Myslivecká zoologie zvěř pernatá

Myslivecká zoologie zvěř pernatá

Řád: BRODIVÍ A PELIKÁNI (PELECANIFORMES)

Volavka popelavá (Ardea cinerea) čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae) nejpočetnější zástupce čeledi tělo dlouhé až 1 m, váží až 2 kg rozpětí křídel až 170 cm zbarvení je popelavě šedé, typický chochol z dlouhých černých per směřujících dozadu, šídlovitý šedožlutý zobák a žluté oko

Žije v párech a hnízdí jen v koloniích na vysokých stromech. Po několika letech fungování kolonie stromy s hnízdy hynou.

Volavka popelavá (Ardea cinerea) samice snáší ke konci března 3-7 modrozelených, nelesklých vajec a sedí na nich 26 dní mláďata krmí zprvu potravou vyvrhovanou z volete potrava: ryby, žáby, měkkýši, hmyz a červi, hraboši ryby loví v mělké pobřežní vodě a zmocňuje se jich prudkým úderem zobáku

Řád: VESLONOZÍ (SULIFORMES)

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) čeleď: KORMORÁNOVITÍ (Phalacrocoracidae) rozpětí křídel 135-150 cm, váží 1,7-2,6 kg základní zbarvení svatebního šatu černozelené s kovovým leskem na hrdle, tvářích a po stranách lýtek bílé skvrny

V zimě má na hlavě prodloužená pera.

Zobák vybavený ostrým hákem, kterým pevně zachytí ulovenou kořist.

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) peří nemá voduodpuzující schopnost jako u většiny ostatních vodních ptáků - snadno se promáčí při lovu po vynoření z vody před dalším potopením usedají na skály, bójky, stromy, hráze, čluny tam se s rozprostřenými křídly suší a prohřívají

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) typické krátké veslovací nohy všechny 4 prsty směřují dopředu, jsou spojeny plovací blanou zakrnělé nozdry a jazyk roztažitelný žaludek a jícen schopný přijmout značné množství potravy živí se rybami (až 1 kg ryb/den)

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) monogamní druh, hnízdí na stromech, obvykle na ostrůvcích nebo solitérních stromech uprostřed vodních ploch hnízdí v koloniích, často s volavkami

Ne vždy si staví nová hnízda, někdy opraví staré nebo využije hnízdo jiných ptáků.

Snůška 3-6 nazelenalých vajec, při sezení se střídají oba rodiče.

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) zasedají již na první vejce, proto bývají vylíhlá mláďata nestejnoměrně velká inkubace 23-24 dní rodiče je nejprve živí natrávenými rybami, starším mláďatům přinášejí čerstvé ryby mláďata při krmení strkají hlavu do hltanu rodičů

Řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes)

Lyska černá (Fulica atra) čeleď: CHŘÁSTALOVITÍ (Rallidae) obývá celou palearktickou oblast od Indie až daleko na sever, žije však i v australské oblasti u nás je nejhojnějším obyvatelem stojatých nebo velmi mírně proudících vod dospělý samec váží až 1 kg, samice asi 60 dkg

Peří má jednotný černošedý tón, zobák je bělavý, plováky jsou zelené. Nad kořenem zobáku je bílá kožní lysina.

Létá rychle, ale nerada; při nebezpečí volí raději útěk po vodní hladině.

Lyska černá (Fulica atra) živí se vodním hmyzem a jeho larvami, semeny a zelenými částmi rostlin, ryby neloví hnízdo si staví většinou na vodě z vodních rostlin v dubnu snáší 5-9 žlutavých vajec s malými černými skvrnkami inkubace 21-24 dnů mláďata se pouštějí hned na vodu a živí se sama jsou vzletná po cca 2 měsících

Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) Čeleď: RACKOVITÍ (Laridae)

Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) v ČR hojně hnízdí i protahuje preferuje rybničnaté oblasti s porosty rákosu a orobince, slepá ramena řek nebo mokřiny zdržuje se i na čerstvě zoraných polích bez pohlavního dimorfismu

V březnu, než se rozletí na hnízdiště, se přebarví celá jejich hlava až po hrdlo do tmavě hnědé.

Zimní zbarvení racků - bílá hlava s černou skvrnou.

Hnízdí ve velkých koloniích na rybnících. Snůška 3 vejce, inkubace 22-24 dní.

Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) krmivá mláďata se líhnou s prachovým peřím a jsou hned schopna pohybu; jejich prsty již jsou spojeny plovací blanou potrava: hmyz, larvy, drobní živočichové, malé ryby, vylupuje hnízda pernaté zvěře a sbírá její vejce i malá kuřátka v letních měsících více konzumuje i rostlinnou potravu (třešně, višně)

Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) Čeleď: SLUKOVITÍ (Scolopacidae)

Sluka lesní (Scolopax rusticola) výskyt v celé Euroasii u nás nejhojněji žijící sluka (odhadem zde hnízdí 2000-4000 párů) většina evropských sluk odtahuje na začátku října na jih a přezimuje ve Středomoří

Váha 210-380 g, slepičky jsou větší a těžší než kohoutci). Rezavohnědé zbarvení, zobák (píchák) 65-85mm.

Sluka lesní (Scolopax rusticola) hlavním hnízdištěm sluk u nás jsou pahorkatiny a výše položené oblasti preferuje vlhké porosty poblíž vodních toků nebo vlhké louky při večerním toku se kohoutek ozývá pískáním a hrčivých kvorkáním po páření kohoutek opouští slepičku a pokračuje v toku o hnízdo a výchovu mláďat pečuje pouze matka hnízdo vždy na zemi v mělkém, slabě vystlaném dolíku

Snůška 3-5 světlých vajíček s červenými a hnědými skvrnami (inkubace 20-24 dní).

Potravu tvoří hlavně kroužkovci a larvy hmyzu (sluky tzv.červíkují).

http://www.prirodainfo.cz/zvuky.php?cislo= 167.00

Řád: MĚKKOZOBÍ (Columbiformes) Čeleď: HOLUBOVITÍ (Columbidae)

Charakteristika řádu zobák zrohovatělý pouze na špičce, báze je měkká a krytá na horní čelisti kožovitým ozobím

Charakteristika řádu stromoví ptáci, dobře se ale pohybují i na zemi výborní, rychlí a vytrvalí letci druhotně nelétaví byli zástupci čeledi drontovitých žili na ostrovech Mauricius, Rodriguez a Réunion (až 25 kg, vyhubeni člověkem v 16. a 17. století)

Vodu pijí tak, že ponoří zobák a nasávají ji bez zvednutí hlavy, pak zakloní hlavu a polknou.

Charakteristika řádu řada druhů má nápadný tok za letu hnízda zejména na větvích stromů a keřů, některé druhy i ve skalách, dutinách stromů a jeskyních, i na lidských stavbách

Charakteristika řádu snůška 1-2 bílá vejce sedí na nich oba rodiče nidikolní mláďata (líhnou se slepá a téměř holá)

Charakteristika řádu rostlinná potrava (semena a plody) dobře vyvinuté vole se 2 postranními vaky sloužícími ke změkčování tvrdé potravy i jako přechodný rezervoár zvláštní jev v době krmení mláďat sliznice volete zduří, odlupuje se a vytváří tzv. holubí mléko holubím mlékem jsou holoubata krmena několik prvních dnů (zdroj vitamínů) mládě zanoří hlavu do jícnu rodiče a pije holubí mléko stačí pouze pro vyživení 2 mláďat množivost se zvyšuje 2-4 snůškami za rok

Holub doupňák (Columba oenas) rozšířený v celé Evropě, v Asii a Africe u nás hnízdí především od nížin do středních poloh výskyt vázán na existenci starých listnatých a smíšených porostů s dostatkem doupných stromů menší než hřivnáč (váha asi 300 g)

Modravě šedý, má narudlou hruď, ale je bez bílých okrajů křídel a bez bílé skvrny na krku (na rozdíl od hřivnáče).

Holub doupňák (Columba oenas) částečně tažný, přilétá v únoru a březnu, odlétá v srpnu až říjnu do Z a J Evropy žije v párech hnízdí 2x-3x ročně hnízdo v dutinách stromů často po šplhavcích

Holub doupňák (Columba oenas) hnízdo vystlané kupkou klacíků, listů a stébel snáší 2 bílá vejce inkubace 17-18 dní rodiče mláďata krmí cca 25 dnů mláďata hnízdo opouští po dalších 3-4 týdnech potrava: semena a bobule pohlavně dospívá v prvním roce života

Holub hřivnáč (Columba palumbus) náš nejhojnější a největší divoký holub rozšířený v Evropě, v Z Asii a v S Africe původně obýval lesy všeho druhu, v posledních desetiletích se synantropizoval váha 400-500 g a v rozpětí křídel měří až 750 mm

Peří modrošedé, na křídlech vpředu s bílou obrubou. Dospělí ptáci mají po obou stranách krku bílou skvrnu, shora i zdola zelenavě lemovanou.

Holub hřivnáč (Columba palumbus) severněji žijící populace jsou tažné ta mírných zim může část populace přezimovat výrazný tok hnízdí pravidelně 2x-3x ročně řídce spletené hnízdo v korunách stromů (např. na Orknejích, kde je stromů nedostatek, na zemi) potrava: semena (žaludy, bukvice, semena ze smrkových šišek), měkkýši, žížaly, hmyz

Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) příklad expanzivního rozšiřování areálu výskytu pochází z J Asie a k nám se postupně dostala z Podunají typický synantropní druh u nás zpravidla přezimovává větší než hrdlička divoká, váží 200-220 g a rozpětí křídel dosahuje až 60 cm

Základním zbarvením je písková šeď. Na týlní straně krku má černý obojkovitý proužek, na spodní straně přerušený.

Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) hnízdí na celém území 2x-4x ročně (inkubace 14-16 dní) hnízdí na stromech, výklencích budov, na trámech, za okapy, na stožárech potrava: semena, zbytky jídel, příležitostně hmyz

Řád: DRAVCI (Accipitriformes)

přizpůsobení k lovu živé kořisti hákovitě zahnutý zobák, ostré drápy a silná, široká křídla kořist hledají ve dne většinou monogamní (oba partneři se aktivně podílejí na péči o mláďata Charakteristika řádu pokud jeden z rodičů uhyne, zahynou s největší pravděpodobností také mláďata

Charakteristika řádu mladí dravci dospívají velmi dlouho, až 3 roky teprve poté jsou schopni rozmnožování samice často větší než samec (vysvětluje se to jako adaptace samic na možnost lovit větší kořist, protože se musí zdržovat poblíž hnízda s mláďaty.

zbytky natrávené kořisti ve tvaru válečku (chlupy, kosti, peří, drápy a zobáky) ze svalnatého žaludku vyvržené zobákem dravce ven dravci daleko lépe tráví kosti (narozdíl od sov nemají vole), skladba jejich vývržků je především ze srsti nebo peří kořisti mláďata sov na hnízdě ale kosti tráví potřebují draslík Vývržky dravců

Velikost vývržků dravců závisí na množství a velikosti vyvržených zbytků, ale i podle toho, zda jde o samce či samici, která bývá u většiny druhů mnohem větší.

Vývržek z krovek a těl střevlíkovitých brouků

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) ohrožený druh lesnaté kraje Evropy, severní, střední Asie a Severní Ameriky; hnízdí i v Severní Africe dospělí ptáci jsou na horní straně těla břidlicově šedohnědí, vespod světlí až bílí s tmavším příčným vlnkováním

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) mladí letošní ptáci jsou nahoře rezavě hnědí a vespodu světle rezaví s podélným tmavším pruhováním

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) na dlouhém, zakulaceném ocase 4 tmavé příčné pásky (u krahujce je ocas zakončený rovně)

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) v rozpětí měří 100-120 cm a váží 650-1250 g vyhledává souvislé lesní komplexy v době hnízdění, jinak loví nejraději podél lesnatých okrajů hnízdí na vysokých stromech hluboko v lese, v dubnu snáší samice 3-4 vejce, inkubace 35-38 dní potravu obstarává samec, mláďata však krmí pouze samice

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) jestřábi svou kořist oškubávají samec v době hnízdění nepřináší kořist přímo na hnízdo, ale na opodál stojící strom, kde ji oškubanou předá samici, kterou před tím upozornil křikem potrava různorodá: ptáci (sojky, divocí a domácí holubi, koroptve, vrány, kavky, bažanti a divoké kachny), kdežto savci mnohem menším podílem (veverky, zajíci, králíci, sysli a hraboši) jestřáb podobně jako ostatní dobří letci neloví přímo v blízkosti hnízda, ale ve vzdálenosti asi 3-4 km přímého letu

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)

Káně lesní (Buteo buteo) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) obývá celou Evropu a střední Asii, Dálný Východ, hnízdí v Malé Asii, v Himálaji a na některých západoafrických ostrovech u nás žije na celém území, nejhojnější lesní dravec nížin i hor v rozpětí křídel měří 120-140 cm a váží 610-1200 g

Proměnlivé zbarvení (hřbetní část bývá tmavě hnědá, spodní strana světlá s hnědými skvrnami). Ozobí a stojáky jsou žluté.

Tmavohnědý ocas je příčně proužkovaný jemnými pásky a konec je lemovaný širokým tmavým pruhem).

Káně lesní (Buteo buteo) středoevropské káně je stěhovavé (zimoviště v JZ Evropě) nebo přelétavé na zimu k nám přilétávají káně severské naše káně se vracejí na svá hnízdiště již v březnu; zdá se, že jsou svým hnízdištím věrná hnízdí na vysokých a starých stromech, hnízdo bývá používáno po několik let v dubnu až květnu snáší samice 2-3 vejce (počet se v době myších invazí zvyšuje až na 5 a v době nedostatku myší se snižuje) na vejcích sedí střídavě oba rodiče asi 33 dnů, mláďata vylétávají z hnízda po 6-7 týdnech

Potrava: z 95 % drobní hlodavci (hraboš polní), ale i hmyz, zdechliny.

Káně rousná (Buteo lagopus) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) domovem ve Skandinávii, Finsku a v tundrových oblastech Ruska a Severní Ameriky k nám přilétá pouze v zimním období, přezimuje u nás a ke konci zimy opět odlétá na sever je o něco větší než káně lesní, v rozpětí křídel dosáhne 130-155 cm, váží 900-1550 g způsobem života se podobá káni lesní, hnízdí však převážně na zemi rozmnožování ovlivňováno množstvím potravy (2-3 vejce) živí se hlavně lumíky (v letech s extrémním přemnožením lumíků se může počet vajec zvýšit až na 7) a hrabošem mokřadním, příp. bělokury

Název dostala od stojáků opeřených hustě až po prsty.

Proměnlivé zbarvení, ale od káně lesní se výrazně liší většinou světlejším zbarvením.

Zejména při letu vyniká bílé zbarvení na spodní straně křídel, která mají v ohbí výraznou černou skvrnu, ocas je u kořene bílý a má širokou černou koncovou pásku.

Krahujec obecný (Accipiter nisus) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) silně ohrožený druh nejbližší příbuzný jestřába a také se mu podobá, ale je menší rozšíření se rozprostírá od severních okrajů Afriky přes celou Evropu a Asii až po Japonsko, zimuje v tropické Indii a ve východní Africe u nás hnízdí od nížin až po vysoké hory (menší lesíky - smrkové mlaziny) samice je opět podstatně větší než samec, dospělí ptáci dosahují rozpětí v křídlech 60-75 cm a váží 117-280 g

Samec i samice jsou svrchu tmavě šedí, vespod světlí s příčným vlnkováním.

Spodní strana těla samce narezavělá, kalhotky bývají načervenalé.

Krahujec obecný (Accipiter nisus)

Krahujec obecný (Accipiter nisus) monogamní druh hnízdo staví většinou pouze samice nepříliš vysoko nad zemí, hnízda jsou používána více let v květnu-červnu snáší samička 4-6 vajec ve dvoudenních přestávkách samice sedí na vejcích sama, samec nosí potravu inkubace 33 dní potrava: drobní ptáci; za vrabci létá až do těsné blízkosti lidských obydlí, krátká křídla a dlouhý ocas umožňují lov v hustých křoviskách samice loví větší ptáky až asi do velikosti drozda, sameček se zaměřuje na menší kořist loví přepadovým způsobem

Moták pochop (Circus aeruginosus) čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae) ohrožený druh Evropa (kromě severských oblastí), střední Sibiř až po Dálný východ, severní Afrika, Madagaskar, Austrálie štíhlé tělo, dlouhé stojáky, dlouhá křídla a dlouhý ocas okolo očí kruhovitě uspořádaná tužší pírka, která tvoří závoj podobný závoji sov pochop je největší a nejhojnější moták

Dospělý samec má vrchní část těla kaštanově hnědou, hlavu a hrud' nažloutlou, břišní část rudohnědou. Ocas stříbřitě šedý, na křídlech šedé plochy.

Samice je větší a těžší, shodně s mladými ptáky jednobarevně hnědá, jen vrch hlavy má světlý.

Špičky křídel jsou černé a jako u všech motáků při letu obrácené šikmo vzhůru (jev ojedinělý u dravců).

Moták pochop (Circus aeruginosus) tažný pták, zimuje v jižní Evropě, v severozápadní a ve střední Africe odlétá ke konci září a vrací se ke konci března oblast rozšíření u nás: rybničnaté krajiny se zamokřenými loukami a bažinami

Hnízdo v blízkosti vodní plochy, většinou v hustém rákosí (někdy je hnízdo přímo na hladině nebo nad ní).

Moták pochop (Circus aeruginosus) obsazuje i opuštěná hnízda po větších vodních ptácích 3-6 bělavých vajec v květnu (inkubace 32-33 dní) samec nosí potravu a samice krmí mláďata lovištěm jsou břehy rybníků, slepých a hustě zarostlých říčních ramen, rákosiny, louky a zamokřelá místa v blízkosti vod let nad takovouto krajinou je nízký, potácivý, umožňuje vyhledávat potravu na zemi i ve vodě potrava: žáby, vodního hraboši, mláďata vodních ptáků, hadi, ještěrky, drobné rybky apod.

Řád: SOKOLI (Falconiformes)

Charakteristika řádu sřádem dravců, s nímž jsou často spojováni, mají mnoho společných znaků (masožravost, zahnutý zobák s ozobím, dravčí spár, vynikající zrak aj.) na rozdíl od řádu dravců mají pevně spojené hrudní obratle dlouhá úzká a zašpičatělá křídla kořist napadají často v letu mláďata jsou krmivá, ale od narození vidí a slyší, mají prachové opeření

Zobák je dravčím způsobem zahnutý, na bocích horní čelisti je zřetelný výběžek, tzv. zejk, sloužící podle některých názorů ke zlomení vazu kořisti, podle jiných k lepšímu porcování masa.

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) výskyt: Evropa, Asie a Afrika a někdy se objevuje až v Severní Americe u nás obývá roviny, pahorkatiny i podhůří

Hřbetní část těla rezavá, u samce černě skvrnitá, u samice příčně pruhovaná.

Dlouhý samčí ocas stejně šedý jako hlava na konci s širokou černou páskou.

Samička má ocas rezavý, hustě pruhovaný.

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) poznávacím znakem poštolek je třepotavý způsob letu (poštolka zůstává na jednom místě a prudce mává křídly - rozhlíží se po kořisti) rozpětí křídel až 75 cm a váží 200-280g u nás je tažná, odlétá na svá africká zimoviště a vrací se v březnu někteří jedinci u nás přezimují (města)

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) jako jediný dravec hnízdí také blízko lidských obydlí většinou staví hnízda v korunách stromů na okrajích rozlehlejších lesů nebo v malých polních lesících osídluje však i krajiny skoro bezlesé vyhledává opuštěná hnízda vran nebo strak snůška 4-7 hnědě mramorovaných vajec (duben-květen)

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) inkubace asi 29 dní na vejcích sedí samice; samec se stará o potravu potravu předává na skále nebo na stromě, mláďata krmí převážně samice mláďata vylétávají z hnízda po 28-32 dnech, rodina zůstává pohromadě až do podzimního odletu uvádí se, že při dostatku potravy může hnízdit i podruhé potrava: z 80 % myšovití hlodavci, hmyz, obojživelníci, ještěrky a méně drobné ptactvo

SOKOL STĚHOVAVÝ (Falco peregrinus) řád: DRAVCI (Falconiformes) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) kriticky ohrožený druh sokol měří v rozpětí křídel až 1 m; samec je asi o třetinu menší a lehčí než samice váha 580-1100 g

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) kriticky ohrožený druh sokol měří v rozpětí křídel asi 1 m; samec je asi o třetinu menší a lehčí než samice váha 580-1100 g

Zbarvení obou pohlaví jednotné - hřbetní strana šedomodrá, spodek těla světlý s černými příčnými vlnkami.

Po stranách hlavy se táhne černý pruh, který sahá od kořene zobáku až po hrdlo a vytváří na vrchu hlavy jakousi černou kápi.

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) používají stará hnízda po různých dravcích, anebo si stavějí hnízda ve skalnatém terénu na holém podkladu trvalejší páry, jsou věrni svým hnízdištím samice snáší v dubnu 3-4 vejce, v sezení se střídají rodiče, a to 28-29 dní na rozdíl od jiných dravců krmí mláďata i otec mláďata opouštějí hnízdo po 36-40 dnech potrava: ptáci (domácí i divocí holubi, špačci, vrány, havrani, sojky, čejky a vodní ptáci, uloví i bažanta a divokou kachnu)

Vynikající letec, kořist loví jen ve vzduchu; na kořist na zemi nikdy neútočí. Rychlost střemhlavého letu 300-400 km/hod.

Raroh velký (Falco cherrug) čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae) střední a JV Evropa u nás hnízdí na S a Z hranici rozšíření obývá otevřené krajiny s řídkým porostem stromů

Svrchu převážně hnědý s šedými letkami, temeno a hlava zbarveno hnědě. Spodina těla je světlá s hnědými stříkanci na břiše. Obě pohlaví velmi podobná.

Raroh velký (Falco cherrug) živí se zejména hlodavci a ptáky hnízdí na zemi, holých skalních římsách nebo v opuštěných hnízdech jiných větších ptáků na stromech snáší 3-6 vajec

Řád: Sovy (Strigiformes)

Asymetrická pozice ušních otvorů umožňuje sovám lokalizaci kořisti na základě Dopplerova efektu

Výr velký (Bubo bubo) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) ohrožený druh naše největší sova vyhledává skalnaté lesní terény (zejména sousedíli s polními oblastmi a poskytují dostatek potravy)

Rozšíření výra velkého

Výr velký (Bubo bubo) zbarvení žlutohnědé se širokými podélnými tmavými skvrnami na spodní straně těla na hlavě má 7-9 cm dlouhá pera, uspořádaná do podoby růžků ( ouška ) oči velké, s oranžovou duhovkou hustě opeřené stojáky váha 1 800-2 500g

Výr velký (Bubo bubo) hnízdí na těžko dostupných skalních místech nebo v dutinách stromů tok začíná v prosinci nebo lednu snášení vajec probíhá podle počasí (březen květen) v hnízdě bývají 2-3 bílá vejce na vejcích sedí pouze samice, samec se stará o potravu

Výřata se líhnou po 32-36 dnech a jsou pokrytá bílým prachovým peřím, létají asi po 2 měsících.

Výr velký (Bubo bubo) loví od západu do východu slunce kořist neuchopí v letu, ale na zemi nebo na stromě potrava: velmi různorodá divoké kachny, zajíci, bažanti, koroptve, veverky, myši, vrány, křečci, ježci, sojky, dravci, drobní ptáci, obojživelníci, plazi a hmyz

Řád: Hrabaví (Galliformes)

GALLIFORMES - HRABAVÍ středně velcí až velcí ptáci silný zaoblený zobák, silné hrabavé nohy s plochými tupými drápy většinou se rychle pohybují po zemi peří ošetřují popelením pera i celkové opeření vyměňují většinou jednou ročně a postupně tak, že jsou stále schopní létat

GALLIFORMES - HRABAVÍ u řady druhů samec výrazně pestřejší při napadení jsou schopni uvolnit najednou velké množství peří většinou polygynie stavba hnízda, sezení na vejcích a dohled nad mláďaty většinou starostí samice mláďata se líhnou samostatná, potravu sbírají sama (nidifugní mláďata)

Čeleď: BAŽANTOVITÍ (Phasianidae)

Bažant obecný (Phasianus colchicus) původně asijský druh k nám byl dovezen asi v 11. století, výborně se aklimatizoval výskyt v celé Evropě obývá zemědělskou krajinu (střídání polí, mezí a lesíků)

Výrazný pohlavní dimorfismus. Kohouti jsou těžší a větší (cca 1,3 kg, v dobré kondici až 2 kg), váha slepic cca 1 kg.

Kohouti se vyznačují dlouhým ocasním klínem.

Dobrý běžec, hlasitě vzlétá pouze při trvajícím nebezpečí.

Bažant obecný (Phasianus colchicus) od počátku března kohout obsazuje hnízdní okrsek vyhání soky nápadný tok (na jednoho kohouta připadá 3-5 slepic) slepice vyhloubí dolík v zemi, snáší 8-15 bělavých či nazelenalých vajec

Bažant obecný (Phasianus colchicus) inkubace 24-25 dní několik hodin po vylíhnutí kuřata s matkou opouštějí hnízdo a hledají potravu (hmyz, larvy, později i rostlinnou složku) osamostatňují se asi po 2 měsících

Bažant obecný (Phasianus colchicus)

Bažant obecný (Phasianus colchicus)

Koroptev polní (Perdix perdix) Evropa, Asie původním prostředím byla step, postupně se rozšířila do zemědělské krajiny méně přizpůsobivá než bažant, na změny životního prostředí reaguje málo pružně těžce snáší přechod na velkoplošné hospodářství v zemědělství dříve byla ptákem nížinných, teplých polních oblastí, dnes se jí lépe daří v pahorkatinách

Koroptev polní (Perdix perdix) rozdíl mezi kohoutky a slepičkami málo zřetelný (shodná velikost i zbarvení) zpravidla má kohoutek na prsou tmavě hnědou podkovu tělo měří 29-31cm, rozpětí křídel 48 cm váha starších ptáků se udává v rozpětí od 350 do 480 g

Koroptev polní (Perdix perdix)

Koroptev polní (Perdix perdix) při podrobné prohlídce lze určit pohlaví také podle zbarvení ramenních krovek křídel (kohoutek na nich má pouze bílý proužek podél ostnu, slepička ještě příčné bílé proužky)

Koroptev polní (Perdix perdix) výjimka mezi kurovitými ptáky monogamní druh koroptve žijí v párech od jarního páření do příštího toku tok začíná v únoru a březnu, hejna se rozpadávají a kohoutci si volí slepičky za častých zápasů, často se ozývají čiřikáním

Koroptev polní (Perdix perdix) ke konci dubna či na začátku května začínají slepičky zakládat hnízda ve formě mělkých a slabě vystlaných důlků, tok končí slepička snáší v denních intervalech po jednom vejci vejce jednobarevná, olivově zelenošedá 10-17 vajec (nejméně 6, nejvíce 24) po ukončení snůšky zasedá na hnízdo slepička a kohoutek v blízkosti hlídá, je připraven kdykoli zastoupit slepičku, popřípadě odchovat kuřata sám inkubace 23-24 dní potrava: kuřátka se nejprve živí hmyzem a kuklami mravenců, později i semeny plevelů

Koroptev polní (Perdix perdix)

Koroptev polní (Perdix perdix)

Křepelka polní (Coturnix coturnix) hnízdní areál v Evropě, Asii a V Africe tažný druh (zimoviště v severní Africe) stepní a lesostepní druh, akceptuje zemědělskou krajinu

Zbarvení podobné koroptvi, je však podstatně menší (70-150 g).

Křepelka polní (Coturnix coturnix) nežije v párech a kohoutek okolo sebe shromažďuje v době toku více slepiček slepičky o potomstvo pečují samy slepička buduje neupravené hnízdo (vystlaný důlek při okrajích polí) snůška: až 16 hnědě skvrnitých vajíček (červen)

Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) výskyt v Eurasii v pásmu severského a horského jehličnatého lesa vyhledává souvislé jehličnaté nebo smíšené lesy střídané pasekami a rašeliništi s bobulonosnými keři u nás se vyskytuje v horských lesních oblastech a na Třeboňsku nejvyšší stavy tetřevů na Šumavě, v Jeseníkách, v Z části Krušných hor, Českomoravské vrchovině a Beskydech výrazný pohlavní dimorfismus

Kohout: asi 4,5 kg, délka těla od klovce po konec tatrče až 112 cm, rozpětí křídel až 140 cm.

Slepice je ochranně zbarvena. Váha 1,8-3 kg, délka těla 60-70 cm a rozpětí křídel 95-105 cm.

Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) tetřívčí kohoutek může oplodnit tetřeví slepici a tetřeví kohout tetřívčí slepičku - tetřevec ke konci února se začínají projevovat první příznaky toku kohout večer zahřaduje a ozývá se tzv. brkáním kohout začíná tokat ihned po probuzení na stromě, kde zahřadoval vlastní tok má čtyři hlasové projevy, čtyři verše tvořící jednu sloku tetřeví písně

Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) po oplození slepice staví hnízdo (zpravidla ke konci dubna) hnízdo vždy na zemi, malá prohlubeň mezi kořeny stromu nebo v hustším krytu slepice snáší každý druhý den 1 vejce, snůška 5-10 vajec nekrmivá mláďata vodí pouze samice, jsou potravně závislá na mravencích potrava: jehličí, pupeny dřevin, bobule, výhonky, hmyz

Tetřev hlušec (Tetrao urogallus)

Ukázka tetřevího toku http://www.youtube.com/watch?v=lpbgc RKgNAc

Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) pásmo severského jehličnatého lesa v Eurasii v Čechách se vyskytuje nejenom v horských polohách, ale i v pahorkatinách a rovinných oblastech, na Moravě ve vyšších polohách není ptákem uzavřených lesů, vyhledává lesní okraje nebo malé lesíky hraničící se zemědělskou půdou, vřesovišti, pastvinami

Váha kohouta okolo 1 250 g, v tatrči má 18 per; prostřední jsou rovná, kdežto okrajová se srpovitě vytáčejí ven a tvoří tzv. lyru.

Slepice váží 750-1 000 g, je ochranně hnědě zbarvena s tmavším skvrněním.

Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) polygamní druh tok začíná koncem března, vrcholí v dubnu a doznívá na začátku května hnízdo na zemi, na začátku května 6-10 žlutavých nebo hnědých skvrnitých vajec, kuřata se líhnou po 25-28 dnech hejnko žije pohromadě až do doby říjnového přepeření potrava: bobule, pupeny, listy, brouci, mravenci

Tokaniště jsou volné otevřené plochy, kohoutci na ně přilétají krátce před rozedněním.

Ukázka tetřívčího toku https://www.youtube.com/watch?v=4uddjk i9sni

Jeřábek lesní (Bonasa bonasia) silně ohrožený druh evropskoasijská lesní tajga, hojná hnízdiště ve střední a S části někdejšího SSSR u nás na Šumavě, v Novohradských horách a v Blanském lese, v Krkonoších minimálně velmi skrytý život; žije převážně v hustých houštinách vhodné jsou staré rozsáhlé lesy prostoupené mlazinami

Délka těla 40-45 cm a váha 375-475 g. Kohoutek se liší od slepičky váhou a zbarvením jen velmi málo.

Kohoutek má na hrdle černou, bíle orámovanou skvrnu.

Slepička nemá výraznou chocholku, její hrdlo je žlutavé.

Jeřábek lesní (Bonasa bonasia) monogamní páry se tvoři již na podzim samec pomáhá samici při péči o mláďata tok probíhá v březnu-dubnu slepička snáší ke konci dubna a v květnu 5-14 žlutavých nebo červenohnědých, tmavě skvrnitých vajec inkubace 21-25 dní kuřata brzy létají a hřadují na stromech kohoutek se připojuje ke svému hejnku později a zůstává u něho až do doby podzimního párkování potrava - pupeny a výhonky rostlin, hmyz a plži

Řád: Vrubozobí (Anseriformes)

Řád: Vrubozobí - Anseriformes středně velcí až velcí ptáci po stranách čelistí obvykle mírně zploštělého zobáku jsou vytvořeny rohovité lamely (umožňují procezování vody, pevné uchopení potravy nebo trhání rostlin) zobák pokrytý měkkou kůží

Řád: Vrubozobí - Anseriformes zobák je zakončen rohovitým nehtem (tvrdá rohovinová destička)

Řád: Vrubozobí - Anseriformes nohy krátké, mírně posunuté dozadu, s velkou plovací blánou mezi třemi předními prsty husté peří dobře izoluje před chladem vody pod obrysovým peřím je tělo hustě pokryto měkkým prachovým peřím mohutná kostrční žláza její voskovitý výměšek zajišťuje nesmáčivost peří, jedinec si jej nanáší zobákem vrubozobí jsou většinou monogamní s tvorbou jednoročních (kachny) nebo mnohaletých (husy, labutě) svazků u většiny druhů výrazná pohlavní dvojtvárnost

Řád: Vrubozobí - Anseriformes hnízdo většinou na zemi hnízdní kotlinku samice vystýlá prachovým peřím, které si vytrhává ze spodiny těla na snůšku usedá až po snesení posledního vejce mláďata mají po uschnutí husté prachové peří a jsou samostatná již se nevracejí na hnízdo po skončení hnízdní doby staří ptáci naráz ztratí letky a stávají se na čas nevzletnými (zůstávají v krytu hustého rákosí)

Tribus: HUSY (ANSERINI)

Husa velká (Anser anser) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: husy (Anserini) největší z divokých hus hmotnost 2-4,3 kg, rozpětí křídel až 180 cm obě pohlaví jsou stejně zbarvená houser o něco větší než husa

Šedé zbarvení, čelo bez bílé skvrny. Charakteristickým znakem je břicho bez skvrn, oranžově zbarvený zobák, ukončený světlým nehtem.

Husa velká (Anser anser) zimuje ve Španělsku a S Africe setkáme se s ní hlavně na jihomoravských a jihočeských rybnících, kde pravidelně hnízdí žije v trvalé monogamii, páry se tvoří ve 2. roce života hnízdí jednotlivě nebo v řídkých koloniích v rákosí, na ostrůvcích nebo vrbách snáší 2-14 vajec, inkubace 27-29 dní mláďata vodí oba rodiče potrava rostlinná (semena, podzemní části rostlin)

Husa polní (Anser fabalis) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: husy (Anserini) dříve 2 poddruhy husa polní tajgová a husa polní tundrová (v současnosti je husa tundrová samostatným druhem) o něco menší než husa velká, váží 3-4 kg a v rozpětí křídel měří 150 cm šedohnědá, spodina těla bez skvrn od h. tundrové se liší větším a protáhlejším tělem a dlouhým tenkým krkem složená křídla nepřesahují ocas profil hlavy se zobákem je plochý

Husa polní (Anser fabalis) dlouhý a štíhlý zobák, dvoubarevný, s větším rozsahem oranžové barvy než černé nehet zobáku černý a zakulacený kolem zobáku zpravidla úzký bílý proužek a na bradě bílá skvrna

Husa polní (Anser fabalis) samice snáší 7-9 bílých vajec, doba líhnutí 26-27 dní letním domovem jsou rozlehlé kraje severní Euroasie, zvláště severské tundry, na jih se vydávají na začátku září noc přečkávají na rozlehlých vodních plochách paství se na ozimech tah vrcholí v říjnu, shromaždišti jsou slovenské oblasti při Dunaji, stěhují se do Maďarska, na Balkán nebo do S Afriky výborní a vytrvalí letci

Husa polní (Anser fabalis)

Husa tundrová (Anser serrirostris) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: husy (Anserini) arktický druh hnízdící v pásmu tundry na hnízdištích se drží oddělené od husy polní tvorba párů a průběh hnízdění stejný jako u husy polní přísně tažný druh, zimuje většinou jižněji než h. polní u nás přečkává zimu pravidelně s h. polní a dalšími severskými husami především u velkých vodních nádrží

Husa tundrová (Anser serrirostris) podobná h. polní menší a sraženější postava, kratší a silnější krk než h. polní profil hlavy zakulacený, tmavě šedohnědý zobák krátký, silný, černý, pouze s úzkým oranžovým proužkem před špicí nehet černý, ale delší a oválnější dolní čelist zřetelně zakřivena složená křídla přesahují ocas

Husa tundrová (Anser serrirostris)

Husa běločelá (Anser albifrons) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: husy (Anserini) u nás častým podzimním hostem na tahu a zůstává zde často až do zamrznutí vodních ploch zimuje např. u Severního, Kaspického a Černého moře působí tmavým dojmem podle bílé skvrny ve tvaru půlměsíce je nazývána též turkyně velká hnízdí v severské tundře v Evropě, v Asii v Americe způsob života jako ostatní husy

Charakteristická bílá skvrna při kořeni zobáku sahá jen do úrovně očí.

Na spodní straně těla dospělců nápadná tmavá kresba.

HUSA BĚLOČELÁ (Anser albifrons)

Husa malá (Anser erythropus) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: husy (Anserini) menší než h. běločelá, od které je jinak skoro k nerozeznání rozdíly jsou velmi malé (kulatější hlava, kratší zobák a žlutý oční kroužek)

Starým ptákům sahá bílá skvrna až za oči.

Husa malá (Anser erythropus) rozšířena v Z Euroasii včetně severní Afriky a Přední Asie hnízdní areál v severské tundře, v zimě se vzácně vyskytuje ve střední Evropě zimoviště při Černém a Kaspickém moři, na Balkáně a v Číně

Husa malá (Anser erythropus) hnízdí jižněji než h. běločelá, ale ve vyšších nadmořských výškách hnízdo vystlané mechem mezi zakrslými křovinami nedaleko od jezera samice snáší 4-8 velkých špinavě bílých vajec na kterých sedí sama 28-29 dní, nekrmivá mláďata poté vodí oba rodiče po dobu asi 2 měsíců potravu má výlučně rostlinnou - převážně trávy

Kachny plovavé Kachny potápivé Tribus: Kachny (Anatini)

Kachny plovavé plují s hrudí hluboko ponořenou do vody, ocas nesou poměrně vysoko zrcátka prudký let, vzlétají přímo z hladiny obratné na zemi, málo se kolébají při chůzi např. kachna divoká, lžičák pestrý, kopřivka obecná, čírky, ostralka štíhlá, hvízdák euroasijský

Kachna divoká (Anas platyrhynchos)

Nepotápějí se, při sbírání potravy ponoří pouze přední část těla ( panáčkují ).

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) výskyt: celá severní polokoule rozhodující není nadm. výška, ale charakter vodních ploch (hustý rostlinný podrost, mělká místa poskytující obživu) sladkovodní močály, horská jezera, mořské pobřeží, stojaté a pomalu tekoucí vody, parkové rybníky

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) naše největší a současně jediná všeobecně rozšířená a běžně hnízdící kachna hmotnost 0,8-1,5 kg samec má ve svatebním šatu kovově zelenou hlavu, bílý obojek na krku, hnědou hruď, černá srpovitě stočená ocasní pera ( kačírky ) a fialově zelené, bíle lemované zrcátko

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) samice a do značné míry i samci jsou v prostém šatě méně nápadní zobák samců žlutozelený, u samic hnědavý s tmavšími skvrnami nohy jsou oranžové

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) na vodě kachnu nadnáší vzduch, který se drží mezi peřím a krycí pera vzduch zadržují spolu s tukovým vakem pod kůží zabraňuje uzavřená vzduchová vrstva, aby kachna vychladla zajímavým jevem je imprinting (vtištění) vylíhlých kachňat na prvního živého tvora, kterého vidí nejcitlivější obdobím je 8.-20. hodina života, kdy si vtiskává podobu matky, kterou se může stát slepice, člověk nebo dokonce pohybující se neživý předmět

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) potrava: zejména rostlinná (části rostlin, plody, semena), z 5-20 % živočišná (hmyz, ryby, obojživelníci) páření probíhá téměř vždy ve vodě hnízda ze stonků a listů jsou na zemi, stromech i zdech, po dostavbě jsou vystýlána prachovým peřím, staví je samice, ale místo vybírá samec

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) hnízdění většinou od března až do července stává se, že do hnízd kachny divoké nakladou vejce i jiné druhy kachen, dokonce i bažat obecný naopak vejce březňačky byla nalezena v hnízdech cizích ptáků pokud samička odchází od hnízda s vejci, vždy jej zakryje inkubace 25-30 dní, samička vysedí 8-16 mláďat, která vodí 50-60 dní káčata se líhnou dokonale vyvinutá, zásoby žloutku jim vydrží 3 dny a pak se krmí sama (nidifugní mláďata)

Lžičák pestrý (Anas clypeata) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) připomíná kachnu divokou, má nápadně lžícovitě rozšířený zobák

Lžičák pestrý (Anas clypeata) pomocí širokého zobáku filtruje povrchové části mělkých vod nebo jemné bahno zachycuje jím drobné bezobratlé živočichy a semena hnízdní areál v Eurasii a S Americe táhne do jižněji položených oblastí soustřeďuje se v brakických lagunách a bahnitých pobřežních vodách

Lžičák pestrý (Anas clypeata) pravidelně, ale nepočetně hnízdí, protahuje a ojediněle i zimuje na území ČR hnízdí na ostrůvcích v třtinových a ostřicových porostech poblíž vody v květnu-červnu snáší samice 8-12 zelenošedých vajec inkubační doba trvá přibližně 22-25 dní o mláďata pečuje pouze samice

Lžičák pestrý (Anas clypeata)

Kopřivka obecná (Anas strepera) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) výskyt v Eurasii a S Americe na mělkých rybnících a jezerech s bohatou pobřežní vegetací většina populací se na zimu posouvá jižněji (v malém množství u nás i přezimují) potrava: semena, zelené části vodních rostlin, v létě drobný vodní hmyz

Podobná samici kachny divoké, šedohnědě zbarvená, bílá zrcátka. Rozdíl mezi samcem a samicí není tak výrazný jako u jiných druhů kachen (mají odlišné zbarvení zobáku)

Kopřivka obecná - samec

Kopřivka obecná - samice

Kopřivka obecná (Anas strepera) hnízdo z listí a rostlinných zbytků je vždy na zemi, dobře ukryté, proti jiným druhům kachen je pečlivěji vystavěno, hnízdní kotlinka je hluboká až 10 cm během hnízdění se v hnízdě vytváří val tmavého prachového peří se světlými špičkami inkubace 6-14 smetanově žlutých nebo šedozelených vajec trvá 26-28 dní kachna se o mláďata stará sama jsou vzletná po 7-8 týdnech

Čírka obecná (Anas crecca) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) nejmenší evropská plovavá kachna (cca 300 g) ve střední Evropě místy silně ubývá pravděpodobně v důsledku vysoušení vhodných mokřadů

Samec má ve svatebním šatě kaštanově hnědou hlavu s tmavě zelenou páskou přes oko a jasně žlutou skvrnu pod ocasem.

Samice je nenápadně ochranně zbarvena. Kovově zelené, vpředu bíle lemované zrcátko u obou pohlaví.

Čírka obecná (Anas crecca) vyhledává mělké a hustě zarostlé vody první známky toku již na podzim naplno ale probíhá až v předjaří hnízdo staví samice v husté vegetaci i dost daleko od vody v polovině dubna snáší 8-10 smetanově šedavých až nazelenalých vajec (inkubační doba 22-25 dní)

Čírka modrá (Anas querquedula) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) dosahuje hmotnosti max. 0,5 kg tažný druh evropské populace zimují v Africe jižně od Sahary, asijské v Přední a Zadní Indii hnízdním prostředím jsou bažinaté louky, zaplavená pole a mělké malé vodní plochy s bohatou pobřežní vegetací potrava: vodní bezobratlí, malé ryby, obojživelníci, části rostlin

Samec ve svatebním šatu má nevýrazné zrcátko a hnědou hlavu s bílým pruhem. Prostý šat se podobá šatu samice.

Samice jednobarevně hnědá, nenápadně skvrnitá, se světlejším nadočním proužkem.

Kachny potápivé nořivky potápějí se za potravou na hladině tělo hluboce ponořené letky křídel zasouvají do peří po stranách těla kratší křídla vzlétají těžce z hladiny zrcátko černobílé nebo zcela chybí mohutné plovací blány, nohy posunuty dozadu např. poláci, hohol severní zrzohlávka rudozobá, turpan hnědý, turpan černý, morčáci

Zadní prst potápivých kachen je opatřen mohutným kožovitým lemem.

Polák velký (Aythya ferina) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) původně žil na brakických a slaných jezerech ve stepní zóně V Evropy a střední Asie v posledním stolení se rozšířil do téměř celé Evropy velký asi jako kachna divoká (0,7-1,3 kg)

Samec ve svatebním šatě má rezavě hnědou hlavu a krk, černou hruď, hřbet a boky šedé s tmavým vlnkováním.

Samice (a samec v prostém šatu) jsou nenápadně hnědě zbarveni.

Polák velký (Aythya ferina) hnízdí na sladkých vodách typu rybníků a méně úživných jezer jídelníček závisí na potravní nabídce jsou schopni konzumovat rostlinnou i živočišnou potravu hnízdo staví samice v husté vegetaci u vody v dubnu snáší samice 5-12 velkých šedavých až zelenavých vajec; mnohdy i do cizích hnízd sedí na nich 24-26 dní

Polák chocholačka (Aythya fuligula) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) tribus: kachny (Anatini) původně hnízdil jen na severu Evropy a Asie během 20.st. došlo k rozšíření hnízdního areálu do Z a střední Evropy váha 0,5-0,95 kg

Ve svatebním šatu je samec černý s bílými boky a nápadnou chocholkou.

Samice je hnědavá s bílou skvrnou při kořeni zobáku.

Polák chocholačka (Aythya fuligula) typická potápivá kachna pod vodou vydrží až 40 sek. a potápí se až do hloubky 10 m potrava rostlinná a živočišná samice staví hnízdo těsně u vody nebo na ostrůvcích snůška 8-11 vajec inkubace 23-28 dní

Řád: PASSERIFORMES (PĚVCI)

Krkavec velký (Corvus corax) je původním obyvatelem celé Evropy, Asie a S Afriky včetně Sahary proniká i do měst zobák je dlouhý až 8 cm

- černé zbarvení - mezi samcem a samicí nejsou patrné rozdíly - rozpětí křídel 120-130 cm a váží 1 000-1 250 g

Krkavec velký (Corvus corax) hnízdo staví v horských nebo lužních lesích na starých vysokých stromech nebo na strmých a vysokých skalách hnízdo používá po dlouhá léta, stále je upravuje, takže stavba dosahuje časem úctyhodných rozměrů hnízdí velmi brzy, vejce snáší již ke konci února, ale hlavně v březnu

Krkavec velký (Corvus corax) snůška 5-6 vajec, sedí na nich většinou jen samice asi 3 týdny mláďata vylétávají asi po 40 dnech mláďata jsou s rodiči přes celé léto, někdy i přes zimu, až do nového hnízdění

Je všežravcem, specializuje se však na zdechliny dokáže ulovit každého savce asi do velikosti zajíce a ptáka až do velikosti tetřeva přiživuje se na odpadcích u lidských sídel.

Vrána černá (Corvus corone) obývá polní lesíky, světlé lesy, parky, smetiště (v zimě) celá černá bez kovového lesku, mohutný zobák

Vrána černá (Corvus corone) tvoří celoživotní páry v květnu a červnu snáší 4-5 vajec hnízda na vysokých stromech

Vrána černá (Corvus corone) holá mláďata v prvních 6 dnech neprodukují teplo, snesou i silné ochlazení po 30-35 dnech opouští hnízdo a posedávají na okolních větvích rodina se rozpadá v červenci vrány jsou všežravci (hmyz, červi, plži, myši, ještěrky, žáby, vajíčka ptáků, bobule, obilí, mrtvé ryby atd.) netvoří kolonie jako havrani

Vrána šedá (Corvus cornix) větší než v. černá černá jsou pouze křídla, ocas, hlava a hrdlo, tělo je šedé

Vrána šedá (Corvus cornix) v severních částech areálu svého výskytu je částečně stěhovavá, v jižnějších zůstává po celý rok žije samotářsky, pouze na zimu tvoří hejna o desítkách jedinců

Havran polní (Corvus frugilegus) žije téměř v celé Evropě, jižní hranici jeho výskytu tvoři střední Francie, severní Itálie, území dřívější Jugoslávie a Rumunsko, žije též v Asii u nás hnízdí v početných koloniích, hlavně v nížinných oblastech Čech a Slovenska, na Moravě hnízdí méně je tažný, zimuje v obrovských hejnech v jižních částech areálu

Černý jako vrána černá, ale je štíhlejší, s modrým leskem, hlava je menší a jakoby zúžená k zobáku.

Ozobí starých ptáků je lysé, ozobí letošních ptáků opeřené.

Havrani mají na stojácích krycí boční pera ve formě kalhotek.

Havran polní (Corvus frugilegus) zásadní rozdíl je ve způsobu života (havrani jsou společenští, žijí a hnízdí ve velkých seskupeních a koloniích) preferuje otevřenou krajinu s vtroušenými lesíky, starými porosty podél řek apod. hnízdní kolonie zakládají v parcích, malých lesích obklopených zemědělskými pozemky, ale i ve městech, na starých hřbitovech apod.

Hnízdní kolonie havrana polního (i přes tisíc párů).

Havran polní (Corvus frugilegus) asi v polovině května vylézají mladí z hnízd a sedávají v řadách na větvích, kde je rodiče krmí důležitá je blízkost polí, luk a pastvin s dostatečným množstvím rostlinné a živočišné (hlavně bezobratlí) potravy havran je všežravcem, většinou si však nevšímá ptačích hnízd ani lovné zvěře v zimě mohou vzniknout škody na zasetých ozimech, neboť u nás přezimovávají hejna severských havranů

Sojka obecná (Garrulus glandarius) obývá celou Evropu, SZ Afriku, Sibiř a V Asii až po Čínu a Indii u nás je rozšířená na celém území žije ve všech typech lesů, nevyhýbá se větším polním lesíkům ani rozlehlým starým parkům a zahradám mezi pohlavími není vnější rozdíl sojka staví hnízdo od začátku dubna, většinou na vysokých jehličnatých stromech s hustou korunou nedaleko okraje lesa

Základní zbarvení rudošedé, černobílý ocas, na temeni hlavy jsou černobílá pírka. Vrchní křídelní krovky černě, bíle a modře pruhované.

Sojka obecná (Garrulus glandarius) koncem dubna a v květnu snáší 5-7 šedozelených skvrnitých vajec na vejcích sedí oba rodiče 16-17 dní mláďata vylétají po 19-20 dnech a zdržují se s rodiči v okolí hnízdišť, kde většinou zimují varovný hlas sojky, jimž hlásí hlavně přítomnost člověka, je přejímán ostatními obyvateli lesa většinou stálá, ptáci ze severu v některých letech invazně táhnou na jih

Potrava: živočišná i rostlinná (hmyz, housenky, myši, mladí ptáci a jejich vejce, zdechliny, bobule, oříšky, bukvice, žaludy).

Straka obecná (Pica pica) výskyt v SZ Africe, v S Asii, v S Americe a v celé Evropě u nás žije na celém území

Černobílé zbarvení, černě zbarvené partie mají modravý a zelenavý lesk. Vnější pohlavní rozdílnost se neprojevuje.

Straka obecná (Pica pica) žije nejraději v otevřených, polních nebo lučních krajinách, parcích nebo porostech podél vodních toků vyhýbá se souvislým lesům hnízdo staví v trnitých keřích nebo v hustých korunách stromů bývá těžko dostupné (je vysoko nebo na konci slabých větví) stavěno ke konci března a počátkem dubna

Hnízdo nahoře kryté stříškou s postranním vchodem, často je vymazávané hlínou.

Straka obecná (Pica pica) samice snáší v dubnu 5-8 vajec, někdy i 10 (sama na nich sedí) inkubace 17-19 dní mláďata vylétávají z hnízda za 22-27 dní

Straka obecná (Pica pica) mladí ptáci jsou s rodiči až do příštího jara v době hnízdění s velkou oblibou ničí hnízda ptáků a vypíjejí jejich vejce (často jsou to hnízda i koroptví a bažantů) sbírá různé drobné živočichy (i mláďata ptáků) menší část její potravy tvoří potrava rostlinná

Řád: Pěvci (Passeriformes) Čeleď: Špačkovití (Sturnidae)

Špaček obecný (Sturnus vulgaris) obývá prakticky celou Evropu ve střední Evropě je ptákem stěhovavým a koncem srpna a v září odlétají hejna do zimovišť v J Evropě a S Africe (pohroma pro olivové háje) k nám se vracejí koncem února a v první polovině března původně žil v listnatých lesích dnes žije v kulturní krajině, na polích a v polních lesících

Váží 60-90 g. Porostlý leskle černým opeřením, které ve svatebním šatě získává nápadný modravý nebo zelenavý odstín.

Zašpičatělý zobák je přes léto žlutý, u samců s modrým zbarvením u kořene, přes zimu je u obou pohlaví černý.

Špaček obecný (Sturnus vulgaris) pole nesmí být daleko od hnízd vzdálenost 0,5 km je na hranici energetických výdajů pro úspěšné vyhnízdění vyhledávají hnízdní dutiny ve starých stromech a různé budky, skalní trhliny i díry v budovách samice snáší koncem dubna a začátkem května 5 i více zelenomodrých vajíček, z nichž se za 2 týdny líhnou mláďata

Špaček obecný (Sturnus vulgaris) rodiče je krmí hmyzem a mladí po 3 týdnech již opouštějí hnízdo mladí špačci se shlukují v hejna a přiživují se na zrajících třešních staří špačci zahnízdí obvykle podruhé a další mláďata vyvádějí asi v polovině července před odletem na jih se začátkem září hejna špačků slétávají do okolí vinic

Působí značné škody na zrajících hroznech.