Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Zánik závazku Bakalářská práce Autor: Jana Ptáčková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Vlastimil Janeček Praha Červen, 2012
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze 15. června 2012 Jana Ptáčková
Poděkování: Chtěla bych velice poděkovat vedoucímu práce panu Mgr. Vlastimilu Janečkovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky při vypracování této bakalářské práce.
Anotace práce Cílem bakalářské práce je kompexní pojednání na téma Zánik závazku. Po vysvětlení obecného pojmu zánik závazku, se práce zaměří na jednotlivé druhy závazku podle obchodního a občanského zákoníku jako je splnění závazku. Závazky jsou rozděleny podle obchodního zákoníku a občanského zákoníku a práce vysvětluje případy, kdy k zániku závazku vůbec nedochází. Práce obsahuje porovnání občanského a obchodního zákoníku a ukázky rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Výsledkem této bakalářské práce je zhodnocení problematiky v současné právní úpravě zániku závazku a nastínění nového občanského zákoníku, který má nabýt účinnosti k 1.1.2014. Klíčová slova: zánik závazku, občanský zákoník, obchodní zákoník, splnění závazku, dlužník, věřitel, právní úkon Annotation Goal of this bachelor publication is complex description of Extinction of obligatons. After explaining the general concept of extinction of obligations, work will focus on individual types of extinction of obligations as performance obligations. Obligations are divided according to the Comercial Code and Civil Code and labor cases explains when to extinguish the obligation does not. The work includes a comparison of civil and commercial code and examples of decisions of the Supreme Court of the CR. The result of this work is to evaluate the issues in the current legislation extinguishment of debt an outline of the new code, which has became effective to 1 January 2014. Keywords: extinction of obligations, Civil Code, Comercial Code, performance of obligations, debtor, creditor, legal action ;
OBSAH: ÚVOD... 6 1. OBECNĚ K ZÁNIKU ZÁVAZKU... 8 1.1. POJEM ZÁVAZKŮ... 8 2. ZÁNIK ZÁVAZKU PODLE OBCHODNÍHO PRÁVA... 11 2.1. ZAŘAZENÍ ZÁNIKU ZÁVAZKU V OBCHODNÍM PRÁVU... 12 2.2. ZÁNIK ZÁVAZKU JEHO SPLNĚNÍM... 12 2.2.1. Způsob plnění... 13 2.2.2. Místo plnění... 15 2.2.3. Doba plnění... 16 2.3. PŘEDČASNÉ PLNĚNÍ... 16 2.4. NĚKTERÁ USTANOVENÍ O ZÁNIKU NESPLNĚNÉHO ZÁVAZKU... 17 2.4.1. Odstoupení od smlouvy... 17 2.4.2. Některá ustanovení o dodatečné nemožnosti... 19 plnění... 19 2.4.3. Odstupné... 19 2.4.4. Zmaření účelu smlouvy... 21 2.5. NĚKTERÁ USTANOVENÍ O ZÁNIKU NESPLNĚNÉHO ZÁVAZKU... 22 2.6. PORUŠENÍ SMLUVNÍCH POVINNOSTI A JEHO NÁSLEDKY... 22 2.6.1. Prodlení dlužníka... 22 2.6.2. Prodlení věřitele... 23 2.6.3. Náhrada škody... 24 3. ZÁNIK ZÁVAZKU PODLE OBČANSKÉHO PRÁVA... 25 3.1. SPLNĚNÍ DLUHU... 26 3.2. DOHODA NAHRAZENÍ ZÁVAZKU NOVÝM... 29 3.3. NEMOŽNOST PLNĚNÍ... 34 3.4. UPLYNUTÍM DOBY... 35 3.5. SMRTI DLUŽNÍKA NEBO VĚŘITELE... 36 3.6. VÝPOVĚĎ... 36 3.7. NEUPLATNĚNÍM PRÁVA... 38 3.8. SPLYNUTÍM... 39 4. DALŠÍ ZPŮSOBY ZÁNIKU ZÁVAZKU... 42 4.1. ULOŽENÍ DO ÚŘEDNÍ ÚSCHOVY... 42 ZÁVĚR... 44 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 46 5
Úvod Pro svou práci jsem se rozhodla zvolit téma "Zánik závazku" a to z důvodu, že závazkové právní vztahy se dotýkají v dnešní době téměř všech oblastí soukromého práva. Proto beru za důležité vás s nimi seznámit. S jejich právní úpravou se setkáváme dennodenně. Mimo občanský zákoník například také v obchodním zákoníku, v zákonu o rodině, v zákonu o nájmu a pronajatých nebytových prostorách, v zákonu o cenných papírech a jiných. Tedy je potřeba jim věnovat zvýšenou pozornost. Protože bych se ráda vyhla tomu, aby práce nepřipomínala spíše právnickou encyklopedii, zvolila jsem zaměření na obecné vysvětlení pojmu závazku, kdy k němu dochází, za jakých okolností apod. Poté se budu věnovat samotnému zániku závazku. Cílem mé bakalářské práce je uvést základní pojmy a právní úpravu zániku závazku. Následně se budu snažit vysvětlit jednotlivé druhy závazku a přiblížit jejich problematiku. Práce se tedy bude v prvé řadě zabývat základními teoretickými otázkami spojené se zvoleným tématem "Zánik závazku" zejména obecnému pojmu samotného zániku závazku, otázce následků zániku závazků a otázce trvalosti účinků zániku závazků v teoretické rovině. V následující části práce se naše pozornost zaměří na rozdělení zániku závazku podle obchodního a následně občanského zákoníku. Zde se podíváme na jednotlivé způsoby zániku závazku dle aktuální úpravy. Současně se podíváme na problematiku využití toho či onoho zákoníku a uvedeme si několik judikátů, které se zaměřují na právní úpravu a výklad zániku závazku. V dalších částech uvedeme ještě několik dalších způsobů zániku závazku. V závěrečné části bude pozornost zaměřena zejména na právní úpravu sledované problematiky v návrhu nového občanského zákoníku*, z hlediska času se totiž nacházíme v přelomovém období, což je způsobeno aktuálně dokončením práci na vládním návrhu Nového občanského zákoníku a jeho přijetím parlamentem ČR. 6
Od přespříštího roku tedy stojíme před skutečností nikoli novelizovaného, nýbrž zcela nového občanského zákoníku, přičemž řada jeho ustanovení zůstává shodných, jiná se pozmění. Nový občanský zákoník má hodně odpůrců z řad soudců a advokátů, ale i řadu příznivců. Tato úprava tedy bude mít velký vliv na současnou judikaturu, na samotné rozhodování soudců a samo sebou nás samotné. To nejvíc podstatné na tom však je, že se mění základní charakteristika a východiska (paradigma) celého ObčZ. To je právě důvod, proč se smíme oprávněně domnívat, že naše práce stoji na konci jedné éry a zároveň na počátku druhé. * Jedná se o návrh zpracovaný K. Eliášem a M. Zuklínovou., jehož věcný záměr byl schválen vládou v roce 2001, v současné době je zpracováno i paragrafové znění návrhu zákona publikované na serveru www.juristic.cz 7
1. Obecně k zániku závazku 1.1. Pojem závazků Nejdříve bych ráda vysvětlila obecně pojem závazek. Co vlastně závazek znamená a z čeho vychází? Závazek je jedním ze základních pojmů závazkového práva. Výraz obligace značí synonymní označení, má původ v latině a odvozuje se od slovesa "ligare." Původní význam "poutat či svazovat" se později rozšířil na označení vztahu, čili závazku. Kromě prvotního významu obligace jako závazku ve smyslu dluhu, který stoji mezi kreditorem a debitorem, se brzy toto základní porozumění rozšířilo z dare (dáti) také na facere (dělat), popřípadě i na praestare (plnit). Odtud z těchto základů se pak vyvinulo obligační nebo-li závazkové právo. Dále bych ráda uvedla jakým způsobem je tradičně chápán pojem závazek a s ním spojená závazková povinnost a tyto pojmy vyložila. Pojem samotného závazku je chápán ve dvou základních pojmech, jednak jako závazková právní povinnost a dále jako závazkový vztah. Závazek v užším smyslu si můžeme vyložit jako závazkovou (obligační) povinnost jedné strany závazkového vztahu (dlužníka) poskytnout druhé straně tohoto vztahu (věřiteli) určité plnění (něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět), závazkové povinnosti dlužníka odpovídá právo věřitele stanovené plnění po dlužníkovi požadovat ( 494 ObchZ.) Závazek v širším smyslu jako závazkový právní vztah je vždy relativní právní vztah, ve kterém má věřitel právo na plnění od dlužníka (pohledávku) a dlužník má povinnost plnění poskytnout (srovnání 488 Obchz.) 8
Kdy tedy půjde o zánik závazku? Právně bychom mohly říci, že o zánik závazku půjde tehdy, kdy k původní právní skutečnosti, která byla důvodem vzniku závazku, přistupuje nová právní skutečnost, která původní právní skutečnost zbavuje právních účinků, a to buď zcela (úplný zánik závazku) anebo zčásti (částečný zánik závazku). V případe zániku závazku tedy strany přestávají být zavázány z původní právní skutečnosti, a to buď zcela nebo zčásti. Předpokladem takového zániku závazku je existence závazkového vztahu, čímž se rozumí takový právní vztah, z něhož je jedna strana povinna druhé straně z určitého důvodu něco dát, konat, opomenout nebo snášet a ta to je oprávněna to požadovat. Se zánikem závazku jsou však vždy spojeny následky zániku závazku, jde tedy o právní skutečnost, která působí z hlediska závazku velmi významné právní následky. Trvalost právních následků bych vyložila jako zánik závazku, který působí vždy trvale, jednou provždy, zaniklý závazek nemůže být znovu obnoven, pokud zákon výslovně nestanoví opak. Závazky obvykle vznikají proto, aby byly splněny. K jejich splnění však v řadě případů přesto nedojde. Uzavření smlouvy se záměrem poctivě splnit závazky z ní vyplývající bývá pravidlem v podmínkách, v nichž je smlouva výsledkem dobrovolného, vážného a svobodného projevu vůle kontrahentů. 1 Zánik závazku je v dnešní době velice ošemetné téma z důvodu obsáhlosti a současné úpravy jak v obchodním tak občanském právu. Je potřeba znát přesná pravidla pro správné využití a výklad toho či onoho zákoníku, protože znalost zákona neomlouvá, jak to slyšíte z mnohých kauz. V právní nauce se proto již tradičně rozlišuje zánik závazku: s uspokojením věřitele (cum satisfactione creditoris), kterého může být dosaženo splněním závazku nebo náhradním způsobem bez uspokojení věřitele (sine satisfactione creditoris) 1 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurz obchodního práva. Obchodní Závazky.3vydání, Praha: C.H.Beck, 2003, str.179 9
Kromě splnění jako optimálního způsobu zániku (jehož opakem je nesplnění, spojené s nepříznivými odpovědnostními následky pro porušitele práva) musí tedy právo upravovat i řadu jiných možných způsobů zániku závazku. 2 Právní úprava zániku závazku je obsažena jednak souborně v občanském zákoníku ( 559-587) i v obchodním zákoníku ( 324-364) a kromě toho obsahují oba kodexy speciální úpravu zániku závazku u některých smluvních typů. Úprava podmínek a způsobu zániku je rozložena do tří celků: Oddělená úprava v obchodním zákoníku, která není doprovázena obecnější úpravou občanskoprávní (např. odstoupení od smlouvy, zmaření účelu smlouvy); Obecná úprava občanskoprávní, která se beze změny použije i ve vztazích upravených obchodním zákoníkem (např. uplynutí doby, výpověď, splynutí) Úprava vzniknuvší kombinací všeobecné úpravy občanskoprávní a speciální úpravy obchodněprávní (např. započtení pohledávek, nemožnost plnění.) Je třeba zdůraznit, že i při obligacích vzniklých ze smlouvy zaniká závazek (právní vztah), nikoliv smlouva (právní skutečnost.) Platná smlouva zaniknout nemůže, nanejvýš může být zrušena, a zda s účinky ex tunc (s dodatečnou platností) nebo ex nunc (okamžitá účinnost) záleží na konkrétních okolnostech. 3 2 Švarc, Zbyněk et.al. Základy obchodního práva, 2.vydání Plzeň: Aleš Čěnek, 2009, str. 19 3 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurz obchodního práva. Obchodní Závazky.3vydání, Praha: C.H.Beck, 2003, str.180 10
2. Zánik závazku podle obchodního práva Obchodní právo je součástí systému soukromého práva, který charakterizuje při úpravě majetkových vztahů široká smluvní volnost vyplývající z rozsáhlého používání dispozitivních norem a nezávislé (relativně rovné) postavení právních subjektů (fyzických a právnických osob.) Obchodní právo upravuje specifika majetkových vztahů mezi podnikateli (obchodníky) a jejich postavení jako zvláštní skupiny subjektů právních vztahů. Obchodní právo, ať řadíme do systému subjektivního, objektivního či smíšeného, můžeme vymezit jako soubor právních norem, které upravují majetkoprávní postavení podnikatelů a vztahy vznikající mezi nimi v souvislosti s jejich podnikatelskou činností. Obchodní právo ve vymezeném rozsahu zahrnuje i právní normy upravující vztahy mezi nepodnikatelskými subjekty a některé vztahy veřejnoprávní povahy vznikající mezi podnikateli a státem (například úprava obchodního rejstříku, hospodářské soutěže.) Ve vazbě na rozsah dalších vztahu zahrnovaných do předmětu obchodního práva můžeme rozlišit obchodní právo v užším smyslu a obchodní právo v širším smyslu. V systému české právní úpravy chápeme obchodní právo v širším smyslu, kde předmětem právní úpravy je úprava obchodních společností, družstva, obchodních závazkových vztahu (obchodních smluv), soutěžního práva, úprava cenných papíru a obchodování s nimi a parciální témata týkající se úpravy obchodního rejstříku, živnostenského podnikání i úprava procesních vztahů, tzn. řešení obchodních sporů a insolvenčního řízení. 4 Občanský i obchodní zákoník rozeznává zánik závazku podle toho, na základě jakých skutečností dochází k zániku závazku. 4 Švarc, Zbyněk et.al. Základy obchodního práva, 2.vydání Plzeň: Aleš Čěnek, 2009, str. 17-18 11
K zániku závazku může dojít na základě: Jednostranného právního úkonu (můžeme uvést splnění závazku, odstoupení od smlouvy, výpověď, jednostranné započtení pohledávek, uložení do úřední úschovy apod.) Dvoustranného právního úkonu (můžeme zde uvést prominutí dluhu, narovnání, vzdání se práva, započtení pohledávek dvoustranným právním úkonem.) Právní událostí (např. uplynutím doby, smrtí dlužníka nebo věřitele, nemožností plnění) Jiné skutečnosti 2.1. Zařazení zániku závazku v obchodním právu 2.2. Zánik závazku jeho splněním Zánik závazku splněním je nejčastější způsob. Podmínkou však je, aby závazek byl splněn řádně a včas. Závazek zanikne splněním za předpokladu, že dlužník poskytuje věřiteli to, co je předmětem závazku, dohodnutým nebo stanoveným způsobem a ve stanoveném místě. Něco jiného může dlužník plnit pouze tehdy, pokud se smluvní strany dohodly na záměně plnění. 5 S přihlédnutím k tvrzení autora výše citovaného můžeme tedy říci, že nejen, že závazek musí být splněn řádně a včas, ale musí mít dodrženy i formy, jako je způsob plnění, místo plnění a doba plnění, které jsou důležité pro to, aby závazek byl splněn řádně. Na začátku jsme si řekli, že závazek musí být splněn především řádně a včas, ale obchodní zákon cituje i případ, kdy se může považovat za zánik závazku i pozdní plnění. Podle ustanovení 324 ObchZ Závazek zaniká také pozdním plněním dlužníka, ledaže před tímto plněním závazek již zanikl odstoupením věřitele od smlouvy. 6 5 Švarc, Zbyněk et.al. Základy obchodního práva, 2.vydání Plzeň: Aleš Čěnek, 2009, str. 6 12
Může jít také o vzájemné závazky, v tomto případě se však může domáhat ta strana, která svůj závazek již splnila anebo je schopna plnit zároveň s druhou stranou, ledaže by však ze smlouvy, ze zákona nebo z povahy věci nevyplývalo něco jiného. 2.2.1. Způsob plnění Způsob plnění závazku v obchodních vztazích je upraven v obchodním zákoníku mnohem podrobněji oproti občanskému. V řadě otázek je odlišen od občanského zákoníku. Právní úprava v obchodním zákoníku má speciální povahu s předností před eventuální občanskoprávní úpravou. Způsob plnění může být jeden anebo jich může být celá řada. Pokud způsob plnění není stanoven předem nebo není určen věřitelem ve stanovené době, má podpůrné právo určit způsob plnění dlužník. Takto vymezený a stanovený způsob plnění nelze po oznámení druhé straně bez jejího souhlasu měnit. Ne vždy jsou však závazky plněny a to takovým způsobem, které si strany dohodly, poté dochází tedy ke sporu. V zákonné formě nám to cituje ustanovení 324 odst.3 ObchZ Jestliže dlužník poskytne vadné plnění a věřitel nemá právo odstoupit od smlouvy nebo tohoto práva nevyužije, mění se obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění a závazek zaniká jejich uspokojením. 7 Můžeme se také setkat se situací, kdy dlužník má více závazků, které je povinen plnit vůči věřiteli. Pokud dlužník neurčí jinak, plní se (jde-li o plnění nepeněžité) závazek nejdříve splatný (tzv. nejdospělejší), a to nejdříve jeho příslušenství. V případě plnění několika peněžitých závazků se podpůrné pravidlo o plnění nejdříve splatného závazku mění a zásadně je v takovém případě splněn nejdříve závazek, jehož plnění je nezajištěno anebo je zajištěno nejméně, jinak tedy závazek nejdříve splatný. 6 Ustanovení 324 odst.1 ObchZ 7 Ustanovení 324 odst.3 ObchZ 13
Obchodní zákoník obsahuje výslovnou úpravu toho, v jakém pořadí zanikají závazky v případě, má-li být věřiteli splěno týmž dlužníkem několik závazků a poskytnuté plnění nestačí na splnění všech. Uvedené pravidlo stanovící důsledky splnění více závazků u téhož věřitele je obsaženo v 330 obchodního zákoníku. Občanský zákoník, na rozdíl od obchodního zákoníku, však v současnosti takové pravidlo neobsahuje. Otázkou proto zůstává, zda-li nelze ustanovení 330 obchodního zákoníku analogicky aplikovat pro potřeby splnění více závazku vzniklých z občanskoprávních vztahů, které má dlužník u věřitele. 8 Uvadím se příklad, jak se k tomu staví Nejvyšší soud v usnesení: Soudní judikatura dospěla v této otázce k negativnímu závěru. Dovodila totiž, že s ohledem na ustanovení 1 obchodního zákoníku nelze ustanovení 330 obchodního zákoníku přímo použít. Namísto toho Nejvyšší soud v usnesení dovodil, že v případech jako je tento musí soud své rozhodnutí založit zejména na zíkladních principech českého právního řádu, jímž se řídí právní úprava občanskoprávních vztahů. 9 Mnohdy se stane, že dlužník plní věřiteli jen částečně, i to je v některých případech přípustné, za předpokladu, že částečné plnění neodporuje povaze závazku nebo hospodářskému účelu, v tomto případě je věřitel povinen plnění přijmout, tento účel však musí být znám věřiteli již při uzavření smlouvy nebo v ní musí být uveden. Obchodní zákoník nám umožnuje i plnění prostřednictvím jiné osoby podle 331 ObchZ Plní-li dlužník svůj závazek pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám, nestanoví-li tento zákon jinak. 10 Jestliže plnění závazku není vázáno na osobní vlastnosti dlužníka, je věřitel povinen přijmout plnění jeho závazku nabídnuté třetí osobou, jestliže s tím dlužník souhlasí. Souhlas dlužníka není zapotřebí, jestliže třetí osoba za závazek ručí nebo jeho splnění jiným způsobem zajištuje a dlužník svůj závazek porušil. Nevyplýva-li z právního vztahu mezi dlužníkem a třetí osobou něco jiného, vstupuje třetí osoba splněním dlužníkova závazku do práv věřitele, který je povinen jí vydat a na ni převést všechny své důkazní prostředky. 11 8 Webové stránky Epravo.cz, dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/zanik-vice-zavazku-u-tehozveritele-v-soucasne-uprave-obcanskeho-zakoniku-48512.html 9 Rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 518/2007, zdroj NSOUD 10 Ustanovení 331 ObchZ 14
2.2.2. Místo plnění Místo plnění je znakem řádného splnění závazku. Závazek by měl být tedy splněn na určeném nebo sjednaném místě. Mnohdy se ale stává, že ve smlouvě takto určené místo plnění vůbec uvedené není, blíže nám to popisuje ustanovení 336 ObchZ,, Není-li místo plnění určeno ve smlouvě a nevyplývá-li něco jiného z povahy závazku, je dlužník povinen plnit závazek v místě, kde měl v době uzavření smlouvy své sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště. Vznikl-li však závazek v souvislosti s provozem závodu nebo provozovny dlužníka, je dlužník povinen splnit závazek v místě tohoto závodu nebo provozovny. 12 Pokud dlužník nesplní svoji povinnost a to, splnit závazek na takto určeném či sjednaném místě, dostává se do prodlení. Místem splnění je jen to, kde (v němž) je dlužník povinen závazek splnit. U některých závazků je obtížné nebo dokonce nemožné o místě plnění hovořit (závazky typu pati a bittere). Do prodlení se může však dostat i věřitel, který řádné plnění nabídnuté dlužníkem v místě plnění nepřijme. U nepeněžitých závazků se zásadně plní v místě sídla dlužníka. Pokud je dlužník fyzická osoba, je místem plnění místo podnikání nebo bydliště. Naopak v případě vzniku závazku v souvislosti s provozem závodu nebo provozovny, je dlužník povinen splnit závazek v místě tohoto závodu nebo provozovny Mimo nepeněžních závazků máme i peněžní a tady platí zásada, že je dlužník tyto závazky povinen plnit na své náklady a nebezpečí v sídle (právnické osoby) nebo v v bydlišti věřitele (jde-li o fyzickou osobu), popřípadě v místě provozovny nebo závodu věřitele, jestliže jde o závazek, který vznikl ve spojení s těmito organizačními složkami. 11 Ustanovení 332 ObchZ 12 Ustanovení 336 ObchZ 15
2.2.3. Doba plnění Proto, abychom naplnily znaky splněného závazku, nesmíme kromě místa a způsobu jeho plnění také zapomínat na dobu plnění, teprve pote se může závazek požadovat za řádné splnění. Co si můžeme pod dobou plnění představit? Doba plnění představuje čas, kdy má být závazek splněn. Tato doba může vyplývat přímo ze smlouvy, bude v ní přímo vyjádřena anebo vyplývá ze zvláštního ustanovení o čase plnění u konkrétních smluvních typu nebo z obecného ustanovení vyjádřeném v 340 Odst. 2 ObchZ "Není - li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu pote, kdy byl věřitelem o plnění požádán. 13 Dle výše uvedeného je patrné, že je potřeba dobu plnění stanovit, tuto dobu může stanovit věřitel, ale i dlužník. Pokud však má dobu plnění určit dlužník a z jakých koliv důvodu to neučiní v přiměřeně době, určí dobu na návrh věřitele soud. Něco podobného platí v případě, kdy věřitel na straně jedné je v pochybnosti s plněním na straně dlužníka, v tomto případě je věřitel oprávněn požadovat plnění od dlužníka a to ihned po uzavření smlouvy a dlužník na straně druhé je povinen splnit závazek bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán. 2.3. Předčasné plnění U předčasného plnění musíme především vycházet z toho, zda doba plnění byla stanovena ve prospěch dlužníka nebo věřitele nebo ve prospěch obou stran. Je-li čas plnění stanoven výhradně ve prospěch dlužníka, může dlužník splnit předčasně, ale věřitel nemůže předčasné plnění požadovat. 13 Ustanovení 340 odst. 2 ObchZ 16
Pokud je čas plnění určen výhradně ve prospěch věřitele, může věřitel požadovat předčasné plnění, ale v případě, že jej nepožaduje, může je odmítnout. Dlužník není oprávněn splnit svůj závazek předčasně. 14 V případě, že je doba plnění stanovená ve prospěch obou stran neopravňuje věřitele k žádosti o předčasné plnění a dlužníka k předčasnému plnění. Takový úkon by byl totiž návrhem změny smlouvy a bylo by možné bez jakékoliv sankce druhou stranou takový návrh odmítnout. Jakmile dojde k předčasnému peněžitému plnění ze strany dlužníka, nesmí si dlužník bez souhlasu věřitele odečíst od dlužné částky úrok za dobu, o niž plnil dříve. 2.4. Některá ustanovení o zániku nesplněného závazku 2.4.1. Odstoupení od smlouvy K zániku závazku dochází i jiným způsobem než splněním, který je považován za optimální a nejběžnější způsob zániku závazku. Mimo splnění jako optimálního způsobu máme řadu dalších jiných způsobů zániku závazků. Jeden z nich je odstoupení od smlouvy. Všechny tyto jiné způsoby zániku závazků by však měly být využívány jen výjimečně, protože závazky jsou od toho, aby se plnily. Odstoupení od smlouvy můžeme přiřadit k těm způsobům zániku závazků, které nemají důsledky jako splnění smlouvy, nedochází při nich k uspokojení oprávněné strany. Odstoupení od smlouvy můžeme charakterizovat jako jednostranný úkon dlužníka nebo věřitele, adresovány druhému účastníku, jehož účinnost není podmíněna souhlasem druhé strany. Institut odstoupení od smlouvy je stanoven obecně v zákoně a zároveň je možná úprava ustanovením přímo ve smlouvě ustanovení 344 ObchZ "Od smlouvy lze ustoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon. 15 14 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurz obchodního práva. Obchodní Závazky.3vydání, Praha: C.H.Beck, 2003, str.191 17
K odstoupení od smlouvy dochází zejména v případě, kdy je porušena smluvní povinnost. V případě, že prodlení dlužníka nebo věřitele znamená porušení smluvní povinnosti, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, avšak za předpokladu, že je to oznámeno straně, která je v prodlení a to bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dozvěděla. Pokud se však toto prodlení dlužníka nebo věřitele nepovažuje za podstatné porušení smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy za předpokladu, že strana, která je v prodlení, nesplnila svou povinnost ani v dodatečné lhůtě, která ji byla k tomu určena. Strany závazkového vztahu si mohou odstoupení od smlouvy sjednat smluvně zcela libovolně, protože je zákon v tomto vůbec neomezuje. Smluvní úprava obou stran může obsahovat i možnost oprávnění odstoupení pouze jedné ze smluvních stran, odlišná ustanovení odstoupení od smlouvy pro každou ze stran závazkového vztahu. Pokud však zákon nedává možnost smluvní straně jednostranně odstoupit od smlouvy a k tomu není ani tato možnost dohodnuta smluvně, není možnost od takové smlouvy platným způsobem odstoupit. Odstoupit ze zákona od uzavřené smlouvy lze např: z důvodu prodlení dlužníka nebo věřitele z důvodu dodání vadného plnění Při odstoupení od smlouvy pro prodlení, (obdobně je tomu u dodání vadného zboží) je třeba rozlišovat, zda prodleni s plněním (respektive vadného plnění ) bude představovat podstatné nebo nepodstatné porušení smlouvy (srovnání 345 odst. 2 obchz). Je tedy potřeba se řídit určitým kritériem při posuzování okolností, které vedly k podstatnému porušení povinnosti. Tyto kritéria jsou dána obecně, proto je potřeba posuzovat každý případ individuálně a posuzovat ho podle okolností. V prvé řadě záleží na vědomosti dlužníka, ta bude především vyplývat ze smlouvy, v níž to může být vyjádřeno výslovně (nesplnění v této lhůtě bude považováno za podstatné porušení smlouvy), nebo jiným způsobem, který je dostatečně jasný a srozumitelný. 15 Ustanovení 344ObchZ 18
Zákon stanoví, co lze požadovat za podstatné porušení smlouvy. Ke znakům, které můžeme považovat za podstatné porušení smlouvy lze přiřadit například: - nezájem jedné smluvní strany na plnění smlouvy (tzn. té straně, která smlouvu neporušila) 2.4.2. Některá ustanovení o dodatečné nemožnosti plnění Dodatečná nemožnost plnění nastává tehdy, kdy dlužník není schopen plnit. Dodatečná nemožnost znamená, že povinnost dlužníka plnit zanikne, stane-li se plnění, které původně při uzavírání bylo možným, následně nemožným ( 352 ObchZ). Pokud by plnění bylo nemožné v době uzavření smlouvy, jednalo by se o plnění nemožné a tudíž by smlouva nebyla platná. 16 Jak popisuje ustanovení 352 odst.4 ObchZ Nemožnost plnění je povinen prokázat vždy dlužník. 17 2.4.3. Odstupné K zániku závazku může dojít také v případě odstupného, které je zakotveno v obchodním zákoníku jako samostatný právní institut. Zajímavé je, že jde o speciální ustanovení oproti občanskému zákoníku, který tuto možnost nezná. Právní úprava odstupného 355 obchz je úpravou komplexní a tudíž se nepoužije úprava zákoníku občanského. Dne 1. 1. 2012 nabyla účinnosti novela obchodního zákoníku č. 351/2011 Sb., která do obchodního práva přinesla několik významných změn, jež se staly součástí mnoha diskuzí, a s nimi také jednu na první pohled velmi nenápadnou změnu, jejíž význam však již tak zanedbatelný není. Uvedenou novelou došlo mimo jiné z výčtu kogentních ustanovení obsažených v 263 odst. 1 ObchZ k vypuštění 355 upravujícího odstupné, což podstatným 16 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurz obchodního práva. Obchodní Závazky.3vydání, Praha: C.H.Beck, 2003, str.245 17 Ustanovení 352 odst.4 ObchZ 19
způsobem mění chápaní institutu odstupného v obchodněprávních vztazích. Ustanovení 355 tak k 1.1. 2012 pozbylo charakteru kogentního ustanovení a stalo se po 11 letech opět ustanovením dispozitivním. Smluvní strany se tedy nyní mohou od tohoto zákonného ustanovení odchýlit případně jeho použití úplně vyloučit. 18 Pojem odstupné je třeba odlišovat od pojmu odstoupení od smlouvy. V případě odstupného jde o zaplacení určité sjednané částky, v důsledku kterého dojde k zániku závazku, a to bez ohledu na to, zda došlo k porušení povinnosti ze smlouvy či zákona. Odstupné, tj. zaplacení určité konkrétní částky za účelem zrušení smlouvy musí být mezi stranami sjednáno. Zákon sice výslovně uvádí, že musí být zahrnuto ve smlouvě, nelze však vyloučit ani případ, kdy bude odstupné sjednáno ve formě dodatku ke smlouvě. Závazek tímto způsobem předpokládá učinění dvou právních úkonů: jednak je třeba zaplatit sjednanou výši částky (odstupné) dále je třeba oznámit druhé straně, že dochází k realizaci zrušení smlouvy. 19 V praxi se doporučuje v rámci odstupného dávat přednost sjednání doložky písemnou formou oproti ústní doložce z hlediska právní jistoty účastníků smlouvy a jejím obsahu. Z doložky o odstupném musí vždy vyplývat, které smluvní straně svědčí toto právo, tedy jaká ze smluvních stran je oprávněna zrušit smlouvu zaplacením odstupného. Toto právo na zaplacení odstupného může náležet jedné smluvní straně, ale také oběma ze smluvních stran. Podmínky mohou být pro obě strany shodné, ale mohou být také rozdílné. Nejdůležitějším bodem této doložky o odstupném je stanovení výše peněžité částky, jakožto odstupného. Protože ustanovení 335 obchodního zákoníku je ustanovení dispozitivní, nemusí se vždy nutně jednat o peněžitou částku, ale může jít také o odevzdání určité movité věci. V případě účinného zrušení smlouvy dochází k zániku všech práv a povinností plynoucích ze smlouvy. 18 Webové stránky Epravo.cz, dostupné na http://www.epravo.cz/clanky-a-komentare/odstupne-vobchodnepravnich-vztazich-nejen-ve-svetle-novely-obchodniho-zakoniku-83245.html 19 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurz obchodního práva. Obchodní Závazky.3vydání, Praha: C.H.Beck, 2003, str. 216 20
2.4.4. Zmaření účelu smlouvy Zmaření účelu smlouvy je jeden z dalších způsobů zániku závazku, ke kterým může dojít. Dojde-li po uzavření smlouvy ke zmaření jejího účelu, který byl ve smlouvě výslovně vyjádřen, v důsledku podstatné změny okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, může strana dotčená zmařením účelu smlouvy od této smlouvy odstoupit jak to popisuje ustanovení 356 ObchZ Zmaří-li se po uzavření smlouvy její základní účel, který v ní byl výslovně vyjádřen, v důsledku podstatné změny okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, může strana dotčená zmařením účelu smlouvy od ní odstoupit. 20 Účel smlouvy nelze dovozovat z její povahy. Není-li ve smlouvě účel vyjádřen, nelze zmaření účelu smlouvy jako zánik závazku použít. Účastníci závazkového vztahu tak musí takovou možnost vzít v úvahu. 21 Oprávnění odstoupit od smlouvy, je vázáno na splnění obou stanovených podmínek. Prvním předpokladem je, že základní účel smlouvy je v této smlouvě vyjádřen výslovně, a druhým, že byl zmařen podstatnou změnou okolností, ke které došlo po uzavření smlouvy. Ale tato výjimka je omezena: nevztahuje se na případ, který spadá do podnikatelského rizika. Musi jít tedy o zmaření účelu smlouvy z vnějších příčin, mimo poměry smluvní strany a trhu. Riziko změny na trhu nebo vlastní situace musí podnikatel nést a nemůže se ho zásadně zprostit. 22 20 Ustanovení 356 ObchZ 21 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurz obchodního práva. Obchodní Závazky.3vydání, Praha: C.H.Beck, 2003, str.246 22 Štenglová, I., Plíva S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník, Komentář. 9.vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, strana 1034 21
2.5. Některá ustanovení o zániku nesplněného závazku Započtení nebo-li Compensatio Započtení je zrušení pohledávky vzájemným odečtením od protipohledávky. Podmínky započtení: Vzájemnost - jen pohledávky mezi dlužníkem a věřitelem Platnost - musí v okamžiku započtení existovat Splatnost - v okamžiku započtení musí být obě pohledávky splatné Podle ustanovení 358 se může započíst i promlčená pohledávka K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčená, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení." 23 2.6. Porušení smluvních povinnosti a jeho následky Obchodní zákoník vychází důsledně z principu, že každý závazek má být splněn včas a řádně. Nesplní-li povinná strana závazek včas ve stanoveném místě, buď vůbec nebo zčásti, dostává se do prodlení, pokud nejde o případ podle 365 věty druhé. Není-li plnění poskytnuto řádně, Tedy má-li vady, nedošlo tím ke splnění závazku a povinná strana je v prodlení. Do prodlení se může dostat jak dlužník, tak věřitel, každý z nich se splněním svých závazků. (Prodlení dlužníka je upraveno v 365 až 369, prodlení věřitele v 370 až 370). 24 2.6.1. Prodlení dlužníka Závazky jsou od toho, aby se plnily. Tímto se považuje závazek za řádně splněný a jako optimální způsob zániku závazku. 23 Ustanovení 358 ObchZ 24 Štenglová, I., Plíva S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník, Komentář. 9.vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, strana 1025 22
Ne vždy však takový závazek je splněn řádně a včas ze strany dlužníka, který se dostane do prodlení, tak jak popisuje ustanovení 365 Dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. 25 Pokud se dlužník dostane do prodlení, má věřitel právo od něho požadovat náhradu škody. Věřitel má také právo odstoupit od smlouvy, pokud tak stanoví zákon či smlouva. 2.6.2. Prodlení věřitele Prodlení věřitele v obchodně závazkových vztazích posuzované v režimu obchodního zákoníku vznikne v případě: Věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádné nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek. 26 Prodlení má, i pokud jde o prodlení věřitele, objektivní charakter. Nastává, jestliže věřitel poruší své povinnosti ze závazku bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k tomu vedly. Pokud však nebylo nabídnuto řádné plnění, neporušil věřitel své povinnosti tím, že je nepřevzal, neboť jeho povinnosti je převzít jen řádné nabídnuté plnění. 27 Pokud se věřitel dostal do prodlení, podle režimu obchodního zákoníku samotná pohledávka nezaniká, ale nadále běží a tudíž může dlužník po věřiteli žádat splnění jeho povinnosti. Dlužník má dále právo odstoupit od smlouvy, a to v případech, kdy je to dáno zákonem nebo je ujednáno ve smlouvě. Stejně tak je dlužník oprávněn požadovat po věřiteli, který je v prodlení náhradu škody podle 373 a následujícího obchodního zákoníku. Podle obchodního zákoníku přechází taktéž na věřitele po celou dobu, kdy je v prodlení nebezpečí škody na věci (v případě, že je předmět plnění věc, kterou věřitel nepřevzal a tím se dostal do rozporu se svými povinnostmi a do prodlení), jestliže předtím nesl toto nebezpečí dlužník 25 Ustanovení 365 ObchZ 26 Ustanovení 370 ObchZ 27 Štenglová, I., Plíva S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník, Komentář. 9.vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, strana 1042 23
2.6.3. Náhrada škody Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučující odpovědnost. 28 Za okolnosti vylučující odpovědnost se považuje: překážka, která nastala nezávisle na vůli povinné strany, která pro tuto překážku nemůže plnit, pokud však nelze rozumně předpokládat, že by strana jež má plnit mohla tuto překážku odvrátit či překonat. odpovědnost nevylučuje překážka, která vznikla teprve v době, kdy strana která měla plnit byla s plněním v prodlení Účinky vylučující odpovědnost jsou však omezeny dobou, po kterou trvá překážka, s niž jsou účinky spojeny. 28 Ustanovení 373 ObchZ 24
3. Zánik závazku podle občanského práva Nastane-li právní skutečnost, se kterou normy občanského práva spojují zánik závazkového vztahu, pak takový závazkový vztah zaniká. Skutečnosti, které mohou vést k zániku závazkového vztahu, jsou vymezeny jednak v ustanoveních občanského zákoníku, ale strany závazkového vztahu si je mohou stanovit přímo ve smlouvě. 29 Zánik závazku můžeme rozlišovat podle různých kritérií, tím nejzákladnějším je dělení podle druhu právní skutečnosti, která je právním důvodem zániku závazku. Dále může závazkový vztah zaniknout na základě jednostranného právního úkonu, jako je splnění dluhu, nebo dvoustranného právního úkonu, ke kterému patří například privátní novace. 29 Webové stránky Epravo.cz, dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/zanik-zavazku-dle-obcanskehozakoniku-3903.html 25
3.1. Splnění dluhu Splnění je nejpřirozenější právní důvod zániku závazku. Občanský zákoník užívá při úpravě splnění dluhu pojmů plnění a splnění dluhu.ze souvislostí, v jakých tyto pojmy užívá, vyplývá, že plněním se rozumí proces vedoucí ke splnění dluhu, zatímco splněním je výsledek tohoto procesu působící zánik závazku. Jindy používá občanský zákoník pojmu plnění ve smyslu předmětu splnění. 30 Se zánikem závazku jeho splněním jsou vázány další předpoklady: existence platného právního důvodu jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, kterému má být plněno s úmyslem tento závazek splnit právní úkon věřitele, kterým plnění přijímá. Použije se v případech kdy má dlužník něco dát a tím splnit závazek a věřitel má toto plnění přijmout. Náležitosti splnění: 1) Zde můžeme položit otázku kdo má vlastně povinnost plnit? Povinnost leží především na dlužníkovi od kterého je věřitel povinen a oprávněn plnění přijmout. To vyplývá z dohody mezi účastníky (například smlouva o dílo). Za dlužníka může plnit i zástupce, pokud z dohody nevyplývá něco jiného. 2) Stejně důležité jako kdo má plnit je také komu se má plnit? Toto právo a povinnost pokud jde o přijetí plnění za účelem splnění náleží věřiteli. V některých případech může být příjemcem plnění i někdo jiný než věřitel, záleží to vždy na dohodě mezi dlužníkem a věřitelem. 30 Plecitý Vladimír, Vrabec Josef, Salač Josef. Základy občanského práva. 4.vyd. Plzeň, Aleš Čenek, 2009, str. 155 26
Občanský zákoník nám to uvádí v ustanovení 562 "Dlužník splní dluh i tehdy, jestliže plní tomu, kdo předloží věřitelovo potvrzení o tom, že je oprávněn přijmout plnění; to však neplatí, jestliže dlužník věděl, že ten, kdo potvrzení předložil není oprávněn plnění přijmout." 31 Pokud se plní oprávněné osobě odlišné od věřitele, má dlužník právo od této osoby či věřitele právo na potvrzení o tom, že jím byl dluh zcela nebo z části splněn. 3) Dále si můžeme zodpovědět co má být předmětem splnění takového závazku? Předmětem splnění je to co je obsahem závazku (něco dát, něčeho se zdržet nebo něco strpět). V některých případech může výjimečně způsobit zánik závazku plnění něčeho jiného, než byl dlužník povinen. V občanském právu takovéto plnění označujeme jako záměna. Typickým případem záměny na základě dohody mezi dlužníkem a věřitelem je dání místo plnění (tzv. datio in solutum). Spočívá v tom, že věřitel souhlasí, resp. přijímá od dlužníka za účelem splnění jeho závazku místo plnění A jím nabídnuté plnění B. 32 Pro bližší pochopení zde uvedu vyjádření nejvyššího soudu "Jestliže si strany dohodnou, že dluh bude splněn poskytnutím jiného předmětu, než k jakému byl dlužník zavázán, je dlužník povinen podle změněného závazku plnit a věřitel již nemůže vymáhat původně sjednaný předmět plnění. K zániku závazku dochází splněním nově sjednaného předmětu plnění. Od takové dohody stran je nutno odlišovat dohodu, na základě které věřitel přijme od dlužníka jiný předmět (věc, pohledávku) pouze jako prostředek ke splnění závazku. V tomto případě je závazek splněn nikoliv předáním tohoto předmětu, ale plněním, na které má věřitel podle závazku právo a které si za předaný předmět opatřil. 33 4) S plněním také souvisí doba splnění nebo-li splatnost Doba splnění závazku (splatnosti neboli dospělosti závazku) je určena především dohodou účastníků. 34 31 Ustanovení 562 ObčZ 32 Plecitý Vladimír, Vrabec Josef, Salač Josef. Základy občanského práva. 4.vyd. Plzeň, Aleš Čenek, 2009, str. 157 33 Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 799/2003, zdroj NSOUD.CZ 34 Knappová, M., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné, 2 svazek II. Díl 3, nakladatelství ASPI 2002, strana 148 27
Doba splnění však může být dána mimo dohodou účastníků také: Právním úkonem věřitele Rozhodnutím soudu Právním předpisem Doba splnění může být stanovena ve prospěch věřitele či dlužníka nebo obou. Je-li doba splnění stanovena ve prospěch dlužníka, znamená to, že věřitel nemůže splnění dříve požadovat, avšak dlužník je oprávněn dříve splnit. Ve prospěch věřitele dlužník není oprávněn plnit dříve, pokud však není o to věřitelem požádán. V takovém případě je povinen tak učinit. 35 Pokud taková doba však není účastníky dohodnuta, řídíme se ustanovením 563 ObčZ "Neníli doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán." 36 5) V poslední řadě si přiblížíme místo plnění, které se váže k povinnostem pro to, aby byl závazek splněn řádně. Místo splnění je místo, kde má být dluh splněn řádně a včas. Toto místo závisí na dohodě mezi dlužníkem a věřitelem. Není - li místo splnění určeno dohodou, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka 37 Pokud je dlužníkem právnická osoba, tak je jím sídlo, které je zapsáno v obchodním rejstříku. Je to tedy věcí věřitele, aby si u dlužníka plnění převzal, neučiní-li tak v den splatnosti závazku ocitne se věřitel v prodlení nikoliv dlužník. Ustanovení 567 odst.2 ObčZ uvádí Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet poskytovatele platebních věřitele, není-li dohodnuto jinak. 38 35 Knappová, M., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné, 2 svazek II. Díl 3, nakladatelství ASPI 2002, strana 149 36 Ustanovení 563 ObčZ 37 Ustanovení 567 ObčZ 28
3.2. Dohoda Nahrazení závazku novým Dalším častým typem zániku závazku je dohoda mezi dlužníkem a věřitelem. Dohoda je dvoustranný právní úkon. Zajímavé je, že obchodní zákoník neupravuje zánik závazku dohodou stran v oblasti obchodních závazků, proto se použije pro úpravu občanský zákoník a též se použije pro závazky v oblasti pracovněprávních vztahů. Zákon předepisuje písemnou formu dohody jako podmínku její platnosti v případě, že písemně byl zřízen původní závazek nebo je-li původní závazek promlčený. Písemné formy bude ovšem třeba i tam, kde je předepsána jako náležitost pro nový závazek jenž se dohodou podle 570 zřizuje. Jinak lze dohodu uzavřít ústně i konkludentně. 39 Pod marginální rubrikou dohoda zákon upravuje pouze: 1. dohodu o jiném plnění (novaci), 2. dohodu o vzdání se práva a prominutí dluhu, ve skutečnosti sem patří i dohoda o zrušení závazku (dissoluce), 3. narovnání 4. započtení dohodou 40 ad 1) Dohoda o jiném plnění Dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový. 41 38 Ustanovení 567 odst. 2 ObčZ 39 Švestka, J.Spáčil, J.Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II., 2.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str. 1674 40 Knappová, M., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné, 2 svazek II. Díl 3, nakladatelství ASPI 2002, strana 149 41 Ustanovení 570 odst.1. ObčZ 29
Nahrazuje-li se závazek, který je zřízený písemnou formou, musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Dohoda mezi věřitelem a dlužníkem, kterou se zřizuje nový závazek při současném zrušení jejich dosavadního závazku, který občanský zákoník výslovně upravuje se nazývá privátní novací. Nemusí nutně jít o celý závazkový právní vztah mezi nimi, nýbrž jen o zánik závazku (ve smyslu určení konkrétního dluhu a pohledávky) a jeho nahrazení závazkem novým. Privátní novace vyžaduje existenci platného závazku, avšak nebrání tomu závazek promlčený. Dosavadní pohledávka věřitele jakožto právo na plnění zaniká. Zároveň mu vzniká nová pohledávka vyplývající z dohody a dlužníkovi vzniká povinnost splnit nový závazek. Ukázkovým příkladem může být, že si strany dohodnou, že dlužná kupní cena bude poskytnuta kupujícímu jako půjčka, nebo při poskytnutí další půjčky se dlužník ve smlouvě zaváže, že vrátí i částku z předchozí půjčky, která je zahrnuta do půjčky nové. 42 V praxi se můžeme setkat také s kumulativní novací, při které nedochází ke zrušení původního závazku, nýbrž se mění pouze jeho obsah, tím jsou myšlena vzájemná práva a povinnosti stran. ad 2 a) Dohoda o vzdání se práva a prominutí dluhu a dissoluce Dohodou se může věřitel vzdát svých práv (někdy též označeno jako zřeknutí se práva ) nebo prominout dlužníkovi dluh a toto vzdání se práva může být částečné nebo dočasné. Částečné prominutí dluhu je možné u závazku s dělitelným plněním. V neposlední řadě je potřeba pamatovat na to, že dohoda, kterou se někdo vzdává svých práv, jež mohou teprve v budoucnu vzniknout je neplatná. Zákon připouští prominutí dluhu jen se souhlasem dlužníka, tj. dohodou (jednostranné prominutí dluhu pouhým prohlášením věřitele není možné, neboť dlužník může mít na poskytnutí plnění zájem). Prominout lze jak celý dluh, tak jeho část. Platně se lze vzdát jen takových majetkových práv, která v době uzavření dohody o vzdání se práva existují a lze s nimi disponovat. 43 42 Švestka, J.Spáčil, J.Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II., 2.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str. 1673 43 Knappová, M., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné, 2 svazek II. Díl 3, nakladatelství ASPI, strana 155 30
Ad 2 b) Dohoda o zrušení závazku (dissoluce) Občanský zákoník výslovně upravuje možnost zrušení existujícího závazku dohodou stran, aniž by vznikal závazek nový. Pro dissoluci je předepsána písemná forma pouze v případě, že se ruší závazek zřízený písemnou formou. Zánik závazku jeho zrušením platí i pro oblast obchodně závazkových vztahů. ad 3) Dohoda o narovnání nebo-li smír (transactio) Dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet 44 Narovnáním mohou být upravena jakákoliv sporná práva mezi účastníky, kterými mohou disponovat. Sporem respektive sporností se tu nemíní soudní spor, ale prostě neshoda o vzájemných právech a povinnostech. Dohoda o narovnání se stane neplatnou (relativní neplatnost) tehdy, když dojde k omylu v tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné, a tento omyl bude vyvolán lstí jedné strany. 45 K platnosti narovnání se vyžaduje písemná forma, jen když byl dosavadní závazek zřízen písemnou formou anebo se narovnání týká promlčeného závazku. Právním důsledkem narovnání je zřízení nového závazku, který vyplývá z narovnání. Narovnání lze uzavřít i před soudem v rámci soudního řízení formou soudního smíru. 46 Ad 4) Započtení dohodou (compensatio voluntaria) Jedním z dalších způsobů zániku závazku, které zná jak právo občanské, tak obchodní, je zánik závazku započtením nebo-li kompenzací. Základem právní úpravy započtení, dále i jeho pojmového vymezení, je ustanovení 580 a násl. Občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 44 Ustanovení 585 odst.1. ObčZ 45 Základy občanského práva Vladimír Plecatý, Josef Vrabec, Josef Salač, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, str. 157 46 Knappová, M., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné, 2 svazek II. Díl 3, nakladatelství ASPI 2002, strana 158 31
Sb.) Obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.) Obsahuje pouze některá ustanovení o započtení pohledávek, a proto se ve zbytku použije úprava občanskoprávní. 47 Ve vztazích mezi subjekty, které nepodléhají režimu obchodního zákoníku tj. nejčastěji mezi občany - fyzickými osobami nepodnikateli navzájem se započtení pohledávek zcela řídí úpravou dle občanského zákoníku. Započtení pohledávek je jedním ze způsobů zániku závazku. Občanský zákoník umožnuje započtení menšího okruhu pohledávek než obchodní zákoník, který vychází více vstříc smluvní volnosti stran. 48 Započtení dohodou se uskutečňuje na základě smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem, která směřuje k vyrovnání vzájemných pohledávek a to za předpokladu, že nezanikly započtením ze zákona a za podmínek, na kterých se dohodnou. Takže důležitým předpokladem započtení je existence vzájemných pohledávek mezi týmiž účastníky, kterými jsou si vzájemně věřitelem a dlužníkem. Mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. 49 Vzájemné pohledávky lze započíst i smluvně, pokud se jedná o plnění stejného druhu. Započtení dohodou však není přípustné proti: Pohledávkám na výživné nezletilého dítěte Pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody, téhož druhu Pohledávce, kterou nelze postihnout výkonem rozhodnutí Pohledávce promlčené (obchodní zákoník umožnuje) Pohledávky z vkladů 47 Webové stránky Eprávo.cz, dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/zapocteni-jako-zpusob-zanikuzavazku-38269.html 48 Webové stránky Eprávo.cz, dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/obchodni-pravo/zapoctenipohledavky-dle-obcanskeho-zakoniku-1182.html 49 Ustanovení 580 ObčZ 32
K zániku pohledávky započtením nedochází automaticky, ale na základě projevu vůle. To znamená, že započtení musí předcházet tzv. kompenzační projev, tedy projev vůle účastníka směřující k započtení vzájemných pohledávek. Kompenzační projev může mít povahu hmotněprávního nebo procesního úkonu. Kompenzační projev mající povahu hmotněprávního úkonu bývá zpravidla jednostranným adresovaným právním úkonem, který je účinný, jakmile došel adresátu. Kompenzační projev jako úkon procesní představuje například námitka započtení uplatněná v řízení nalézacím jako procesní obrana proti žalobě. 50 Zde si můžeme uvést příklad, jak se k této problematice staví Nejvyšší soud České Republiky: Pokud nalézací soud shledá důvodnou nejen pohledávku žalobcovu, ale i pohledávku namítanou k započtení, rozhodne výrokem rozsudku vždy jen o pohledávce žalobcově (respektive o její části, která kompenzací nezanikla). O důvodnosti protipohledávky a o jejím započtení na pohledávku žalovanou se přitom rozhoduje jen v důvodech rozsudku. Jestliže za důvodnou považuje toliko pohledávku žalobcovu, rozhodne o ní ve výroku rozsudku a o námitce započtení, kterou neshledal důvodnou, rozhodne opět jen v jeho důvodech. 51 U započtení pohledávek může jít o jednostranný právní úkon nebo dvoustranný právní úkon. Jednostranný právní úkon: Při jednostranném právním úkonu, který směřuje k započtení musí být forma projevu vůle k započtení adresována druhému účastníkovi s tím, že v tomto případě postačí i ústní projev. Souhlas druhého účastníka není při jednostranném právním úkonu. Pokud však půjde o ústní formu projevu, musí účastník počítat s případnou důkazní nouzí. Dvoustranný právní úkon: Při dvoustranném právním úkonu bude nejčastěji forma dohodou stran. S ohledem na výše uvedené se doporučuje písemná forma dohoda, v níž strany specifikují vzájemné pohledávky a určí okamžik, při němž má dojít k střetnutí pohledávek a dojde k jejich vzájemnému započtení. 50 Webové stránky Eprávo.cz, dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/zapocteni-jako-zpusob-zanikuzavazku-38269.html 51 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 20 Cdo 1329/2003, zdroj NSOUD.CZ 33