trestní odpovědnosti je mj. rozumová a mravní vyspělost, lze ji též nazvat tzv. podmíněnou příčetností, 3) plná trestní odpovědnost se uplatňuje u dospělých osob překročením věku mladistvých. osmnácti let, neodpovědnost může nastat v případě duševní poruchy. 48 Některé osoby blízké věku mladistvých lze posuzovat podobně jako mladistvé, pokud je zde předpoklad, že jejich vývoj nebyl plně ukončen, věk blízký věku mladistvých je obecnou polehčující okolností. 49 Cílem této kapitoly je rozbor výše zmíněné relativní trestní odpovědnosti Podle obecného trestního práva je základem trestní odpovědnosti trestný čin (protiprávní čin, jehož znaky stanoví zákon) a sankce (tresty a ochranná opatření). 50 Trestní odpovědnost mladistvých vychází z této koncepce odpovědnosti. Základními prvky jsou tedy provinění (protiprávní čin spáchaný mladistvým) a sankce nazývaná opatření. 5.1 Subjekt provinění Jak již bylo řečeno, provinění je protiprávní čin spáchaný mladistvým. Není to však jediný protiprávní čin obsažený v ZSM. Zákon pracuje též s činem jinak trestným a trestným činem. Pojem trestný čin uvádí ZSM v případě, kdy přestože mladistvý již dosáhl věku 18 let, postupuje se podle tohoto zákona a jeho další trestná činnost se tedy nazývá trestným činem ( 77 odst. 2 ZSM). Činem jinak trestným se zde rozumí jednak protiprávní čin spáchaný dítětem mladším 15 let (platí nevyvratitelná domněnka 48 Říha, J. Ještě k nepříčetnosti podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Trestněprávní revue. 2006, roč. 5, č. 10, s. 293 299. ISSN 1213-5313. 49 Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. 2. Vydání. Praha : Leges, 2010. s. 195 197. 50 12, 13, 36 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 20

absolutní trestní neodpovědnosti) a také protiprávní čin spáchaný mladistvým v nepříčetnosti nebo v důsledku nedostatečné rozumové a mravní vyspělosti. 51 Samotné znaky provinění bychom nenalezli v ZSM, ale posuzují se dle trestního zákoníku ( 6 odst. 2 ZSM). Mezi tzv. formální znaky provinění patří znaky skutkové podstaty provinění (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka a protiprávnost), tedy dosažení určitého věku, příčetnost, rozumová a mravní vyspělost, dále konkrétní jednání, jeho následek a zavinění. Předešlá právní úprava obsahovala obligatorní materiální znak provinění, kterým byla větší než malá nebezpečnost pro společnost. Ta byla v novém trestním zákoníku nahrazena termínem společenská škodlivost, která se již dále nestupňuje, ani výslovně neodlišuje mezi dospělými a mladistvými. Trestná je i příprava, pokus a účastenství na provinění (ve formě organizátorství, návodu a pomoci). 52 Subjektem provinění je mladistvý pachatel (rovněž spolupachatel a účastník na provinění). Obecně je to trestně odpovědná fyzická osoba naplňující svým jednáním znaky provinění. Jeho trestní odpovědnost je podmíněna dosažením určitého věku, příčetností a rozumovou a mravní vyspělostí (obligatorní formální znaky subjektu provinění). V následující části práce se zaměřím právě na uvedené obligatorní formální znaky subjektu provinění. 5.1.1 Věk Zákon stanoví, že mladistvým je osoba, která dovršila věk patnácti let, ale nepřekročila věk osmnácti let. Myslí se tím věk matrikový, který se počítá od data narození zapsaného v matrice narození dětí. Rozdílný je věk mentální (rozumový), podle nějž lze určit celkovou vyspělost osobnosti (nevyjadřuje však duševní stav). Mentální věk určuje jak biologickou a psychologickou, tak i sociální a mravní úroveň pachatele, která má vliv na jeho rozpoznávací a určovací schopnosti. Zákonodárci vychází ze skutečnosti, že oba typy věku spolu souvisí a většinou právě matrikový věk vypovídá o věku mentálním rozumové a mravní vyspělosti. 53 Podle ustanovení TrZ o počítání času ( 139), se do doby nezapočítává den, ve kterém nastala událost určující její počátek. Jak již bylo řečeno, osoba, která spáchá 51 Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 417 418. 52 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 53 Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 191-194. 21

protiprávní čin v den svých patnáctých narozenin, nebude trestně odpovědná, neboť je dle zákona stále považována za dítě mladší patnácti let. Den narozenin se ještě do dané doby nezapočítává, trestní odpovědnost nastává až dnem, který následuje po dni patnáctých narozenin. Nejedná se však o trestní odpovědnost v plném rozsahu, právní úprava počítá se zvláštním přístupem k mladistvým pachatelům. Plná trestní odpovědnost nastává až dovršením horní hranice osmnáct let. Spáchání provinění v den osmnáctých narozenin, jak již bylo naznačeno, bude posuzováno dle ZSM (jako mladistvý). Věk osmnácti let je dovršen až den po osmnáctých narozeninách. Fiktivní nabytí zletilosti (dle 8 odst. 2 občanského zákoníku) nemá z hmotněprávního hlediska význam pro trestní odpovědnost. Pachatel protiprávního činu se posuzuje podle svého matrikového (skutečného) věku. Obviněný, který nabyl zletilosti tímto způsobem, má však v trestním řízení (v procesních věcech) postavení dospělého (nemá zákonného zástupce). 54 V minulosti, za účinnosti zákona z 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží, ve znění pozdějších předpisů, byla dolní hranice trestní odpovědnosti určena věkem čtrnácti let. Mladistvým byl člověk, který dovršil 14. rok, ale nedokonal 18. rok věku. V posledních letech probíhala mezi laickou i odbornou veřejností diskuze o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti opět na 14 let. Podíl na rozvíření debaty k této problematice mají také sdělovací prostředky. Mládež páchající protiprávní činnost je vděčným tématem titulních stran novin, lačnících po šokujících případech, které překračují pomyslnou laťku morálky. Marešová 55, která je sama zastánkyní snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, ve svém článku mj. argumentuje tím, že ve většině evropských zemí je věková hranice nižší než 15 let. Celkově obhájci snížení poukazují zejména na rychlejší tělesnou i duševní vyspělost mládeže, neúčinný postup vůči dětem páchajícím protiprávní činy, zvyšování kriminality mládeže, která si často uvědomuje svou beztrestnost, vzrůstající brutalitu mladistvých delikventů a také na zkušenost s nižší věkovou hranicí v historii ČSR. 56 54 Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 193. 55 Marešová, A. K diskusi o snížení hranice trestní odpovědnosti v ČR a uplatňování alternativních trestů a opatření u delikventních dětí a mladistvých. Trestní právo. 1997, roč. 2, č. 1, s. 12 17. ISSN 1211-2860. 56 Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 422. 22

Matiaško 57 (odpůrce snížení věkové hranice trestní odpovědnosti) se zamýšlí nad možnostmi, jak určit věkovou hranici trestní odpovědnosti. Popisuje dvě metody určení, a to buď stanovit pevnou věkovou hranici (která nevystihuje zvláštnosti určitého případu), nebo pružnou hranici, což by ale znamenalo obtíže při posuzování soudními orgány. Dále se snaží vyvrátit myšlenky zastánců snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, především tvrzení o vzrůstu brutality činů i samotné kriminality mládeže a také to, že je mládež psychicky vyspělejší než jejich vrstevníci v minulosti. Uznává, že vlivem uvolnění politické situace po roce 1989 sice stoupl počet skutků spáchaných dětmi mladšími než 15 let, jež dosáhl vrcholu koncem 90. let, ale připisuje tento stav rapidním změnám ve společnosti a dokládá statistiky celkové kriminality dětí s klesající tendencí. Z grafu č. 1 a tabulky č. 1 ke grafu kriminality dětí mladších 15 let je patrné, že v letech 1990 2010 celkový počet skutků spáchaných dětmi mladšími 15 let zpočátku rostl, koncem 90. let dosáhl vrcholu a od té doby má kriminalita dětí mladších patnácti let klesající charakter. Graf č. 1 Kriminalita dětí mladších 15 let v ČR v letech 1990-2010 58 14000 Kriminalita dětí mladších patnácti let 12000 10000 8000 6000 Děti < 15 4000 2000 0 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 57 Matiaško, M. K otázce věkové hranice trestní odpovědnosti. Realita a mystifikace. Trestněprávní revue. 2008, roč. 7, č. 7, s. 214 221. ISSN 1213-5313. 58 Policie.cz [online]. Statistické přehledy kriminality [citováno 17. února 2001]. Dostupné z: <http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-650295.aspx>. 23

Tabulka č. 1 Počet činů jinak trestných (ČJT) spáchaných dětmi mladšími 15 let 59 Rok 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 ČJT 4146 7093 8053 1205 1199 1021 5541 3319 3090 2783 1584 K otázce brutality skutků můžeme uvést, že ji lze těžko vyčíst ze statistik, neboť se jedná o okolnosti protiprávního činu, a je tedy možné určit jen počet násilných skutků. Rovněž v grafech násilné kriminality je patrný pokles (viz graf č. 2 a tabulka č. 2). Graf byl sestaven ze statistických údajů policejního prezidia a jsou zde uvedeny zjištěné násilné činy mladistvých i dětí mladších 15 let. Do násilných činů jsou zahrnuty např. vraždy, zabití, loupeže, rvačky, násilí vůči úředním osobám, ublížení na zdraví, nebezpečné vyhrožování a pronásledování, týraní osoby žijící ve společné domácnosti a znásilnění. Následně lze uvažovat také o fyzické a duševní vyspělosti dětí v určitém věku. Důležité jsou mezníky v jednotlivých vývojových fázích, kterými jsou životní změny. Základní roli pro hranici trestní odpovědnosti hraje dokončení povinné školní docházky, jenž nastává obvykle ve věku 15 let. Je nutné poukázat na nebezpečí, kdy by se snížením věkové hranice stala trestně odpovědnou osoba, která ještě tohoto významného sociálního mezníku nedosáhla. 60 Graf č. 2 počet násilných činů spáchaných dětmi ml. 15 let a mladistvými v letech 2000-2010 61 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Děti < 15 Mladiství 59 Policie.cz [online]. Statistické přehledy kriminality [citováno 17. února 2001]. Dostupné z: <http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-650295.aspx>. 60 Matiaško, M. K otázce věkové hranice trestní odpovědnosti. Realita a mystifikace. Trestněprávní revue. 2008, roč. 7, č. 7, s. 214 221. ISSN 1213-5313. 61 Policie.cz [online]. Statistické přehledy kriminality [citováno 17. února 2001]. Dostupné z: <http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-650295.aspx>. 24

Tabulka č. 2 - počet násilných činů spáchaných dětmi ml. 15 let a mladistvými v letech 2000-2010 62 Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Děti < 15 1098 1290 1000 881 721 588 549 516 508 468 359 Mladiství 1131 1157 1258 1253 1365 1175 1011 1113 986 988 838 Také Wildt 63 si ve svém článku klade otázku, zda snížení hranice trestní odpovědnosti vyřeší kriminalitu mládeže. Svůj názor na nesnížení věkové hranice opírá o jednotnost a vyváženost s dalšími právními odvětvími (např. pracovní právo, správní právo), srovnání s jinými státy, z něhož se hranice věku 15 let jevila jako optimálně stanovená. Snížení věkové hranice by znamenalo pouze tvrdší tresty vůči nezletilým pachatelům, nikoli snížení kriminality. Úloha trestního práva ve společnosti je jistě mnohdy nenahraditelná, ale neměla by se přeceňovat. Není rozhodně možné suplovat trestním právem nedostatek výchovného působení. Snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let samo o sobě celkem nic nevyřeší, protože za stávající situace by se s tímto přístupem mohla uvedená hranice snižovat opět. 64 Postupně se tato diskuse přesunula spíše na politické pole působnosti. Při projednávání návrhu nového trestního zákoníku (v letech 2004 2009) se zákonodárci chvíli přikláněli k variantě snížení na 14 let, chvíli k zachování hranice 15 let. V konečné fázi byl schválen návrh zákona se sníženou trestní odpovědností na 14 let. Tento zákon se stal platným, ale ne účinným. Ještě před jeho účinností byl totiž novelizován (zákonem č. 306/2009 Sb. 65 ) a tato změna vrátila věkovou hranici trestní odpovědnosti opět na 15 let. 66 Otázka posouzení věkové hranice trestní odpovědnosti by měla náležet spíše odborníkům z praxe. Osobně se však přikláním k názoru, že různé formy výchovného a ochranného působení na mládež jsou efektivnější než snižování dolní věkové hranice trestní odpovědnosti. Tato hranice je stanovena především vzhledem k ekonomickým, kulturním, sociálním a politickým podmínkám v dané zemi. Navíc současná věková 62 Policie.cz [online]. Statistické přehledy kriminality [citováno 17. února 2001]. Dostupné z: <http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-650295.aspx>. 63 Wildt, P. K otázce snížení hranice trestní odpovědnosti. Trestní právo. 1997, roč. 2, č. 11, s. 12-15. ISSN 1211-2860. 64 Wildt, P. K otázce snížení hranice trestní odpovědnosti. Trestní právo. 1997, roč. 2, č. 11, s. 13. ISSN 1211-2860. 65 Zákon č. 306/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a některé další zákony 66 Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 422. 25

hranice trestní odpovědnosti je v souladu s počátkem odpovědnosti v pracovněprávních vztazích, se systémem základního vzdělání, získáním občanského průkazu a nevymyká se ani věkovým hranicím v Evropě. Primárním zájmem z hlediska prevence by tedy mělo být rozšíření řad specializovaných pracovníků pro výchovu a odbornou pomoc mládeži a sociálně slabším rodinám. Snížení věkové hranice by z mého pohledu znamenalo jen rozšíření okruhu mladistvých pachatelů, nikoli pokles celkové kriminality mládeže. 5.1.2 Příčetnost Pro posuzování příčetnosti mladistvých pachatelů platí ustanovení o příčetnosti obsažená v trestním zákoníku. Trestní zákoník vymezuje příčetnost negativně nestanoví podmínky příčetnosti jako pravidelného stavu, ale volí jednodušší cestu, a sice výčet odchylek od pravidelného stavu nepříčetnost (okolnost vylučující protiprávnost). Trestat osobu, která tyto schopnosti nemá, by bylo nesprávné a neúčelné. 67 Příčetností se rozumí způsobilost být pachatelem trestného činu respektive provinění, schopnost chápat význam svého jednání a ovládat své jednání. Skládá se ze dvou složek: schopnost rozpoznávací, rozumová, schopnost ovládací, určovací. Pro nepříčetnost tak není odpovědný ten, kdo pro duševní poruchu v době činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. Nepříčetnost se stanoví pomocí kritéria psychiatrického a časového. 68 První podmínkou nepříčetnosti je duševní porucha biologické kritérium. Jedná se o jakousi zřetelnou odchylku od normy, stavu zdraví. Trestní zákoník v 123 uvádí, že se může jednat také o hlubokou poruchu vědomí, mentální retardaci, těžkou sociální poruchu osobnosti nebo jinou těžkou duševní nebo sexuální odchylku. Duševní porucha dále může být vrozená nebo získaná, dlouhotrvající, trvalá či přechodná a dále se dělí na: duševní choroby (např. maniodepresivní psychóza), chorobné duševní stavy (psychopatie, vývojové poruchy), 67 Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 194 196. 68 Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 195. 26