František Dryje Surrealismus vžitný
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
SURREALISMUS VŽITNÝ U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 2 1 4 5 4 5
František Dryje Surrealismus vžitný PRAHA 2015 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Kniha vychází za finančního přispění Ministerstva kultury ČR Copyright František Dryje, 2015 Illustration Václav Švankmajer, 2015 Czech edition dybbuk, 2015 ISBN 978-80-7438-127-0
Vítězslav (mele): Na naši řeč mám monopol Pošlu ji expres na jižní pól Vítězslav, Anděla a spol. Na pólu rozehřeje led zem ský ráj to na pohled co hořkost dřív, to nyní med. Karel Hynek: Vyliž si prdel! (Odchází podpírán Andělou.) (Karel Hynek & Vratislav Effenberger, 1951)
Úvod V knize shrnuji vybrané eseje a studie, které až na jednu výjimku vznikaly průběžně, poté kdy vyšel můj první obdobný soubor Surrealismus není Umění (Concordia 2005), až podnes. Jde o texty uveřejněné časopisecky, zejména na stránkách revue Analogon, či jako doslovy, resp. monografické práce vztahující se k tvorbě jednotlivých autorů z okruhu surrealistické skupiny. V několika případech jsou statě otištěny poprvé. Průběžný vznik a odlišný účel jednotlivých textů implikuje jistou repetitivnost dílčích motivů, ba celých totožných odkazů a citací, jež se nárazově objevují v několika vzájemně indiferentních studiích. Tento problém jsem na několika místech odstranil a identické pasáže zkrátil či parafrázoval, jinde, vzhledem ke kontextu a smyslu původní práce, ponechávám beze změn. Tématem všech esejů a studií je reflexe a interpretace reálných vývojových proměn surrealismu jako specifické tvůrčí a teoretické aktivity, ať už máme na mysli surrealismus historický, meziválečný a poválečný anebo ryze současný. Kniha usiluje o dokumentaci a analýzu kontinuity i diskontinuity právě oněch jedinečných projevů a funkcí deklarovaného vývojového principu surrealismu, jenž je z hlediska obecné kunsthistorie či literární historie pravidelně degradován a despektován s poukazem na dílčí, časově omezený plán a esteticky klasifikovatelný rozvrh a účinek jednoho ze zkonvencionalizovaných -ismů, nevymykajícího se z rámce historické posloupnosti takzvaného moderního umění. Nemám ovšem na mysli anachronickou apologetiku surrealismu, neboť tento fenomén vnímám jako živý tvůrčí a myšlenkový proud (slovníkem teorie informace otevřený systém), jenž sám, ze své vnitřní dynamiky nejen odmítá, ale zásadně vylučuje vlastní estetickou petrifikaci a historickou kodifikaci, když ve svých živých dílech vždy reprezentoval a reprezentuje produktivně inovativní a objevný rozvoj i aktuální přeznačování zcela konkrétních a pohříchu heteronomních principů a hodnot tvůrčí činnosti. Rezultát ospravedlnění, jež bylo a bude takovému úsilí ex catedra předhazováno a jehož legitimita bude zpochybňována, může ÚVOD 11
snad působit jako druhotný, vedlejší projev, nikoli jako gesto primárně polemické funkce. Nedělám si totiž iluze o nějaké obecněji sdílené komunikativnosti takových na první pohled ahistorických a sebestředných snah dle dlouholetých zkušeností s literaturní či kunsthistorickou recepcí surrealismu v prostředí akademické obce či širší kulturní veřejnosti lze s pochmurnou jistotou tvrdit, že znalost implicitních vývojových peripetií, vnitřních protikladů, kritických a sebekriticky polemických reflexí surrealismu od třicátých let je podnes v českém kontextu velice omezená a lze ji s dobrým svědomím přičíst jedincům v množství sotva přesahujícím počet prstů na obou rukou jednoho člověka moudrého. Naopak, i lidé povšechně fundovaní pravidelně redukují svou znalost surrealismu na referáty nemnoha notorických klišé vypreparovaných z heroického předválečného období, a přesto tímto trouchnivějícím a často i velmi rozlámaným metrem s plnou arogancí a prostomyslně poměřují jeho vzdálenější (například převratný surrealistický revizionismus šedesátých let) i zcela aktuální podoby, meta-polohy a sebereflexe. Hlavní námitka, s níž jsem se setkal při vydání své první knihy o surrealismu, zněla: O surrealismu nelze kriticky referovat a jej vykládat z hlediska surrealistického! Proti takovému posudku tvrdím: O surrealismu, stejně jako o jakémkoli jiném předmětu, nutno referovat a jej vykládat především z hlediska faktické znalosti předmětu. Posouzení míry a relevance kritického náboje či možné apologetičnosti takového referátu a průběžné exegeze, míry antipatie či empatie atd. přichází až poté. A zadruhé: surrealismus, na rozdíl od všech jen a pouze uměleckých hnutí a škol, představuje otevřený autoreferenční systém jeho ambice se naplňují v komplementaritě i průniku tvůrčích, reflexivních a interpretačních snah. Chápeme-li slovo systém právě jako strukturu otevřenou, tedy v dynamickém, procesuálním pojetí a smyslu, můžeme citovat jednu z mála empatizujících, byť vnějších referencí, jejíž kunsthistorickou předpojatost dlužno vnímat bona fide jako relativní: Český surrealismus lze chápat jako poetický a noetický způsob vnímání světa. Během let byl rozpracován do systému, uvnitř něhož se určité věci projevují jako estetické objekty a jsou zformulována určitá stanoviska. Interpretace, stejně jako opakování v každém novém kontextu, vede k diferenciaci uvnitř smyslové struktury surrealistických pojmů, a tím k procesu permanentní reformulace. 1 1 A. Tippnerová, Permanentní avantgarda? Surrealismus v Praze, Academia, Praha 2014, str. 367. 12 SURREALISMUS VŽITNÝ
Ano, opakování je prý krom jiného i matkou moudrosti čtěme proto předchozí sentenci ve světle jednoho zasvěceného výroku starého přes šedesát let: SURREALISMUS NENÍ ESTETIKA A NEVYZNÁVÁ ŽÁDNOU ESTETIKU. NEEXISTUJE ŽÁDNÁ ORTODOXIE SURREALISMU. (Karel Teige) Tato kniha není jen o surrealismu. Představuje pokus o aktualizaci principů surrealismu a ne/skromný výraz jeho aktuálního jevení se. Byť by jakkoli dílčí bylo. František Dryje, květen 2015 ÚVOD 13 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz