Návrh U S N E S E N Í

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Francouzskou republikou o spolupráci v oblasti ochrany obyvatelstva, prevence a řešení mimořádných situací, podepsaná dne 16. prosince 2010 v Praze

Návrh U S N E S E N Í Senát Parlamentu České republiky souhlasí s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Francouzskou republikou o spolupráci v oblasti ochrany obyvatelstva, prevence a řešení mimořádných situací, podepsané dne 16. prosince 2010 v Praze.

Předkládací zpráva pro Parlament Mezinárodní spolupráce na poli vzájemné pomoci při mimořádných situacích, tedy přírodních katastrofách a technologických haváriích, je důležitým prvkem ochrany obyvatelstva a životního prostředí v globálním i evropském měřítku. Využití zdrojů a zkušeností více států při těchto situacích umožňuje jejich účinnější řešení a zmírnění jejich následků. Česká republika se mezinárodní spolupráce v této oblasti aktivně účastní jako příjemce i poskytovatel pomoci, a za tímto účelem uzavřela se všemi sousedními státy a Maďarskem smlouvy o vzájemné pomoci při řešení mimořádných situací. Francouzská republika je významným spojencem České republiky v rámci NATO i Evropské unie a zároveň jedním z nejaktivnějších evropských států v poskytování mezinárodní pomoci při mimořádných situacích. Z toho důvodu probíhá v posledních letech intenzivní spolupráce mezi Hasičským záchranným sborem České republiky a Ředitelstvím civilní obrany a bezpečnosti Ministerstva vnitra, zámořských teritorií, územně samosprávných celků a přistěhovalectví Francouzské republiky. Odehrává se jak ve formě praktické pomoci při přírodních katastrofách, tak i formou vzájemných jednání, konzultací a stáží. Základ pro realizaci vzájemné spolupráce je v současné době obsažen v článku 6 Dohody mezi vládou České republiky a vládou Francouzské republiky o spolupráci v oblasti policie, veřejného pořádku a veřejné správy ze dne 2. dubna 1997, který stanoví, že obě smluvní strany budou rozvíjet spolupráci v oblasti veřejného pořádku a záchranných prací v případech katastrof, zejména formou výměny informací. V případě katastrofy může také jedna smluvní strana oficiálně požádat druhou smluvní stranu o vyslání odborníků nebo specializovaných záchranných jednotek podle povahy katastrofy v souladu s možnostmi žádané smluvní strany. Vzhledem ke vzrůstajícímu objemu spolupráce a ke skutečnosti, že výše uvedená dohoda z roku 1997 se pomoci při mimořádných situacích dotýká pouze okrajově, bylo účelné sjednat s Francouzskou republikou komplexní smluvní úpravu spolupráce při ochraně obyvatelstva, prevenci a řešení mimořádných situací. Tato úprava stanoví pravidla spolupráce příslušných orgánů obou stran a umožní jim v takových situacích pružně reagovat. Text Smlouvy mezi Českou republikou a Francouzskou republikou o spolupráci v oblasti ochrany obyvatelstva, prevence a řešení mimořádných situací (dále jen Smlouva ) je výsledkem jednání, které proběhlo ve dnech 29. - 30. dubna 2008. České delegaci se během jednání podařilo prosadit všechny priority směrnice pro expertní jednání schválené 25. srpna 2006, zejména pak bezúplatnost poskytované pomoci (blíže viz příslušná pasáž předkládací zprávy). Smlouva, která odpovídá dosavadní smluvní praxi České republiky v této oblasti, byla podepsána v Praze dne 16. prosince 2010 1. Spolupráce podle Smlouvy bude probíhat převážně na úrovni ministerstev vnitra obou států, která jsou v článku 2 uvedena jako orgány příslušné k provádění Smlouvy a která budou koordinovat zapojení dalších složek státu do spolupráce. 1 Na základě usnesení vlády č. 474 ze dne 20. dubna 2009. Prodleva mezi přijetím usnesení a podpisem Smlouvy byla způsobena problémy při nalezení termínu podpisu, který by vyhovoval oběma stranám. 1

Článek 1 stanoví definice používaných pojmů, mimo jiné pojmů žádající strana, žádaná strana nebo mimořádná situace. Článek 3 specifikuje hlavní oblasti spolupráce. Jedná se zejména o: - spolupráci při konkrétních mimořádných situacích formou vyslání záchranných jednotek a jednotlivých specialistů a poskytnutí předmětů pomoci, tedy materiální humanitární pomoci; - výměnu informací o mimořádných událostech a technologických a ekologických procesech, které by tyto situace mohly způsobit; - výměnu zkušeností a spolupráci v oblasti předvídání a prevence těchto situací; - výměnu informací o přípravě obyvatelstva na mimořádné situace, o mechanismech přípravy a samotném provádění humanitárních operací ve třetích zemích; - projekty společného vzdělávání odborníků v těchto oblastech. Další ustanovení Smlouvy se týkají především jednotlivých aspektů spolupráce v případě probíhající mimořádné situace. Článek 4 Smlouvy upravuje mechanismus podávání žádosti o pomoc. Důraz je kladen na přímou komunikaci mezi ministerstvy vnitra, která umožní rychlou reakci na žádost o pomoc a zajistí nezbytnou flexibilitu, jež může mít během mimořádné situace zásadní význam. Tato úprava nijak neovlivní vnitrostátní postupy pro rozhodování o poskytnutí humanitární pomoci do zahraničí. Nebude mít dopad ani na využití alternativních mechanismů podávání žádostí, tedy jejich předkládání a přijímání prostřednictvím Monitorovacího a informačního střediska Evropské unie nebo diplomatickou cestou. Smlouva upravuje formu podávání žádostí (písemně) a možnost jednostranného zrušení žádosti o pomoc, respektive ukončení jejího poskytování. Články 5 až 8 upravují podmínky nasazení záchranných jednotek a jednotlivých odborníků na území žádající strany v rámci řešení mimořádné situace. Záchranné jednotky budou během mimořádné situace podléhat řízení příslušného orgánu žádající strany (článek 5 odstavec 2), nebude tedy narušen princip jediné zodpovědnosti. Pravomoc vedoucího záchranné jednotky přímo vést jednotku nicméně zůstává nedotčena (článek 5 odstavec 3). Smlouva podřizuje pobyt záchranných jednotek právním předpisům státu, na jehož území je pomoc poskytována. Článek 6 odstavec 2 umožňuje nošení uniforem během zásahu na území žádající strany, oproti tomu článek 7 odstavec 2 stanovuje obecný zákaz dovozu zbraní, munice a výbušnin, pokud není stranami dohodnuto jinak. 2 Flexibilně je zakotveno také ustanovení týkající se využití léků obsahujících omamné a psychotropní látky, a použitá formulace tak nezavazuje k jejich opětovnému vývozu, pokud mohou být předány například státním nebo samosprávním orgánům pro další využití v rámci pomoci zasaženému obyvatelstvu, za dodržení povinností při nakládání s těmito látkami dle vnitrostátních právních předpisů, 2 Určitá flexibilita je žádoucí například v případě specializovaných týmů pro odstřel lavin, u nichž výbušniny tvoří nedílnou součást vybavení. 2

resp. mezinárodních závazků. 3 Článek 8 dále stanovuje pravidla pro použití letadel v rámci poskytování pomoci s odkazem na pravidla Mezinárodní organizace pro civilní letectví. Z hlediska naplnění priorit české strany je klíčové znění článku 9 týkajícího se hrazení nákladů. Zatímco francouzská strana preferovala režim, kdy by náklady na poskytnutí pomoci hradil žádající stát, česká strana vycházela z principu bezúplatnosti. Tento princip je obsažen ve všech podobných smlouvách, které ČR dosud sjednala, a odráží skutečnost, že pomoc je poskytována dobrovolně. Při katastrofách velkého rozsahu se navíc žádající stát obvykle nachází v tíživé situaci a obtížně realizovatelný může být také požadavek na následné vyúčtování nákladů na poskytnutou pomoc. Francouzská strana proto souhlasila se zakotvením principu bezúplatnosti do textu Smlouvy (článek 9 odstavec 1) s tím, že v konkrétních případech (například pokud žádaný stát pouze zprostředkuje spolupráci orgánů státu žádající strany a komerčních poskytovatelů pomoci) může být dohodnut jiný postup. Žádající strana bude zajišťovat stravování a ubytování a případnou lékařskou péči pro záchranné jednotky druhé strany (článek 5 odstavec 5). Po vyčerpání jejich zásob dle potřeby zajistí rovněž další zásobování těchto jednotek (článek 5 odstavec 6), stejně jako doplňování pohonných hmot v případě přímého nasazení letadel během mimořádné situace (článek 9 odstavec 2). Článek 10 upravuje problematiku náhrady škody, přičemž hlavní zásadou je vzdání se nároku na náhradu materiální škody a škody v případě újmy na zdraví. Česká strana navrhovala, aby otázky náhrady škody nebyly v Smlouvě zakotveny, neboť právní řád České republiky tuto problematiku komplexně upravuje. Dle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o integrovaném záchranném systému ), je náhrada škody způsobená jak občanu České republiky, tak záchranáři Francouzské republiky, který bude působit v České republice pod jednotným velením, včetně škod na majetku, v případě mimořádné situace hrazena státem, tzn. Českou republikou. Vzhledem ke skutečnosti, že francouzská strana na zakotvení úpravy pro náhradu škody trvala, prosadila česká strana výše uvedený princip vzdání se nároku na náhradu škody. Z hlediska právního řádu České republiky je zahrnutí úpravy náhrady škody do textu Smlouvy rozhodné pro určení kategorie smlouvy, a to jako smlouvy prezidentské (viz níže). Články 11 až 14 Smlouvy se zabývají dílčími aspekty spolupráce, mezi něž patří zasílání vyhodnocení poskytnuté pomoci, zveřejňování informací získaných v souvislosti s prováděním Smlouvy, podpora institucionální spolupráce a možnost setkávání zástupců orgánů obou stran za účelem provádění Smlouvy. Smlouva dále obsahuje standardní ustanovení o řešení sporů jednáním mezi příslušnými orgány nebo v případě neúspěchu diplomatickou cestou. Závěrečná ustanovení odpovídají běžné smluvní praxi České republiky, pokud jde o smlouvy prezidentského charakteru. Smlouva je sjednávána na dobu neurčitou s možností výpovědi, která by ovšem neměla ovlivnit již probíhající poskytování pomoci. Smlouva je dokumentem prezidentské kategorie a pro svůj vstup v platnost vyžaduje souhlas Parlamentu ČR a ratifikaci prezidentem republiky, neboť jde o mezinárodní smlouvu upravující práva a povinnosti osob (článek 49 písm. a) ústavního zákona č.1/1993 Sb., 3 Například Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988. 3

Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů) a současně i o smlouvu o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu (článek 49 písm. e) Ústavy). Předkládaná Smlouva je v souladu s právním řádem České republiky, s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky převzatými v rámci jiných mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, včetně práva Evropské unie. Dle právního řádu České republiky je veškerá humanitární pomoc, kterou Česká republika poskytuje, organizována v souladu se zákonem o integrovaném záchranném systému, s nařízením vlády č. 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhrad výdajů vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva, ve znění nařízení vlády č. 527/2002 Sb., a v souladu s usnesením vlády ze dne 31. března 2004 č. 302 o zásadách zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do Evropské unie. Smluvní úprava nebude znamenat nové nároky na státní rozpočet, neboť pomoc při mimořádných situacích je poskytována i v současnosti. Humanitární pomoc do zahraničí je hrazena z finanční rezervy na humanitární pomoc vytvořené v rozpočtové kapitole Všeobecná pokladní správa prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí (je třeba připomenout, že pomoc se poskytuje na základě dobrovolnosti po posouzení vlastních možností, což je zdůrazněno i v článku 9 odstavci 4 Smlouvy). Výdaje spojené s další spoluprací podle Smlouvy budou hrazeny zejména z prostředků Ministerstva vnitra, vyčleněných v rámci jeho rozpočtu na integrovaný záchranný systém a krizové řízení, případně z rozpočtů ostatních ministerstev, která budou zapojena do spolupráce podle Smlouvy. V tomto smyslu nebude sjednání Smlouvy znamenat nové nároky na státní rozpočet. V Praze dne 6. ledna 2010 Předseda vlády 4