Právo a ochrana lékaře

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE Právo a ochrana lékaře Lucie Cyrányová Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Josef Salač, Ph.D. Katedra občanského práva Centrum zdravotnického práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): listopad 2015

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 28. 11. 2015... Lucie Cyrányová

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala doc. JUDr. Josefu Salačovi, Ph.D., který se ochotně ujal vedení mé diplomové práce.

OBSAH ÚVOD... 1 1. PRÁVNÍ ÚPRAVA MEDICÍNSKÉHO PRÁVA V PRÁVNÍM ŘÁDU ČESKÉ REPUBLIKY... 3 1.1 Pojem medicínské právo... 3 1.2 Ústava a Listina základních práv a svobod... 4 1.2.1 Ústava České republiky... 4 1.2.2 Listina základních práv a svobod... 4 1.3 Relevantní mezinárodní úmluvy... 6 1.3.1 Úmluva o lidských právech a biomedicíně... 6 1.3.2 Úmluva o právech dítěte... 6 1.4 Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník... 7 1.5 Zákon č. 372/2011 Sb. - o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování... 8 1.6 Stavovské předpisy České lékařské komory... 9 1.6.1 Stavovský předpis č. 9... 9 1.6.2 Stavovský předpis č. 10... 10 2. LÉKAŘ... 12 2.1 Odborná způsobilost... 12 2.2 Zdravotní způsobilost... 13 2.3 Bezúhonnost... 13 2.4 Členství v profesní komoře... 14 3. LEGE ARTIS V MEDICÍNĚ... 15 3.1 Obecná definice... 15 3.1.1 Pravidla vědy a uznávané medicínské postupy... 15

3.1.2 Individualita pacienta... 16 3.1.3 Konkrétní podmínky a objektivní možnosti... 16 3.2 Lege artis a ekonomické limity... 18 3.3 Lege artis x non lege artis... 19 3.3.1 Znalec... 19 3.3.2 Znalecký posudek... 21 3.3.3 Obrana lékaře proti negativnímu znaleckému posudku... 21 3.3.4 Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 7 Tdo 219/2005 ze dne 22.3.2005 22 4. VZTAH LÉKAŘ PACIENT... 23 4.1 Ovlivnění úsudku při rozhodování o poskytnutí zdravotní péče... 23 4.2 Vztah lékař pacient z pohledu právního řádu... 25 4.3 Smlouva o péči o zdraví... 25 4.3.1 Uzavírání smlouvy... 25 4.3.2 Smluvní strany... 26 4.4 Dodavatel versus zákazník... 26 4.5 Změny ve vztahu lékaře a pacienta v Německu... 27 4.5.1 Změna vnímání společnosti... 27 4.5.2 Pokroky v medicíně... 28 4.5.3 Specializace advokátů na spory ve zdravotnictví... 29 5. PRÁVA LÉKAŘŮ STANOVENÁ ZÁKONEM... 30 5.1 Právo lékaře na informace o zdravotním stavu pacienta... 30 5.2 Právo lékaře odmítnout nebo ukončit léčbu pacienta... 31 5.2.1 Odmítnutí přijetí pacienta do péče dle 48 odst. 1 zákona o zdravotních službách... 31 5.2.2 Odmítnutí přijetí pacienta do péče dle 50 zákona o zdravotních službách. 32

5.2.3 Ukončení péče o pacienta... 33 5.2.4 Nemožnost odmítnout nebo ukončit zdravotní péči výjimky z ustanovení 48 odst. 1 a 2... 35 6. PRÁVNÍ INSTITUTY CHRÁNÍCÍ LÉKAŘE... 37 6.1 Informovaný souhlas pacienta... 37 6.1.1 Informace poskytované pacientovi... 38 6.1.2 Možnost neposkytovat informace na žádost pacienta... 39 6.1.3 Zadržení nepříznivé informace... 39 6.1.4 Forma informovaného souhlasu... 40 6.2 Informovaný nesouhlas pacienta - revers... 41 6.2.1 Revers jako ochrana lékaře... 41 6.2.2 Svévolný odchod pacienta ze zdravotnického zařízení... 42 6.3 Poskytování zdravotních služeb bez souhlasu... 42 6.3.1 Podmínky hospitalizace pacienta bez jeho souhlasu... 43 6.3.2 Informování osob o hospitalizaci bez souhlasu pacienta... 43 6.4 Dříve vyslovená přání... 43 6.4.1 Dříve vyslovené přání sepsané u praktického lékaře... 44 6.4.2 Dříve vyslovené přání sepsané při přijetí do péče nebo během jejího poskytování... 44 6.4.3 Nemožnost užití dříve vysloveného přání... 45 6.5 Rozhodnutí Do-not-resuscitate (DNR)... 46 7. POVINNÁ MLČENLIVOST A POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ O ZDRAVOTNÍM STAVU PACIENTA... 47 7.1 Sdělování informací o zdravotním stavu pacienta vybraným osobám... 48 7.1.1 Určení osob pacientem při přijímání do péče... 48 7.1.2 Určení osob prostřednictvím dříve vysloveného přání pacienta... 49

7.1.3 Poskytování informací osobám, které přišli s pacientem do styku... 49 7.2 Průlomy do povinné mlčenlivosti lékařů... 50 7.2.1 Běžné případy zproštění povinné mlčenlivosti... 50 7.2.2 Oznamovací povinnost... 51 7.2.3 Poskytování informací o zdravotním stavu pacienta Policii ČR... 52 7.2.4 Obrana lékaře v soudním sporu... 53 8. OCHRANA OSOBNOSTI LÉKAŘE... 55 8.1 Právo na odpověď a dodatečné sdělení... 55 8.1.1 Právo na odpověď... 56 8.1.2 Dodatečné sdělení... 56 8.1.3 Forma žádosti a postup uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení... 56 8.2 Ochrana osobnosti dle občanského zákoníku... 57 8.2.1 Žaloba na ochranu osobnosti... 57 8.2.2 Žaloba o náhradu nemajetkové újmy... 58 8.3 Trestný čin pomluvy... 58 8.4 Přestupky proti občanskému soužití... 59 9. ÚVAHY DE LEGE FERENDA... 60 9.1 Možnost lékaře ukončit péči o pacienta z důvodu narušení vztahu důvěry mezi lékařem a pacientem... 60 9.2 Lékař jako úřední osoba... 62 9.3 Rozšíření kompetencí České lékařské komory... 63 9.4 Zákon o znalcích... 63 ZÁVĚR... 65 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ... 67 ABSTRAKT... 72

ABSTRACT... 74 NÁZEV PRÁCE V ANGLICKÉM JAZYCE:... 76 KLÍČOVÁ SLOVA:... 76 KEY WORDS:... 76

ÚVOD Lidské zdraví a život samotný jsou bezesporu nejvyššími hodnotami, které máme, a hlavním zájmem každého jistě je, nebo by alespoň měla být, snaha udržovat si co nejlepší zdravotní stav. Naše tělo není stroj sestavený z dokonalých součástek, které bezchybně fungují po celý náš život. Každý z nás se někdy dostane do situace, kdy potřebuje pomoc lékaře. Lékaři jsou lidé jako my obyčejní, omylní, mající své vlastní starosti. Vybrali si povolání, které není ani tak zaměstnáním, ale spíše posláním. Po příchodu do práce si oblečou bílý plášť a najednou se dle ostatních lidí stávají bohy, kteří vyřeší jakýkoliv zdravotní problém a najdou lék na každou nemoc. Tak to ale není. Pořád jsou to jen obyčejní lidé, kteří se snaží o nemožné v nerovném boji s nemocemi. Někdy zvítězí, někdy ne, to je smutná realita života nás všech. Tento fakt by měl přijmout každý z nás a takto k lékařům také přistupovat. Mnoho lidí ale zastává názor, že lékaři musí zvládnout vše a vyléčit vše. Pokud se to lékařům nepodaří, hledají automaticky chybu na jejich straně. Ani automechanik nedokáže opravit každé rozbité auto, jednoduše proto, že to bohužel není možné. Téma Právo a ochrana lékaře jsem si vybrala, protože někteří členové mé rodiny jsou buď přímo lékaři, nebo ve zdravotnictví pracují na jiných pozicích. Proto vím, jak komplikovaný je jejich profesní život. K velkým problémům může často být jen nepatrný krůček. Z toho důvodu bych se ve své práci ráda zabývala tím, jaká mají lékaři práva a jak mají nejlépe při výkonu své profese postupovat, aby se vyhnuli případným soudním sporům, případně jakým způsobem se mohou v těchto sporech bránit. Současným trendem je sjednocování postavení lékaře a pacienta na úroveň rovnocenných partnerů při péči o zdraví. Opouští se dřívější paternalistický přístup lékaře k pacientovi, kdy hlavně lékař rozhodoval o léčebných postupech, které by měly být pro pacienta nejlepší. Názor pacienta stál v pozadí. Nově je pacient partnerem lékaře v boji proti nemocem a pacient má hlavní a konečné slovo při určování léčebných postupů. Více práv pacientů na jedné straně přináší více povinností lékařům na straně druhé. 1

Pacient, pokud chce plně rozhodovat o svém zdraví, by měl mít určité povědomí o lékařské vědě a znát její meze, ale hlavně by se měl aktivně podílet na udržování zdraví a případné zdravotní péči. Někteří pacienti se dostaví k lékaři s problémem a čekají zázraky, které se zpravidla nedostaví. Zázraky ve své profesi neumí nikdo. Každý člověk by měl o své zdraví dbát především sám, a to především zdravou stravou, přiměřenou mírou pohybu, dostatkem spánku, bez alkoholu, cigaret a jiných návykových látek. Ve své diplomové práci se budu snažit obsáhnout ty nejzásadnější problémy, které při poskytování zdravotní péče vyvstávají. Ráda bych se zabývala právy, které poskytuje lékařům právní řád, a také možnostmi ochrany lékařů, ať už proti obviněním nebo proti útokům na jejich osobnost. Dále bych se chtěla zmínit také o institutech, které pomáhají lékařům se v každodenním pracovním životě vyvarovat situací, z nichž by v budoucnu mohl vzniknout soudní spor. Tím mám na mysli například informovaný souhlas nebo revers. Následně bych se chtěla věnovat otázce mlčenlivosti a zejména okolnostem, za nichž lze informace o zdravotním stavu pacienta poskytnout jiným osobám. Také bych se ráda zabývala tím, jaké změny právního řádu by bylo vhodné provést, aby zákony zbytečně nekomplikovaly už tak náročný profesní život lékařů. 2

1. PRÁVNÍ ÚPRAVA MEDICÍNSKÉHO PRÁVA V PRÁVNÍM ŘÁDU ČESKÉ REPUBLIKY 1.1 Pojem medicínské právo 1 Tento pojem není nikde přesně vymezen a není ani přesně stanoveno, co do medicínského práva spadá. Stejně není možné stanovit, co je právo občanské, trestní a podobně. Problematické je i zařazení těchto právních vztahů do práva soukromého nebo veřejného. Například zákon o zdravotních službách obsahuje úpravu soukromoprávní i veřejnoprávní a nelze ho tedy zařadit ani do jednoho z nich. Například vztah mezi lékařem a pacientem je vztahem soukromoprávním, ale vztahy mezi poskytovateli zdravotních služeb a orgány státní správy jsou veřejnoprávní. Medicínské právo souvisí s řadou dalších právních odvětví, jako s právem správním, občanským, ale i trestním. V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb se vyskytují i další pojmy a to právo zdravotnické a právo lékařské. Jsou to v podstatě synonyma k pojmu medicínské právo a lze v nich také spatřovat drobné nuance. Právo zdravotnické je pojem asi nejširší a zahrnuje také vztahy týkající se veřejného zdravotního pojištění. Právo lékařské je oproti výše dvěma zmíněným pojmům vymezené nejúžeji, a to pouze jako právo týkající se pouze lékařů. Nejsou v něm zahrnuta práva nelékařských zdravotnických povolání. Dle jiného zdroje jsou pojmy medicínské a zdravotnické právo synonymy bez jakýchkoli rozdílů. Medicínské právo není samostatným právním odvětvím. Do 1 MACH, Jan. Univerzita medicínského práva. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 13nn. ISBN 978-80-247-5113-9. 3

medicínského práva lze v určitých případech zahrnout také právo pracovní a právo autorské. 2 1.2 Ústava a Listina základních práv a svobod Ústava a Listina základních práv a svobod jsou součástí ústavního pořádku České republiky a jsou to tedy předpisy nejvyšší právní síly, s nimiž musí být v souladu všechny zákony a podzákonné předpisy. 1.2.1 Ústava České republiky 3 Ústava, základní zákon našeho právního řádu, s nímž musí být v souladu všechny právní předpisy nižší právní síly, neobsahuje žádná konkrétní ustanovení týkající se medicínské práva. 1.2.2 Listina základních práv a svobod 4 Listina základních práv a svobod (dále jen,,listina ) obsahuje ustanovení, která se přímo či nepřímo dotýkají medicínského práva a jsou pro něj relevantní. Z řady obecných ustanovení tohoto předpisu vyplývají pro lékaře práva, ale také povinnosti. Článek 6 Listiny stanovuje základní právo každého člověka na život. Každý člověk, i nenarozený, má právo na život. Odpovídající lékařská péče pozitivně ovlivňuje délku a kvalitu lidského života. Článek 7 Listiny se týká nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí. Toto ustanovení je ve medicínském právu relevantní hlavně pro pacienty. Lékař musí přísně dbát na ochranu všech informací o zdravotním stavu svých pacientů, které jsou 2 CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ. Trestní právo a zdravotnictví. 2., upr. a rozš. vyd. Praha: Orac, 2004, s. 12. Studijní texty (Orac). ISBN 80-86199-75-4. 3 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky 4 Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky 4

především soukromou věcí každého člověka. Jen pacient je oprávněn rozhodnout, které další osoby mohou být o jeho zdravotní stavu podrobněji informovány. Lékař se tedy musí řídit především etickými pravidly, která jsou upravena jak stavovskými předpisy, tak i vnitřními předpisy jednotlivých poskytovatelů zdravotnických služeb. Lékař je povinen zachovávat mlčenlivost, ale každý případ musí posuzovat individuálně. Různí pacienti totiž mohou mít různý náhled na sdělování citlivých informací třetím osobám. Lékař tedy musí mít schopnost správně stanovit tuto hranici a pacienta v tomto ohledu plně respektovat. Je určitě lepší větší míra opatrnosti ze strany lékaře, která se může zdát některým lidem až přehnaná, než se později potýkat s obviněním z porušení etických norem ze strany pacienta nebo jeho rodiny. Článek 8 Listiny stanovuje možnost převzít nebo držet osobu v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Konkrétní případy upravují zákony. Článek 10 Listiny souvisí s výše zmíněným článkem 7 Listiny. Článek 10 Listiny zaručuje zachování lidské důstojnosti, cti, dobré pověsti a dobrého jména. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a rovněž před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním a zneužíváním údajů o své osobě. Toto ustanovení je relevantní jak pro vztah lékaře vůči pacientovi, tak i pro vztah pacienta vůči lékaři. V praxi se již vyskytlo mnoho případů, kdy pacient či jeho příbuzný obviňuje lékaře, že nepostupoval lege artis, ačkoli ve skutečnosti tomu tak bylo a oprávněnost lékařského postupu byla potvrzena též rozhodnutím soudu. Taková obvinění mohou poškodit dobrou pověst i špičkového lékaře. Nezanedbatelným důsledkem může být potom ztráta důvěry ostatních pacientů k neprávem obviněnému lékaři, která může mít pro dotyčného lékaře fatální následky nejen po odborné, ale i lidské stránce. Článek 31 Listiny zakotvuje právo každého člověka na ochranu zdraví. Občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky. 5

1.3 Relevantní mezinárodní úmluvy 1.3.1 Úmluva o lidských právech a biomedicíně 5 Tuto Úmluvu o lidských právech a biomedicíně (dále jen,,úmluva ) ratifikovala Česká republika v roce 2001. Tento dokument vznikl na půdě Rady Evropy a zakotvuje nejdůležitější pravidla pro ochranu práv a svobod člověka v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Účelem Úmluvy je chránit důstojnost a svébytnost všech lidských bytostí a každému je zaručena úcta k integritě jeho bytosti. Základním principem je nadřazenost zájmů člověka nad zájem společnosti a vědy. Dále je zakotven zákaz diskriminace, povinnost provádět zákroky v oblasti péče o zdraví v souladu s profesními povinnostmi a standardy, nutnost vyžadovat od pacienta informovaný souhlas ke každému zákroku a ochrana osob neschopných tento souhlas udělit, poskytnutí zdravotní péče osobě ve stavu, který neumožňuje poskytnutí souhlasu se zákrokem, dříve vyslovená přání, ochrana soukromí a právo nebýt informován. Dále jsou upraveny také specifické případy, k nimž může při poskytování zdravotní péče dojít, a to například v souvislosti s lidským genomem, vědeckým výzkumem a nakládáním s lidskými částmi včetně transplantace orgánů. 1.3.2 Úmluva o právech dítěte 6 Tato úmluva byla vytvořena Komisí OSN pro lidská práva a Valné shromáždění OSN ji ratifikovalo v roce 1989. V České republice byla přijata pod č. 104/1992 Sb. m. s. Zabývá se poskytováním zdravotní péče nezletilým pacientům. Zakotvuje například právo dítěte na život, zdravý vývoj, ochranu jeho důstojnosti, identity a soukromí. Hlavně také zakotvuje právo dítěte se vyjadřovat ke všem skutečnostem, které se ho týkají. Toto právo dítě náleží ale pouze v případě, pokud je natolik vyspělé, aby zvládlo formulovat své názory a bylo schopno pochopit a posoudit svůj zdravotní stav. 5 Úmluva Rady Evropy na ochranu lidských práv a důstojnosti v lidské oblasti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (96/2001 Sb. m. s.) 6 Úmluva o právech dítěte ze dne 20. 11. 1989, publikována pod č. 104/1991 Sb. m. s. 6

1.4 Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Občanský zákoník je základním zákonem upravujícím komplexně celé soukromé právo. Účinným se v této podobě stal 1.1.2014 a derogoval tak do té doby účinný občanský zákoník 7. Tímto momentem došlo k velkým změnám v oblasti soukromého práva a tyto změny se dotkly i medicínského práva. Přijetím uvedeného zákona došlo k jednoznačnému zařazení vztahů mezi poskytovateli zdravotních služeb a pacienty do oblasti soukromého práva, ovšem s výraznou veřejnoprávní regulací. Touto veřejnoprávní regulací je myšlen zákon o zdravotních službách a zákon o specifických zdravotních službách. Vztahy mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem budou zásadně vztahy smluvní. 8 Občanský zákoník tyto vztahy upravuje zvláštním smluvním typem, smlouvou o péči o zdraví, která klade důraz na odpovědnost za proces léčení a ne za konečný výsledek. Smlouva o péči o zdraví je upravena jako dvoustranný vztah poskytovatele zdravotních služeb na straně jedné a příkazce na straně druhé. Příkazcem může být jak sám pacient, tak také třetí osoba. Předmětem této smlouvy je závazek poskytovatele zdravotních služeb pečovat o zdraví pacienta. Vytvořením zvláštního smluvního typu byly ukončeny dřívější snahy o podřazení vztahu mezi lékařem a pacientem například pod smlouvu o dílo, která ovšem neodpovídala charakteru daného právního vztahu. Nový občanský zákoník obsahuje také podrobnější úpravu týkající se osobnosti člověka, definuje právo člověka na ochranu jeho podoby, soukromí, duševní a tělesné integrity a dalších aspektů relevantních pro medicínské právo. 9 7 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 8 http://www.epravo.cz/top/clanky/kolizni-normy-pri-zpusobeni-ujmy-na-zdravi-96777.html 9 81nn zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 7

1.5 Zákon č. 372/2011 Sb. - o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování V minulých letech proběhla velká reforma soukromého práva a společně s občanským zákoníkem bylo reformováno také medicínské právo. Do té doby účinný zákon o zdraví lidu 10 byl zastaralý a neodpovídal současným potřebám společnosti. Nahrazen byl současně i zákon o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních 11. Oba tyto zákony a jejich prováděcí předpisy byly nahrazeny s účinností od 1. 4. 2012 zákonem o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen,,zákon o zdravotních službách ), zákonem o specifických zdravotních službách 12 a zákonem o zdravotnické záchranné službě 13. Tyto zákony jsou speciální k občanskému zákoníku. Zákon o zdravotních službách je tedy společně s občanským zákoníkem základním zákonem upravujícím medicínské právo. Jeho působnost je vymezena v ustanovení 1:,,Tento zákon upravuje zdravotní služby a podmínky jejich poskytování a s tím spojený výkon státní správy, druhy a formy zdravotní péče, práva a povinnosti pacientů a osob pacientům blízkých, poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků, jiných odborných pracovníků a dalších osob v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, podmínky hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb, další činnosti související s poskytováním zdravotních služeb a zapracovává příslušné předpisy Evropské unie. 14 Zdravotní služba je úplně novým pojmem, který tento zákon zavádí do praxe. Zdravotní služba je definována v ustanovení 2 odst. 2 zákona o zdravotních službách jako poskytovaní odborné zdravotní péče a činnosti s ní přímo související. Zdravotními službami se rozumí například také konzultační služby, zdravotnická záchranná služba a rovněž specifické zdravotní služby dle zákona o specifických zdravotních službách. 15 10 Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu 11 Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních 12 Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách 13 Zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě 14 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování 15 2 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování 8

1.6 Stavovské předpisy České lékařské komory 16 Stavovské předpisy České lékařské komory (dále jen,,komora ) tvoří jednadvacet dokumentů, které upravují zejména organizaci uvnitř komory prostřednictvím nejrůznějších řádů, statutů a kodexů. Všichni členové komory jsou těmito předpisy vázáni a musí se jimi v praxi řídit. 1.6.1 Stavovský předpis č. 9 17 Pro oblast ochrany lékaře je nejzásadnějším Stavovský předpis č. 9 - Ochrana lékařského stavu, kterým komora zaručuje ochranu všem svým členům v případě ohrožení lékařské cti a dobré pověsti. Hlavní úkol České lékařské komory je zde vymezen takto:,,prioritním úkolem České lékařské komory (dále jen "komora") je ochrana oprávněných zájmů, pověsti a profesní cti celého lékařského stavu i jednotlivých členů komory. Tato ochrana je podmínkou řádného výkonu stavovských povinností. 18 Ochrana jednotlivce se děje zpravidla na jeho vlastní žádost. Tou se primárně zabývá prezident komory. Má právo si vyžádat od členů a orgánů komory potřebné podklady k případu a ony jsou povinny mu poskytnout potřebnou součinnost. V případě neopodstatněnosti má prezident komory právo žádost odmítnout, o čemž musí současně vyrozumět žadatele. 19 Právní pomoc členům, kteří jsou obviněni z neúmyslného nebo úmyslného trestného činu, zajišťuje kancelář komory. Bezplatné právní zastoupení svým členům komora neposkytuje. Komora má přibližně 50 000 členů a jejich právní zastupování by nebylo v silách sedmi právníků, kteří pro lékařskou komoru pracují. Pokud je lékař obviněn z neúmyslného odborného pochybení, poskytnou mu právníci komory bezplatnou konzultaci k jeho konkrétnímu případu a v případě zájmu 16 Všechny stavovské předpisy České lékařské komory lze nalézt na jejích stránkách: www.lkcr.cz/stavovske-predpisy. 17 Stavovský předpis č. 9 České lékařské komory Ochrana lékařského stavu 18 1 Stavovského předpisu č. 9 České lékařské komory Ochrana lékařského stavu 19 3 Stavovského předpisu č. 9 České lékařské komory Ochrana lékařského stavu 9

mu také doporučí advokáta v okolí jeho bydliště, který se zabývá medicínským právem. Rovněž mu pomohou s vyhledáním relevantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a s vyhledáním podkladů k obhajobě. Podobný postup je i v případě úmyslného trestného činu. Člen komory může také požádat o ochranu prezidenta komory formou vyžádání odborného lékařského posudku od oborové komise vědecké rady České lékařské komory. Ta zhodnotí, zda daný postup byl nebo nebyl lege artis. Právníci komory, kteří současně vykonávají advokátní praxi, dle dohody s komorou principielně nepřebírají zastoupení lékařů v záležitostech týkajících se úmyslných trestných činů, protože by tím byla znevážena jejich činnost a v širším ohledu by mohla být ohrožena i pověst celé komory. To se týká i placeného právního zastoupení odehrávajícího se zcela mimo komoru. Ani to však nebrání poskytnutí bezplatné právní konzultace a doporučení vhodného právního zástupce. 20 1.6.2 Stavovský předpis č. 10 21 Neméně důležitý je také Stavovský předpis č. 10 Etický kodex, který upravuje jak vztah mezi lékařem a nemocným, tak i mezi lékaři navzájem. Lékaři je v něm ukládána řada povinností vůči pacientovi, ale můžeme zde najít i určitá práva přiznaná lékařům, která jsou ovšem definována pouze v obecné rovině. Etický kodex se zmiňuje o právu lékaře odmítnout péči o nemocného z odborných důvodů nebo je-li pracovně přetížen. Tyto důvody jsou logické vzhledem k vytížení jednotlivých zdravotnických zařízení a vzhledem k odbornosti jednotlivých lékařů. Dále se ale kodex zmiňuje také o možnosti lékaře odmítnout pacienta, pokud se mezi ním a pacientem nevytvořil patřičný vztah důvěry, který je pro léčbu pacienta velice důležitý. Tato možnost však není přímo upravena v zákoně a z toho důvodu usiluje Česká lékařská komora o změnu zákona o zdravotních službách, která by toto 20 MACH, Jan: Právní podpora komory jejím členům a případ MUDr. Havránka. TEMPUS MEDICORUM. 2014, č. 10, s. 11. ISSN 1214-7524. 21 Stavovský předpis č. 10 České lékařské komory Etický kodex 10

právo lékařům zaručovala. 22 Dále také nesmí být lékař nucen k žádnému lékařskému výkonu, pokud by takový výkon odporoval jeho svědomí. 22 Více viz kapitola číslo 9. 11

2. LÉKAŘ Kdo je to vlastně lékař, jak tento pojem definuje zákon a jaké podmínky a požadavky musí splňovat osoba, která chce vykonávat toto povolání. Tato pravidla jsou stanovena zákonem a jejich dodržování kontrolují především profesní komory. V České republice může lékař vykonávat své povolání buď jako zaměstnanec (například v nemocnici), nebo jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ, které příslušný krajský úřad, v jehož správní obvodu se zdravotnické zařízení nachází, udělí oprávnění k poskytování zdravotních služeb). Ve zvláštních, zákonem stanovených případech, mohou toto oprávnění udělovat i ministerstva. 23 Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, stanovuje podmínky způsobilosti k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a to v ustanovení 3 odst. 1 takto:,,způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta má ten, kdo je odborně způsobilý, zdravotně způsobilý a bezúhonný. 24 Účinným se tento zákon stal dne 1. 4. 2004. 2.1 Odborná způsobilost O odborné způsobilosti hovoří zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a to v ustanovení 4 odst. 1, takto:,,odborná způsobilost k výkonu povolání lékaře se získává absolvováním nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu všeobecné lékařství. 25 23 15 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování 24 3 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta 25 Viz 4 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta 12

2.2 Zdravotní způsobilost Zdravotní způsobilost je další zákonnou podmínkou pro výkon povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Ta se dle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, dokládá lékařským posudkem vydaným na základě lékařské prohlídky, kterou provádí registrující poskytovatel zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství. 26 Dále také musí být zdravotní stav lékaře v souladu s vyhláškou o zdravotní způsobilosti zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka. Lékař tedy nesmí trpět například schizofrenií nebo být závislý na alkoholu. Úplný seznam nemocí je uveden v příloze 1 této vyhlášky. 27 2.3 Bezúhonnost Bezúhonnost je také vymezena v zákoně č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a to v 3 odst. 3 a následující:,,za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, nebo se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen. 28 Bezúhonnost se dokládá vždy před zahájením výkonu zdravotnického povolání, popřípadě i v jiných situacích, které stanoví zákon. Bezúhonnost je nutné doložit 26 3 odst. 2 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta 27 Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 271/2012 Sb., o stanovení seznamu nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, nelékařského zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, obsahu lékařských prohlídek a náležitostech lékařského posudku 28 3 odst. 3 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta 13

výpisem z evidence Rejstříku trestů (nebo obdobné evidence trestů jiného členského státu Evropské unie). 29 2.4 Členství v profesní komoře Další podmínkou pro výkon povolání lékaře (zubního lékaře, farmaceuta) v České republice je jeho členství v odpovídající profesní komoře, sdružující všechny vykonavatele tohoto povolání. Konkrétně se jedná o Českou lékařskou komoru, Českou stomatologickou komoru a Českou lékárnickou komoru. 30 Členství v komoře je obligatorní. S členstvím v profesní komoře jsou spojena určitá práva a rovněž i povinnosti. Právy plynoucími z členství komoře jsou: právo volit zástupce do orgánů komory a právo být sám volen, právo využít pomoci komory v oblasti dalšího vzdělávání a právo využít právní pomoc komory ve sporech vzniklých při výkonu povolání lékaře, zubního lékaře nebo lékárníka. 31 Povinnosti lékaře (zubního lékaře, farmaceuta) jsou v zákoně také definovány. Základní povinností lékaře (zubního lékaře, farmaceuta) je vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony. 32 29 3 odst. 4n zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta 30 Zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře 31 9 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře 32 9 odst. 2 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře 14

3. LEGE ARTIS V MEDICÍNĚ 3.1 Obecná definice Obecná povinnost poskytovat zdravotní péči na náležité odborné úrovni vyplývá z mezinárodního práva, konkrétně z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně:,,jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. 33 Toto ustanovení bylo přeneseno do zákona o zdravotních službách definováním náležité odborné úrovně. 34 Pojem lege artis vznikl zkrácením latinského de lege artis medicinae, což v překladu znamená podle pravidel umění lékařského. 35,,Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. 36 Takto je vymezen lege artis postup v zákoně o zdravotních službách. Poskytování zdravotních služeb s náležitou odbornou úrovní je i jednou z povinností lékařů (zdravotnických pracovníků). 37 3.1.1 Pravidla vědy a uznávané medicínské postupy 38 Lékaři jsou povinni poskytovat lékařskou péči podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, tedy tu nejkvalitnější péči. Pokud si lékař zvolí při péči o pacienta kterýkoliv z uznávaných medicínských postupů, postupuje lege artis. Nesmí však užít postup, který je již vědou překonaný, ani postup, který ještě není v praxi 33 Čl. 4 Úmluvy Rady Evropy na ochranu lidských práv a důstojnosti v lidské oblasti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (96/2001 Sb. m. s.) 34 MACH, Jan. Univerzita medicínského práva. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 50. ISBN 978-80-247-5113-9. 35 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNĚK a Jan MACH. Lege artis v medicíně. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 40nn. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-247-5126-9. 36 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování 37 49 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování 38 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNĚK a Jan MACH. Lege artis v medicíně. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 27n. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-247-5126-9. 15

dostatečně prozkoumán. Výjimku tvoří lékařské experimenty upravené v zákoně o specifických zdravotních službách. 39 Mnozí tvrdí, že vhodnější by pro definici bylo spojení,,nejmodernější poznatky. Avšak pokud by se v definici vyskytovaly, bylo velice těžké nalézt postup, který by pak dané definici náležité odborné úrovně vyhověl. Péče dle nejmodernějších poznatků nemusí být v České republice vůbec dostupná, a tak by její zajištění například v USA bylo velice drahé a pro systém zdravotního pojištění z dlouhodobého hlediska finančně neúnosné. 3.1.2 Individualita pacienta 40 Nová definice však zároveň kromě pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů zahrnuje také individualitu jednotlivce a jeho vůli. Nelze tedy v žádném případě poskytnout zdravotní péči proti vůli pacienta v případě, pokud si to vysloveně nepřeje. Výjimkou je situace, kdy zdravotní stav pacientovi neumožňuje projevit vůli a lékař se snaží zachránit pacientovi život. Individualita pacienta zahrnuje mnohé aspekty, jako je například věk, zaměstnání, vztah ke sportu nebo zdravotní stav. Individualita pacienta se promítne i do rozhodování o způsobu léčby. 3.1.3 Konkrétní podmínky a objektivní možnosti 41 V definici jsou také zohledněny konkrétní podmínky a objektivní možnosti v daném konkrétním okamžiku. Jejich zahrnutí do definice pojmu náležité odborné úrovně je velice významné a je to velký krok kupředu. Skupina poslanců podala v roce 2012 k Ústavnímu soudu návrh na vypuštění slov,,s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti z definice náležité odborné 39 Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách 40 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNĚK a Jan MACH. Lege artis v medicíně. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 40nn. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-247-5126-9. 41 Tamtéž. 16

úrovně, která se nachází v ustanovení 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách. Podle nich má každý pacient právo na zdravotní péči té nejlepší úrovně, a to v každé situaci a za všech okolností. Plénum Ústavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/12 ze dne 27.11.2012 rozhodlo o zamítnutí toho návrhu s tím, že současná definice náležité odborné úrovně naprosto odpovídá možnostem zdravotnictví v České republice a vypuštění daných slov by nebylo pro praxi možné. 42 Konkrétní podmínky lékařů se také mohou lišit dle vybavenosti jednotlivých nemocnic, poněvadž všechny nemocnice a zdravotnická zařízení nemají a ani nemohou mít všechny dostupné lékařské přístroje. Není to ani finančně možné, ani efektivní, protože přístroje by potom nebyly využívány plně nebo v horším případě by nebyly užívány vůbec. Přístroje jsou rozmisťovány tak, aby byly dostupné pro určitý okruh zdravotnických zařízení. Problém však nastává v případě poruchy, kdy je přístroj po určitou dobu nepoužitelný. Tím se mění i konkrétní podmínky a objektivní možnosti poskytnutí lékařské péče, jelikož lékař se musí obejít při vyšetřování nebo léčení bez daného přístroje, který se jinak v praxi běžně využívá. Pro jednoho pacienta je tedy péče zajištěna na nižší úrovni než pro jiného pacienta z jiné oblasti. Dalším důležitým faktorem je také denní doba, ve kterou péči potřebujeme nebo požadujeme. V pracovní době, tedy v době cca od 7 do 16 hodin, by měla být dostupná všechna možná vyšetření, ale mimo pracovní dobu, o víkendu a ve svátek mohou být služby omezeny, a některá vyšetření nemusí být dostupná z důvodu nižšího personálního zabezpečení zdravotnického zařízení. Toto nižší personální zabezpečení konkretizuje vyhláška ministerstva zdravotnictví o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb 43, která ve svých přílohách stanovuje minimální počty personálu pro jednotlivé lékařské obory. Cílem této vyhlášky snaha o snížení finančního zatížení pro státní rozpočet. Velkou roli hraje také obsazenost zdravotnického zařízení. V případě, že zdravotnické zařízení má v době služby jen minimální počet dostupného personálu, může nastat situace, kdy nebude mít kdo ošetřit více akutních pacientů najednou. Tím mohou být pacienti vystaveni přímému ohrožení života. 42 Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/12 ze dne 27.11.2012 publikováno též pod č. N 195/67 SbNU 333, (http://nalus.usoud.cz) 43 Vyhláška č. 99/2012 Sb., požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb 17

,,Toto je realita, kterou v současné době zákon uznává, ale i kdyby ji neuznával, nic by to na postavení pacienta v malé nemocnici v noční době ze soboty na neděli nezměnilo změnilo by to jen možnost vyšší právní odpovědnosti lékařů, kteří dělali, co mohli, a přesto nemohli poskytnout v dané situaci péči na nejvyšší možné odborné úrovni. 44 3.2 Lege artis a ekonomické limity Lékař je povinen postupovat lege artis, tedy s náležitou odbornou úrovní, za všech okolností. Ani nedostatek finančních prostředků ho neopravňuje k postupu, který by neodpovídal definici náležité odborné úrovně. Lékař vždy musí postupovat podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů bez ohledu na vynaložené prostředky. Lékař, ať v pozici poskytovatele, který chce ekonomicky zvládnout provoz své praxe, nebo jako například zaměstnanec v nemocnici, je motivován k co nejúspornějšímu jednání. Není však možné, aby lékař zamlčel pacientovi nějaký léčebný postup z důvodu jeho vyšší finanční náročnosti. V praxi se je jen málo zdravotnických zařízení, která by poskytovala komplexní péči napříč všemi lékařskými obory a měla k dispozici všechny přístroje a všechny odborníky nutné pro provoz. Ministerstvo zdravotnictví ČR se snaží o centralizaci vysoce specializované péče, což by sice mohlo snížit finanční zátěž pro celý systém, ale zároveň by se také mohla snížit dostupnost péče pro obyvatele z menších měst a vesnic. Péče, kterou nabízí konkrétní poskytovatel pacientovi ve svém zdravotnickém zařízení, nemusí být kompletní, a i přes to je jeho postup lege artis. Lékař (poskytovatel zdravotních služeb) je povinen pacienta upozornit na další možnosti léčby (hrazené i nehrazené) s tím, že zdravotní pojišťovna je povinna pacientovi sdělit, který jiný smluvní lékař (poskytovatel) mu hrazené zdravotní služby poskytne. 45 44 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNĚK a Jan MACH. Lege artis v medicíně. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 28. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-247-5126-9. 45 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNĚK a Jan MACH. Lege artis v medicíně. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 51nn. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-247-5126-9. 18

Ústavní soud ve svém nálezu rovněž stanovil, že péče na náležité odborné úrovni má přednost před finančními regulacemi zdravotních pojišťoven. Pokud tedy lékař prokáže, že by bez překročení finančních limitů nemohl poskytnout náležitou zdravotní péči, musí mu být taková péče o pacienta zdravotní pojišťovnou proplacena. 46 3.3 Lege artis x non lege artis 47 Pokud není pacient nebo osoba blízká spokojen s péčí poskytovatele zdravotních služeb, může podat stížnost tomuto poskytovateli. Poskytovatel vypracuje stanovisko k danému případu a předá jej stěžovateli. Ten se buď s vysvětlením spokojí nebo podá námitky, o nichž rozhoduje příslušný správní orgán, tedy krajský úřad. Správní orgán může záležitost postoupit k vyřešení České lékařské komoře, České stomatologické komoře nebo České lékárnické komoře podle toho, jde-li o lékaře, stomatologa nebo lékárníka (dále jen,,lékař ). K posouzení, zda lékař postupoval lege artis nebo ne, tedy non lege artis, musí být vypracován odborný posudek. Tento posudek vypracovává buď lékař s danou odborností a s osvědčením k výkonu funkce vedoucího lékaře nebo primáře, nebo příslušná oborová komise rady České lékařské komory. 3.3.1 Znalec 48 Odborný posudek je v řízení nejpodstatnější. Proto je velmi důležitá erudice znalce, který znalecký posudek vypracovává. Není důležitá jen erudice odborná, ale klíčové jsou jeho praktické zkušenosti s fungováním jednotlivých zdravotnických zařízení. Ačkoliv pracoviště splňují všechny zákonné požadavky na personální, technické a věcné vybavení, mohou v nich i tak být diametrální rozdíly. 46 Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/13 ze dne 22.10.2013 publikováno též pod č. N 178/71 SbNU 105, (http://nalus.usoud.cz) 47 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNĚK a Jan MACH. Lege artis v medicíně. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 28nn. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-247-5126-9. 48 PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNĚK a Jan MACH. Lege artis v medicíně. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 57n. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-247-5126-9. 19

Je rozdíl, pokud lékař, který vytváří posudek, dříve pracoval na prestižní klinice, která měla dostatek finančních prostředků, nebo v obyčejné okresní nemocnici. Pokud lékař ze špičkové kliniky posuzuje jednání lékaře z malé nemocnice, musí vzít v úvahu, že rozpočet takovéhoto zdravotnického zařízení je mnohem nižší. Proto se při vyšetřování pacientů provádějí jen nejnutnější vyšetření, která jsou povinná, a na vyšetření navíc, která by se prováděla spíše pro jistotu a která by si lékař ve špičkovém zařízení mohl dovolit, už prostředky nejsou. Lékař se v této situaci dostává na křižovatku, kdy se musí rozhodnout, zda zvýší náklady na vyšetření pacienta nad stanovenou míru, nebo se případně vystaví nebezpečí trestního stíhání nebo občanskoprávní žaloby. S tímto stavem by měl mít každý lékař, který je soudním znalcem, svou zkušenost, jinak může těžko posoudit obtížnost takového rozhodování. Znalec by se tedy měl nejdříve seznámit s konkrétními podmínkami a objektivními možnostmi na zkoumaném pracovišti v předmětnou dobu a dále by se měl seznámit s vyjádřením konkrétních lékařů, jejichž práci posuzuje. Pro posouzení správnosti nebo nesprávnosti lékařského postupu rozhodně nestačí jen zhodnocení zdravotnické dokumentace pacienta. 49 Počínání lékaře musí znalec posuzovat z pohledu tzv. ex ante, tedy z takového, jaký měl lékař v době přijetí pacienta do péče. V tomto okamžiku není známa diagnóza ani výsledek poskytnuté péče. Znalec, který tento výsledek již zná, by mohl vzniklou situaci posuzovat zcela jinak. 50 Činnost znalců je upravena v zákoně o znalcích a tlumočnících. 51 Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek může vykonávat činnost znalce. 49 MACH, Jan. Univerzita medicínského práva. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 57. ISBN 978-80-247-5113-9. 50 MACH, Jan: Právní postavení českého lékaře z pohledu právníka ČLK. TEMPUS MEDICORUM. 2015, č. 11, s. 14. ISSN 1214-7524. 51 Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících 20

3.3.2 Znalecký posudek 52 V řízení před soudem není soudce sám schopen posoudit, jestli lékař postupoval s náležitou odbornou úrovní či nikoliv. O vinně a nevinně tedy rozhoduje hlavně odborný posudek, ačkoliv znalec sám vinnu nebo nevinnu prohlásit. To může učinit jedině soud. Problematice znaleckých posudků, které rozhodují o správnosti nebo nesprávnosti odborného postupu lékaře, se již několik let věnuje Česká lékařská komora. V poslední době se množí případy, kdy neuváženě zpracované znalecké posudky zavedly před trestní soud desítky nevinných lékařů. Přestože později byla jejich nevinna osvědčena soudem, tak i samotné projednávání před soudem mělo neblahý vliv na jejich pracovní i osobní život, na dobrou pověst a profesní čest, která hraje v lékařských oborech nezanedbatelnou roli. 3.3.3 Obrana lékaře proti negativnímu znaleckému posudku Lékař nemá příliš možností, jak se bránit proti znaleckému posudku, který nevyzněl v jeho prospěch. Pokud je lékař přesvědčen, že závěry uvedené v posudku nejsou pravdivé, může proti němu i on sám zpracovat námitky. Pro větší váhu může lékař námitky podložit odbornou literaturou nebo stanovisky odborných společností. To samo o sobě ale nestačí. Tyto námitky jsou stále jen vyjádření obviněné nebo žalované strany a nemohou nikdy dosahovat váhy znaleckého posudku, i kdyby byly sebelepší. Lze také předložit odborné vyjádření jiného lékaře, který nemusí být znalcem, na předložený znalecký posudek. Toto vyjádření lze v řízení uznat jako listinný důkaz. Nejvhodnější je požádat jiného znalce o vypracování jiného znaleckého posudku. I tento znalecký posudek musí být pravdivý, ale znalec může mít na případ jiný úhel pohledu a zjištěné skutečnosti zhodnotit odlišně než znalec předchozí. Další možností je dle Stavovského předpisu č. 9 požádat o pomoc prezidenta České lékařské komory. Tato možnost je blíže specifikována v kapitole 1.6.1 této práce. 52 MACH, Jan. Univerzita medicínského práva. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 56. ISBN 978-80-247-5113-9. 21

3.3.4 Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 7 Tdo 219/2005 ze dne 22.3.2005 Toto usnesení Nejvyššího soudu ČR stanovuje, co lze a nebo nelze považovat za postup non lege artis.,,nejvyšší soud ČR v této souvislosti konstatuje, že chyba v diagnóze sama o sobě ještě nemusí mít charakter nedbalosti, ani jednání non lege artis. Může tomu tak být v případě, je-li nesprávná diagnóza důsledkem závažného porušení postupů pro její určování, například v případě bezdůvodného nevyužití dostupných diagnostických metod. Postup lékaře je ovšem vždy nutno hodnotit tzv. ex ante, tj. na základě informací, které měl lékař v době rozhodování k dispozici. 53 Pokud tedy lékař postupuje podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, jak mu ukládá zákon, jedná lege artis, a to i v případě, že při využití všech běžně užívaných vyšetření stanoví nesprávně diagnózu pacienta. 53 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.3.2005, sp. zn. 7 Tdo 219/2005 22

4. VZTAH LÉKAŘ PACIENT Vztah lékaře a pacienta se neustále vyvíjí. Dříve byli lékaři vnímáni jako uznávané osoby, které zaujímaly ve společnosti významné postavení. Ve vztahu k pacientovi byli v určitém lehce nadřazeném postavení. Jen lékař rozhodoval o léčbě pacienta a určoval, co je pro něho nejlepší. S postupem času se začal tento rozdíl v jejich postavení zmenšovat a s účinností zákona o zdravotních službách 54 a občanského zákoníku 55 tento paternalistický přístup zmizel a nahradil ho výhradně přístup partnerský. Lékař a pacient mají tedy rovnocenné postavení. Při léčbě pacienta je kladen důraz primárně na jeho vůli a názor lékaře se jeví spíše jen jako doporučení nejvhodnějšího řešení. Je však už jen na samotném pacientovi, jak se rozhodne řešit svůj zdravotní stav a jestli dá na odbornou radu lékaře. Pacient má také právo léčbu úplně odmítnout, a to i v případě, že přímým následkem jeho rozhodnutí může být smrt. Tento vztah však nikdy nebude úplně v rovnováze, poněvadž úsudek lékaře není ovlivněn žádnou nemocí ani emocemi. Lékař má na věc střízlivý odborný názor, zpravidla podložený léty praxe, ovšem nikdy nemá v případu poslední slovo, pokud si to pacient výslovně nepřeje. 4.1 Ovlivnění úsudku při rozhodování o poskytnutí zdravotní péče 56 Vztah mezi lékařem a pacientem je velice komplikovaný, protože obě strany mají v tomto vztahu svá práva a povinnosti. Lékařům jsou ukládány spíše povinnosti ve snaze vyrovnat nerovné postavení ve vztahu, které pramení z lékařova vzdělání. Lékař je brán jako strana s výhodnějším postavením, protože i když má pacient sebevíce informací a zná všechna fakta, nikdy se nemůže v konkrétním případě rozhodnout na základě své svobodné vůle. Je ovlivňován mnoha subjektivními faktory, které nelze žádným způsobem odstranit. Jde přímo o něj, o jeho zdraví a život. O svém stavu 54 Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, účinný od 1.4.2012 55 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 56 DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva. Vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 119 s. Praktik (Leges). ISBN 978-80-87576-25-0. 23

a léčbě si musí rozhodnout sám. Nikdo jiný není oprávněn toto rozhodnutí učinit za něho. Každý sám nejlépe ví, co je pro něho nejlepší a ostatní mohou pouze poradit. Pacient je ovlivňován zejména svým momentálním zdravotním stavem. Jeho úsudek může být omezen mnoha fyzickými i psychickými faktory. Může se jednat o pouhý strach z nemoci nebo o touhou po co nejrychlejším zmírnění fyzické bolesti. Rozhodnutí pacienta nemusí být vždy nejlepším řešením jeho zdravotních problémů. Na druhé straně lékař se ke každému případu staví profesionálně, až rutinně, ale chybí mu subjektivní prvek, který každého z nás ovlivňuje, když jde o naše vlastní zdraví. Lékař si musí při sdělování informací pacientovi dát pozor, aby mu nastínil všechny dostupné možnosti bez zaujetí pro nebo proti některým z nich. Teprve pokud je o to pacientem požádán, smí říct svůj vlastní názor, jak by v dané věci postupoval on sám. 57 Dalším faktorem, který determinuje úsudek pacienta je například jeho mentální kapacita. Ačkoliv je takový člověk řádně poučen a zná všechny podrobnosti o svém zdravotním stavu, není schopen domyslet všechny důsledky, ať ty pozitivní nebo negativní, které by mohl léčebný postup mít a to hlavně z jiného hlediska než je to zdravotní. Dále hrají velkou roli také společenské tlaky a hlavně tlaky z nejbližšího okolí. Často pacienti odmítají radikálnější, ale lepší léčbu jen z toho důvodu, že by se o ně neměl kdo postarat například po operaci. Už ale nedomyslí, že nějaké dočasné řešení zdravotního stavu může zapříčinit situaci, kdy se o ně bude muset někdo starat už napořád. S těmito proměnnými lékaři pracují každý den a musí se snažit co nejlépe odhadnout každého konkrétního člověka a rozpoznat, jaké informace, jak detailně a hlavně jakou formou mu je poskytnout. 57 DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva. Vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 119 s. Praktik (Leges). ISBN 978-80-87576-25-0. 24

4.2 Vztah lékař pacient z pohledu právního řádu Dlouhá léta nebylo jasné, kam tento specifický právní vztah zařadit, zda je to podmnožina práva soukromého nebo veřejného. Až s účinností,,nového občanského zákoníku 58 byl tento vztah definitivně zařazen do práva soukromého. Občanský zákoník vyhrazuje tomuto vztahu zvláštní smluvní typ, konkrétně smlouvu o péči o zdraví, která je upravena v ustanoveních 2636 a následujících občanského zákoníku 59. 4.3 Smlouva o péči o zdraví Smlouvou o péči o zdraví se lékař zavazuje pečovat o zdraví pacienta a je povinen postupovat lege artis. Lékař tedy odpovídá za řádné poskytnutí zdravotní služby, ale nikdo už ho nemůže činit odpovědným za výsledek, který řádným poskytnutím služby nastane. Tak tomu bylo dříve u smlouvy o dílo, která byla na komplikovaný vztah lékaře a pacienta jen těžko aplikovatelná. 4.3.1 Uzavírání smlouvy 60 Ačkoliv má vztah lékaře a pacienta smluvní charakter, většina lidí si ho ani neuvědomuje, protože si nejsou vědomi toho, že by nějakou smlouvu podepisovali. Tato smlouva je totiž uzavírána konkludentně a písemně je uzavírána pouze výjimečně. Jako u každé jiné smlouvy musí uzavření smlouvy předcházet oferta a akceptace.,,vzhledem k tomu, že je většina smluv uzavírána konkludentně, bude smlouva uzavřena tím, že pacient navštíví určitého lékaře za účelem poskytnutí lékařské péče (oferta) a lékař započne s poskytováním péče (akceptace). 61 I při uzavírání smlouvy tohoto typu je patrná smluvní svoboda stran, a to zejména při uzavírání smluv na zdravotní služby, které nehradí pojišťovny. Pokud je však péče 58 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 59 Tamtéž. 60 DOLEŽAL, Tomáš. Vztah lékaře a pacienta z pohledu soukromého práva. Vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 131 s. Praktik (Leges). ISBN 978-80-87576-25-0. 61 Tamtéž. 25