Nejistá budoucnost automatizace v českém vodárenství

Nejistá budoucnost automatizace v českém vodárenství Ing. Oldřich Hladký Ing. Martin Kuchta, Ing. Bc. Milan Lindovský, MBA VAE CONTROLS nám. Jurije Gagarina 1, 710 00 Ostrava, e-mail: info@vaecontrols.cz Úvod Autoři příspěvku chtějí hned na počátku ujistit čtenáře svojí naprosto převládající optimistickou představou o budoucnosti automatizace v českém vodárenství. Přívlastek uvedený v názvu má pouze přimět širší odbornou veřejnost zabývající se soustavně problematikou vodárenství k aktuálnímu zamyšlení nad skutečným postavením automatizace a z něho, zejména v několika posledních letech, vyplývajícím nepříliš uspokojivým stavem. Nutno totiž říci, že ačkoliv automatizace prostoupila v průběhu posledních několika desetiletí všemi vodárenskými procesy, přesto se nestala v povědomí všech zainteresovaných odpovědných pracovníků rovnocennou částí celého oboru. Jinak tomu může být již v oboru čistírenství, kde normě EN 12255-12, Část 12:Automatizovaný systém řízení je udělen status národní normy a staví část automatizace na stejnou úroveň se všemi částmi čistírny v souboru evropských norem s názvem Čistírny odpadních vod. Souhrnně lze však přesto konstatovat, že i když automatizace a navazující část měření a regulace v oblasti investičních nákladů ve vodárenské výstavbě představuje zhruba 15 % z celkového finančního objemu, a z hlediska efektivity provozu vodohospodářských staveb hraje rozhodující úlohu, není této oblasti věnována dostačující pozornost jak ze strany investorů - majitelů infrastruktury, tak i provozovatelů vodárenských a kanalizačních společností. A proč tomu tak je? Prvním hlavním důvodem zapříčiňující uvedený stav ve vodárenství je nedostatečná všeobecná znalost v současné době používaných principů, možností a účinků automatizace. Vztahuje se, v některých případech, i na pracovníky podílející se na přípravě podkladů pro projektovou dokumentaci na různých stupních. Týká se ve větší míře organizací, rozhodujících a řadových pracovníků v etapě realizace. Druhým důvodem obav je ztížené prosazování automatizace vodárenských objektů vyvolané trvalou změnou způsobu financování po roce 2005 a současná orientace společností vodovodů a kanalizací na přednostní výstavbu nových čistírenských objektů nebo jejich intenzifikaci. Třetím důvodem je nepříznivý dopad zákona o veřejných zakázkách. Obsahem tohoto příspěvku není zevrubná analýza zákona o veřejných zakázkách, ale nelze opomenout nezanedbatelný vliv zákona na kvalitu řešení staveb takto realizovaných což v případě vodárenství je v současné době téměř 100 % podíl všech budovaných vodárenských a kanalizačních děl. Praktickou nevýhodou zákona je jeho značná orientace na cenu, jako základního kriteria výběru uchazeče, který je upřednostňován investory a potlačení důrazu na kvalitativní a provozně efektivní ukazatele a řešení technologické stavby i díla jako celku. 199

Všeobecné znalosti o automatizaci Ve výčtu důvodů jsou uvedeny na prvním místě, protože podle mínění autorů příspěvku mohou mít na budoucím nežádoucím stavu největší podíl. Úroveň automatizace vodárenských objektů je odvislá od základních všeobecných znalostí současného oboru automatizace. Komplexní automatizace provozu vodárenské společnosti se navíc neobejde bez znalostí prostředků a možností výpočetní techniky a datových přenosů. Co to jsou tedy vlastně základní všeobecné znalosti? A jak jsou stanoveny? Kdo jsou jejich nositelé? Základní všeobecné znalosti jsou souhrn dostupných poznatků všech zúčastněných stran, které jsou potřebné pro stanovení cíle, způsobů a realizace automatizace vodárenských staveb. Nositelé znalostí, jakkoliv tento termín, přiznáváme, může připadat nezvyklý, jsou všichni zúčastnění v procesu automatizace. V každém případě musí znalosti nejen shromažďovat, uchovávat, přenášet, ale také připravit svoji část v potřebné míře k použití druhých stran. Výsledkem toho bude optimálně fungující automatizace zvyšující výsledný účinek všech technologických částí vodárenských objektů. Mezi nositele znalostí dobře nezapadají lidé, kteří se už nic nového nepotřebují a nechtějí dovědět, protože vlastně všechno a hlavně dlouho ví. Patří tam ale všichni, kteří jsou stále přístupni novým informacím nejen ve svých oborech, ale i v příbuzných. Jsou to nejspíš i ti, kteří si článek přečetli až sem. Pokud se týká odborné terminologie, je dosud používána mezi všemi zúčastněnými v průběhu společného působení převážně ta, která je pro celou činnost dominující. Pro rozvinutí vzájemné výměny informací a všeobecných znalostí je však už nanejvýš žádoucí, aby se výrazně převažující mluva dodavatelů stavební části, technologie a silnoproudu rozšířila, s přiměřenou znalostí jejich skutečného významu, o základní termíny z oboru automatizace. Se společnou terminologií, která se stává nástrojem zlepšeného vzájemného chápání úzce souvisí odborná oborová názvosloví, veličiny a jejich jednotky, ustálená slovní spojení s jednoznačným významem aj. Jen tak je možné postupně dospět k úplným a nezkresleným vzájemně srozumitelným informacím. Neúplné informace, ve skutečnosti nedostatečné základní všeobecné znalosti oboru automatizace, se nepříznivě projevují na různých vztahových úrovních a v různých etapách stavby vodárenských objektů. Tato okolnost má negativní vliv zejména na etapu rozhodování o skutečných potřebách automatizace v rámci nově budovaných nebo rekonstruovaných vodárenských objektů a s tím souvisejícími vynaloženými prostředky. Skutečné potřeby automatizace je zde nutno vnímat výhradně ve vztahu k dosažení konečného efektu podmíněného předcházející přípravou. K té se řadí zodpovědné posouzení rozsahu automatizace, vypracování náležité projektové dokumentace a volba konkrétních, nikoliv nejlevnějších, technických prostředků. [1] To všechno za účasti všech celkové problematiky zavádění automatizace znalých pracovníků. Jejich odborná kvalifikace na různých úrovních spolupráce má zásadní význam pro konečný efekt. Kvalifikaci všech pracovníků zabývajících se vodárenstvím je třeba postupně, avšak co nejrychleji, získávat, udržovat a zvyšovat. K tomu jsou už dlouho v rámci sdružení SOVAK, vyspělých vodárenských firem, dalších odborných organizací a vzdělávacích agentur vytvářeny průběžně podmínky. [4]. 200

Na úrovni SOVAKu pracují odborné pracovní komise, ale automatizaci technologických procesů je zde dosud vyhrazen vcelku malý nebo žádný prostor. Pracovníci zabývající se automatizací vodárenských a čistírenských procesů také dosud na vznik svojí odborné komise čekají. Náměty pro činnost takové komisi jsou více než bohaté např. v oblasti přípravy technických norem řídících systémů (Automatizovaný systém řízení) úpravy a distribuce vody, sjednocení značek technologických mimik pro řízení úpraven a vodovodních sítí, stanovení strategii čerpání podzemní vody s ohledem na vodohospodářská kriteria, širší využití technologických informací stávajících vodárenských dispečinků ve spojení s informačními systémy, zpracování jednotných provozních deníků aj. Ke zvyšování základních všeobecných znalostí slouží také odborné vodárenské konference a semináře. Jejich hlavní náplní jsou dosud výrazně převládající příspěvky s tématy tradičních oborů, v nichž se odkazy na použitá měření nebo stručně charakterizované způsoby automatizace diskutovaného procesu téměř nevyskytují. Příspěvky s tématikou zaměřenou na měření nebo automatizaci se vyskytují ojediněle. To může mít příčinu v malé nabídce zaslaných příspěvků, nezajímavých námětech aj. Ze stejných nebo podobných důvodů nemusí být ovšem zařazovány. V obou případech takový stav málo přispívá k žádoucímu zvýšení základních všeobecných znalostí. Změna způsobu financování Druhým důvodem je ztížené prosazování automatizace vodárenských objektů vyvolané trvalou změnou způsobu financování po roce 2005 a současná orientace společností vodovodů a kanalizací na upřednostňovanou výstavbu nových čistírenských objektů nebo jejich intenzifikaci. Investiční aktivita společností se přitom výrazně nemění. Relativně vysoké přímé dotace a půjčky v letech 2002 a tří následujících byly umožněny mimořádnými finančními zdroji Fondu národního majetku a půjčkami Evropské investiční banky státu. Tyto prostředky jsou už vyčerpány a současně následuje výrazný pokles výdajů ze státních zdrojů. Podporu státu po roce 2005 lze očekávat jen ve výstavbě vodovodů. Rozhodující počet vodárenských projektů bude financován až na výjimky z vlastních zdrojů. Těmi jsou, jen pro připomenutí, nákladové položky vodného a stočného, úvěry, ojediněle finanční příspěvky krajů, měst nebo obcí. [5] Využití podpůrných zdrojů ISPA a CBC Phare nelze v žádném případě již očekávat. Oba fondy ale mohou být nahrazeny strukturálními fondy EU. Pozornost je třeba převážně zaměřit na účelné využívání vlastních zdrojů investorů a bankovních institucí. Zvyšování vlastních investičních zdrojů pro rozvoj vodovodů se obrací k intenzivnímu využívání úvěrů finančních institucí. Z této skutečnosti je při přípravě a realizaci budoucích projektů zahrnujících automatizaci vodárenských objektů nutno vycházet. Zdůvodňování a prosazování automatizace ve změněných podmínkách financování musí být podloženo potřebami a prokazatelnými úsporami. Za tímto účelem je třeba ve vodárenských společnostech používat metodiku umožňující objektivní stanovení investičních a provozních nákladů spojených se zaváděním automatizace a vyhodnocování úspor z těchto opatření vyplývajících. Jako příklad je možné uvést určování ztrát ve vodovodních sítích, nákladů na technologická zařízení včetně automatizace a dálkového přenosu dat a stanovení vzniklých úspor. [2] Při jednání o tomto tématu s vedeními vodárenských společností je zřejmá nejednotnost názorů na stanovení nákladů a vzniklých úspor. Vypracování, projednání a předložení způsobu stanovení nákladů a dosažených efektů zaváděním automatizace je úkol pro odborníky zabývající se důsledně touto problematikou. 201

Minimalizování nákladů na výstavbu vodárenských objektů nesmí být důvodem k omezování investičních prostředků do automatizace. Docela dobře v této oblasti platí staré úsloví - laciné dvakrát placené. Dnešní vodárenské objekty a stavby jsou určeny pro provoz kolem 30 let a po takovou dobu mohou spolehlivě pracovat spíše osvědčené prostředky automatizace renomovaných výrobců vyznačujících se vyšší kvalitou a tím ale také odpovídající cenou. Nepříznivý dopad zákona o veřejných zakázkách Jak již bylo v úvodu konstatováno, současná podoba zákona je využívána ve zjednodušené podobě hodnotícího kritéria a tou je téměř vždy pouze cena. Pro investory je to jednoduché kritérium, každý mu rozumí a omezuje se tím možnost případných technických sporů a efektivní a technicky nejlepší řešení. V praxi to však znamená možnost značného oslabení kvality realizovaného díla, zejména v oblasti nabízených technologií a tím i vytváření následného tlaku na zvýšené provozní náklady při provozování díla vlivem nedokonalé technologie. Obecnost zadávací dokumentace dle zákona vytváří sice prostor pro účast více uchazečů, na druhou stranu však nutí zadavatele k ústupkům na, pro něj důležitou kvalitu technického řešení při dodávkách. Jedná se sice rámcově o kvalitativně shodné řešení nabídek, ale v detailech technické realizace a tím i cenově rozdílné technologie, která se odráží v konečném efektu kvality provozu. A právě detaily značně ovlivňují výslednou realizaci předmětu díla, které se pak musí řešit až v následné realizační dokumentaci uchazeče a tím i zpětně a pochopitelně i skrytě dochází k pozměňování zadávací dokumentace. Tím se i snižuje transparentnost soutěže, korupční situaci a vytváří se tak prostor pro dodatečné námitky neúspěšných uchazečů a vyvolávání sporů o regulérnost samotné podstaty soutěže. Zde se ukazuje, že ze zákona definovaná obecnost zadávací dokumentace je současně nedostatkem pro praktické projekční řešení technologie investičních celků, které jsou náročné z hlediska technologického a technického řešení. A jak z toho ven? Autoři článku nemají v úmyslu radit našim zákonodárcům a investorům, ale vhodnějším postupem by jistě byla orientace veřejné soutěže na co nejlepší technické řešení, při konečné ceně, která by vzešla z úvodní technické dokumentace. Tuto dokumentaci by zpracovala renomovaná projekční kancelář na základě veřejné soutěže, jejímž rozhodujícím kritériem by byla zkušenost a reference s realizací obdobných projektů. Samotnou realizační projektovou dokumentaci by již provedla nebo garantovala firma, která se veřejné soutěže zúčastní. Tak by se omezila i druhá negativní stránka veřejných zakázek dle zákona, a to je skladby soutěžitelů, kde v současném tlaku na cenu zakázky dochází k ustanovení soutěžitelských týmů s lídrem, který objemově rozhoduje o co největší finanční částce budoucí zakázky. V případě vodárenských zakázek je to stavební firma, která se finančně podílí na největším objemu zakázky, ale technologicky nemá dostatečné zkušenosti ani vliv na konečnou funkčnost takto realizovaného díla. To vede dále k omezování kvality díla, protože další účastníci v týmu - technologické firmy, jsou již jenom subdodavatelé lídra, který je nutí ke snižování ceny díla dle svých neodborných představ a v souladu s cenou, s kterou vstoupil do soutěže a která je odrazem pouze jeho představ a nevychází ze společného konsensu všech účastníků týmu tak, aby byla garantování kvalita díla. Závěrem je také nutno upozornit na značnou časovou náročnost průběhu soutěže, dlouhé lhůty pro vyhodnocování a v neposlední řadě konečné termíny čerpání fondů EU v oblasti kanalizačních staveb. 202

A že to jde i jinak Na následujícím příkladě Vodáren Talin (Estonsko) bychom rádi poukázali, že vše lze řešit jinak, než je v naší republice v současnosti zvykem. Estonsko je podle hodnocení Transparancy International, které vyjadřuje míru vnímání korupce, na poměrně lichotivém 25. místě. Česká republika je na 39. místě, a naše zkušenosti ukazují, že opravdu máme Estonce co dohánět. Výběrové řízení na telemetrický monitorovací a řídící systém (u nás se často používá zjednodušený a poněkud nepřesný termín "vodárenský dispečink"), jehož jsme se zúčastnili, bylo od začátku maximálně otevřené a kladlo důraz na obsahovou stránku. Investor měl již před zahájením soutěže jasnou základní koncepci budoucího systému, a také sám kontaktoval potenciální dodavatele zakázky s dotazem, zda mají o účast v soutěži zájem. Během tří měsíců od našeho prvního vzájemného kontaktu bylo vypsáno výběrové řízení. O řízení jsme se nedozvěděli z estonského obchodního věstníku, ale investor nás na něj sám upozornil. Výběrové řízení je mezinárodní; jednacím jazykem je estonština a angličtina. Investor vystavuje veškeré dokumenty v obou jazycích a přijímá dokumenty v kterémkoli z uvedených jazyků. Soutěž je rozdělena na dvě samostatné části - kvalifikační a obchodní. Nejprve probíhala kvalifikační část zaměřená na splnění základních kvalifikačních předpokladů - v podstatě tak, jak probíhá u nás, ale s tím rozdílem, že většina dokumentů je nahrazena čestným prohlášením nebo plnou mocí. Hlavní důraz je kladen na reference, finanční audit, certifikaci systému řízení kvality (ISO 9001) a odborné předpoklady, vysvědčení a profesní životopisy klíčových pracovníků. Nejzajímavější a pro nás zcela nezvyklá je další fáze soutěže: Investor si individuálně zve uchazeče, kteří úspěšně prošli kvalifikací. Cílem schůzek je vzájemné vyjasnění a upřesnění technického zadání, způsob provedení zakázky a kriteria pro vyhodnocení nabídek. Aby taková setkání aktivně organizoval investor, je v tuzemských podmínkách věc nevídaná - zvláště s ohledem na poslední uvedený bod (diskuse o kritériích pro hodnocení nabídek)! Na prezentaci se uchazeči legálně snaží přesvědčit investora o své kompetentnosti, výhodách konkrétního řešení a kvalitě svých služeb. Na investorovi potom je, aby zhodnotil argumenty jednotlivých uchazečů a na jejich základě upravil své požadavky. Může také přijmout pozvání k referenční návštěvě, aby posoudil, zda jsou argumenty uchazečů relevantní. Poslední fáze výběrového řízení probíhá již standardně - investor všem uchazečům zašle shodné zadání, své požadavky a kriteria, čeká na nabídky, vyhodnotí je atd. Nemyslíme, že by obdobné soutěže byly u nás zmanipulované nebo zkorumpované. Určitě ne jejich velká většina. Problém je zcela opačný a spočívá v obavě nebo neschopnosti investora otevřít soutěž zahraničním uchazečům, zjednodušit kvalifikační požadavky, otevřeně jednat s uchazeči a zejména přijmout i jiná kriteria pro vyhodnocení nabídek než je nejnižší pořizovací cena. 203

Závěr V příspěvku byly uvedeny tři hlavní důvody, které se mohou výrazně podílet v budoucnu na oslabení pozice automatizace vodárenských objektů. Jsou to: nedostatečná všeobecná znalost rozhodujících zúčastněných pracovníků o používaných principech, možnostech a účincích automatizace ztížené prosazování automatizace vodárenských objektů vyvolané změnou způsobu financování nepříznivý dopad aplikace zákona o veřejných zakázkách. Nezájem investorů a majitelů vodárenské infrastruktury o kvalitu a technickou úroveň prováděných staveb Ke zmírnění nebo zamezení uvedených nepříznivých dopadů na obor automatizace vodárenských objektů se jeví potřebné navrhnout následující opatření. Pro zvýšení všeobecných znalostí v oboru automatizace je možné využít stávajících institucí, k tomu účelu zavedených vzdělávacích programů doplněných o oblast automatizace nebo případně zřízené odborné komise automatizace sdružení SOVAK. Prosazení automatizace ve změněných podmínkách financování může být dosaženo na základě zdůvodněných potřeb a prokazatelných úspor. Součástí tohoto opatření musí být projektová dokumentace odpovídající požadavkům na spolehlivé dlouhodobé řízení technologie s přenosem technologických dat do informačních systémů. V oblasti legislativy je již připravována novela zákona o veřejných zakázkách, kde by mělo dojít k zjednodušení aplikace zákona v investiční výstavbě. Ale zejména je zde nutná aktivní účast budoucích provozovatelů takto realizovaných děl na průběhu přípravy a realizace staveb z hlediska technologické úrovně a následné provozní efektivity díla. Literatura [1] Hladký,O., HROMÁDKA R.: Vodohospodářské objekty a projektování ASŘ, sborník přednášek VODA ZLÍN 2003, s.167 [2] Hladký,O., HROMÁDKA R.:ASŘ a provozování vodárenských objektů, sborník přednášek VODA ZLÍN 2005, s.179 [3] HLAVÁČ, J.: Komplexní pohled na ovlivnění vývoje vodárenství novou legislativou, sborník přednášek VODA ZLÍN 2003, s.7 [4] HLAVÁČ, J.: Efektivní způsoby vzdělávání vodárníků v praxi, sborník přednášek VODA ZLÍN 2005, s.31 legislativou, sborník přednášek VODA ZLÍN 2005, s.31 [5] PLECHATÝ, J.: Způsoby financování infrastruktury vodovodů, analýza současného stavu a výhledy, sborník přednášek VODA ZLÍN 2003, s.27 204