Evropské souvislosti českého neolitu 5/1. Neolitizace Středomoří (aneb s ovcí/kozou a zrnem za obzor) Mgr. Josef Dufek 2013

Evropské souvislosti českého neolitu 5/1. Neolitizace Středomoří (aneb s ovcí/kozou a zrnem za obzor) Mgr. Josef Dufek 2013

Jádrové oblasti PPNA-B Šíření PPNA-B do Malé Asie Šíření PPN v Egejdě Šíření monochromní KE Šíření impresso-cardial KE Šíření malované KE Šíření LNK Šíření euroasijské lovecko-sběračské KE Kavkazský neolit Nejisté trasy šíření neolitizace Upraveno podle: mapy.cz

Modely námořního šíření neolitu a kulturní komplex impresso-cardial Podle: Tichý 1999.

Absolutní vláda větru a mořských proudů: V. Nikolov předpokládal šíření nositelů malované keramiky z jižní Anatolie do Egejského moře a na Balkán za pomoci proudy hnaných vorů. Využití pravidelných letních východozápadních mořských proudů: Podle M. Korfmanna se tak mohly neolitici šířit podél severního pobřeží Středozemního moře. Denní rychlost plavby dle něj nemohla překročit 22 km za den. Podle: Nikolov 1990, Tichý 1999, Tichý 2001

Model obousměrné pobřežní plavby: J. L. Roudil předpokládá dobře řízenou plavbu vorů poháněných vesly. Za nejzazší hranici takovéto plavby pokládá Atlantické pobřeží mezi Garonnou a Loirou (na základě nálezů kardiální keramiky). Podle: Tichý 1999

Model překonávání barier: T. H. van Andel a C. N. Runnels vytvořili tuto teorii na základě údajů kalibrovaného datování 14C a předpokladu existence dnes již zatopených ostrůvků v Egejském moři. Za bariery omezující šíření neolitiků považovaly neúrodná území a volné plochy moří. Celkem pravidelně rozmístěné pobřežní lokality považují za obchodní přístavy. Model ostrovního filtru: J. Lewthwaite předpokládá, že plavba v Z. Středomoří do jižní Francie a na Iberský poloostrov nevedla kolem Z. pobřeží Itálie, ale nýbrž přes Sicílii, Sardinii a Korsiku, které tak měly omezovat šíření některých částí neolitického balíčku. Podle: Tichý 1999; 2001

Model praktických zkušeností: vychází ze zkušeností R. Tichého při experimentálních plavbách Monoxylon I. a II. Ve V. a Z. Středomoří. Tyto expedice jasně prokázali, že dlabané čluny mají dobré nautické vlastnosti i na otevřeném moři. Člun o délce cca 10 m se zhruba 10 člennou posádkou měl užitečnou nosnost několik set kilogramů. Na rozdíl od teoretických předpokladů M. Korfmanna nepředstavovaly větší překážku plavbě vodní proudy, nýbrž protivítr opírající se do listů pádel, který silně komplikoval plavbu. Též denní plavba běžně překonávající 50 km více než dvojnásobně překonávala teoretický postulát. Podle: Tichý 1999

Historické modely námořní kolonizace Středomoří A) Mořské národy/normané: válečnické družiny pocházející z geograficky vzdálených teritorií vojensky obsazují a kolonizují konkrétní území, jehož původní obyvatelstvo často decimují a vyhánějí (to se týká především mužské části populace, část žen je násilně integrována. B) Fénická kolonizace: námořní obchodníci a příležitostní piráti pocházející z geograficky úzce vymezeného regionu překonávají veliké vzdálenosti a zakládají obchodní kolonie udržující často těsné vztahy s mateřskými sídlišti. Tyto osady rozvíjejí převážně obchodní kontakty s domácím obyvatelstvem. C) Řecká kolonizace: v důsledku lokálního přelidnění, potřeby seberealizace a vytváření obchodních sítí vyplouvají z konkrétní geografické oblasti skupiny kolonistů, kteří zakládají osady nejprve na blízkých a později na čím dál vzdálenějších teritoriích. Tyto kolonie jsou na svých mateřských osadách většinou zcela nezávislé.

Na čem se mezolitici a neolitici plavili Podle: Tichý 1999

Rákosový člun: expedice Papyrella. Inspirace Egypt, Mezopotamie a Kerkýra. Monoxilon I 1995 Bracciano: hliněné modely, interpretace kožený/rákosový člun (plaňková loď?!), cca 5 500 BC Cca 5 500 BC Tsangli: Hliněný model snad plaňkové lodi s kýlem cca 5 000 BC Podle: Tichý 1999; 2001

Neolitizace východního Středomoří Kӧrtik Tepe Ulucak Hacilar CatalHüyük Kythnos Franchthi Karucay Mersin Khirokitia Upraveno podle: mapy.cz

Mezolit/prekeramický neolit Kӧrtik Tepe Lokalita PPNA na V Turecka Podle: Özkaya Coşkun 2009

Kypr Nejstarší lokalita: z větší části oderodovaná jeskyně Aetokremnos s ohništi datovanými cca 10 000 BC. První neolitici připlouvají na Kypr někdy okolo roku 8 500 BC. Soudí se, že pocházely ze syrskokilikijské oblasti. Kultura těchto kolonistů je velice konzervativní a dlouho udržuje jinde již dávno opuštěné zvyklosti levantské PPNA/B (např. stavba domů s kruhovými základy). Podle Peltenburga byly těchto přistěhovalců nejméně dvě vlny a pravidelnými plavbami udržovali kontakt se svou původní domovinou. Těsné kontakty se syrokilikijskou oblastí zanikají po roce 7 500 BC.

Neolitické osídlení Kypru Podle. Swiny (ed.) 2001

Akrotiri-Aetokremnos: 10 000 BC Shillourokambos: dřevěné palisády snad ohrady pro hovězí dobytek 8 500-8 200 BC Kissonerga-Mylouthkie: ve skále vytesané studny Podle. Simmons 2001; Guilaine Briois 2001; http://www.ucl.ac.uk/archae ology/research/directory/cy prus_colledge;

Tenta: hradbou ohrazené sídliště s centrální bodovou (sípka/citadela?) 8 300-8 000 BC Podle: Todd 2001

Khirokitia: okolo 6 000 BC Podle: Le Brun 2001; Tichý 2001

Podle: Bouzek 1979 Podle: Todorova Vajcev 1993 Khirokitia příklady domů a jejich rekonstrukcí jako staveb s kopulí. Dole sídlitě kultury Nuraghy (ml. doba bronzová) Podle: Bouzek 1979 Khirokitia: okolo 6 000 BC

Kultura Khirokitia příklady kamenných sošek a nádob (místo nálezu sošky vpravo je nejisté). Podle: Theocharis 1973

Oblast Egejského moře V posledních letech je existence preker. neolitu (anatolských kolonistů) silně zpochybňována ve prospěch představy mezolitických kultur přejímajících díky obchodním kontaktům jednotlivé části tzv. neolitického balíčku a dále je rozvíjejících až do podoby klasického neolitu (Reingruber 2011) Mezolitické lokality jsou v oblasti egejského moře zatím poměrně vzácné. Sídliště prekeramického neolitu byla zachycena na bázích pozdějších tellů (Argissa-Magoula či Sesklo). Většina mez. a preramických sídlišť se dnes pravděpodobně nalézá buď pod hladinou moře či pod nánosy říčních sedimentů (van Andel Runnels 1995). Podle: Reingruber 2011

Jeskyně Franchthi 11 000 6 500 BC Získáno obrovské množství semen dokazujících intenzivní sběr a počátky domestikace rostlin. St. mez. (9 5009 000 BC): Vikev, hrách, čočka, pistácie a mandle. V mladším mez. K nim přibyl ječmen. S růstem hladiny moře rostl význam rybolovu (tuňák), sběr mušlí a importu obsidiánu z Melu. Podle: Theocharis 1973; Reingruber 2011

Kyklady mezolit 8 600 7 800 BC Maroulas-Kythnos: pohřeb a dlážděné plato Podle: Sampson

Raný až pozdní neolit J a JZ Turecka Ulucak CatalHuyuk Hacilar Karucay Mersin Upraveno podle: mapy.cz

Çatal Hüyük: cca před 7 100 až 6 300 BC Podle: Roaf 1998 Podle: Roaf 1998 Podle: Tichý 2001

Podle: Bouzek1979; Malina Malinová 1991

Podle: Bouzek1979; Malina Malinová 1991

Podle: Bouzek1979; Malina Malinová 1991

Podle: Clare a kol. 2008; Thiessen 2010. Chrologie sídlišť jihozápadní Anatolie (vlevo: Clare a kol. 2008 Vpravo: Thiessen 2010) a ukázky monochromní a nejstarší malované keramiky 6 500 6 000 BC.

Hacilar IIA Rekonstrukce opevněných sídlišť a předpokládaný rozsah území teritoriálně vůči sobě vymezených skupin na JZ Anatolie. Podle: Clare a kol. 2008 Karuçay Höyük

J a JZ Turecko nejstarší impresso keramika? Cca 6 500-6 100? BC Mersin Podle: PwP Pavlů; Çilingiroğlu 2010; Güldoğan 2010.

Rozšíření Y-DNA haploskupiny G2a získané z jeskyních pohřbů kultur Cardial-ImpressoPre-Sesklo-PPNA/B. Podle: Wikipedia; Lacan Keyser a kol. 2011