Expedice Palagruža 2005 zastavení první

Expedice Palagruža 2005 zastavení první SVÍTÁNÍ NA ŠIRÉM MOŘI A PŘED SEBOU TAJUPLNÝ A NEKONEČNÝ OBZOR. JSOU TO UŽ TÉMĚŘ DVA ROKY, CO JSEM STÁL NA STEJNÉM MÍSTĚ A POCIŤOVAL PODOBNÉ VZRUŠENÍ Z VOLÁNÍ DÁLEK, JAKÉ CÍTÍM DNES. TEHDY JSEM SE S PŘÁTELI POTÁPĚL NA MÍSTNÍCH LOKALITÁCH A PŘITOM SE MI ZDÁLO, ŽE JSEM NA SAMÉM OKRAJI CHORVATSKÉHO ÚZEMÍ A ŽE MĚ KROMĚ BLÍZKÉHO OSTROVA BIŠEVO NEMŮŽE NA JADRA- NU JIŽ NIC PŘEKVAPIT. Své odvážné plavby za obživou podnikali rybáři zvisu na Palagružu v nevelkých lodích, zvaných falkuše, poháněných vesly a jednoduchými plachtami. Dnes tady na ostrově Vis stojím opět, ale svou potápěčskou výbavu nechávám zatím ležet bez povšimnutí. Dívám se na klidné moře a za vzdáleným obzorem jen tuším záhadný kousek země v samém srdci Jaderského moře, o kterém jsem poslední rok jenom snil. O skutečném drahokamu Jadranu o malém ostrůvku jménem Palagruža, nejvzdálenějším to kousku chorvatského území. 52

Cesta, která vede od pobřeží až k majáku VÝCHOZÍ PŘÍSTAV VIS Ikdyž dlouholetá izolovanost Visu od okolní civilizace poskytuje báječné lokality a potápění na nich mohu všem vřele doporučit, neb si zde přijdou na své jak milovníci vraků, tak i obdivovatelé podmořského života. Ať už na stěnách, nebo v kouzelných abrazivních jeskyních Modrou na Biševu počínaje a třeba Zelenou na Visu konče. Přesto jsem měl touhu poznat ještě odlehlejší kousky země, ztracené kdesi za obzorem nám tolik známého našeho moře. Starší obyvatelé Komiže právem ashrdostí mluví o Palagruži právě v souvislosti s jejich nevelkou osadou. Byli to totiž místní rybáři, kteří podnikali dlouhé plavby na více jak dvaačtyřicet námořních mil vzdálený ostrov, kde lovili doposud stále ještě hojné langusty a velké ryby. Své odvážné plavby za obživou podnikali vnevelkých lodích, zvaných falkuše, poháněných vesly a jednoduchými plachtami. Úkolem naší první expedice Palagruža 2005 nebylo objevovat již objevené, neboť tu a tam se na Palagružu jezdí v omezené míře potápět z místního centra formou jednodenních výjezdů. A tak nebudeme ani zdaleka první, kdo toto malé souostroví navštíví. O to 53

více mě ale překvapila skutečnost, že mnoho potápěčů, včetně velmi zkušených, ostrov Palagružu buď vůbec nezná, nebo o ní jen něco málo slyšeli a neví ani, kde ji vlastně hledat. A tak díky značné odlehlosti od běžných potápěčských i jachtařských lokalit zůstává dodnes Palagruža malým tajemstvím Jadranu. Naším hlavním cílem a specialitou celé expedice bylo dostat se na ostrov apobývat v jeho okolí několik dnů bez toho, abychom se museli každý večer vracet do bezpečného přístavu a mohli tak prožít neopakovatelné západy i východy slunce na zcela otevřeném moři. Dalším úkolem bylo vzhledem k absenci podrobných map zdokumentovat a zaznamenat co možná nejpodrobněji celý ostrov i jeho nejbližší okolí jak na fotografiích, tak na filmovém materiálu. Třetím úkolem bylo ve spolupráci se zástupcem Chorvatského potápěčského svazu zmapovat místní lokality vhodné pro potápění a sestavit podrobnějšího průvodce pro další potápěčské výpravy, které do budoucna ještě plánujeme. Předposledním, ale neméně významným úkolem, bylo najít a ve spolupráci s historikem zdokumentovat pozůstatky po bojích, které se zde odehrály v době 1. světové války a konfrontovat je s naším přímým pozorováním. Jako doprovodný program jsme zvolili test podvodních skútrů v expedičních podmínkách. Abychom to vše mohli zdárně realizovat, bylo zapotřebí najmout dostatečně velkou loď, která by spolehlivě odolala nenadálé změně počasí na otevřeném moři bez možnosti okamžitého úkrytu v bezpečném přístavu. Příboj na pláží Južno Zlato SMĚR PALAGRUŽA Je neděle a ranní úsvit pomalu odhaluje naši loď klidně spící v bezpečných vodách přístavu Vis, který jsme zvolili jako výchozí před Pohled na Malou Palagružu vlastní cestou. Zanedlouho se, ale všechno změní a náš téměř čtyřicet metrů dlouhý dočasný domov vyrazí na novou cestu. Na cestu, která nás dovede do cíle naší expedice na ostrov Palagružu. Vstáváme v pět hodin ráno. Jako zázrakem se výrazně zlepšuje počasí. O půl hodiny později se odvazujeme a vyplouváme vstříc našemu novému dobrodružství. Obeplouváme mys Stončica a na pravoboku míjíme malé souostroví kolem ostrova Veli Budikovac. Zanedlouho necháváme Vis za zádí a před námi se objevuje dlouhá linie nekonečného obzoru, za kterým se skrývá vysněná Palagruža. Po více jak čtyřech hodinách plavby jižním směrem se na obzoru konečně objevuje stále ještě nezřetelný a v mlžném oparu zahalený kousek ostrova. Zhruba po půlhodince plavby již rozeznáváme nejen hlavní ostrov s majákem, ale i souostroví Malá Palagruža a další přilehlé útesy. Do svého deníku si později zapisuji následující údaje o místu přistání: Chorvatsko-Palagruža, neděle 8. května 2005. 54

Poloha 42 23,7 N a 16 16,5 E. 11.25 středoevropského letního času. Zcela jasná obloha, větrno, moře s výškou vln do jednoho a půl metru. Skvělá nálada. Jsme na místě! DRAHOKAM JADRANU Zůstáváme stát na severní straně ostrova necelé půl námořní míle od jeho strmých břehů. Spouštíme kotvu na hloubce kolem 100 metrů a pomalu se připravujeme na vlastní program expedice. Nyní již můžeme zcela zřetelně a v klidu pozorovat povrch ostrova, který je doslova posetý pestrobarevnými keřovitými pryšci na hřebenech i úpatích všech útesů, jimž vévodí majestátná budova starého majáku. Palagruža, kterou Italové nazývají Pelagosa, je jak již bylo řečeno nejvzdálenějším územím Chorvatska, odkud je za dobré viditelnosti vidět tenkou linii italského pobřeží. Hlavní ostrov Velká Palagruža je dlouhý přibližně 1 400 m, široký je asi 300 m, s nejvyšší nadmořskou výškou 91 m. Na nejvyšším místě se nachází velká budova majáku, která je mimochodem největší svého druhu na Jadranu. Při pohledu z místa přistání se vlevo, tedy východně od velkého ostrova nachází nepatrné souostroví Malá Palagruža se skupinkou větších útesů Kamik od Tramuntane a Kamik od Oštra včetně několika dalších skalisek. Vpravo, západně od hlavního ostrova, pak vidíme několik dalších útesů zvaných Hridi Voliči. Již z našeho prvního pozorování je patrné, že Palagruža je v podstatě jedna velká podlouhlá skála ostře se svažující ze všech stran do moře, s těžko přístupnými břehy. Setrváváme ještě chvíli na místě našeho prvního přistání. Po obědě pak plánujeme přesun na jižní stranu ostrova, kde hodláme přenocovat. Zatímco naše mateřská loď obeplouvá Velkou Palagružu vzhledem k množství útesů ukrytých pod hladinou v uctivé vzdálenosti, vydávám se s kamerou i s našimi fotografy v gumovém člunu zdokumentovat nejbližší okolí celého souostroví. Plujeme západním směrem kolem pobřeží, přičemž snímáme tuto jedinečnou scénu ze všech možných úhlů. Následně proplouváme úžinou kolem útesů Hridi Voliči odkud se nám zdá pohled na ostrov ještě krásnější. Při plavbě kolem jižního pobřeží narážíme na jednoduchou lanovku, kterou používá osádka majáku pro příjem potravin a jiného proviantu. Průzkumnou plavbu zakončujeme letmým pohledem na pláž Južno Zlato, která se jeví jako nejvhodnější pro plánované vylodění. Asi po půlhodince se setkáváme opět s naší lodí, na jejíž palubu se vracíme s úlovkem skvělých záběrů. Úkol prvního dne je splněn. VYLODĚNÍ Další dny se již potápíme v okolí ostrova a současně se připravujeme na průzkum terénu nad hladinou. Pláž Južno Zlato je údajně jednou z nejhezčích na Jadranu. Odtud pak vede křivolaká stezka nejprve na sedlo skaliska, dále pokračuje po hřebeni až k samotnému majáku a končí na opačné straně ostrova v zátoce Stara Vlaka, kterou používali staří rybáři jako další kotviště na ostrově. Cestou k majáku, která zabere dobrou půlhodinku, sledujeme přepestrou mediteránní INZERCE 55

Úchvatný západ slunce nad největším majákem v Chorvatsku flóru včetně endemitních neboli jen zde rostoucích druhů pryšce rozesetých po celém ostrově. Jedná se o mírně jedovatý druh, který se tak brání proti případným konzumentům. Na planině pod námi se rozprostírá malý heliport, jehož hranice tvoří všudypřítomný kámen. Dnes tady žádná helikoptéra neburácí, a tak v tomto ročním období stále ještě zelený povrch přistávací plochy, slouží jako výtečná tabule největšímu obyvateli ostrova spokojenému oslovi. Trochu jako z Hitchkokova filmu teď krouží nad našimi hlavami početné hejno chechtajících se mořských racků. Ve skalních rozsedlinách pak objevujeme i pár hnízd s čerstvými mláďaty. Je už po poledni, když dorážíme k majáku. Samotná budova byla postavena již v roce 1875, což nám potvrzuje i pamětní deska umístněná nad hlavním vchodem. Během 1. světové války, kdy padla Palagruža na krátkou dobu do rukou Italů, byla však stavba během odvetných rakouských náletů a ostřelování lodními děly zničena. Znovu byla postavena až v roce 1923 a dodnes jako národní kulturní památka slouží svému účelu. Její základy byly vybudovány ze zdejšího kamene, ale na obvodové zdi byl použit lehčí kámen dovezený až z ostrova Brač. Kromě strážců majáku, kteří se zde střídají vměsíčních službách a pocházejí výhradně ze vzdálené Korčuly, tu nežijí žádní jiní lidé, atak pocit odloučenosti od okolní civilizace je téměř dokonalý. Jen v sezóně se zde tu a tam objevují romanticky založení turisté, kteří si vychutnávají samotu i pohostinnost majáku. Za tímto účelem jsou v budově vybudovány dva apartmány. Využíváme služeb našeho průvodce, který nám umožňuje návštěvu míst, do kterých není mimo ubytované hosty vstup povolen. Uvnitř budovy je malé muzeum nebo spíše sbírka věnovaná Slunce pomalu zapadá, a další den na ostrově se tak pomalu chýlí ke konci. bohatému archeologickému nalezišti na ostrově, kterému se historie rozhodně nevyhýbala. Nejstarší nálezy totiž pocházejí již z doby ranného neolitu. Další objevy údajně dokládají, že právě Palagruža byla bájným ostrovem řeckého hrdiny Diomeda. Jiné prameny se zmiňují o návštěvě papeže Alexandra III., který se zde zastavil při své plavbě do Zadaru a Benátek na Popeleční středu 9. března 1177. Z ranného středověku pak zde byly nalezeny zbytky kostelíku Sveti Mihovil. Z novější historie je to potom až rok 1915, který nás v souvislosti s ostrovem a 1. světovou válkou zajímal nejvíce. V těsném sousedství hlavní budovy majáku je významná meteorologická stanice pro oblast středního Jadranu a taky malé hospodářství s drůbeží společně s malou zahrádkou zeleniny. A dál? Dál už nic není, jen strmé útesy, na které neúnavně doráží nekonečné moře. První prohlídku ostrova ukončujeme spokojeni v odpoledních hodinách. Při návratu na mateřskou loď se ještě přesvědčujeme o nevyzpytatelnosti moře. Z poměrně klidného Jadranu, jaký byl při vylodění, je rázem rozbouřený živel a náš nástup do člunu a následná jízda k lodi se spíš podobá sjíždění dravých řek na raftu. Nakonec se všichni živi a zdrávi dostáváme na palubu. Slunce pomalu zapadá, a další den na ostrově se tak pomalu chýlí ke konci. V druhém zastavení vás seznámíme podrobněji s potápěčskými lokalitami a životem pod hladinou i na útesech ostrova Palagruža. TEXT PETR MEDEK FOTO FRANTIŠEK A LUCIE CÍVELOVI WWW.DIVELIVE.CZ 56