Alkoholismus a jeho sociální dopady na člověka a rodinu

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce Alkoholismus a jeho sociální dopady na člověka a rodinu Bakalářská práce Autorka: Romana Gráfová Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Jihlava 2017

Copyright 2017 Romana Gráfová

ANOTACE GRÁFOVÁ, Romana: Alkoholismus a jeho sociální dopady na člověka a rodinu. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2017 Bakalářská práce se zabývá onemocněním nazývaným alkoholismus, jeho sociálními dopady na člověka a jeho rodinu. Praktická část práce zahrnuje rozhovory se členy rodiny, jejíž člen se potýká s alkoholismem. KLÍČOVÁ SLOVA Alkohol, alkoholismus, rodina, závislost

ANNOTATION GRÁFOVÁ, Romana: Alcoholism and its social impact on human and family. College of Polytechnics Jihlava. Department of Social work. Thesis supervisor: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Degree of professional qualification: bachelor. Jihlava 2017. Bachelor thesis is aimed on illness called alcoholism and its social impact on human and family. Practical part includes interviews with family members, who member is dealing with alcoholism. KEY WORDS Alcohol, alcoholism, family, addiction

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, a že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o znění některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ. Zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.) Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne: Podpis

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Martině Černé, Ph.D. za cenné rady, trpělivost, potřebnou přípravu a odborné vedení při tvorbě mé bakalářské práce. Dále děkuji zúčastněné rodině za poskytnutí rozhovorů, za jejich čas, ochotu a otevřenost. Děkuji a vážím si jejich spolupráce. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině a blízkým za jejich podporu při psaní bakalářské práce.

Obsah ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST 1 Alkoholismus... 1 1.1. Závislost na alkoholu dle WHO... 2 1.2. Účinky alkoholu... 2 1.3. Odvykací stav... 3 1.4. Vývojová stádia vzniku alkoholismu... 4 1.5. Příčiny vzniku alkoholismu... 5 1.6. Diagnostika alkoholismu... 5 2. Alkohol a jeho vliv na cílovou skupinu... 7 2.1. Alkohol a rodina... 7 2.2. Alkohol, děti a mládež... 8 2.3. Alkohol v dospělosti... 9 2.4. Alkohol v těhotenství... 10 2.5. Alkohol ve stáří... 11 2.6. Alkohol v zaměstnání... 12 3. Patofyziologie alkoholismu... 13 3.1. Somatické poruchy... 13 3.2. Psychické poruchy... 14 3.3. Sociální poruchy... 15 4. Sociální dopady na společnost... 15 4.1. Děti alkoholiků... 15 4.2. Dospělé děti alkoholiků... 16 4.3. Partnerské vztahy a manželství... 16 4.4. Kontakt s blízkými... 16 5. Léčebné intervence alkoholismu... 18 5.1. Ambulantní léčba... 18 5.2. Ústavní léčba... 18 5.3. Svépomocné skupiny a kluby... 19 6. Prevence alkoholismu... 19 6.1. Primární prevence... 20 6.2. Sekundární prevence... 20 6.3. Terciální prevence... 20

PRAKTICKÁ ČÁST 7. Úvod empirické části... 21 7.1. Metodika výzkumu... 21 7.2. Cíl práce... 21 7.3. Průběh výzkumu... 22 7.4. Výzkumné otázky... 22 7.5. Anamnéza Pavlovy rodiny... 23 7.6. Interpretace výsledků... 24 8. Obecná doporučení... 40 9. Shrnutí výzkumu... 42 10. Diskuse... 43 ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ PŘÍLOHY

ÚVOD Pro téma alkoholismus a jeho sociální dopady na člověka a rodinu jsem se rozhodla po setkání s rodinou, kterou tento závažný problém postihl. Téma považuji za aktuální, týkající se celé společnosti. Za hlavní cíl jsem si stanovila přiblížit problematiku alkoholismu a zmapovat, jaké sociální dopady má toto onemocnění na člověka samotného a jeho rodinu. Vedlejším cílem bylo seznámit laickou veřejnost, studenty zdravotnických a sociálních škol s problematikou alkoholismu. Alkohol se mnohdy nabízí jako velmi snadné řešení osobních, sociálních či také ekonomických problémů jedince. Bohužel takové řešení vede jen k dalším problémům, často daleko závažnějším. V České republice je velkým problémem je snadná dostupnost alkoholu. Nadměrné užívání alkoholu je v naší společnosti již od nepaměti, nýbrž dříve byl užíván zejména k náboženským rituálům nebo jeho antiseptickým a analgetickým účinkům. V dnešní době je alkohol zneužíván zejména pro uvolnění, změny mysli a odstranění zábran, při kterém je snadnější navazování nových vztahů. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V první teoretické části je popsána charakteristika onemocnění nazývané alkoholismus, vymezení závislosti, popsány účinky alkoholu, odvykací stav, vývojová stádia vzniku alkoholismu, příčiny vzniku alkoholismu a diagnostika alkoholismu. Další kapitola se zabývá vlivem alkoholu na cílovou skupinu. Kapitola zahrnuje vliv alkoholu na rodinu, děti a mládež, vliv alkoholu v dospělosti, těhotenství a stáří. Poté se teoretická část zabývá patofyziologií alkoholismu, tedy somatickými, psychickými a sociálními dopady. V další kapitole jsou popsány sociální dopady na společnost se zaměřením na děti alkoholiků, dospělé děti alkoholiků, partnerské vztahy a manželství a kontakt s blízkými. Následuje popis léčebných intervencí alkoholismu, kde je popsána ambulantní léčba, ústavní léčba a svépomocné skupiny a kluby. Závěrečná kapitola je věnována primární, sekundární a terciální prevenci tohoto onemocnění.

V praktické části je popsán úvod empirické části, který zahrnuje metodiku výzkumu, cíl práce, průběh výzkumu, výzkumné otázky, anamnézu Pavlovy rodiny a interpretaci výsledků. V další kapitole praktické části jsou uvedena obecná doporučení, shrnutí výzkumu a diskuse.

TEORETICKÁ ČÁST 1 Alkoholismus Nadměrná konzumace alkoholických nápojů bývá označována jako alkoholismus. Dle MUDr. Karla Nešpora, alkoholismus nebo též závislost na alkoholu, opilství je chronické recidivující onemocnění nejen celou osobnost postiženého jedince pro stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. (Nešpor, 2011). Nadměrné užívání alkoholu (heavy drinking) je charakterizováno jako takové užívání alkoholu, které vede nebo zvyšuje riziko zdravotních problémů v důsledku užívání alkoholu nebo komplikuje management jiných zdravotních problémů. Vede k výrazným změnám ve fungování jedince, ovlivňuje jeho společenské uplatnění, způsobuje rodinné problémy vedoucí až k rozpadu rodiny a vede k rozvoji závislosti se všemi dalšími důsledky. Nadměrné užívání alkoholu (dále jen abusus) je spojen se zvýšeným rizikem onemocnění i úmrtí. (Corrao et al., 2004). Podle epidemiologických výzkumů bývá alkoholismus definován jako užití více než 3 alkoholických nápojů během jednoho dne nebo 11 nápojů za týden u žen a užití více než 4 alkoholických nápojů v jednom dni nebo 14 nápojů za týden u mužů (Corrao et al., 2004). Pro obrovskou část společnosti je alkohol spojen s různými riziky a negativními dopady. Pro část lidí se tyto problémy a komplikace staly dokonce tak výraznými, že se pokouší své užívání alkoholu minimálně regulovat, případně jej přestat užívat zcela. (Šťastná, 2014). 1

1.1. Závislost na alkoholu dle WHO WHO je Světová zdravotnická organizace. Zabývá se mezinárodní klasifikací nemocí, v češtině označovaná zkratkou MKN, v originále International Classification of Diseases and Related Health Problems, označována zkratkou ICD. Typy poruch vyvolané alkoholem jsou akutní intoxikace alkoholem, škodlivé užívání alkoholu, patologická intoxikace alkoholem, závislost na alkoholu, alkoholový odvykací stav, alkoholový odvykací stav s deliriem, alkoholová halucinóza, alkoholový amnestický syndrom, alkoholová demence. (Kalina, 2015) Dále např. Matoušek (2008) definuje závislost z hlediska sociální práce jako Stav, v němž se člověk není schopen obejít bez určité látky, případně činnosti. Má obvykle stránku fyzickou, psychickou i sociální. 1.2. Účinky alkoholu Užívání alkoholu působí zejména na centrální nervový systém, dále jen CNS. Účinek alkoholu závisí na dávce a dalších faktorech, jako je vliv prostředí nebo dispozice. Stav po požití alkoholu se nejčastěji projeví jako prostá opilost (ebrieta, ebrietas simplex). Malé dávky působí na člověka stimulačně, vyšší tlumivě. Na počátku se dostavuje zlepšení nálady, pocit sebevědomí a energie, později dochází ke ztrátě zábran a kritičnosti. Postupně se dostavuje únava, útlum a spánek. Intoxikace alkoholem má čtyři stádia v závislosti na hladině alkoholu v krvi: 1. Lehká opilost excitační stadium (alkoholemie do 1.5 promile či 1.5 g/kg). 2. Opilost středního stupně hypotonické stadium (alkoholemie 1.6 promile). 3. Těžká opilost narkotické stadium (alkoholemie více než 2 promile). 4. Těžká intoxikace se ztrátou vědomí, hrozící zástavou dechu a oběhu asfyktické stadium (alkoholemie nad 3 promile). (Kalina, 2015) Krátkodobé nežádoucí účinky Intoxikace, jinak také otrava je provázena mnoha somatickými příznaky v závislosti na výši dávky alkoholu. Typická je porucha rovnováhy, svalového napětí, zpomalení reakčního času, nevolnost a zvracení. S intoxikací nastupují poruchy chovaní 2

s agresivitou a snížená sebekritičnost. To vše může vést k riskantnímu chovaní s následnými úrazy. Při těžších intoxikacích nastává kvantitativní porucha vědomí až smrt. Dle WHO je to cca 300 lidí za rok. Dále rozlišujeme patickou opilost (paticka ebrieta). Je to relativně málo častá komplikace. Vzniká po vypití malého množství alkoholu, které by u většiny lidi nezpůsobilo intoxikaci. Například při oslabení organismu (hladověni, horko, infekce). Dochází k poruše vědomi s bludy a halucinacemi. Stav odeznívá po minutách až hodinách a končí terminálním spánkem. Po patické opilosti bývá amnézie. (Kalina, 2015). Dlouhodobé nežádoucí účinky Poškození gastrointestinálního traktu projevující se poruchami trávení, průjmy. Poškození může vést k rozvoji nádorového bujení, např. karcinomu jater, jícnu, žaludku, tenkého střeva a rekta. Může dojít ke vzniku diabetu-cukrovky. Významné jsou obtíže spojené s malnutricí neboli podvýživou. Při chronickém abúzu alkoholu, avitaminózy (vit. B1, B12, kyselina listová) mohou vést až k život ohrožujícím stavům. Dále funkční a orgánové poškození oběhového systému jako je arteriální hypertenze-vysoký krevní tlak. Časté jsou poruchy krvetvorby a chudokrevnost. Lidé se potýkají s poruchami spánku, úzkostně-depresivními stavy. Psychotická porucha vzniká jako následek chronického abúzu, je způsobena poškozením mozku. Stav se projevuje přítomností halucinaci, paranoidních bludů, mohou být přítomny i změny afektivity a kognitivních funkci. Korsakovův amnestický syndrom je těžké narušení krátkodobé paměti, stav může vyústit až v demenci. Poškození endokrinního systému u mužů vede k impotenci. U těhotných může dojit k vážnému poškození plodu fetálnímu alkoholovému syndromu (FAS). Jsou-li přítomny pouze poruchy chování a intelektu bez jiných známek postižení, používá se termín fetální alkoholový efekt (FAE). (Kalina, 2015). 1.3. Odvykací stav Odvykací stav se objevuje po dlouhodobém intenzivním užívání alkoholu. Rozvíjí se během hodin až dní po vysazení nebo redukci dávek alkoholu. Vrcholu dosahuje během druhého dne. Hlavní příznaky odeznívají většinou do týdne. Příznaky zahrnují psychomotorický neklid, třes, pocení, úzkost, nevolnost a zvracení, tachykardii, hypertenzi, slabost, poruchy spánku. U vážnějšího průběhu se objevují halucinace, iluze, křeče. Přichází poruchy vědomí, dezorientace, halucinace (mikrozoopsie 3

halucinace drobných zvířat a hmyzu, halucinace drobných rozsypaných předmětů, výjimkou nejsou ani tzv. scénické halucinace), bludy s paranoidním obsahem, tachykardie, pocení, hrubý třes a záchvaty křečí. Největší míra obtíží je v noci. Typická je inverze spánku. Metabolický rozvrat a ohrožení vitálních funkcí vyžaduje intenzivní léčbu. Dlouhodobě přetrvávají poruchy spánku, vegetativní potíže, úzkost a depresivní stavy. Příznaky odvykacího stavu odeznívají postupně během měsíců. Odvykací syndrom u alkoholu musí splňovat alespoň 3 příznaky z následujících: bolest hlavy, pocení, zrychlený tep, vyšší nebo vysoký krevní tlak, epileptické záchvaty, nevolnost či zvracení, přechodné halucinace nebo iluze, psychomotorický neklid, pocit choroby a slabosti, nespavost, třes jazyka, víček a prstů. Potíže při odvykacích stavech často mívají opačný charakter, než jsou účinky látky. (Kalina, 2015) 1.4. Vývojová stádia vzniku alkoholismu Největší hrozbou při nadužívání alkoholu je rozvoj psychické a fyzické závislosti. Ta vzniká po dlouhodobém užívání. Nadměrné užívání neboli abúzus, se dělí dle Jellineka do čtyř vývojových stádií a to počáteční, varovné, rozhodné a konečné. Jellinek vypracoval vývoj závislosti na alkoholu do 4 fází, které jsou popsány níže. 1) Počáteční (symptomatické) období: jedná se o vývojovou fázi závislosti, která se rozvíjí a zvyšuje se tolerance. Piják si v této fázi uvědomuje, že pije jinak než druzí, že mu alkohol přináší úlevu v jeho problémech, a proto zvyšuje frekvenci pití a jeho dávky. 2) Varovné (prodromální) období: vzniká potřeba alkoholu, zvyšuje se tolerance a objevují se první výpadky (okénka). Toto stádium zhruba odpovídá termínu škodlivé užívání. 3) Rozhodné (kruciální) období: je rozhodující, stále stoupá tolerance, nastává ztráta kontroly, v důsledku častého pití narůstají konflikty. Rozpadají se interpersonální vztahy a pití je racionalizováno (za moje pití může společnost, je hrozná a špatná), člověk pije ráno ale i přes den. 4) Konečné (terminální) období: dochází k poklesu tolerance, společenské degradaci a úpadku tělesného i duševního zdraví. U tohoto pijana dochází k úbytku financí, a proto u něj může dojít i k pití nekvalitního alkoholu (např. čistící prostředky, saponáty ). (Zdroj: http://zdravotnictvi.studentske.cz/2008/08/4-stdia-alkoholismus-dlejellineka.html) 4

1.5. Příčiny vzniku alkoholismu Podle Prim. MUDr. Karla Nešpora CSc. (2004) je závislost na užívání psychoaktivní látky poruchou podmíněnou více faktory. Rozkrýt všechny příčiny alkoholismu není snadné, přesto můžeme konstatovat, že k alkoholu, droze, která je státem tolerovaná, může vést jakýkoliv psychický problém jako jsou vypjaté emoce, dlouhodobě stresové situace, pracovní, partnerské, rodinné neshody, osobnostní krize. Svůj počátek může mít i v době dětství a dospívání. Odráží se zde sociální prostředí, v kterém jedinec vyrůstal, zda rodiče byli alkoholici, jaký byl přístup rodiny a autorit k alkoholu všeobecně (Nešpor, 2003-2011). Vágnerová (2008) k rizikovým faktorům přiřazuje i vliv městského prostředí, kde je snazší dostupnost návykové látky a snížená kontrola nežádoucího chování. 1.6. Diagnostika alkoholismu Diagnostika není jednoduchá, neboť je potřeba zhodnotit množství a frekvenci konzumace alkoholu, zda se již jedná o závislost nebo její předstupeň, důsledky a somatické potíže, psychické i sociální poruchy. Pacient je vyšetřován pomocí klinických a diagnostických pomůcek. Dle Mezinárodní klasifikace nemocí by se definitivní diagnóza závislosti obvykle měla stanovit pouze tehdy, jestliže se během jednoho roku objeví tři nebo více následujících jevů: A) silná touha nebo pocit puzení užívat látku Také označováno jako craving. Slovo craving bychom přeložili do češtiny asi nejvýstižněji jako bažení nebo dychtění. Anglický výkladový slovník (Longman, 1982) definuje craving jako velmi silnou touhu. (Nešpor, 2004). Je to touha pociťovat účinek psychoaktivní látky, s kterou už pacient měl zkušenost. Popisujeme tělesné a psychické bažení. Tělesné se projeví po odeznění účinku návykové látky, psychické až po delší abstinenci. Objektivním projevy při psychickém bažení je například oslabená paměť, zhoršuje se postřeh prodlužuje se reakční čas, zvýšená tepová frekvence systolického krevního tlaku, vyšší aktivita potních žláz, snížení kožní teploty. (Nešpor, 2004). 5

B) potíže v sebeovládání Úzce souvisí se znakem předcházejícím, neboť bažení silně negativně ovlivňuje sebeovládání. Může se však stát, že lidé, kteří trpí silným bažením, mohou mít zachované sebeovládání. Bažení je příznakem spíše subjektivním, kdežto zhoršené sebeovládání se jasně týká chování. To pak poškozuje druhé osoby. (Nešpor, 2004) C) somatický (tělesný) odvykací stav Pro tuto diagnózu odvykacího stavu musí být splněno několik kritérií. A to nedávné vysazení či redukce látky po opakovaném nebo dlouhodobém užívání. Příznaky jsou v souladu se známými známkami odvykacího syndromu a nejsou vysvětlitelné tělesným onemocněním, nejsou závislé na užívání návykové látky a nelze je lépe vysvětlit jinou psychickou nebo behaviorální poruchou. (Nešpor, 2004) D) růst tolerance Růst tolerance znamená, že k dosažení stejného účinku je potřeba stále vyšších dávek alkoholu nebo že stejné množství snižuje účinnost. Další možností je také to, že je alkohol rychleji odbouráván v játrech. V některých případech dochází k poklesu tolerance. Tolerance klesá u závislých v pokročilých stádiích závislosti, s přibývajícím věkem, při některých onemocněních a při léčbě řadou léků. Podstatně se také snižuje v důsledku předchozí abstinence. (Nešpor, 2004) E) zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů Často vyskytující se známka závislosti je pokles zájmu o alkoholikovi koníčky a jiné zájmy ve prospěch užívané látky. Pacient tráví svůj volný čas nejprve sháněním alkoholu, poté užíváním a následně zotavením se z jeho účinku. Mnoho ze závislých uvádí, že jim to vzalo prakticky všechen jejich čas. Tento čas je potřeba po léčbě vhodně nahradit jinou činností, nejlépe však návratem zpět k dřívějším koníčkům a oblíbeným aktivitám. (Nešpor, 2004) F) pokračování v užívání přes jasný důkaz škodlivých následků Tento příznak je diagnosticky validní pouze pokud je pacient o škodlivých následcích podrobně informován. Až člověk, který přes upozornění lékaře stále pokračuje s užíváním alkoholu, i přes to, že ví, že mu to poškozuje játra a zdraví je považován za závislého. (Nešpor, 2004) 6

2. Alkohol a jeho vliv na cílovou skupinu 2.1. Alkohol a rodina Rodina je považována za základní sociální jednotku společnosti. Ze sociálního hlediska na rodinu pohlížíme jako na strukturovaný systém jehož smyslem, účelem a náplní je utvářet relativně bezpečný, stabilní prostor a prostředí pro sdílení, reprodukci a produkci života lidí (Kraus, 2008) Alkoholová závislost dopadá nejen na všechny rodinné příslušníky, ale i na členy v jejím okolí. V rodině je závislost chápána jako problém, který výrazně narušuje vztahy, dynamiku a přináší stále nové konflikty do rodinného prostředí. Alkoholová závislost má mnohem širší důsledky, než může být na první pohled vidět. Mění se ekonomická situace, protože alkoholik zanedbává své pracovní povinnosti, s tím související sociální kontakt s přáteli z práce. Stává se také, že blízké okolí rodiny, jakožto přátelé a další příbuzní, už není nadále schopno snášet chování alkoholika a od rodiny se distancuje. Ta je tak čím dál více izolovaná a uzavřená ve svém vlastním světě. Narušuje to stabilitu a zvyšuje riziko jejího poškození (Kohoutek, 2007). Nešpor (2001) tvrdí, že rodinné struktury a jejich vztahy mohou ovlivnit vznik alkoholové závislosti, jež může například zrcadlit nespokojenost v manželství či v rodině. Maladaptivní symptomy členů rodiny nevznikají totiž pouze na základě jednoho člověka, nýbrž se mohou projevit jako narušené vztahy mezi všemi jedinci v rodině. Ti zpočátku alkoholika nutí i prosí, aby plnil svoji funkci v rodině, pokud se tak se zvyšujícím abúzem nestane, jeho roli přebírají jiní členové rodiny, ať už partner nebo potomci. Vzhledem k nefunkčnosti jednoho z hlavních aktérů rodiny se musí zodpovědnost a rozhodovací procesy rozdělit mezi zbývající členy. Souvisí s tím také postupné obcházení alkoholika, jenže toto všechno má obrovské dopady na rodinu, která se pod tíhou těchto situací může i rozpadnout (Maťová, 1979). O závislostním chování se nehovoří pouze u alkoholika, ale také u osoby, jež s ním sdílí jednu domácnost, Ta nežije svým vlastním životem, ten totiž neustále uzpůsobuje situacím a potřebám závislého. Své vlastní přátele musí odsunout na druhou kolej, vzdát se nejen svého hobby, ale i plánů do budoucna. Osoba s těmito charakteristikami, je označována jako spoluzávislá. Kalina popisuje spoluzávislost jako souhrn motivů, postojů, komunikace 7

a chování, kterým rodina nebo partner či partnerka závislost spíše podporují, rozvíjejí, anebo naopak sabotují či zlehčují snahu o vyléčení (Kalina, 2008). 2.2. Alkohol, děti a mládež Pokud se týká dětí a dospívajících, zde je možné uvést, že u těchto souvisí riziko alkoholismu se skutečností, že u této věkové kategorie dochází daleko rychleji ke vzniku závislosti na alkoholu oproti dospělým jedincům. V některých případech k tomu postačuje i jen několik měsíců. Pro tuto věkovou kategorii je charakteristický sklon k riskování, jenž bývá obvykle provázen menší zkušeností a rizikem těžkých otrav, které souvisí s nižší tolerancí k alkoholu. Není proto překvapením, že k nejvíce frekventovaným příčinám úmrtí u dětí a dospívajících patří otravy alkoholem (často v kombinaci s jinými návykovými látkami), úrazy vzniklé v intoxikaci alkoholem či jiné okolnosti, které s požíváním alkoholu bezprostředně souvisí (např. nehody způsobené ovlivněním alkoholem). Dospívající jedince mají sklon k riskování a ten se negativně projevuje i ve vyšším riziku nebezpečného jednání pod vlivem alkoholu. (Skála, 1988) Dalším rizikem, které pro děti a mládež vyplývá ze závislosti na alkoholu, je výrazné zaostávání v psychosociálním vývoji (projevuje se především v oblasti vzdělávání, sebekontroly, utváření sociálních dovedností či citového vyzrávání), což takového jedince velmi handicapuje do budoucna. Za velký problém, který souvisí se závislostí na alkoholu u dětí a mládeže, je možné označit to, že již jen experimentování s alkoholem bývá velmi často provázeno zvýšenými problémy v různých sférách života, nejčastěji v rámci rodiny a školy. Vyloučit však v této souvislosti nelze ani páchání trestné činnosti (buď pod vlivem alkoholu nebo při obstarávání si prostředků pro jeho koupi). Pro tuto věkovou kategorii je rovněž příznačná tendence ke zneužívání širšího spektra návykových látek, proto může často docházet k přechodu z alkoholu na jinou omamnou a psychotropní látku. Alkohol taktéž narušuje vytváření sítí mozkových buněk probíhající v procesu dospívání, což vede k dalšímu znevýhodnění dospívajících jedinců postižených alkoholismem. K vlivu alkoholu na děti a dospělé je možné ještě uvést, že recidivy závislostí na alkoholu jsou u nich častější a mívají bouřlivější průběh, avšak nemusí vždy z dlouhodobějšího pohledu být zcela neřešitelné, poněvadž k jejich pozitivnímu vývoji může přispívat přirozený proces zrání jedince. (Fischer, & Škoda, 2009). 8

2.3. Alkohol v dospělosti Problematika alkoholové závislosti má svá specifika jak u mužů, tak u žen. Průběh nemoci, přístup k závislému a způsob léčby je jiný. Mužský alkoholismus dlouhou dobu převládal nad alkoholismem ženským. S přihlédnutím k historickému vývoji postavení mužů a žen ve společnosti je zřejmé, že kdysi muž, coby příslušník silnějšího rodu byl příslušnicím slabšího ženského rodu nadřazený, měl větší práva, a tak to byl právě on, kdo měl nárok na požívání alkoholických nápojů, a užívání si tak jejich psychoaktivních účinků. Alkohol je už od pradávna podáván při slavnostních příležitostech, kdy si jej samozřejmě dopřávaly i ženy, ale na mužské popíjení alkoholu a také na následné viditelné účinky jeho požití jako je ztráta koordinace, a další, se vždy pohlíželo mírněji na stejně se chovající ženu. Pohled okolí tedy zapříčinil rozdílné pojetí nevhodně se chovajícího muže a nevhodně se chovající ženy po požití alkoholu, přičemž se díky neodsuzování pijících mužů mohl snadno rozvíjet mužský alkoholismus přímo na veřejnosti, a naproti tomu se ženský alkoholismus postupně rozvíjel v soukromí jako utajovaný. Proto nezřídka i nejbližší okolí ženy dlouhou dobu netuší, jak velký problém žena má (Schmidtová, 2007). Ženy jsou, co se týče vzniku a intenzity závislosti, specifická skupina. Jsou totiž mnohem citlivější na návykové látky než muži, dosahují vyšších hladin alkoholu v krvi při stejné koncentraci. Závislost na alkoholu se rozvíjí daleko rychleji a při požívání nižších dávek. U žen se také rychleji rozvíjejí zdravotní problémy a také jsou nebezpečnější otravy alkoholem. Jako důsledek užívání alkoholu jsou ženy daleko více zatíženy rizikem rakoviny prsu, toto riziko roste úměrně dávce. Ženy mají také odlišné problémy při vyhledávání odborné pomoci. V první řadě mají větší zábrany, kvůli kterým se jim odborné pomoci dostane později. Důležitou roli zde hraje jejich povinnost péče o děti a případné nepochopení rodiny. Pokud se jim ale odborné pomoci dostane, velmi dobře na ně působí psychoterapie, jóga a jiné relaxační metody. (Nešpor, 2000). Ženy jsou ve vztahu k alkoholu a alkoholismu rizikovou skupinou již jen pro svoji fyziologii. Tato specifická fyziologie spočívá hlavně v tom, že ženy mají menší velikost jater. Přičíst je dále nutné i jejich nižší hmotnost, vyšší podíl tuku v těle, nižší aktivitu příslušných hormonů a jiné faktory. Žena sklouzne k alkoholismu kvůli pijícímu 9

partnerovi dříve nežli muž kvůli partnerce alkoholičce. Ženy závislé na alkoholu propadají častěji depresím a úzkostem, avšak na druhé straně se u nich méně vyskytují poruchy osobnosti. Zdravotní škody napáchané alkoholem se také u žen projevují obvykle dříve. Tyto zdravotní škody mohou spočívat i v poškození plodu fetálním alkoholovým syndromem. (Nešpor, 2007). Žen závislých na alkoholu přibývá v porovnání s muži rychlejším tempem (Nešpor, 2006). 2.4. Alkohol v těhotenství Pokud těhotná žena pije alkohol, může průběh těhotenství výrazně zkomplikovat. Naštěstí alkoholismus u těhotných v České republice není velmi časný. Setkáváme se s ním spíše u starších vícerodiček, svobodných nebo rozvedených, z nižší sociální vrstvy. Navíc často alkoholičky také kouří nebo jsou drogově závislé. Pokud alkoholička otěhotní, můžeme očekávat komplikace související s orgánovým poškozením dlouhodobým požíváním alkoholu. Nejzávažnější je cirhóza jater, je zde větší incidence potratů a předčasných porodů. Ke konci těhotenství se může vyskytnout portální hypertenze a s ní související ascites. U žen závislých na alkoholu musíme také počítat s malnutricí a nedostatkem vitaminů. (Vavřinková, Binder, 2006) Abúzus alkoholu v těhotenství samozřejmě nejvíce ohrožuje vyvíjející se plod. Ten je nejvíce náchylný v prvním trimestru, kdy žena často ani neví, že je těhotná. Proto pokud žena plánuje otěhotnět, měla by alkohol omezit úplně. Během těhotenství není žádné množství alkoholu bezpečné, avšak některé zdroje uvádějí, že týdenní dávka 100 % alkoholu do 100 g nemá na plod žádný vliv. (Hájek a kol., 2004). Musíme brát ale ohled také na individuální predispozice dané ženy, na její zdravotní stav. V různých stádiích těhotenství může mít užívání alkoholu rozdílné důsledky: I. trimestr alkohol může ovlivnit růst a vývoj buněk, proto je zde nejvyšší riziko vzniku vážných fyzických defektů u plodu. Mozková tkáň je v tomto období také velmi citlivá na alkohol, proto požívání alkoholu může vést ke vzniku menšího počtu mozkových buněk, a tedy menšího mozku, což pak může být příčina nižší porodní hmotnosti a délky plodu při porodu. II. trimestr vysoké riziko potratu 10

III. trimestr v tomto období je nejrychlejší vývoj a růst plodu, který může požívání alkoholu zpomalit, také se v tomto období nejvíce rozvíjí mozek a nervový systém, který může být alkoholem ohrožen. (Facts About Alcohol Use During Pregnancy. [online] dostupné z: http://www.adjustbacktohealth.com/) Alkohol, jak již bylo výše zmíněno, poškozuje plod v děloze, protože volně přechází přes placentární bariéru. Soubor anomálií u dětí vystavených v průběhu prenatálního vývoje působení alkoholu poprvé popsal K. L. Jones v r. 1973 a nazval ho fetální alkoholový syndrom (FAS). (Vavřinová, Binder, 2006) Mezi typické příznaky FAS patří: Růstová retardace, mentální retardace, zúžené oční štěrbiny, stlačený kořen nosu s krátkými nosními řídly, široce posazené očnice, snížená porodní hmotnost a další. V některých případech se mohou objevit vážnější vývojové poruchy: okulární abnormality a poruchy sítnice sluchové poruchy, jaterní abnormality, nezralost a vývojové vady srdce, jater a ledvin. ( http://www.alkoholik.cz/; Vavřinková, Binder, 2006) 2.5. Alkohol ve stáří Rizikovost alkoholismu seniorů, tedy osob ve věku nad 65 let je dána zejména tím, že jejich odolnost vůči alkoholu vlivem různých okolností velmi často klesá. Pokles tolerance vůči alkoholu je provázen zvýšeným rizikem těžkých intoxikací. Tato snížená odolnost ovšem může být i pozitivní, poněvadž nepříjemné pocity a stavy související s pitím alkoholu mohou být velmi silnou pohnutkou ke změně, tj. k omezení pití či skoncování s ním. (Nešpor, 2006) Senioři bývají nezřídka z důvodu různorodých zdravotních příčin (nemoci kardiovaskulárního systému, diabetes, hypertenze aj.) dlouhodobě léčeni léky, jež mohou vstupovat do interakce s alkoholem, což může způsobovat jejich další zdravotní problémy. Nebezpečné je však i vzájemné působení běžných léků proti bolestem (ibalgin aj.) s alkoholem a zdravotní škody jsou v tomto případě v porovnání se středním 11

věkem způsobovány mnohem rychleji. Již jen prostá opilost rapidně zvyšuje krevní tlak u jedince, což vede ke zvýšenému riziku cévních mozkových příhod. Dále vznikají poruchy paměti zapříčiněné škodlivým užíváním alkoholu. Závislost na alkoholu u osob ve vyšších věkových skupinách se vykytuje buď jako pokračující, tedy již vzniklá v mladším věku, nebo se rozvíjí ve vyšším věku, a to často v návaznosti na nějakou zátěžovou životní situaci, například: odchod do důchodu, nemoc či ztráta blízké osoby, aj. (Nešpor 2000). Pro úspěšné vyléčení alkoholismu ve vyšším věku je vhodné vytvořit fungující síť sociálních vztahů, přiměřený životní styl a jako efektivní se jeví i psychoterapie (Nešpor 2000). 2.6. Alkohol v zaměstnání Podobně jako v rodině, i na pracovišti se nelze v případě alkoholiků vyhnout určitým problémům. K dobrým vztahům na pracovišti s alkoholikem nepřispívá to, že obvykle mívá nižší produktivitu práce, neboť je do jisté míry indisponován a díky tomu nemůže odvádět takové pracovní výsledky, jaké by odváděl za střízlivého stavu. Zvyšuje se také riziko chyb, které se rovněž negativním způsobem promítají do celkového pracovního výkonu pracovníka, jenž je pod vlivem alkoholu. Jeho výpadky pak musí nahrazovat ostatní pracovníci, čímž se jejich vztah ke spolupracovníkovi-alkoholikovi jen stěží upevní v dobrém. Nejde však jen o sníženou výkonnost pracovníka pod vlivem alkoholu. Jak ukazují nejnovější výzkumy, lidský mozek není schopen pracovat obvyklým způsobem i následujícího dne po vystřízlivění (výzkum prováděný v USA na univerzitě na Rhode Islandu). Tento fakt se projevuje tím, že jedinec v kocovině či těsně po ní (tj. poté, kdy má zpomalené reakce a sníženou schopnost se soustředit. Není přitom rozhodující, jaký druh alkoholického nápoje jedinec před tím požil. I vzhledem k těmto skutečnostem naše pracovní právo vylučuje (až na výjimky), aby byl zaměstnanec na pracovišti pod vlivem alkoholických nápojů. (Nešpor, 2006). V souladu s ustanovením 106 odst. 4 písm. e) zákona c. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (v dalším textu jen zákoník práce ) je zaměstnanec povinen: nepožívat alkoholické nápoje na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní 12

době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod vlivem alkoholických nápojů na pracoviště zaměstnavatele. 3. Patofyziologie alkoholismu Dlouhodobé zneužívání alkoholu způsobuje celou řadu obtíží. Alkoholismus způsobuje problémy somatické, psychické i sociální. (Chadima, 2007). 3.1. Somatické poruchy O nadměrném pití alkoholu vypovídá velká skupina orgánových a funkčních poškození. Rozsah poškození se liší podle délky užívání a množství spotřeby alkoholu. Senzitivita jednotlivých tkání v organismu člověka se liší, proto nelze určit neškodnou dávku alkoholu. Alkohol oslabuje imunitu a způsobuje infekční onemocnění. Vliv je nejzřetelnější u plicní tuberkulózy, u alkoholiků se objevuje mnohem častěji, léčba i hojení je obtížnější. U alkoholiků se 2,5krát častěji objevují zhoubné nádory. Rakovina nosohltanu a úst je u pijáků typická. Podobné výsledky jsou i u nádorech jícnu, žaludku a tlustého střeva. Nejčastější je pak rakovina jater a pankreatu. Alkohol nepříznivě ovlivňuje hormonální regulaci a způsobuje nemoci žláz s vnitřní sekrecí. U mužů alkohol snižuje hodnoty testosteronu a dochází k atrofii varlat. Dochází až k impotenci. Stimulace sekrece inzulinu pod vlivem alkoholu klesá, a to vede k hypoglykémii, může i k rozvoji diabetu. Poruchy metabolismu také vznikají při nadužívání alkoholu, ten má vysokou energetickou hodnotu a zapříčiňuje tedy obezitu. Je narušena i přeměna lipidů, proto vzniká ateroskleróza a následné komplikace. Je evidentní i nedostatek vitamínu B, bez něhož špatně funguje mozek a periferní nervy. Nedostatek vitaminu B12 a kyseliny listové způsobuje anémii. Alkohol působí i na kostní dřeň, poškozuje tvorbu erytrocytů, leukocytů a trombocytů. Pijáci mají poškozené vedení nervových vzruchů, zvýšený práh bolesti, naopak snížený křečový práh. Dále pak různé poškození centrálního nervového systému. Poruchy spánku, vštípivosti, krátkodobé a dlouhodobé paměti, koordinace, hybnosti, myšlení, vnímání. Projev abúzu alkohol je tzv. alkoholový tremor třes víček, prstů, jazyka, hlavy a postupně celého těla. Způsobuje i nemoci oběhového systému, zástupcem je hypertenze neboli vysoký krevní tlak. 13

Nemoci dýchací soustavy se často u pijáků objevují jako bronchitidy, bronchopneumonie a pneumonie. Závislost na alkoholu způsobujeme i nemoci trávicí soustavy. U alkoholiků popisujeme časté divertikly jícnu, jícnové varixy, záněty žaludku, alkoholickou hepatitidu, pankreatitidu a cirhózy jater. Po užití alkoholu je patrná bílkovina v moči (proteinurie), která se vytrácí při abstinenci. Na základě snížené imunity vznikají nemoci kůže a svalů jako například hnisavá onemocnění kůže. Souhrn kožních změn v oblasti obličeje se nazývá facies alkoholica. Atrofuje podkožní tuková tkáň, objevuje se růžovka, květákovitě zduří nos, rozšíří se drobné kapiláry. Oční víčka rudnou a vznikají ragády ústních koutků. U cirhóz jater se objevují pavoučkovité névy, zvětšují se žíly na břiše a hrudníku, na nehtech se rýsují bílé proužky. Svaly mohou být postiženy alkoholickou myopatií. Bolí, jsou ochablé a atrofují. Jinou závažnou komplikací jsou úrazy a otravy, jejich hojení je nesnadné a nezřídka kdy bývají smrtelné. (Chadima, 2007) 3.2. Psychické poruchy Pro nadměrnou konzumaci alkoholu je typické, že může dojít k poškození všech tělesných systémů. Nezanedbatelnou součástí jsou psychické poruchy. Psychické poruchy jsou dvojí: první jsou způsobené přímým účinkem alkoholu na centrální nervový systém. Do druhé skupiny patří návykové chování, změna osobnosti apod. Na základě chronického alkoholismu vznikají psychózy. Nejčastější psychóza je delirium tremens. Příznaky jsou poruchy spánku, pocení, nechutenství, třes končetin, halucinace. Následně pak neklid, při kterém se pacient snaží uniknout a bránit například padajícímu stropu, bortícím se stěnám nebo malým zvířatům. Na delirium tremens navazuje Korsakova alkoholická psychóza. Jedinec je dezorientovaný, nepamatuje se nové zážitky. Má nejdříve euforické pocity, postupně ale ztrácí zájem o dění okolí. Mezi další řadíme paranoidní alkoholickou psychózu, která je typická mylným přesvědčením. Nejčastěji se vyskytuje u mužů, kdy jsou si jisti, že je jim jejich partnerka nevěrná. (Chadima, 2007) 14

3.3. Sociální poruchy Závislost na alkoholu však není zátěž pouze pro dotyčného jedince, ale má negativní vliv i na rodinné a sociální vazby. Člověk závislý na alkoholu má velké problémy v rodině, partnerských vztazích i v práci a místě, kde žije. O své zaměstnání nezřídka kdy přijde, protože opilectví nemůže být zaměstnavatelem tolerováno nebo o práci ztrácí zájem. Sociální vztahy se rozpadají nejčastěji proto, že alkoholik podlomí vzájemnou důvěru, klame a nedodržuje sliby. Opilý jedinec má snížené zábrany a je schopen páchat trestnou činnost nejen za účelem obstarání alkoholu či financí na něj. Alkoholik bývá agresivní a konfliktní. Zužuje se i okruh lidí, se kterými se jedinec stýká, často se dostává do sociální izolace (Chadima, 2007). 4. Sociální dopady na společnost 4.1. Děti alkoholiků Socializace je proces probíhající celoživotně, ale jeho část probíhající v dětství by se dala považovat za nejdůležitější. Pro dítě je podstatné akceptování kulturních norem dané společnosti, jež probíhá prostřednictvím observačního i jiného učení, různých her a vlastní zkušenosti. Za hlavního činitele výchovy v rodině je považována matka, jež je pro dítě zástupným subjektem lidské společnosti a snaží se dát dítěti normy chování. Dítě vyrůstající v rodině alkoholika žije v nejistotě, nemožnosti se spolehnout na domluvu s rodiči ani mu není dávána jednotná výchova. Tato příčina znemožňuje vznik bazální důvěry v nejbližší okolí, ale i v samo sebe a podepisuje se to na jejich sebevědomí a sebeúctě. To si s sebou dítě nese do dospělosti, kde má velké problémy nejen navazovat důvěrné a intimní vztahy, ale také uvěřit, že ho někdo má skutečně rád. Častokrát mají problém rozpoznat, které chování je to správné a v rámci norem. Bývají mnohonásobně citlivější a zranitelnější kritikou od okolí, v jistých případech si vykonstruují svůj vlastní imaginární svět, kde žijí se svými vymyšlenými kamarády (Kohoutek, 2001). 15

4.2. Dospělé děti alkoholiků Dospělé děti alkoholiků si z dětství přinášejí dědictví vzteku, deprese, neschopnosti radovat se, podezřívavosti, narušených mezilidských vztahů, přehnaně rozvinutého smyslu pro odpovědnost. Rovněž byly vybaveny návodem, jak se s tímto odkazem vyrovnat: pitím (Forwardová, Buck, 2008). 4.3. Partnerské vztahy a manželství Obrovský dopad má alkohol v rovině partnerských vztahů. Doba, po kterou alkoholová závislost ničí partnerský svazek, bývá nesmírně dlouhá, někdy končí až smrtí jednoho z partnerů. Postoj mužů k ženám alkoholičkám a žen k mužům alkoholikům se velmi liší. Za obvyklý rys žen by se dala považovat snaha o změnu stavu manželova pití. Začínají prosit či dělat dohody, častokrát marně čekají, že manžel zmoudří a s pitím skoncuje tak, jak slibuje. Partner většinou planě slibuje a lže. Některé ženy trvají na tom, aby partner pil pouze ve chvílích, kdy jsou spolu, čímž mu znemožňuje chození do restaurace za ostatními alkoholiky. Nebo s manželem chodí do restaurace a tam se snaží kontrolovat, kolik toho vypije. Některé ženy manželům v podnapilém stavu odpírají pohlavní styk (Profous, 2011). Způsobů, jakým ženy bojují je opravdu mnoho. Zarážející je ale fakt, že muži se k alkoholové závislosti své partnerky staví značně rezignujícím způsobem. Množství trpělivosti, kterou má partner s partnerkou alkoholičkou, je velmi rychle vyčerpáno. Následně pak požádá o rozvod nebo se začne naplno věnovat práci anebo se zaplete do mimomanželské aféry. Své ženě není oporou v době abúzu ani po čas léčení. Zřídkakdy se objevují muži, kteří se na svoji partnerku snaží apelovat a pomoci jí k léčbě (Matoušek, 2003). 4.4. Kontakt s blízkými Alkoholismus může narušovat strukturu a složení přátel, které má jedinec závislý na alkoholu ve svém okolí. Tyto okolnosti jsou ovlivňovány tím, jaký je u takového jedince průběh alkoholismu. Pokud se jedná o jedince, který pití alkoholu skrývá před svým 16

okolím, a proto se straní ostatních lidí, aby neviděli, že má určitý problém s alkoholem, lze předpokládat, že u takové osoby budou postupně se vznikem závislosti ubývat jeho dosavadní přátelé, které nebude mít kdo nahradit, protože takový jedinec je nebude mít v podstatě ani kde získávat. U některých citlivých osob navíc ztráta stávajících přátel muže působit jako katalyzátor dalšího pití, neboť se mohou snažit svůj smutek či depresi pramenící z osamělosti snažit zaplašit konzumací alkoholických nápojů. Upozornit je nutné na další souvislost takové osamělosti alkoholik, který je sám, si jen sotva dokáže uvědomit, že má problém, který spočívá v nadměrné či časté konzumaci alkoholických nápojů. Pokud by si i nakonec tento problém uvědomil a dal předsevzetí, že se bude léčit, popřípadě že sníží jejich spotřebu, nebude moci využít oporu jiných lidí, kteří nejsou závislí na alkoholu. U jiných alkoholiku můžeme pozorovat rovněž ztrátu dosavadních přátel, a to z toho důvodu, že tito s ním nesdílejí jeho zálibu ve vysedávání po různých podnicích a popíjení alkoholu. Navíc alkoholik muže svým dosavadním přátelům a známým připravit nejednu nepříjemnou chvilku, např. necekané telefonáty opilce uprostřed noci, uštěpačné řeči, které tato osoba ve střízlivé stavu nemá, agresivní epizody apod. Tito přátelé jsou pak nahrazováni přáteli novými z prostředí, které je jim tak důvěrně známé z pohostinství, baru, nonstop a jiných míst, kde se alkoholici obvykle scházejí. Pokud normální osoby z alkoholikova okolí nemají pro něj pochopení, u těchto svých známých z podniku nachází pochopení a porozumění. Lze tak sotva očekávat, že pokud by se nakonec tento jedinec rozhodl pro řešení své závislosti na alkoholu, dostalo by se mu od jeho alkoholických kumpánu příslušné podpory a opory, která je nenahraditelná. Je tedy důležité, aby alkoholik rozšířil okruh svých přátel a známých. Nové lidi ve svém okolí muže alkoholik poznat v zaměstnání, při pěstování zálib (návratu k nim), v místě bydliště, na třídní schůzce, během nějakého kulturního podniku i jinde. (Matoušek, 2003). Člověk s onemocněním alkoholismu se může dostat do specifické situace, kdy se od něj odvrátí nejen přátelé, známí či kolegové ze zaměstnání, ale i jeho příbuzní a nejužší rodina. Tak se alkoholik dostává do sociální izolace. Sociální izolací přitom rozumíme situaci, při níž dochází k odloučení jedince nebo skupin od druhých jedinců nebo skupin stejného druhu, které obvykle vede k osamocení. Do sociální izolace se alkoholik muže nejčastěji dostat jedním ze dvou způsobu: buď je vyloučen ostatními (tzv. ostrakismus), nebo se vylučuje dobrovolně sám (např. tím, že se před ostatními skrývá, aby před světem utajil své pití). Závažným 17

projevem sociální izolace jedinců, ale i celých sociálních skupin, je sociální vyloučení neboli exkluze. (Nešpor, 2000). 5. Léčebné intervence alkoholismu Metod, přístupů i postupů v léčení závislostí je vzhledem k jejich multikauzální povaze opravdu mnoho. V současné době existuje v České republice mnoho institucí, které konceptuálně vycházejí z původních Ordinací pro alkoholismus a jiné toxikománie jsou nazvány AT poradny, AT či psychiatrické ambulance atd. (Ühlinger, Tschui, 2009). 5.1. Ambulantní léčba Ambulantní léčba bývá prvním pokusem pomoci alkoholikovi. Má svou pozitivní a negativní stránku. Velkou výhodou je, že může zůstat ve svém přirozeném prostředí, pokračovat v pracovním procesu a nemusí odpovídat na všetečné otázky svého okolí, protože nikdo jeho léčbu nezpozoruje. Má ale i své negativní stránky, zejména v první fázi, kdy může tělo reagovat velmi prudce na abstinenci drogy a pacient musí být pod neustálým dohledem svého lékaře. Tento způsob léčby není vhodný pro každého. Pacient musí být sám schopný docházet denně k lékaři, mít podporu i oporu v rodině a poslušnost v dodržování pravidel léčby (Ühlinger, Tschui, 2009). 5.2. Ústavní léčba J. Skála založil v roce 1948 první samostatné oddělení psychiatrické kliniky k léčení alkoholových závislostí. Ve chvíli neúspěšnosti ambulantní léčby přichází na řadu léčba ústavní, jejímž velkým kladem je bezpečné zázemí pro alkoholika, který je pod dohledem lékařů a má znesnadněný přístup k droze. Ústavní léčbou se rozumí minimálně 4-6týdenní pobyt na nemocničním lůžku. Doporučená doba trvání je kolem tří měsíců, maximálně pak měsíce čtyři. Minimální doba je víceméně určena k detoxikaci organismu, častokrát to bývá záchrana od vážného poškození zdraví. Problém závislosti tím ale řešen není. K jejímu překonání je třeba dalších složek terapie jako farmakoterapie či psychoterapie. I ústavní léčba má své nevýhody, např. strávit dvanáct týdnů bez rodiny může být pro pacienta stresující. Dále pak absolutní 18

abstinence drogy může přivodit nevolnost či nespavost, v horších případech i halucinace. Při léčbě si mozek i celé tělo zvyká na úplně nový režim, který v době alkoholového abúzu neexistoval (Ühlinger, Tschui, 2009). 5.3. Svépomocné skupiny a kluby Nejstarší socioterapeutický klub u nás založil J. Skála u Apolináře. Klub nesl název KLUS, což znamenalo Klub Lidí Usilujících o Střízlivost. Do takového zařízení mohou přijít nejen abstinující pacienti, ale i jejich rodiny a přátelé. Pořádají pro sebe výlety a další venkovní akce pro celé rodiny. Ač se některých akcí účastní i terapeuti, většina osazenstva se skládá z bývalých pacientů. Výhodou socioterapeutických klubů je možnost pozitivní motivace pro stále se léčící pacienty v rámci kontaktu s úspěšně abstinujícími kolegy (Nešpor, 2007). Základní rozdíl mezi socioterapeutickým klubem a svépomocnou skupinou je ve vedení skupinových sezení. Zatímco kluby mají na starosti profesionálové, skupiny obvykle abstinující alkoholici. Navíc do skupiny může přijít kdokoli a kdykoli, jinými slovy jsou otevřené. V nejznámější organizaci Anonymní alkoholici funguje program 12 kroků, dále platí 5 základních pravidel. První je, že setkání řídí předseda (nikoli odborný pracovník), členové jsou oslovováni křestními jmény a dodržuje se anonymita. Před začátkem vyprávění příběhu musí dotyčný říci: Jsem (křestní jméno) a jsem alkoholik. (Nešpor, 2007). Anonymní alkoholici je společenství žen a mužů, kteří spolu sdílejí své zkušenosti, sílu a naději, že dovedou vyřešit svůj společný problém a pomoci ostatním k uzdravení z alkoholizmu. (http://www.anonymnialkoholici.cz/) 6. Prevence alkoholismu Prevence je významnou součástí při léčbě alkoholismu. Prevencí se rozumí předcházení nežádoucím vlivům, které mohou ohrozit zdraví člověka. Důležitá je včasná ochrana. Cílem je snižovat výskyt a zabraňovat rozvoji negativního jevu ve společnosti. (Hartl, Hartlová, 2010). Obecným cílem je snížit škody způsobené užíváním alkoholu, zabránit vzniku závislosti a úrazům či zdravotním komplikacím spojeným s užíváním. Rozlišujeme tři druhy prevence, které budou popsány níže. 19

6.1. Primární prevence Primární prevence má za cíl odradit od prvního užití nebo co nejvíce oddálit moment, kdy člověk s alkoholem přijde do kontaktu. Zaměřuje se na biologický předpoklad. Do této oblasti patří zájem člověka o své tělo, o výživu, dostatečný pohyb, fyzické zdraví a prevenci úrazů, včasnou léčbu nemoci a účinnou rehabilitaci. Dále se zabývá předpokladem psychologickým. To znamená, že k užívání může vést nuda, nízké sebehodnocení klienta, zvědavost, nedostatek vlastního programu, zájmu. Za prevenci považujeme zvládání a efektivní naplnění volného času. Sociální předpoklad se vyznačuje pocitem vyčlenění z komunity, rasové odlišnosti, touha vyrovnat se někomu jsou častými rizikovými faktory. Spirituální předpoklad pak znamená, že pacient vykazuje známky absence smyslu života, duchovní hodnoty, víry. Musíme pobízet a motivovat ke znovunalezení významu bytí. (Hartl, Hartlová, 2010). 6.2. Sekundární prevence Sekundární prevence má za úkol zabránit vzniku, rozvoji či přetrvávání závislosti u jedince, který již alkohol užívá nebo je na něm závislý. Obsahuje včasnou intervenci, poradenství a léčbu. Během biologické prevence léčíme nemoci, které otevřely cestu k abúzu. U psychologických předpokladů zkoumáme celou biografii pacienta, hledají se souvislosti, zjišťuje se, kdy závislost vypukla a proč, kdy začala způsobovat psychické problémy. Mohou se zde objevit poruchy osobnosti, panické poruchy, deprese. Sociální předpoklady jsou zaměřené na prostředí, v kterém jedinec žije nebo žil. Působí zde také velký vliv sociální skupiny např. vrstevníků. Spirituální předpoklady zkoumají aspekty životního smyslu, víru v Boha. (Hartl, Hartlová, 2010). 6.3. Terciální prevence Terciální prevencí předcházíme vzniku vážných onemocnění, komplikací či trvalých zdravotních a sociálních poškození pramenících z abúzu. Jsou zde využívány biopsycho-sociálně-spirituální předpoklady. Zde pomáhá komplex doléčovacích aktivit jako jsou individuální a skupinová poradenství, motivační tréninky, edukace jedince i jeho rodiny. U sociálních předpokladů je cílem najít vhodné zaměstnání a bydlení. V neposlední řadě vypomáhat a radit rodině postiženého. (Hartl, Hartlová, 2010). 20

PRAKTICKÁ ČÁST 7. Úvod empirické části V bakalářské práci autorka popsala příběh abstinujícího alkoholika a jeho rodiny. Rozhovory byly realizovány s abstinujícím alkoholikem Pavlem (50 let), starším synem Pavlem (25 let), s mladším synem Matějem (23 let), babičkou Věrou (matkou Pavla, 70 let) a sestrou Pavla-Martou (48 let). Pavel abstinuje 7 let. V první řadě byla popsána metodika výzkumu, výzkumný cíl, výzkumné otázky, průběh výzkumu, stručná anamnéza rodiny a v neposlední řadě rozhovory se členy rodiny, jejíž člen se potýká s alkoholismem. Následovala diskuse a celkové shrnutí praktické části bakalářské práce. 7.1. Metodika výzkumu Praktická část bakalářské práce je založena na kvalitativním výzkumu. Data pro výzkum byla získávána pomocí metody polostrukturovaného rozhovoru. Rozhovor obsahoval šest otázek, které byly spontánně doplňovány dalšími otázkami v návaznosti na odpovědi respondentů. Realizace rozhovorů probíhala v období březen-duben 2017 u každého člena rodiny doma, tedy v přirozeném prostředí. 7.2. Cíl práce Název bakalářské práce je: Alkoholismus a jeho sociální dopady na člověka a rodinu. Cílem práce je: Přiblížit problematiku alkoholismu a zmapovat, jaké sociální dopady má toto onemocnění na člověka samotného a jeho rodinu. 21