Regulace růstu a vývoje

Podobné dokumenty
RŮST = nevratné přibývání hmoty či velikosti rostliny spojené s fyziologickými pochody v buňkách

Růst a vývoj rostlin

kvantitativní změna přirůstá hmota, zvětšuje se hmotnost a rozměry rostliny rostou celý život a rychleji než živočichové

5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku. 5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku

RŮST A VÝVOJ ROSTLIN. Mgr. Alena Výborná Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_1_11_BI1

RŮST A VÝVOJ. Diferenciace rozlišování meristematických buněk na buňky specializované

CZ.1.07/1.1.00/

Úvod do biologie rostlin Úvod PŘEHLED UČIVA

OBNOVA APIKÁLNÍ DOMINANCE NA KLÍČNÍCH ROSTLINÁCH HRACHU (Pisum sativum L.)

Fyziologie rostlin - maturitní otázka z biologie (3)

2012/2013. Fyziologie rostlin: MB130P14, kolektiv přednášejících Albrechtová a kol.

AUTOTROFNÍ A HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN, VODNÍ REŽIM ROSTLIN, RŮST A POHYB ROSTLIN

Laboratoř růstových regulátorů Miroslav Strnad. ové kultury. Olomouc. Univerzita Palackého & Ústav experimentální botaniky AV CR

DÝCHÁNÍ. uložená v nich fotosyntézou, je z nich uvolňována) Rostliny tedy mohou po určitou dobu žít bez fotosyntézy

Biologické základy péče o stromy II.

Vodní režim rostlin. Úvod Adaptace, aklimace: rostliny vodní, poikilohydrické (řasy, mechy, lišejníky, kapradiny, vyšší rostliny) a homoiohydrické.

Auxin - nejdéle a nejlépe známý fytohormon

Biologie 32 Pohyby, růst a vývin, rozmnožování rostlin

Fyziologie rostlin. 3. Ontogeneze rostlin. Celistvost rostlin. část 2. Rostlinné regulátory. Alena Dostálová, Ph.D.

umožňují enzymatické systémy živé protoplazmy, nezbytný je kyslík,

INDUKCE TVORBY MIKROHLÍZEK BRAMBORU IN VITRO

Vodní režim rostlin. Obsah vody, RWC, vodní potenciál a jeho komponenty: Adaptace, aklimace: rostliny vodní, poikilohydrické (řasy, mechy,

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

2. Nedostatek dusíku v půdě se projevuje: a) bledě zelenou barvou listů b) rychlým růstem c) zkrácením vegetačního růstu

Vyjádření fotosyntézy základními rovnicemi

RŮST A VÝVOJ ROSTLIN

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Mgr.

Biologie - Kvinta, 1. ročník

Transport živin do rostliny. Radiální a xylémový transport. Mimokořenová výživa rostlin.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

15. DÝCHÁNÍ ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ, RŮST A POHYBY ROSTLIN

CZ.1.07/1.5.00/

Téma: FYTOHORMONY. Santner et al Praktikum fyziologie rostlin

Minerální výživa na extrémních půdách. Půdy silně kyselé, alkalické, zasolené a s vysokou koncentrací těžkých kovů

Úvod do biologie rostlin Pletiva Slide 1 ROSTLINNÉ TĚLO. Modelová rostlina suchozemská semenná neukončený růst specializované části

FYZIOLOGIE ROSTLIN VÝŽIVA ROSTLIN 1) AUTOTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN 2) HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN

Téma: FYTOHORMONY. Santner et al Praktikum fyziologie rostlin

Cvičení z fyziologie rostlin. Organogeneze in vitro

Vodní režim rostlin. Příjem vody. Vedení vody. Výdej vody

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

M A T U R I T N Í T É M A T A

Obsah vody v rostlinách

FOTOSYNTÉZA. Princip, jednotlivé fáze

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Chemie - Septima, 3. ročník

Látky jako uhlík, dusík, kyslík a. z vnějšku a opět z něj vystupuje.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

RNDr. David Novotný Ph.D Biologické přípravky na bázi bakterií

STANOVENÍ OBSAHŮ PŘÍSTUPNÝCH MIKROELEMENTŮ V PŮDÁCH BMP. Šárka Poláková

STANOVENÍ RYCHLOSTI KLÍČENÍ OBILEK JEČMENE

Fyziologický. Půda je zdrojem života, protože je sama živá.

Šetlík, Seidlová, Šantrůček 2. REGULACE RŮSTU

Molekulární biotechnologie č.12. Využití poznatků molekulární biotechnologie. Transgenní rostliny.

FOTOSYNTÉZA Správná odpověď:

BIORYTMY. Rytmicita procesů. Délka periody CZ.1.07/2.2.00/ Modifikace profilu absolventa biologických studijních oborů na PřF UP

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Světlo jako ekologický faktor

Tkáňové kultury rostlin. Mikropropagace

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Mendělejevova tabulka prvků

2) Povětrnostní činitelé studují se v ovzduší atmosféře (je to..) Meteorologie je to věda... Počasí. Meteorologické prvky. Zjišťují se měřením.

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Fotosyntéza ve dne Ch_054_Přírodní látky_fotosyntéza ve dne Autor: Ing. Mariana Mrázková

Ekologie a její obory, vztahy mezi organismy a prostředím

7) Dormance a klíčení semen

Biologie 31 Příjem a výdej, minerální výživa, způsob výživy, vodní režim

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

C RŮST A VÝVOJ 9 Obecné problémy růstu a vývoje 9.1 Růstové procesy na buněčné úrovni Dělení buněk interfáze mitóza

Kvalita osiva ve vztahu k výkonu porostu

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 7. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základy obecné botaniky. Materiál je plně funkční pouze s použitím

Úloha 5 k zápočtu z přednášky B130P16 (praktické základy vědecké práce)

Stomatální vodivost a transpirace

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami

Regulátory rostlinného růstu

2010/2011. Fyziologie rostlin: MB130P14, kolektiv pednášejících Albrechtová a kol.

6. Buňky a rostlina. Mají rostliny kmenové buňky?

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

Primární produkce. Vazba sluneční energie v porostech Fotosyntéza Respirace

3. ČÁST - RŮST A VÝVOJ

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Maturitní zkouška z Biologie 2016 Gymnázium Hostivice, příspěvková organizace Komenského 141, Hostivice

Meteorologické faktory transpirace

Autor: Katka Téma: fyziologie (fotosyntéza) Ročník: 1.

FOTOSYNTÉZA. soubor chemických reakcí,, probíhaj v rostlinách a sinicích. z CO2 a vody jediný zdroj kyslíku ku pro život na Zemi

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

značné množství druhů a odrůd zeleniny ovocné dřeviny okrasné dřeviny květiny travní porosty.

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Půdní úrodnost, výživa a hnojení

DUM VY_52_INOVACE_12CH33

VEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN

Fotosyntéza (2/34) = fotosyntetická asimilace

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

10. Minerální výživa rostlin na extrémních půdách

Abiotický stres - sucho

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Transkript:

Regulace růstu a vývoje

REGULACE RŮSTU A VÝVOJE ROSTLINNÉHO ORGANISMU a) Regulace na vnitrobuněčné úrovni závislost na rychlosti a kvalitě metabolických drah, resp. enzymů a genů = regulace aktivity enzymů a genů, ovlivněno i faktory mezibuněčné regulace a vnějšími faktory b) Regulace na mezibuněčné úrovni vzájemné regulační vztahy mezi buňkami, pletivy a orgány, závislé na rychlosti a kvalitě transportu chemických faktorů, tj. minerální látky, asimiláty, fytohormony, např. dobře vyvinutý kořenový systém zaručuje dobrý vývoj nadzemních částí a naopak viz. dále Fytohormony: organické sloučeniny syntetizovány v jedné části rostliny a transportovány do jiné části, kde vyvolávají fyziologické účinky při velmi nízkých koncentracích FYRO 6 /1

nejsou vázané na specifické endokrinní systém, vznikají v různých orgánech o různé intenzitě; působí při nízkých koncentracích (10-6 10-7 M) transport je vázán na transpirační proud, kořenový vztlak, asimilační proud (symplast, apoplast) působí ve vzájemných interakcích a jsou napojeny na metabolické dráhy, působí PŘÍMO (reakce přímo v cytosolu na receptor, popř. substrát) nebo NEPŘÍMO (aktivuje svým navázání na receptor reakční kaskádu) FYRO 6 /2

I. AUXINY kyselina β- indolyloctová IAA, fce: buněčná úroveň stimulace a indukce buněčného dělení, expanzní růst, buněčná diferenciace; orgánová úroveň stimulace a indukce adventivních kořenů apikální dominance auxinů, tj. produkce vlastního inhibitoru (ethylen) při bazipetální distribuci (orgány jsou různě citlivé na koncentraci auxinů, kořen x stonek) kultivace rostlin a rostlinných pletiv in-vitro, umělé auxiny, tj. NAA (kyselina α- naftyloctová), 2, 4- D (kyselina 2, 4- dichlorfenoxyoctová) i jako herbicid (iniciuje nadměrnou metabolickou činnost) FYRO 6 /3

II. GIBERELINY cyklické diterpeny, např. GA1-n (cca 90 ks), fce: buněčná úroveň stimulace buněčného dělení, expanzní růst; orgánová úroveň stimulace prodlužování stonku, indukce kvetení, stimulace klíčení semen objeveny ve 30. letech 20. stol. v Japonsku, jako produkt houby rodu Giberela, v 50. letech 20. stol. chemicky determinovány III. CYTOKININY odvozeny od adennu, trans- zeatin, kinetin, fce: buněčná úroveň indukce buněčného dělení; orgánová úroveň tvorba pupenů, inhibice procesu stárnutí pletiv a orgánů FYRO 6 /4

IV. ABSCISINY kyselina abscisová (ABA), seskviterpeny, působí inhibičně, fce: buněčná úroveň inhibice buněčného dělení; orgánová úroveň stimulace opadu listů a plodů, navozují sezónní stav odpočinku pupenů a hlíz, uzavírání průduchů (indukce vodní stres) V. ETHYLEN jediný plynný fytohormon, tvorba je stimulována auxiny, fce: zrání a opad plodů a listů, dozrávání ve skladech ovoce, opad plodů a listů v kooperaci s ABA!!! OBECNĚ: kultivace rostlinných buněk a pletiv in-vitro, základ pro rostlinné biotechnologie, genové inženýrství!!! FYRO 6 /5

FYRO 6 /6

c) Regulace růstu a vývoje rostlin vnějšími faktory okolí (životní prostředí) působí na rostlinu a její růst a vývoj dvěmi aspekty: A) výživou (zásobování vodou, minerálními látkami), B) prostřednictvím specifických mechanismů, tj. fytochromový systém a fytohormonů Hlavní faktory vnějšího prostředí: TEPLOTA a) nespecifický vliv: optimum pro růst cca 25-35 C, působí škodlivě, adaptace kryoproteiny, transpirační mechanismy; b) specifický vliv: 1. klíčení semen (pakliže prošla obdobím snížené teploty), 2. přechod z vegetativního růstu ke kvetení (za předpokladu snížení teploty, přemrznutí vzrostlého vrcholu), tzv. jarovizace SVĚTLO působí 2 směry na rostliny: a) trofická fce (fotosyntéza), b) jako signál 1. fotoperiodismus, 2. biorytmicita, 3. pohyby rostlin FYRO 6 /7

signální pigmenty: fytochrom (absorpce červené a modré složky světla), zvl. ve fotoperiodicitě a biorytmicitě rostlin; flaviny (absorpce modré složky světla), zvl. při pohybu rostlin FOTOPERIODISMUS závislost životních procesů rostlinného organismu, zvl. růstových a vývojových, na délce světelné a temnostní fáze (tj. dne a noci) v rámci 24 hodinového cyklu (tj. 1 den). je to ekologická adaptace umožňující optimální využití příznivého období roku a přežití nepříznivého období (zima nebo sucho) v kooperaci s teplotními faktory regulace: růst stonku do délky, velikost a tvar listů, charakter větvení, tvorba vegetativních, rozmnožovacích a zásobních orgánů, vznik odnoží, opad listů a plodů, dormace pupenů, např. dlouhý den indukuje vznik květů, krátký den indukuje vznik hlíz brambor FYRO 6 /8

závislost na funkci fytochromového komplexu: Pr (absorpce červeného světla o vlnové délce 660 nm, hlavně ve dne); Pfr (absorpce červeného světla o vlnové délce 730 nm, hlavně na večer) systém biochemické odpovědi na změnu signálu, spřaženo s biorytmicitou rostlin vznik tzv. ekofyziologického čidla pro orientaci a vnímání dne/noci, ročního období základní pojem, tzv. FOTOPERIODA = doba osvětlení v rámci 24 hodin stanovuje se tzv. KRITICKÁ DÉLKA DNE, resp. NOCI = fotoperioda o určité délce, která navodí fyziologickou změnu; kvantitativní závislost než absolutní, tj. čím více dlouhých nebo krátkých dní intenzivnější fyziologická reakce (kumulativní charakter) FYRO 6 /9

etiolace: jev vznikající při dlouhodobém růstu rostliny ve tmě (podrost), rostlina má zažloutlé a vytáhlé listy, slabě vyvinuté listové laminy, zvýšená hladina auxinů a giberelinů, ekonomické hospodaření se zásobními látkami (vše se investuje do elongačního růstu stonku) BIORYTMICITA ROSTLIN existence vnitřních hodin, které rytmicky časují životní (fyziologické) procesy a děje, odráží endogenní rytmicitu živého organismu. evoluční přizpůsobení ke střídání dne a noci, ročních období, přílivu a odlivu apod. (vnějšímu prostředí). základní pojem, tzv. BIORYTMUS = pravidelná změna v živé soustavě, která je podmíněna endogenními nikoliv exogenními procesy FYRO 6 /10

BIOLOGICKÝ CYKLUS = sled dějů, opakující se ve stejném pořadí a ve stejném časovém intervalu CYKLY: cirkadiální (24 hodin), semilunární, lunární, annuální PERIODA = čas nutný pro průběh jednoho cyklu FREKVENCE = počet cyklu / čas. jednotku FÁZE CYKLU = libovolná část cyklu BIORYTMY: a) spánkové pohyby listů jev, známý už od starověku, ve dne = horizontální poloha listu vůči Slunci, v noci = vertikální poloha, spánkové pohyby probíhají samovolně i ve tmě (endogenní projev rostliny) b) přechod z vegetativní fáze do generativní fáze (sója, tabák apod.) jako reakce na světlo, resp. délku dne a noci; interakce 2 mechanismů, tj. fytochromový systém, vnitřní hodin (cirkadialní oscilátor) FYRO 6 /11

biologické hodiny (vnitřní oscilátor) vymezí určitou fázi biorytmu, po kterou musí aktivní forma fytochromu působit aby byla vyvolána fyziologická reakce. FYRO 6 /12

!!! FIN!!!